Domek na stromě

*Vidí jak jí to začalo v hlavě šrotovat a tak jí hned řekne, koho měl na mysli. Doufal, že jí to dojde, ale očividně ne. Neovládne koutky rtů, které se posunou nahoru. Pak se jí zeptá, jak se měla a pobaveně se usměje nad tím, že zase četla Harryho Pottera.* Ale není to tak špatné. Teda ... zatím mám přečtené jenom první tři díly. Chystám se na čtvrtý. Chtěl jsem zjistit, co tě na tom tak baví a jak hodně se to liší od filmů. *Usměje se na ní a pak jí podá svůj blok a poznamená, že to zas tak skvělé není. Podle něj rozhodně ne.* Děkuju. *Ustoupí nakonec, aby se tu nedohadovali do konce světa a pak zmíní vodopád a odpoví jí na její otázku ohledně toho, co se mu líbilo víc a co by si rád zopakoval.* Kolik jich znáš? *Zeptá se jí s menším pobaveným úsměvem a pak nadzvedne mírně obočí a než stihne zapřemýšlet nad tím, co má na mysli, sedne si na jeho klín. Podívá se jí do očí, obejme jí okolo pasu a pousměje se.* Tak buď šťastná ty. *Řekne jí, jak bude on šťastný a nemůže se vynadívat na její oči.*

*Když řekne, že mu chyběl někdo, kdo krásné zpívá pochybuje, že by to mohla být ona, protože ona podle sebe dobře prostě nezpívá. Vidí, jak se usmívá, když jí řekne, že je to ona. Má chuť nad tím protočit očima, ušklíbnou se nebo tak, ale ovládne se. Pak řekne, že četla Harryho Pottera za dobu co se neviděli se dostala až k poslednímu dílu celé série. Pak se překvapeně usměje.*Ty to čteš kvůli mě?*Zeptá se jej dost překvapeně, ale i nadšeně. Zdá se jí to milé.*/A roztomilé./Tak až to budeš mít přečtený, řekni, jsem zvědavá na tvůj názor.*Usměje se ještě jednou. Když vidí jeho nové kresby, jako vždy se jí líbí a připadají jí naprosto dokonalé.*Náhodou jich znám hodně. V Rusku jsem se nepohybovala jen po barech.*Chodila i mezi lidi, co mají rádi umění. Mezi zpěváky, malíře, tanečníky.. Našla dobrou partu, ve které jsou lidé podobné jí. Na jednu stranu chodí do barů a vypadá to, že pojem umění snad ani neznají, ale ve skutečnost jsou to dobří umělci.*A z těch známých třeba Da Vinciho, Vna Gogha. Edward Bunch, ale jeho obrazy jsou pro mě spíše něja.. znepokující? Hlavně ten obraz Výkřik.*Tenhle obraz vážně nemá ráda.*Michelangelo.. Botticelli.*Pokrčí rameny.*Ale říkám ti, že ten obrázek, který jsi namaloval u vodopádu je lepší než nějáká Mona Lisa. Protože ty kreslíš mnohem líp. Pak řekne, že chce, aby byl šťastný a sedí mu přitom na jeho klíně. Když cítí, jak jeho ruce objímají její pas, musí se nad tím usmát. Přitom se mu s úsměvem dívá do očí. Lehce potřese hlavou.*Já jsem šťastná už teď. Když jsem s tebou.*Řekne mu. Podívá se mu na rty a pak zase do očí. Nechce ho nutit do něčeho, co by mu nebylo příjemné a s tímhle snad vždycky začala ona. Poprvé na Střeše, pak u vodopádů.*

*Přizná, že začal číst Harryho Pottera a čte ho kvůli tomu, aby zjistil, co jí se na tom líbí a po její otázce přikývne. Za to její překvapení a nadšení by mu to stálo, i kdyby ho ty knížky vůbec nebavily.* Jo. A je to dobrý. *Usměje se na ní a pak přikývne.* Jakmile dočtu poslední díl, hned poběžím za tebou. *Slíbí jí a pak jí nechá, ať si prohlédne jeho nové kresby a následně se jí zeptá, kolik zná malířů. Pochybuje, že jich bude nějak hodně, když ho nazvala tím nejlepším malířem, jakého zná. To, že jich zná hodně a nepohybovala se jen po barech ho trošku překvapí.* Výkřik je fascinující. *Poznamená svůj názor a pak přikývne.* Dobře, vyjmenovat jich dokážeš docela dost. *Prohlásí pobaveně a pak potřese hlavou.* To je tím, že ty jsi krásnější než ona. *Namítne a pak se jí dívá do očí, když sedí na jeho klíně a obejme jí okolo pasu. Řekne jí, že šťastný bude, pokud bude šťastná ona a pak se usměje.* V tom případě jsem šťastný taky. *Když zaznamená, že se mu podívá na rty a pak zase do očí, očekává, že se sama nahne a políbí ho. Když se tak nestane, té role se ujme on a spojí jeho rty s těmi jejími v něžném a zároveň i trochu hladovém polibku.*

*Usměje se na něj nadšeně, když slyší, že právě čte Harryho Pottera, což je její nejoblíbenější knižní série. Řekne mu, že až ho přečte, musí hned jít za ní a po ejho ujištění, že přesně tohle udělá se na něj vesele zazubí.*To ráda slyším.*Řekne a pak si prohlédne jeho nové kresby. Jsou nádherné, lepší jak obrazy slavní umělců. Řekne, že je tím nejlepším malířem a po jeho nedůvěřivosti poznamená, že nechodí jen do barů. Jako důkaz mu vyjmenuje několik umělců a u dvou z nich zmíní i jejich nejslavnější kresby.*Mě přijde spíše zneklidňující.*Pokrčí rameny.*Takový úzkostlivý.*Řekne svůj názor.*Jaký je tvůj nejoblíbenější malíř?*Zeptá se jej a nakloní hlavu na stranu. Zase řekne, že ji u těch vodopádů namaloval lépe, než Da Vinci Monu Lisu.*Nemyslím si, že to je tím.*Uchechtne se a usadí se obkročmo na jeho klíně. Chce, aby byl šťastný a pak ho ujistí, že ona už je, s ním. Díky němu se cítí skutečně šťastně. Pak se usměje a pohled jí sjede k jeho rtům. Ale ví, že vždycky s tím tak nějak začínala ona a protože ho nechce do ničeho nutit, chce to nechat na něm. On ji ale nenechá dlouho čekat a snad se nad tím ani nerozmýšlí, protože jejich rty spojí. Usměje se do toho něžného a zároveň hladového polibky. Ruce mu položí za krk, aby si ho mohla přitáhnout blíže k sobě. Spokojeně vydechne, když se od něj odtáhne a podívá se mu do očí.*Vážně jsi šťastný? Se mnou?*Ujišťuje se.*Stačí ř-říct, jestli vážně nejsi. Já bych to pochopila. Určitě by se pro tebe našel někdo lepší,někdo do by se k tobě hodil blíž a já ti nechci stát v cestě.

*Poslouchá její výčet některých známých malířů a jejich děl a pak poznamená, že pro něj je Výkřik fascinující. Fascinuje ho, jak může obraz předávat tak rozporuplné pocity. On by tohle nikdy podle něj nedokázal. Když se zeptá na jeho oblíbené malíře, trochu se pousměje, protože málo jich rozhodně není.* Třeba Juliusz Kossak, Georgia O'Keeffe, Giorgio Vasari, John William Waterhouse. *Vyjmenuje pár ze svých oblíbenců a pak jí řekne, že to, jak jí namaloval u vodopádů bylo tím, že ona je prostě nádherná.* Ale já to vím. *Opáčí s úsměvem a pak už na něm klečí a když zaznamená její pohled na jeho rty, rozhodne se, že tentokrát bude on tím prvním a jejich rt spojí v něžném a zároveň hladovém polibku. Přitáhne si jí o trochu blíže za její pas a když se od něj odtáhne a zeptá se ho, jestli je doopravdy šťastný nadzvedne obočí. Po jejích dalších slovech zavrtí krátce hlavou a rychle natiskne svoje rty na ty její, aby jí umlčel.*

Chci tě vidět,chci tě mít,
chci s tebou žít,
a navždycky společný život mít.

Chci tě u sebe mít,
a hodně dětí mít,
a krásnou svatbu mít.

Chci s tebou navždy být,
a krásnou postel mít,
v který budeme snít,
a hádky nechcí mít.

*Řekne jí potichu zpaměti jednu z básniček, kterou složil a během toho se jí dívá do očí.* Jasně, že jsem šťastný, Lucyo. A bez tebe bych to už asi nedokázal. V žádné cestě mi nestojíš a nikdo lepší není. *Nechápe, jak jí to mohlo napadnout.*

*V ní ten obraz Výkřik vyvolává jakýsi pocit úzkosti. Ale je to věc názoru. Chápe i, že to může být pro někoho fascinující. Zvědavě se ho zeptá na jeho oblíbené malíře a pak se usměje.*Od Waterhouse se mi hodně líbí obraz Juliet. Nevím, jestli se to zdá jen mě, ale zapamatovala jsem si ho hlavně kvůli tomu, že mi ta dívka připomíná mou mámu. Když teda byla ještě malá a bydlela tady v Illey.*Viděla nějáké fotky a podle ní je její máma té dívce na obraze hodně podobná. Pak řekne, že si nemyslí, že je hezčí než Mona Lisa. A po jeho slovech zavrtí lehce hlavou. Rozhodne se s ním pro jednou nehádat a taky ustoupit. Sedí na jeho líně a když ji pak políbí, polibek mu oplatí a usměje se do něj. Moc se jí to líbí. Polibky od něj jsou sladší jak od kohokoliv jiného. Odtáhne se od něj, ale pořád si nechá ruce za jeho krkem a dívá se mu do očí. Zeptá se, jestli je skutečně s ní šťastný. Řekne, že stačí říct, pokud není a ona mu nebude stát v cestě. Kdyby náhodou nechtěl být s ní, klidila by se mu z cesty.*/Jak psem o tom přemýšlela před tím, než jsme se vůbec potkali../*On umlčí její slova svými rty, což ji dost překvapí, ale polibek mu oplatí. Poslouchá další z jeho básniček. Pak se šťastně usměje a obejme ho.*Nikdy bych nečekala, že něco takovému komukoliv řeknu, ale.. Chci být jenom s tebou. Chci si tě vzít, chci s tebou někdy v budoucnu mít i ty děti.*Pousměje se nad tím.*Nechci být už s někým jiným. Jsi pro mě ten jediný./A vždycky už budeš, ať se stane cokoliv./

*Vyjmenuje jí pár svých oblíbených autorů a po jejích slovech si v hlavě vybaví ten obraz, o kterém mluví a přikývne.* Jo, nějaká podoba tam je. *Uzná a pak už Lucya sedí na jeho klíně a on jí políbí. Cítí, jak se do polibku usmála a nutí ho to usmát se taky. Nechápe, jak se ho může ptát, jestli je doopravdy šťastný. On nikdy šťastnější nebyl a myslel si, že je to na něm vidět. Umlčí její slova polibkem a pak jí odrecituje básničku, kterou složil a která se týká jak jinak než jí. Když vidí její šťastný úsměv, usměje se taky a obejme jí nazpátek. Poslouchá její slova a jestli byl předtím šťastný, tak teď je tím nejšťastnějším na světě.* A ty jsi ta jediná pro mě, lásko. *Pohladí jí jemně po tváři a u toho se dívá do jejích nádherných očí.*

*Poslouchá, kteří malíři jsou jeho nejoblíbenější a u jednoho jména si vzpomene i na obraz, Waterhousenova Juliet. Tu si zapamatovala díky tomu, že se podle ní podobá její mámě, když byla malá. Pousměje se, když i on uzná, že nějáká podoba tam je a pak se posadí na jeho klíně, což je asi to nejpohodlnější místo na světě. Políbí ho a když ji pak ujistí, že je s ní šťastný, je za to ráda jako za nic jiného předtím. Její námitky umlčí Joseph polibkem, za což si rozhodně nestěžuje. Je ráda, že je on šťastný, díky tomu je šťastná i ona. Poslouchá další z jeho mnoha básniček. Když slyší, že chce být jen s ní, že s ní chce mít svatbu a někdy i děti uvědomí si, že to chce i ona. Přesně tak, jak to řekl. Jak mu řekne, že to chce, zmíní i, že on je pro ní tím jediným. Nedovede a ani si nechce představit, že by měla být s někým jiným. Lehce se opře do jeho ruky. Na tváři má pořád šťastný úsměv.*Jsem ráda, že jsem neutekla hnedka po tom, co jsme se potkali v té knihovně. Ne že bych to teda nezvažovala.*Na chvilku sklopí pohled, ale hned ho zase zvedne k němu.*Ale už to neudělám, slibuju.*To mu klidně odpřísáhne. Znovu se k němu skloní, aby svá slova ještě mohla potvrdit polibkem.*

*Umlčí polibkem její námitky a pak jí odrecituje jednu ze svých básniček, která je o tom, jak chce strávit zbytek života s ní a následně jí oplatí objetí. Po jejích slovech je tím nejšťastnějším člověkem na zemi. Pohladí jí jemně po tváři a šťastně a zamilovaně se na ní usměje.* Taky jsem za to rád. *Řekne jí s úsměvem a když slyší, jak mu slibuje, že už to neudělá, ze srdce mu spadne obrovský kámen, o kterém ani nevěděl, že tam je. Ani si neuvědomoval, jak ho trápí, že by jí mohl ztratit, pokud se rozhodne utéct.* Právě jsi ze mě udělala toho nejšťastnějšího člověka na zemi. *Poznamená a pak jí začne opětovat polibek, do kterého se šťastně usměje a následně ho prohloubí.*

*Obejme ho a když ji obejme nazpět, cítí se u něj v bezpečí a tak šťastně jak si nemyslela, že bude kdy možné. Nechce ho opustit. Nezvládla by to bez něj, tím je si jistá. Řekne, že už nikdy neuteče. Už nikdy neplánuje to znovu zkusit. Udělala by to jenom, kdyby neměla na výběr. Jako kdyby řekl, že s ní není šťastný, ale jak se zdá je a ona taky. Nemá ani důvod tedy nad něčím takovým přemýšlet. Po jeho slovech se usměje.*To jsem moc ráda.*Řekne upřímně s velkým úsměvem a políbí ho. Když jí polibek oplácí a sám ho ještě prohloubí, zaplete své prsty od jeho vlasů a oplácí mu polibek stejnou měrou. Po chvilce sjede polibky až k jeho krku. Chce ho trochu poškádlit. Polibky, které mu věnuje jsou proto jen jemné. Nic jiného nedělá, než že pokládá jeden polibek za druhým na jeho krk. Po chvilce se vrátí k jeho rtům, na které ho krátce políbí a pak se odtáhne, ale jen o kousek. Jejich obličeje jsou pořád dost blízko. Dívá se mu přitom do očí. Čeká, co udělá on.*

*Je nejšťastnějším člověkem na celé zemi, když mu Lucya slíbí, že neuteče. Začne jí oplácet polibek, který prohloubí a přitáhne si jí k sobě za její pas o něco blíže. Nakloní hlavu na stranu, aby měla lepší přístup k jeho krku a snaží se ovládnout dech zadrhávající se v jeho krku. Pak už ho políbí zase na rty, ale polibek je daleko kratší, než očekával. Tázavě se na ní podívá a když vidí, jak čeká, co udělá on, jemně se pousměje. Znovu spojí jejich rty v hladovém polibku a pak jí o trochu nadzvedne a položí jí na zem pod sebou.*

*Když polibek prohloubí spokojeně se pousměje do toho polibku a nijak se mu nevzpírá. Naopak mu ho oplácí stejnou měrou a když si ji ještě přitáhne blíže k sobě, sama se na něj více natiskne. Pak sjede polibky na krk. Dává mu jen jemné polibky. Vidí, jak na to reaguje. Líbí se jí to, jak na ni reaguje. Políbí ho jen jemně na rty, aby ho trochu škádlila. Sleduje ho a čeká, co tentokrát udělá on.To, že jejich rty zase spojí v hladovém polibku ji od něj překvapí, zase, ale příjemně. Je ráda, že se osmělil. Vidí tak, že tohle přesně chce, stejně jak ona. Nechá ho, aby jí položil pod sebe na zem. Přitom ho pořád dívá. Sjede rukama po jeho hrudi směrem dolů k lemu jeho trička. Sjede mu rukama pod tričko a jezdí po jeho hrudi.*Jsi perfektní.*Vydechne mezi polibky. Následně chytne lem jeho trička a chce mu ho přetáhnout přes hlavu.*

*Prohloubí polibek a pak nakloní hlavu na stranu, aby měla lepší přístup k jeho krku. Snaží se ovládat zadrhávající dech v jeho krku a když vidí, jak Lucya čeká, co udělá on, znovu spojí jejich rty v hladovém polibku. Možná je normálně nesmělý, ale pořád je to chlap a v její blízkosti se nedokáže ovládat. Položí jí pod sebe na zem a sám jí začne líbat na krku, zatímco ona se rozhodne prozkoumat jeho hruď.* Ty taky. *Vydechne do její pokožky a pak se od ní odtáhne, aby mu mohla přetáhnout triko přes hlavu. Jakmile to udělá, zase se k ní sehne a začne jí líbat na rtech. Zase jí o kousek nadzvedne, aby se dostal k rozepínání jejích šatů a mohl jí je svlíknout.*

*Začne jej líbat na krku a když zakloní hlavu na stranu, usměje se. Pak se od něj odtáhne a dívá se mu do očí. Čeká, co udělá on. Oplácí mu polibek a pak se nechá položit na zem, pod něj. Když jí začne líbat na krk, spokojeně vydechne a zakloní hlavu stejně jak předtím on, aby měl lepší přístup. Rukou mu mezitím vjede pod jeho tričko. Přejíždí po jeho hrudi a řekne, že je perfektní, protože pro ni skutečně je. Rozhodne se pro jednou i ustoupit a nic nenamítat, když řekne, že ona taky Když se odtáhne, neváhá a tričko mu svlékne. Sama se nadzvedne, aby měl lepší přístup k zapínání jejích šatů a nechá jej, aby je sundal a hodil někam vedle nich. Momentálně se nestará kam. Ona zůstane jen v bílém spodním prádle. Usměje se a za opasek jeho kalhot si ho s nezbednými jiskřičkami v očích přitáhne blíže k sobě. Aby ho mohla zase políbit, rozepnout pásek a začít stahovat jeho kalhoty, aby zůstal jen v boxerkách.*

*Položí jí na záda na zem a začne jí líbat na krku. Rovnou jí tam zanechá pár značek. Následně se o kousek odtáhne, aby mu mohla přetáhnout triko přes hlavu a sám si jí nadzvedne, aby jí mohl rozepnout šaty, které jí bez jakéhokoliv váhání následně svlékne a odhodí někam na stranu. Nezajímá se kam a momentálně by mu bylo asi jedno, i kdyby je hodil do krbu, ve kterém hoří oheň. Usměje se, když si ho za opasek přitáhne blíž a začne jí oplácet polibek, během kterého jí rozepne podprsenku, kterou taky odhodí na stranu a pak jí pomůže se stahováním jeho kalhot.*

*Tuší, že bude mít na krku několik značek a nevadí jí to. Bude se nimi klidně chlubit. Když mu sundá tričko a on jí šaty, usměje se. Vůbec se nestará o to, kde skončily. Přitáhne si ho za opasek blíže k sobě, aby ho mohla zase políbit Má pocit, že se na chuti jeho rtů stává závislá. Je ráda, že je s ní šťastný, protože by to bez něj asi už nevydržela. Chce být jen s ním.*/To až řeknu rodičům a Alexeiovi../*Ví, že by si někdy asi měla s bratrem promluvit a i s tátou a mámou, aby si to, jak ji do toho zasnoubení nutili už nevyčítali. Je teď skutečně šťastná. Začne stahovat jeho kalhoty a usměje se na něj, když jsou dole. Tentokrát se netváří jako andílek, jako napoprvé, ale v očích má neposedné jiskřičky. Před boxerky ho pohladí a pak mu je i stáhne. Když jsou i její kalhotky pryč, už nic nebrání Josephovi, aby spojil jejich těla.*

*Sundá jí šaty, které odhodí někam na stranu, aniž by věděl kam a pousměje se, když si ho přitáhne za pásek blíže. Chuť jejích rtů naprosto miluje. Už se ani trochu nezlobí na rodiče, že ho zasnoubili. A nezávidí Reedovi, že on žádnou snoubenku nemá. Právě teď mu přijde, že je to docela škoda.* /Asi bych měl rodičům poděkovat../ *Proběhne mu hlavou, ale hned myšlenky na svou rodinu zaplaší, protože teď se jimi opravdu nechce zabývat. Pomůže jí se stažením jeho kalhot a pak jí sám sundá podprsenku a následně kalhotky. Toužebně zavrčí do polibku, když ho pohladí přes boxerky a jakmile jsou pryč, spojí jejich těla a začne do toho jejího přirážet.*

*Je vážně ráda, že ji rodiče zasnoubili a ví, že si s nimi bude muset někdy o tomhle tématu promluvit a omluvit se jim za své "rebelské" chování, za to, že jim přidělávala takové problémy a podobně. Teď je neuvěřitelně ráda, že je s Josephem zasnoubená. Stáhne mu jeho kalhoty a když on ji zbaví spodního prádla, přece se zbavováním se oblečení nemůže být pozadu. Proto ho přes látku jeho boxerek pohladí a když slyší, jak zavrčel, usměje se a rychle mu je stáhne, aby mohl spojit jejich těla. Když se tak stane, zasténá.*/Je to snad ještě lepší, než napoprvé../*Pomyslí si. Někdy hýbne boky naproti těm jeho. Musí si kousat ret, aby pořád nesténala a aby taky nesténala moc nahlas, ještě je někdo uslyší.*/Ale u vodopádu to bylo o hodně víc riskantní./*Cítí, že za chvilku dosáhne svého vrcholu.*Josephe..*Neovládne to a šťastně zasténá, když vrcholu skutečně dosáhne. Rychle si odrhne vlasy z obličeje a snaží se zklidnit svůj dech, který je docela splašený. Podívá se s úsměvem na něj.*

*Jakmile jsou oba bez oblečení, spojí jejich těla a do toho jejího začne přirážet. Během toho jí líbá na krku a na klíční kosti. Její sténání je snad ten nejkrásnější zvuk, který kdy slyšel. Cítí, že za chvíli dosáhne svého vrcholu a následně už naposledy přirazí do jejího těla a oba dva vyvrcholí. Hlasitě zasténá, i když se to snažil ovládnout, kdyby náhodou někdo šel okolo a pak se odtáhne od jejího krku a dá jí za ucho jeden pramínek vlasů, který jí zůstal v obličeji.* Jsi nádherná. *Vydechne a snaží se zklidnit své zrychlené dýchání.* A jsi to nejlepší, co mě potkalo.

*Když přiráží do jejího těla a u toho ji ještě líbá na krku, prostě nedokáže nesténat. Snaží se to ale krotit, tak si většinu času kouše ret, aby nebyla ta hlasitá. Řekněme, že její zkušenost v tomhle rozhodně nejsou malé, ale nikdy to nebylo tak úžasný, jako je to s Josephem. Když dosáhne vrcholu, hlasitě zasténá jeho jméno a odrhne si vlasy z obličeje, aby se na svého snoubence mohla s úsměvem podívat. Když jí sám dá za ucho jeden pramínek vlasů, usměje se nad tímto gestem.*Ty jsi dokonalý.*Vydechne.*Pro mě taky. Už si nedovedu představit, že bych měla být bez tebe.*Trochu se nadzvedne, aby ho mohla políbit.*Nechceš jít ke mě do komnaty? Nebo můžeme jít i k tobě, jestli teda chceš..*Ráda by byla s ním a usnula vedle něj, ale nebude jej do ničeho nutit, kdyby o to náhodou nestál.*

*Odhrne jí jeden pramínek za ucho a pak se na ní usměje a vydechne, že je dokonalá a to nejlepší, co ho kdy potkalo.* Jo, jsem na tom stejně. *Přikývne a opětuje jí polibek. Po její otázce se usměje.* Jasně, že chci. Bude mi ctí prohlédnout si komnatu ruské princezny a mít jí při usínání v náručí. *Odpoví jí a krátce jí políbí, než se nadzvedne, aby mohl posbírat všechno oblečení okolo nich a podat jí to její. Když už jsou oba oblečení, vezme do jedné ruky svůj blok, do druhé ruku Lucyi a spolu s ní se vydá zpátky do paláce.*

*Řekne, že je dokonalý a že si nedovede být bez něj, což je pravda. Zároveň by dneska moc ráda byla s Josephem, usnula v jeho náručí. Proto mu navrhne, aby šli společně buď do její nebo do jeho komnaty, jestli o to tedy stojí. Nebude ho nutit. Nadšeně se usměje, když souhlasí.*To jsem moc ráda. Řecký princ si zase může být jistý, že ruská princezna bude neskutečně ráda usínat spolu sním.*Oplatí mu polibek. Když se pak zvedne, posadí se a poděkuje, jakmile jí i podá její oblečení. Oblékne se a prsty si pročísne vlasy, aby nebyla zas tak moc rozcuchaná. Zvedne se, vezme kytaru a chytí Josepha za ruku. Pak se šťastná, s velkým úsměvem a hlavně spolu s ním vydá do paláce.*

*Dnešním dnes se rozhodne vydat na procházku, která původně nemá jasný cíl. Nechala si na sobě jednoduché šaty béžové barvy, které se mohly zdát neskutečně nudné, ale pro jsou natolik pohodlné, že se rozhodla v nich vyjít ven. Hnědé vlasy, jí ve vlnách dopadaly na záda. Počasí na to stačilo, zima není takže neumrzne při krátké procházce. Nesla si sebou krabičku se sendviči, o kterou požádala a notýsek s propiskou. Kráčí po cestičce skrze let a rozhlíží se neustále kolem sebe, místo kde by mohla být sama najde po pár minutách chůze. Vyjít až do domku, který vidí poprvé v životě. Netušila, že zde něco  takového je, ale při vstupu dovnitř skoro neváhá. Usadí se ale jednoduše daleko a na zem. Krabičku s jídlem si položí vedle sebe a sešit si vezme do ruky, začne si do něj něco zapisovat.*

*Jelikoz je venku celkem hezke pocasi a sviti lnko, tak se rozhodl, ze ne nebude zase nudit doma a vyjde si nekam ven s klukama z mesta. kamosu ma dost. Diky Selekci jeho synovce teď není tolik na ocich a nemusi se bat paparazzi. ma na sobe bile triko s kratkym rukavem a cerne kalhoty s dirami na kolenou. Byl si zajezdit na skateboardu ve skate parku a jen tak se poflakovat. Samozrejm, ze si dali i par pivek, aby jejich zabava byla lepsi. Momentalne kulha vesticku o ktere moc dobre vi kam vede, protoze tam chodiva celkem casto, kdyz nechce, aby jej bratr videl opileho a delal mu tak hodinove prednasky o tom, aby si uvedomil, ze je clenem kralovske rodiny a takhle se spije pod obraz, nebo chce byt sam a nezajimat se o chaos kolem Selekce, ktera se jej nejak netyka. Dnes neni opily, ale je v mirne naladicce a ta mu prispela k tomu, ze kdyz jel domu na skateu, tak poslednich par metru pred palacem nevychytal a skateboard mu najel na obrubnik a on ztratil rovnovaku a rozplacnul se na zemi, jak siroky tak dlohy. Par lidi mu hned slo pomoci, protoze kdyz si sedl, aby mu doslo, co se stalo, zjistil, ze jej boli cela prava pulka obliveje, protoze si jej podrel o betom a taky ma sedrene dlane a krvaci mu koleno ve kterem ja navic sterk stejne jako v ostatnich odrenicnach. Pomoc lidi odmitl, vstal, vza skate do rukou a kulhavou chuzi se vydal pryc. o a ted je zde u domku na strome. Koleno jej boli, jako blazen a podrene dlane a tvar jej neskutecne stipo. Krev si otira do tricka, ktere uz neni rozhodne bile. Vi, ze v omku vetsinou nikdo nebyva a taky vi, ze se tam jiste najde i desimfekce, aby si rany ocistil. se zatnutymi zuby se dostane az nahoru a otevre dvere domku.* Doprdele... jsem takovej idiot... *Mluvi sam se sebou a triskne dvermi a skate odhodi na zem a Kulha k sedacce na kterou si sedne a sykne a dlane si otre zase do trivka a pomau si vyhrne pravou nohavici a sykne.* au... doprdele..*Soustredi se jen na to, aby se koukl na koleno a to, ze je v domku jeste nekdo dalsi si nevsimne.*

*Rozhodla se sepsat  si zápory a klady toho, proč být v paláci. Cítí se hrozně, a rozhodně nevěří tomu, že  Sawyer pořád jenom neustále pracuje. Nebylo to fér, nechápe proč musí Selekce být, jestli je to co jí říká pravda. Ale pokud není, dává to perfektní smysl. Jen jí oblbuje hlavu jako všem ostatním. Její srdce bylo zmatená a popletené, tohle se jí jednoduše nezamlouvá. Čím dýl to trvá, tím se jí to víc nelíbí. Skoro by si nevšimla, že sem někdo přišel nebýt bouchnutí dveří. Leknutím nadskočí, až jí vypadne sešit i propiska z rukou. Začne se kolem sebe ohlížet, než její oči zmerčí tu osobou. Nejdřív vlastně nevnímá, kdo to je, jen se zaměří na to, že je zranění. Zvedne se do stoje, aby se na něj zadívala. * Pomůžu ti.*Zamumlá a bez dalších slov se otočí a zamíří ke skříňkám, kde se jí podaří najít lékárničku, nebo minimálně dezinfekci, což se jí i povede. Vezme si hadřík a nejistě se k němu vrátí. Opatrně na něj nastříká dezinfekci, zadívá se na dotyčného a skousne si spodní ret. *Omlouvám se, trochu to...asi bude štípat.*Šeptne směrem k němu a začne mu pomalu čistit ráno na koleni, tak aby mu ještě víc neublížila. Skutečně se na to dost soustředí.*