Vstupní hala

Když vejdete do paláce, bude vstupní hala to první co uvidíte. Se schody vedoucími do dalších pater.

*nemá se jak vzpírat, takže se nechá dotáhnout k autu a posadí se na zadní sedadla. Uleví se mu, když si může nohu natáhnout a užívá si poslední chvilky pohodlí, protože těm kecům o otcovství nevěří a pořád si myslí, že jednou na popraviště. Pak poslouchá to, co říká Austin a už mu to začíná připadat vážně divné.* Ne. Misty potratila po tom, co jste ji vy postřelili. Bylo těhotná s jedním plodem a ten nepřežil. Tohle je buď to blbá shoda náhod nebo to děláte schválně a je za tím nějaký plán, jak všechny vyvraždit. *Odmítá uznat otcovství u Austina. U Nyveve.. nemůže popřít, že je jako kopie Misty. Jakmile se přiblíží k paláci, jediné v co doufá je, že všem nějak došlo, k čemu se schyluje a stihli se dostat do úkrytů. S námahou se dostane z auta a poté se dokulhá i s Nyveve a Austinem do palácové haly, kde se kolem nich slétne hned plno služebných, strážců a doktorů.* Ji dostaňte hned na ošetřovnu a jeho hlídejte. Je dost možné, že se schyluje k útoku, takže ať jsou všichni na pozoru a v bezpečí. *nařídí jednomu ze strážců a pak další dva chytnou Austina a prohledají ho, kdyby měl u sebe nějaké zbraně nebo tak.*

*Dotáhne krále spolu s tou holkou k autu. Ještě než vyjede, tak se najednou u auta objeví jeho husky.* Co tu děláš, ty sebevrahu? *Zamračí se, ale nedokáže ho tu nechat. Sám moc dobře ví, že se sem nejspíš už nevrátí, takže ho rychle popožene a nechá ho naskočit do kufru auta. Odtamtud zvládne husky malou škvírou prostrčit čumák, aby si mohl sám omčuchat krále. Tomu ale Austin nevěnuje pozornost, protože se soustředí hlavně na silnici před sebou a na to, aby ty dva zasvětil do jejich rodinných spojení.* Myslíš, že bych tohle dělal schválně? Připadá ti, že se skvěle bavim? *Zavrčí na něj.* Nestalo se náhodou už jednou v tý vaší, teda naší, famílii, že se oplodněný vajíčko přesunulo do někoho jinýho? U tý..... Camille pokud vim. Takhle brzo nepoznáš, o kolik plodů jde. *Podívá se do zpětného zrcátka, aby našel jeho pohled. Nějaké podobné rysy mezi nimi jsou, to musí uznat sám král. Zastaví u paláce a královi pomůže se vysoukat z auta a znovu ho podepře. Hledá pohledem královnu, se kterou mluvil po telefonu, ale nevidí jí. Jenže jak se říká, pro dobrotu, na žebrotu a on skončí v rukou strážců.* Nic u sebe nemam. K žádnýmu útoku se neschyluje. Ten bysme dokázali zařídit i bez tohohle, ne? Jakej smysl by pak mělo vás dva zachraňovat? Zrovna tebe, když jsi král? Mohli jsme si sem nakráčet a vzít královnu, se kterou by ses potkal u nás. Nemam u sebe žádný zbraně a rebelové nejspíš až teď zjistili, že jste pryč. Což znamená, že k tvý hlavě na seznamu těch, který chtějí zabít, přibila i ta moje. Ale jasně. Projevit vděk tim, že mě necháš spoutat a zavřít do žaláře je nádhernej způsob. U vás možná běžnej. To v ghettu, kde podle vás nejsme milí, umíme říct obyčejné děkuju. *Škubne sebou trochu ve snaze se dostat z rukou strážců, ale dost marně.*

*Pomůže králi do auta, i když si celou dobu myslí, že je spíše než do paláce vezou na popravu.*/Tenhle ten člověk vypadá jako magor. Rebel je na nic, s náma ještě sjede z útesu../*Celou dobu je dost napjatá, sedí jako na trní a na Austina se nedůvěřivě po očku dívá.* Je to hloupost, nejsem tvoje sestra a ani dcera krále a královny, což se snažíš naznačit. *Zamračí se lehce.*/Moji rodiče by mi přece nelhali.. ne?/*Raději se celou cestu dívá z okénka a snaží se tyhle všechny informace zpracovat v hlavě. Sice je královně dost podobná, ale ta představa, že by byla vážně dcera krále a královny a celý její život byla lež se jí ani za mák nelíbí. Když dojedou přece jen k paláci, což ji vážně překvapí, vyjde z auta a dojde do haly. Podívá se krátce na krále, pak na toho rebela a vydá se raději na ošetřovnu, jak jí řekli. Nebude zbytečně dělat problémy. */Jaká je šance, že na tohle zapomenou?/*Nechce se v tom piplat.*

*Když se dozvěděla, že Jace má přijet, zburcovala prakticky celý palác. Hlavně doktory a strážné. Ví, že je Jace postřelený a pochybuje, že by se mu v ghettu rebelů dostalo nějaké extra péče. Vůbec nechápe, o co tu jde a doufá, že jí to bude co nejdříve vysvětleno. Když se dozví, že už dorazili, rozeběhne se směrem k k Vstupní hale. Na sobě má obyčejné džíny a bílou košili, kterou ukradla Jacovi. Když tu nebyl osobně, chtěla mít aspoň nějaký pocit, že je s ní. Díky tomu dokázala asi taky zachovat více chladnou hlavu. Když dojde do haly a skutečně uvidí svého manžela, oddechne si a rychle přiběhne k němu.* Jsi vážně tady. *Obejme ho a když se odtáhne podívá se na tu nohu a zamračí se.* Musíš na ošetřovnu, hned. *Rozhlédne se po doktorovi, ale ještě pohledem zastaví u jiného člověka, hádá, že rebela.* A pak bych byla ráda, kdyby mi někdo vysvětlil o co tu to vlastně jde. *Taky se jí moc nezdá, že by jen tak zradil ostatní a přivezl jejího manžela zpět.*

*Procházel zapadlejšími ulicemi města. Pro jistotu si s sebou vzal zbraň. Střílet umí, takže by se nějak bránit odkázal. Nejspíše tak proti dvěma rebelům a kdyby proti němu šli s noži.. Porti více by už měl problém, ale chce najít svého tátu., takže je ochotný to riskovat. Nicméně mu pípne mobil značící nově příchozí zprávy. Když se podívá do chatu jejich rodiny zjistí, že tátu doveze do paláce nějaký rebel, takže nasedne na motorku a vydá se rychle zpět. Neví, proč by ho nějaký rebel vezl domů a první, co ho napadne je, že by to mohla být nějaká past. Zastaví až přímo i vchodu do paláce a vyběhne těch několik schodů do vstupní haly. Ignoruje několik zamračených pohledů strážců, kterým se moc nelíbilo, že byl ve městě sám a místo toho se podívá natátu.* Díky bohu.. *Vydechne a sjede ho pohledem.* Musíš na ošetřovnu a neříkej, že to počká. Klidně tě tam sám odtáhnu. *Podívá se na toho rebela, kterého drží strážci a sjede ho nedůvěřivým pohledem.* Proč si najednou zradil svoje lidi a přivezl je sem? *Ví, že by tu měla být i nějaká komorná.*

*připadala si hrozně neužitečná, protože všichni lítali někde po městě a hledali tátu, zatímco ona strávila téměř celý včerejší den na ošetřovně. Ta bodná rána nebyla moc hluboká, ale ztratila hodně krve a navíc jí celý den dělali testy a monitorovali, jestli se její nemoc nezhoršila. K večeru už ji ale konečně pustili, ale paži má stále obvázanou. Když si všimla v rodinném chatu, že tátu dovezou, neváhala a rovnou zamířila do haly. Na sobě má jen černé legíny a bílé tričko. Vlasy má v ledabylém drdolu a pod očima celkem znatelné kruhy. Když dojde do haly a uvidí tátu, úlevně vydechne a obejme ho. Potom si všimne toho rebela, nervózně polkne a raději si stoupne kousek dál od něj a blíže ke Xavierovi.* Kdo je to a proč tu je? *zeptá se, protože ví akorát, že měli přivézt tátu a tu komornou. Myslela, že je našli strážci.*

*Odmítá přiznat, že by měl Austin pravdu a oni byli nějaká rodina. O to dítě s Místy přišli a i když ho to stále bolí, bude si za tím stát.* Zahrát divadýlku dokáže každý. *lehce pokrčí rameny, i když je to sotva znát. Na víc se díky bolesti nezmůže.* Stalo, ale dávno. Není to tvoje famílie. *zavrčí naštvaně a propálí ho pohledem. Ignoruje to, že mu v určitých ohledech je dost podobný. Poté se vysouká z auta a s jeho pomocí se dostane až do haly, i když by se tam raději dostal sám. Jednomu strážci řekne pár rozkazů a uleví se mu, když tu komornou odvedou, takže by měla být v bezpečí. Na tváří se mu objeví úsměv, když spatří svou rodinu a oplatí Místy objetí, i když přitom potlačí chuť zaskučet bolestí.*Jsou všichni v pořádku? *její slova o ošetřovně ignoruje a stejně tak slova Xaviera.*Před tím, než navštívíš naše žaláře, tak budeš mít to privilegium podívat se i na ošetřovnu, kde nám všem udělají všechny testy, aby se potvrdilo, že ty tvoje žvásty nejsou pravdivý. *propálí ho pohledem.*

Jo, to je pravda. *Uzná nakonec s přikývnutím.* /Třeba moje máma to dvacet tři let zvládala bravurně. Teda… Daleyza. Sakra. Tohle je v prdeli./ *Zanadává v duchu a potlačí chuť bouchnout naštvaně do volantu, aby aspoň trochu ulevil tomu zmatku, co má v hlavě.* Takže to možný je, jak vidíš. *S nějakým vykáním se neobtěžuje, ale to tak nějak neřešil ani v ghettu.* A jak vysvětlíš to, že jsi její kopie? *Nadzvedne obočí a rychle střelí pohledem po Nyneve.* I on to zvažuje. Nebrání se myšlence toho, že jsi opravdu jeho dcera. Jenom nepřijímá mě. *Pokrčí rameny. Neslyšel ani jednu námitku zmiňující se o genetické spojitosti s Nyneve od krále od doby, co jim to řekl. Pak u paláce pomůže Jacovi dovnitř a ušklíbne se, když ho chytí strážci. Trochu sebou cukne, ale je to zbytečný. Nejspíš by za použití plné síly dokázal těm dvěma uniknout, ale pochybuje, že by si tím nějak pomohl. Nadzvedne obočí, když se tu najednou seběhne celá rodina. Jeho rodina. Pozorně sjede pohledem všechny tváře a polkne. Nedokáže uvěřit tomu, že před ním stojí jeho praví rodiče a sourozenci. Jenže on na rozdíl od nich ví, že výsledky z laboratoře v ghettu jsou pravdivé.* Váš táta potřebuje transfuzi, ztratil dost krve, ta rána se nezačala zacelovat. A nechat ho zemřít tak brzo nebyl jaksi plán mý mámy… teda velitelky. Jak jemu, tak tý komorný jsem odebral krev. Mohli se ale testovat tři vzorky naráz, tak abychom neztráceli čas, nechal jsem si krev odebrat taky. Máme skoro stoprocentní shodu. Jak já, tak ta komorná jsme se narodili v době, kdy královna měla porodit první dítě. Teda děti. V kapse mam papír z laborky, sám jsem viděl, jak to z tý mašiny vyjelo, když mě tihle idioti pustí, dám vám ho a můžete se sami podívat. *Zasvětí je do toho všechny a pak se podívá na Jace a když ho propálí pohledem, tak ten svůj sklopí. Riskoval svůj život a teď má za odměnu akorát tak vyhlídku na ubytování v palácových žalářích.* /Skvělý…/ Hele… Já se smířil s tim, že otcovskou lásku nikdy nezažiju, jasný? Ani nějakou pořádnou mateřskou. Nevymýšlel bych si něco, co by znamenalo, že celej můj život je lež. Ale teď po mě půjde celý ghetto. Dostat se do těch žaláří u nás zvládnou dvanáctiletý děti. Natož velitelka. Nezavírej mě tam. Prosím. To zůstanu radši na ulici, kde se o sebe postaram a budu umět se jí vyhýbat, než abych jí tam zůstal napospas. *Vzhlédne k němu zase. Ta bojovnost, co v něm byla, ten vzdor je pryč. Teď tu zůstal jenom kluk, který vždycky toužil po rodičovské lásce, kterou nikdy nedostal a který se teď bojí o svůj život.*

*Hned jak seběhne těch pár schodů obejme Jace. Sice u rebelů nebyl až tak extra dlouho, ale chyběl jí a hlavně se o něj strašně bála.* Neignoruj to. Musíš si to nechat ošetřit. *Když to řekla prvně, znělo to možná trochu moc tvrdě, ale teď je v jejím hlase slyšet jedině starost.* No, několik lidí je zraněných z toho útoku.. Máme i pár obětí lidí ze služebnictva ale z toho jak jsme tě hledali nikomu nic není. *Podívá se na Xaviera  a pak na Aideen. Nelíbí se jí, že by tu ti dva měli být. Pro jistotu, kdyby to byla past by se měli schovat v úkrytu ale pochybuje, že by je k tomu donutila.* Dovedl tátu zase zpět. *Odpoví Aideen na její otázku. Prvně se jí zdá taky jako nejlepší možnost, že by měl jít do žaláře, ale když to všechno začne vysvětlovat, velice brzy o tom začne pochybovat. Prvně se na něj překvapeně dívá a všechno se to snaží nějak zpracovat. Ví, že ten kluk jejího manžela a tu dívku zachránil a pokud má pravdu.. Je její syn Nechce ho dát do vězení.*/Možná by stačilo, aby byl pod dohledem strážců, kterým věří a ví na sto procent, že je nezradí./*Přejde k tomu rebelovi blíže a kývne na strážce, aby ho pustili.* Dej mi prosím ten papír. *Vyzve ho. Chce to vidět. Když ho drží, přečte si ho a nadechne se.* Nemyslím si, že by to byl nějakej plán.. Vypadá to vážně pravdivě. *Podívá se na Jace.* Musíme ještě na naši ošetřovnu, uděláme si testy, všichni, vy dva, Jace a já.. Pokud.. se vážně zjistí, potvrdí, že jsi náš syn..*Podívá se zase na svého manžela.* Zachránil vás, riskoval svůj život. Kdyby rebelové chtěli zaútočit, udělají to dávno.* Stojí oproti otevřeným dveřím do Vstupní haly. Mohli sem naběhnout a postřílet je. Jejich problém by byl vyřešen.* Pokud by to byl vážně náš syn, můžeme ho přece nechat dvacet-čtyři hodin denně pod dohledem strážců, u kterých jsme si jistí, že nás nezradí. Může mít zákaz jít mimo palác. Aspoň po čas, než mu začneme úplně věřit. Ale podle mě nás za nos netahá a ani se mi to nezdá jako plán. Kdyby to fakt byl plán, mohli sem rebelové rovnou naběhnout a postřílet nás, jsme na ráně. *Poukáže na tenhle fakt.*

*Protočí očima, když jeho táta absolutně ignoruje to, co řekne o ošetřovně.*/Tvrdohlavec../*To, že on je stejný, teď pomineme. Podívá se lehce zamračeně na Aideen.* Neměla bys tu být. *Pochybuje, že odejde, ale aspoň to musí zkusit.*Přistoupí blíže k ní, jako by ji chtěl chránit a měl možnost ji strčit za sebe, kdyby se tu objevili další rebelové. Dívá se pořád pozorně na toho rebela a zarazí se nad tím, co jim řekne.* Má nějaký tvoje rysy tati.. I máminy, trochu.. *Zdá se mu to dost divné, nějaká podobnost tam je, ale uvěří tomu až po DNA testech. */Tohle zní fakt jako sci-fi.. Ale kdyby to byla pravda, nebyl bych už nejstarší a tudíž ne korunní, ne?/ Sice už mohli zaútočit, ale co když je to přece jen past? Mohli by chtít nějaké bližší informace a proto by to nastražili takhle. Abychom mu začali věřit, pustili si ho blíž..*Pokrčí rameny a pořád se na toho rebela tak nedůvěřivě dívá.*

*když se dozví, že přivezli tátu, rychle dojde do vstupní haly. Myslela si ale, že ho dovezou strážci a ne rebel, takže v ní začne panovat strach a stoupne si trochu blíže ke Xavierovi.* Měla. Jedná se i o mýho tátu a neodejdu. *odsekne, protože odsud odejít nehodlá. Pak se zeptá na to, kdo to vlastně je a co tu dělá. Poslechne si historku o tom, jak jsou rodina, ale té neuvěří.*Jsi rebel. Nemůžeš s námi být ani trochu příbuzný. My nevraždíme a nemučíme lidi. *řekne směrem k Austinovi.* Co tím chcete dokázat? Nalhat všem, že jsi z královský rodiny, nestarší potomek královskýho páru a tím padem ti náleží titul korunního prince a koruna? To je dost chabý plán. *ušklíbne se, protože to je jediný důvod proč si myslí, že je tady.* Necháte ho běhat volně po paláci po tom, co mučil tátu a tu komornou? *zeptá se nevěřícně.* /Skvělý.. to je jak hromadný vyvraždění paláce/

Možný to je, ale nestalo se to. Věděl bych o tom. *trvá si na svém, protože mu ta možnost přijde prostě nereálná. A nebo si spíše nechce přiznat, jak moc reálná je.*Jak tě mám asi tak přijmout po mučení? *je pravda, že k tomu, že by Nyveve byla jeho dcera nic nenamítl. Každá vidí, jak je podobná královně. Ale u Austina je to něco jiného… taky v něm vidí podobnost, ale po dnešku o tom nechce ani uvažovat. Když se pak dostane do paláce, oplatí Místy objetí, i když ho to dost zabolí. Když ale vidí, že jsou jeho děti i ona v pořádku, uklidní ho to.* Jo, to potom. *protočí očima nad její starostlivostí.* Neměli jste mě hledat sakra. Ještě se vám něco stane. *vyčte jí, že to dělali. Pak nechá mluvit Austina a probodává ho pohledem.* Nemusí to být pravdivý, v tý laborce s ním nikdo nebyl. *namítne.* Zachránil a mučil.*zdůrazní, kdyby na to Místy zapomněla.* Navíc.. vždyť kvůli nim sis prošla peklem během selekce. Několikrát smrtelně zranili naše nejbližší. *nezapomene na to, jak díky nim táta skončil na několik měsíců na vozíčku a jeho dědu zabili. A plno příbuzných taktéž. Trochu ho rozhodí to, jak se teď Austin začne chovat úplně jinak.* Fajn. *zabručí.* Ale budeš pod dohledem pořád, nebudeš opouštět palác a pokud se jednou o něco pokusíš, tak tě nechám na pospas té velitelce minimálně. A pokud se prokáže, že nejsi náš… příbuzný, tak to skončí stejně. *nedokáže se donutit říct to slovo „syn“, protože tak o něm momentálně nedokáže přemýšlet.*

Jo, jasně. Ono by ti hned každej běžel říct, že tvoje dítě strčili do nějaký rebelky a komorný. *Sám musí zatnout ruce pevně na volantu, protože jemu samotnému to připadá naprosto šílené. Ale ví, že ten důkaz je pravý.* Pravda. *Uzná nakonec tišším hlasem, protože chápe, že potom, co ho mučili asi moc otcovské lásky a bodů k dobru nezíská. I když technicky vzato, on sám se ho ani nedotkl. Když se v paláci seběhne celá rodinka, řekne jim, proč je tady a proč je oba dva zachránil, i když to znamená, že sám riskuje krk. Překvapeně se podívá na královnu, když dá pokyn, aby jí pustili a promne si jednu paži, která ho trochu bolí od toho, jak ho drželi. Pak si sáhne do kapsy a podá jí ten papír.* Nevěděl jsem to. Navíc tebe jsem se ani nedotkl. Myslíš, že já jsem z toho šťastnej? Že nemam výčitky svědomí? Že nemam sám v hlavě zmatek a neptam se, jak je tohle sakra možný? Celej život mi lhali. Už od doby, co jsem se naučil chodit mě učili vás nenávidět. Nikdy jsem nedostal nic jen tak. Všechno co mam jsem si musel vydřít. A pak zjistim, že ty, koho mě učili nenávidět, jsou mý rodiče. Omlouvám se, dobře? Ale kdybych to věděl, neudělal bych to. *Řekne mu vážně a nechá všechen ten zmatek, co se uvnitř něj odehrává, odrazit i ve svých očích. Když pak slyší od Xaviera poznámku ohledně bližších informací, nezadrží uchechtnutí.* A ty mi snad věříš, abys mi nějaký informace dal? Ne. Spíš mi budeš chtít podříznout krk, takže jedinej v nebezpečí jsem tu já. Rebelové po mě jdou a vy dva se sestřičkou momentálně taky působíte, jako kdybyste mě chtěli rovnou vlastnoručně popravit. Chápeš to? Navíc tu máme… mají spoustu lidí. Ví o vás prakticky všechno. Nepotřebujou, aby se k vám někdo dostal ještě blíž. *Pokrčí rameny. On sám svým odjezdem z ghetta nejspíš ztratil označení rebel, i když nejspíš ne v očích královské rodiny.* A co mam být, abych byl váš příbuzný? Děvkař? Alkoholik? *Přejede pohledem hlavně Xaviera a Jace, protože tihle dva se láskou k ženám a alkoholu nijak netají nebo minimálně netajili. Když pak slyší o titulu korunního prince a koruně, sám vykulí oči, protože tohle mu zatím nedošlo a začne vrtět rychle hlavou.* Co? Ne. Ani náhodou. Já tu posranou korunu nechci. Nechci žádnej titul. Ten chtěla vždycky moje matka … velitelka. Já ne. *Opraví se znovu, protože mu bude nejspíše trvat děsně dlouho si zažít, že Daleyza není jeho matka. Pak už ale Jace poprosí, aby ho nezavíral do žaláře, protože víc na ráně by ho snad nemohl nechat.* Vy…vy mě chcete nechat tady? *Ujistí se a pohledem přejede zaraženě všechny jejich tváře. Ani si neuvědomí, že o malý krůček od nich ucouvne, jako kdyby se jich snad bál.* Jak mam vědět, že mi tu při nejbližší příležitosti někdo nepodřízne krk? Vždyť… Já se tu vyznam maximálně co se útoků a tajných chodeb týče. Vy mě nenávidíte. To budu radši fakt spát na ulici. *Neumí si představit, že by měl zůstat v paláci plném lidí, kteří po něm hází jenom nenávistné pohledy a přejí si, aby odsud zmizel. A ví, že na jejich přístupu se nic nezmění ani když zjistí, že je doopravdy syn krále a královny.* Ještě… než půjdete dělat ty testy. V autě mam psa. Jestli tam zůstane dlouho, udusí se. Nejsou tam žádný zbraně ani nic podobnýho, přísahám. Maximálně nějakej nůž a provaz, jinak nic. Ale jde mi hlavně o toho psa. Pusťte ho odtamtud klidně vy nebo strážci, jestli mi nevěříte, ale nenechte ho tam trpět. Nemá moc v lásce stísněný prostory. *Na jeho huskym mu vážně záleží a nechce o něj přijít. Teď je to nejspíš jediná bytost, která mu zbyla.*

*Přejde k Austinovi a pokyne strážným, aby ho pustili. Vidí tam podobnost s Jacem a trochu možná i s ní samotnou. Vezme si od něj ten papír a prolétne ho očima.* Však se pravdu stejně dozvíme teď. *Podívá se na Jace a pak zase na Austina.* Nemůže za to jak byl vychovaný. Že se dostal zrovna k té rebelce. Nemůže za to, co udělali rebelové předtím. Pokud je to vážně náš syn a oni mě tehdy nepostřelili, mohl být tady, být jako Xavier. Sám si to nevybral a vidíš.. Jde vidět, že toho lituje. V lidech umím číst dobře, to přece víš. *Je jí toho kluka líto a pokud to vážně bude její syn, tak bude ještě více. A bude si to ještě více všechno vyčítat.*/A ještě jedna dívka, dcera../*Ta neví kde teď je.*Jen počkej.. *Zašeptá.* Pokud mluvíš pravdu.. musí si na to vše zvyknout, začít ti věřit. To ostatně i já. Vím, že teď je tvůj život celý vzhůru nohama, ale to i náš. Ne každý den se dozvíš, že tvoje děti, o kterých si více jak dvacet let myslíš, že jsou mrtvé, kvůli tobě, tak se tu najednou objeví, živé. Nemluvě o tom, kým jsi byl..*Řekne mu tiše, takže to slyší jen on. Jace mučil, taky mu úplně nevěří, ale zase ho přivezl zpět a pokud je to vážně její syn, ráda by s ním měla dobré vztahy. Nemyslí si, že by jim lhal, vypadá na to až moc upřímně a ona lidi odhaduje dobře, vidí do nich. Uchechtne se při jeho reakci na to, že by měl být korunním princem.*/Vypadá to, že to zůstane na Xavierovi./* Hodí pohledem po svém druhém synovi.* I kdyby by ji chtěl, nejspíše by ji nedostal. Lidem by se to nelíbilo, nikdo ho na to navíc nepřipravoval a jsme uprostřed Selekce. *Pokrčí rameny. Pokud bude vážně její a Jacův syn nechce, aby skončil na ulic nebo v žaláři, takže navrhne jinou alternativu, která je podle ní dost odbrá.* A jak můžeš vědět, že tě nikdo nepodřízne tam? Přece jen v paláci je o něco větší bezpečno.. A ohledně vztahů mezi náma, všichni podle m potřebujeme jen čas. *Nepřekvapilo to jen jeho, ale i je. Když vidí jak se stará o toho psa, musí se pousmát. Nemyslí si, že by byl v jádru až tak špatný. Je to jen tou výchovou.*/Kdyby vyrůstal v paláci, byl by to skvělý člověk, jako jeho otec.*/Sice ještě na testech nebyli, ale v tom, že je její syn mu věří. Drží v ruce taky jistý důkaz a nemůžou opomenout tu podobnost.* Můžete pro toho psa dojít, prosím? *Podívá se na jednoho strážce, který jen kývne a po chvilce se vrátí i se psem, který přiběhne k rebelovi.* Jak se vlastně jmenuješ? *Zeptá se ho, možná docela pozdě, ale lépe než nikdy. Pak přejde k Jacovi, kterého chytí za ruu.* Chápu tě. Taky mu moc nevěřím ale pokud mluví pravdu, je to náš syn.. A to, že byl dán k rebelům ovlivnil asi jak já to, že mě oni postřelili. Kdybychom ho vychovali my, mohl být úplně jiný. Vím, že tě mučil a to se mi nelíbí ani za mák.. *Povzdechne si.* Ale taky ti pomohl, hned jak se dozvěděl o tom, že jsme možná příbuzní, ne? Pokud vážně mluví pravdu.. zkusme mu dát šanci. *Mluví potichu.*

*Většinu času jen mlčí a toho rebela ostražitě pozoruje. Má sám pocit, že toho vážně lituje, ale na durhou stranu.. Pořád mu prostě moc nevěří. Zjistí, že by mohl být potomek krále a najednou se vzdá svého přesvědčení a pomůže jim ven? Nebyl očividně zrovna moc věrný rebelům, jak mohou mít jistotu, že jim bude?* Nevíte zdaleka vše. *Pokrčí rameny. Ví, že tu mají rebelové svoje lidi, ale vše, co si říkají vážně vědět nemohou, ne? Zamračí se ještě více, když se na něj podívá a prakticky ho nazve děvkařem a alkoholikem. Ale ví, že nemůže říct ani slovo, má pravdu. Není to zrovna zlatíčko.* No kdyby chtěl korunu ani by mi to nevadilo.. *Zamumlá si pro sebe. Pokud by byl vážně nejstarší, klidně by mu ji dal. Ale neví, jak by se to líbilo ostatním. Králem být nechce a nemyslí si, že by někdy byl tak dobrým králem jako jeho otec a nebo děda. Překvapí ho to, že ho chtějí nechat tady a podívá se na tátu s mámou.* Asi je to ale dobrý nápad.. Mít ho tady. Budeme ho mít pod dohledem. *Podívá se na tátu. Když nebude moct ven, nedostane se k rebelům, mohli by mu taky vzít mobil, aby jim nemohli dát informace tak a kdyby snad chtěl poslat dopis, toho by si taky všimli. O všem, co bude dělat mohou být informování. Když tam přiběhne i ten jeho pes koukne se směrem, kudy je ošetřovna.* Jdeme? *Jeho samotného vážně zajímá, kde leží pravda.*

*moc toho nenamluví, ale všechno ostražitě poslouchá a sleduje. Nevěří tomu, že by byli rodina a nechce tomu věřit, i kdyby to pravda byla. Austin ji nepřijde jako dobrý člověk, i když možná teď nevypadá jako krutý rebel. Pořád to může být jen maska a divadýlko a za pár minut palác odbouchne.* Tak jsem to nemyslela. A oni takoví nejsou. *odsekne a založí si ruce na hrudi, i když toho hned lituje, protože to vzhledem k jejímu zranění není moc příjemné. Ví, že nikdo od Schreave není zrovna andílek.. ale štve ji, když někdo mluví o jejím bráškovi takhle. Trochu se jí uleví, když dá Austin jasně na jevo, že korunu nechce. Nedokáže si představit, jak by to dopadlo. Navíc ví, že Xavier bude skvělý král. Neunikne mu to, co si pro sebe zamumlá a tak se na něj pousměje, aby ho podpořila. Moc se jí nelíbí to, že bude bydlet tady v paláci, ale ví, že by jí stejně nikdo neposlouchal. Aspoň má záminku ale být v paláci minimálně.*

*zatne zuby po jeho slovech, ale už k tomu nic neříká, protože nemá ani co. Jen prostě doufá, že to nebude pravda. Pak se ho zeptá, jak ho má přijmout do rodiny po tom, co ho mučili a odfrkne si nad jeho odpovědí. Pak už jsou v paláci, kde se objeví celá jeho rodina a sice je rád, že jsou všichni v pořádku, ale zároveň má strach, aby se jim tady něco nestalo.* Ale udělal bys to komukoliv jinýmu z paláce, kdo se ničím neprovinil. *namítne. Příklad je v Nyveve. Po slovech své manželky si povzdychne.* Nojo.. ty tvý super schopnosti.. *zamumlá, prootže si stále i po těch letech mysl, že je to nějaká super schopnost nebo tak, protože to jde Misty vážně skvěle.* Taky že korunu mít nebudeš. Bude jí mít xavier. *koukne po svém synovi. Ví, že si v tom nevěří, ale taky ví, že bude mnohem lepší král než je on. Pak tedy řekne, že ho do žaláře nedají, ale taky stanoví nějaké podmínky. Přece ho tu nenechá lítat jen tak. Po jeho otázce se jen podívá na Misty a nechá odpověď na ní, protože on už vyjádřil, jak by s tím rád naložil.* A jak máme vědět, že ty nám v nejbližší příležitosti nepodřízneš krk? *oplatí mu otázku a povytáhne obočí.* Na obě strany to vyjde nastejnou. *lehce s námahou pokrčí rameny, protože v tomhle ohledu mu to přijde naprosto stejné.* Je mi jedno, jestli mě mučil nebo ne, klidně ať v tom pokračuje, ale ublížil i vám. Je to rebel.. vždyť díky rebelům zemřel můj děda a táta málem přišel o nohy. Nemluvě o tom, jak ublížili tobě. A mučil i tu holku, dost možná naši dceru a jeho dvojče. *řekne tišším hlasem. Je mu jedno, co udělali s ním. Záleží mu jen na jeho rodině.* Jednu šanci. *svolí nakonec.* Jdeme. *odpoví Xavierovi a pak se společně vydají na ošetřovnu. Doktoři se sice začnou zajímat hlavně o jeho zranění, ale řekne jim, že jako první chtěji udělat DNA testy všem. Ty testy skutečně potvrdí, že Austin má pravdu. Chvíli na to jen nevěřícně kouká a prohrábne si vlasy.*Je to pravda.. jsou to naše děti. Dvojčata.

*Zatne zuby po námitce Jace o tom, že by to udělal komukoliv jinýmu.* I kdyby v tom ghettu byla třetí osoba, která s tebou nemá nic společnýho, tak bych jí odtamtud dostal taky. *To je jediná obhajoba, jakou má. A je pravdivá. Nenechal by tam někoho dalšího, kdyby tam byl. Ale je pravda, že ublížil někomu, proti komu se jeho nenávist neměla nikdy vztahovat. Ublížil vlastní sestře jenom protože proti ní obrátil svůj vztek na sebe. Je překvapený, když na něj pak královna začne mluvit tak, aby to slyšel i on. Nechápe, proč to dělá. Měla by ho nesnášet stejně jako zbytek, dávalo by to smysl a on by jí to nemohl mít za zlé. Přijde mi to až milé, z čehož je snad zmatený nejvíc. Daleyza, ač se vydávala za matku, na něj nikdy nepoužívala mírný tón. Nemohl si v její přítomnosti ani dovolit protočit očima. Byl prostě vojákem, který měl jedinou povinnost a to plnit své úkoly, které mu dala. S takovýmhle jednáním se nesetkal a neví, jak na to reagovat, takže jen lehce kývne na hlavou na znamení souhlasu. Při slovech o tom, že by měl prosazovat nárok na korunu začne rychle vrtět hlavou. Korunu ani titul nechce ani náhodou. Jediné, co teď chce, je se konečně vyznat sám v sobě. Mít chvíli klidu, aby si mohl utřídit myšlenky. Teď je okolo něj až moc lidí, takže je pořád napjatý jako tětiva luku připravená vystřelit. Kdykoliv může zaznít rozkaz k tomu, aby ho zabili a on to moc dobře ví.* Tam se o sebe umim postarat. Vyrůstal jsem tak, abych se o sebe postarat dokázal. Tady budu mít svázaný ruce. Jak říkám, rebelové mají mezi zaměstnanci svoje lidi a teď mě chtějí zabít. Venku vim, kde se skrýt, tady ne. Pochybuju, že mi u sebe necháte aspoň nůž, abych se mohl případně bránit. *Vysvětlí, proč by byl radši bezdomovcem.* A jak bych to asi udělal? Pochybuju, že mi dovolíte vzít do ruky jenom příborák. Ne, že tim bych něco nezvládl, ale to ty jsi tu ten, kterýho chrání většina strážců. Kdo chrání mě? *Nadzvedne obočí, protože on má odpověď na Jacovu otázku. Královskou rodinu tu chrání dost lidí, ale i kdyby k němu nějaké strážce přiřadili, je to jen ochrana pro ně. Ne pro něj. Kdokoliv mu tady může podříznout krk. Klidně nějaký z jeho nově objevených sourozenců.* Chceš všechny zločiny rebelů přišít jenom na moje triko? *Potřese nad ním hlavou, když slyší výčet toho, co všechno rebelové udělali jeho rodině. Ve většině případů ani nebyl na světě.* V tom případě nezapomeň ještě na starej palác. *Dopomůže mu doplnit seznam.* A nezapomínej na to, že ano, tý holce jsem ublížil, to uznávám. Ale rozhodně ne tolik, jako někdo jinej z ghetta. Sám jsi viděl, že velitelka by jí udělala daleko víc. Bude mít dvě menší jizvy. A i to si vyčítám, jasný? Nevěděl jsem, kdo to je. Fakt si o mě myslíš, že jsem až takovej hajzl, abych ublížil vlastnímu dvojčeti, kdybych o něm věděl? *Zeptá se Jace a stáhne nad tím obočí, protože vina, kterou cítí je opravdu obrovská. Aspoň že osvobodí z auta jeho psa, který k němu poté přiběhne. Trochu roztaje a podívá se na něj s menším úsměvem.* Neboj, Magnusi. Tobě snad nebudou mít důvod ublížit. *Řekne mu potichu a u toho ho podrbe za uchem. Vzhlédne až když se ho královna zeptá na jméno.* Austin. *Odpoví jí a nakonec se se zbytkem vydá na ošetřovnu a ještě sjede zamračeným pohledem Jace.* Nechceš pomoct? *Nechápe, jak doteď na tý noze vydržel stát a pochybuje, že se sám na ošetřovnu dostane. Když už tam ale jsou, podstoupí test DNA a ten jim všem dokáže, že nelhal.* Takže, když už chápeš, že jsem ti dneska ani jednou nelhal… Co teď? *Zeptá se opatrně, protože si moc dobře uvědomuje, že jeho osud a vlastně celý život má ve svých rukách právě Jace.*

*Nemyslí si, že by Austin nemluvil pravdu a to řekne i Jacovi. A ona se přece v lidech vyzná.* Žádný superschopnosti, jen prostě zvýšená vnímavost. Stejně jako mají Schreave tradičně tvrdohlavost. *Pousměje se na něj a pokrčí rameny. Na Austina začne mluvit konejšivě, stejně jako mluví i na svoje děti, když je uklidňuje. */On je taky moje dítě. Dítě o kterým jsem si myslela, že je dvacet let mrtvé. Řekne, že korunu by stejně nedostal. Nelíbí se to lidem, korunní princ je Xavier a toho na to celý život připravovali.* Zbít tě budou chtít, i když budeš venku a tam je jich přece více, než tady. Navíc.. Můžeš nám říct, kteří lidé co ro nás pracují jsou rebelové a my se o to postaráme. Pokud teda ti lidé nevezmou rozum do hrsti a sami neutečou. Nemyslím si, že by to tu chtěli riskovat, když bys nám o nich kdykoliv mohl říci. Spíše sami odejdou. *Pokud nejsou úplní bázni, pravděpodobně už teď si balí na cestu pryč.* Ochrání tě naši strážci. Vezmeme nějaký, kterým věříme, i ty sám nám můžeš říct, zda mají něco společného s rebely.. *Pokrčí rameny a podívá se na Jace.*Ale nedohadujme se o tom teď, prosím.. Nás taktéž všude doprovází strážci, nic by se nemělo stát. *I když na palác útočí rebelové jako skupina tak se jim většinou nepodaří k nim dostat, díky strážným. Minule měli zkrátka štěstí. Pochybuje, že by přes všechny strážce, kteří stojí na každým rohu dokázal přejít Austin a ještě by tu někde vzal zbraň. Maximálně mu skutečně dovolí příborák.* Ale taky tě zachránil. Nemusel to dělat Jaci. I když zjistil, že jsme dost možná jedna krev, mohl tě tam nechat. Nesvědčí to taky něco o jeho osobnosti? A nemůžeš přičíst vše zlé, co rebelové udělali jen na jeho triko. Co se stalo tvému dědovi, tátovi.. Vždyť ještě ani nebyl na světě. A jak jsem řekla, kdyby vyrůstal tady, bylo by to úplně jiné. Stejně jako ta dívka.. ta vyrůstala tady prostě měla o něco větší štěstí jak on. *Chce tomu klukovi dát šanci, pokud je její syn a doufá, že by pookřál i zbytek její rodiny, ale nebude to asi jen tak.* Klid.. Moc ti nevěří a myslím, že na to i má právo, ale stejně tak úplně nevěříš ty nám, ne? Tímhle dohadováním se to nezlepší. Dej jim čas, prosím. *Podívá se na Austina a pak poprosí strážce, aby došel pro psa, kterého by měl mít v autě. Usměje se, když vidí jak se Austin usměje se a přejde k Jacovi, kterého se snaží ještě přesvědčit.* Děkuju. *Ukradne si krátký polibek a podepře ho, aby mu mohla cestou na ošetřovnu pomoct jít. Tam nakonec potvrdí to, co ona vlastně čekala.* Jo.. jsou. *Pousměje se. Podívá se na svého, nového nejstaršího syna a Jace pohladí po paži, jako by chtěla zmírnit jeho odpověď. nebo tón, kterým na něj promluví.*

*Většinu času jen mlčí a zírá střídavě na Austina a svoje rodiče. Tohle je něco, co by si pravděpodobně měli vyřešit oni mezi sebou. On není král, sice m už nějakou moc, pokud jeho rodiče rozhodnou, že bude tady, tak bude tady. I kdy kamarádit se s ním neplánuje. Nemusí se s ním bavit, ale jen ho trpět a přehlížet. Pro sebe zamumlá, že kdyby si vzal korunu, ani by mu to moc nevadilo. Pohled Aiden zachytí a potřese hlavou. Nemyslí si, že by byl dobrým králem. Králem být ani nechce.* No, jo chápu. Žádný vzdávání se korunu, předání mu jemu, chápu. Ale za pokus to stálo. *Řekne, když zachytí i pohled svýho táty. Zeptá se, jestli už teda půjdou a hned podepře svého tátu z druhé strany jak jeho máma, aby mu mohl pomoct.* Doufám, že je ti jasný, že už tam pak zůstaneš.. Musíš si to nechat ošetřit. *Řekne nesmlouvavým tónem. Ví, že by se o tom ještě jeho táta mohl snažit diskutovat, ale tohle prostě nejde. Ta noha se sama nezahojí. Když dojdou na ošetřovnu a tátu donutí se posadit, počkají chvilku na výsledek testu, který skutečně potvrdí, že Austin a ta dívka jsou jeho sourozenci.* Tohle je fakt šílený. *Ani neví, kde ta holka je a neví, jestli ji jít hledat nebo jen dále stát opřený o zeď a být tu, nebo jestli mu dovolí jít do své komnaty, kde by si mohl dát whisky, protože to je jediný po čem mu bude lépe.*

*pousměje se na Xaviera, protože ví, že si nevěří v kralování, ale bude v tom skvělý. Když potřese hlavou, protočí nad ním očima.*/Paličák/*pomyslí si. Pak jen sleduje dění kolem, protože neví, jak do toho zasáhnout a ani si nemyslí, že by to bylo třeba. Potlačí ten nepříjemný pocit žárlivosti, když mám promluví na Austina tak, aby to slyšel jen on. Poté už se odeberou na ošetřovnu, kde jim udělají ty testy.* To není šílený, to je v prdeli. *zamumlá po slovech Xaviera. Vůbec neví, co si o tom myslet.* Co budeme dělat? *zeptá se svého brášky tiše, aby je ostatní tolik neslyšeli, protože akorát zjistilim že mají další dva sourozence a ona si nedokáže představit, jak to teď bude vypadat. Má Xaviera ráda a nechce o něj přijít kvůli nějakýmu ex-rebelovi a komorné.* Mimochodem, až budeš pít, můžu se přidat? Prosíím. *prosebně na něj koukne, protože alkohol by teď vážně uvítala, i když má na chvilku pocit, že by to dělat neměla. Rychle ten pocit ale potlačí a nedá na sobě nic znát.*

Ale předtím bys ji mučil. *zavrčí vytočeně. Nemůže se dočkat až bude v komnatě, sám nebo jen s Misty, protože ho ta noha čím dál tím víc bolí a taky už mu docházejí nervy.* To říkáš ty, podle mě je to superschopnost. *protočí mírně očima. Myslí si to od prvního setkání a myslet si to bude asi vždycky. Pak jen sleduje Misty, jak mluví s Austinem a nechápe, kde se v ní bere takový klid. Sleduje je pozorně, protože Austinovi stále nevěří a nechce riskovat, že mu ještě čapne manželku a zdrhne.* To je pravda... řekneš nám všechny rebely v paláci, kteří jsou v utajení. Pro dobro tebe i nás. *vteď, když mají možnost zjistit, kdo je rebel a kdo ne, přeci to nemůžou nechat jen tak.* Strážci budou u tebe 24 hodin. Budou tě chránit a hlídat. *už jednou se na něčem takovém dohodli.* Fajn, omlouvám se, nemůžeš za všechno. *protočí očima, ale musí uznat, že házet všechnu vinu na něj ej asi dost přehnané.* Nevím, co si mam o tobě myslet. *pokrčí lehce rameny. Poté oplatí Misty polibek, kterého by si rád víc užil, ale to asi bude lepší až v komnatě, kdy se mu nebude točit hlava. Potom už se vydají na ošetřovnu a je rád, když mu Misty a Xavier pomůžou.* Díky *poděkuje jim.*To je dobrý. *zamumlá ještě směrem k austinovi. Když jim pak řeknou výsledky testů, prohrábne si vlasy. Po otázce Austina chvíli přemýšlí, protože pořádně sám neví.*V paláci se nic neutají, takže rodina se to dozví hned. S nějakým oficiálním oznámeních bych možná chvíli počkal, než to vůbec vyřešíme mezi sebou. Austin bude v paláci neustále pod ochranou a zároveň po dohledem.Ta dívka, naše dcera a vaše sestra, bude pod ochranou stráží taky neustále. Ani jeden z vás nebude opouštět zatím palác a když už ano, tak o tom vždycky bude někdo vědět a budete mít sebou strážce. Já nebudu ani jednoho z vás nutit tu zůstat bydlet na trvalo, ale co se týče ochrany, asi to bude lepší než někde pod mostem a aspoň pár dnů by asi bylo fajn, kdybyste zůstali a nějak se to pořešilo . Jestli chcete titul je na vás, ale korunním zůstává a zůstane Xavier, protože se na to připravuje celý život a zrovna začala Selekce. A víc netuším co dělat. *tak nějak to všechno shrne a podívá se na ostatní, jestli chtějí ještě něco dodat.