Stará fontána

*Potom včerejšku s Jasperem je úplně vykolejená. Její nejstarší bratr si všimnul, že s ní něco je, ale když se jí na to zeptal, samozřejmě mu nic neřekla. Nechce, aby o tomhle nikdo věděl a doufá, že Jasper toho taky nechá. Nevěří, že by ji mohl skutečně milovat. Nemá na to důvěru v sama sebe, natož aby ji měla v něj. I když ho miluje, včera raději utekla, než aby se vrátila k němu, protože má prostě strach. Dneska na sobě má tmavě červené šaty ke kolenům s dlouhými rukávy. Zrovna byla v knihovně a s novou knížkou se vydá ke Staré fontáně, kde většinou bývá klid a může si tu nerušeně číst. Sedne si na jednu z laviček a otevře knihu na první kapitole.*

*dneska rozhodně nemá náladu se potkávat nebo mluvit se svou rodinou a tak se vyhýbá paláci a zdržuje se venku. Má na sobe jednoduché volne šaty ve vínové barvě. Vlasy má rozpuštěné a díky tomu že už je několik hodin venku jich má dost zakuckane. Pomalým krokem jde k fontáně a spatří Charity tak se vydá k ní. Už s ní nějakou dobu nemluvila. Stoupne jsi přímo proti ní a zastíní ji tim slunce* Co to čteš?*nadhodí a pokusí se o úsměv*

*Nepřeje si nikoho potkat, a tak se celý den schovávala v knihovně a teprve teď jde k fontáně, aby se trochu prošla a šla na čerstvý vzduch. Knihu, kterou si vybrala ještě nečetla a hned co si přečte první stránku, do té knihy se zamiluje. Je do ní tak zažraná, že nepostřehne blížící se kroky a když někdo promluví, vylekaně odtrhne zrak od knihy.*Merliah.. Ahoj..*Usměje se nejistě. Ikdyž s Merliah občas mluvila, neví jak se k ní chovat. Kolem královské rodiny je vždycky rozpačitá a po včerejšku ví, že to bude horší. Neví, jak zvládne chození na akce.*Dívka z inkoustu a hvězd.*Odpoví a mlčí, nějak neví, co říct. Je pořád zaražená z toho včerejška.*

*Venku uvidí Charity a rozhodne se za ní jít* Promin.*omluví se ji když jsi všimne jak je zaražená. Pak jsi sedne na lavičku vedle ní.* Tak to neznám.*prohodí nezaujatě a pokrčí rameny. Pak jsi povzdychne a zahledí se do dálky. Dneska nemá zrovna svůj den, proto se vyhýbá rodině. Nechce aby poznali že není v pohodě a pak měli nějaké poznámky.* Jsi v pohodě? *otočí se na ní a zamračí se* Jsi nějaká bledá.*nakloní hlavu mírně na bok*

*Zavrtí hlavou.*To je v pořádku Začetla jsem se až moc. Za nic nemůžeš.*Usměje se jemně. Když si sedne na lavičku, trochu se posune, aby měla více místa a knihu položí vedle sebe. Odpoví jí na otázku, co čte a pak mlčí. Neví co říci, má strach něco říct. Podívá se na ni a vykulí oči.*Jasně že jsme v pohodě.*Usměje se na ni zářivě falešným úsměvem. Snaží se, aby vypadal co nejvíce opravdově. Nechce se o tom bavit. Ikdyž Merliah by možná mohla věřit, nevěří. Nevěří nikomu.*Ehhm.. Co ty?*Zeptá se poté.*Jak se máš?

*sedne si vedle ní a zamyslí se. Už od rána se jí vracejí vzpomínky z minulosti. Pak se jí zeptá jestli je v pohodě. Když jí odpoví, nevěří ji ani slovo. Ona sice už moc emocí necítí ale na ostatních pozná kdy jsou a kdy nejsou v pořádku. Začala to více vnímat v tu dobu, kdy začala ztrácet své emoce. Když se jí Charity zeptá na to samé, chvíli je z ticha. Pak jen pokrčí rameny* Pořád stejně, hádám. Bylo líp.*uhne očima a zadívá se do země. Chvíli mlčí a pak se na ni znova obrátí.* Charity, mně to klidně říct můžeš. Stejně nemám komu bych to řekla./pokrčí rameny* Ale jestli nechceš..*větu nedokončí*

*Když se jí Merliah zeptá, jestli je v pohodě a ona vyděšená, raději řekne, že je. Nechce, aby někdo věděl, co se děje. Už tak nevěří, že by to byla pravda, protože jí to přijde až moc krásné, na to aby to byla pravda. Aby odvedla pozornost, raději se zeptá jí, jak na tom je ona.*Je mi to líto.*Řekne. Ikdyž s tím nemůže nic udělat, je jí to vážně líto a chtěla by Merliah pomoci, ale bohužel nemůže. Neví jak a navíc má dost problémů sama se sebou. Pak se podívá do země. Přála by si tak moc být neviditelná. Sama proto dělá co může, ale ne. Vždycky se najde někdo, kdo se o ni zajímá a proč vlastně? Není nikdo a ani si ničí pozornost nezaslouží.*J-já nevím.*Povzdychne si.*/Neřeknu mu jeho jméno../*Rozhodne se tedy někomu projevit aspoň trochu důvěry a to právě Merliah.*Prostě.. delší dobu jsem do někoho zamilovaná.*Mluví tak tiše, že ani neví, jestli ji slyší.*A on mi včera řekl, že ke mě cítí totéž a já raději zdrhla. Nemůžeme být spolu, nejde to. Nezasloužím si ho. Nezasloužím si nikoho. Nejsem krásná, vtipná.. nejsme nic, nikdo. On si zaslouží někoho lepšího než jsem já.

To je v pohodě*nadzdvihne koutky v náznaku úsměvu. Neví, co všechno Charity ví. Vlastně ani neví kdo všechno, kromě její rodiny, to ví a kolik toho vědí.*Pak se zajíma se o to, proč je Charity smutná. Sice na ní netlačí, ví jak je to nepříjemný, ale ráda by to věděla. Když jí řekne, co se děje povzdychne si* Hele, já už s láskou skončila. Nadobro. Ale ty nemůžeš nechat svou šanci jen tak odeplout. Pokud ti řekl to samý..*odmlčí se*, a myslel to vážně*uhne pohledem a zašeptá*, není třeba utíkat.*pokrčí rameny*/kéž bych se tenkrát zachovala jako ona a ukekla../

*Váhavě se usměje a přikývne. Je jí líto, že se Merliah necítí dobře. Vždycky jí připadala milá a kromě Jaspera byla její oblíbenkyně z královské rodiny. Když se zeptá, proč je smutná ona, váhá jestli jí to říct a nebo ne. Nakonec se rozhodne, že ano, ale ne úplně celou pravdu.*Nemůžu s ním být, ikdybych ráda.*Hlesne potichu.*Určitě to nemyslel vážně, jak by taky mohl?*Pohledem hypnotizuje zem.*/Nejsi dost dobrá pro nikoho. Princ je pro tebe úplně jiná liga./Proč nevěříš na lásku? Jestli to teda není tajné.*Naznačí, že jí to nemusí říkat, pokud nechce. Nebude ji nutit, ona ji taky nenutila a dala jí na výběr.*

Láska jsi vždy najde cestu.*uchechtne se* Proč by to neměl myslet vážně?*diví se. Přesně tohle dívce říct a pak ji po měsíci nechat, umí jen její bratři. A pochybuje že by aspon jeden z nich měl nějaký vztah k Charity. Když se jí zeptá proč nevěří na lásku vykulí na ni oči. A pak chvíli přemýšlí jak to rozumně říct.* Byl to kretén. Kdybych ho tenkrát nepoznala, život by byl o tolik hezčí.*řekne hořce. Popadá jí čím dál tím větší vztek. Na sebe samu, na Cassiuse, na palác, na vše.* Ale to že to neskončilo dobře u mně, neznamená že nemůže u tebe.*pousmeje se povzbudivě.* Můžu vědět kdo to je?*nadhodí* Pokud nechceš tak mi to říkat nemusíš.*ujistí ji*

*Potřese hlavou. Nevěří tomu, že by to jí a Jasperovi někdy mohlo klapat. Není dost dobrá.*Nikdo to u mě nemůže myslet vážně.*Hlesne.*Nejsem dost dobrá.*Řekne nahlas svou předchozí myšlenku a povzdechne si. Nedá jí to a zeptá se Merliah, proč na lásku nevěří. Ona vždycky dost možná naivně doufala, že se najde někdo, kdo by ji skutečně miloval, ale poslední dobou začíná dost pochybovat, že někdo takový existovat může. Pozorně poslouchá, co říká a pak se zatváří chápavě.*Aha.. To je mi moc líto.*Řekne.*Ale všichni určitě nejsou takoví, jako byl on.. Třeba lásku najdeš.*Snaží se jí povzbudit. Jedna z nich má šanci najít někoho, koho bude milovat a to je právě Merliah.*U mě to dobře neskončí, s tím jsem se už smířila..*Pak zase chvíli mlčí.*Je to Jasper.*Neví proč, ale Merliah věří, i když je to dost možná chyba.*Prosím tě, nikomu to neříkej.. Stejně je to beznadějný a ikdyž já ho mám skutečně ráda./Miluješ ho./*Opraví se v duchu.*On to myslet vážně nemohl, to je snad jasný nám oběma.

To říkat nemůžeš. On tě určitě vidí jako skvělou.*nechápe proč jsi tak málo věří. Ona sice taky nepřekypuje sebevědomím ale vyrůstat se dvěma staršími bratry, člověka nakopne.* To je v pohodě. Dostala jsem se přes něho.*uchechtne se protože ví, že to není pravda. Jens si není schopná to přiznat. Když uslyší jméno svého bratra chvíli mlčí. Vlastně jí´to moc nepřekvapilo.* Jakože můj starší bratr Jasper? Aha.*ted by nejraději svoje dřívější slova vzala zpět. Nechce aby pak Jasper zničil, jako několik dalších holek, i ji. Ale na druhou stranu musí uznat že tohle je poprvé co od některé slyší, že ji řekl, že ji miluje.* Hele, seš nejspíš první člověk kterýmu to řekl..co já vím./A že toho moc nevím../ On to myslel vážně. Pokud se při tom nezačal smát tak ano.

*Potřese hlavou. Ať řekne Merliah cokoliv, ona si bude myslet to své. Až moc se na ní podepsala výchova otce, který jí jen celý život říká, jaká je zbytečná, nehezká, prostě není dokonalá, ikdyž se o to snaží. Došlo jí, že táta na ni nikdy nebude pyšný ať udělá cokoliv a pořád pro něj bude jen zklamáním. Zeptá se, proč ona na lásku nevěří a pozorně poslouchá její slova. Je jí Merliah moc líto. Je vlastně jediná, které se s něčím po dlouhé době svěřila a ukázala někomu trochu důvěry. Je to vážně úspěch. Jméno toho, kdo ukradl její srdce a včera i její polibek řekne dříve, než si to stihne vůbec promyslet. Má strach z reakce druhé diví a tak nějak se připravuje na to, že se jí vysměje do obličeje, ale to neudělá. Je jí za to skutečně moc vděčná.*Jo, tvůj bratr.*Přikývne.*Nezačal se smát.*Řekne.*Ale stejně. Nic to není. Nic ke mě necítí, nemůže a já nemůžu nic cítit k němu. *Odmlčí se.*Hlavně to prosím nikomu neříkej.

*nebude jí přesvědčovat o tom, že si má více věřit. Nerada lidi přesvědčuje a nutí k něčemu. Když pak řekne kdo je ten ten tajný, vlastně ji to ani už nepřekvapuje. Jenom by nerada aby dívka skončila jako ty ostatní.* Proč byste neměli k sobě nic citit? Proč byste se nemohli podvolit?*nechápe. Jasně on je princ a ona dcera rádce ale vždyt to už v dnešní době nehraje tak velkou roli..natož tak v rodine Schreave.* Co ti v tom brání?*zeptá se jí*

*Řekne jí, že ten koho miluje a kdo jí včera řekl, že ji miluje je Jasper. Doufá, že to nikomu jinému neřekne. Stejně je to blbost. Nemyslel to vážně. Proč by měl milovat zrovna ji? Nechce, aby se jí všichni smáli, že mu naletěla.*Protože je to špatně. Nehodíme se k sobě. Jeho chtějí všechny holky a ikdyby mě skutečně miloval, na dlouho by to nebylo. Existují lepší holky. Všechny holky jsou lepší, než jsem já./Nemůžu to udělat. Nemůžu s ním být. Prostě budu hrát jakoby nic./*Rozhodne tedy.*Všechno. Prostě pro něj nejsem..*Odpoví jí.*To je jedno.. Přejde ho to. Nemusíš se tím trápit, tvůj bratr na mě zapomene.*Myslí si, že se jí na to ptá hlavně kvůli bratrovi a chce, aby věděla, že ho to přejde.*Za chvilku budou Vánoce.*Chce změnit téma.*Těšíš se?

Opakuju..nemám komu bych to řekla/stejně mluvím jen sama se sebou.../*povzdychne si. Pak poslouchá miliony důvodů proč spolu nemůžou a asi v půlce začne detailně zkoumat zem. Když dokončí Charity svůj proslov podívá se na ni a vůbec si neuvědomuje co říká* Když já, jsem to táhla s rebelem a otěhotněla jsem sním,*odmlčí se* proč byste ty a Jasper nemohli být do háje spolu?*když jsi uvědomí co řekla, zarazí se*/Do hajzlu../*povzdychne si. Tohle vědět neměla,ale zpátky to už vzít nemůže.* A je to venku. Prosím, nepotřebuju ab y to věděla celá Illá*zavrtí hlavou*

Ok, dobře..*Přikývne. Doufá, že to skutečně nikomu neřekne a dodrží slib. Moc lidem nevěří a ikdyž se Merliah dneska svěřila s hodně věcí, pořád přemýšlí, jak moc jí věřit skutečně může a jestli tohle všechno nebyla jen chyba. Říká jí všechny důvody, proč by neměla on být s Jasperem. A po jejích slovech vykulí oči.*T-ty jsi byla těhotná?*Zeptá se zaraženě. Mlčí.*Prostě spolu nebudem.*Řekne pak. Nechce se jí to nějak řešit dále.*Neboj, nikomu to neřeknu. Ty neřekneš má tajemství, já neřeknu tvoje.*Slíbí jí. Pak načne téma Vánoce a zeptá se jí, jestli se těší, protože ona celkem ano.*Někdy bych měla zajít do města nakoupit dárky. Aby to neskončilo tak, že je budu shánět den předtím a zabalím je jen narychlo, takže papír bude složenej strašně křivě..*Pousměje se.*/Jako minule a předminule../

*slíbí ji že to nikomu neřekne. Komu by taky měla? Pak z ní vypadne že byla těhotná. Její reakci se nediví. I ona by se tak zachovala* Jo. Myslela jsem že to byl strážce. Věci se změnil když stál naproti mně ve starým, otrhaným oblečení a s pistolí za pasem.*začnou se jí zbíhat vzpomínky na tu noc. To bylo naposledy co ho viděla. A doufá že už ho nikdy neuvidí. Její poznámku o tom že spolu už nebudou ignoruje. Očividně to nemá smysl. Pak se na ni vděčně usměje - v jejím podání* Děkuju.*pak když změní Charity téma je ráda. Už toho o lásce bylo dnes dost.* Asi jo.*hlesne. Vánoce moc neřeší. Dárky ještě nekupovala. Nemůže se k tomu dokopat a nemá ani tucha co koupit.* Jo, taky už to pár týdnů plánuju..

*Když z Merliah vypadne, že je těhotná, překvapí ji to.*Ou.. To je mi líto.*Tohle dneska řekla několikrát, ale pořád to platí. Podle ní si Merliah nezasloužila, aby jí někdo takhle ublížil. Je to milá holka.*/Jí by nikdo ubližovat neměl./*Řekne, že s Jasperem nebude a je moc ráda, že to druhá dívka už nijak nerozpytvává. Má toho dost. Musí se vzpamatovat a na Jaspera myslet přestat a když si ho bude pořád připomínat, bude to akorát horší. Ujistí jí, že její tajemství je u ní v bezpečí a téma převede na blížící se Vánoce. Ona tyto svátky má ráda a každý rok se na ně těší. Přikývne na její slova.*Budou to poslední Vánoce, co budete jen vy, že? Příště už bude mít Sawyer manželku../Selekce bude určitě zajímavá./*Pomyslí si.*

*svěří se jí s Cassiusem. Je to vlastně 1. člověk kterému to kdy řekla dobrovolně a je to jiný pocit než když to z ní tahá rodina. Pak se spolu začnou bavit o Vánocích. Dříve je milovala ale ted je uz nevnima. Stejně to nemůže skončit dobře. U nich doma rozhodně ne.* Jo no..pokud ty holky nevystraší.*obrátí oči v sloup. Vůbec by se nedivila kdyby jedna po druhé odešli.* Chuděrky.

*Zmíní se o Selekci jejího bratra, která se s každým dnem blíží a pak se uchechtne.*Jo, to je dost možný, že se to stane.*Přikývne. Všimne si, že je už celkem pozdě a rozhodne se, že už půjde. Vstane z lavičky a vezme si svou knihu.*Už půjdu.. Děkuji za všechno. Dneska jsi mi pomohla.*Byla z jedné části i úleva se s tím někomu svěřit.*Tak zase někdy..*Pousměje se a vydá se pryč.*

Jo to je..*uzná. Je jí těch dívek líto. Vstupují dobrovolně do něčeho co nemusí skončit zrovna dobře. A procházka růžovým sadem, já si asi myslí, to pro ně taky nebude. Pak když Charity vstane zvedne hlavu od země a podiv Aše na ni.* Nemáš za co. Ahoj.*koutky úst zvedne do křečovitého úsměvu. Pak jí sleduje jak odchazi. Pohodlněji se opre, zadívá se do oken paláce a nech své myšlenky volně plynout. Do komnaty se dostane až někdy po půlnoci ale spát stejně nedokáže*

*Ke staré fontáně nechodí moc lidí a proto jde právě tam. Dost lidí o tomhle místě asi ani neví, ale to jí nevadí. Na sobě má modré šaty, které jí ladí s jejíma modrýma očima. Vlasy má rozpuštěné, takže se jí ve vlnách houpou v rytmu její chůze, na zádech. Rozhodla si zase zahrát na kytaru a zazpívat. Jako vhodné místo k tomu se jí zdá stará fontána. Sedne si na jednu lavičku, která je více v rohu a zakrytá. Párkrát jen tak brkne do kytaru, dokud si nevybere písničku, kterou zazpívá jako první. Nakonec se rozhodne pro něco vlastní tvorby a to Sad song. Vždycky když hraje a zpívá, jako teď, úplně se do toho ponoří a nevnímá své okolí.*

*Taková opuštěná a schovaná místa, jako je stará fontána, naprosto miluje. Rád se zde zašívá a sám si skládá a kreslí. Stará část paláce je ke všemu strašně romantická, takže ke skládání přímo inspiruje. Se svým blokem dojde právě ke staré fontáně a hned uslyší zvuk kytary a zpěv. Písničku nepoznává a ten hlas se mu zdá trochu povědomý a naprosto dokonalý. Mezi sloupy dojde až na místo, odkud vidí na lavičku, kde dotyčná sedí a uvidí Lucyu.* /Zpívá naprosto dokonale./ *Proběhne mu hlavou. Nehodlá na sebe upozorňovat, takže zůstane schovaný za sloupem a pozoruje jí. Nemůže si pomoct, ale je tak krásná, že otevře blok a u poslouchání jejího zpěvu jí začne malovat. Když ten obrázek po chvilce dokreslí, rovnou k tomu připíše krásnou básničku:
Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona.
Počká, než dozpívá písničku a pak vyjde zpoza rohu.* Zpíváš dokonale. *Usměje se na ní.* Tos napsala sama? *Zeptá se jí a dojde k ní. Pak se koukne na blok ve svých rukou a vytrhne z něj list, na který před malou chviličkou kreslil jí, jak zpívá.* Jak jsem slíbil. Něco speciálního. *Podá jí s nesmělým úsměvem list.*