Střecha paláce s výhledem na město

*Dojde na střechu, kde je sám, za což je rád. Teď nemá moc náladu na společnost a snaží se oddalovat chvíli, kdy bude muset jít do komnaty za Thylane. Ne, že by se na ni netěšil, naopak. Chce s ní trávit čas, miluje ji, ale uvědomuje si, že jí lže do očí a není to vůči ní ani trochu spravedlivé.*/*Napije se znovu z flašky, když uslyší někoho, jak na něj promluví. Pozná, že je to jeho táta, takže rychle utře svoje oči, aby nebylo vidět, že v nich měl slzy, z části proto, že myslel na mámu, z části protože se sám bojí smrti a pak taky z lítosti, že nejspíše se ani nedočká vnoučat.*/Camille to nebude tak trvat, to bych zvládnout mohl../Ahoj tati.*Pousměje se na něj.*Jo.. jsem trochu unavenej. Teď je toho hodně, znáš to.*Vydechne.*Wyatt mi pomáhá a i Stefan. Snažím se naopak toho vzít víc, i za Wyatta, ten má přece jen Selekci a měl by se soustředit na ni./Jenže mě moc nenechá../*Pomyslí si.*Včera jsme spolu mluvili. Prý má pár favoritek. Myslím, že říkal Ember, Destiny a Polaris../Tu obarvenou.. Jako máma./A ještě nějakou, ale na tu si už asi nevzpomenu.*Uchechtne se.*Rodinná sešlost na střeše, jako za starých časů?*Zeptá se pobaveně, když sem přijde i jeho bratr.*Čau.*Pozdraví ho pak.*Wyatt vyšiluje mnohem víc, jak já. Já jsme to bral celkem v pohodě.*Neuzná, že z toho vyšiloval.*Jsem.. v pohodě.*Řekne ne moc přesvědčivým tónem.*Ne, to je v pohodě, zvládám to. Stefan a Wyatt mi pomáhaj.*Nechce ještě zatěžovat Jaspera. Pak se pozdraví i se svou neteří a sleduje ji se psem, o kterém ani nevěděl, že ho má.*/Když jsem hroznej otec, nebudu dobrej strýc../*Chvilku mlčí a poklepává prsty o stůl.*/Měl bych jim to říct. Jim i Thylane. Všem./*Ví, že už to nebude moci zatajovat, když si i oni začali všímat.*Je tu něco, co bych vám měl říct.*Ozve se.*Všimli jste si, že dneska nevypadám zrovna jako zdravej člověk.. A to ani nejsem. Bude se to víc a víc zhoršovat.*Odmlčí se.*Doktor mi diagnostikoval stejnou nemoc, jakou trpěla máma.*Vybalí to na ně.*Prý mám.. něco okolo roku. Prý, když budu bojovat jako máma, déle.

*Dneska měla směnu až do teď. Je ráda, že jí právě skončila.*/Třeba dneska i podám Wellse../*Pomyslí si a usměje se při vzpomínce na něj. Na sobě má modré šortky a černé tílko. Vlasy má stažené v culíku. Chce si zajít na chvilku na střechu, odkud je skvělý výhled na město, ale i na zahrady, které na paláci přímo miluje. Dojde na střechu a vezme si z ledničky jednu Coca-colu v plechovce. Ví, že tady je vysoce kvalitní alkohol, ale tomu ona zrovna moc neholduje a ani by se jako strážkyně k němu neměla přiblížit. I když pro dnešek je už mimo službu. poslední toho má v práci hodně. Lékaři se snaží najít lék na virus, pomáhají jim i strážci, kteří jezdi do rizikových oblastí a hledají prvního přenašeče a pomáhají těm, kteří jsou už nakažení. Je to dost hektické už teď a ona se upřímně bojí, co se stane nadále.*

*Tiše jde směrem na střechu a s nosem v knize. Na sobě má volné splývavé šaty, vypadající spíše jako noční košilka áčkového střihu, přičemž její dlouhé blond vlasy, které má volně rozpuštěné, tomu dodávají ten správný vílí vzhled. Na nohou má sandále s nízkým podpatkem, který ale stále klape, zatímco pokračuje v chůzi. Když dojde na terasu, podívá se ze střechy dolů. Ihned se jí v obličeji objeví úsměv od ouška k oušku, jako by ji ten výhled fascinoval. No, ona to byla pravda, dlouho neviděla nic tak hezkého jako celé město před sebou. Stojí tak tedy na okraji řeky, v náručí drží knihu, a sjede pohledem naň. Zprvu si ani nevšimne, že je tam někdo jiný než ona, ale když se rozhlédne a spatří tam někoho stát, jen se malinko váhavě na ni podívá.* Zdravím. *Zamumlá sotva slyšitelně a nechá si vlasy padat do obličeje, aby nebyla skoro vidět. No, její matka by ji rozhodně nepochválila, to ani otec, kdyby viděli, že se nejstarší princezna rakouská schovává za knihu před cizími lidmi.*

*Sedí na sedačce a pozoruje město. Mezitím přemýšlí klasicky o Wellsovi, jak vždycky, když má čas. A vlastně když jej ani nemá. Myslí na něj nonstop a pořád se u toho usmívá zamilovaně. Dlouho se s ním neviděla a chybí jí, neskutečtně. Když na ni někdo promluví, trhne sebou a pak se podívá na dívku a pousměje se.*zdravím.*Pozdraví ji a sjede ji pohledem. Nezná ji.*Hádám princezna? Neznám vás.*Musí jí vykat, i když je mladší. Ona je obyčejná strážkyně.*A to v paláci pracuji, takže vím, že místní nejste.*Vysvětlí jí, proč se tam domnívá.*Jinak, já jsem Kathika Canton. Zdejší strážkyně.*Pousměje se na ni přátelsky a vstane, aby se mohla poklonit. Nechce vypadat nějak nezdvořile.*

*Když ji pozdraví a automaticky odhadne její původ, jen malinko přikývne. Nechce nijak víc zareagovat, protože se prostě jen stydí. I když... Ona zrovna nevypadá nebezpečně, upovídaně nebo jinak. No, třeba to nebude zas tak hrozné. I když... Chce tu mít po boku svého bratra.* Ano, rakouská. Sofie Cassidy MacQuoid. *Představí se tiše a celkem docela plaše, ale i tak se jí trochu povytáhnou koutky úst, působí totiž na ni docela příjemně. Což se o většině personálu z její domoviny moc říci nedá. Mírně přikývne hlavou, když jí řekne své pstavení. Už chápe to, že se nechová zas tak uhlazeně, jako většina lidí, se kterými se tu potkala. Když ale zahlédne její záměr, nejspíše se jí uklonit, jen se jí pobaveně blýskne v očkách. Nemá ráda, když tím na sebe přivolává pozornost. Tak jen rychle pokyne rukou, že může sedět.* To je v pořádku, nemám to ráda. *Zavrtí hlavou a pak se zase podívá na město.* Je tu nádherně.

*Když někdo přijde na Střechu, sjede dívku pohledem a pozdraví ji. Dojde jí, že je asi nějáká princezna, zdejší rozhodně není. Lidi taky zná perfektně, přece jen tu nějakou dobu pracuje. Pro jistotu se jí na to ale zeptá a začne jí rovnou vykat.*Těší mě, Vaše Výsosti.*Zvedne se, aby udělala pukrle, ale když ji princezna zarazí, přikývne a sedne si.*To chápu, asi to musí být někdy i nepříjemné./Jako Wellsovi../*Pomyslí si a usměje se.*Jak se vám líbí v Illey?*Zeptá se, aby tu nebylo takové ticho.*Chcete něco k pité nebo tak? Je tu bar a v něm hodně pití.*Kývne hlavou k baru, kde je i viditelná lednička a sama se napije z plechovky Coca-Coly, kterou si vzala sama předtím, než sem princezna ještě přišla. Podívá se na její knihu.*Co čtete?

Prosím, můžeme takových formalit nechat? Nemám to moc ráda. *Poprosí ji stále celkem stydlivě a sedne si nedaleko Kathiky. Jen pokrčí rameny.* Aspoň nejsem korunní. Můj bratr na sobě má víc pozornosti, než je zdrávo. *Pousměje se, když jí, neznámé ženě, vypráví o svém bratrovi, a pak znovu přikývne.* Je tu hezky, je to tu velké, daleko od města. To u nás ve Vídni rozhodně není. *Řekne tiše, skoro jako by se bála říci nějakou negativní poznámku k její domovině, ale je to tak. Měla ráda, když je sama, když za ní nikdo nemohl... A toho se jí ve Vídni nedostávalo. Pak jen zvedne ruce.* Vidíte tohle? Mám ruce, zvládnu si to dát sama. *Opravdu neměla ráda, když jí někdo říkal, jestli nechce tohle a támhleto. Jasně, byla to její povinnost si to nechávat servírovat, ale když může sama, tak může sama!*

*Nadzvedne obočí, ale pak přikývne.*Budu moc ráda. Upřímně taky mi to není příjemný a taky musím vykat a tak všem.. Občas je to až otravný.*Uchechtne se.*Jo, vím, že toho mají "jenom" princezny a princové jednodušší, jak korunní. Na Schreave rodině to jde docela vidět.*Naznačila i ty uvozovky. Zeptá se, jak se j tu líbí, aby konverzace nestála.*Jo, palác je tu ideální. Je to dále od města, ale zase ne tak, aby se tam člověk nedostal. Když třeba projdete menším lesíkem, které je v zahradách, po cestičce dolů, dojdete k vodopádu, který je u města. A od tam se jednoduše dostanete do centra.*Poradí jí, jak by se mohla dostat do města jednoduše a rychle, kdyby chtěla. Uchechtne se.*Vidím, vidím. Jen se snažím být zdvořilá.. Chápejte. Máme to napsáno v pravidlech.*Pokrčí rameny. Jen nechce mít nějáké problémy.*Co čtete?*Podívá se na knihu, kterou druhá dívka drží v rukou. Ona dočetla oblíbenou knihu Wellse nedávno a teď nemá co číst, takže za jakýkoliv tip na dobrou knihu byla ráda.*

*Usměje se, ačkoli se snaží zůstat očividně nad věcí. Vždycky se snažila působit nezaujatě, odtažitě, a vždycky se jí to dařilo, alespoň v Rakousku, ale když se svým bratrem a zbytkem rodiny vždycky odjížděli do Illey, jako by to z ní celé spadlo. Jako by to bylo něco jiného.*Aspoň nemusíte být ta, která vždycky musí být nad věcí, usmívat se a vždycky být přistižena s úsměvem. A prosím, říkej mi Sofie. *Požádá Kathiku s mírně plachým úsměvem, načež přikývne.* Někdy mi to tu musíte ukázat. Ještě jsem nedostala počádně šanci to tu všechno prozkoumat, protože se moc bojím, že se tu někde ztratím. Vždycky mě tak musí někam odvádět bratr, který to tu zná jako své boty. Vždycky, když jsme sem přijeli, trávil většinu času se svým nejlepším kamarádem, který tu dělá strážného jako ty. Vyrůstala jsi taky v okolí paláce? *Zeptá se jí, a pak se zase podívá na knihu, kterou stále drží v rukou.* Tu napsala jedna... Správně by to měla být služebná, ale pro mě je jako moje sestra. Tohle je jediný kus na světě, který jsem si vyžebrala.

*Uzná, že to musí být těžké, být princeznou a sama neví, jestli by si na to někdy troufla.*/Poku chci být s Wellsem, asi budu muset.. I když kdo ví, jak to s náma dopadne. Třeba mu dojde, že nejsem dost dobrá./*Proběhne jí hlavou.*To byste se dost divila. My, strážní, si musíme udržet zase neutrální výraz, i když máme strach, třeba z rebelů, když jsme na poradě a slyšíme, jak o nás mluví, někdy ne moc lichotivě. Taky musíme často nosit masku.*Pokrčí rameny.*A ani nemůžeme projevit svůj názor, povětšinou.*Dodá k tomu.*Moc ráda ti budu říkat Sofie.*Pousměje se na ni. A klidně mi taky prosím tě tykat. Jestli to nevadí. Cítím se pak úplně staře.*Uchechtne se.*Říkám pořád, že to chce mapu pro hosty.*Uchechtne se.*Ne, já nejsem zdejší. Jsem z jedné vzdálenější provincie. Kde zůstala moje rodina. Já jsem tu kvůli práci. Strážce v paláci bere více, jak nějáký strážce v Illey, protože tady útočí rebelové, kdežto jinde mají pokoj.*vysvětlí jí.*Proto jsem raději tady, abych jim mohla poslat větší peněžní obnos. Neber to tak, že jdu jen po penězích. Ale jak asi víš, Illea je rozdělená na kasty a moje rodina je šestá. Což.. není moc dobré.*Vysvětlí jí to, aby si nemyslela, že je nějáká zlatokopka. Podívá se na knihu a přitaká.*Moc ráda jsem si s tebou popovídala, ale už půjdu. Měla jsem do teď směnu a přišla jsem sem jen na chvilku, protože jsem upřímně mrtvá.*Řekne upřímně .*Tak zase někdy.*Rozloučí se s ní s úsměvem a pak se vydá do svého pokoje.*

*Do paláce přijela před pár dny společně se svoji sestrou. Stále je trochu unavená z cesty, ale líbí se ji tu a ráda se prochází po chodbách nebo v zahradách. Dneska ale strávila celý den v komnatě, a tak se rozhodla projít. Nakonec přišla až na střechu paláce, kde je nádherný výhled. Přejde ke kraji a zadívá se do dálky. Obdivuje město a po chvilce si sedne na bílou pohovku, která je uprostřed střechy. Nohy si natáhne dopředu a hlavu zakloní dozadu. Vypustí všechny myšlenky z hlavy a na nic nemyslí, prostě si užívá klid.*

* Do paláce, přijela ještě se svojí sestrou, kterou moc nemusela. Nevydrželi v jedné místnosti být spolu, nebo ještě hůř bavit se o stejných zájmech, protože si i myslí že by se žádné stejně nenašlo. Jen tak se prochází po paláci, a přemýšlí nad vším možným. Za tu dobu co tu je ráda chodívá na střechu, tam přemýšlí o životě. taky měla spoustu kluků, ale s žádným nevydržela déle než 2 dny. Půjde tedy na střechu a tam si všimne svojí sestry, jde k ní blíž a na tváři jí pořád hraje úsměv, který jen samozřejmě předstírá* Ahojky, sestřičko * řekne ironicky a nohy jí dá ze stolu.* Sedne si na pohovku* Tak jak se máš?* Řekne a prohrábne si vlasy* Už sis našla kluka ne? Jak jen se to jmenoval...* Dá si jeden prst na rty a hádá* Ohh, já zapomněla žádný nebyl* Řekne smutně, což jenom předstírá protože ona už měla tolik kluků, že by to ani nespočítala.* Noo, jinak jak je v paláci? Náš palác to není, ale tenhle taky ujde * řekne a podívá se na ní..*

*Procházela se po paláci a po chvilce zamířila na střechu. Sedla si na pohovku a nohy si natáhla dopředu. Je ráda, že si může odpočinout. To ji dlouho ale nevydrží, protože k ní přijde její sestra. Pozdraví ji a pousměje se.* Ahoj /Co ta tady dělá? Nemohla jít jinam?/ *Když ji dá Scarlett nohy ze stolu, tak se na pohovce posune dozadu, aby se mohla opřít zády. Protočí očima, nad jejím chováním, ale nic neříká. Nechce se zbytečně hádat. I když to za chvilku možná bude úplně jinak.* Já se mám dobře. Ty? *Odpoví ji s neutrálním tónem hlase.* Nebyl no *Podívá se na ni a nadzvedne obočí. Nejradši by se zvedla a odešla, aby nezačala hádka, ale nakonec se rozhodne, že zůstane.* Ty jsi ale pozorná. *Znovu protočí očima.* Zato ty bys ty svoje kluky ani nespočítala. *Podívá se na ni.* Je to tu pěkné, hlavně tady na střeše. *Pokrčí rameny a nijak si ji nedobírá.*

Noo taaakk, ty se máš dobře? * Protočí očima* Si pamatuju že si když jsme byli menší tak si nerada navštěvovala lidi * Nechápavě se na ní podívá, a všimne si že protočí očima nad jejích chování, což se zamyslí.* / Asi bych měla vážně to chování nějak zkrotit, ale tak to by nebylo moje chování že jo /* Zavrtí hlavou, a když se jí zeptá jak se má odpoví jí* Ehm..já se mám dobře, ale myslím si že tuhle dobu bych byla asi pravděpodobně v nějakým baru, nebo na nějaký párty *Řekne v klidu* Já jsem pozorná vždycky, ale tak víš o tom že už můžeš začít randit, že? * Ne že by jí říkala že má být jako ona to ne, protože si stejně myslí že nemá takový chování jako má Scarlett *poslouchá jí a když řekne že by ty moje kluky nespočítala, bere to jako lichotku tak se usměje* Noo, zas tolik jich nemám myslím že ten nejdelší vztah který jsem měla trval asi 2 měsíce.* Pokrčí rameny* Ale tak kdo ví, třeba si opravdu najdu někoho, s kým bych vydržela i déle.* Dořekne a vstane s pohovky, zamíří za tím krásným výhledem, a usměje se na oblohu* Je tu to vážně kouzelný *uzná a jen se dívá..*

*Scarlett se jí zeptá, jak se má a ona jí odpoví.* Ano, mám se dobře. *Přikývne a zadívá se do dálky. Když Scarlett zmíní to, že jako malá se nerada setkávala s lidmi, zavrtí hlavou. Nerada byla se svojí rodinou. Díky tomu se se Scarlett také odcizily.* To už je dávno pryč. *Odpoví jednoduše, nechce se o tom bavit. A hlavně ne s ní.* Jasně. A za chvilku s nějakým klukem v posteli. *Ušklíbne se.* /To by nebyla Scarlett./ *Scarlett si z ní udělá srandu, že nemá žádného kluka. Aspoň nemá každý měsíc nějakého jiného.* No samozřejmě, že jsi pozorná. *Řekne a přitom zavrtí hlavou.* Možná by jsi mi to nevěřila, ale vím. *Znovu protočí očima. Někdy ji leze Scarlett na nervy. Vlastně pořád. Když zmíní její délku nejdelšího vztahu, zasměje se.* Tak to je teda pokrok. *Podívá se na ni.* Tak to si teda nemyslím. *Řekne potichu, skoro šeptem. Sleduje ji, jak přejde ke kraji střeše. Přikývne, i když ji nevidí. Tohle je možná jejich nejdelší konverzace bez toho, aby se spolu začali hádat.*

* Když řekne že je to už dávno pryč co nechtěla navštěvovat lidi, nevěřícně zavrtěla hlavou* No, jak myslíš * pokrčí rameny a jde zase zpátky na pohovku kde si sedne a poslouchá jí dál v konverzaci. Když se zmínila že by byla za chvíli s nějakým klukem v posteli uchechtne se* Noo, co tu jsem, tak jsem nepotkala žádného kluka, takže si nemyslím že bych se dokázala s někým zrovna tady vyspat* Řekne a přimhouří očka* Samozřejmě že jsem pozorná* / To bych nebyla já, kdybych nebyla/ * Noo dobře, možná víš ale ne zas tolik jako já. */ I když si nepamatuje že by měla někdy nějakého kluka./ *Noo, když myslíš že je to velký pokrok* Ted už bys mohla jít, na tomhle místě jsem ráda sama, a nepotřebuji společnost takžee, ahoj * Zamračí se, semkla rty do úzké linky a založila si ruce na prsou.Nechtěla jí vyhrožovat, ale přece jen jí musela dát najevo, kdo tady je ve vedení, ne? Tohle jí ale jistě dřív nebo později stejně přestane bavit, nebyla tu hlavně kvůli nějakému holčičímu tlachání. S jistou provokací pak dodala jen svou poznámku o jejich milovaných rodičích.* A jinak ty už jsi byla u našich rodičů ne? Pokud ne tak tě mám pozdravovat* / Teda aspoň myslím že tak nějak to říkali/ * mrkla na ní a na její tváři se objevil rošťácký úsměv. Vážně by možná chtěla být u situace, až se Catherine potká s rodiči, zamyslí se a stále čeká až odsud vypadne.*

*Odpověděla Scarlett, že není pravda, že nechce nikoho navštěvovat. Její reakci jen tak přehlídne a neodpovídá ji. Když se Scarlett vrátí k ní na pohovku, tak se na ni podívá. Pak se znovu zmíní o klucích. Jsou tu zatím chvilku, takže je možné, že zatím nikoho nepotkala* /Tak to rozhodně dlouho nepotrvá a někoho potká/ */Nakloní hlavu na stranu a podívá se na ni s přimohouřenýma očima. Po pár sekundách se ale hned podívá do dálky na město.* Samozřejmě *přikývne a potvrdí to, co si myslí. Po chvilce ji Scarlett řekne, že má odejít. Ona jenom zavrtí hlavou a nohy natáhne dopředu.* S tím nepočítej. Můžeš si odejít ty a přijít jindy. *Podívá se na ni a přehnaně se na ni usměje. Nikam nehodlá jít. Nechce ji vyhovovat, i když to možná vyvolá další hádku. Možná by i odešla, protože ji Scarlett leze na nervy, ale vyhovovat ji prostě nebude. Po tom, co neodešla, zmínila Scarlett rodiče. Kràtce se s nimi rozloučila, když odjížděli, ale nijak se s nimi nebavila. Nikdy se s nimi nrbaví.* To je fakt milý *protočí očima a naznačí ironický tón. Ví, že to není pravda. Scarlett si chce zase rýpnout. S rodinou se prostě nebaví a už si na to i zvykla.*

*Její život byl vždycky taková hodně velká projížďka na horské dráze! Chvíli byla nahoře a jednou dole.To bylo hlavně myšleno hodně s její psychikou, protože ona se vážně měla v hodně případech za blázna a takový názor mělo i hodně lidí kolem ní. Ona blázen samozřejmě nebyla, ale prostě měla hodně velké výkyvy nálad, už od malička. Takže možná proto je taková mrcha, ona samozřejmě o tom věděla že je mrcha. Když jí Catherine řekla že nechce odejít zamračila se ještě víc.* To nebyla otázka, to já sem chodím každý večer, tebe jsem tu ještě v životě neviděla, takže ahoj! * založila si ruce na prsou, ale někde v hloubi duše věděla že by jen tak neodešla.. jeden její koutek se zkřivil do úšklebku, začala počítat. Žádný jiný nápad v tu chvíli neměla, a vážně tu chtěla být sama jen se svými myšlenkami, takže vytáhla starou vzpomínku s dětství* Deset, devět..* Přitom ukázala na východ od střechy, aby jí dala najevo že to myslí smrtelně vážně..*

*Scarlett ji řekla, ať odejde. Catherine rozhodně nemá v plánu ji poslouchat a vyhovovat ji. Ví, že je schopná pro to udělat hodně, ale prostě neodejde. Scarlett je od mala drzá a schopná všeho. Když se na ni zamračí ještě víc, Catherine pozvedne obočí. Netuší, co by mohla mít v plán, ale nejspíš to nebude něco milého. * /Tak co tě napadlo, sestřičko?/ *Pomyslí si a nespouští z ní pohled.Když začne Scarlett odpočítávat, podiví se. Nejspíš má něco v plánu, ale ona netuší co. Mohlo by toho být hodně.* Tak tady jeden večer nebudeš no. *Pokrčí rameny a potom ji doplní.* Osm, sedm *Možná by měla odejít, začíná tak trochu tušit, že na ní vytáhne něco z dětství. Protože jako malá udělala chybu a odcizila se rodině. Nerada na to vzpomíná, protože se s nikým z rodiny teď díky tomu nebaví.*

* Přestane počítat* Jeden večer nebudu!? To v žádným případě to ty tu nebudeš jeden večer! Zapomněla si kdo je tu starší * odpověděla jí s takovou vážnou tváři, ale stejně to vážně nemyslela, docela jí to bylo jedno, stejně kdyby chtěla tak už je tu dávno sama..Ale po tom co se jí stalo v životě co skoro nikdo neví, by i uvítala nějakou společnost. Ale v žádným případě ne svou sestru* šest, pět, čtyři * Ušklíbne se* Bojíš se snad? Co vytáhnu? Protože bys možná měla...* věnovala jí takové menší mrknutí a pak si jí sjela jen tak celou pohledem.* Tři, dva, jedna* Spolkla a začali se jí potit ruce tak si je utřela do šatů. * Noo.. Ehmm...Kde mám začít..* Zakoktala, protože to bylo její takový jedno tajemství který jí nikdy říkat nechtěla.* Noo, zůstala si takže ti to asi řeknu, asi když nám bylo 15, tak jsem v tu chvíli byla dost zdrcená kvůli jedný věci* / To ti neřeknu až tak ráda tě zas nemám/* Proběhlo jí v hlavě, což se nad tou myšlenkou uchechtne* A v tu dobu jsem chtěla mít u sebe ses-t-ru, jenže ty si tam pro mě nebyla...* Ukápne jí slza, ale tu si hned otře a dělá zase drsnou* No, tak už můžeš jít prosím, jdi! *Zvýší tón, ale když to všechno shrne tak už svou sestru ani nepotřebuje..Nebyla tu pro mě jednou tak tu nebude ani víckrát..*

Ano, jeden večer tady nebudeš. *Trochu na ni zvýšila hlas. Scarlett se chová se hrozně. * Ano, no tak si starší o pár minut. Super. *Protočí očima. Jako by na tom záleželo. Možná na tom záleží, je díky tomu korunní princezna, ale na tom Catherine nezáleží.* Nebojím se *Řekne tak, aby Scarlett nepoznala žádný pocit ani nic. Nepřestává odpočítávat a Catherine začíná být trochu nervózní. Určitě to bude něco s rodinou. Když Scarlett začne, tak nic neříká. Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí. Je zvědavá. Když Scarlett zmíní, že ji potřebovala, ale ona tu pro ni nebyla, zarazí se. Je to pravda. V deseti letech se přestala bavit s celou rodinou. Byla hloupá. Od svých sedmnácti se chce ale usmířit. Jenže to ji je teď asi k ničemu. Zůstane strnule sedět na pohovce. Překvapí ji to. Scarlett ji vždy nadávala a hádali se. Po chvilce ji Scarlett pošle pryč, ale ona neodejde. Všimne si, že ji ukápla slza. Přisedne si k ní blíž a podívá se ji do očí.* Ano, od desíti let jsem se přestala bavit s celou rodinou. Začali jsme se hádat. /Začala si mi nadávat./ Ale dva roky se chci usmířit. Nemohla si mi něco říct? /Od té doby se vlastně hádáme a popichujeme stále./ *Ignoruje to, že na ni Scarlett zase zvýšila hlas a své chování změnila zase zpátky. Chce k ní být milá.*

I pár minut něco znamená! * protočí očima* Když jí Catherine řekla že nechce odejít, zamračí se.* Můžeš už jít, a prosím nikomu to neříkej co jsem ti řekla.* Nechtěla aby to někdo věděl, ona vždycky byla ta zlá sestra a kdyby se dozvědělo že chtěla někdy svojí sestru zpátky, ztratila by svou pověst a to ona v žádném případě nechce. Překvapí se když k ní Catherine přisedne.* Vím že si se přestala bavit s celou rodinou, a taky tě za to nemám ráda.* Řekla upřímně. *I když si moje sestra tak už nebudeme mít ten vztah který jsme měli v deseti letech.* Na jejich slovech něco bylo. A to něco se nazývalo pravda. A pravda sice někdy může být nebezpečná, ale to už tak bývá.*Já jsem ti to říkala hodně krát že se nechci usmířit *Chvíli je ticho a pak z ní vypadne* A můj názor stále platí. * V tu chvíli se jí na tváři objeví ošklivý a nebezpečný úsměv. Byla zase ta zlá sestra, co už byla od svých deseti let.* Víš sestřičko, nenávist je krásná věc.* Řekla s ironickým úsměvem.* Možná kdybys nebyla tak hodná na ostatní, tak to časem pochopíš.* Řekla a rozešla se k východu od střechy.* Třeba si někdy zase popovídáme.*/ I když byla bych spíš ráda kdyby žádný příště nebylo./ *pomyslí si na chvíli a odejde ze střechy.*

*Odmítla odejít ze střechy, a tak Scarlett začala odpočítávat. To, co ji řekla, ji zarazilo. Když ji řekla, proč ji nemá ráda, tak zavrtěla hlavou.* Tak to samozřejmě vím žejo. Ale taky se chováš jak... *Radši to ani nedořekne. Její chování ji strašně štve.* Když máš za potřebí být na všechny drzá a protivná. *Pokrčí rameny a znovu si odsedne. Možná Scarlett řekla pravdu. Pořád se hádají a není moc velká šance, aby se usmířili. Dál nic neříká. Když se Scarlett na tváří objeví ten jejíj úsměv, zamračí se. Netuší, co se stalo, že ji řekla, že ji kdysi potřebovala. Teď už je to zase klasická Scarlett.* Když myslíš *Nadzvedne obočí a pokrčí rameny. Když si myslí, že nenávist je krásná, rozmlouvat ji to nebude. Nemá v plánu být na ostatní tak drzá a protivná jako Scarlett. Chce mít dobré vztahy s ostatními.* Myslela jsi: třeba se příště zase pohádáme? *Protočí očima a sleduje ji jak odchází. Potom zakloní hlavu a zadívá se do nebe.* /Proč musí být Scarlett taková?/ *Po chvilce odejde do své komnaty. Nemůže přestat myslet na ten okamžik, kdy se jí Scarlett svěřila a nebyla k ní drzá. Dlouho to netrvalo, ale Catherine zajímá, proč.*

*Dnešný deň bol pre ňu neskutočne únavným. V paláci sa to hemžilo rebelmi a ona mala strach, že ju každú chvíľu niekto odhalí a že za to dostane guľku do hlavy. Musela byť obzvlášť obozretná, aby sa neprezradila. Musela volit každé slovo a dvakrát si premyslieť čo urobí. Pod očami sa jej čneli tmavé kruhy a chcela mať chvíľku pre seba. Dala si tú námahu a vyšliapala po takmer nekonečnom schodov až na strechu, kde ju okamžite ovanul príjemný vánok. Služba sa jej skončila len pred chvíľou, preto na sebe mala stále uniformu. Rozpla si gombíky pri krku a rozpustila vlasy. Bolela ju hlava, preto zatvorila oči a pritlačila si prsty na spánky. Vedela, že sa bude musieť čoskoro rozhodnúť, na ktorú stranu sa definitívne pridá, aôe tá voľba bola ťažká...* /Och bože, nech už to skončí./ *Pomyslela si. Pristúpila až k úplnému kraju strechy, kde si sadla na zábradlie a začala hojdať nohami. V hlave jej neskutočne treštilo, až si myslela, že jej vybuchne. Pod ňou sa rozprestierali takmer všetky pozemky paláca a ona mala výhľad na všetko. Pozerajúc sa na tú scenériu sa stratila v myšlienkach.*

*Je to pro nej divny, ze se muze takhle normalne prodicrovat palacem. Je zvykly, ze na palac spise utocili, ale veri, ze si na tohle zvkne celkem rchle a nakonec nebude chtit odejit.* /Jen at nepocitaj s tim, ze tady budu nosit kvadro. To fakt ne./ *Pomyslis si s uzklebkem, kdyz vyjde z chodeb do zahrad. Tule cesti zna stejne, jako zna cely palac a hlavne vi, kde se naxhazeji tajne chodby v celem palaci. Na sobe ma ceerne obleceni, jako vzdy a jakmile je venku z palace, zapali si cigaretu. Nakonec se dodtane az ke schodum, ktere vedou evidentne na strechu a tak je vyjde a jakmile ne nahore, rozhledne se a vydechne kour. Vsimne si ostavy, ktera je k nemu zady a sedi na zabraldli. Nazvedne oboci.* Hele nechystas se skocit, ze ne? Nehodlam byt vedkem neci sebevrazdy. *Pokrci rameny a jde pomalu smerem k ni, ale nakonec se svali na jednu z pohovek a zase potane z cigarety.* Pokud skocis, tak dej vedet. *Uchechtne se pobavene.*