Střecha paláce s výhledem na město

Třeba že jsi to ty a jsi úžasnej.*zaculí se na něj a když ji nazve andílkem, tak se na něj usměje a několikrát zamrká, právě jako andílek. Ironii v jeho hlase se rozhodne ignorovat.* Nikdy jsem nebyla šťastnější, než s tebou. *Zamilovaně se na něj usměje a taky mu stiskne ruku.* Jo a červená se a já to musím vidět aspoň ještě jednou. Navíc má nějaký blbý sklony a prostě bude potřebovat odbornou pomoc. *vysvětlí mu situaci Destiny.*, Edwarde nebudeš spát. *Zamračí se.* A stejně tě nějak proberu pokaždý, když jen přivřeš oči, takže se nevyspíš. *Poinformuje ho.* To doufám. *Řekne s vážnou tváří, ale usměje se do polibku. Po jeho dalších slovech, že je na ní pyšný, se opět trošku začervená a pousměje.* Fajn, paličáku. Vyhráváš. *Vzdá se, protože už jí nebaví se dohadovat.* Můžem. Jinak mi tady padneš hlady.*popíchne ho a sleze z jeho klína. Natáhne se pro kytaru, kterou si tady odložila a druhou rukou ho chytne za ruku a zamíří pryč ze strechy.*

*Včera prý byl večírek na ruby, ale on tam nešel. Nikdy v životě by si šaty neoblekl, ještě aby šel na veřejnost. Musel by se propadnout o země. Jeho sestra tam ale byla, takže neměl příležitost si s ní promluvit, i když chtěl. A tak se dnes vybral na střechu paláce, aby se trochu odreagoval. Jeho oblečení je zase čistě černé a na krku mu nesmí chybět zavěšený fotoaparát, aby si mohl cokoliv vyfotit. Vyměnil si paměťovou kartu. Když přijde na střechu, rozhlédne se kolem a lehne si na pohovku, protože tam nikdo není a on potřebuje odpočinek.*

*Maže si puchýře mastí z aloe vera. Musí přiznat, že ty podpatky byly špatný nápad. Sykne a vstane z postele. Přejde ke skříni a vytáhne si z ní svetr, šortky a cukle. Všechno to co vytáhl si pak odloží na postel a vysvleče si šaty, které schová do skříně a obleče si již připravené oblečení. Potom si obuje cukle a potichu kníkne. *To bolí*zafňuká a poupraví si vlasy. Pak vyšel ze své komnaty a zamířil na střechu. Slyšel totiž, že tam je nádherný výhled. Když tam dorazí všimne si Lea ležícího na pohovce*/Mám tu zůstat?/*podívá se nejistě do země. Nakonec však zůstane, jen se opře o zábradlí nejdál od černovlasého*

*Přijde na střechu a lehne si na pohovku. Je tam strašně hezký výhled a líbí se mu tam. Po chvilce usne, takže si potom ani nevšimne přicházejícího Mina. Konečně po vážně dlouhé době usnul, i když zrovna na pohovce na střeše, které je vážně úzká. Kruhy pod jeho očima jsou ještě větší, než minule a v obličej má takový smutný, zdrcený výraz. Ve spánku sebou celkem dost škube. Netrvá dlouho a škubne sebou tolik, že spadne z pohovky na zem těsně vedle stolu. Hned se probudí a zatváří se vážně zdrceně a zmateně. Ani se nezvedá a vážně nahlas se zavřenýma očima si povzdychne.

*Rozhodl se, že tam zůstane a tak se opřel o zábradlí nejdál od Lea . Podívá se na město*Je tu vážně krásný výhled *zašeptá si sám pro sebe a usměje se . No ale samozřejmě co se nestane , že? Když černovlasá introvertní mrtvola spadne udělá to takový randál , že to Mina vyruší z jeho relaxování a musí se otočit. Když uvidí Lea na zemi zděsí se, protože ví ,že stůl má ostré hrany , díky kterým se může člověk nepěkně zranit. Přiběhne k němu a sáhne mu na rameno *Jsi v pořádku?*zeptá se s jasným strachem v hlase*

*Usne na pohovce, ale spadne na zem a udělá celkem randál. Samozřejmě ho to probudí, ale nenamáhá se ani vstát a zůstane ležet na zemi. Kruhy pod očima má ještě větší a vypadá ještě hůř než předtím. Naštěstí se mu nic nestalo. Když si leží na zemi a někdo ho chytne za rameno, škubne sebou a rychle se zvedne do sedu. Všimne si Mina, který ho držel za rameno a zrudne.* Ne, jo, já..., pardon. *Zazmatkuje a rychle se rozhlédne kolem, jestli tam ještě někdo není. Samozřejmě ho i překvapí, že mu Min tyká, ale to nějak neřeší, protože se teď cítí i tak vážně trapně. Oči s promne rukou a zády se opře o pohovku. Sedí stále na zemi.*

*Povytáhne jedno obočí a klekne si k němu. Prohlédne jeho hlavu a když zjistí , že mu doopravdy nic není oddechne si. *Zdá se mi to nebo jsou ty pytle pod tvýma očima větší než minule? *Zapátrá v paměti a když si vzpomene zamračí se*To se Leah líbit nebude*jemně mu pohladí tvář. Potom si všimne menšího ruměnce *oh, princi proč se červenáte?*ušklíbne se*

*Sedne si na zem a opře se zády o pohovku. Minova otázka ho dost zaskočí.* Ne, určitě ne. *Jenom to popře, i když moc dobře ví, že to je pravda. Ale nehodlá to přiznat, potom by mohly přijít další otázky o tom proč. Nemá náladu se s někým bavit. Ovšem poznámka o Leah ho dostane ještě víc.* Vy se znáte? *Zeptá se zmateně a pohlédne na něj. Odkud by se mohli znát? A nechce Leah vyděsit, takže by byl mnohem radši, kdyby o jeho momentálním stavu, který je horší než obvykle, nevěděla. Když trošku zrudne a Min se ho na to zeptá, pokrčí rameny a pohlédne před sebe.* Právě jsem spadl z pohovky. *Řekne co nejkratší větou, jakoby může a nehodlá se o tom dál bavit.

Ano , známe*odpoví na jeho otázku a raději od něj odstoupí dál *To je rozhodně skvělý důvod proč se červenat *poví ironicky a podívá se do země . Povzdechne si*/Raději ho přestanu obtěžovat a odejdu/*kývne*Asi už půjdu*odmlčí se a poškrábe se za krkem. Zapomněl však ,že má dlouhé a ostré nehty , takže vlastně škrábl do kůže , tak že mu na nehtech zůstane trochu krve. Sykne a spustí ruku podél těla*Radím ti , udělej s těmi kruhy pod očima něco dřív než to Leah uvidí

*Zmateně se ho zeptá, jestli se zná s Leah. Když přikývne, tak se na něj jenom nevěřícně podívá, ale nic neříká. Na jeho otázku, proč se červená, odpoví o nejkratší větou, jak to jenom jde. Jeho poznámku ignoruje a také na ni nic neříká. Když řekne, že už půjde, jenom kývne hlavou.* Dobře. *Je i rád, docela by chtěl být sám. Sleduje ho, jak se poškrábe za krkem a jak sykne. Trochu se zamračí.* Dobrý? *Řekne ze slušnosti a pohlédne na jeho ruku. Nad jeho radou zavrtí hlavou.* A co asi. *Zamumlá si celkem potichu pro sebe, ale Min to mohl slyšet.*

*Otázku ohledně toho jestli je v pořádku ignoruje*Třeba se pořádně vysp-*zarazí se , zapřemýšlí a potom sklopí pohled*Promiň, nejspíš proto jsi tady přišel*omluvně zašeptal a jednou rukou se chytne té druhé za loket, povzdechne si*Vážně bych měl jít

* Zeptá se ho, jestli je v pohodě, i když jen ze zdvořilosti. Když mu Min neodpoví, tak to neřeší. Potom si pro sebe zamumlá, jak asi vyřešit ty kruhy pod očima. Usnout se snaží už od doby, co přijel do Illey, ale prostě to nejde.* Ne, v pohodě. *Rychle zareaguje, když se Min podívá do země. Potom se zamyslí. Nedá mu to a celkem nervózně se ho zeptá.* Jak jsi Leah poznal? *Podívá se na něj, ale hned pohled zaměří na výhled k městu.*

*otře se nehty o rukáv svetru, takže se na něm ocitne krvavá skvrna, ale to neřeší *Přes Illeagram *podívá se jinde. Cítil se stále špatně, nechtěl ho rušit. *Napsal jsem jí, že *odmlčí se, snaží se najít správné slova. *jsem tě potkal a zdálo se mi, že nejsi v pořádku. *znovu sklopí pohled a povzdechne si *

*otře se nehty o rukáv svetru, takže se na něm ocitne krvavá skvrna, ale to neřeší *Přes Illeagram *podívá se jinde. Cítil se stále špatně, nechtěl ho rušit. *Napsal jsem jí, že *odmlčí se, snaží se najít správné slova. *jsem tě potkal a zdálo se mi, že nejsi v pořádku. *znovu sklopí pohled a povzdechne si *

*Pozoruje ho, jak si ruku otře do svetru a potom má na něm menší červený flek. To by Leo nikdy neudělal. Zeptá se ho, jak vůbec poznal Leah, protože to vůbec nečekal. Když uslyší, že přes Illeagram, jenom přikývne. Ovšem když Kim dál mluví, zpozorní. Po tom, co domluví, zůstane Leo stát jako přikovaný k zemi. Cože to udělal? Také si povzdechne, možná až moc nahlas.* Proč. *Řekne zoufale a na tváři se mu objeví ještě více zdrcený výraz, než doposud. Měl v plánu za ní zajít a pokecat si, ale proč by ji Min psal.*

*Flíčku si zatím nevšiml. Omluvně se na něj podívá a když si všimne, že je více skleslý začne si myslet jakou blbost musel udělat*Promiň, neměl jsem nic takového dělat*začne mít skelné oči. Znovu se poškrábe za krkem a sykne*Všechno zkazím*zamumlá *Měli pravdu *zavrtí hlavou a pokusí se usmát. */Měl bych sakra už jít/

*Pro sebe si řekne proč by jí Min psal. Na obličeji se mu objevil trochu skleslejší výraz, než doposud. Jeho omluva ho překvapí, a tak zazmatkuje a podívá se do země. Potom dodá.* Ne, v pohodě. Stejně bych za ní šel. *Pohodí rukama ve vzduchu, protože neví co má dělat, s lidma se moc nebaví.Všiml si, že si něco zamumlal, ale nemá tušení co to bylo, tak to nechal být.* Už půjdu, měj se. *Zmateně ukáže ke schodům dolů. Když se otáčí, tak si vzdychne a zamíří ke své komnatě. Tam sebou s povzdechem hodí na postel a po chvilce konečně usne.*

*dneska má zase po delší době volno, za což je ráda. Kdo by taky nebyl rád za volný den, že? Ráno vyrazila i s Banditem do města, kde strávila skoro celý den. Do paláce se vrátila před chvílí, Bandita zavedla do komnaty a zamířila na střechu. Na sobě má černé roztrhané šortky, červený crop-top a bíle tenisky. Vlasy si nechala rozpuštěné a líčení má jen jemné. Když došla na střechu, posadila se na okraj a spustila nohy volně dolů.* /Bolelo by, kdybych skočila? Vzhledem k tý výšce asi celkem jo../

*Od rána sedel v komnate a vypisoval si papiere ktoré mal vypísať už dávno, no odkladal to. Dnes si konečne našiel čas. Keď dopísal rozhodol sa ísť na nejakú prechádzku po okolí paláca. Jeho nohy ho zaviedli až na miesto menom strecha. Najprv ho upútalo okolie. Nádherný výhľad na ešte krajšie mesto. No jeho očiam sa naskytla aj iná slasť a to pohľad na dievča menom Cara, ktorú už minule stretol. Usmial sa a vykročil za ňou.* Dúfam, že na mňa dnes nezautocis. *Zasmial sa a vzal jej ruku aby ju ako pravý gantleman bobozkal aj keď bola v nižšej kaste..*

*protože neměla směnu, tak zamířila do něsta, kde strávila skoro celé dopoledne. Když se vrátila do paláce, zavedla Bandita do své komnaty, protože ho vzal s sebou trochu vyvětrat. Poté zamířila na střechu, kde se posadila na okraj. Má ráda ten pocit, když ji nohy jen tak visí ve vzduchu. Přemýšlela nad tím, jak moc by bolelo, kdyby skočila, takže si ani nevšimla, že na střechu přišel Fillip. Nadskočila, když uslyšela jeho hlas, což je dost nebezpečné vzhledem k tomu, kde sedí.* To ti nemůžu slíbit. Leda mě přestaneš lekat tak, že budu padat ze střechy. *uchechtne se.* Co ty tady?

*Po práci sa rozhodol ísť na strechu trochu sa prevetrať. Keď podišiel bližšie ku Care nadskocila, hneď ju chytil aby náhodou nespadla, to by fakt nepotreboval.* Ospravedlňujem sa, nabudúce sa polepsim. *Zasmeje sa a sadne si k nej.* Išiel som sa len prejsť. A čo tu robíš ty? *Usmeje sa a za hľadí sa jej do očí.*

*sedí na kraji střechy a ani si nevšimne Fillipa, který zde také došel. Nadskočí, když si ho všimne, což není zrovna bezpečné, takže je mu vděčná za to, že ji chytil za ruku, kdyby náhodou spadla.* To doufám. Jinak zařídím, abys měl v titulu přídavek v závorce "Vrah nevinných komorných".To by bylo náhodou hustý. Já bych to brala. *pokrčí rameny a uchechtne se.* Išla som sa len préjsť. *Řekne to samé co on a pokusí se i o ruský přízvuk. Pobaveně ji přitom zajiskří v očích.* Mám dneska volno, tak jsem dopoledne byla ve městě a teď jsem šla sem. MÁm to tu ráda. *Doplní už normálním hlasem.* Neviděla jsem tě na večírku naopak. Kdes byl? Jsem se na ten pohled těšila. *popíchne ho a jemně do něj strčí ramenem.*

*Zachytí ju a sadne si k nej.* To je môj sen. *Zmurkne na nu a zasmeje sa.* Fillip Grigory Vasiljev vrah nevinných komorných.. Skvelé meno. *Zasmeje sa a pozrie sa pod seba. * Asi by fakt nebola sranda spadnúť dole. *Potom svoj pohľad vráti a pozrie sa na ňu.* Ruština ti asi moc nejde. *Zasmeje sa a pozrie sa do jej oči plných radosti. Musí sa nad tým pohľadom usmiať.* Nemohol som, bolo mi zle. *Povie k večierku no za klamal.* /Nešiel by som tam ani za nič, pre trčať sa v šatách.. Pff. Tak to asi nie./

*zasměje se na tím, když řekne jeho celé jméno.* Takhle budeš nezapomenutelný král. *poznamená.* Někdy bych to chtěla zkusit. Musí to být svělej pocit. Ale samozřejmě tak, abych se nezabila. *uchechtne se.* Neboj, to docvičím. *ujistí ho pobaveně. Ruština ji přijde jako zvláštní jazyk a raději se ho učit ale nebude.* Výmluvy. A hodně chabé výmluvy. Příště si vymysli něco pořádného. Tohle ti nežeru. *poinformuje ho.* Stejně bych tě tak ráda viděla, takže doufám, že někdy budu mít osobní módní přehlídku, kde budeš ty, převlečenej za holku. *nevinně na něj zamrká,*