Velká knihovna

*On jí řekl, své city a ona z toho na tom není schopná odpovědět. Jen co sklopí oči od něj, už se mu zase do nich dívá, protože jí k tomu přiměl. Na jeho dotek jakoby neměla možnost reágovat. Opatrně přikývne, než znovu začne mluvit.*Já vím, že ne.*Zamručí tiše a nechá si setřít slzy.*Nechci o tebe přijít, kvůli tomu že nemáš rád Jaspera.*Povzdychne si nakonec a zavrtí hlavou, jednoduše jí to připadá jako největší nesmysl. Jenže  vysvětlit mu, že je princ v pohodě...nedokáže. Protože si to ani nenechá vysvětlit a hned se s ní přitom dohaduje.* Slibuješ mi, že už prince Jaspera necháš na pokoji? A nebudeš ho řešit?*Nakloní lehce hlavu k němu, to že cítí, že mu tu otázku musí položit, je nanejvýš jasné.*

*Zvedne jí bradu, aby jí donutila se na něj podívat a setře jí všechny ty slzy, které jsou na jejích tvářích jeho vinou. Řekne jí, že začíná Jasperovi důvěřovat a po její otázce se jí zahledí do očí a přikývne.* Přísahám. *Odpoví jí. Myslí to vážně. Nechce o ní přijít a Jasperovi začíná doopravdy věřit, že to s jeho sestrou myslí vážně.*

*Netušila proč se rozhodl jí setřít slzy z obličeje, přece její slzy nejsou z daleka tak důležité jako to, že o něj nechce v žádném případě přijít. Trochu jí jeho slova o princi uklidní, ale i tak se musí přesvědčit o tom, že to už neudělá. Proto po jeho jediném slově přikývne, věří tomu, ale strach je jednoduše strach. Zhluboka se nadechne, a zadívá se mu do očí. V tom mu věnuje polibek, ve kterém je tolik něhy, kolik jen dokáže být. Zamrká a nakloní hlavu.*Není tohle lepší? Jinak co jsi hledal? Možná ti můžu pomoct s tou knihou.*Navrhne mu s, teď už pro něj známým úsměvem, který většinou její tvář neopouští a když ano, je to nejspíš hodně vážně. Jenže teď bylo. Opatrně uchopí jeho ruku do té své a položí si jí na hrudník, na místo kde bušilo její srdce pro něj.*

*Ujistí jí, že už neplánuje opakovat stejnou chybu, jakou udělal při posledním plese a pak jí opětuje pohled do očí a následně i polibek, do kterého dá všechnu lásku, kterou k ní cítí.* O mnoho lepší. *Přikývne a pak se podívá na knihu, kterou předtím nechal na stole.* Hledal jsem statistiky obyvatelstva za posledních 5 let. Musim za bráchu dodělat pár papírů, když si zmizel neznámo kam. *Povzdychne si a pak se na ní usměje nazpátek a sleduje, jak mu ruku položí na svůj hrudník.* Už nikdy ho nezlomím. *Slíbí jí s pohledem do jejích očí.*

*I po jeho ujištění, její myšlenky ve všem váhají, jenže veškeré její pochybnosti vyvrátí polibek, který jí oplatí. Vnímá každej cit i lásku, která se v něm ukrývá. Po odtáhne se na něj zadívá a přikývne, tohle je rozhodně lepší než se bezdůvodně hádat nad něčím co pokládá sebemenší smysl a význam. Podívá se na jeho knihu a pak se na něj nadšeně usměje .*Náhodou máš štěstí, že o tom něco málo vím, jelikož to bylo součástí učení. Sepíšu ti to a nechám po komorné poslat?*Navrhne mu nadšeně a opatrně přejede přes jeho ruku.* To bych ti radila, jelikož vím minimálně o další osobě, které by se to nezamlouvalo.*Skousne si spodní ret, jistě že tím nemyslí nikoho jiného než jeho sestru Charity. Natáhne se k němu aby ho mohla znovu políbit.* Uvidíme se.*Zašeptá s úsměvem a vstane s tím, že si vezme pár knih a i s nimi se vytratí s knihovny.*

*Do polibku dá veškerou lásku, kterou k ní cítí a že jí není málo a pak jí řekne, co hledal za knihu a usměje se na ní.* Nechci tě nějak zatěžovat, ale jestli ti to nebude vadit... klidně. *Souhlasí nakonec, když vidí ten její nadšený výraz a má pocit, že díky tomu se hojí díra, kterou doteď cítil v hrudi. Slíbí jí, že už její srdce nezlomí a pousměje se na ní, když ho pohladí jemně přes ruku. Po jejích slovech jen krátce přikývne a následně jí políbí nazpátek.* Ahoj. *Rozloučí se s ní a pak rychle prolistuje knihu, kterou si předtím vzal z regálu a chvíli po ní opustí knihovnu i on.*

*Mrzí ho, že má dneska Kathika službu, takže nemůžou nic podniknout, ale aspoň má čas splnit to, na čem se dohodli. Že si přečtou oblíbenou knížku toho druhého. Takže teď v modrých džínách a šedé mikině míří do knihovny. Jakmile tam vejde, bez problému najde regál s romány, protože přeci jen tu tráví spoustu času, takže některé knihy by našel i poslepu, a pak vytáhne knížku Pýcha a předsudek, kterou má Kathika tak ráda a on sám je na ní zvědavý.*

*nudí se a neví co by dneska mohla dělat. Takže se jen tak bezcílně potuluje palácem. Dojde až ke knihovně. Neodolá a vejde dovnitř. Má ráda vůni starých knih. Prochází se mizi policemi a přejíždí prsty po hřbetech knih, ty co jí přijdou zajímavé vytáhne. Třeba Harryho Pottera, Narnii a další první díly fantasy. Vytáhne i pár slaďáren.*/ Pár si jich donesu do komnaty abych měla co dělat/* zahne k dalšímu regálu a do někoho vrazí. Knížky jí vypadnou z rukou. *Ó můj bože moc se omlouvám*vzhlédne od spadlých knih* nečekala jsem že tu někdo bude*sehne se aby posbírala všechny ty knížky*

*Hledá pohledem mezi romány ten, který má Kathika nejradši a jakmile knížku drží v ruce, krátce jí prolistuje.* /To budu mít přečtený do zítřejšího rána./ *Pousměje se v duchu, protože u něj není nic nového, když nejde spát a celou noc čte. Stává se mu to docela často, když najde fakt dobrou knížku. Ze zamyšlení ho ale vytrhne, když do něj někdo vrazí. Rychle střelí k dotyčnému pohledem a pak zavrtí hlavou.* Nemusíte se omlouvat, to je v pořádku. *Řekne jí hned a sám se sehne, aby jí s knížkami pomohl. Posbírá je a pak jí je podá, přičemž si všimne, jaké tituly to jsou.* Zajímavý vkus. Máte ráda fantasy světy? *Zajímá se.*

*při svém poflakování po paláci se dostane až do knihovny. Neodolá a vytáhne několik knih které si chce odnést s sebou. Když zahne za roh do někoho vrazí. Knížky jí vypadnou a ona se začne rychle omlouvat a sbírat je. Neznámí jí s tím pomůže* děkuju. Ammmm jo čtu různé žánry. *Zasměje se* já  miluju fantasy hlavně kvůli světům. Zvlášť v posledních měsících je to vítaný únik z reality.*zastrčí si pramínek vlasů za ucho a uhladí si růžové šaty. *Nepotkala jsem moc můžu co čtou ženské romány.*usměje se*tenhle patří k mým oblíbeným*

*Sehne se pro knížky, které jí popadaly a pak jí je podá.* Jo, to je pravda. To je to, co je krásné celkově na knížkách. Ten smyšlený svět, kde zapomínáme na své problémy. *Přikývne a pak se podívá krátce na knížku ve svých rukou a přikývne.* Čtu prakticky všechno. Romány jsou dobrý. *Pak se usměje a podívá se zpátky na ní.* Jo, je to oblíbená knížka mojí přítelkyně. Slíbil jsem jí, že si to přečtu a pak jí řeknu, jak se mi to líbilo. *Až teď mu dojde, že se vlastně nepředstavil a měl by to napravit. Přeci jen je princ a etiketu ovládá docela dobře.* Promiňte, že jsem se nepředstavil. Jmenuji se Wells. *Usměje se na ní a natáhne k ní ruku, aby si mohli potřást.*

*vytáhne spoustu kniha když jde pro další do někoho vrazí a rozsype knihy. Omluví se a poděkuje mu za pomoc.*přesně ty světy skýtají spoustu možností*usměje se na něj a zmíní jeho knihu. *To je milé že si to přečtete kvůli ní. Podle toho že ji má ráda soudím že má skvělý vkus. Určitě se vám bude líbit*usměje se*o to jsem úplně přehlédla*přijme jeho ruku. Přičemž se hromada knih nápadně nahne*moc mě těší jsem Jentte. *

Jo, to je pravda. *Přikývne s úsměvem a pak už jí řekne, proč si vybral zrovna Pýchu a předsudek.* Ano, je úžasná. *Pousměje se zamilovaně, když mluví o Kathice a pak přikývne. Nakonec mu dojde, že se ještě nepředstavil, takže k ní natáhne ruku a řekne jí, jak se jmenuje.* Krásné jméno. Potěšení je na mé straně. Přijela jste kvůli Selekci? *Zeptá se jí, protože si nepamatuje, že by jí tu někdy viděl, takže jí okamžitě zařadí do skupiny zahraničních hostů.*

*když do někoho vrazí začne se omlouvat. Sebere popadané knihy. A poděkuje za pomoc. Zmíní pýchu a předsudek. Usměje se nad tím jak mluví o své přítelkyni. Pak se navzájem představí. *Díky *řekne když jí řekne že má hezké jméno.*ne kvůli selekci jsem nepřijela ...v podstatě jsem utekla ze svého života*zasměje se* a ty tu žiješ? *Zeptá se zvědavě*

*Zeptá se jí, jestli přijela kvůli Selekci a pak přikývne.* Kvůli nudě nebo něčemu jinému? *Zeptá se jí a nakloní přitom hlavu mírně na stranu.* Jo, narodil jsem se tu a vyrostl. Vlastně jsem tak trochu princ. *Poškrábe se na zátylku a uchechtne se. Rozhodně si tak nijak moc nepřipadá a ani by mu nevadilo, kdyby nebyl urozený. Ví, co by jinak dělal. Chtěl by být učitelem a učit malé děti novým věcem. Klidně by se kvůli Kathice titulu vzdal, ale to je ještě docela daleko.* Byla jsi už někdy v Illey nebo je tohle poprvé? *Zajímá se.*

*vzájemně se představí. */ Je moc milý ta jeho holka má štěstí/*pak se jí zeptá zda přijela kvůli selekci takže po pravdě odpoví že ne* noooo tak trochu mám za sebou špatnej rozchod/ne jeden/ a už jsem to v Anglii nemohla vystát*pokusí se o úsměv*pak se zeptá jestli tu on žije.* Tak trochu princ? Není to náhodou práce na plný úvazek a celý život?*zasměje se* jo jako malá jsem tu byla s mámou a jejím ...tou dobou manželem...rozvedli se brzy po svatbě. Od jejich líbánek jsem tu nebyla. Ale moc se mi tu libý. Stejně jako kdysi*usměje se na něj*/ má moc hezké oči/

*Zeptá se jí, proč chtěla utéct ze svého života a po jejích slovech přikývne.* Aha, to je mi líto. Přeju, abys to co nejrychleji zvládla. *Pousměje se na ní a pak se stejně jako ona zasměje.* No, jo, přesně tak to je. *Poškrábe se na zátylku.* Jsou tu nádherná místa. /I když je kazí časté návštěvy rebelů a ostatní věci, které si s nimi člověk spojí./ *Proběhne mu hlavou, ale nahlas to neříká.* No.. Já už budu muset. Rád jsem tě poznal a hodně zábavy při čtení. *Kývne hlavou k jejím knihám.* Měj se. *Rozloučí se s ní a pak se se svou knihou vydá z knihovny pryč.*

*když spolu mluví o fantasy světech uvědomí si jak moc jí chyběl takový únik. Pak mi řekne proč je v paláci a zasměje se s ním nad jeho celoživotním závazkem.* Ano to je už jsem jich pár stihla navštívit* usměje se* jasně užij si tu knihu je skvělá* rozloučí se s ním a po chvíli bloudění knihovnou se vydá do komnaty. I s horou knih*

*Posledné dni bola zahalená eufóriu a radosťou. Presnejšie povedané, takto šťastná a s hlavou v oblakoch bola od soboty, od toho plesu. Teraz takmer tancovala chodbami a čudovala sa, že sa už dávno nevznášala niekoľko centimetrov nad zemou, pretože sa cítila ľahká ako pierko letiace vzduchom. Úsmev jej nemizol z tváre a ku všetkým sa správala obzvlášť láskavo. V skutočnosti sa ku každému správala vždy milo a priateľsky, ale v poslednom čase to už bolo priam príliš. Jediné, čo jej kazilo dobrú náladu boli nočné mory, ktoré ju trápili počas noci a kazili jej dobrý spánok. Teraz však na to nechcela myslieť. Nohy ju zaviedli do knižnice. Prechádzala sa bezcieľne regálmi až prišla do detského oddelenia. Vytiahla jej obľúbenú knižku z detstva a začala si v nej listovať. Spolu s ňou sa jej v hlave vynárali prekrásne spomienky.*

*Malý chlapeček pobíhal s roztaženýma rukama po chodbách paláce, kdy měl připomínat díky jeho rukám letadlo, také vydával pusou takové zvuky, aby to znělo jako jakýsi motor. Na sobě měl obyčejné bílé tričko a černé tepláčky, působil jako obyčejné dítko, avšak byl to princ Rakouska. Pocházel z docela veliké rodiny, měl o chvilku starší dvojče sestřičku, další starší sestru a nejstaršího bratra Colina, který byl korunním princem. Nejblíže měl samozřejmě ke svému dvojčeti, většinou všude byli společně, ale dnes se mu pokazilo vyklouznout z domácí školy. Učil se už od takového věku, hlavně mluvení, protože neuměl vyslovovat některá písmenka. Jeho malé, rychlé nožky ho zavedly až do velké knihovny v paláci. Měl moc rád knížky, přestože ještě neuměl číst, tedy, uměl jen opravdu málo písmenek, spíše si prohlížel obrázky. Běžel až do dětského oddělení, kde se rozhlédl. Uviděl tam nějakou dívku, kterou viděl jednou, když se bavila s jeho velkým bráškou. Vezme do jeho drobných rukou lem jeho trika a začne ho muchlat v ruce, zatímco pomalu jde směrem k dívce. Poté se rozhlédne po knihovně a uvidí v jedné poličce ilustrované vydání Tří mušketýrů. Poznal tu knihu podle hřbetu, protože mu ji stále maminka četla před spaním. Avšak teď, i když si stoupnul na špičky, na knihu nedosáhl. Bylo mu pět a stále byl maličký, což se dalo i čekat. Podívá se znova na dívku a nechá na ni své zvědavé očka.* Em, ahoj. *Šeptne stydlivě a ukáže na jeho oblíbenou knížku v poličce.* Plosím, nepodala bys mi tu knížku? Jsem moc malý. *Věnuje ji svůj roztomilý úsměv, který se spojí s jeho šišláním. Když se podívá, jakou knížku drží v ruce, rozzáří se mu očka.* Také čteš dětské knížky! Já ano, mám je moc lád! *Rozmáchne ručkama a Zasměje se.*

*Do knižnice vošla plná radosti a len tak sa prechádzala. Niekedy vybrala jednu knihu a zalistovala si v nej. Potom ju buď vrátila na miesto, odkiaľ ju zobrala alebo si ju nechala s tým, že si ju požičia, aby si ju mohla prečítať. Čoskoro sa ocitla v detskom oddelení a listovala v jej obľúbenej knihe z detstva. Prstami prechádzala po prekrásnych ilustráciach zvieratiek a čarovných bytostí a usmievala sa pri tom. Ani si sama nevšimla, kedy sa pri nej objavil malý chlapček.* Ahoj. *Usmiala sa na neho. Potom sa pozrela na knižku, ktorú ukazoval.* Myslíš túto? *Spýtala sa pre istotu a vybrala ju. Tú nepoznala, ale vyzerala byť skutočne milá a rozhošná. Podala mu ju.* Nech sa páči. *Usmiala sa. Deti mala rada a on bol skutočne rozkošný, preto mu venovala ten najžiarivejší úsmev.* Ó áno, mám rada a veľmi. *Odpovedala mu na otázku.* O čom je táto knižka? Tú som ešte nečítala, ale vyzerá zaujímavo. *Spýtala sa ho.Rada by ho počula viacej rozprávať, pretože pri jeho šušlaní sa musela usmievať. Bol jednoducho strašne rozkošný.*

*Tomuto maličkému, rakouskému uličníkovi se dnes zázrakem povedlo dostat se z domácího vyučování. Ani nevěděl jak, zkrátka si dal pozor na to, kdy jeho vyučující nedával takový pozor, proklouznul pod stolem a bum, byl pryč a během chvilinku už běžel chodbami paláce. Vůbec nevěděl, kam běží, ale jeho maličké nožky ho zavedly až do knihovny, kdy se střetl s nějakou dívkou. Nejdříve ji oslovil, jestli by mu prosím nepodala jednu knížku a když mu ji skutečně podala, usmál se.* Děkuji. No, to je čtyžech kamaládech, kteží jsou něco jako lytíži a zažívají společně lůzná doblodlužství! Jeden za všechny, všichni za jednoho! *Zavolá velmi známou větu z oné knihy a ve zkratce ji řekne, o čem kniha je. Moc ho potěšilo, že dívka měla také moc ráda knihy, stejně, jako on.* Já jsem Cody Sebastian MacQuoid! *Natáhne k ní packu, aby se s ní seznámil.* Neznáš náhodou mého velkého blášku? Jmenuje se Colin a je velmi, velmi velký.

*Dnes ešte ani len netušila, že keď sa vydá do knižnice, tak tam stretne drobného neposedného chlapčeka. Nemala mladších súrodencov, no vždy si dajakého priala, pretože mala rada deti a ich pohľad na svet. Je to jednoducho veľmi milé a často by si želala, aby sa aspoň na niekoľko minút opäť mohla stať takým dieťaťom. Usmiala sa a podala mu knižku. Prikývla.* To znie zaujímavu. *Potom sa pozrela na knižku, ktorú držala rukách a podala mu ju.* Túto mám veľmi rada. Je tam veľa príbehov o neposedných zvieratkách. Napríklad o kačke, ktorá sa tvárila, že je kohút a každé ráno kikiríkala. *Povedala.* Myslím si, že by sa ti mohla páčiť. *Dodala a nechala na chlapčekovi, či si ju vezme alebo nie. Potom sa jej predstavil a ona sa naširoko usmiala.* Teší ma Cody. Ja sa volám Lotte de Croy-Solre. *Predstavila sa mu tiež a trošku sa poklonila, aby spravila chlapčekovi radosť.* Samozrejme, že ho poznám. *Povedala a usmiala sa ešte širšie.* Dalo by sa povedať, že sme si veľmi blízki. *Povedala a usmiala sa ešte širšie. Keď sa na neho tak pozrela, tak v chlapčekovi skutočne videla Colinove črty.* /Vyzerá ako Colin, len v mladšej verzii./ *Napadlo jej.*

*Byl moc rád, že někoho v knihovně potkal, přestože se nejprve zpočátku jako vždy, styděl. Bez své sestřičky, která byla úplný opak jeho, býval takový vždy, avšak s Lotte se rychle rozkecá, což bylo určitě dobré znamení. Když poví, že to zní zajímavě, usměje se a horlivě pokýve hlavičkou.* Také, že je! *Rozmáchne ručkama, než mu ji podala a on poděkoval. Začal si prohlížet obrázky, zatímco mu Lotte říkala, co se v knížce nachází. Když uviděl jeden obrázek, o kterém asi mluvila, zasmál se svým zvonivým smíchem.* Je hezká, tu si také půjčím. *Zazubí se na dívku a veselé se usměje, když se mu dívka uklonila.* Mně také, Lotte. *Zazubí se a sám se ukloní.* Vážně? A je na tebe Colin hodný? Nezlobí? On totiž zlobí často. *Pokýve hlavičkou, aby dívku na to snad upozornil.* Ale jinak je moc hodný, nemyslíš? Akolát na nás vůbec nemá čas. *Povzdechne si a natáhne k Lotte packu.* Nepůjdeme se posadit tam? *Ukáže druhou packou na gaučík, který tam sloužil na to, aby se tam lidé posadili a četli si.*