Balkóny paláce

*Páni, ani si nedovedla představit, že zase mluví s někým, kdo je vyššího postavení než ona, a připadala si trochu jako nahá, když s ní mluvil takhle otevřeně a ještě jí tykal. To nedělal ani korunní princ, kvůli kterému zde byly, a to jí přišlo pěkně zvláštní, pěkně šílené a pěkně postavené na palici. Pak se jen tiše uchechtne.* Jo, nejsi jediný, kdo mi povídá o tom, jak je v kuchyni naprosto neschopný. Připadám si, že jsem jediná, kdo tady dokáže do ruky správně chytit vařečku. *Zakroutí hlavou, jako by to pro ni bylo nepochopitelné, ale svou nechápavost jen hraje. Samozřejmě že ani ona nemá talent na vše. Pak se ale jen podívá zpátky ze schodů na výhled, který se jí tu naskytuje, a pak se jen usměje.* Opravdu tu je hezky.

*Prišiel si niekedy ako hlupák,. keď sa rozprával s niekým, kto obyčajným. Určite im musel pripadať ako povýšenecký tupec, ktorým rozhodne nebol. Keď sa priznal, že kuchyňa je pre neho španielska dedina, trošku sa začervenal.* Niežeby som to neskúšal, ale vždy zabudnem buď niečo vybrať z trúby, alebo to z nej vyberiem priskoro. *Pokrčil ramenami.* V mojej prítomnosti hrozí kuchyni prinajlepšom požiar, takže ma tam väčšinou ani nikto nechce a vykopne ma z nej ešte vo dverách. *Povedal a nahodil nevinný výraz.* Ja to jedlo radšej jem ako pripravujem. *Dodal nakoniec. Bol rád, že Topsy už neplakala, takže sa k tomu ani nechcel vracať. Pozrel sa tam, kam sa pozrela aj ona.* Máš pravdu. Preto som sem vlastne aj prišiel. /Pripomína mi to tu domov./

*Zasměje se a jen zavrtí hlavou, zatímco se na něj podívá a zakoulí očima.* Myslím, že jestli se mi někdy povede vyškemrat si dovolení chodit do kuchyně, asi tě tam vezmu a něco tě naučím, protože neumět vařit je jako neumět dýchat. Ber mě s rezervou, ale já se skoro narodila s měchačkou v ruce. *Ušklíbne se a pak se zase podívá před sebe, načež se jen usměje a pak k němu znovu zvedne pohled, načež se uchechtne.* Ty sem chodíš nějak častěji? Tohle vzájemné mezistátní cestování mě nikdy nepřestává udivovat, ale upřímně se nejvíc asi bojím toho, jak to bude vypadat, až odsud odejdu. *Mírně se uchechtne a pak se zase podívá na výhled.* Prostě si nedovedu představit, že teď jsem vlastně někde, kde skončím, kde se prostě už neobjevím a budu muset začít znovu. A hlavně... Docela se bojím i toho, jak na mě pak lidi budou nahlížet. Tím nechci říct, že mi přijde, že vypadnu hned jako první, ale... Nemyslím si, že by mě měl princ až tak rád. *Mírně se uchechtne a pak, když jí dojde, co to říká, si jen promne čelo.* Sakra, já už zase melu blbosti. Promiň.

*Zasmial sa.* Beriem ťa za slovo, ale som skutočne stratený prípad. Sú veci, ktoré sa človek jednoducho nedokáže naučiť. A u mňa je to práve varenie. *Varoval ju dopredu. Potom pokrútil hlavou.* Niekoľkokrát som tu už bol, ale nemôžem povedať, že by som sem chodil dajako obzvlášť často. *Dodal na vysvetlenie.* Keď odídeš, tvoj život sa vráti do zvyčajných koľají, ale na to, čo sa tu stalo budeš spomínať. Či v dobrom alebo zlom, to už záleží len a len od teba. *Povedal z vlastnej skúsenosti.* Možno keď sa vrátiš domov, bude ťa čakať veľa nových vecí, možno sa na teba budú ľudia pozerať iným spôsobom, ale nezabúdaj, že si to stále ty. *Povedal, pretože tušil, že jej jeho slová pomôžu. Veď keď ju tu objavil, ronila krokodílie slzy. Snažil sa ju preto utíšiť aspoň slovami.*

*Usměje se a přikývne. Hodně lidem něco nešlo, ale vaření je podle ní jen jedna z věcí, na kterou člověk potřebuje jen trpělivost. Všechno jednoduché si zvládne člověk udělat, aniž by se snažil. Poslouchá ho, jak jí povídá o tom, co se změní a stane, a pak jen přikývne.* Doufám, že to bude takhle snadné, jak to říkáš. Nedovedu si to moc představit, hlavně proto, že tohle je najednou jedna etapa života. Je to zvláštní, hlavně když jsem sem neměla ani zpočátku v úmyslu jít, ale zvykám si tu. Sice jsem ještě vražedná střela na podpatcích, ale lepším se. Tak nějak ve všem. *Zasměje se a pokrčí rameny, načež se podívá ke dveřím.* Promiň, budu muset jít, musím ještě něco zařídit, málem mi to vypadlo z hlavy. Ráda jsem tě poznala. *Mírně se usměje a následně odejde.*

*Dal jej rady a prezradil svoje postrehy ohľadom zvykania si a vrátenia sa domov, do starých koľají. Sám s tým mal niekoľko skúseností, veď cestoval celkom často a často sa aj vracal domov. Vždy keď sa vrátil, bol o niečo bohatší a prinieslo mu to niečo do života, čo sa mu v budúcnosti hodilo. Usmeje sa na ňu.* Spoľahni sa, určite to bude dobré, len treba mať vieru. *Povzbudil ju. Pri zmienke o podpätkoch sa zasmial.* Somk rád, že pre mužov nevymysleli podpätky. *Povie jej. Potom prikývne, že rozumie.* Rád som ťa spoznal. Prajem ti príjemný zvyšok pobytu tu. *Povedal jej a rozlúčil sa s ňou. Nakoniec sa aj on pobral do svojej izby.*

*Dnes už měla Crystal po službě, tak se rychle běžela převléknout do černých džín a bílé halenky, aby stále byla nějak upravená, ale zase, aby nebyla v uniformě. Nechtěla po službě úplně trčet v komnatě, proto vyšla do chodeb, kde se začala rozhlížet, kam by tak šla. Mezitím snědla jablko, které bylo jako taková opožděná svačina. Následně ohryzek vyhodí do koše a nakonec zmizí na balkónech, které zde jsou. Byl tam čerstvý vzduch, který právě potřebovala. Jemný vánek ji pročísnul její tmavě hnědé, až černé vlasy a to jí donutilo k menšímu úsměvu.*

*Dnes uz jeho odpiledni sluzba nastesti skoncila a on se muze vydat do sve komnaty a odpocinout si. Hlidal pobliz balkonu, takze mu neuniklo, ze se na balkony vydala i jedna z komornych cristal, kterou videl z povzdali, ze tam zamirila. Na minule aci si moc nepopocidali, tak snad dnes budou mitvice stesti.* /Pokud neusnu ve stoje../ * Sunda si z hlavy cepici, kterou nosi a je soucasiti jejich unyformy a nasledne vejde na balkony a zavre za sebou dvere.* Nelekejte se prosim. To jsem jen ja. *Reke klidnym hlam, aby se jej divka nelekla a nasledne jde kousek mize k ni.* Taky vam skoncila sluzba, nebo jste se sem prisla nadychatvzduchu pred nocni sluzbou? *Zepta se ji s jemnym nervoznim usmevem na rtech.* Ja jsem prave skocil svo dpoledni sluzbu, takze mam vecer volny. *Rekne ji a ani nevi, proc ji to rekl.* Treba ji to nezajima Aspene!/

*Měla celodenní službu, tudíž končila nějak kolem šesté večer, poté naštěstí už dostala volno. Ani nevěděla, zdali měla raději denní služby, či ty noční. Obě byly podobně náročné, jelikož po noční službě se jí vždy poté rozházel spánkový režim. Teď, už po službě a alespoň trochu najezená stála na balkóně paláce, načež měla své dlaně opřené o kamenné zábradlí a hleděla do dáli. Otočila se až tehdy, kdy uslyšela jak se někdo blíží, načež se jen usmála, když uviděla toho strážce, s kterým se jednou už potkala v uličkách paláce, následně na akci kde si ovšem moc nestihli popovídat, jelikož každý přestože nebyl ve službě hleděl, zdali je vše v pořádku. Strážce Aspen se jí zdal moc milý, proto se milé usmála.* Kupodivu jsem se nevylekala. *Zasměje se.* A skončila mi denní služba, tudíž mám také večer volný. *Usměje se a přikývne.* Jak se vlastně máte? *Zeptá se s milým úsměvem.*

*Videl jak na balkony mirila jedna z komornych se kterou mel tu cest se jiz seznamit v ulickach palace a nasledne i na posledni akci, kde se spolu jen podraili a nasledne si kady potom hledel sveho diky jejich njspis pracobni sdisfunkci, nebo tak neco, takze si spolu potom nepromlucili. Nyni i videl, jak jde na nedaleke balkony, kde mel on nedaleko svou hlidku a tak se nakonec rozhodl vydat se za ni. Divka mu prisla velice mila a on by ji rad poznal a zahrnul ji mezi sve pratele, kterych vsak nema mnoho.* /Ne tolik, jako moje sestra./ *Pomysli si a tak vejde a divce o dve pritomnosti da jeste vedet a nad jejimi slovy se usmeje.* le jistota je jistota a nerad bych vas mel nejak na svedomi, kdybych Vas nejak moc vylekal. *Usmeje se na ní a potom anii nevi jak ze sebe dosatane, ze mu skoncila sluzb a nejak nenapadne se nazil zjistit jak je na tom Crystal, ale spis si prijde nenapadny jako hroch, co si hraje n schovavanou a schovava se za tenkym kmenem stromu a mysli si, ze nejde videt. Nejradeji by se placl do cela za to, jak je mu zesebe trapne. Poslechne si jei slova a usmeje se na ni.* Tak to jsme na tom oba stejne to je fajn...*Poskrabe se na zatylku a potom se koukne na jeji siluetu, ktera e rysuje diky mesicnimu svitu.* /Vypada jako Rusalka, nebo nejaka magicka vila, ktra se zjevuje jen pri svitu mesice./ Jak se mamtykat? Preci jen.. Ani ja ani ..ty nejsme z vysoko post? *Zepta se ji a potom si odkasle.* No, popravde jsem trochu unaveny, jako skoro vzdy po praci. Nni to nic prijemneho stat nekoik hodin v pozoru na jednom miste. *Rekne ji a nasledne zakrouti hlavou.* N-nesteruji si to ne. Mam tugle praci rad. *Vykokta ze sebe hned, aby si nemyslela, ze si snad stezuje.* No a jak se mate vy?.. *Potom jen nakloni hlavu na stranu.* Ehm,, nemohli bychom si zacit tykat? Preci jen ani ja a ani...ty nejsme z vyssi kasty a nemame vysoke postaveni a oba jsme zamestnanci palace... takze... *Koukne na ni nervozne a nasledne jde k ni blize a natahne k ni ruku.* Jsem Aspen. *Predstavi se ji s jemny usmevem a doufa, ze jeho nabidku divka prijme.*

*Dnešek měla pěkně nabitý, měla plno práce a téměř se nezastavila. Šila šaty, starala se o pár dívek ze Selekce, jedné dokonce pomáhala s tím, aby se naučila chodit pořádně na podpatcích, nosila jídlo a tak podobně. Vlastně se nezastavila, mohla se zastavit až nyní večer, kdy už měla po službě a tak si mohla oddychnout, najíst se a poté jít spát. Jenže ji se teď spát ještě nechtělo, chtěla být ještě alespoň chvíli na čerstvém vzduchu, zamyslet se nad některými věcmi a tak podobně. I tohle pro ni byl relax, přestože ji bolely nohy z toho neustálého běhání sem a tam. Teď ale mohla být i pohodlně oblečená, v černých džínech a bílé košili. Samozřejmě, pohodlnější by byly například šortky nebo tepláky, ale to si nemohla dovolit, takhle vyjít z komnaty. Proto byla alespoň takhle. Zrovna si místo pro dnešní odpočinek našla balkóny paláce, na které si následně zalezla. Nevěděla, zdali tu někoho potká, bylo to docela málo pravděpodobné, avšak stejně někoho potkala a to jednoho ze strážců, s kterým už se jednou pořádně do řeči dala, podruhé se s ním pouze pozdravila. Zdál se jako opravdu milý, takže byla ráda, že potkala zrovna jeho.* Upřímně často lekavá bývám, tudíž je hezké, že jste mě upozornil, ale jsem v pořádku. *Zazubí se a poté si poví o tom, jaké dnes měly služby. Měli stejné.* Ano, přesně tak. *Potvrdí s úsměvem jeho slova, že jsou na tom lépe a trochu se protáhne.* Chápu, musí to být náročné. Nechci vás nějak zdržovat nebo zdržovat váš odpočinek. *Řekne rychle.* Také jsem docela unavená, ale spíše mě jen bolí nohy. Jenže jak jsem celý den v paláci, vždy si ráda před spaním zajdu takhle na čerstvý vzduch, poté je to hned ještě lepší. Ale jak říkáte, také si nestěžuji. Mám svou práci ráda a jsem za ní vděčná. *Poví s úsměvem a následně ji nabídne tykání. Byla to opravdu lákavá a milá nabídka, kterou s radostí přijme.* Dobrý nápad. *Usměje se, bylo hezké být zase s někým, který byl původně ze stejné kasty, jako ona.* Crystal, těší mě. *S úsměvem si s ním potřásne jemně rukou. Chvilku si ještě se strážcem povídala, avšak poté i ona jako většina zalezla do své komnaty, kde poté usnula.*

*Chtěla jít aspoň trochu na čerstvý vzduch. Ráno byla u mámy a pak šla ještě zkontrolovat dědu, jestli je v pořádku. Už je jí jasné, že Chris musel vynechat své léky, tehdy, když se choval divně, takže teď dohlíží ráno, aby si je bral, každý den. Nechce, aby se mu něco stalo. Neví, proč si je nevzal. A trápí se, že by to mohlo být třeba kvůli tomu, že jinak to s ní nevydrží.. Na sobě má obyčejné černé šortky a šedé tričko, je docela teplo. Vlasy má stáhlé do culíku. S líčením se neobtěžovala. Má trochu kruhy pod očima, ale nic hrozného. Několikrát za noc se budí, ale po chvilce většinou usne. Dost jí pomáhá i to, že má teď u sebe Chrise. Neví, jak by to zvládala bez něj.*/A za chvilku se už vezmeme../

*před chvílí odešla od mámy, protože už to tam nemohla vydržet a potřebovala na vzduch. Doufá, že ji někdo vystřídá a ten "někdo" nebude Wyatt. Má strach že pokud se bude i nadále přepínat a padne vyčerpáním. Na sobě má obyčejné černé legíny a černé triko, které je ji dost velké. Vlasy má v ledabylém drdolu a na make-up kašle. Vzhled je to poslední, co ji teď zajímá. Minulou noc se díky Edwradovi dostatečně vyspala. Je mu vděčná za to všechno, co pro ní dělá, ale cití se pořád více a více provinile. Ze svých citů k němu je dost zmatená a má strach cokoliv zkusit. Už jednou se její srdce rozbilo, takže si ho tedˇdost chrání. I když ví, že Edward není Cole..Všimne si postavy a hned v ní pozná svou sestru Camille. Je ráda, že po takové době konečně zakopaly válečnou sekeru.* Ahoj. *pozdraví ji tichým hlasem a lehce, až skoro neznatelně, povytáhne koutky úst.* Jak je ti? *zeptá se starostlivě.*

*Chtěla na vzduch, ale ne zase někam daleko, kdyby se náhodou něco stalo, aby byla poblíž a ne někde v zahradách. Kontroluje každou minutu mobil, kdyby někdo něco napsal, do rodinného chatu. Ale snaží se i troch uvolnit. Stojí opřena o zábradlí a zírá do zahrad. Přemýšlela, že by se na zábradlí i posadila, ale nechce, aby se jí něco stalo, bojí se, kvůli dítěti. Nevědomky si při přemýšlení hladí břicho a dívá se někam do zahrad, neurčito kam. Když na ni někdo promluví, pozná, o koho jde. Otočí hlavu na Aless a pousměje se.*Ahoj.*Pokrčí rameny.*No.. ujde to. Už je mi docela líp.. Přece jen, je to pár dní.*Už se s tím dokázala trochu smířit. Sjede ji starostlivým pohledem.*Co ty?

*už nemohla déle sedět zavřená v komnatě buď to své, máminy nebo dědovy. Vyrazila proto na vzduch. Minulou noc se dost vyspala, díky Edwardovi, ke kterému ani pořádně neví, co cítí. Nebo ví, ale nechce si to připustit a má strach. Všimne si Camille a když vidí, jak si nevědomky hladí těhotenské břicho, pousměje se. Těší se, až se jejich dítě narodí. Zamíří za ní a opře se o zábradlí stejně jako ona. Starostlivě s jí zeptá, jak jí je a po její odpovědi kývne hlavou. Taky se cítí podobně.* j Ohledně táty...jak říkáš ty. Je to už pár dní, takže se cítím líp. *odmlčí se.* Jinak..*pokrčí rameny. Vlastně ani sama pořádně neví.* Přežívám. *řekne to samé, co řekla na plese pá minut předtím, než tátu zabili.* Co dítě? Znáte už pohlaví? *zeptá se. Byl teď zase díky drogám dost mimo, takže ani neví, jestli se na to ptala. S drogami už přestala. Nadobro. Táta to po ní chtěl, takže to udělala. Asi poprvé v životě udělala to, co jí někdo řekl. Pořád má na ně ale strašnou chuť a hodně se jí klepou ruce. I proto se opřela o zábradlí. Aby to nebylo tolik viditelné.*

*Hladí si své těhotenské břicho, mnohdy to dělá aniž by si to uvědomovala. Když k ní přijde Alessia, vytrhne ji z myšlenek ohledně táty a celkově jejich rodiny. Je ráda, že už na sebe nejsou hnusní a doufá, že to vydrží a budou mít hezký vztah. Táta ji v dopise poprosil, aby svým sourozencům dala ještě šanci a ona si díky tomu uvědomila, že by měla. Mají teď více méně jen sebe.. Táta je mrtvý, máma se s nimi nikdy nebaví.. Takže jsou to oni. Když tedy nepočítáme, že většina z nich má své partnery ale to je zase něco jiného. Odpoví jí, jak se cítí. Trochu se s tím, co se stalo smířila, ale docela se bojí zítřejšího pohřbu.. Ale zároveň.. Když to skončí možná se zase bude cítit lépe. Bude vědět, že táta teď už definitivně bude odpočívat, zavzpomíná na něj a... rozloučí se s ním. Podruhé, po tom úkrytu.*Jo.. pořád je to dost divný.. Vědět, že už si s ním nebudu moct nikdy promluvit. Ale ak to bude asi navždycky. *Řekne potichu. Zeptá se, jak se má ona a na její odpověď přikývne. Ví, že se ještě dříve dneska bavili o Edwardovi a jejím vztahu k němu a chvilku přemýšlí, jestli na to nezavést řeč, ale ona ji předběhne s otázkou na dítě. Pousměje se a podívá se na své břicho.*Ne, ještě pohlaví neznáme.. Chceme někdy zajít na vyšetření, ještě spolu.. Při tom prvním nemohl Chris být, byl na ošetřovně a v kómatu. Když se probral a uzdravil, ještě jsme to nestihli.. Prvně se muselo dohánět dost věcí, měl hodně práce, kterou musel udělat a teď táta.. Ale někdy v blízké době to napravíme, zajdeme tam a pohlaví si asi necháme říct, shodli jsme se na tom, že to chceme vědět. *Odmlčí se.*Abychom se mohli už dohadovat o jméně.*Dodá trochu pobaveně. Podívá se na Aless a pohled jí sklouzne k jejím rukou, které se trochu třesu, aspoň jí se to tak zdá. Zamračí se nad tím.*Co se děje?

*pousměje se, když vidí, jak si Camille hladí břicho a poté se jí zeptá, jak se cítí. Po její odpovědi je kývne hlavou. Chápe ji, protože se takhle cítí taky. Začíná si na tu prázdnotu a bolest zvykat. Je ráda, že se k sobě konečně zase chovají jako sestry. Camille ji chyběla.* Jednou si na to asi zvykneme a naučíme se s tím žít. Snad..*povzdychne si. Dala by všechno za to, aby se s tátou mohla ještě vidět. Aby ho mohla obejmout a omluvit se mu za to, jaké byla hrozná dcera. Poté ještě dodá, že jinak už jen přežívá. Cítí se tak už dost dlouho a říkala to i na tom plese. Zná Camille a ví, že by se hned začala vyptávat, takže se jí raději zeptá na dítě. Poslouchá její odpověď a usmívá se přitom. Opravdu se těší, až se dítě Cam a Chrise narodí.* Jsem ráda, že ho máš. Hodíte se k sobě. Že pak můžu hlídat? *zeptá se jí s nadějí v hlase. Poté usměv z její tváře zmizí a pohledem sjede ke svým rukám, které se ji navzdory tomu, že je opřená o zábradlí, stále trochu třesou.* Absťák. *protočí lehce očima a zvedne opět pohled k ní.* Od toho plesu..jsem nic neměla. Všeho jsem se zbavila. Skončila jsem s tím. Nadobro. *řekne pevným hlasem. Opravdu skončit chce. Ví, že ji to jen ničí. Navíc táta by to takhle chtěl. Má pocit, že to udělat musí. Hlavně kvůli němu. Prosil ji o to i v tom dopise. Četla ho několikrát a pokaždé ji znovu rozpláče.*

*Přikývne.*Táta.. by to tak podle mě chtěl. Nepřál by si, abychom se kvůli tomu trápili až do smrti. Jak se vlastně.. asi včera? Psalo i do našeho chatu.. Jo, oblí to a bude bolet, ale nesmíme se tím užírat pořád.. Teď už to stejně nezměníme.*Vydechne. To si právě totiž vyčítá. Že se tátovi už nikdy za to, co udělala neomluví a neřekne mu, že ho má ráda. zeptá se Aless, jak se má a chce navázat otázkou na Edwarda, ale ona ji předběhne. Řekne jí, že pohlaví ještě neznají, zajít k doktorce nestihli, zatím. Ale mají v plánu to s Chrisem co nejdříve napravit. Chce vědět, jestli to bude holčička a nebo chlapeček, aby mohla začít i něco pro miminko nakupovat. Tím by se aspoň trochu zaměstnala.*Já taky.. Nedovedu si to bez Chrise představit a už ani bez dítěte, i když jsem z toho dost šílela, když jsem to zjistila../A to jsem čekal dvojčata a jedno muselo zemřít, abych já přežila../Jistě, že budeš moci hlídat. Kdykoliv budeš moci přijet za námi do Francie. A my se zase budeme snažit jezdit sem co nejčastěji. *Bude jí to tu chybět, ale zároveň se těší do Francie. Má to tam moc ráda. Podívá se na ni a všimne si, že se jí třesou ruce a zeptá se starostlivě, jestli je v pořádku.*Aha.. Víš.. jsem ráda. Vážně. Možná ti to tak teď nepřipadá, ale je to tak pro tebe lepší. *Přejde k ní a obejme ji. Upřímně neví, kdy se objaly naposled.*/Když jsme byly chvilku zadobře? Nebo už před dvěma roky?/*Pak se odtáhne a povzbudivě usměje.*Věřím, že to zvládneš. A kdyby náhodou něco.. klidně napiš a nebo se za mnou stav, dobře?*Chce tu zase pro svou nejmladší sestřičku být. Ví, že se tak nechovala, ale má ji moc ráda.*

Jo.. a tím, že se budeme utápět ve smutku pořád, tak nám bude ještě hůř..*souhlasí se svou sestrou. Dala by vše za to, aby ho mohla aspoň ještě jednou obejmout a omluvit se za to, jak se chovala a jaká byla strašná dcera. Poté se jí rychle zeptá na dítě, protože ji zná a ví, že by ji začala bombardovat otázkami na Edwarda. Poslouchá její odpověď a přitom se usmívá. Je ráda, že je Cam s Chrisem šťastná.* /Asi jako já s Edwardem..taky si to bez něj nedokážu představit./*napadne ji, ale rychle tyhle myšlenky zažene.* /Jen mu ubližuju. Nic víc. Takhle je to lepší. Jako kamarádi../*pomyslí si.* Přeju vám to.*řekne a pousměje se. Nadšeně se na ni zazubí, když ji dovolí hlídat.* Vaše dítě bude kouzelné. Už se těším. A nemusíš mít strach...přežije.*je jí jasné, že by si k tomu Camille neodpustila poznámku, takže ji rovnou zastaví. Poté ji řekne, že skončila s drogami. Všeho se zbavila. Dělá to hlavně kvůli tátovi, který ji o to prosil v dopise...dopise na rozloučenou. Poté ji oplatí objetí. Ani neví, kdy naposledy spolu vycházeli takhle dobře. Cam ji chyběla. Chyběla ji její starší sestřička.* Omlouvám se za to, jak jsem se chovala. Vážně mě to mrzí. *Zamumlá do objetí a poté se od ní také odtáhne.* Nevím..nevěřím si, ale doufám, že to nějak zvládnu. *sklopí pohled.* Jo, jasně napíšu.*řekne, ale jak se tak zná, tak to stejně neudělá.* Kdy máte v plánu s Chrisem svatbu? *schválně odbočí od tématu.*

*Přikývne. Taky to tak vidí. Nemůžou se pořád jen trápit. To, že zemřel jejich táta neznamená, že oni musí přestat žít. Odpoví jí na její otázky ohledně miminka. Těší se, až se narodí a ona si ho nebo ji poprvé pochová. Taky se těší na to, až s Chrisem zajdou k doktorce a ta jim řekne, jaké je to pohlaví, aby začala pro něj všechno zařizovat.*Děkuju.. Ty si taky jednou najdeš štěstí. Ať už to bude s Edwardem nebo s někým jiným.. Neboj se toho. Stojí to za ten risk.. Myslíš, že já před Chrisem nikdy do nikoho nebyla zakoukaná?*Zeptá se pobaveně.*Ale protože to nevyšlo nezanevřela jsem na lásku hnedka.. To nemůžeš.*Potřese hlavou a pousměje se na ni. Dovolí jí i hlídat dto dítě, až se narodí. Kdykoliv za ní bude moci do Francie Aless přijet a ona se bude často snažit jezdit sem.*Zrovna jsem chtěla říct, abys mi ho pak nepřizabila.*Uchechtne se. Když od ní slyší, že skončila s drogami je upřímně ráda. Dělala si o ni v tomhle dost velké starosti. Nemůže si pomoci a obejme ji. Neví, kdy se naposledy objímali. Je ráda, že to mezi sebou vyřešily.*Aless.. Už to nech být. Už jsem ti odpustila. Každý děláme chyby.. Já třeba na dva roky odjela a nedala vám vědět. Za což se taky omlouvám. Ale bála jsem se, že když vám to řeknu, někoho byste pro mě poslali, minimálně táta nebo máma.*Povzdechne si.*A upřímně.. asi bych o udělala znovu. A teď to neber tak, že se chci dostat od vás.. Jenže kdybych neodjela do Francie, nepotkala bych před tím vším Chrise, teď bych nečekala dítě.. A kvůli němu jsem dala taky Chrisovi šanci, kdybych nebyla těhotná, vzdala bych se titulu.. Takže teď bych byla pryč, bez úžasného snoubence, dítěte a sourozenců. Takže asi bych neměnila..*Sama je nad tím dost zmatená.*Zvládneš to určitě. Kdykoliv budeš mít moc velkou chuť, prostě mi napiš, nebo Edwartdovi, Wyattovi.. do rodinného chatu. A my tě v tomhle podpoříme já za se za tebou ideálně i stavím. Klidně se mi ozvi i uprostřed noci.*Chce tu pro ni být.* Teď máme datum desátého července. Můžeš se to posunout, kdyby se nedej bože něco stalo. Ale vypadá to na tohle datum.*Usměje se.*Jo.. chtěla jsem se tě na něco zeptat.*Vzpomene si.*Šla by jsi mi za družičku?

*zeptá se jí na miminko a to hlavně proto, aby zamezila konverzaci o Edwardovi. Je ráda, že je Cam s Chrisem šťastná. Sluší jim to spolu a přeje jim to. Myšlenky ji nachvilku zalétnou k Edwardovi, ale uvědomí si, že mu jen ubližuje, takže ho vytěsní z hlavy. Alespoň tak moc, jak to jen jde. Když pak začne Cam právě o Edwardovi mluvit, potlačí zaúpění. Už má toho jejich neustálého poučování, jestli ho miluje nebo ne, dost.* Jenže já mu jen ubližuju. Dělala jsem to od té doby, co se známe a pochybuju, že bych byla schopná kdy přestat. *Odmlčí se.* Už se asi stalo..ale to je jedno. Neřešme to. *Ukončí to. Poté se nadšeně zazubí, protože Cam ji dovolí hlídat. Zná ji, a tak hned řekne, že se nemusí strachovat, protože tomu dítěti se nic nestane.* Znám tě dost dobře na to, abych to řekla dřív. *Řekne vítězným hlasem. Poté řekne, že nadobro skončila s drogami. Hlavně kvůli tátovi. Poté ji oplatí objetí. Je ráda, že se konečně usmířili. Cam ji chyběla.* Neomlouvej se. My jsme ti k tomu dali důvod. *Řekne a poté poslouchá její slova.* To chápu. Já osobně bych poslední rok nikdy nevracela a nejraději ho celý vymazala. *Uchechtne se. Je to cca rok, co začala utíkat do města a ne dlouho poté se potkala s drogami a taky Colem. Poté se od ní odtáhne.* To bych vám musela psát 24/7.*ušklíbne se a potřese hlavou. Poté raději odbočí od tématu a když ji odpoví na otázku, kývne hlavou.* Samozřejmě že ano! Jak se vůbec můžeš ptát? Doufala jsem, že budu moct. *Zazubí se na ní.* Už máš šaty? Protože jestli ne, tak jsem náhodou objevila jedny, které jsou úžasné. Vypadala bys v nich perfektně. *Řekne nadšeným hlasem. Camille ani pravděpodobně neví, co teď způsobila, protože ji hodlá naplánovat celou svatbu a se vším pomoct.*

*Poslouchá ji a potřese nad ní hlavou.*Já to s Chrisem rok nemyslela vážně, pak odjela bez jakéhokoliv slova a odháněla ho od sebe.. Taky jsem mu ubližovala a teď jme šťastní.. Občas si navzájem lidé ublíží.. Ale pokud o sebe pak potom i nadále stojíte.. Pokud on stojí o tebe a ty o něj.. Je váš vztah něco za co by jsi měla vážně bojovat. A nikdy toho nebudeš litovat.*Na chvilku se odmlčí.*Ale je to tvoje volba. Jen abys jednou nelitovala Aless. Podle mě, kdyby si on myslel, že mu jenom ubližuješ, už by s tebou nechtěl být.*Řekne jí na to svůj názor a pak to tedy nechá být, jak chtěla. Svolí k jejímu hlídání toho dítěte, ale hned chce dodat, aby ho nepřizabila. Musí se uchechtnout, když ani to nezapomene Alessia zmínit. Šťastně ji obejme, když slyší, že s drogami se snaží skoncovat. Věří jí, že to dokáže a nabídne jí i pomocnou ruku. Ví, že za ní budou stát všichni Schreave a Edward. Řekne, že jí už odpustila to, jak se k ní dříve Alessia chovala. Ona se jí taky omluví, že odjela. Ale upřímně jí řekne, že by to udělal i dneska zase, protože jinak by nebyla s Chrisem, nečekala by dítě a oni asi nebyli usmíření. Pak se uchechtne.*Jo.. Upřímně poslední rok byl zatím můj nejúžasnější a zároveň nejhorší.. Ztratili jsme tátu, ale na druhou stranu jsme my v pohodě, mám teď Chrise, čekám dítě, ale na druhou stranu o druhé jsem přišla.. *Potřese ad tím hlavou.*Mně by to nevadilo.*Usměje se na ni.*Od teď jsem tu pro tebe kdykoliv budeš potřebovat. Jako pravá starší sestra.*Chce jí to všechno vynahradit. Odpoví jí, kdy asi budou mít s Chrisem svatbu a zeptá se, jestli by byla její družičkou. Je ráda, když to přijme.*Ale prstýnky nese Loki, jen tak mimochodem. To si nemohu odpustit. Představ si ty nechápavé výrazy ostatních.*Je odhodlaná to nějak pořešit, aby je mohl nést její jaguár.*Asi tě teď zklamu, ale už je mám. Ale klidně mi můžeš ukázat, které jsi našla ty, třeba se i budou líbit více, než ty, co jsem našla. Počkej, ukážu ti je.*Vytáhne mobil a v galerii se je pokusí najít, což chvilku trvá, protože tam má dost fotek oblečků pro miminka, dekorací na svatbu a podobně. Pak jí je ale ukáže.*Co myslíš?

*řekne, že Edwardovi akorát ubližuje a nečeká, že by byla schopná něčeho jiného. Po jejich slovech si rezignovaně povzdychne.* Asi máš pravdu...*uzná neochotně. Něco na tom asi skutečně bude a štve ji to. Nadšeně se na ni zazubí, když ji svolí hlídat jejich dítě a rovnou ji ujistí, že ho nepřizabije. Alespoň se o to pokusí. Poté řekne, že skončila s drogami a oplatí ji objetí. Ani neví, kdy se naposledy k sobě choval jako sestry, natož tak, kdy se naposledy objaly. Omluví se jí za to, jak se v minulosti chovala, protože ji to vážně mrzí. Když se začne omlouvat i ona, zastaví ji, protože se nemusí omlouvat. Oni ji dali důvod k útěku.* Prvních pár měsíců jsem byla šťastná...pak už to šlo z kopce. *uchechtne se.* Je mi vážně líto, že jsi přišla o druhé dítě. *Ani neví, jestli ji to někdy řekla. ale je jí to opravdu líto.* Díky. *vděčně se na ni usměje. Poté je nadšená, protože může být družičkou.* Vždyť je po cestě někde sežere! Nebo v horším případě sežere hosty nebo Chrise.*řekne pobaveně. Nechápe, jak to může Cam udělat. Poté už začne básnit o šatech. Počká, než Camille najde šaty, co si vybrala a poté se na nich podíve. Uchechtne se nad tím, jak vypadá její galerie.* Ok, tyhle jsou hezčí, než ty, co jsem našla.*uzná.*

*Řekne jí, jak to bylo mezi ní a Chrisem, než se do něj zamilovala. Neměl to s ní lehké, ale pořád o ni stál stejně jako o Alessiu i po tom všem stojí Edward. *V tomhle mám určitě pravdu.*Řekne jí. Slíbí jí, že může hlídat to dítě, až se narodí, ale pak si uvědomí, že jde vlastně o Aless a bojí s, aby to s ní taky přežilo. Ví, že její sestra má občas zbrklé nápady.. Když zjistí, že skončila s drogami, potěší jí to a obejme ji. Pak se odtáhne a taky se jí omluví, za to že odešla. To jak se k ní Alessia dříve chovala jí už odpustila. Ví, že se teď změnila, k lepšímu. Souhlasí s ní, že tenhle rok nebyl nic moc. Sama neví, jak se ohledně jeho cítit. Získala, ale zároveň i přišla o tolik věcí.*Jo.. Bylo to buď to dítě nebo já. *Polkne.*I když teď jsem šťastná.. Stejně lituju toho, že si Chris nevybral to dítě. A budu si vyčítat,k že kvůli mě zemřelo asi už navždycky. *Rozmrká slzy, které se jí vehnaly do očí. Tohle je pro ni dost citlivé téma a navíc poslední dny je dost přecitlivělá.*Nemáš zač.*Usměje se na ni. Když souhlasí, že bude její družičkou, je za to ráda a zeptá se, jak by to asi dopadlo s Lokim nesoucím prstýnky.*Dostal by před obřadem nažrat. Loki je mírnej. Chrise má rád, lísá se k němu, častěji, jak ke mě./Kdo je asi jeho oblíbenec../*Uchechtne se. Když se zeptá na šaty, chvilku hledá v mobilu fotku těch, které našla ona a plánuje si je vzít.*Co je? Zařídit svatbu není nejjednodušší.. A na dítě se musím taky připravit, navíc hledám všechno dvakrát pro chlapečka i holčičku, když zatím nevím, co to bude.*Uchechtne se.*Mně se právě taky moc líbí. Ještě nejsou úplně hotové, budou se dokončovat tak týden předtím.. Každý týden mám o něco větší břicho, tak aby mi seděly.. *Pohladí se po břiše.*

*neochotně uzná, že v tomhle má asi Camille pravdu. Poté protočí očima, když Camille řekne, že má určitě pravdu. Je ráda, že téma "Edward" už nechali být. Začínají ji lézt na nervy neustálé poučování sourozenců o tom, jestli ho miluje nebo ne. Je to její věc a její pocity, o kterých chce rozhodovat sama. Poté ji ujistí, že její dítě přežije i po tom, co ho bude hlídat. Snad.. Poté ji oznámí, že skončila s drogami a oplatí ji objetí. Ani neví, kdy ji naposledy objala a má pocit, že Camille to neví taky. Poté se od ní odtáhne a omluví se. Následně se omluví i Camille, ale to ji vytkne, protože i oni i dali důvod k útěku. Je ráda, že ji Cam odpustila to, jak se dříve chovala. Ona sama si to ale stále neodpustila. Poté obě souhlasí s tím, že tenhle rok nebude zrovna ten, na který budou vzpomínat v dobrém.* Cam..zkusila sis představit sebe v jeho situaci? Kdyby sis měla vybrat, že zachráníš lásku svého života, která je jen jedna, nebo dítě..které pak můžeš přeci mít znovu..koho by sis vybrala? Vím, že to není asi nejlepší srovnání, ale.. neviň se z toho. Není to tvoje chyba ani jeho. Hlavní je, že jste teď spolu a šťastní, ne? *konejšivě ji pohladí po paži. Je jí líto, čím si musela prožít. Nadšeně souhlasí s tím, že bude družičkou. Doufala v to.* Stejně mu nevěřím. *uchechtne se. Lokimu prostě nevěří. Poté se musí pobaveně usmát nad tím, jak vypadá její galerie.* Jo, jasně, jasně..*řekne pobaveně.* Zachvíli se nevlezeš do dveří.*řekne a podívá se na její těhotenské bříško*