Balkóny paláce

*Vyčítá si, že kvůli ní zemřelo jedno z jejích dětí. A bude si to vyčítat i nadále, nikdo a nic jí v tom nedokáže zabránit. Podle ní si měl Chris vybrat to dítě, ne ji, ale nevyčítá mu to. Kdyby byla v jeho situaci.. Taky by si vybrala jeho.*/Navíc Chris si to do teď vyčítá../Tohle fakt není nejlepší přirovnání.. Co záleží na tom, že bys měla druhý dítě, jedno své jsi zabila..*Povzdechne si.*Vybrala bych si Chrise. Já.. ho chápu. Vážně a ano, jsme šťastný, ale tohle nás oba dva bude pronásledovat do konce života.. Vždycky, když se na to dítě podíváme.. A co teprve, až se to dítě dozví, že mělo dvojče? /Taky by nás pak mohlo nenávidět../*Možná dost přehání, ale v jejím stavu se tomu asi nikdo nemůže divit.*Díky..*Pousměje se na ni, když ji pohladí po paži.*/Doufám, že Alessia nikdy nebude v podobné situaci. Něco takového by si nezasloužila./*Začnou se bavit o mnohem zábavnějším tématu - svatbě. *Loki je zlatíčko.. Nic nikomu neudělá./Doufám./*Ukáže jí šaty, které si vybrala a když se Alesia uchechtne nad její galerií brání se tím, že musela zařídit svatbu a hledá věci pro miminko.*Jo.. *Uchechtne se spolu s ní.*Jo, to si taky začínám myslet. Abych se dostala z komnaty, budou muset přijet hasiči s takovým tím vysouvacím žebříkem nebo čím, po kterém lezou lidi z hořícího domu a tím mě sundají na zem.

*podle ní by si Camille neměla vyčítat to, co se stalo s jejími dětmi. Nemohla za to ani ona, ani Chris. Povzdychne si stejně jako ona a protočí lehce očima. To přirovnání asi nebylo nic moc, ale.chce ji nějak povzbudit.* Nedokážu si představit sebe v tvojí situaci..je mi to strašně moc líto. *Řekne tiše a potřese hlavou.* Nepřemýšlej nad tím.. *řekne, protože nechce, aby se Cam trápila. Poté ji konejšivě pohladí po paži.* Neděkuj. Kdyby sis chtěla promluvit, tak za mnou přijď, jo? Jasně...vim, že jsem mladší a ty jsi rozhodně rozumější než já..*protočí očima a uchechtne se.*...ale jsem tady pro tebe. Kdykoliv. *Usměje se. Poté se začnou bavit o svatbě Camille a Chrise. Těší se na jejich svatbu stejně tak, jako na jejich dítě. A je ráda, že jí může jít za družičku.* Jasně, je to zlatíčko...a proto jednou málem povalil nějakou komornou, která nesla tác z nějakým jídlem? Asi jsi ho tenkrát zapoměla nakrmit. *Připomene ji jednu událost, která se kdysi skutečně stala. Když poté vidí její galerii, pobaví ji to. Poté uzná, že ty šaty, co má vybrané ona jsou hezčí, než ty, které našla sama.* Měl by to být nějaký pevný žebřík, aby nepraskl. Nějaký ti zařídím. *Popíchne ji, ale nemyslí to vážně. Po dlouhé době ji dokonce pobaveně zajiskří v očích, i když je to sotva znatelné.*

*To, co se stalo jejímu dítěti a že si Chris musel vybrat mezi jí a životem toho dítěte si bude navždycky vyčítat. A bojí se i toho, že by to dítě, které přežilo jim to mohlo jednou vyčítat. Kdyby ale měla možnost si ona sama vybrat mezi Chrisem a dítětem.. Vybrala by si Chrise.Doufám, že se v žádné podobné situaci neocitneš.. Je to dost na ni.*Rozmrká slzy. Nechce, aby je viděla Alessia, takže na chvilku i sklopí zrak.*Jo. nebudeme se o tom bavit.*Je ráda, že i Aless chce změnit téma a poděkuje jí, když ji pohladí po paži, protože jí dost uklidňuje. Po jejích slovech se zasměje.*Počkat.. počkat. Právě jsi skutečně řekla, že jsem rozumější, jak ty? Nečekala jsem, že se tohohle dne dožiju.*Řekne pobaveně.*Já vím, díky. A jak jsem řekla, i já pro tebe.*Usměje se na ni a pak se začnou bavit o její svatbě, která vlastně bude příští týden a ona se neskutečně těším až bude Dubois, až budou s Chrisem svoji.*Povalil ji, protože se s ní chtěl pomazlit! Jí pak olízl obličej a tulil se k ní./Chudák.. ta z toho taky měla trauma./*Samozřejmě se jí omluvila a dala i menší finanční odměnu.. Když Aless zmíní, že za chvilku neprojde dveřmi popíše jí, jak se bude dostávat komnaty za pomoci hasičů a žebříku. Pak se uchechtne.* Vážně? To je od tebe skutečně moc milé..*Chytí se naoko vděčně za srdce. Je už dost pozdě, takže se rozhodne raději jít.*Chris mě za chvilku bude asi už hledat.. Měla bych jít.*Zase svou sestru obejme.* Dobrou noc, Aless.*Rozloučí se s ní a odejde do své komnaty.*

*je jí opravdu líto to, co se stalo Cam a jejímu dítěti. Nedokáže si představit sebe v její situaci.* To upřímně doufám taky... *přizná* A taky doufám, že ty se neocitneš v situaci s drogami jako já a Wyatt. *řekne a následně toto téma ukončí. Všimne si, jak rozmrkala slzy a sklopila pohled, a tak ji konejšivě pohladí po paži. Poté řekne, že je tady kdykoliv pro ní a přitom taky zmíní, že Camille je rozumnější, než ona. Po její otázce protočí očima.* V určitých věcech asi ano. A taky jsem si nemyslela, že to někdy řeknu... ale za to určitě může ten absťák.řekne pobaveně.* Já vím. *usměje se. Poté začnou probírat její svatbu, na kterou se těší stejně tak, jako na jejich dítě.* Víš, jaký z toho musela mít strach? *zasměje se. Té komorné do teď lituje. Poté si začne popichovat ohledně toho, že se brzy nevejde ani do dveří.* To je maličkost. Děkovat nemusíš. *řekne pobaveným hlasem a zazubí se na ni.* Měla by sis pospíšit, jinak vyhlásí pátrání.* Poté ji oplatí objetí s menším úsměvem na rtech.* Dobrou noc.*také se s ní rozloučí a následně se vydá do své komnaty.*

*Včera večer se vydala se svým bratrem do baru. Často tam chodí spolu a společně si dají pár panáků, než se rozdělí a každý si jde vlastní cestou. Keenan oblbnout nějakou holku a ona si na chvíli jde většinou zatancovat a pak taky skončí s nějakým chlapem. S chlapy si dost často hraje. Je to hodně snadné vzhledem k tomu, že chlapy přemýšlí hlavně tím mezi nohama. Lidi si o ní často myslí, že se s každým takovým chlapem, kterého oblbne, vyspí, ale to rozhodně není pravda. S moc chlapama za život ještě nespala, dokázala by to spočítat na prstech svých dvou rukou. Jenže včera jí její hra moc nevyšla a kromě toho, že jí ten týpek začal násilím tahat někam do kouta, kde se s ní chtěl vyspat, se tam najednou objevila jeho přítelkyně, kterou vůbec nezarazilo, že je to princezna a bez nějakých rozpaků jí vrazila. I sama Brikssi se umí dobře rvát, takže ty týpka skončila daleko hůř, jak ona, ale i přesto má nyní menší monokl u oka a natržený ret. Do paláce se nevracela hned v noci. Šla se radši projít a pak až do rána seděla na vyhlídce, kde se snažila uklidnit. V paláci, kde to nesnáší, by se jí to rozhodně nepovedlo. Nakonec se tam ale přeci jen vydala, protože ví, že Keenan jí nejspíš bude hledat hned po návratu domů. Do své komnaty ale hned nezamířila, protože si uvědomila, že v tuhle chvíli jsou tam vždycky její komorné a nechtěla, aby jí v tomhle stavu teď viděli. Ví, že pak se to dozví hned její rodiče a ona dostane celodenní přednášku na téma vzorné chování a důvěra rodiče v dítě, která je stejně jen taková formalitka vzhledem k tomu, že se o ní rodiče nijak dál nezajímají. Zamířila radši k balkónu, odkud je krásný výhled na zahrady. Už jen ve skleněné výplni dveří vedoucí na balkóny viděla svůj odraz, takže zjistila, že monokl u oka není až tak miniaturní jak čekala a že jí ze rtu stekla krev na bradu, kterou si hned setře, aby nevypadala jak upír.* /Chudáci lidi, co mě potkali na ulici./ *Proběhne jí hlavou, když vchází na balkony, kde se opře o zábradlí a jenom zhluboka dýchá čerstvý vzduch.*

*Už dnes ho čekalo nějaké papírování, které úspěšně splnil. Byl to docela workoholik, tudíž když se dal do nějaké práce, musel ji celou také dokonat a bylo jedno, na jak dlouho je. Klidně dokázal kvůli své práci nějaké ty noci nespat, jen aby měl vše hotové, kdy ho jít do postele a spát poté donutila až jeho mladší sestra, či rodiče. Bylo toho hodně, ale stále toho mohlo být více, proto si z toho nedělal takovou hlavu. Ovšem, když byl tak dlouho zavřený díky papírování vevnitř, chtěl si teď nejraději vyjít zase někam ven, na čerstvý vzduch. Ještě neměl palác prolezlý skrz naskrz jak plánuje, aby se zde vyznal, ale pár uliček už si i zapamatoval. Na sobě má světle modrou košili, kterou má klasicky vytahanou z černých džín. Jeho hnědé vlasy jsou zase ledabyle rozlétané do všech stran, ale takhle se mu to líbí. Nikdy si vlasy neupravoval gelem, či tak podobně. Když se tak procházel palácem, díval se po různých dveří, vchodů do místností, dokud nenarazil na balkóny. Pomalu se tam vydal, protože přeci jen plánoval jít na vzduch. Jakmile vešel na balkóny, ovanul ho lehký noční vánek, který byl teď dost příjemný. Poté si ale všiml, že zde není sám.* Tak co, rozmyslela sis odpověď na mou nabídku, že bychom se měli poznat? *Zvedne s dobrou náladou obočí, i když ji možná tím provokuje. V očích mu jiskří jiskřičky, dokud neuvidí její obličej. Dokázal být šíleně ochranářský a to nejen ke své sestře, ale celkově k dívkám, ženám.* Jsi v pohodě? Kdo ti to udělal? *Vytáhne si z kapsy u kalhot čistý látkový kapesník, který měl vždy kdyby náhodou.*

*Když se konečně rozhodne po probdělé noci dojít do paláce, dojde jí, že v tuhle dobu budou v její komnatě komorné a ona se ráda pozornosti a celkově lidem ještě na chvíli vyhne, takže zamířila k balkónům, kde se opře o zábradlí a sleduje zahrady před sebou. Přitom se snaží zhluboka dýchat, protože ještě pořád to v ní vře kvůli tomu, co se stalo v noci. Na jednu stranu je ale ráda, že to skončilo takhle, protože to taky mohlo skončit tak, že by jí ten týpek fakt někam odtáhnul a znásilnil. Na náladě jí rozhodně nepřidá, když za sebou uslyší hlas. A jakmile se za jeho vlastníkem otočí, má chuť rovnou skočit z toho balkonu dolů.* Ne, pořád nevidim nejmenší důvod, proč bysme se my dva měli nějak poznat. *Usměje se na něj sladce, i když její ret dává najevo protest bolestí. Když se jí pak Dorian začne ptát, co se stalo, protočí očima.* Jo, jsem v pohodě, jak nejvíc můžu být. Ten kapesník můžeš zase schovat a starost si strčit někam. *Odvrátí od něj pohled a zase se podívá do zahrad.*

*Balkóny byly první možnost k tomu, jak se dostat na čerstvý vzduch, tudíž neváhal a šel právě tam. Nečekal úplně, že tam někoho potká, ale nakonec tam opravdu někoho potká a to ještě svou snoubenku Brikssi. Věděl, že ona ho v lásce opravdu nemá, ale i tak si nemohl odpustit svou poznámku o tom, že by se měli trošku poznat.* Vážně? Já jich totiž vidím spoustu. *Jemně se zazubí a přijde k zábradlí o které si opře ruce, ale je aspoň dva metry od Brikssi, protože úplně nechce riskovat, že by ho nakopla. Poté ale uvidí její obličej a trošku se přiblíží.* Co kdybys na chvíli vypnula roli drsňačky a dovolila mi se ti na to alespoň podívat? *Zvedne obočí, protože teď opravdu starostlivý byl. Viděl, jak na bradě měla stopy krve, tudíž mu bylo jasné, že to není zrovna lehounce natržený ret. Stál u ní a díval se jí do obličeje, musel uznat, že je krásná, ale teď myslel spíše na její zranění.*

*Protočí očima, když od něj slyší, že jich vidí spoustu.* Seznam radši nepotřebuju, protože ty s tim, jak jsi "dokonalej" princ, bys rovnou vytáhl připravenou prezentaci, grafy a tabulky. *Ušklíbne se a potřese nad ním hlavou a vrátí se k pozorování zahrad. Je ráda, že od ní stojí o něco dál a nenarušuje tak její osobní prostor. Jeho starost ohledně toho, co se stalo s jejím obličejem odmítne, protože opravdu nemá náladu nechat se tu ošetřovat zrovna jím. To už si radši zajde na ošetřovnu, kterou z celé duše nesnáší.* To neni žádná role, taková prostě jsem. Takže si na to buď zvykni a nebo trp potichu. *Otočí se k němu nasupeně a zamračí se.* Nebo jsi snad jako ten nejlepší princ na světě pomáhal v Africe zachraňovat malý dětičky a jsi i doktor? *Nadzvedne obočí a do svých slov nezapomene dát velkou dávku ironie, která je vidět i v jejím pohledu.* A zrovna ty budeš říkat Keenanovi, že je moc starostlivej. *Poznamená tišším hlasem spíše sama pro sebe.*

*Pobaveně se usměje.* Nemyslím si, že jsem dokonalý, nikdo není dokonalý. Ale myslím si, že jsem docela fajn. *Pokrčí s menším úsměvem rameny, samozřejmě věděl, že má své chyby, ale od Brikssi chtěl dostat šanci k tomu, aby zjistila, jaký doopravdy je, když se s ním začnete bavit. Sám by dokázal říct, je té to správný muž. Je dost obětavý, ochranářský, ale i všímavý, tudíž kdyžtak ví, jak se k dívce chovat. Ale Brikssi byla jiná, což se mu docela i líbilo, jen by nesměla být tak neústupná. Kdyby teď neústupná nebyla, dovolila by mu ji pomoci.* Tak si vem alespoň ten kapesník a stírej si tím tu krev ze rtu. I když by bylo nejlepší, kdybys na tom teď měla studený. Jak na oku, tak na tom rtu. *Ještě se jí podívá na ten ret, než zase zvedne pohled a natáhne k ní ruku s kapesníkem.* Jsi takhle vzdorovačná vůči všem? *Vydechne a následně se pousměje.* Doktor? To asi u mě nehrozí, ale šermuji a pár takových zranění jsem si už ošetřoval, když se nám to vymklo kontrole. *Podotkne, načež řekne to o Keenanovi.* Keenan je žárlivec. Tedy, ne že bych to myslel špatně. /Ani dobře./ *Řekne rychle.*

Jo, vim, že někdo neni dokonalej, ale pokud by po mě někdo chtěl, ať mu ukážu dokonalej příklad následníka trůnu, vzornýho dítěte a co já vim čeho všeho, ty bys byl horkej kandidát. *Ušklíbne se. Nemyslí to jako poklonu. Spíš to absolutně nechápe. Ona svůj titul a tenhle život nesnáší a on vypadá, jako kdyby se vyžíval v tom, když může něco ukázat správně, jako malý dítě, který se ze všech sil snaží dosáhnout toho, aby se na něj rodiče usmáli a řekli mu, jak je šikovné. Taky taková možná byla kdysi dávno, než pochopila, že pro rodiče stejně nikdy nebude důležitá a stejně tak pro zbytek své rodiny. Od té doby se začala chovat takhle a k sobě si pustila pouze své dvojče.* Jo, to moc dobře vim, v tomhle stavu nejsem poprvý, ale ošetřovnu nesnášim a v komnatě mrazák nemam. *Ušklíbne se a pak protočí očima a neochotně si od něj vezme kapesník, kterym se snaží setřít z brady všechnu krev, což jde bez zrcátka dost blbě. Jenže její hrdost jí nedovolí uznat prohru a poprosit Doriana o pomoc, takhle klesnout odmítá.* Šermuješ? Děláš taky někdy něco, co se na tvojí dokonalou roli prince nehodí? *Nadzvedne nechápavě obočí, protože nechápe, jak může být tak vzornej.* Keenan je jedinej koho mam, takže si ho opovaž brát do huby. *Zavrčí trochu.*

Mám dny, kdybys s tím nejraději seknul, ale snažím se nezklamat rodiče. *Pocit, který nesnáší je ten, když ví, že někoho zklamal. To ho naprosto užírá, nechce, aby z něho byli zklamaný. Proto možná hodně věcí bere docela vážně, ale umí se i odvázat. Sám navštíví někdy nějaký ten klub a světě div se, také si odtamtud odtáhl pár dívek, ale není to nic moc, protože to nebylo tak často. Ale jelikož mu bylo 23 let, také měl své potřeby.* Nabídl bych ti, že bych ti přinesl ten led. *Podívá se na ní, ale poté se radši podívá zase před sebe, aby ji neotravoval navíc jeho pohled. Je rád, že ten kapesník přijala, alespoň něco. Více ale od ní nečeká, protože ví, že si už více pomoct nenechá.* Myslím, že ne každý princ tancuje moderní i nemoderní tance. *Uchechtne se. Věděl od pár kluků z královské rodiny, že tanec nesnáší, ale on ho zbožňoval. Vždy se dokázal dostat na jednu vlnu společně s tancem, kdy mnohdy přestal naprosto vnímat svět kolem sebe.* A co tvoje koníčky? Určitě nějaké máš. *Podívá se na ni, přičemž se narovná.* Říkám, nemyslím to špatně. Sám mám sourozence a také by mi dost vadilo, kdyby někdo o mé sestře mluvil špatně. *Pokrčí jemně rameny, než se na ní znovu podívá.* Tak, řekneš mi, jak se ti to teda stalo? *Prohrábne si vlasy, přičemž se jemně zamračí, když pomyslí na to, že by třeba nějaký chlap byl natolik nechutný, aby udeřil holku.*

*Když slyší, že se snaží nezklamat rodiče, neodolá protočení oči, ale nahlas to nijak nekomentuje.* To je dobrý. Nepotřebuju žádnýho getlemana, nejsem princezna v nesnázích. *Ušklíbne se. Nějak si led sežene potom sama. Nejspíš se tak nevyhne přednášce od rodičů, ale holt prostě vypne, pustí to jedním uchem dovnitř a druhým ven, odsedí si to a pak si půjde zase po svém. Neochotně si od Doriana vezme kapesník, kterým se snaží setřít všechnu krev k brady, i když to moc nejde, když ani nevidí, kde jí má. Překvapí jí, že tančí, protože by netipovala, že budou mít něco společného, ale dává si pozor na to, jak se tváří, takže dál udržuje svojí nepřístupnou masku. Jenom nad tím pokrčí rameny a nijak to nekomentuje. Radši dělá zaměstnanou stíráním si krve.* Ne, já mam jenom pandu, lenochoda a huskyho, jak jsi už mohl vidět. *Odpoví mu se sladkým úsměvem. Nechce mu říct, že mají společné koníčky, takže se rozhodla vzít jeho odpověď doslova, jako kdyby se ptal na koně ve stájích.* Fajn, tak aspoň víš, že pokud si ho vezmeš do huby, tentokrát ti vrazim sama. *Poznamená a pak protočí očima, když se jí znovu zeptá, co se stalo.* Prostě menší rvačka v baru s jednou týpkou, co byla přítelkyně kluka, se kterym jsem tancovala v baru. *Pokrčí rameny.* Proč to chceš vědět? Půjdeš mě pomstít? *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou.*

To jsem si všiml, že nejsi. *Zasměje a zavrtí hlavou. Byla jiná jak většina princezen, se kterýma se bavil, ale o to to bylo nejspíše lepší. Neměl rád takové ty uplakané rozmazlené princezničky, které si myslí, že jim k nohám padne celý svět. Obával se, že s někým takovým ho rodiče omylem zasnoubí, ale naštěstí ne. Poté ji podá svůj kapesník a docela ho překvapí, když ho přijme, ale nic nenamítá, aby si to ještě třeba nerozmyslela. Také ji řekne, že tancuje, aby věděla, že ho nezajímají jen ty princovské věci.* Jo, to jsem viděl. Jak jsi se dostala zrovna k těmto zvířatům? *Snaží se dávat takové lehké otázky, skrz které by se mohl o ní něco dozvědět. Alespoň něco málo.* Ale notak. Neděláte náhodou oba nějaké bojové sporty? *Uchechtne se. Po schůzce s nimi, kdy dostal ránu od jejího bratra si musel čelist nějakou dobu ledovat. Jakmile mu řekne, co se vlastně tedy stalo, jeho pěst kterou sevřel při pomyšlení, že by ji ublížil chlap, povolila.* Nevím co bych dělal, ale prostě nesnáším, když někdo ubližuje holkám. Zvlášť když je to kluk, tak je to vážně odporný. Nevím, jestli bych to v případě chlapa nechal jen tak, ale možná by mi nic jiného nezbývalo. *Uchechtne se a pokrčí rameny.*

To sis všiml dobře. *Přikývne. Ona nikdy nezapadala celkově do tohohle světa paláců a šatů. Vždycky byla černá ovce rodiny. A jak může někdo, kdo nezapadá do tohohle místa zapadat do představy namyšlený růžový princezničky? Neví, co je s ní špatně, přijde jí, jako kdyby ani nebyla dítě svých rodičů, protože když se podívá na své starší sourozence, každý sem nějakým způsobem zapadá. Tessa je skvělou královnou Anglie, Wells zase ukázkový princ tady v Illey a potom je tu ona s Keenanem. Oba dva černé ovce, které si díky tomu tak moc rozumí a mají mezi sebou hodně speciální pouto, jako kdyby měli jiné geny, jak ostatní okolo nich.* Co tě to zajímá? *Vypadne z ní díky jejímu reflexu tahle trochu nasupená otázka, ale pak se na něj podívá, protočí oči a povzdychne si. Uzná, že to neni nejhorší otázka a aspoň na tuhle jednu neškodnou by mu mohla odpovědět.* Xboxe, to lenochod, jsem dostala od táty. Pořídil si ho, když se mnou a Keenanem máma otěhotnila. Pandu, Čokoládu, jsem si vydupala k osmým narozeninám, protože jsem pandy milovala a v tu dobu i čokoládu. A Notu, huskyho jsem objevila asi před rokem na ulici. *Pokrčí nad tím rameny a snaží se ignorovat fakt, že tohle bylo asi to nejdelší, co mu zatím kdy řekla, aniž by u toho použila ironii.* Ne, jenom se oba občas porveme v baru. *Uchechtne se a pak mu řekne, co se v tom baru stalo.* Neříkám, že to odporný neni, ale v dnešní době je to tak častý, že s tim člověk nic nenadělá. Ani když je budoucí král. *Oznámí mu.* Ne možná. Určitě. Nepotřebuju, abys nakráčel do toho baru, našel ho a pomstil se za mě. Svý věci si řešim sama. *Vrátí mu zase kapesník, protože už vzdala snahu se snažit otřít všechnu krev a založí si ruce na hrudi.*

Já vím. Jsi jiná, ale je to dobře. Já třeba měl do téhle doby, než jsem sem přijel, možnost poznat pouze namyšlené princezničky, které si myslely, že jim padne svět nohám. Většinou, když jsem je slušně odmítl, hned začali vyhrožovat, jak Dánsku vyhlásí válku. *Uchechtne se.* Poté si většinou šly stěžovat rodičům, který bylo většinou na mé straně a ještě se mi omlouvali. *Poví pobaveně, dá tak trochu najevo, že může být spokojená za to, jaká je. Byl i rád za svou sestřičku, která byla naprosto úžasná, podobná jako on. Hodně si s ní rozuměl a byl rád, že může mít někoho takového po svém boku.* Chci se o tobě něco dozvědět, to je špatně? *Podívá se na ni, načež se vítězně usměje, když mu začne povídat o svých mazlíčcích.* To je fajn, máš zajímavá zvířátka. A mají i zajímavá jména. Všechny jsou pojmenované podle tvých zálib? Takže máš ráda hudbu? *Optá se, když zjistí, že se její Husky jmenuje Nota. On sám žádného mazlíčka neměl, ale strašně moc si vždy přál psa.* Ach, tak. Každopádně tvůj bratr měl celkem páru. *Trošku pobaveně se usměje, přitom při chlazení té brady mu moc do smíchu nebylo.* Já vím, bohužel s některými věcmi nejde nic dělat. *Ani si nevšiml, že když říkal tohle, tak se mračil.* Já vím, já vím. Navíc bych toho člověka ani nenašel, zdejší bary jsou vždy plné. *Převezme si zakrvácený kapesník.* Je to lepší?

*Nadzvedne obočí, když jí začne říkat o tom, že je dobře, že je jiná a když pak slyší o tom, jaký holky zatím poznal, uchechtne se.* Jo, Barbie ze mě nebude. *Pokrčí rameny. Občas jí to trápí, ale většinou jí to vyhovuje. A Dorian má body k dobru za to, že jí nic nevyčítá a nesnaží se jí změnit. Zatím. Moc dobře si uvědomuje, že to kdykoliv může přijít.* Vzhledem k tomu, že na naší svatbu nikdy nedojde a my ty mě uvidíš párkrát tak mi to přijde zbytečný, tobě ne? *Věří, že spolu s Keenanem na něco přijdou a to zasnoubení zruší. Nechce odtud odjet a už vůbec ne s ním. Nakonec mu ale přeci jen o svých mazlíčcích řekne.* Tak trochu. Nic extra. *Zalže a u toho pokrčí rameny a sjede pohledem opět zahrady. O tom, že je schopná zahrát na 5 hudebních nástrojů prakticky každou písničku, kterou předtím slyšela, se jí nechce mluvit.* A to do tebe jenom tak ťuknul. *Oznámí mu, protože si všimla, že Keenan ani zdaleka nepoužil svou plnou sílu. Kdyby jí použil, Dorian by ještě dneska sotva mluvil, jak by ho čelist bolela.* Stejný, jako předtim, díky nečekej. *Nasadí opět svou nepřístupnou masku, kterou na chvilinku aspoň částečně odložila a pohledem opět skenuje zahrady.*

*Začínal se rozkecávat, což v jeho případě bylo dobré znamení. Rád si povídal s lidmi a i když to bylo s Brikssi složitější, nějakým způsobem jej bavila i ona.* Alespoň vynikáš a nejdeš s davem. *Podotkne s menším úsměvem, tohle mohla brát i jako takovou menší lichotku. Dokázal ocenit to, když byl někdo jiný a originální. A rozhodně nebyl ten typ, který by někoho měnil. On sám byl vděčný za to, že měl kolem sebe lidi, kteřím nevadilo to, jaký je. A i když je to jeho rodina, nejspíše by se ani kvůli nim nedokázal změnit.* Překvapí tě vůbec, když řeknu že mi to nepřijde zbytečné? *Podívá se na ni tázavě, přesto, že odpověď moc dobře zná. Je zvědavý na to, zdali se jí podaří jejich zasnoubení zrušit. On sám proti tomu zasnoubení nic nemá, avšak pokud bez zasnoubení bude Brikssi šťastnější, vyhoví ji.* Nic extra? Vážně? *Moc se mu tomu nechce věřit, ale samozřejmě ji to nechá. Stejně mu přijde, že k hudbě má nějaký výjimečný vztah, když po něm pojmenovala i své oblíbené zvířátko.* Já vím, že ťuknul. Šlo cítit, že nepoužil plnou sílu. Jinak bych měl asi po čelisti. *Uchechtne se, přičemž se znovu lokty opře o zábradlí balkónu.* Žádný dík nečekám, neboj. *Zavrtí hlavou a pobaveným úsměvem, přičemž ho něco napadne. * Víš co? Mám pro tebe nabídku. *Otočí se čelem k ní.* Dáš mi čas do ukončení Selekce, tedy dokud tady budu k tomu, abychom se navzájem poznali. Když ale zjistíš, že i přes tu dobu co jsme se seznamovali se mnou nechceš nic mít, dám se na tvou stranu a sám zařídím to, aby naše zasnoubení zrušili. *Podívá se jí do očí, doufá, že ji tímhle dostal.*

Někdo musí. *Pokrčí nad tím bez zájmu rameny, protože odmítá připustit, že je vlastně po Keenanovi prvním člověkem, který jí v tom složil nějakou poklonu. Většinou poslouchá jenom kritiku.* U tebe mě přestává postupně překvapovat plno věcí. *Poznamená s protočením očima. Pak už mu řekne něco málo o svých mazlíčcích a popře, že by měla k hudbě nějaký zvláštní vztah.* Jo, vážně. *Zamračí se trochu, protože jí tyhle ujišťovací otázky vždycky štvaly. Přece když něco řekne jednou, tak to znamená, že to tak je. Buď mluví pravdu, nebo má dobrý důvod ke lži. Ani jedno se díky týhle otázce nezmění.* To minimálně. *Uzná, protože Keenan má opravdu dost ničící sílu, když se naštve. Jakmile uslyší o nějaký nabídce, nakrčí obočí a uchechtne.* Ty mi nemáš co nabídnout. *Řekne rovnou, ale to ho stejně nezastaví a ona si tak musí poslechnout, co ten jeho mozeček napadlo. Pak jen pobaveně potřese hlavou a vyhoupne se na zábradlí do sedu. Potom teprve na něj upře pochybovačný pohled.* Zaprvé, jak přesně plánuješ to zasnoubení zrušit? Zadruhý, opravdu myslíš, že budu věřit víc tobě, že to zrušíš, než svýmu dvojčeti? Zatřetí, i kdybych na to kývla, milá na tebe z ničeho nic nebudu. To nejsem na nikoho. Začrtvý, opravdu čekáš, že se do tebe zamiluju, budu si tě chtít vzít a nebude mi vadit s tebou odjet na nějaký zamrzlý pláně a opustit svý dvojče a to během přibližně tří měsíců. *Vysype na něj svoje otázky a u toho postupně zvedne do vzduchu čtyři prsty. Pak si z kapsy vytáhne krabičku cigaret a jednu si zapálí při čekání na jeho odpovědi.*

To máš pravdu. *Pokýve hlavou. Kdyby byli všichni stejní a nebyly tu žádné 'černé ovce', bylo by to rozhodně o ničem. Proto dokázal ocenit to, když se někdo od ostatních nějak lišil. Nebylo to nic, za co by se člověk měl kárat.* Ty mě naopak stále překvapuješ. *Poví upřímně, s jeho typickým úsměvem, který měl na tváři téměř pořád. Poté mu Poví o svých mazlíčcích a řekne, že s hudbou to v jejím případě není nic extra. I když tomu moc nevěří, nechal to tak, aby ji nějak nenaštval. Spíše aby ji nenaštval ještě více. K jejímu bratrovi také už nic raději neřekne, jelikož nejspíše nebylo o čem. Jen si nejspíše bude stát za tím, že se mu bude raději vyhýbat.* Ale mám ti co nabídnout. *Zazubí se, načež ji řekne svůj nápad. Vidí její pochybovačný pohled, ale i přesto se vzdorovitě postaví před ní.* Domluvím se s tvými a mými rodiči. Před mými budu hrát, že si tě opravdu nechci vzít a přesvědčím je, že budu nějakou dobu vládnout sám, dokud si někoho nenajdu. Chápu, že mi nevěříš, ale zase nejsem hajzl a nebudu si tě brát, kdybys to vážně nechtěla a akorát bys trpěla. *Zavrtí hlavou.* Nečekám, že na mě budeš milá. Jen bys to se mnou mohla zkusit, zkusit si ve mně najít svého kamaráda, alespoň. A jak říkám. Kdybys po těch čtyřech měsících si byla jistá, že bys se mnou nikam nechtěla letět a nechtěla sis mě vzít, zruším to. To ti slibuji. *Jemně pousměje a podívá se na ni.* Tak co ty na to?

Já mam pravdu vždycky. *Ušklíbne se mírně a když slyší, že ho pořád překvapuje, o něco málo nadzvedne obočí.* A to jako v čem? Kolik různých urážek dokážu vymyslet? Věř mi, ještě jsi neslyšel ani polovinu. *Uchechtne se a pak už mu řekne něco o svých mazlíčcích, přičemž popře, že by měla nějaký speciální vztah k hudbě. Doufá, že ho o tom přesvědčila, když už nic dalšího nenamítá, ale tak nějak je jí i jedno, co si o ní myslí. Ať jí má klidně za lhářku. Ona jen tak někomu nevěří, protože až mockrát spálila a to především u vlastní rodiny.* Nezub se takhle, částečně mě to děsí a vypadáš jak blázen na vycházkách. *Popíchne ho s menším pobaveným úšklebkem.* Jak můžu vědět, že tvůj slib opravdu něco znamená? *Povytáhne obočí. Jasně, reprezentuje se jako dokonalý princ, ale pod svícnem bývá nejmenší tma a i tohle všechno může být jenom hodně dobrá přetvářka. Pak pokrčí rameny a chvíli mlčí a zkoumavě ho pozoruje, jako kdyby měla na chvíli získat přístup do jeho myšlenek. Nechápe, proč se s ní furt zahazuje a proč je k ní furt milý, když je na něj taková hnusná, každopádně ale nehodlá své chování měnit. Třeba to on za chvíli vzdá sám a zjistí, že jí nezmění v milou a poslušnou holku. Pak se trochu předkloní a s menším úsměvem mu vydechne trochu kouře z cigarety do obličeje.* Já nemám a nehledám si kamarády. Tady tvoje skvělá strategie končí. Neuděláš si ze mě přátelskou a poslušnou holku. *Oznámí mu a zase se narovná.* Navíc...opravdu věříš, že bych si tě mohla oblíbit tak moc, že kvůli tobě opustím jedinýho člověka, co tu pro mě kdy je a byl? Že jsi lepší, jak Keenan? *Zeptá se ho dost pochybovačným tónem.*

Dobře, když myslíš. *Pobaveně se ušklíbne a jemně ji zajiskří v očích, avšak nic jiného nenamítne a nechá ji v tom pomyšlení.* To také. Jsi drsná. *Zasměje se, přičemž si prohrábne vlasy, čímž si je ještě více rozcuchá, ale to ničemu nevadí. Následně si vyslechne něco o jejich domácích mazlíčcích, přičemž ji nevěří ani nos mezi očima o tom, že nemá nějaký speciální vztah k hudbě. Určitě jej má, ale možná bude lepší, když to odhalí až později a nechá ji si myslet to, že ji věří.* Jako blázen? Pff. Také bych mohl říct, že se stále mračíš. *Zazubí se schválně ještě jednou, načež se jen usměje, aby ji moc neprovokoval, i když jej to vlastně baví.* To nevím, možná bys mi zkrátka mohla jen věřit a ne o mně tolik pochybovat. *Otočí se k ní celém a poslouchá ji, když řeší jeho nabídku. Možná by to už mohl všechno vzdát, ale to nechtěl. Přeci to s ní nevzdá tak brzy, to není on. Někdy je až moc neústupný a tvrdohlavý.* Já z tebe slušnou holku nehodlám dělat. Proč bych tě měl měnit? Každý má právo být takový, jaký chce být. *Udělá krok dozadu, když na něj vyfoukne kouř, protože jaksi nikdy cigaretu v puse neměl a brzy by začal kašlat.* Kdybys se mnou chtěla být a jela do Dánska, pravidelně by ses mohla vracet sem, za rodinou. *Podívá se na ni.*

*Ušklíbne se stejně jako on a pak se ho zeptá, co přesně ho na ní tak moc pořád překvapuje.* Neříkej. *Uchechtne se, jako kdyby to pro ní byla nějaká novinka a on jí tímto naprosto šokoval. Když ho pak vidí se zazubit, řekne mu, že tak vypadá jako blázen na vycházkách.* Já ale moc dobře vím, že se mračím. Ovládám mimiku svým mozkem, víš? *Vysvětlí mu jako malému dítěti ve školce.* To jde těžko, když tě vidim podruhý v životě. Jestli ty jsi takovej, že věříš neznámýmu člověku, očividně ses nikdy nespálil a nechápu tě, ale já taková nejsem, chápeš? *Zmíní nasupení ve svém hlase a spíše se nechápavě uchechtne, protože neví, jak mu to má vysvětlit. Ona mu nejspíš nikdy nebude důvěřovat. A nejspíš ho nikdy neuvidí jako kamaráda, natož nějakého vytouženého manžela.* Takže co ta dohoda vlastně změní? Já budu stejná jako teď, ty taky. To můžem i bez nějaký podělaný dohody. S Keenanem přijdeme na to, jak to zrušit možná daleko dřív, takže se se mnou nebudeš muset otravovat dál a ošetřit si lhaní svým milovaným rodičům. *Pokrčí rameny a pak na něj vyfoukne trochu kouře z cigarety a uchechtne se, když vidí, jak couvl.* Ale no tak.. Prakticky každej to aspoň jednou zkusil. To jsi divnej i v tomhle? *Nadzvedne obočí.* A to je přesně důvod, proč my dva nikdy nebudeme fungovat spolu a proč by sis měl hledat hrdličku někde jinde. Oba jsme úplně jiný. *Pokrčí rameny. Neumí si představit, že by zbytek života strávila s takovým slušňákem a neumí si ani představit Doriana šťastného vedle někoho, jako je ona.* Za Keenanem. *Opraví ho důrazně.* Zbytek rodiny je mi někde.

Samozřejmě, že to o sobě víš. *Zavrtí pobaveně hlavou, načež se zády opře o sloup za ním, ale oči stále upírá na ní. Brikssi je přesným příkladem toho, že zdání tak trochu klame. Na první pohled je to zlatíčko, ale když ji poznáte, pod jejím vzhledem se skrývá rebelka.* Ano, zatímco já ovládám mimiku kolenem, že? *S ironií a s pobavením pozvedne obočí a čeká, až to potvrdí, protože je jasné, že mu to potvrdí.* Spálil jsem se, párkrát. Ale dokážu dávat více šancí. *Podívá se na ni.* Dobře, tak mi nemusíš věřit. Ale místo toho mi dej alespoň šanci si u tebe důvěru získat. *Pousměje se. Další příležitost k tomu, jak se k ní dostat blíže a poznat ji. Pořád tak nějak věřil v to, že teď si jej jako svého kamaráda představit nedokáže, ale vše se může změnit. I tohle a nikdo to nemůže dopředu vědět..* Mění to, že se mi nebudeš schválně vyhýbat a budeme spolu nějakým způsobem komunikovat, protože jinak bych to nemohl brát tak, že mi dáváš šanci tě poznat. *Mrkne na ní a pokrčí rameny.* Zůstaň si taková, jaká jsi. Já tě nechci a ani nebudu měnit. *Poté se zmíní o kouření a on se skutečně zastydí. Možná by to zkusil v pubertě, kdyby byl v nějaké partě, ale on příliš přátel jako puberťák neměl.* Ale měl, ale alkohol už je kdyžtak lepší. *Zalže o cigaretách.* Víš, jak by bylo nudné, kdyby každý pár byl naprosto stejný? Však poté by js v životě nemohla potkávat nějaká překvapení, protože by přesně věděli, co od toho druhého čekat. *Znovu si prohrábne vlasy.* To za Keenanem. *Opraví se.* Stále je to někdo z rodiny.