Balkóny paláce

*Jeho slova už nijak nekomentuje, protože by se tak akorát opakovala. Samozřejmě, že má vždycky pravdu, protože se na věci dívá více racionálně a ne přes city, jako všichni okolo ní. City tak akorát zatemňují mozek a potom lidi tak akorát trpí a to je přesně to, čemu se poslední pár let vyvaruje.* Ne, kotníkem. Ten je od mozku dál. *Ušklíbne se pobaveně a ukáže přitom prstem na jeho pravý kotník, jako kdyby sám nevěděl, co to je.* Jestli ses spálil a pořád dáváš víc šancí, tak jsi nepoučitelnej magor, co věří pohádkám, zlato. *Uchechtne se a nechápavě nad ním potřese hlavou. Pak ho chvíli zkoumavě pozoruje a pak protočí očima.* Fajn. Jedna jediná šance. Doufám, že znáš Mission Impossible, protože získat si mojí důvěru je těžší, než v reálu zopakovat všechno z těch filmů. *Poznamená a potáhne z cigarety.* Zaprvé, komunikujeme. Zadruhé, nevyhýbam se ti. To bych tu teď nebyla. Jenže bych musela být na ošetřovně, nebo poslouchat přednášku od rodičů o odpovědném chování, takže jsi menší zlo, i když jsi hrozně otravnej. *Odpoví mu se svou klasickou upřímností, kdy si nebere žádné servítky a ani se neobtěžuje žádným "bez urážky", protože to jsou akorát tak dvě slova, kterými druhého ujistíte, že to jako urážka rozhodně myšleno bylo a jenom nemají koule to přiznat. Jí je ale jedno, co si o ní bude myslet. Čim dřív to on sám vzdá, tím pro ní líp.* Stejně by ti to neprošlo a akorát bys opravdu skončil s rozbitou čelistí. *Pokrčí jedním ramenem a poté se ho zeptá na cigarety. Když slyší jeho odpověď, zkoumavě si ho prohlédne a nakloní se i s cigaretou o něco blíže k němu.* Takže nechutnalo? *Nakloní hlavu mírně na stranu a pobaveně se pousměje. Nevěří mu, že cigarety opravdu zkusil.* Nevypadáš jako někdo, kdo má rád překvapení a adrenalin. *Poznamená s ušklíbnutím, jako kdyby to snad bylo jasné. Pak protočí očima a seskočí ze zábradlí.* To bys nepochopil. *Zamumlá a vrazí mu se sladkým úsměvem nedokouřenou cigaretu do ruky.* Třeba ti napodruhé zachutná. *Dá dost velký důraz na slovo "podruhé", aby mu dala najevo, že mu vůbec nevěří. Ještě jednou nad ním pobaveně potřese hlavou a pak se vydá z balkónů pryč. Tuší, že už její komorné budou pryč z její komnaty, takže si užije ještě chvilku klidu, než její rodiče zjistí, jak vypadá po včerejší návštěvě baru. Na nějaké rozloučení se s Dorianem se rovnou vykašle, protože to byl až moc velký projev přátelství.*

*Rozhodla se, že nemůže být napořád zavřená v komnatě, že by měla někdo vylézt ven, takže i když to není zrovna moc velký "vylézt ven", protože plno lidí by si pod tímhle pojmem představilo vyjít do města, ale jí bohatě stačí jít po paláci. A ještě ve tmě, kde je menší šance, že někoho potká. Na sobsobě má černé džíný a bílé tílko, přes které má ješte černou rozepnutou mikinu. Zrzavé vlasy má volně rozpuštěné a spadené na zádech. Nehodlala se nějak moc formáně oblékat, vždyť je večer a na co? Není žádná akce. Po chvíli chůze dojde na balkóny, kde si nejdřív stoupne k zábradlí, na které se vyškrábe a posadí se. Pevmě se drží, aby nespadla, ale nohy má volně ve vzduchu. Pohled upře na město, ten výhled sejí zdá ještě nádhernější než za dne, protože má radši ten noční život, který kdysi naplno žila. Teď má co dělat, aby vůbec vylezla z komnaty, jelikož se bojí toho, jaké lidi potká, jaké předsudky bude mít a také toho, že nezvládne svou obří chuť po drogách držet daleko.*

*Sice už je večer, ale jemu se moc nechce spát a zůstávat v komnatě. Navlékl na sebe tudíž džíny a triko, které si oblékl naruby a vydal se po paláci. Štve ho, že Despoině zničí život, jakmile se vezmou a ona bude muset být s ním. Nechápe, proč neutekla, když viděla jeho komnatu. Jemu přijde všechno normální a jeho logika má na vše vysvětlení, ale moc dobře ví, že ostatním lidem, kteří netrpí stejnou poruchou, jako on, to rozhodně normální nepřipadá. A ona stejně zůstala a ještě ke všemu vyzkoušela jeho způsob spaní v prázdné skříni. Vlastně si jí oblíbil, aspoň tak trochu, jak to dokáže, ale ví, že by neměl, protože ona s ním nestráví zbytek života šťastně. A vzhledem k tomu, že z toho zasnoubení nejde vycouvat, tak si čím dál tím častěji pohrává s myšlenkou dokončení toho, co před nějakou dobou začal, když si nařízl žílu. Možná tyhle myšlenky ho zavedly právě na balkon, který se tyčí docela vysoko nad zahradami. Pokojné rozjímání o sebevraždě mu ale narušila postava sedící na zábradlí, ve které pozná hned svou sestru.* Ahoj. *Pozdraví jí a dojde k ní. Rukama se opře o zábradlí a sleduje město před sebou. Kdyby byl víc vnímavý k lidským emocím a mohl něco cítit, nejspíš by si všiml jejího rozpoložení a zeptal se, jestli je v pořádku, ale takhle jen v tichosti sleduje Angeles.*

*Strašně ráda by tu chuť po drogách utlumila, jakkoliv to jde. Přijde si nemožná za to, že je už pár měsíců od odvykačky a pár měsíců čistá, sice je to jen vážně jen pár měsíců, ale pořád je to pro ni dost, a taky má pořád chuť na drogy. Někdy je ta chuť horší, někdy je to pro ni jako by byla čistá celý život a zrovna dneska je to něco mezi. Taky se rozhodne vylézt z komnaty a napřed ani neví kam jde, ale na po chvíli dojde na balkóny, kde se posadí na zábradlí a pohled upře do dálky na město, které ji fascinuje tím, jak hezky z dálky vypadá.* /Člověk pak přijde dovnitř a všde do vypadá jinak, hnusně, zničeně.../ *Z těhle myšlenek ji probudí dost známý hlas jejího bratra. Pousměje se na něj a hlavu otočí jeho směrem.* Ahoj, Cale. Jak se máš? Dlouho jsme se neviděli. *Je ráda, že svého brášku konečně vidí, protože o něj má docela strach, protože ví, že to má kvůli jeho nemoci docela dost těžké.*

*Vzhledem k jeho rozpoložení ho nohy samy dovedou na balkony, které se tyčí hodně vysoko nad zahradami a skok z nich by vyřešil spoustu problémů. Nejen jeho, ale i ostatních členů rodiny a jeho snoubenky. Jenže tyhle plány mu naruší osoba sedící na zábradlí, ve které pozná svou sestru. Pozdraví jí a opře se o zábradlí vedle ní. Díky své poruše nedokáže cítit vlastní emoce a ani vnímat emoce lidí okolo sebe, proto se jí nezeptá, jestli je v pořádku a ani nijak nehodnotí její rozpoložení.* Jo, to je pravda. *Přikývne. Naposledy se viděli asi cestou do Illey, pokud si dobře vzpomíná.* Mam se jako vždycky. *Pokrčí rameny. Nijaké extra změny se nedějí a i kdyby, on by je stejně nedokázal nejspíš vyjádřit.*

*Když dojde na balkony, posadí se na zábradlí a nohy nechá přechozené volně přes něj. Má pocit, jako by ji měly spadnout boty nebo když se bude dívat dlouho pod sebe do té tmy, že ta skončí i ona sama. Proto radši pohled upře na město před sebou, přičemž ji po chvilce vyruší důvěrně známý hlas jejího bratra. Po jeho slovech přikývne a tiše si povzdechne. Štve ji to, čím si musí Caleb procházet a mnohdy si i jeho nemoc dává za vinu. Protože kdyby se nenarodila ona a on se narodil sám, přece by se mu nic nestalo a narodil by se tak, jak měl.* Už jsi tady někoho potkal? Třeba snoubenku? *Zeptá se ho opatrně a zvědavě, protože ji zajímá, jestli on svou snoubenku už potkal a jaké to vlastně bylo, jestlu si aspoň trochu sedli.* /Můj snoubenec by tady ani nemusel být. Ne že bych si stěžovala, kdyby tady nebyl. Neplánuju potkat do svatby./

*Slyší její tichý povzdych, ale nedokáže na to nijak adekvátně zareagovat, takže mlčí. Promluví, až když se ho zeptá, jestli tady někoho potkal.* Jo, snoubenku jsem potkal už asi třikrát. Jmenuje se Despoina a je němá. Proto mě rodiče učili znakovku. A ona je.... fajn. Ani neutekla, když jsem jí ukázal svojí komnatu. *Pokrčí rameny a pak si povzdychne.* Ale se mnou nikdy nebude šťastná. A já bych chtěl, aby byla šťastná. *Doplní s pohledem upřeným na zahrady pod nima.* Co ty? Potkala jsi tu už někoho? *Zeptá se jí, aby odvedl řeč jinam.*

*Zeptá se ho, jestli tady už někoho potkal a když zjistí, že jo, zvědavě povytáhne obočí. Po jeho slovech se na něj povzbudivě usměje.* No vidíš, aspoň je to někdo fajn. *Pak se na něj smutně a pousměje a zavrtí nad tím hlavou.* Jestli jí na tobě bude záležet a chápe, že to máš těžký, tak bude chápat i toto a nakonec šťastná bude. /Mohla bych ji napsat a zeptat se jí na to, jak Caleba vnímá./ Já pořádně nevylézá z komnaty, takže jsem nikoho moc nepotkala. Jen Daesyn na plese a pak se za náma připojil nějaký divný chlápek. *Zmíní jejich sestřenku a když zmíní i toho cáka, nakrčí nad tím obočí a rty stáhne do úzké linky, jelikož ji na něm prostě něco nesedělo a připadal ji zvláštní.*

*Řekne jí o tom, jak vnímá svou snoubenku, kterou tady už několikrát potkal a pokrčí rameny po jejích slovech.* Jo, chápe to. Rozumíme si, protože jsme si dost podobní a ona to taky nemá lehký. Ale zaslouží si někoho jinýho. Někoho s emocema, kdo jí dá to, co potřebuje. Já jí nikdy nebudu moct pořádně milovat, jak si zaslouží. Nikdy nebudu ten, kdo pozná, když bude něco špatně a bude ten starostlivej princ z pohádky. *Nakopne špičkou boty zábradlí balkonu.* Kdybych vůbec nebyl, bylo by to pro ní lepší. /I pro Car a ostatní v rodině./ *Dopoví v duchu a sleduje zemi pod sebou.* Divnej chlápek? Jak divnej? Nestalo se ti nic? *Zeptá se jí se staženým obočím.*

*Starostlivě se na svého bratra koukne a po jeho slovech rty stáhne do teké linky.* Cale, no tak. Pokud tě bude milovat, pochopí, jak na tom jsi a nic takového po tobě nebude chtít, protože bude vědět, že i tobě na ní záleží, ale bude chápat, že ty to máš jinak. *Řekne mu vážným tonem a pokusí se na něj povzbudivě usmát.* Takhle nemluv, nebylo by to lepší. *Nakrčí obočí, jelikož se jí vůbec nelíbí, že její bratr přemýšlí nad tímhle.* NIc se mi nestalo, ale byl prostě zvláštní... Povídaly jsme si s Daes a on najednou k nám přišel, řekl, že je číšník a začal nám nabízet alkohol a sladké, že prej vypadáme bez nálady. Taky se díval skoro jen na mě a ptal se na otázky, prč jsme v Illey a takový. Prostě mi jeho chování přišlo divný. Ale možná jsem jen paranoidní. *Pokrčí rameny a tiše si povzdechne.*

Ona to chápe, to vím. A o to si starosti nedělám. Ale zaslouží si daleko víc. Na tom její chápání nemění vůbec nic. *Pokrčí rameny.* Bylo, jenom si to sama nechceš přiznat. *Podívá se na ní s klasickým tvrdým pohledem. On to tak vidí a jinak to vidět nebude. A je si jistý tím, že má pravdu. A taky je přesvědčený, že by bylo nejlepší, kdyby to všechno ukončil už při svém prvním pokusu, kdy si nařízl žíly a kdy ho objevili rodiče a doktoři ho zachránili.* Třeba o tebe má zájem. *Pokrčí rameny nad divným chováním toho chlápka, o kterém jeho sestra mluví.*

Prorč by si nemohla zasloužit tebe? Jsi stejný jako osttaní, je jedno, že máš nějakou nemoc, pořád si skvělý člověk, ta nemoc na tom nic nemění. *Řekne přísným tonem sestry, která v tomhle nehodlá ustoupit.* Nebylo by to lepší, sakra! V6dyť by si ublížil rodčům, mě, určitě i té Despoině a dalším lidem, kterým na tobě záleží. *Rozhodí rukama, ale nejdřív si neuvědomí, že stále sedí na zábradlí a nohy má volně ve vzduchu a uvědomí si to, až se trochu zakymácí, to se zase raději pevně chytne.* Nemá o mě zájem. I kdyby, já o něj ne. *Zamumlá, příčemž ze zábradlí seskočí a opře se o něj zády.* Cale? Myslíš, že kdybych spadla znovu do drog, dostala bych se znovu z toho? *Zeptá se ho tiše a podívá se u toho na zem před sebe.*

Nejsem jako ostatní, Car. To sis ještě nevšimla? Nejsem a nikdy nebudu. Protože díky tý nemoci jsem akorát pošahanec, co neprojevuje žádný city. *Řekne důrazně.* Měli byste o starost míň. To je jedno. Neřeš to. *Potřese hlavou a když vidí, jak se zakymácela, chytne jí jednou rukou okolo pasu a podrží jí, dokud zase nenabere stabilitu.* To teprve uvidíme, až tady budeš za nějakou dobu sedět zaláskovaná. *Ušklíbne se a po její další otázce nakrčí obočí.* Myslíš, že má cenu do toho znova spadnout a pak si projít zase těma všema sračkama, než to vydržet a nic si nebrat, Car? *Odpoví jí otázkou.*

Fajn, možná nejsi úplně stejný jako každý, ale co je na tom? Jsou horší nemoci, bráško. Tohle zvládneš, nejsi pošahanec, jsi normální člověk. *Pokusí se o povzbudivý toon a nad jeho dalšími slovy si povzdechne a zavrtí nad tím hlavou.* Hlavně nic nevyváděj. *Pronese tiše a když se zakymácí na zábradlí, protože si neuvědmí, že tam sedí a pod sebou má jen tmu a Caleb ji chytne, děkovně se na něj usměje.* Díky. *Oddechne si a potom radši ze zábradlí seskočí.* Ne, po Javierovi se nehodlám zamilovat. *Když zmíní svého ex, který jí právě dokopal k drogám, píchne ji u srdce a nad tím jménem se zašklebí.* Já nevím. Sice jsem už chvíli čistá... Ale mám strašnou chuť. Bojím se, že to prostě nevydržím. *Pokrčí rameny a koukne se na něj trochu zoufalým pohledem.*

Moc dobře víš, že nejsem. *Ušklíbne se a pak zakoulí očima a přikývne.* Hmm. *Zamručí jenom jako odpověď a dál si myslí svoje. To mu jen tak někdo nevymluví a ani jeho sestra. Pak jí chytne, když ztratí rovnováhu a po jejím poděkování pokýve hlavou. Nakonec jí odpoví otázkou ohledně drog. Nechce, aby do toho jeho sestra znova spadla. Chyběla mu, když byla na odvykačce a nesnáší toho parchanta, co jí to způsobil tak, jak jen může.* Třeba to jednou nečekaně přijde s tím správným a budeš za to ještě ráda. Uvidíš. Stejně neovlivníš, co ti život přinese. *Pokrčí rameny a po jejích dalších slovech si povzdychne.* Vydržíš. Jsi silná. Viděl jsem tě na tvym dnu a jsi jeden z nejsilnějších lidí, co znám. *Nadzvedne mírně koutky rtů.* A teď pojď, budeš spát u mě. Nehodlám tě nechat do toho znova spadnout. Když jsi byla pryč, dost jsi mi chyběla. *Řekne jí upřímně a kývne hlavou k východu z balkónů. Pak jí vezme okolo ramen a začne jí směrovat ke své komnatě, kde minimálně dnešní noc bezpodmínečně stráví.*

Jsi. *Prřevrátí očima, ale už to moc nerozvádí. Tuší, že její brácha by byl schopný se s ní dohadovat klidně až do rána, takže to už radši nechá být. Pak se začnou bavit o drogách a o lásce. Lásku už nechce zažít a drogy jsou pro ni jedna velká kapitola. I když drogy spíše zabírají v jejím životě tak jednu celou sérii.* To bude stejně zbytečný, když tady na mě někde číchá snoubenec. *Uchechtne se a pokrčí rameny.* Na dnu jsem pořád, i když se snažím vyplavat. *Zamumlá, ale když uvidí jak nadzvedl koutky úst, donutí jí to se pousmát.* Taky jsi mi chyběl, ale nemůžu tě otravovat. *Poví tvrdohlavě, ale nakonec přikývne. Bude ráda se svým bráškou, jelikož když jsou u sebe přes noc, připomíná jí to bezstarostné dětství.* Jsi strašně tvdrohlavej. *Zamumlá si ještě nakonec, ale poslušně se vydá směrem k jeho komnatě.*

*bylo jí trochu trapně že se ještě neseznámila se svým snoubencem, a tak mu po komorné poslala vzkaz. Byl to kousek papíru na který úhledně napsala že záda o setkání na balkóně. Doufá že přijde. Sama se teď opírá o zábradlí a kochá se výhledem. Fouká jemný vánek a její rozpuštěné vlasy se v něm pohupují. Na sobě má světle fialové šaty do půlky stehen. K nim má ladící lodičky a líčení. Někdy se jí myšlenky zatoulají k incidentu u vodopádu. Prostě si nemůže pomoct, o když ví že je to hloupost. Přesto by se s belgickým princem ráda znovu viděla. Při tom se jí na rtech objeví úsměv.*

*Dnes plánoval celú dobu stráviť v komnate možno cez západ slnka vybehnúť von a pokochať sa výhľadom, akurát lezal na posteli a písal so Steph. Rozprávali sa o jeho snúbenici keď mu zrazu niekto zaklopal na dvere. Rýchlo sa postavil a rukou si u hľadil oblečenie. Následne otvoril, prišla nejaká komorna a podala mu odkaz. Prevzal si ho a ona s poklonou odišla preč. Prečítal si uhádne písmo vlastne sa potešil. Zobral si na seba bielu košeľu s oblekovimi nohavicami a vydal sa na balkon keď videl, že dievčina tqm už je prišiel k nej.* Prosím ospravedlňte moje meškanie. Mal som ešte prácu. *Usmial sa.* Tobias Adolf Andersson. *Predstavil sa dúfajúc, že aj ona mu svoje meno povie. Ladne jej pobozkal ruku.* Volala ste ma vy, však áno? /Oh, to vykanie../ *Ako to neznášal rad by navrhol tykanie ale dáma mala prednosť. Naviac si nejak nezistil či náhodou nie je aj ona korunna.. V tom prípade by na to vykanie mala plne právo keďže by obaja mali rovnaký titul..*

*rozhodla se že přišel čas setkat se se svým snoubencem. Poslala mu vzkaz a šla na místo kde se měli setkat. Chvíli se jen zamyšleně dívala do dálky , a pak uslyšela něčí kroky.*/už je to tady/* a kroky následuje omluva za pozdní příchod. Otočí se k němu* nevadí všichni se občas zdržíme* řekne klidně. Následně se jí představí a políbí jí ruku,*/hmmmmm/ Holly Elisa Martens*řekne mu své jméno * ano pozvala jsem vás abychom se konečně setkali. * Podívá se na něj* navrhuji abychom si tykali. Stejně je nám určeno strávit společně zbytek života. Takže ho zpříjemníme tykáním. Ne?/ I když bych se radši rozhodla sama koho si vezmu. Někoho s kým by jsme měli skvělou seznamovací historku. Ne domluvené setkání, domluvené tak jako čelí můj život/* pomyslí si trochu naštvaně*

*Príde na miesto celú dobu ma za chrbtom kyticu a keď povie ze ho zavolala ona usmeje sa a podá jej ju.* Rad vás spoznávam. *Usmeje sa a prezrie si ju.* /Fajk by som bol radšej keby si môžem vybrať sám.. Všetky tieto spojenstva, kto to vymyslel?!/ *Pomyslí si nastvane v duchu ale na tvári ma stále jemný úsmev.* Veľmi rád. Tak ma teda teší Holly. *Je naozaj vďačný za tykanie.* Chceš zostať na balkónoch alebo uprednostňuješ nejaké iné miesto? *Naozaj sa mu to ani trochu nepáči až teraz zisťuje aký je vlastne nudný.*

* na balkóně čeká na svého snoubence. Když přijde uleví se jí. Navzájem se představí a když jí dá květiny usměje se* děkuji jsou krásné* poděkuje mu a nabídne aby si tykali. Přeci jen když už jsou nucení strávit spolu život.* Mě také těší Tobiáši* usměje se na něj i když její myšlenky jí netěší ani v nejmenším.* No to by záleželo jaké místo máš na mysli* řekne trochu laškovně. Dělá to podvědomě, zrovna teď nechce skončit v něčí komnatě.* Tadá chci říct že se klidně můžeme jít projít*opraví se a odvrátí zrak* omluv mojí upřímnost, ale nepřijde ti hloupý že za nás rozhodli rodiče? Jakože koho si máme zamilovat? Nemusíš odpovídat *řekne jen tak mimochodem*

*Poda jej kvetiny na poďakovanie len prikyvne s úsmevom. "Tobiaši..'' to slovo mu znelo v ušiach. Neznášal to ako rád by jej vysvetlil, že sa volá Tobias nie Tobiáš no nechcel si ju postvat keď sa s ňou ani poriadne nezoznámil. Keď povie ze záleží na mieste musí sa zasmiať napadne ho totiž rozhovor so Steph.* Prechádzka je fajn síce tvoj hlas hovoril niečo iné. *Poznamená s úškrnom potom si však znova nasadí masku nudného chlapca ktorý sa chce len zoznámiť no potom pride otázka ktorá ho máta už zopár nocí.* Ver ze áno príde mi to hlúpe. Moji rodičia sa zamilovali a nepotrebovali na to rozhodnutie kráľa.. Ak mám byť úprimný nie je mi to zrovna komfortne len tak sa zoznámiť a ako príkazom sa zamilovať. *Prehodil len tak odpoveď.* Ako to vnímaš ty?

* přijme květiny a poděkuje mu. Když mu sděluje že ji těší vysloví jeho jméno špatně.*/ Bože to je trapný/* trochu se začervená ale přejde to. Pak trochu omilem zaflirtuje. A následně se opraví a snaží se to zamaskovat* ammmm super. Prostě se pojďme jen projít.* Po chvíli se ho zeptá jestli mu nepřijde hloupé že je zasnoubili rodiče. Vyslechne si jeho pohled na věc. *Přesně. Hrozně mě štve  že naši rozhodli koho si mám vzít. No a upřímně jsem doufala že budeš ten kdo bude proti něj a Mudr to chtít zrušit*zasměje se jako by nic* protože upřímně? Nejsem dobrá partie.

*Zasmeje sa a pokrci ramenami.* Fajn. *Usmeje sa a uisti sa ze v okolí nie je nikto kto by s veľkou radosťou od počúval ich rozhovor. Keď zistil, že tam nikto nie je usmial sa a prezrel si ju, znova.* Ak to chceš zrušiť pochopím to. Ale daj mi šancu ta aspon trochu spoznať. *Povedal akoby sa nič nedialo vlastne mu bolo jedno či bude zasnúbeny alebo nie. Na trón nastúpi aj tak, rodičia to budú musieť pochopiť.* Ako to myslíš? *Odpoveď síce vedel, teda aspoň si to myslel no chcel sa uistiť.*

*snaží se zamluvit své sklony k flirtování a když uslyší že se její snoubenec zasměje podívá se na něj. Je to poprvé co se na něj doopravdy podívá, a hodnotí ho pohledem. Je docela hezký, takovým tím klasickým způsobem ale co na něm vyniká je jeho úsměv. Ten se jí líbí. Pak se dostane k tématu na které myslela od té doby co jí oznámili že je zasnoubená. Na to že si není jistá zda by jim to klapalo a jestli to není jen hloupá fraška. * To je milé jen jsem chtěla abys věděl že nejsem někdo kdo se smíří s nalinkovaným životem. Budu se snažit abychom se lépe poznali, ale moc nadějí do toho nevkládám* pak mu poví že si nemyslí že by byla dobrá partie* jak to myslím? Myslím to tak že umím střílet, nejsem klidná když jde do tuhého a moje země je stále poznamenána válkou. Takže nebude výhodným spojencem. Jediné co by mohlo být k užitku je fakt že jsem hezká* zhodnotí strategicky*