Balkóny paláce

*Počúva ju a sem tam sa usmeje. Pozrie sa na zem.* Uvidíme. Možno sa mi podarí nejak ta zmeniť.* Usmeje sa a pozrie sa na ňu. Síce si nedáva veľké nádeje. Pokúsiť sa o to môže.* Vieš nie každý je ideálny a nemusíš si za to hovoriť ze si zla partia. Ak to berieme takto tiež nie som ideálny. *Povie a kráča vedľa nej.* No to máš pravdu. *Usmeje sa a prejde ju pohľadom. Holly je naozaj veľmi pekne dievča, ktoré ho zaujalo. Kto vie ako to celé dopadne.* Poznáš už niekoho tu v Illey? *Spýta sa len aby reč nestala.*

* navrhne že se můžou jen tak procházet a při tom nadhodí téma zasnoubení. Je ráda že i jemu to přijde hloupé a také mu poví že by stejně nebyla dobrou partií. Následně mu vysvětlí proč. * Hmmm v tom případě by mě zajímalo co je špatné na tobě* prohlédne si ho  a když zmíní že pozitivum je možná tak to že je hezká sklopí oči. On jí však dá za pravdu že je hezká.*/ Takže to nevyznělo moc egoisticky ufff/* pomyslí si* díky. No zatím jsem se omylem setkala s jedním korunním princem, a teď záměrně s tebou. To je zatím všechno* snaží se znít lhostejně* a co ty? Už se s někým znáš?*zeptá se ho*

*Rozhodla sa ze sa pôjdu prejsť a preto teraz s úsmevom kráčajú vedľa seba a nejak sa zoznamujú. Naňho moc nuda.* No mam rad adrenalín a rad sa starám o deti. No a áno jediný z rodiny milujem jahody. Matka so sestrou ešte zjedia ale otec s bratom vôbec. *Povie a zasmeje sa.* Vlastne mam pomerne nudný život. Všetko naplánované. *Pokrci ramenami a kráča ďalej.* Takže tu moc ludi nepoznáš? To je škoda. Vlastne ja tu tiež nepoznám veľa ľudí. Vlastne poznám len Margerithe. *Povie a kráča ďalej.*

* je ráda že jejich setkání není tak nucené jak čekala. Jdou vedle sebe a povídají si jako by nic.  A po tom co se jí zeptá jestli se tu s někým zná se ho zeptá na totéž. Taky si poslechne něco málo z jeho života* hmmm jahody jsou skvělé.* Poznamená * hmmm tak Margerithe * řekne škádlivě* copak je zač?*zeptá se zvědavě. Kdyby si našel někoho jiného znamenalo by to svobodu i pro ní*

Aj ty máš rada jahody? *Spýta sa s úsmevom a zároveň s radosťou v očiach. Je pomerne rad ze našli prvú spoločnú vec.. Možno ich bude viac. A možno to bude jediná vec ktorá ich dvoch spája no zatiaľ sa mu s ňou rozpráva dobre.* Ale no tak. Je to kamarátka. Nemecká princezná. *Poznamená s úsmevom.* Môžem ti zaručit že mňa sa tak ľahko nezbavíš. *Zasmeje sa a pozrie s ana ňu.* A čo ty a ten tvoj? *Spýta sa s nadvyhnutym obočím a smiechom v hlase. *

* poslouchá ho jak mluví o svých zájmech a údajně nudném životě. Upozornění když zmíní jahody* já vlastně jahody zbožňuju ale je to takové moje tajemství. Kdyby to věděl každý, tak by mi je nosili a mě by se přejedly chápeš. A já nechci přestat zbožňovat jahody.* Vychrlý ze sebe. Pak se dostanou k tomu že v podstatě nikoho v Illei neznají. A když se ona zmíní o princi on se zmíní o dívce jménem Margerithe. Trochu si ho dobírá* jen kamarádka? Na jak dlouho? A počkat vždyť jsi zasnoubený! Není to to blbý?* Směje se*  no ale alespoň je to princezna. Držíš si úroveň.* Zasměje se.* Noooo vlastně nic. Jen mě zachránil když jsem spadla do jezírka. Pak jsem zjistila kdo je, zpanikařila a utekla. Byl to trapas. Nejspíš se mi bude do konce života vyhýbat* postěžuje si* není divný že ti tohle říkám?* Zeptá se se smíchem*

Jasne, ze chápem. Mam to podobne. No u nás moc jahody nemáme možno preto sú mi také vzácne. *Zasmeje sa a kráča ďalej. Keď s a dostanú k ľuďom s ktorými sa bavia začína ta zábavnejšie chvíľka.* No kto vie. Možno nie na dlho. *Zasmeje sa.* A vlastne máš pravdu. Som to ja ale blbec no nič. Ak má nejaký záujem bude musieť ísť stranou lebo princ je zasnúbeny. *Prehodí znova so smiechom a potom sa spýta na ňu a toho jej princa.*Ale no tak.. Ty si spadla do jazierka a aj som to nevidel! *Zatvari sa ako malé dieťa keď mu nechcete dat čokoládu no následne sa rozosmeje.* Vieš ze ani nie, práve naopak dlho som s atak nenasmial na cudzom nešťastí. Nie ze by som bol škodoradostny.. To nie. Možno len trosku *Vychrli zo sebe a pozrie na ňu.* Som moc nudný? *Spýta s a nakoniec s vážnosťou a pozerá na ňu.*

* je ráda že alespoň jahody jsou jejich společný zájem.* No jestli se opravdu vezmeme....jen čistě teoreticky tak budeš muset zařídit aby tvá královna lomeno dráha polovička měla jahod dostatek jinak ti bude hrozit rozvod* směje se u toho ale myslí to docela vážně. Pak se dostanou k němu a jí jí neznámé německé princezně. Je ráda že si nic nedělá z toho že si ho dobírá. * No a kdyby ses rozhodl vzít místo mě raději jí doufám že jsem alespoň zvaná na svatbu* zasměje se. Načež mu poví o své malé příhodě s belgickým princem.* No nebylo moc k vidění. * Řekne naoko podrážděně* jen ubohá křehká dívka co jí musel zachránit princ* zasměje se* cože to je škodolibé! A můžeš tvrdit sebevíc že není, ale já vím že je* směje se. Jeho poslední otázka jí zarazí* ne jistě že ne čekala jsem to horší* pokusí se o vtip* ne vážně nejsi, vždyť se skoro celou dobu smějeme.* Podívá se na něj a usměje se* teď je asi nevhodné odejít ale bohužel už musím jít.* Řekne trochu posmutněle* ráda jsem tě konečně potkala* řekne a na rozloučenou ho obejme a když odchází přes rameno na něj ještě zavolá* fakt nejsi nudný. Jsi vtipný* a pak zmizí v chodbách paláce*

Myslím, že si to zapíšem do deniiku. Mam tam špeciálnu stránku s menom: Požiadavky Holly (možno budúcej kráľovny.) *Zasmeje sa a pozrie na ňu.* No.. Tak nejaké volne miestečko v sále by s aore teba možno našlo. *Prehodí akoby nič a následne sa zasmeje.* Tak to je škoda.. Raz ta hodím do vody ja a uvidíme kto ťa zachráni. *S nadvihnutym obočím sa zasmeje a sleduje ju. Všimne si ju ked sa smeje. Ta neskyvana ani nepredstieraná radosť, bol rad, ze je takáto. Možno by s i s ňou dokázal aj predstaviť život.* Počkať takže ty si si myslela, že budem nejaký extrémne nudný typek bez zmyslu pre humor? Pff. *Zamsmeje sa no tvári sa pri tom podráždene.* To je v poriadku ja to chápem. Rád som ťa spoznal. *Usmeje sa a sleduje ako odchádza. * Maj sa jahodová kráľovná. *Zamava za ňou a keď s amu stratí z dohľadu rozhodne sa ísť aj on do svojej komnaty. Celu cestu sa usmieva ako blázon a je rad, ze ju konečne spoznal. Žeby rodičia vybrali dobre?*

*V Illey už strávil  už celkom už veľa času, ale aj tak kráľovský palác skoro vôbec nepozná, pretože z neho skôr uteká a trávi väčšinu času mimo. Buď vo hvezdárni, ktorá sa nachádza uprostred Angeles alebo v lietadle. Podarilo sa mu totižto si dokončiť papiere k lietadlu a vybaviť si povolenie lietania na illejskej oblohe. Z toho dôvodu navštívil niekoľko provincií a najlepšie spoznal ich letiská. Zvyšok času mu zožrali jeho povinnosti korunného princa a posledné odrobinky, čo mu zostali venoval svojmu dvojčatu a mladšej sestre, Caliste. Toto je vlastne prvý večer, ktorý má voľný. Teda... voľný je relatívny pojem. On dnes totižto ignoruje kopu nevybavených papierov, ktoré sa kopia na stole v jeho izbe. Má voľno a konečne ide trochu preskúmať palác. V duchu si vraví, že toto miesto predsa musí byť podobné palácu u nich doma a že bude jednoduché sa tu orientovať. Omyl. Po pár chodbách a odbočeniach stratí pojem o tom, kde sa nachádza. Všetko sa mu začne pripadať rovnaké. Dokonca aj obrazy a strážcovia hliadkujúci na chodbách. Po 20 minútach, čo takto blúdi,  sa začína cítiť zúfalo a rozhodne sa, že skúsi vyjsť von. Tak možno jednoduchšie zistí, v ktorej časti paláca sa nachádza. Aspoň v to dúfa. Všimne si pred sebou akúsi klenbu vedúcu von, tak cez ňu prejde a dostane sa... na balkóny.* Tým si si veľmi nepomohol. *Povie si sám pre seba, keďže pri ňom nikto nestojí a prejde až k zábradliu. Oprie sa oň, mierne sa nakloní a začne sa obzerať okolo seba v snahe zistiť, kam sa vlastne dostal.*

*Už pár dní nevyšla z pokoje z důvodu hromadících se papírů, zkoušení na nástroje nebo telefonátů s rodinou. Proto dnes konečně přetrhává niť těchto událostí a vychází ven. Na sobě má fialové šaty s jedním ramínkem na levém rameni a nadýchanější sukní lehce pod kolena, černé páskové botky na vyšším podpatku a v nose má opět navlečený kroužek. Vlasy má sčesané na druhé rameno a natočené do loken. Na krku se jí houpe stříbrný náhrdelník s křišťálovým andělíčkem a malé náušnice v uších. Nemá ani přesný plán, kam jde, chce se jen znovu projít volně po paláci a někde si odpočinout.* /Potřebuju ven./ *Projede jí hlavou. Celou dobu si totiž připadala jako ptáček v kleci, čemuž je teď konečně konec. Nevnímá jak dlouho ani kudy jde, jen nechává nohy kráčet jednu před druhou. Takto se nakonec dostane až na balkóny, kde ještě doposud nebyla. Nevšímá si, zda tam s ní někdo je, a jde rovnou k zábradlí, aby se podívala na zahrady a okolí paláce.* To je nádhera. *Unikne jí z narůžovělých rtů.*

*Nikdy by si nemyslel, že sa mu podarí stratiť v kráľovskom paláci. Bol silne presvedčený o tom, že všetky paláce sú postavené v jednom systéme a keďže v jednom z nich vyrastal, bude úplná hračka sa v ňom orientovať. Ale to bola očividne chyba. Nejakým zázrakom sa mu podarí dostať  až k balkónom, keďže jeho stratégia zorientovania sa spočíva v tom, že sa dostane von a odtiaľ nájde cestu... niekam. Nevie ani kam. Do komnaty sa mu zatiaľ nechce, pretože tam na neho čaká jeho práca, ktorá sa bohužiaľ sama neurobí. Plánuje si k nej však nechať urobiť kávu a pustiť sa do nej v noci. Sám nevie prečo, ale tak sa mu pracuje lepšie. Teraz, podvečer, chcel trošku na vlastnú päsť preskúmať palác, ktorý sa stal jeho prechodným domovom, keďže mu zatiaľ dostatok pozornosti nevenoval. Takže tieto okolnosti ho doviedli až na balkóny, kde sa rozhliada okolo seba, dúfajúc, že nájde nejaký bod, ktorý ho zachráni. Z tejto činnosti ho však vyrušia kroky a potom slová, ktoré prisúdi nejakému dievčaťu. Pootočí hlavu tým smerom a všimne si, že tam stojí nejaká bruneta. Nad jej slovami sa kúsok pousmeje. On si výhľad doteraz nevšímal a namiesto toho to bral z praktického hľadiska. A to teda zo zisťovania trasy.* Je to kráľovský palác. Mal by byť nádherný. Ale máte pravdu. *Poznamená s malým úsmevom, čo sa mu zjavil na perách a prebehne ju pohľadom, pretože sa mu odniekiaľ zdá, že ju už videl. A keďže nepatrí medzi ostýchavých ľudí, tak sa jej to rozhodne rovno spýtať. Trochu nakloní hlavu do boku. Z očí sa mu dá vyčítať zvedavosť.* Nestretli sme sa už niekedy?

*Jen co jí ovane chladnější vzduch z venku, zhluboka se nadechne. Po dlouhé době se cítí opět volná jako divoká šelma. Ani nemá čas navazovat různá politická spojenectví, jelikož má čím dál více papírů. K jejímu štěstí však už po příjezdu narazila na dva korunní prince a jednoho strážce, kterého ještě jednou musí najít, aby ho naučila nějaké základy němčiny. Nad tou myšlenkou se pousměje a opře se o zábradlí a trochu se vykloní. Díky tomu jí z úst utečou nějaká slůvka, která sama ani nepostřehne do chvíle, dokud na ně neslyší odezvu. Napřímí se a hlavu nakloní směrem k muži, jenž na ní promluvil. Úsměv automaticky přepnula do vrozené diplomacie. Přitom si ho však prohlédne od hlavy až k patě.* Vím kde se nacházím. Ale ne všude je tak nádherný výhled do zahrady, jako je zde. Navíc obloha je jasná a za chvíli, když budeme mít štěstí, se objeví i hvězdy. A nevím jak u vás, ale u nás hvězdy září jinak. *Nakloní hlavu lehce na stranu a zadívá se mu do očí. I s podpatky je o něco menší než on. Opatrně se odrazí od betonového zábradlí a ladnými kroky dojde až k němu.* Možné to je. Ale to by znamenalo, že jste diplomat, v mém věku a rozhodně nepocházíte odsud. A podle barvy kůže bych to typovala na jižní Evropu... Nepletu se? *V očích se jí zaleskne menší záchvěv vychytralosti a škádlivosti. Má chuť se bavit jako za mlada, ale neví proč. Z nějakého důvodu má z muže před sebou dobrý pocit a cítí se v jeho blízkosti uvolněná a svá.*

*Jeho veľké preskúmavanie paláca zakončí na balkónoch, pretože konečne prizná sám sebe, že sa stratil a že illejsky palác sa k tomu gréckemu nepodobá ani trochu. Nejako ho to z miery nevyviedlo, pretože cholerická povaha je mu naozaj cudzia a navyše mu toto menšie zdržanie v celku vyhovuje, pretože to oddaľuje papierovanie, ktoré ho čaká uňho na stole. Zrazu začuje prichádzajúce kroky, čo ho poteší, pretože by sa tej neznámej osoby mohol spýtať na cestu. Toto praktické riešenie problému mu však z hlav uletí rýchlosťou blesku, keď sa z neznámej vykľuje mladá žena. Nemôže od nej utrhnúť pohľad. Zdá sa mu, že jej tvár už niekde videl, ale nie je si istý, kde presne. To však na ňu hneď nevyrchlí, ale odpovie na jej slová, ktoré asi boli určené len vetru a nie jemu.* Nehovorím Vám, že ste sa stratili. Len konštatujem, že všetky paláca, v ktorých býva kráľovská rodina sú vždy pre človeka krásne na pohľad. *Krátko pokrčí ramenami a potom počúva zbytok jej slov. Ku koncu sa opäť usmeje, pretože spomenie hviezdnu oblohu, ktorú on zbožňuje.* To máte pravdu. V každom kúte sveta hviezdy a nočná obloha vyzerajú inak. *Zdvihne pohľad k nebu.* Možno budeme vidieť aj Cassiopeiu, ak budeme mať šťastie a tie mraky sa viac rozplynú. *Mávne rukou doprava, kde sa hromadia husté mraky.* Máte rada hviezdy? *Spýta sa jej nakoniec, ale keď táto časť rozhovoru o nočnej oblohe skončí, tak sa jej predsa len spýta, či sa náhodou už niekde nestretli. Nad jej úsudkom nadvihne kútiky do mierne pobaveného úsmevu.* Diplomat nie som, ale južnú Európu ste trafili správne.*Príkývne a mierne nakloní hlavu do boku.* Prezradil ma prízvuk alebo skô výzor? *Zaujíma sa a potom sa rozhodne predstaviť.* Som Atlas Matheo Lindwood. A Vy podľa mňa budete tiež z Európy. Z jej stredu. A ak tipujem správne, tak ste buď dcéra nejakého vojvodu alebo dokonca princezná.  *K svojmu menu nepridá aj svoje postavenie. Nemá potrebu to vyťahovať. Aj tak jej podľa neho dôjde, čo je zač, keďže  si myslí, že  je tiež zahraničným hosťom a tí majú väčšinou v týchto veciach rozhľad. Veď počula aj jeho priezvisko.*

*V hlavě zabije myšlenku na budoucí papírování. Ani maličko se na to netěší. Jediná věc, která jí na celé její situaci těší je ta, že v noci matce volat nemusí, jelikož u nich doma je o šest možná sedm hodin více, takže tam všichni spí. Utopená v myšlenkách se k jejímu štěstí dostane na jedno z nejlepších míst v paláci a to na balkóny. Může z nich koukat na hvězdy a to dělala jen s dvěma osobami ve svém životě. Podívá se na muže přibližně v jejím věku a pozorně si prohlédne každý detail v jeho tváři.* Pro všechny úplně ne, když si vezmete, že existují útoky rebelů a podobné věci. Očividně ne každému se líbí myšlenka královské rodiny v čele. *Pohledem z jeho tváře zajede na oblohu, kde jdou vidět červánky díky zapadajícímu slunci. Avšak poté odvrátí hlavu jinam a zadívá se na mraky, které se tam tvoří.* I kdyby ne, stále by mohla jít spatřit večernice, když už nic jiného. Přeci jen je naše drahá Venuše nejjasnější "hvězdou" na noční obloze. *Naznačí uvozovky u slova hvězda, protože se přeci jen o hvězdu nejedná, na rozdíl od Slunce.* Hvězdy mám ráda, ale nejsem do nich úplně zblázněná. Ale znám dvě osoby, které se na ně nemohli vynadívat a přestat je pozorovat. *Dojde k němu a ještě si ho prohlédne pořádně z blízka. Je atraktivní a jeho tmavá pleť působí příliš exotickým dojmem, než na který je zvyklá.* Spíše vzhled, ale přízvuk máte taky celkem silný, Vaše řecké výsosti. *Pronese a natáhne k němu ruku. Oči přitom zabodne přímo do těch jeho.* Margharete Gwendolyn Rossenbach, ráda tě opět vidím, první krční obratle. *Poví a přitom se jí samovolně rozšíří rty do širokého nadšeného úsměvu.* Copak tady vlastně děláš? Roky jsem tě neviděla.

*Neočakávaná spoločnosť na balkónoch ho poteší. Najskôr má v pláne sa zatiaľ neznámej osoby spýtať, či náhodou nepozná chodby paláca o kúsok lepšie ako on alebo vo vrecku náhodou neonosí malý plánik. Tento nápad sa mu ale z hlavy vyparí, pretože sa viac začne sústrediť na jej tvár a v duchu sa pýta sa sám seba, či juj niekedy nevidel. Vlastne sa na ňu díva aj presne takým štýlom díva - skúmavo a pozorne.* Tak to to máte pravdu, ale tí, čo nemajú v pláne vyhodiť palác aj s jeho obyvateľmi do vzduchu, sú väčšinou z týchto miest nadšení. Teda, ak by človek na tomto mieste musel stráviť zbytok života a nemohol by odísť, nakoniec by mu to miesto asi začalo liezť krkom. *On má obrovské šťastie, že mu zatiaľ na hlave nesedí kráľovská koruna a môže cestovať aspoň na diplomatické cesty. Zároveň si veľmi dobre uvedomuje, že jeho sloboda zmizne v momente, ako mu otec predá svoju zodpovednosť. Nad tým však už teraz nepremýšľa a veľmi rád svoje myšlienky venuje krásnej oblohe nad nimi. Nad jej poznámkou sa pousmeje.* Ak by sme tu boli v zime, tak by podobne žiarila aj hviezda Sirius, a aspoň by Venuša nebola tak sama. *Nakoniec sa jej aj spýta, či ju hviezdy zaujímajú a nad jej odpoveďou krátko kývne hlavou.* Ja patrím do tej druhej skupiny. Ak by ma v budúcnosti nečakali iné povinnosti, tak by som sa pokojne zostal bývať aj vo hvezdárni. *Prizná, odtrhne oči od oblohy a nakoniec sa na ňu pozrie. Síce je rozhovor o hviezdach fajn a on by sa o nich dokázal baviť aj hodiny v kuse, chce vedieť, či ju už teda naozaj niekedy stretol alebo si to jeho myseľ iba nahovára. Potom vezme jej ruku do tej svojej a po tom ako sa mu predstaví sa z jeho tváre dá prečítať naozaj široké spektrum emócií od nechápavosti, cez prekvapenie a nakoniec radosť.* Margarethe? Si to naozaj ty? Zázrak, ty už nemáš 8. *Zas ju prebehne očami od hlavy až po päty a zasmeje sa nad tou pripomienkou, pretože tú počul aj keď boli u nich na návšteve v Nemecku. Jeho úsmev je zrazu trochu iný - hrejivejší.* Ak by som už nemal iný dôkaz o tvojej identite, toto by mi stačilo. Takto ma už nikto neoslovil už posledných 10 rokov. *Pobavene nad ňou pokrúti hlavou a potom pokrčí ramenami.* Robím pestúnku sestrám, oficiálne mám zlepšiť vzťahy s inými krajinami a neoficiálne od mňa rodičia chcú, aby som si tu našiel budúcu pani Lindwood. *Prehlási a v skratke vystihne, čo tu vlastne má robiť.* A čo ty? Si tu na "dovolenke" alebo tiež ťa sem priviedli povinnosti?

Taky pravda. Navíc, třeba princezny mají to špatné, že se musí stěhovat z jednoho paláce do druhého. A to pak je opravdu na hlavu, že? *Poví a nedá na sobě nic znát. Nedá na sobě ani trochu znát, že je princezna a jednoho dne jí toto dozajista čeká taky. A na to se vůbec netěší. Nejraději by buď zůstala na jednom místě do konce života, nebo by z paláce utekla a do konce života se do něj nevrátila. To, po čem nyní touží její srdce je úplná svoboda a klid od jakýchkoliv povinností, které ji čekají nejen tady, ale taky v její rodné domovině. Neslyšně si povzdychne a podívá se na počáteční hvězdnou oblohu s pár hvězdami na ní.* Možná není sama. A nebo si sama nepřipadá. Přeci jen je to planeta, která má dvě poslaní. Běhat po své ose a poté ještě v noci svítit na nebi. Myslím, že když se na ní takto díváme, tak jí to dělá šťastnou, jelikož svou práci nedělá zbytečně. *Poví tiše, ale ne dost tiše, aby muž její slova nezachytil. Často má takové myšlenky, ale jen málo kdy je poví nahlas. O hvězdách ji naučil přemýšlet bratr s jeho kamarádem Atlasem, který na pár týdnů navštívil jejich palác. Často si s nimi i přes všemožné zákazy hrála a bavila se. Ty časy jsou však dávno za nimi a o Atlasovi už roky pořádně neslyšela.* Blázni. *Prohodí a natáhne k němu ruku. v duchu se zasměje jeho reakci a projekci všemožných emocí.* Ne, jsem klon z jiné planety a za princeznu se jen vydávám. Jasně že jsem to já. A osm mi není už hodně dlouho víš? Deset let to bude. *Odfrkne si, ale v očích se jí leskne pobavení a radost, že ho opět vidí. Hrozně ráda ho jako malá provokovala, jelikož tím naznačovala, že ho má ráda. No, v jejích dětských letech možná i více než to.* Máš tu i sestry? Ty bez nich vážně nemůžeš žít. *Vyplázne na něj lehce provokativně jazyk a posadí se na zábradlí.* No, pokud chceš najít nějakou ženu, měla by být smířená s tím, že budeš víc koukat na noční oblohu, než na ní. *Opět ho pošťouchne, ale pak opět zvážní.* No, jelikož tu bratr není, co myslíš? Mám upevňovat naše vztahy se zahraničím a při nejlepším se i vdát. Nechci být pojistka. *Nafoukne uraženě tváře, ale v jejím provedení vypadá jako maličký křeček. Poté ji ale napadne docela zajímavý vtípek. Zhluboka se nadechne a nechá na tváři kamenný výraz.* Atlasy... Nechceš si mě vzít? *Poví naprosto vážně a zadívá se mu do očí. Uvnitř se už teď směje tomu, co vlastně vypustila.*

Presne tak. Mohla by si sa zaviesť nejaká zmena a ich manžel by sa mohol presťahovať za nimi, nie? *Spýta sa s náznakom humoru a trošku ten rozhovor zľahčí presne tak, ako to má vo zvyku. Jemu cestovanie nikdy nevadilo a rád navštevoval rôzne miesta, ale nikdy sa nemusel zamýšľať nad tým, že by musel odísť zo svojho domova a nahradiť ho inou, úplne cudzou, krajinou. Potom sa ich rozhovor zvrtne k hviezdam, planétam a vesmíru, čo mu nevadí. V jeho okolí už jeho rodina už pri tejto téme radšej ani nepočúva, takže je rád, že sa k tomu dostal s týmto zatiaľ neznámym dievčaťom.* A možno nie je sama ani kvôli tomu, že vie, že hneď z vedľajšej planéty sa na ňu každý večer dívajú tisícky očí, takže, chúďa, nemá skoro žiadne súkromie. *Prehodí s hlavou zdvihnutou k oblohe. Tu sa ale ich rozhovor o Venuši zastaví a on sa konečne odhodlá k tomu, aby sa jej spýtal, či sa niekedy nestretli. A nakoniec sa dozvie, že pred ním stojí jeho kamarátka z detsva. Má pocit, že svet je naozaj maličký a šialený. Presne podobné emócie sa nachádzajú aj na jeho tvári, čo môže oku druhého pripadať aj vtipné. Potlačí chuť sa k nej natiahnuť a objať ju ako by to naozaj urobil so starou kamarátkou, keďže by to bolo až príliš nevhodné a namiesto toho si s ňou len potrasie rukou. Jeho otázka či je to naozaj ona vyznie možno trošku zvláštne, ale jeho myseľ je ešte stále zaseknutá v šoku, kto to pred ním stojí. Nad jej slovami nadvihne kútiky úst do poloúsmevu.* Takže mimozemštan... dúfal som, že budete aspoň zelení a budete mať špicaté uši, aby vás človek mohol vedieť rozoznať na ulici od obyčajného človeka. *Zaletí pohľadom k jej ušiam, ako by naozaj kontroloval, či ich nemá zašpicatené. Pravdou je, ale že sa mu na ňu díva dobre, keďže pred ním stojí krásne dievča, ktoré je už dospelé a naozaj nemá osem.* Neviem no. V mojej hlave si ešte stále malý osemročný krpec. *Poznamená naschvál, provokatívne na ňu žmurkne a v jeho úsmeve sa nájde tento raz kúsok drzosti, pretože aj on si dovolí kúsok rypnúť. Po jej ´dalších slovách len pokrčí ramenami.* Budem im bohužiaľ robiť pestúnku už navždy. Pokiaľ ich cestou naspäť omylom nestratím počas preletu nad oceánom, *Prehodí a pokrčí ramenami akoby o nič nešlo. A potom sa už vážne rozosmeje.* Pravda. Nebude mi zamykať fľaše od alkoholu, ale namiesto toho teleskop. *Prehodí po tom, ako jej oznámil prečo sem vlastne prišiel. Potom prejde k zábradliu, oprie sa oň chbrtom a natočí hlavu tak, aby na ňu stále videl.* Takže ani od teba povinnosti neutiekli. Nebolo lepšie mať osem rokov a mať od tohto pokoj? *Spýta sa. Jej ´dalšia otázka ho dokonale zarazí a to zmätenie sa ukáže aj na jeho tvári. Naozaj sa na ňu díva ako by bola zelená so špicatými ušami. Trvá to pár sekúnd, potom sa mu, ale roztrasú kútiky úst, ale smiech predsa len zadrží. Namiesto toho sa odlepí od zábradlia a kľakne si pred ňu, čím pokračuje v jej malej hre, ktorú prekukol, ale chce ju podúnuť o kúsok ďalej.* Takže drahá Margarethe alebo mimozemšťan v jej koži, vezmeš si mňa, prvý Stavec za svojho manžela? *V jeho očiach je ale vidieť, že mu toto divadielko pripadá šialené a vtipné.*

*S trochu soucitným úsměvem se na něj podívá.* Takové případy ale přeci jen existují a to v případě, že si korunní princezna vezme například druhorozeného prince a nebo někoho s nižší hodností. *Moc ráda by měla to štěstí a královské rodině se úplně vyhnula. Jako malá si opravdu připadala jako ve snu, užívala si plesy, večírky, bály, společenské akce, účesy, šperky, honosné šaty a velké hostiny, ale čím víc začala stárnout, tím více si začala uvědomovat, že palác je jen místo pravidel a intrik, jejích součástí být nechce. Když si začnou povídat o hvězdách, úplně vypne. Nepovídala si o nich tak dlouho a úplně zapomněla, jak moc se o nich jako mladší s bratrem nebo jejich kamarádem bavili.* Chcete tím říct, že jsme stalkeři a okukujeme takto nevinné, ještě ničím nezkažené planety a hvězdy? *Nakloní hlavu na stranu. Pak se ale jejich konverzace konečně uchýlí k jejich identitám a ona se dozvídá, kdo je vlastně ten exotický muž před ní. Jako menšího ho moc nemusela, protože byl stále s jejím starší sourozencem a bral si veškerou jeho pozornost, ale i tak s nimi vždy ráda trávila volný čas v zahradách nebo uvnitř paláce, pokud tedy nemusela v tu chvíli studovat.* No a to je právě špatně. Víš, lidi jsou krutá stvoření a kdyby poznali, jak doopravdy vypadáme, zkoumali by nás a možná pak i zabili. To nesmíme dopustit. *Pronese se zcela kamennou tváří, avšak koutky rtů ji prozrazují, jak cukají.* Myslím, že budeš ještě rád, že je budeš mít nablízku. Jsou to hodné holky. Tvé dvojče jsem měla hodně ráda. Alespoň někdo, s kým jsem si rozuměla a nemluvil o hvězdách co pět minut. *Zazubí se na něj a pomalu se začne posovat k zábradlí balkónu, na který se i později posadí. Vypadá opravdu jako princezna, i když bez korunky.* Chudák tvá budoucí polovička. Chudák i má budoucí polovička. V osmi to opravdu bylo jednodušší a teď se ze mě stala protivná zamlklá rebelující princezna, která pokud se dostane do dalšího paláce, kde nebude chtít být, pokusí se utéct, dokud se jí to nepovede. *Poví mu popravdě zcela vážně. Nikdy nedává najevo emoce, ale toto jí trápí jako nic jiného. Nechce se provdat za někoho s titulem, kdo bude vlivný. Chce někoho, do koho se zamiluje, bude s ním šťastná a prožije s ním jak to dobré, tak i to zlé. Jenže zatím se nikdo takový neobjevil. Proto jí napadne ta nejbláznivější věc na světě. Požádá Atlase o ruku. Sleduje ho, jak si před ní poklekne a má co dělat, aby se nezasmála.* Ano, můj drahý obratle, vezmu si tě. *Poví nejvíce dojatě, seskočí ze zábradlí, spadne před něj a jakmile položí své dlaně na jeho tváře, políbí ho.*

Dokonalý výhled na nádvoří a zahrady. Večer je zde výhled na dokonalé západy slunce. Je zde možnost i pro romantickou večeři.

Lucien Auguste de Croy-Solre

*Bylo to jen pár dnů od příjezdu do Illey a on už se začínal pekelně nudit. Učinil zadost povinnosti, aby zašel vyjádřit díky královi a královně za jejich pohostinnost, ale tím jeho povinnosti v zásadě končily. Proto se sem sjíždělo tolik zahraničních hostů? Chtěli využít chvíle na to se prostě jen poflakovat a pít předražené šampaňské? Nic, na co by ho užilo. Většinu času nyní trávil prozkoumáváním knihovny, která se ukázala být dostačující jeho potřebám. Jinak na něj palác v Midstonu neudělal přílišný dojem. Našel si starší knihu o architektuře, kde byla celá kapitola věnována starému paláci v Angeles, ale i ten byl na jeho vkus příliš prosvětlený a nóbl. Dnes však zatoužil po čerstvém vzduchu, proto s knihou a zápisníkem zamířil na nevkusné balkony. Na všech těch ozdobných věžičkách a zábradlí jako by se tlouklo několik stavebních slohů. Nádech novogotiky bez lomených oblouků, secesní vzory květin, avšak nejvíce by se přikláněl k nápodobě renesance se sgrafitovou výzdobou a klasickými portály. Vybral si místo mezi dvěma pilíři a vyhoupl se parapet. Jednu nohu nechal ledabyle viset dolů, zatímco druhou pokrčil a využil jako opěrku pro otevřenou knihu. Na sobě měl společenské oblečení, ale sako nechal ležet v pokoji, rukávy bílé košile si ohrnul a povolil si kravatu. Nepochopil, proč si zdejší královská rodina tolik potrpěla na teplé podnebí. Směrem od moře vanul alespoň trochu chladnější vzduch, přesto bylo stále poměrně dost teplo a ve vzduchu mu chyběla vlhkost. Byl zvyklý na zasněženou zimu, v horším případě chladnou, mlhavou a deštivou. Možná i počasí tak přispívalo k dojmu, že je na nechtěné dovolené. Chvílemi z kapsy během čtení vytáhl malý zápisník, aby zaznamenal verš nebo myšlenku, která ho zaujala. Bylo to u něj běžnou praxí, pouze si užívat to, jak mu stránky knihy při otáčení šustí pod rukama a zabrat se do slov, která byla sepsána dlouho před tím, jež se narodil... nebylo nic pro něj. Nikdy se nedokázal soustředit pouze na jednu věc, jako by se jeho mozek neustále musel zabývat více problémy, aby dosáhl alespoň zdánlivého dojmu klidu.*

*Před chvíli prozkoumávala další část paláce, která by jí mohla pomoct příště trefit na první pokus do komnaty. Kdyby se jí totiž včera podařilo, mohla se vyhnout svému snoubenci a ještě chvíli žít v naději, že třeba nebude tak hrozný, jak si myslí. Naopak. Ve skutečnosti je ještě horší a nejhorší na tom všem je, že je úplně stejný jako ona. A to jí na tom neuvěřitelně vytáčí. Takže když uviděla na chodbě vcelku ucházejícího strážce, rozhodla si ten hrozný zážitek s chlapským pohlavím ze včerejška vynahradit. Stačilo párkrát zamrkat a pohodit vlasy a strážce se chytil jako moucha na lep. Teď mu oplácí polibky a zároveň couvá směrem, kterým jí vede. Neužije jí na vztahy a náhodní týpci u ní v posteli, jejichž jméno ani neměla potřebu zjišťovat, jsou u ní něco naprosto normálního. Jenom doufá, že jí teď vede do nějaké komnaty. Když ale dojdou někam na vzduch, konkrétně na balkony, nestěžuje si. Rukou nahmatá okraj balkónu, na který se vyhoupne a omotá mu nohy okolo těla. Když jí týpek začne líbat na krku, využije to k tomu, aby pootevřela oči a rozhlédne se po balkonech. Ještěže se týpka držela, jinak by asi překvapením letěla dolu, když tam uvidí svého mladšího bráchu. Během pár vteřin se vzpamatuje a on strážce se trochu odtáhne.* Napiš mi zprávu, kde je tvoje komnata a já tam za chvíli dorazím, co ty na to? Na Illeagramu mě najít zvládneš, že? *Zamrká na něj jako neviňátko a pak ho nechá odejít a seskočí ze zábradlí. Dojde ke svému bráchovi a nakrčí nos, když vidí tu bichli.* Další várka nudy? Užíváš ty si vůbec někdy? *Nadzvedne obočí a pobaveně se usměje.*

*Zdálo se, že by mohl prožít poklidné odpoledne, ale to by bylo zapotřebí, aby byl jedináček. Jednou se zeptal matky, zda by to zpětně nešlo zařídit. Bohužel zjistil, že kromě vraždy se svých sester už jen tak nezbaví. A protože s vraždou je spousta vyřizování, zůstával nadále obdařen povinností trpět různé excesy, jako když se na balkon vpotácela jeho sestra, jazykem zrovna kontrolovala stav mandlí nějakého strážce. Zhluboka si povzdechl.* Nerad bych si stěžoval, ale nemohla bys mu roztáhnout nohy na nějakém méně veřejném místě? *Prohodil dostatečně nahlas, aby ho ti dva zaslechli, ale v hlase mu sotva zazněl nějaký zájem. Očima se znovu soustředil na stránky, přestože vnímal jakousi mumlavou konverzaci, kterou si ti dva ještě stihli vyměnit.* Čtení je činnost, kterou si můžeš užívat, víš? *Prohodil.* A pokud narážíš na jiné záležitosti, zajisté, že si rád užívám. Jen přitom nepotřebuji, aby každý kolemjdoucí v zahradách viděl, jak vystrkuju nahý zadek z balkonu. Otázka vkusu hádám. *Pokrčil rameny a ostentativně zabouchl knihu. Nemělo smysl pokoušet se číst kvalitní poezii, když mluvil se svou sestrou. To by bylo jako pokoušet se tančit valčík v hnoji. Zvedl k ní pohled a prohlédl si ji. Ani se nesnažila se upravit, vlasy měla lehce rozcuchané a na krku červený flek podrážděné kůže, asi od strniště daného mladíka. Jako vždy mu při pohledu na ni skočilo do hlavy trefné přirovnání, jež si osvojil z jedné knihy. Livia byla jako čistokrevný zlatý retrívr. Přihlouplá, atraktivní a drahá. Sám by pak ještě dodal, že když byla v ráži, dokázala taky štěkat celý den. Očivisná rozvernost jí taky nechyběla. Kdyby jí hodil míček, ovládla by se, anebo by ho přinesla?* Nemyslíš, že alespoň tady by ses mohla krotit? Jsi zasnoubená, jak už sis nejspíše všimla. /A toho muže z duše lituji./ Anebo to má být dětinský akt vzdoru, že skočíš po prvním, kdo se namane? Myslel jsem, že puberta už s tebou nemlátí? *Pozvedl lehce obočí a založil si ruce na hrudi. Skrz mraky se na pár chvil prodraly sluneční paprsky, a tak zavřel oči, aby si je mohl vychutnat. Předtím však slezl z parapetu a opřel se o sloup, kdyby náhodou Livii napadla nějaká pitomost, jako ho třeba shodit z balkonu.*

*Má co dělat, aby překvapením neukousla tomu strážci ucho, když uslyší a následně i uvidí svého bratra. Rychle ho pošle pryč s tím, aby jí napsal, kde má komnatu, že za ním dojde a pak přejde ke svému bratrovi a ramenem se opře o jeden sloup.* Ne, nevim, protože pro mě to bylo vždycky za trest. *Uchechtne se a zároveň ušklíbne nad tou představou, že by měla dobrovolně něco číst.* Jaj, prosimtě, o nic nešlo. Tohle byla jenom předehra. Myslela jsem, že jdeme do jeho komnaty, netušila jsem, že mě zatáhne sem. A do tý svojí ještě netrefim. *Pokrčí rameny. Tipuje, že i kdyby měla mapu a plánek, tak by byla ztracená a ještě jí chvíli zabere, než se tu bude orientovat. Malinko vítězně se usměje, když vidí, jak zaklapl knihu, protože tím pádem má jeho celou pozornost.* /Pokud si v mozku nehraje šachy se svym druhym mozkem../ *Proběhne jí hlavou. Hlavně jako malá často uraženě prohlašovala, že její brácha má dva mozky a proto je tak chytrý. Což bylo samozřejmě hrozně nefér a hrozně jí štvalo, že byl ve škole lepší jak ona. Po jeho otázce ohledně zasnoubení protočí očima natolik, že chvíli hrozí že už jí otočené dovnitř zůstanou.* Taky že nemlátí a tenhle byl asi třetí, okolo kterýho jsem prošla, pokud tě mám brát za slovo. *Pokrčí bez zájmu rameny a potichu se uchichtne, když vidí, jak její bráška radši slezl ze zábradlí. Sama si volné místečko ukradne pro sebe a u toho si poupraví triko a vlasy, protože doteď na to trochu pozapomněla.* Svýho snoubence jsem už potkala, pokud by tě to zajímalo a je úplně stejnej jako já. První co mi řekl bylo, že mi klidně ukáže víc, jak jenom jeho prdel na Illeagramu, když já udělam to stejný. A protože nejsem šlapka a můžu si vybírat, poslala jsem ho do háje. Mám nějakou úroveň a on neni zrovna nejhezčí chlap, jakýho jsem kdy potkala. Naštěstí je ze mě zoufalej snad ještě víc, než já z něj a souhlasil s návrhem být manželé jenom na papíře. I když málem skončil mrtvej potom, co měl debilní vtipy na blondýny. *Poinformuje ho detailněji o svém snoubenci a u toho se střídavě znechuceně ušklíbá a střídavě tváří naprosto vážně. Třeba zrovna na vtipy o blondýnách je naprosto alergická.*

*Pocítí drobné zadostiučinění a radost z toho, že své sestře překazil očividně dobře rozjetou rychlovku, než mu došlo, že si bude chtít povídat.* /No potěš koště./ *Dal by přednost té knize. Pokud to má však být cena za to, že nebude muset poslouchat, jak se ocumlávají, byl ochoten trochu té konverzace vydržet, přestože pochyboval, že by byla čímkoliv obohacující.* Pochybuji, že jsi myslela, drahá sestřičko. *Rýpne si sarkasticky.* Když reálně přemýšlíš, máš totiž takový divný výraz v obličeji, jako by si právě dělala něco úděsně namáhavého. *Vysvětlí jí ochotně výsledek svého pozorování.* Ale neboj, neděláš to často, takže určitě neodháníš nápadníky. *Ujistí ji pak ještě s předstíranou srdečností. Pošťuchování jeho starší sestry je jedna z mála věcí, kterou si v její společnosti doopravdy užívá.* /Tak tenhle výraz je ještě horší./ *Uměla protáčet oči nanejvýš ostentativně, až by ho zajímalo, zda to nebolí. Vzhledem k tomu že to však dělala často, předpokládal, že ne.* Až třetí? Odkdy jsi tak zvýšila nároky? Příjemně mě překvapuješ, netušil jsem, že někdy posloucháš mé rady. *Odfrknul si pobaveně. Věděl, že by ji mohl poučovat do nekonečna a nic by si z toho nevzala. Pokud on podědil většinu inteligence, tak ona pro změnu téměř veškerou tvrdohlavost. Mohl být jen rád, že získal to lepší zboží. Neschvaloval ani její neformální odění, ale tuhle rozpravu vzdal už dávno.* Stejná osina v zadku? *Napověděl jí, ale následně zmlkl, aby ji mohl vyslechnout. Vlastně ho doopravdy zajímalo, jaký dojem získala ze svého snoubence. Byl upřímně rád, že není prvorozený, a tudíž mu domluvený sňatek zas tolik nehrozí. Na rozdíl od ní měl šanci najít si někoho, kdo ho nebude zbytek života výsostně iritovat.* Jistěže nejsi šlapka, ty jsou dost chytré, aby si za to nechávaly platit. *Zazubí se . Tentokrát nejde jen o touhu si rýpnout, ale doufá, že jejich vzájemné popichování jí trochu odvede myšlenky od vyhlídek na mizerné manželství.* Pokud by ses ho přeci jen v budoucnu rozhodla zabít, dej mi prosím předem vědět, abychom včas zakryli stopy a mohl jsem ti dělat alibi. Vlastně by to nebyla až tak špatná varianta. Přežiješ rok manželství, pak se stane nějaká nehoda a voalá, jsi volná. Jen se modli, aby ho nenapadlo to samé. *Utrousil a otevřel oči. Slunce už zase zalezlo. Vtipy o blondýnách jednou za čas utrousil, většinou tehdy, když ji chtěl doopravdy naštvat, ale nepatřily mezi jeho oblíbené. Přišlo mu hloupé, aby se takové vtipy, které naráží na barvu vlasů, vztahovaly jen na ženy, a ne na muže. A kdyby to bral tak, že se vztahují i na muže, tak by vlastně urážel i sám sebe.* Ještě můžeš nasadit veškerý svůj arzenál otravnosti a on si to zasnoubení třeba rozmyslí. /Anebo ze zoufalství spáchá sebevraždu./