Balkóny paláce

To přeci neříkám. *Jeho úsměv mluví za vše. Absolutně si nemohl stěžovat.* Nikdo neříká, že si po jídle musíme povídat... *Podotkne potichu, spíše pro sebe. Vážně nemá rád, když ho takhle provokuje. Ve všem byl vždy ukázněný a trpělivý. Než přišlo na ni. Pobaveně nad jejím přiznáním pokroutí hlavou, ale věření ho baví. Už předtím občas uvařil rodině, ale spíše výjimečně. Jí vaří častěji. Což ale snad Nyv neřekne Livii, jinak to schytá.* Pokud budeš chtít. *Slíbí jí. Přeci jen už mu pomáhala s večeří na Valentýn, takže věděla, do čeho jde. V kuchyni byl celkem generál, rád dirigoval a byl dost pedant a přesný. Dost se to pro něj podobalo laboratornímu cvičení, vše mělo své místo a se vším se muselo nakládat přesně dle míry. Pokud to ale chtěla riskovat, problém s tím neměl. Naslouchá vyprávění o Maxovi a Xavierově Selekci, sám to moc nesledoval, ale ona do toho nyní viděla mnohem více. Musel ocenit odvahu jejího bratra, vzít dítě na rande. To moc romantikou nezavání, ale aspoň je k té dívce upřímný a se synem to bere zodpovědně.* Jistěže ty ne. *Pousměje se něžně. Nyneve byla občas až příliš hodná i ke své vlastní škodě. Jemu osobně by to asi problém nedělalo, i když být na místě těch holek, anebo teda dívky, asi by ho to přeci jen trápilo více. Protože té holce se změní život tak jako Nyv, úplně od základů, a do toho dítě samo o sobě mění život úplně stejně, ne-li víc než královská koruna. Sám viděl, jaké potíže to chvílemi dělalo Nyv, představa, že do toho ještě měla být rovnou i matkou... Ale spolu by to nějak zvládli. Vytrhne se ze zbytečných myšlenek, jako vždy se trochu pozapomněl. Pohled mi zněžní.* Víš, že nemusíš letět hned. *Ujistí ji.* Pokud budeš chtít, můžeš zůstat tady a přiletět za mnou později. Ale určitě se sem budeme vracet... *Cítí se provinile, že ji má odtrhávat od rodiny. Ne však tak moc, aby to přebilo štěstí z toho, že si Nyv zvolila společnou budoucnost.* Zas tak snadno manipulovatelný nejsem, hele. *Protočí očima. Růžovou by mu museli na hlavu napatlat násilím.* Myslím, že už král? *Pokud si dobře vzpomínal. Snažil se politiku sledovat, jen teď měl.. Jiné zájmy. Konkrétně hlavně dívku před sebou a své sestry.* Nic neslibuju. *Ušklíbne se.* /Záleží na tom, jak se staví k Astrid./ *Sklidí talíře, což není rozhodně žádná těžká práce a naservíruje jim dezert.* Však to taky je. *Liv doma v Belgii vždycky říkala něco podobného, a pak sežrala dva a následně nadávala, že nebude moct dva dny jíst a bude muset dvakrát víc cvičit jen aby ze sebe ty kalorie dostala.* Klidně ti můžu s tím spalováním pomoc jinak... *Navrhne nevinně a oplatí jí tak provokaci. Ne, že by se mu to oplatilo. Jen Nyneve může vypadat sexy, když jí. Potřese hlavou.* Radši bych byl vědec. Vaření mě baví, ale nevím, zda tolik, abych se tím když tak chtěl živit. *Vlastně ho na tom těšila jednoduchost a nekonečná možnost kombinací, ale dělal to spíše pro druhé, protože se mu líbilo, když někomu chutnalo. Sám se též pustí do jídla, tenhle dezert přeci jen fakt miluje, takže se po něm jen zapráší. Zadívá se na Nyv a všimne si, že má v koutku drobnou šmouhu od polevy.* /Hm... to neuděláš./ *Snaží se přesvědčit sám sebe, aby zůstal na místě. Jenže se to nedaří.* Vteřinku se nehýbej. *Poprosí ji a palcem jí přejede po rtu až ke koutku, kde čokoládu setře. Usadí se zpět do židle, z které se musel nadzvednout a palec zamyšleně olízne, načež se chlípně pousměje.* Vážně mám čokoládu rád. Je to druhá nejoblíbenější věc, kterou si dám, když mám chuť na něco sladkého... tou první jsi samozřejmě ty. *Zkonstatuje nonšalantně.*

Jistěže budu chtít. *Pomáhala mu už jednou vařit a bavilo ji to. To, že je v kuchyni jako generál jí ani nevadí. Sama tam moc zručná není, tak aspoň ví, co dělat a řekněme, že je od něj zvyklá dostávat rozkazy.. jasně vidět je to v jejich posteli, kde si na to rychle zvykla.* Začnou se bavit o Xavierovi a jeho Selekci. Předtím se o to ani tolik nezajímala, ale teď se dozvěděla, že je to její bratr a je to tedy jiné. Pročetla si pořádně, co o nich všech psali v Illea news. Hlavně tedy o té dívce, která se podle ní stane vítězkou. Je jasný, že Xavierovo srdce si vybralo, i když sám sebe bude možná chvilku balamutit, že ne a potrvá mu, než si přizná, co cítí. Stejně jako Aideen, která se lásky bojí. Jí osobně by nevadilo vychovat cizí dítě. Časem by ho mohla považovat zcela za své. Možná by nebylo její po krvi, ale jinak ano. Ona by ho přece učila chodit, mluvit, jí by říkalo to miminko máma. Ona by se o něj starala, když by bylo nemocné. Matku z nás nedělá jen to, že nějaké dítě porodíme, ale právě i tyhle věci.* Já vím, že nemusím, ale chci. Miluju tě a nedovedu si představit, že bych měla být nějak moc dlouho bez tebe. Jak jsi řekl, budeme se sem vracet a s rodinou si můžu klidně denně psát a nebo volat. Naše kontakty se nepřetrhají. *Pokrčí rameny.* Nemusíš se cítit vůbec provinile za to, že s tebou odjedu. Vážně ne. *Výraz jeho tváře mluví za vše. Asi si to dost vyčítá. Ona jemu nikoliv To, že odjede je její svobodné rozhodnutí. *Navíc se do Belgie vážně těším. Až mi tam vše ukážeš. *Usměje se na něj. Nikdy přece v cizí zemi nebyla a jen párkrát opustila svou provincii, kde se narodila - Midston. Vlastně kolikrát z ní ojela by spočítala na prstech jedné ruky. Nebyly to dovolené, jen pár návštěv příbuzných. Teda lidí o kterých si aspoň donedávna myslela, že jsou její příbuzní. Když se ví, čí je doopravdy dcera, už je jasné, že s nimi nemá nic společného.* Kdo ví, co by Livia použila za taktiky, aby tě k tomu donutila. Těhotenský hormony bych jen tak nepodceňovala. *Uchechtne se pobaveně. Bylo by vtipné vidět Luciena s růžovou hlavou. Sama jeden čas uvažovala, že by si mohla vlasy nabarvit, taky na růžovo, jen nějakou světlou ale. Možná by zkusila i modrou? *Švédsko.. Jo vlastně. Máš pravdu, je to král. Jeho otec nedávno zemřel. *Potvrdí. Ne, že by se o politiku zajímala nějak extra moc, ale něco samozřejmě pochytí a tyhle věci ještě vnímá.* Jestli si myslíš, že až mu vrazíš a on ti to oplatí a budeš mít třeba rozbitý nos, že tě budu litovat, jsi na omylu. *Upozorní ho. Naopak by řekla, že si to zasloužil. Tyhle věci se dají řešit přece i v klidu.* S tvou pomocí počítám, neboj. *Mrkne na něj.* Však jasně. Klidně bys mohl být čímkoliv. Jen jsem tím chtěla říct, že je to vážně vynikající, vše co uvaříš a neměl by s problém se tím uživit.*Stejně tak by podle ní mohl být i profesionálním šachistou. Dezert je vážně výborný. Myslela si na začátku, že zítra bude mít výčitky, že ho snědla, protože je to jasná kalorická bomba, ale.. za tohle se na sebe nebude moct zlobit nikdy. Je to až moc výborné. Nadzvedne obočí, nicméně ho poslechne a nechá mu setřít čokoládu z koutku.*/Jako dítě../*Ale na to, aby sama sebe kritizovala za to jak jí nemá čas. Sleduje ho si palec oblízne a chlípně se usměje. Už jen tohle ji docel nabudí a její fantazie začne pracovat na celé obrátky.* Klidně mě můžeš mít jako druhý dezert. *Vzala si s sebou mobil, kdyby se něco stalo a ten začne pípat jako zběsilý.*Promiň, ale podívám se. Odpoledne bylo ještě drama okolo jedné sestřenky, která měla problémy s přítelem.. docela velký, co jsem slyšela. *Omluvně se na něj pousměje a mobil se starostlivě staženým obočím otevře a nejde na chat. Když se načítají ty zprávy, vezme si víno, které zrovna pije, když si přečte zprávu Aideen a to není dobrý, protože ta zpráva způsobí, že jí víno zaskočí a chvilku trvá, než může normálně dýchat.*To je pitomec. *Uleví si. Moc nekleje ale tohle nejde.* Aideen je těhotná.. Bože na co myslela? Zrovna ona by se měla co nejvíce chránit, když je nemocná.. *Je to pár týdnů, co se její stav zhoršil.. na dítě není vhodná doba. Proměn si starostlivě oči.* Ta tak bude moct mít ještě někdy řeči ohledně toho že bych se měla chránit já..

*Konverzaci o dětech zrovna neplánoval, takže je celkem i rád, když ji opustí. Následně se však věnují jejich odjezdu do Belgie, který se pomalu ale jistě blíží.* A já tebe. Ale jsi to ty, kdo kvůli našemu vztahu něco obětuje, mám prostě starost. *Potlačí povzdech. Ví, že po ní žádá hodně. Svou rodinu teprve našla a už se jí má zase částečně vzdát? Potlačí povzdech.* Udělám všechno proto, aby ses v Belgii cítila jako doma. *Slíbí jí.* Abys toho rozhodnutí nikdy nelitovala. *Dodá. Toho se bojí asi nejvíc. Ale našel jí skvělou uměleckou školu. Rodiče už se těší, až ji poznají, i když byli celkem dost překvapení, že jim hodlá někoho představit, stalo se to poprvé a on nebýval zrovna na impulzivní rozhodnutí. Taky budou mít spoustu práce s trojčaty, až se narodí. A Liv si určitě Nyv rychle osvojí a i Astrid, pokud neodjede, Nynevs určitě přijme. A on sám se bude sakra snažit, aby byla spokojená. Za takovou oběť jí to dluží.* Nemusíme zůstávat jen tam. Oba budeme mít nějaké povinnosti, ale ve volném čase můžeme cestovat. *I proto si zatím nepřál svatbu ani rodinu. Měli pořád, co dělat a oběvovat, usadit se mohli později.* Jediný, čím může vyhrožovat je to, že to jedno dítě nepojmenuje po mně. Ale já bych jí pak slíbil, že ty prcky nebudu hlídat, anebo jí už nikdy nic neuvařím. Myslím, že bych vyhrál, taky mě není radno podceňovat. *Znal svého protivníka a uměl vytáhnout ty správné argumenty. A byl tvrdohlavý. Navíc nesnášel růžovou. Kdyby to aspoň byla třeba modrá... Nad tím, že je Andreas král jen pokývne, je rád, že má správné fakty.* Pokud bych se do něj pustil, nezvedne se už po první ráně. *Zaremcá. Avšak takhle to řešit nechce. Pokud tedy nezlomí Astrid srdce. Docela by ocenil partnera na box nebo alespoň náhradu za boxovací pytel.* To jsem rád, budu ti zákusky nosit častěji. *Navrhne nevinně.* Děkuju. *Pousměje se. Občas přemýšlel, čím by byl, kdyby neměl titul, ale byly to zbytečné úvahy. Všimne si, že jí v koutku zůstala šmouha od čokolády a jednoduše nemůže odolat.* Beru tě za slovo... *V očích se mu zablýskne. Doopravdy by mu nedělalo problém zneužít ten nevinný stůl. Zaslechne stejně jako ona cinkání mobilu a přikývne.* Jasně. /Kdy v tvé rodině není nějaký drama?/ *Přišlo mu, že být Schreave by mělo být označené jako vysoce rizikové povolání.* Sakra Nyv! *Už už by vstal a pomohl jí vykašlat, ale naštěstí Nyv chytí dech sama.* /Uh nadávky?/ *To bude nejspíše vážné. On si však jen povzdechne a opře se do opěradla, když mu sdělí, o co jde. Přijde mu, že tahle rodina by měla investovat více zájmu do sexuální výchovy, především například k tomu, jak se bránit nechtěnému těhotenství. Sleduje Nyv, jak si nadává a sám upíjí víno. Nemůže to komentovat, byl by nejspíše sarkastický a nechce ji naštvat. Chápe, že má o Aideen starost, když je nemocná.* /Škoda, že taky nevynalezli očkování nebo lék na blbost./ Chceš za nimi jít? *Zeptá se klidně. Pochopí, když bude muset jít řešit rodinnou krizi.*

Pro mě ale tohle není žádná oběť. *Potřese hlavou.*Chci být s tebou, těším se do Belgie. Sice mi bude chybět rodina, ale pořád budeme v kontaktu. Navíc stejně tak bys mi chyběl i ty, kdybych byla tady a ty v Belgii. *Pokrčí rameny. To, že s ním odjede pro ni není žádná oběť. Sama se svobodně rozhodla. Naštěstí není žádná korunní princezna, aby musela plnit moc povinností a neměla čas. Má přece jen více svobody na to, aby sem mohla občas zajet. */I za Aideen../*Ta bude pro změnu zase v Dánsku.*Nebudu toho litovat a dobře se budu s tebou cítit kdekoliv. *Usměje se na něj. Vážně se tam těší. Cestovat, navštívit cizí země ji vždycky lákalo a takhle se jí naskytla tahle příležitost. Těší se i a Lucienovi rodiče. Sice je se setkání s nimi trochu nervózní, kdo by taky nebyl, ale snad si s nimi sedne.* Přesně tak. Můžeme jezdit sem do Illey a občas třeba i do Dánska. Tam bude Aideen. *A je to přece jen blíže jak Illea. Aspoň je to pořád v Evropě. Uchechtne se.* Ona dva moc dobře víme, že bys ty prcky hlídal, protože se na ně taky těšíš.. A navíc.. Když si je ukradnu a dotáhnu do naší komnaty, nebudeš mít ani moc na výběr. *Zamrká jako naprosté neviňátko. Ona děti miluje a proto bude velice ráda Livii s dětmi pomáhat. Už starat se o jedno dítě není procházka růžovým sadem, natož právě o tři. Navíc ona k tomu bude mít ještě dost povinností, jakožto korunní princezna jich má i o něco více než Lucien.* V některých ohledech ti sebevědomí vážně nechybí.. *Kdo ví jak je na tom Andreas, takže tvrdit, že by se po první ráně už nevzpamatoval je přece jen možná trochu odvážné.* A ještě raději mi budeš pomáhat spalovat kalorie, že? *Odhadne a usměje se. Když jí setře z koutků úst čokoládu, sleduje ji jak si svůj prst oblízne a bez zaváhání řekne, že se ráda stane jeho druhým dezertem. Zaslechne cinkání mobilu, takže se omluví a raději se tam podívá. Poslední dobou se toho děje tolik, že se vždycky bojí, co znamená, když se tam tak najednou rychle rozjedou zprávy a mobil jí začne cinkat jako zběsilý. Tohle jí už ale skoro přivodí infarkt. Řekne Lucienovi o co jde a promne si oči. Raději ten mobil zase odloží, protože se tam rozjede hádka mezi Xavierem, Aideen a Austinem, kdy její bratři chtějí snoubenci Aideen jednu vrazit a ona se jim tedy nediví. Její stav se zhoršil a on jí udělá teď dítě?* Austina a Xaviera zklidňuje máma a Aideen je teď se svým snoubencem. Zajdu za ní zítra. *Napije se zase trochu vína.* Stav je vyrovnaný. Ty budeš mít tři synovce nebo neteře od Liv a já zase od Xaviera, Austina a Aideen. *Pousměje se. Snaží se to brát ještě nějak sportovně.* Ale fakt si myslím, že by tu měli pro Schreave rodinu dát více hodin nějaké sexuální výchovy, kde jim vysvětlí vše o tom jak se chránit.

*On sám to vnímá trochu jinak. Něco jí bere a musí se postarat o to, aby tuhle ztrátu vyvážil. Ale ví, že nemá smysl se dohadovat, Nyv by na něj nikdy nesvalovala vinu.* To doufám, budu se o to snažit. *Ujistí ji. Ať už budou kdekoliv, bude jí náhradou za domov.* /To můžeme./ *Asi by jí ale kývnul na vše. Trochu ho stále hlodalo, že si to ještě rozmyslí. Zamračí se a odfrkne si.* Ještě jste se ani nepotkaly a už jste se proti mně spikly? *Pozvedne obočí.* Jasně že budu mít ty malé rád, ale nemůžeš mě takhle připravit o argumenty k vyjednávání! Že ty vlastně chceš, abych skončil s vlasy na růžovo? *Tipne si vyčítavě. Zaškubou mu koutky a jen pokrčí rameny.* /Když tu ránu nebude čekat.../ *Když byl naštvaný, nejednal zrovna zodpovědně nebo jemně.* Já myslel, že se to doplňuje. *Vysvětlí jí bezelstně. Klidně by se do toho spalování kalorií vrhl rovnou, kdyby je nevyrušilo cinkání mobilu oznamující nězodpovědnost dalšího z rodiny Schreave. Všimne si, jak ji to rozhodilo a chápal by, kdyby se to vydala řešit.* Určitě? *Ujistí se. Nějak se mu o tom nechce vtipkovat. Místo toho se starostlivě natáhne přes stůl po její ruce, za kterou ji vezme.* Jo, to rozhodně. *I proto chtěl na děti počkat, až si budou stoprocentně jistí. Neplánované děti, ony "nehody" sice často dostávaly stejně lásky, a přesto průzkumy ukazovaly, že měly větší tendence k rizikovému a sebepoškozujícímu chování. Snadněji o sobě pochybovaly a také často pokračovaly v nezodpovědném chování a motaly se tím v kruhu, když se jim též narodilo naplánované dítě. To je něco, co by pro své děti nechtěl. Toužil po harmonické rodině. Nemyslel tím Lerfekni rodinu, ale takovou, u níž věděl, že udělal to nejlepší, co bylo v jeho silách.* Aideen to zvládne. Jen budeš muset přimět bráchy, aby ji míň stresovali. Nemají moc co poučovat o zodpovědnosti, spíš by ji měli podpořit. *Sám u Liv vyšiloval, to jo, jenže on se nechoval stejně jako ona. Navíc ta na něj vrhla několik bomb zaráz, jako že se ožrala, vdala a je asi těhotná. Vyklidnil se a už to bral sportovně. Dokázal tak s Xavierem a Austinem soucítit, jenže už se stalo a jejich sestra má rizikové těhotenství, měli by myslet v první řadě na její blaho. Přijde mu, že ať chtěli nebo ne, takhle zpráva jim večer rozhodila. Zvedne se a poklidí ze stolu na vozík, aby nádobí později mohli sloužící sklidit. Následně si přisune židli vedle ní a dá jí ruku kolem ramene, přičemž si ji k sobě trochu přivine a políbí ji do vlasů.* Chceš jít spát? Nebo můžeme kouknout na film. Jít se projít. Co by ti pomohlo cítit se líp, hm? *Zeptá se jí upřímně. Nechtěl, aby se trápila, pokud to mohl jakkoliv zmírnit.*

*Usměje se na něj. Ani se moc snažit nemusí. S ním vážně bude spokojená kdekoliv, pokud jejich život v Belgii bude vypadat jako teď pobyt v Illey. Ví, že tam možná bude mít Lucien více práce, ale ona se za chvilku zase ráda zabaví hlídáním prcků od Livie, která toho taky bude mít dost. Dost se na roli chůvy těší.*Promiň, ale holky drží pospolu. *Pokrčí rameny a neviněn se na něj zazubí. Jistě, že by ho ráda viděla s růžovou hlavou. Byl by to podobně nezapomenutelný zážitek jako když byl na plese Peter Pan.* Už se stalo. *Okomentuje to, že ho nesmí takhle připravit o argumenty. A navíc, Livia není hloupá. Mu pohrozí, že mu holky nepůjčí a beztak by jí sám odkýval cokoliv by jen chtěla..*Ve tvé logice očividně ano.. Teda ne, že by se mi to osobně nějak příčilo, spíše naopak. Miluju tohle "cvičení" s tebou. *Naznačí i ty uvozovky. Když zjistí že je těhotná i Aideen, začne o ni mít samozřejmě starosti. Je nemocná a teď čeká dítě. Austin a Xavier tomu taky moc nepomáhají s těma jejich kecama.*Jo. Mamka se do nich pustila a když je Aideen se svým snoubencem, nepůjdu tam. Musí si toho mezi sebou taky dost vyříkat. Ohledně dítěte i svých citů, které oba dva tvrdohlavě popírají. *Zamrmlá si pro sebe.*/Asi je zavřu v nějaké místnosti a jídlo budu dostávat zpod dveří. Nepustím je ven, dokud si nepřipustí a neřeknou, že se milují./ *Stiskne mu lehce ruku. Je ráda, že ji takhle podporuje. *Jo, ti dva tak mají mít nějaké kecy. Momentálně jsem jediná já z rodiny, kdo by jí mohl něco vyčítat. *Protočí očima. Austin a Xavier nejsou zrovna dobrým příkladem zodpovědnosti.*Ale ni jí nevyčítám, jen mám strach. *Jednou by dítě stejně mít měla. Je její snoubenec korunní princ, ne? A ten by měl zplodit nástupce. Zní to ale hrozně, když se to podá takhle.. Že by to dítě Aideen prostě mít musela. Blíže se k němu přitulí, když sklidí talíře a políbí jí do vlasů.* Klidně můžeme jít do komnaty si "zacvičit". *Usměje se na něj.* Sice tohle byla bomba. *Myslí to, co se dozvěděla o Aideen samozřejmě.*Ale nesmí nám to přece zkazit večer. *Políbí ho. A ona se přitom dost rozptýlí taky a později hned spokojeněji usne v jeho náručí, což naprosto miluje.*

A co sakra že páry a zamilovaní drží pospolu, na to se nehraje? *Zatváří se schválně smutně, jako by mu tím vážně lámala srdce.* Jsi krutá žena, Nyneve... *Povzdechne si a pokroutí hlavou. Liv není hloupá, ale taky je dost emocionální a pod vlivem hormonů. Stačilo, když jí pohrozil, že už jí nikdy nic neuvaří a hned zkrotla.* Mně ta logika přijde úplně jasná. Přijde ti, že když budeš jíst tolik sladkého, budeš to muset “vycvičit”. Takže když ti budu nosit zákusky, budu mít jistotu, že budeš chtít cvičit a oba víme, které “cvičení” je tvoje nejoblíbenější. *Zazubí se. Podle něj v tom vážně byl skvělý systém. Chápe, proč se o Aideen bojí, říkala mu o její nemoci, ale přesto není nic moc, co by s tím mohli udělat. Aideen bude potřebovat oporu a taky by si to měla vyříkat se snoubencem.* A když nepomůže máma, měla bys na ty dva pustit jejich drahé polovičky, ty už si je srovnají. *Zaškubou mu koutky. Pokud holky drží spolu, určitě budou stát za Aideen a zároveň to mužům, které milují, zvládnou podat lépe.* Někteří lidé to tak mají. *Pokrčí rameny. Nechápe proč. Jemu trvalo si pocity utřídit, ale potom neviděl důvod, proč je popírat. Tenhle obranný mechanismus mu jednoduše nedával smysl, protože moc dobře viděl, že stejně nevycházel. Jednou se tomu člověk postavit musel. Raději Nyv vezme za ruku a nabídne jí alespoň nějakou útěchu.* To tedy... *Pousměje se pobaveně.* Já vím. *Ujistí ji. Na výčitky bylo stejně pozdě. Raději si sedne vedle ní a přivine ji k sobě. Ví, že by si o to neřekla, ale už si stihl všimnout, že když ji objímá, většinou se uvolní. Tak nějak nečekal, že by měla náladu zrovna na tohle. Trochu ho to překvapí, ale proti polibku rozhodně neprotestuje. Naopak jí vezme tvář do dlaní a polibek odhodlaně prohloubí. Pokud toužila po rozptýlení, rád jí poskytne. Jazykem vyhledá ten její a vloží do líbání mnohem víc vášně, než by se na veřejné místo slušelo. Neodtáhne se dříve, než už jim oběma dochází dech.* To abych šli... *Vydechne zhrublým hlasem, rty se přesune podél její čelisti, kde pokračuje na krk s dráždivými polibky, které jak doufá, ji donutí přestat přemýšlet.*

Noo.. Však já občas hodlám podpořit i tebe, ale zrovna v tomhle případě by pro mě bylo výhodnější sát na straně Liv.* Pokrčí rameny. Až od něj uslyší lákavější nabídku, zase přejde na jeho stranu.*Ale stejně mě miluješ. *Zazubí se na něj. Navíc, kdyby byl v podobné situaci věří, že by se zachoval stejně jako ona. *Navíc, ty mě zase moc rád provokuješ. O "krutosti" nemáš co mluvit. *Potlačí chuť na něj dětinsky vypláznou jazyk, ale nebude se chovat jako její dětinští sourozenci. Uchechtne se.* Pěkně jsi si to vymyslel.. Vykrmovat mě zákusky, abychom pak více a více mohli "cvičit".*Když to podá takhle je to vážně dobrý plán.* Pravda. Austina zavřu s Avou do komnaty jen tak. Christophine dotáhnou ke Xavierovi, aby si k ní přiznal city. To stejný platí u Aideen a jejího snoubence.. Páni. Dovedeš si představit, jaký by tu byl klid, kdybychom je všechny někam zavřeli? Bychom jim maximálně třikrát denně nosili podstrkávat jídlo skrz dveře. Palačinky, pizzu a tak, co tama projde. *Pobaveně jí zacukají koutky. Bylo by to zvláštní, ten klid bez těch všech, kdyby se rozhodli někam zavřít i Liviu s Eastonem. Více se k němu přitulí, když ji obejme. Je u něj ráda takhle blízko. Ví, že se jí Lucien snaží pomoct a jenom tímhle už jí pomohl hodně. Jednoduchým objetím, které jí ujišťuje, že na to není sama a je tu pro ni. Stejně jak je tu ona kdykoliv pro něj, když potřebuje. Například uklidnění po té, co se dozvěděl, že jeho sestra bude mít rovnou trojčata a nebo poté, co Astrid postřelili. Nechce dovolit, aby se jim takhle zkazil den a zároveň potřebuje nějaké rozptýlení, které jí právě přinášejí jeho polibky. To, že se líbají takhle vášnivě na místě kam může kdokoliv kdykoliv přijít je jí jedno. Pokud v sobě má trochu slušnosti, hned by odešel a navíc v palác snad není jediné místo, kde si to někdo aspoň jednou nerozdal.. Spokojeně vzdychne když se polibky přemístí až na krk.* Měli bychom.*Souhlasí potichu. Když dovečeřeli, nemusí využít přece ten nevinný stůl, aby si to rozdali na něm, ale rovnou odejít do komnaty, kde to bude přece jen lepší. Budou tam méně lidem na očích, než tady. Jenda věc je pro ni líbat se tu, což je ještě v pohodě a druhá věc si to tu vážně rozdat. Nechce dneska kontrolovat hlasitost svých vzdechů, které z ní Lucien vymámí.*

Že prý občas... *Odfrkne si s hranou uražeností.* Ani na vlastní přítelkyni se nemůžu spolehnout. *Zavrtí nad tím nevěřícně hlavou.* To miluju. *Ujistí ji.* K vlastní smůle... *Dodá ale škádlivě.* To není vůbec fér, sice tě provokuju, ale taky ti to pak vynahrazuju. *Ohradí se. A většinou to tak taky je. Spokojeně se uculí.* Já vím. A dobré jídlo, k tomu skvělý sex, podle mě to zní jako recept na spokojenou ženu. *Zazubí se pobaveně.* Klid... *Řekne nepřesvědčeně.* Zapomněla jsi na jeden faktor, když je takhle zavřeš. Bude to chtít permanentně špunty do uší. *Dokáže si představit, že by se jak na potvoru střídali v činnosti.* A taky by bylo o dítě navíc. Pokud vím, tak to děvče, Christophine? Není těhotná, ale že bych tvému bratru nevěřil, že ten stav nezmění, když už se mu to jednou povedlo, to teda nevím... *Ušklíbne se. Na druhou stranu by se asi vážně nedivil. Snaží se ji trochu ukonejšit. I když s ním vtipkuje, tak ví, že má o Aideen starost. Nečeká, že navrhne sex jako činnost pro uklidnění, ale protestovat nehodlá. Políbí ji vášnivě a rozhodně ne způsobem, který by byl pro cizí oči. Pokračuje s polibky až na krk a její tichá zadýchaná odpověď mu stačí. Znovu ji vezme za ruku a vytáhne ji do stoje. Je těžké od ní teď držet dál, a tak ji s úsměvem lehce potáhne směrem z balkonu.* V tom případě si musíme pospíšit... *Upřímně měl v kalhotách trochu těsno a myšlenka na to vybrat si nějaký tmavý roh taky nebyla zas tak špatná. Ale vzhledem k tomu, co se stalo, se jí dneska chce věnovat a vymazat z její hlavy veškeré myšlenky. A je si jistý, že ví, jak na to, jen by určitě oba upřednostnili pohodlnou postel.*

*už rána má dost riskantní náladu, protože jí vytočil jak Austin tak Xavier a táhne se to s ní celý den. Nechápe, jka může mít za bratry takové pitomce. I když i ona měla chuť se vydat do města za Austinem, ale už tak byla ve stresu a nechtěla tomu miminku ublížit ještě více, takže nakonec zůstala v paláci. Nic moc zajímavého nedělala, většinou jen ležela v komnatě u filmů a seriálů. Odpoledne se rozhodla na chvilku zajít do lázní, z kama pak zamířila sem. Na sobě má jen volnější roztrhané džíny a černou velkou mikinu. Vlasy má vyčesané v drdolu, který je pořád trochu vlhký z lázní. Posadila se na jedno zábradlí tak, aby viděla na oblohu, která už pomalu černá, protože slunce už zapadlo. Pak už se nechala jen unášet myšlenkami na tu růžovou budoucnost s malým Jaydenem nebo malou Aideen a bezděky si přitom položila ruku na břicho a na tváři se jí objevil menší úsměv.*

*Na ošetřovně nebyl ani den, odítal tam ležet jen kvůli popálené ruce. Sice bude mít asi dost ošklivé jizvy, jelikož ruku má popálenou až od paže po po zápěstí. Prsty mu to odnesli jen trochu, za což je rád, kdyby to dopadlo jak s paží, bbylo by dost možné, že by v prstech ztratil cit to by si už asi vážně šel hodit mašli. Celé odpoledne dělal papíry, takže teď se rozhodl jít na vzduch. Na sobě má šedou mikinu a černé džíny. Ještě měl dost probléy s tím, aby nechal jeho kočku v komantě, která se mu tiskla k noze, takže nakonec jde vedle něj poslšně jak pes. Po chvíli chůze to odbočí na balkony, kde dlouho nebyl. Zastaví se ve dveřích, jakile někoho uvidí, chvíli mu trvá než mu dojde, že je to jeho snoubenka. Jeho kočku zatím položí na jedno z křesel, načež se vydá za Aideen.* Ahoj. *Pozdraví a starostlivě se na ni koukne.* Jak ti je? *Zeptá se i starostlivě.*

*předtím byla v lázních, kde strávila dost velkou část odpoledne, ale pak zamířila nakonec na balkony. Posadila se na zábradlí a nechala se trochu unášet myšlenkama. Chodívá sem poměrně často, vždycky je tu hezký výhled - hlavně na západ slunce, i když ten už propásla. Ani si nevšimne, že někdo vejde, dokud na ní teda Jayden nepromluví a vytrhne jí tak z přemýšlení. Trochu prudce a polekaně se k němu otočí a pousměje se.* Ahoj, chceš mi přivodit infarkt? *zeptá se s pobaveným úsměvem.* Dobře. Jak je tobě? *starostlivě se podívá na jeho ruku a pak si všimne nějaké kočky, která se k nim přichomýtne. Seskočí se zábradlí, aby si k ní mohla přidřepnou a pohladit ji a samozřejmě na ní začít šišlat.* Ta je tvoje? Jaktože jsem ji ještě neviděla? *zvedne jí opatrně do náruče, přičemž ta kočka spokojeně zamručí.* Jak se jmenuje? A proč jsi mi jí ještě neukázal? *zasype ho otázkami, jakoby jí bylo devět a viděla kočku poprvé v životě.*

*Překvapí ho, že tady uvidí Aideen, nečekal, že ji dneska uvidí, ale tak nestěžuje si, vidí ji rád. Chyběla mu, jako by ji neviděl několik měsíců. Už ho ty jeho pocity ani nepřekvapují. Nebo aspoň už si začal pomalu ale jistě uvědomovat, co ty jeho pocity znamenají.* Nechci. To bych ti blížil a to nehci. Navíc by si mi chyběla. *Usměje se na ni. Pak tady pohled sklopí na jeho ruku.* Jo, dobrý. *Poýve hlavou a jakmile uvidí, jak se k nim přitoulá jeho kočka, protočí očima a začne litovat toho, že nebyl nemilosrdnej a prostě ji nekopl zpátky do komnaty.* Jo, je moje. A dost možná si ji mohla vidět na mým Illeagramu. *Uchechtne se.* Jmenuje se Tycho. A neviděl jsi ji, protože jsi nebyla u mě v komnatě. *Pronse pobaveně.* A očividně tě má radi než mě. *Podotkne a na kočku se zaklebí.*

*trochu se Jaydena lekla, protože ho neviděla přicházet, ale je ráda, že se tu objevil. Všechno jí teď přijde nějak hezčí a uvolněnjší.* Fakt bych ti chyběla? *zeptá se trochu překvapeně, ale pak tak nějak automaticky přepne do té klasické Aideen a zazubí se na něj.* Jasně, že bych ti chyběla. Chyběla bych všem. Co by si beze mě svět počal? *určitě by to tady bez ní vůbec nikdo nepřežil... Starostlivě se zeptá, jak mu je, ale po jeho odpovědi pořád nějaká ta starost v jejím pohledu zůstane.* Fakt? Byl jsi s tím ještě na ošetřovně? Měl bys tam zajít pokud ne. Můžeš mít třeba infekci nebo tak. A co vůbec ta plíce? *doufá, že dodržuje jejjich dohodu, protože ona ano. I když teda nemá moc na výběr vzhledem k tomu těhotenství. Pak si všimne nějaké kočky, nad kterou se samozřejmě začne hned rozplývat, jakoby nikdy neviděla žádnou jinou.* Jo, viděla jsem nějaký fotky, ale myslela jsem, žes jí vždycky někomu čornul a pak vrátil nebo tak. *uchechtne se. Nikdy jí nenapadlo, že by to mohla být jeho kočka, i kdžy jí to ais napadnout mohlo.* Tak to se bude muset napravit. *zazubí se na něj a už si plánuje, kdy se nalifruje do jeho komnaty.* Jasně, že mě má radší. Koukej, vždyť to je láska na porvní pohled. *její slova spíše vyzní, jakoby to říkala samotné Tycho a ne Jaydenovi a políbí jí na hlavičku.* Žárlíš snad? *koukne na něj s povytaženým obočím, ale pak už se Tycho začne vzpírat, a tak jí pustí zase na zem.*

*Překvapeně se na ni koukne a pokýve hlavou.* Jasně, že by si mi chyběla. *Poví to, jako by snad byla padlá na hlavu a nevěděla něco takového, jakože by mu vážně chyběla. Když už ty její dalí sova z ní jak od klaiscké AIdeen, musí se tomu zasmát.* Přesně tak, ty jsi totiž světu nepostradatelná, bez tebe by sět nebyl svět, trubko. *Zasměje se a pobaveně nad ní zavrtí hlavou.* Jo, byl, hned po útoku. Nic s tím nemám neboj. A plíce dobrý. Příští týden bych se podle doktorů už mohl vrátit víceméně do normálu, cvičení a tak. Jen to nesmím přehánět. *Poslední slova řekne s dost velkou otravou v hlase, protože ho to prostě štve.* Ne, to jsem fakt nedělal. Je moje. *Uchechtne se a na kočku se koukne varovným pohledem.* Ona je nevděčník. Vžždycky se k někomu lísá a pak za chvíli se zas vzteká a tak dokola. A původně jsem ji pojmenoval Tycho, protože jsem si myslel, že je to kluk, mám ji od kotětě... Jenže pak se ukázalo, že je to holka. *Poví ji menší historku a pak nasadí na oko ublížený výraz.* Ne, vůbec. Jasně že žárlím. *Už to ale dopoví s menším úsměvem na rtech. Pak ji opatrně vezme za ruce a koukne se na ni.* Víš... Asi nejsem zrovna chlap snů, dokážu být dost na nervy a když jsem se dozvěděl o našem zasnoubení, nebl jsem nadšený, ale zároveň jsem se s tím smířil, jsem korunní princ, dalo se to čekat. A když jsem tě viděl poprvé, řekl jsem si, že budeš dost velký oříšek, že jsi jako tornádo a že takový tornádo nikdy nevydrží s někým jako jsem já a já to dost možná nevydžím s takovým tornádem. Ale pak jsem tě poznával víc a víc a zjistil jsem, že vlastně s tímhle tornádem chci žít.... Že mi t-to t-tornádo nevadí... *Trochu se zakucká, takže si odkašle a trochu ustrašeně se na ni koukne.* Trvalo mi dlouho, než jsem si uvdomil, co to ve mně vzhledem k tobě roste. Už u toho bázenu a teď nosíš naše dítě... Chvíli mi to trvalo, ale... *Odmlčí se, než zas pokračuje dál.* Miluju tě, Aideen. Je to strašně zvláštní pocit to říct nahlas, až děsivý, ale... Je to i docela úleva a já neumím proslovy a podobý věci, takže to vše znělo asi příšerně, takže dělej, že si nic neslyšela. Teda že si slyšela ty dvě slova na konc, ty jo, ale ten zbytek ne. *Dostane ze sebe skoro rychlostí blesku a kdyby teď mohl, asi by skočil dolů, protože je ze sebe nehorázně nespokojený, že je z toho tak nervozní.* Miluju tě, tebe i naše dítě. *Zašeptá, načež pohled sklopí ke kočce, která se mu začne otírat o nohy a odolává chuti ji odkopnout pryč, protože teď docela ničí tu jejich chvilku, kterou zničil dost možná i on sám. Nebo si to aspoň myslí.*

*pousměje se, když jí potvrdí, že by mu chyběla, ale pak už začne oplývat zase tím klasickým sebevědomým, prootže by určitě chyběla každému.* Předně tak jak říkáš. Jen tu trubku si můžeš odpustit. *uchechtne se. Prvně nesnášela, když to říkal, ale tak nějak si na to už navykla, i když s tím teda stále není úplně smířená.* Neměl bys tam jít znovu na kontrolu? A jasně, že to nebudeš přehánět, tě budu sledovat 24/7 a držet daleko od jakéhokoliv nebezpečí. *zazubí se na něj. Rozhodně má v plánu dohlédnout na to, aby nic nepřeháněl.* Aha, tak to je jenom dobře, protože od teď jí budu krást já tobě. *uchechtne se. Asi už Tycho Jayden teď moc neuvidí, protože si jí bude nárokovat a půjčovat. Uchechtne se nad jeho histrokou.* Je to hezký jméno jak pro kočky tak pro kocoury. A pohlaví se třeba jednou naučíš poznávat a snad nebudeš oblíkat naše dítě do růžových šatiček, kdyby to byl kluk. *uchechtne se, i když ta představa se jí i tak líbí. I když chudák to dítě.* Tak to je tvůj problém. *nevinně se na něj zazubí a v očích jí pobaveně zajiskří. Pak Tycho pustí na zem a trochu překvapeně a zmateně na něj koukne, když jí vezme za ruce. V tichosti poslouchá jeho slova, přičemž se chvilkami usmívá.* Řekneš mi tohle a pak pohledem hypnotizuješ kočku? *zeptá se trochu pobaveně.* V citech nejsem zrovna nejzběhlejší a ani nejotevřenější, takže mi taky dlouho trvalo než jsem si připustila, co to je. Ty seš můj chlap snů. Teda.. nikdy jsem žádnýho chlapa snů neměla, ale pak jsi jím byl najednou ty a byl jsi všude, v každý myšlence, v každým pocitu.. prostě všude. Jsi jako letní větřík, kterej je úžasnej. A spolu jsme letní tornádo. *zazubí se na něj a pak ho pohladí po tváři.* Asi nejsem ideální materiál na vztahy a rozhodně to se mnou nebudeš mít jednoduchý, ale jsi pro mě perfektní a chci s tebou strávit zbytek života. Taky tě miluju. A naše dítě. *Nikdy by neřekla, že něco takového někdy řekne a bude cítit, ale teď se to stalo a na tváři jí přitom hrál šťastný úsměv. Stoupne si na špičky, aby ho mohla políbit.* Mimochodem, proslovy ti jdou skvěle. *prohodí, když se od něj odtáhne po nějaké chvíli.*

Tu trubku si rozhodně neodputím, trubka vždycky budeš, jsi moje trubka. Takže si nestěžuj. *Poví s úsměem na rtech a svchválně ji polácá po hlavě jako malé dítě, které za něco chválí.* To se jako ke mně i nasthuješ, abys mě sledovaa a kontrolovla? A na kotnrolu půjdu jen s tou plicí, ta ruka je v pohodě. *Vůbec by mu nevadilo, kdyby se k němu nastěhovala, vůbec ne.* Fajn, pořídím si novou kočku. *ZAsměje se a po jejích slovec protočí očima.* Když jsem si Tycho pořízoval, bylo mi asi... patnáct. Už je docela stará a v patnácti jsm eveděl, jak u kotěte rozeznat polaví, vždyť měla všechno zakrslý. *Pokrčí rameny. Rozhodně bude vědět, jak rozezna pohlaví u jejich dítěte.* No... Hypnotzování koček je fajn? *Konec věty stočí do otázky a pobaveně se usměje nazpátek. * Letní větřík a spolu jsme letní tornádo? To je... Poetický. *Pronese a na tváři má šťastný Pořád se bojí, že ona neřekne to samé, ale jakmile to uslyší, obličej s emu rozzáří nadšením, jelikož nebyl nidy šťastnější. S úsměvem ji polibek oplatí a rukama ji si ji přitáhne v objetí k sobě.* V8žně? To se divím. *Uchechtne se a políbí ji na vršek hlavy do vlasů.* Není ti zima? Je pozdě večer a jsme na balkoně, mli bychom jít dovnitř. *Pví starsotlivě.*

*naoko uraženě si odfrkne, i když už si na tu přezdívku zvykla. HLavně se jí ale líbí ve spojení, že je to Jeho trubka a ne jen trubka.* Proč zrovna trubka? Nechceš si vymyslet něco jinýhoo? *neodolá ale poslednímu pokusu ho přemluvit k něčemu jinému.* Popálil tě. To není v pohodě. Já tě tam odvleču klidně sama i násilím, pokud nepůjdeš sám. A ty bys chtěl, abych se k tobě přestěhovala? *zeptá se dost překvapeně. Na jednu stranu je pro ni ta představa společné komnaty úžasná, ale na druhou stranu jí přijde trochu divné, že by měla být v jiné komnatě, než je ta její, ve které je od malička. I když stejně odjedou do Dánska, tak je to asi úplně jedno.* Ne, tahle je perfektní. *uchechtne se.* V patnácti se toho dělo hodně podle toho, co mi říkala Cheryl. Byl jsi zajímavý dítě. *nevinně se na njě usměje. Dostala od jeho sestry nějaké ty historky, nad kterými se samozřejmé náramně pobavila. Pak už jen poslouchá jeho slova, přičemž se zamilovaně usmívá. Uchechtne se po jeho odpovědi a protočí nad ním očima. Nakonec mu řekne, že ho také miluje, i když by netušila, že někdy něco takového bude schopná cítit a natož tak to někomu přiznat. Nikdy si ale nepřipadala šťastnější než teď.* Ty jsi začal s tornádem. *uchechtne se a svede to na něj, což se ukázalo jako jedna z nejlepších věcí. Políbí ho a pak se šťastně ztratí v jeho objetí, kde se taky nezapomene nadechnout jeho vůně.* Jo, bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy slyšela. *řekne upřímně.* Ani moc ne, ale klidně můžeme jít dovnitř. Třeba do tý tvý komnaty.

Taak... trubička? Trubice? *Nakloní na oko zvědavě hlavu na bok a pobaveně se na ni podívá.* No ták, jsem fakt v pohodě. Popálili mě, ale jsem v pohodě. Klid. A jasný. Chtěl, pokud bys teda chtěla taky. Nebo bych mohl já do té tvé? *Poškrábe se na zátylku a nervozně se usměje, jleikož se bojí, že by s ním v jedné komnatě být nechtěla. Pak se vyděsí, jakmile začne mluvit o jeho sestře a nasadí umučený výraz.* Ta taky neumí mlčet, já ji jednou uškrtím... Zašel bych si k tvýmu bráchovi pro tvý historky, ale... Asi bych z toho nevyvázl živej, zdravej a celej. *Uchechtne se a potichu si povzdechne. Štve ho, že ho její bratři nemj zrovna v lásce, ale tak co s tím může udělat. Nejspíš nic.* JSem tak rád, že jsem to konečně ze sebe dostal. Čekal jsem, že bych ti to řekl až na svatbě. *Zaměje a jakmile slyší o komnatě, povytýhne obočí a vezme si ji do náruče.* KOmnata čeká. *Zazubí se na ni a vydá se s ní v náuči pryč do komnaty, přičemž TYcho jde neochotně za nimi.* /Zavřu ji do koupelny./

*probodne ho pohledem, když začne prakticky jen upravovat tvar trubka.* Ne. Rději tu trubku. Trubice je jak třeba močová trubice a to je nechutný. *znechuceně se zašklebí. Trošku jí zaskočí tím sestěhováním, ale vlastně jí to vůbec nevadí.* Jasně. Aspoň tě budu mít pod kontrolou. A taky budu mít zásobu tvýho oblečení. *nadšeně se na něj zazubí a je jí jasné, že už nebude chodit v ničem jiném.* Nešrkť jí! Je skvělá. Máme spolu plno plánů a náhodou ty historky jsou fakt zábavný. *tentokrát se zděsí ona, protože s Cheryl si opravdu sedla a má jí ráda.* A opovaž se přibližit k mým bratrům na dva metry. Pro dobro všech.. *hodně jí mrzí to, jak se Austin i Xavier k tomu všemu postavili. Ale víc byla naštvaná na Austina a pár dní s ním ani nemluvila. Teď už jsou ale v pohodě a to je hlavní. Ale ještě by to mohli urovnat i s Jaydenem.* Já bych ti to neřekla asi nikdy. Vždyť jsem si to sotva uvědomila a to jen proto, že to do mě všichni hustili. *uchechtne se. O její natvrdlosti by se dalo referovat opravdu dlouho, co si budem. Ale je neskutečně ráda, že si to nakonec uvědomila. Zděšeně na něj koukne, když jí vezme do náruče.* Ublížíš si. Pořád jsi zraněnej a já jsem těžká. *zaprotestuje, protože nechce, aby se mu ještě něco stalo. Neodpustila by si to.*

*Prošla už snad celý palác a to tu je týden. Dost to tu zná, takže ani nehrozí, že se ztratí a tím si chtěla prakticky jen trochu oživit paměť. Teď cíleně zamíří na balkony, odkud je krásný výhled od zahrad. Na sebe si vzala modré šortky a bílé tričko, jelikož je tu v Illey dost teplo. Když dojde na balkony, sedne si na jeden okraj zábradlí, v místě kde je trochu tlustší a klidě pokopává nohama, protože přece je úplně normální si takhle sedět na balkoně, že ano? V jednom uchu má sluchátka, kde jí hraje muzika, ale v druhém ne, takže uslyší, pokud k ní někdo přijde. Z toho kde sedí a že to není moc normální si nic nedělá, je úplně v klidu a na důkaz toho si rozpustí culík a začne si sama plést cop.*

*včera měl službu skoro celý den, takže moc času sám na sebe neměl. Akorát se pak stavil ještě do tělocvičny, protože to je ta místnost v paláci, kterou má nejraději. Dneska měl ale volno, takže skoro celý den strávil další oblíbenou činností - stalkování Celest. Teď, když je v paláci, je to i mnohem jednodušší. Není tak těžké jí najít a třeba ji jen pozorovat a sledovat, co zrovna dělá. A přemýšlet nad tím, co by dělat mohla. Baví ho to ještě víc, než by kdy řekl. I teď jí tak trochu ve stínech sledoval a když se nakone usadila na zábradlí, využil příležitosti si s ní opět i promluvit. I když se mu teda moc nezamlouvá, že tam sedí, houpe si nohama a hraje si s vlasy. Ještě spadne. To by tak potřeboval.* Nechceš se raději držet a ne si dělat kouzla na hlavě? *zeptá se naoko pobaveně, když dojde až k ní a sám se lokty opře o zábradlí.* To normálně pokoušíš sebevražedný mise na zábradlí? *pokračuje ve vyptávání a každý její slovo si pečlivě zapisuje do paměti.*

*Leckdo by si při pohledu na ni poklepal po čele, ale jí se takhle sedět a dívat se do zahrad líbí. Má do nich teď nádherný výhled. Takový klidný večer je to. Jelikož má v uchu jen jedno sluchátko, slyší blížící se kroky a když jsou blízko ní, po tom člověku se otočí. Pozná v něm Asciana, kterého viděla naposledy na festivalu, tam ho vlastně i potkala a přišel jí milý, takže se na něj usměje.* Ne, ani ne. *Odpoví mu pobaveně na otázku, zda se raději nechce držet a pokračuje v pletený copu, který už bude za chvilku hotový. * Občas? Ale není to sebevražedný, sedím dobře, takže klid. Není to poprvé a ani naposled, co takhle sedím. *Pokrčí lehce rameny.* Jak vidím, taky by ses potřeboval trochu uklidnit. Vypadáš dost napjatě. Nechceš si sednout vedle mě? *Tuší, že je to kvůli ní, jelikož jí řekl, že zde pracuje jako strážce, tak nějak za ni zodpovídá, ale ona slézt prostě neplánuje a bylo by fajn, kdyby si sedl raději vedle ní a nebyl tu jako na trní, jinak z něj znervózní ještě taky. * Takže jsme se potkali, moc dlouho to netrvalo. *Podotkne, jelikož se vlastně viděli v sobotu, tak uběhl jen jeden den od té doby.* Jak ses měl?

*využije příležitosti, když se usadí Celest na zábradlí a dojde k ní. Přijde mu trochu riskantní tam jen tak sedět a ještě si plést cop. Co by dělal, kdyby náhodou spadl? Vždy´t už by se neměl pak o co zajímat. Je pro něj středobodem pozornosti, asi by se unudil k smrti.* Jak ne? Ještě spadneš. Se rozplácneš na zemi jak nějaká žába. *nakrčí trochu obočí.* Ale kdykoliv by to mohlo být naposled. A je štěstí, že se to ještě nestalo. Tady je sice tlustší zábradlí, ale ne všude je takový a navíc nevíš, co se stane nebo kdo do tebe strčí. *pokrčí rameny.* Nevypadám napjatě, vypadám normálně. *namítne s uchechtnutím a protočením očima. I když.. trochu napjatý je, i když tak trošku jinak. Nakonec se ale taky vyhoupne na zábradlí a i když jí předtím dával přednášku o tom, jak se má držet.... tak přesně to neudělá.* /Jak překvapivé./ *pomyslí si po jejích slovech. I když musí uznat, že k tomu došlo vážně trošku dříve, než čekal, ale nestěžuje si. Proč si tak nechat odplout příležitost, že?* Není těžký na tebe narazit. *uchechtne se. I když to "naražení na ni" bylo spíš úmyslné, ale co už.* Měl jsem službu, takže.. fajn a nudně? *odpoví tak trochu otázkou. Nic moc se za ty asi dva dny nedělo* Co ty?