Balkóny paláce

*Přikývne.*Jo, jasně, vím to. Ale neboj, všechno je naprosto v pohodě, jen mi bylo líto, že tu už moc dlouho nebudu a odjedu do Anglie a tak..*Snaží se to nějak zamluvit.Pak řekne, že i slyšela, jak s tím někdo nesouhlasí. Všimne si, že Wells zatnul zuby.*Máš ji asi hodně rád.*Odhadne a nakloní se, aby jej poplácala po rameni.*Bude to dobrý. Hele sám víš, že naši rodiče to taky neměli nejlehčí a už jsou spolu dvacet let.*Pokrčí rameny.*Bude to dobrý.*Mrkne na něj.*Budu nadšená dlouho. Konečně se můj bratříček zamiloval. Těším se, až budu teta. Musím se s ní seznámit. Naplánuju rozlučku se svobodou.*Zazubí se na něj.*ještě před zásnubama jo? Ty plánuješ? Kdy? Natočíš to? Já to chci vidět!*Řekne a začne pohupovat nohama, jako skutečně malé dítě.*Já vím. Kdykoliv tě ráda povzbudím.*Ujistí jej s pobaveným úsměvem. Pak se zeptá na tu rodinu, protože nevěděla o tom, že sem rodiny strážců jezdí.*Navrhnout? byl to tvůj nápad? To je hezký, že na to myslíš. Jí to muselo udělat radost.*Usměje se zase.*Hele, pořád nemám baterku a ty nejsi přivázaný k židli.*Brání se, když se zeptá, jestli je to výslech.*Praštila tě? Ta se mi docela líbí.*Zasměje se.*Políbil!*vyjíkne nadšeně.*Jste rozkošní, určitě./Proč nemůžu mít takové štěstí s Archiem?../*Pomyslí si trochu zklamaně.*Můj brácha má přítelkyni!*Zakřičí do zahrad.*Už si ji představil rodičům? Měl bys. Stejně jak mě. V neděli to půjde no, pokud přijde.

*Krátce přikývne a pak se na ní pousměje.* Budu za tebou jezdit. A ty za mnou doufam taky. *Zazubí se na ní a pak zatne zuby, když slyší o nespokojenosti jednoho rádce. Po Tessině odhadu se na ní podívá a nakonec přikývne.* Jo, mám. *Potvrdí nakonec a pak si jí poslechne a pousměje se na ní.* Díky. *Zeptá se jí, jak dlouho bude nadšená.* Jak konečně? Je mi dvacet.. Nejsem důchodce.. *Namítne se smíchem.* Žádná rozlučka se svobodou. *Koukne na ní nesmlouvavým pohledem a pak protočí očima.* Teprve jsme spolu začali chodit. Nebudu jí žádat o ruku týden potom, co jsem jí poznal. A jestli to někdy nastane, tak ty u toho rozhodně nebudeš. Ani přes video. *Ušklíbne se na ní.* Jo, byla nadšená. Ale je to pořád návrh. Nic se ještě neschválilo a nechci, aby byla zklamaná, kdyby to nevyšlo. *Pokrčí rameny a pobaveně potřese hlavou, když jí vidí, jak houpe nohama a je nadšená jako malý štěně, se kterym si někdo hraje.* I kdybys měla baterku a provaz, nepřepereš mě. *Uchechtne se a pak jí odvypráví, jak se poznali.* Jo, je dobrá. *Zasměje se a protočí očima, když slyší její nadšené vyjeknutí.* Dobrý, dobrý. Nespadni nadšením dolů. *Upozorní jí pobaveně a pak jí rychle zacpe pusu, když slyší, jak začala křičet.* No tak.. Vzbudíš celej palác. *Koukne na ní přísně a pak zavrtí hlavou.* Ještě ne. Mám to v plánu. Ona sama je z nich nervózní, takže to chci uskutečnit co nejrychleji. A v neděli uvidim, jak to bude. Každopádně, jestli přijde, ty se k ní nepřiženeš jako velká voda. Rozumíme si?

Jo, asi se budeme vídat, ale.. nebude to takový, chápeš..*Snaží se odvést pozornost od toho, že se v jejích očích zase objeví slzy a raději se podívá směrem do zahrad. Nechce, aby je Wells viděl, protože by mu ještě mohlo dojít, že to, co ji trápí je něco více, než jen tohle. Usměje se na něj, když jí potvrdí, že tu dívku má moc rád. Je za svého bratra ráda.*/Aspoň jeden z nás bude snad skutečně šťastný.. A třeba ještě Eathen./*Přeje to svému mladšímu bratrovi a i tomu staršímu. Ona sama je zamilovaná, jen asi do nesprávného člověka. Uchechtne se.*Je nám oběma dvacet.*Řekne a pokrčí rameny.*A já jsem zasnoubená. Navíc rodiče v našem věku už měli nás dva.*Zopakuje to, co říkala.*Už jsi starý bráško.. Hele, co to máš u levého ucha? To je šedina?*Zúží oči, jako by se soustředila na to místo, kde má být údajná šedina, která tu samozřejmě není, ale ona jej moc ráda popichuje.*Ale rozlučka anoo...*Nenechá se odbýt.*Ale no tak! Přece to musíš natočit, aby jste měli nějákou památku na ten den! Vždyť víš, jak je mi líto, že to neudělali rodiče, nekaž mi ty radost. *Usměje se na něj.*/Kort, když já sama o ruku nikdy požádána nebudu./*Každá holka o tom zřejmě sní. Že ji požádá láska jejího života o ruku. Bohužel ona si o tom skutečně může nechat jen snít. Miluje svého snoubence, ale on ji bere jako kamarádku, takže tohle neuvidí jako něco důležitého.*Snad to vyjde. Pak řekni, jak to dopadlo, jasný?*Je sama na to zvědavá. Ale osobně se jí to zdá jako skutečně dobrý nápad a nevidí důvod, proč by to nemělo projít. Začne houpat nohama jako malé dítě a sleduje jej pozorně.*Vezmu si na pomoc ještě mamku. A ta přesvědčí tátu, to by měla lehký.*Uchechtne se.*A budeme proti tobě tři. To už zvládneme.*Hezky si to naplánuje a na svém geniálním plánu nevidí ani jednu chybu. Nadšeně vyjekne a začne do zahrad vykřikovat, že její bratr má přítelkyni. To, že jí Wells zacpe pusu jí nijak nevadí a pokrčuje ve své činnosti.*No a co? Potřebují to vědět.*Přestane vykřikovat a zase si jen spokojeně houpe nohama.*Určitě jim nebude vadit. Vždyť mamka taky nebyla princezna a co.*Pokrčí rameny a pak si uraženě odfrkne.*Ani s bratrovou přítelkyní si nemohu ani popovídat.*

Jo, chápu. *Přikývne. Nedokáže si představit, že tady nebude. Palác bez ní nebude takový, jaký je teď. Všimne si, jak stočila hlavu k zahradám a starostlivě stáhne obočí.* Opravdu se nic neděje? Myslím.. Neděje se ještě něco? *Zeptá se jí starostlivě a pak k ní dojde a pevně jí obejme.* Řekni mi to. Poznám na tobě, že mi neříkáš pravdu, i když se vážně snažíš. *Informuje jí potichu a čeká, jestli mu řekne pravdu nebo ne.* No a? Domluvený zasnoubení a to, že si někoho najdeš a zasnoubíš se jsou dvě rozdílný věci. Navíc .. to, že naše máma byla těhotná v sedmnácti neznamená, že já si musim pořídit dítě co nejrychleji to jde. *Uchechtne se a pak protočí očima.* Hele, já jsem na svou šedinu pyšný. Ne jak táta. Doteď si pamatuju, jak vyšiloval celej týden, když objevil svojí první. *Zasměje se u té vzpomínky na jančícího tátu a pak zavrtí hlavou.* Zatím není rozlučka potřeba a žádný video nebude. Ta chvíle bude jenom pro nás dva a my jí nikdy nezapomeneme. *Pokrčí ramenem.* Neboj, řeknu. *Slíbí jí a uchechtne se, když vidí, jak začala pohupovat nohama jako nadšené štěně.* Jo, úplně vidim vás tři, jak mě někam zamknete a budete mě vyslýchat. No tak.. Tak jsem našel holku, kterou miluju. Nemusíte z toho dělat vědu. *Zamračí se trochu nechápavě a zacpe jí pusu, jakmile začne křičet.* Nepotřebují. *Namítne a pak přikývne.* To jsem jí taky říkal, ale stejně se bojí. Já jsem taky nervózní, když jsem poblíž její rodiny. *Pokrčí rameny a pak se uchechtne.* Můžeš si s ní popovídat. Lidsky, normálně, pomalu a ne se k ní přihnat jako tornádo, vykecat jí díru do hlavy a mě totálně ztrapnit. *Tuší ale, že ať už řekne cokoliv, přesně takhle to ale dopadne.*

*Pousměje se na něj. Už si vážně myslí, že Wells nic nepozná, ale on ji následně vyvede z omylu. Polkne.*Ne, všechno je v pohodě.*Rychle rozmrká slzy a ne moc přesvědčivě se usměje. Obejme jej nazpět a povzdechne si.*Neřekneš.. to nikomu? Hlavně ne tomu člověku, kterého se to týká?*Podívá se mu nekompromisně do očí.*On za nic nemlže.*Povzdechne si a promne si obličej.*Archieho znáš.. asi blbá otázka vím.*Začne nervózně. Tohle nikomu neřekla.*Jsme spolu nejlepší kamarádi už od dětství. Však víš, jak jsem s ním vždycky trávila čas, volali jsme si, psali a tak.. A teď jsme ještě zasnoubení..*Odmlčí se.*Zamilovala jsem se do něj.*Hlesne pak tichým hlasem.*Miluju ho, už dva roky. Celou dobu to tajím, protože vím, že on ke mě necítí to stejné a nikdy nebude. Před pár dny jsme se potkali. Doufala jsem, že by se jeho city ke mě mohli změnit, ale ne. Označil mě jako svou mladší sestru několikrát. A já si vyčítám, že je se mnou zasnoubený. Že kvůli mě nepozná lásku, chápeš? A navíc .. už to nevydržím. Nedokážu už to před Archiem tajit. Po každý mě neskutečně bolí, když spolu mluvíme a on o mě mluví jako o kamarádce, mladší sestře, i když to neví. Neví, že mi tím ubližuje. Nechci ho ztratit, proto jsem mu to neřekla.*Dovysvětlí a pak mlčí. Setře si slzy, které jí stékají po tváři.*Jsem ráda, že jsi si našel někoho, koho miluješ a kdo miluje tebe. Moc ti to přeju a jsem za vás oba ráda.*Dodá a pak se s ním baví o zásnubách a o tom, jak jsou staří.*No a? Jsi starší, měl by si se oženit jako první. Pořád se tím tak oháníš..*Uchechtne se./Přitom je starší o devět minut../No právě, že musíš. Já chci být teta a mamka se určitě těší na vnouče. Přece ji nechceš zklamat.*Namítne na jeho slova. A pak se zaměří na místo, kde má být šedina.*Jasně, jasně. Už vidím, jak budeš v komnatě šílet před zrcadlem a hledat ji. Ještě zavoláš Kathice a budeš jí šílet do telefonu a prosit ji, aby ti nabarvila vlasy, ne? Neboj já to nikomu neřeknu. Klidně ti je i je nabarvím sama. Vybereme nějakou hezkou barvičkou, třeba zelená by se k tobě docela hodila.*Pobaveně se zasměje, když si jej představí s vlasama jako má vodník.*Tátova reakce byla ale bezchybná.*Uzná se smíchem.*Chudák mamka jej tehdy musela uklidňovat a přesvědčovat ho, že se barvit skutečně nemusí.. Chtěla bych vidět jeho reakci, když mu dali brýle.*To bohužel ještě nebyli s Wellsem na světě, ale musela to být určitě taky vtipná podívaná o tom nepochybuje.*Bude?*Zeptá se nadšeně.*Takže o tom skutečně přemýšlíš.. A ukážeš mi aspoň prstýnek, že jo? Na jeho výběru si pak musíš dát skutečně záležet, bacha na to. zjisti si předtím, jakou třeba má ráda barvu, jestli to zatím ještě nevíš a až podle toho vyber jaký kámen tam dáš. Taky zjisti, jestli má ráda spíše nenápadné šperky, či méně nápadné. Abys nekoupil nic moc velkého, aby se jí to prostě líbilo a řekla ti stoprocentně ano. Ale pokud tě miluje řekla by asi ano kdykoliv.. Ale i tak.*Pokrčí rameny. Dneska má dobrou náladu, takže pořád jen mluví.*Musím to rodičům co nejdříve navrhnout.*Přikývne.*/Kam jej zamkneme? Do komnaty? Nebo raději rovnou do mučírny?/Je to věda! Konečně sis taky někoho našel.*Rozhodí rukama, protože nechápe, jak to může považovat za nedůležitou věc, jak o tom mluví. Pak přestane křičet, když jí zacpe rukou pusu.*Asi je to normální. Chcete být spolu a bojíte se, že by to rodiny těch druhých nemusely schválit.. Chcete s nimi mít dobrý vztah no. Ale jsem si jistá, že jakmile se ona potká s mamkou a taťkou, pochopí, že z nich nervózní být nemusí.*Tím si je jistá. Zasměje se.*Já se nepřiřítím jako tornádo a nevykecám jí díru do hlavy! To nikdy nedělám.*Brání se okamžitě.*

Nevěřim ti. *Zavrtí hlavou a pevně jí obejme. Pak se od ní o trochu odtáhne, aby se jí mohl podívat do očí a přikývne.* Nikomu nic neřeknu, slibuju. *To, co slíbí se snaží vždy dodržet a pokud nepůjde o něco typu: "Chci se zítra zabít." nikomu nic neřekne. Samozřejmě, že kdyby jí šlo o život, nějak by to řešil, aby jí zachránil. Z celé duše však doufá, že o nic podobného nepůjde. Pozorně jí poslouchá a když slyší, že se zamilovala do svého snoubence, v jeho očích se objeví radost.* /Tak proč brečí? Vždyť je to dobře, ne?/ *Čeká, co dál přijde a když si vyslechne i zbytek, úsměv z jeho tváře zmizí.* To chápu. Nechceš o něj přijít a radši ho budeš mít jako kamaráda, než vůbec. Ale Tess... akorát se trápíš. Tohle přece nejde. Já vím, že to není nic jednoduchého, ale kdybys mu řekla pravdu.. třeba by tě překvapil. Třeba k tobě něco cítí, jenom neví, jak to dát najevo. A nebo ne, ale aspoň bys to mohla uzavřít. Nejdřív by to asi bolelo, ale pak ... třeba by on zjistil, že k tobě něco cítí a byli byste šťastní spolu, nebo by ses nemusel trápit tím "co by kdyby" a "co když" a mohla bys být šťastná sama a později s někým jiným. *Snaží se jí nějak poradit a u toho se na ní starostlivě dívá.* Někoho takového najdeš taky. Ať už to bude Archie nebo někdo jiný. *Je přesvědčený, že i jeho sestru čeká pohádkový konec.* Žádný barvení nebude. Natož na zelenou. *Zamračí se na ní varovně a pak se zasměje nad vzpomínkou na tátovo vyšilování.* Jo, to muselo taky stát za to. Zvlášť, když je pár měsíců předtim vyfasoval strejda a on si ho dobíral.*Uchechtne se.* Já nevim. To teď nedokážu říct. Ale .. rád bych. Jednou. Ne za týden. *Potřese hlavou a pak protočí očima.* Uklidni se, ano? Až to bude potřeba, poprosim tě o pomoc. *Slíbí jí a pak přikývne, když se baví o rodinách.* Jo, tím si jsem taky jistý. *Přitaká a pak se zasměje.* Jasně. *Ušklíbne se ironicky, což dává najevo, jak moc jí věří.*

*Oplatí mu objetí a podívá se mu do očí. Chce, aby jí slíbil, že to nikomu neřekne, hlavně ne tomu člověku, kterého se to týká - Archiemu. Ví, že by si to on pravděpodobně vyčítal a možná se s ní po tom ani nechtěl bavit a to by nepřežila. Nechce o něj přijít. To raději bude předstírat, že jej skutečně bere jen jako kamaráda. Otře si slzy a řekne mu všechno, co k Archiemu cítí, už dva roky.*Kdybych o něj přišla úplně, trápila bych se mnohem a mnohem více Wellsi. Nemůžu to riskovat.*Potřese odmítavě hlavou.*On ke mě nic necítí. Pořád říká, že mě bere jako sestru, i když jsme se o tom zasnoubení bavili. Vidím to i na něm. Kdyby mě miloval, tvářil by se jinak, jinak by se choval.*Pokrčí znovu rameny.*Prostě mě bere jen jako kamarádku a já se s tím musím smířit.*I když neví, jak to udělá, musí. Nechce o něj přijít. Pousměje se.*Pochybuju, že bych kdy chtěla někoho jinýho jak jeho. Cítím to tak už dva roky. Možná déle. Teď nevím, bylo to asi těsně před osmnáctinama, takže déle. Dva roky a čtvrt. I když to nehraje moc roli.. To je jedno.*Potřese hlavou. *Prostě mu nic neříkej a ani nenaznačuj, ano? *Podívá se na něj prosebně. Pak se baví o tom, jak jsou staří a ona řekne, že bude vyšilovat kvůli šedinám a bude si chtít barvit vlasy..*Ne zelená? Tak jaká barva? Růžová? Ta by byla možná ještě mnohem hezčí.*Řekne a prohrábne mu schválně vlasy, jako by si na nich vážně představovala růžovou barvu. Díky tomu mu vlasy trčí klasicky do všech světových stran, na čemž se pobaveně zazubí. Pak řekne, že musel jejich táta určitě vyšilovat i kvůli brýlím a ona lituje, že to neviděla, protože v té době ještě nebyla na světě.*Jo..*Uchechtne se.*Tomu se říká karma no.*Řekne na to, že jejich strýc měl brýle a jejich táta si z něj utahoval a ne dlouho po něm už z něj byl brejloun taky. Pak se začnou bavit o zásnubách.*Juchů.*Zaraduje se, když jí slíbí, že ji požádá o ruku.*

Možná chvíli. Ale pak třeba ne. Třeba bys pak byla daleko šťastnější. *Pokrčí rameny a pak si povzdychne.* Třeba si nedokáže představit, že by k tobě něco začal cítit. Ale když mu řekneš, jak ho vnímáš, dojde mu, že on k tobě taky třeba něco cítí. Jenom si to doteď vykládal jako hodně blízký přátelství. *Snaží se jí nějak pomoct, protože nechce vidět, jak se jeho dvojče trápí.* Chceš se smířit s tím, že se budeš trápit do konce života? *Nadzvedne obočí.* Tess, neblbni. To je kravina. Nemůžeš se trápit dalších já nevim kolik let. *Zavrtí hlavou a pak protočí očima, když začne vymýšlet barvu jeho vlasů.* Mně se líbí moje černá. Jestli ty chceš jinou barvu, klidně ti udělám kadeřníka, ale to je vše. *Uchechtne se a pak jí ujistí, že na zásnuby to ještě nevidí, ale někdy v budoucnu by rád Kat požádal o ruku.* /Pokud nám to klapne a nezjistí, že na mě vlastně neni nic zajímavývo../ *Proběhne mu hlavou.* Chápu, chceš jít za družičku a ideálně nést prstýnky, co? *Zasměje se a potřese hlavou.*

*Potřese hlavou.*Já to nebudu riskovat. Ty jsi s ním nemluvil a tak jsi neviděl, jak se choval. Choval se ke mě jen jako ke kamarádce. *Pokrčí rameny.*A kamarádkou pro něj navždy prostě zůstanu. Známe se od dětství a pořád se spolu bavíme. Kdyby ke mě cítil něco více, už by to věděl.*Nemyslí si, že k ní něco cítí a nevěří tomu, že by se to mohlo změnit. Prostě se s tím tak nějak smířila.*Jo, smířím se s tím a budu nešťastná. Nešťastných je spousta lidí Wellsi. Někdo prostě nemůže být šťastný a tak to prostě je./Je to jedno.. Neměla jsem mu to vůbec říkat./*Má strach, že by Wells, i když v dobré víře, mohl jít za Archiem a všechno mu říct, což se jí nelíbí.*Zvyknu si na to, určitě. A postupem času to určitě budu zvládat ignorovat.*Doufá v to. Nic jiného j ani nezbývá. Následně svede téma jinam a baví se o barvení jeho vlasů.*Ale růžová by ti slušela. Na plameňáka.*Stojí si i nadále za svým. Uchechtne se.*Hele, mě by se docela líbila taková hodně tmavě modrá. Ale jestli se fakt nechám obarvit, tak od tebe to rozhodně nebude bráško.*Prohrábne si své černé kadeře. Pak se baví o zásnubách a jí by vůbec nevadilo, kdyby i dneska chtěl její bratr zajet do města a společně by vybrali prstýnek pro Kathiku.*Přesně tak.*Zazubí se na něj.*Chci uspořádat rozlučku, být družička, nebo lépe svědek, tvůj a nést prstýnky. S plánováním svatby samozřejmě taky velice ráda pomohu.*Řekne ochotně.*

Třeba neví, že by tě vůbec mohl vnímat jinak. *Snaží se jí pořád přesvědčit a pak zavrtí hlavou.* Ale nemusí jich tolik být. Ty nemusíš být jedna z nich, Tess. *Povzdychne si a pak si prohrábne zoufale vlasy.* Neřeknu mu nic, jak jsem slíbil. Ale ty bys měla, vážně. *Podívá se na ní vážně a pak sjede pohledem její vlasy.* Modrá by na tobě nevypadala špatně. *Uzná a pak protočí očima, když vyjmenuje, jaké všechny role chce na svatbě zastávat.* Hele.. Můj svěděk klidně buď. A ten zbytek ... ten bude záležet taky na mojí nastávající. Sice Kat miluju, ale teprve jsme spolu začali chodit a já nechci předbíhat. Ne každej vztah dopadne "a žili spolu šťastně až do smrti". Třeba nakonec zjistí, že se mnou být nechce. *Pokrčí rameny a pak se na ní pousměje.* Už je docela pozdě a chci se vyspat. A ty bys měla taky. *Poučí jí jako správný starší bratr a pak jí krátce obejme.* Jsem tu vždycky pro tebe, Tess, pamatuj si to. *Pousměje se na ní.* Dobrou noc. *Rozloučí se s ní a pak se otočí k odchodu a vydá se do své komnaty.*

*Potřese hlavou.*Už by to věděl. Bere mě jen jako kamarádku, jako mladší sestru.*Ona už se jakékoli naděje vzdala. Pak řekne, že nešťastných lidí, párů je na světe dost a ona bude jen jednou z mnoha.*Jo, ale budu a tak to prostě je.*Pokrčí rameny. Dva roky je do Archie zamilovaná, takže ví, že ji to nikdy nepřejde. Nedokáže si představit, že by měla být s někým jiným, ale on ji bere jen jako kamarádku. S tím nic neudělá. Přikývne.*Dobře, díky.*Poděkuje mu za to, že nic neřekne. Jeho slova nijak nekomentuje. Archiemu to prostě neřekne. Nechce jej ztratit a kdyby to udělala a projevila své city, už by se asi nedokázala prostě držet zpátky. Pak vyjmenuje, jaké role chce zastávat na svatbě Wellse a Kathiky.*Beru tě za slovo.*zazubí se na něj.*Neboj s tvou milou se určitě spřátelíme.*Věří tomu. Když se od ní Wellse zamiloval, určitě to bude milá dívka. Nemyslí si, že by se jejímu bratrovi líbila nějáká mrcha, co by šla jen po penězích a postavení.*Nemá důvod s tebou nechtít být. Jsi skvělej, to vím. Jsem tvoje sestra, dvojče.*Zazubí se na něj. Usměje se na něj a oplatí mu objetí.*Jo, měla bych.*Souhlasí.*Dobrou noc a těším se na neděli.*Zamává u ještě, když je u dveří a po chvilce se sama vydá do své komnaty.*

*Poté, co se včera potkala v labyrintu s princem si začala myslet, že to třeba v paláci nebude tak hrozné, jak se obávala. Stejně si myslí, že s ní ale trávil čas jen ze slušnosti, protože jí přišel moc milý, takže by se tomu ani nedivila. A třeba hned po prvních schůzkách ji pošle domů.*/Schůzku mám v pondělí.. zítra../*Proto se rozhodla vykopat se z postele, kde ještě před chvilkou byla a dala fotku na Illeagram. Komorné jí pomohly trochu se zkulturnit a daly jí modré šaty. Šaty by totiž v paláci měla správně nosit. Své vlnité blonďaté vlasy si nechala jen tak rozpuštěné na zádech a holých ramenou. Líčení má jen lehké, což si přála. Nemá ráda nic přehnané. Původně si nechtěla vzít ani žádné šperky, ale pak jí komorné přesvědčili k malým náušnicím, které se jí i líbily, takže povolila. Protože ví, že brzy odejde, není na ní nic zajímavého, takže proč by si ji princ zde nechával? Chce si projít aspoň část paláce a prozkoumat, co tu mají. Jde po chodbách a zastaví se snad u každého obrazu, který zde je, u každé sošky. Připadá jí to tu honosné, místy možná až moc, ale i přesto. Na tváři má menší úsměv, kterým dává najevo, jak se jí tu líbí. Pak dojde až k balkónům, na které se rozhodne taktéž vejít. Stoupne si ke kamennému zábradlí, které je vytesáno a zahledí se do zahrad.*

Včerajšok bol pre ňu veľmi namáhavý. Musela sa rozlúčiť s rodinou a domovom, ktorá jej už teraz neuveriteľne chýbala. Chcela sa trochu prejsť a vykuknúť zo svojej komfortnej zóny. Včera nemala náladu sa s nikým rozprávať a potom prišiel ešte ten reportér...* /Ale nebolo to také zlé, ako som si myslela./ *Spánok mala pokojný a bezsenný a ráno sa zobudila svieža. Dnes mala voľno a schôdzku s princom mala až zajtra, tak sa rozhodla, že si palác troška prezrie. Komorné jej vychystali pekné ružové šaty. Chýbala jej voľnosť pohybu, ktorú jej poskytovali nohavice, ale tie si obliecť nemohla. Zahnala všetky myšlienky, ktoré jej pripomínali domov a vyšla z izby. Bezcieľne sa ponevierala po chodbách a cestou míňala služobníctvo. Vyšla na balkóny, ale tam už stálo dievča s blond vlasmi. Rozpačito sa na ňu pozrela.* Ehm, prepáč, nechcela som rušiť. *Pokúsila sa o niečo, čo ani zďaleka nepripomínalo prívetivý úsmev.* Ak chceš pôjdem inde. *Potom jej napadlo, že by nebolo od veci, keby sa predstavila.* Volám sa Alisah, a ty si...?

*Po tom včerejšku, kdy odlétla od zbylé rodiny do Angeles a byla vyzpovídána reportérem a následně ještě potkala prince, byla docela unavená, takže vstala teprve před chvílí. Ale ví, že v paláci nejspíše nezůstane dlouho a chce toho co nejvíce prozkoumat, takže se rozhodne nezatálet. Dostane se chodbami až na balkóny. Dívá se do zahrad a užívá si čerstvého vzduchu. Dokud na ni nikdo nepromluví, jen se dívá do zahrad, ale jakmile uslyší hlas, otočí se rychle a jakmile uvidí nějakou dívku, nejistě se usměje.*Ahoj..*Řekne trochu nervózně. Není pro ni úplně jednoduché se seznamovat s novými lidmi.*Ne, to je v pořádku, nerušíš.*Prohrábne si vlasy, což dělá skutečně často, když je nervózní. Potřese hlavou.*Ne, nemusíš.*Řekne jí.*Těší mě Alisah, já jsem Destiny.*Představí se jí.*Ty jsi.. taky účastnice, že? Myslím, že jsem tě včera viděla v letadle.*Vysvětlí jí, proč si to myslí.*

*Nervózne prešľapujúc z nohy na nohu čakala na dievčininu odpoveď. Jemný vánok jej ochladil tvár a postrapatil nepoddajné husté hnedé vlasy, ktoré jej teraz v objemných vlnách splývali na chrbte. Keď povedala, že tu môže zostať vydýchla si od úľavy a opäť nabrala do pľúc čerstvý vzduch.* Ďakujem. *Ešte sa nestihla v paláci s nikým pozhovárať okrem jej komorných a teraz nevedela, čo povedať. Usmiala sa na dievča.* Teší ma Destiny. *Odpovedala jej úprimne a potom prikývla.* Áno, som jedna z účastníčok. *Prisvedčila.Ona si z letu toho veľa neodniesla, pretože hneď na začiatku k nej priskočil reportér a potom zadriemala.* Som z Bonity, odkiaľ si ty? *Zaujímala sa a dúfala, že to nevyznelo priveľmi netaktne.*

*Když přijde nějáká dívka, snaží se na ni mile usmát, i když je hodně nesmělá, docela se jí to podaří.*Nemáš zač.*Ujistí ji. Proč by jí posílala ryč? Možná je dost nesmělá, ale ráda se s někým seznámí, navíc není ten typ člověka, který by někoho jen tak poslal pryč, nemluvě o tom, že na to, aby dívku poslala z balkónů ani nemá právo. Když zjistí, že dívka se jmenuje Alisah, představí se taktéž. Pak se zeptá, jestli je jednou z účastnic, protože má pocit, že ji včera viděla v letadle a chce se ujistit, že nemluví s nějakou princeznou, které by správně měla vykat. Pak přikývne. Je ráda, že se neplete.*Jak jsi si včera užila let?*Zeptá se jí, aby mezi nimi nebylo trapné ticho a moc neví na co se jí ptát. Navíc je skutečně docela stydlivá a nejistá ve společnosti ostatních.*Z Clermontu.*Odpoví na její otázku.*Jak se ti líbí v paláci?*Nadhodí další otázku.*Mně docela dost, je to tu hodně honosné, někdy až příliš.

Prítomnosť Destiny ju upokojovala a mala pocit, že je rovnako nesmelá a nervózna ako ona. Balkón bol priestranný a bolo tu dosť miesta pre obe dievčatá, aj keby sa nechceli rozprávať. Ale možno chcela mať Destiny chvíľku sama pre seba, tak v tom prípade ju Alisah nechcela rušiť.* Úprimne povedané, polovicu letu som prespala. A hneď ako som nastúpila do lietadla, prišiel za mnou reportér, čiže žiadna láva. *Povedala. Nečakala, že začiatok Selekcie bude jednoduchý, ale netušila, že hneď sa na ňu vrhnú reportéri ako supi na zdochlinu.* A ty si si aspoň trošku užila let? *Spýtala sa naspäť, aby reč nestála.* Palác je väčší ako obrovský a asi aj tá najmenšia drobnosť je asi cennejšia ako celý náš dom. *Priznala sa.* Čo hovoríš na princa? *Zmenila tému. Veď práve preto tu všetky sú, či nie?*

*Zeptá se Alisah, jak si užila let. Ona moc ne, ale protože teď mluví druhá dívka, ona mlčí a poslouchá ji. Zasměje se.*Nečekala jsem, že tam budou reportéři.*Řekne taky.*No.. první polovinu docela ano. Byla jsme tam jen sama.. Sama nikdy k nikomu nejdu, nejsem taková.*Přizná, že je skutečně nesmělá, jak se asi stejně zdá na první pohled.*Jinak docela ano. Už jsme si myslela že mám vyhráno, ale ke konci letu si mě taky ukradl jeden z reportérů. V tu chvíli jsem měla chuť proskočit tím okýnkem. Ale jak jsem zjistila, bohužel bych se jím neprotáhla.*Je moc malinké. I když ona je hubená a to moc. Jen tak tak je její váha v normě. Kontroloval ji i doktor, před Selekcí, to všechny dívky. Zeptá se, jak se jí líbí palác a přikyvuje na její slova.*To jo. Mám trochu i strach byť tu jen chodit po chodbách, jako bych snad mohla něco poškodit nebo tak.*Přizná se na tváři se jí objeví další menší úsměv.*Zdá se mi docela milý. Ne docela, skutečně.*Vzpomene si na jejich rozhovor po příletu, kdy se potkali v labyrintu. Zdál se jí i trochu uzavřený. Jako by měl problém odhalit svoje emoce. A schovává to, co si skutečně myslí, co skutečně cítí za nějakou maskou, kterou na chvilku nasadil i včera. */Snad tu najde dívku, která jeho masku dokáže strhnout./A samozřejmě je i moc hezký.*Začervená se.*/Má nádherné oči a silné paže../*Vzpomene si, jak se jej včera chytila za rámě, které jí nabídl.*Jak se líbí tobě?

Reportérov tam asi nečakal nikto. *Povie popravde.* Snažila som sa ale na jeho otázky odpovedať čo najúprimnejšie, ale zároveň tak, aby som nepovedala niečo zle. *Pokrčila ramenami.* Keby som nebola medzi prvými, možno by som sa pripravila na dotieravé otázky lepšie. Takto som mala málo času na premyslenie, lebo som nechcela dlho mlčať. *Odpovedala. Hneď prvý reportér jej pokazil náladu a chuť sa s nejakým ešte niekedy pozhovárať.* Dokonca sa ma spýtal, prečo som si obliekla práve tie šaty, ktoré som mala včera na sebe. *Pokrútila hlavou.*/Kam tou otázkou asi smeroval?/ *Potom počúvala, ako sa Destiny páči v paláci.* Presne. *Prikývne.* Aj ja mám strach sa čohokoľvek dotknúť s tým, že tohto všetkého tu nie som hodná. *Prezradila v nádeji, že chápe, čo tým chcela povedať.* Podľa mňa je princ veľmi milý a celkom ma prekvapilo, že včera prišiel tiež do lietadla. *Prekvapiť bolo ešte slabé slovo. Bol to šok a mala pocit, že niektoré z dievčat naokolo asi odpadne.*

*Přikývne.*Jo, to asi bylo překvapení pro nás všechny.*vydechne.*Já taky. Byla jsme z toho dost nervózní, ale pak mi i připadalo, že to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela na začátku.*Pokrčí lehce svými odhalenými rameny.*Já sice byla poslední a snažila jsem si vymyslet nějáké odpovědi, ale když ke mě přišel jeden z nich, na všechno jsem stejně zapomněla.*Prohrábne si vlasy.*Mě se zeptal taky, proč jsem si vzala to, co jsem si vzala. Nevím.. asi chtěli zkusit naši odpověď, jestli se třeba po této rýpavé otázce nějak nenaštveme, chápeš?*Neví, jestli to vysvětluje zrovna dobře a ona ví, co tím chce říci.*Snažili se nás vyvést z míry a chtěli vidět, jak zareagujeme, podle mě.*Dodá poté k tomu. Pak se baví o tom, jak se jim líbí v paláci a ona přizná, že se bojí vůbec projít se po chodbách.*Já taky.*Přikývne.*Z jaké jsi vůbec kasty, pokud ti teda nevadí, že se ptám. Nemusíš odpovídat.*Nechce, aby se cítila nějak nepříjemně. Princ se jí zdá milý a zároveň, což jí neřekne jí přijde, jako by nosil masku. Masku pod kterou skrývá to, co jej skutečně trápí, rodina, jejich vztahy, možná dost dobře strach z toho všeho. Ale ukazuje se před lidmi jen s maskou a díky ní je úplně jiný. Doufá, že se některé z dívek, které tu jsou otevře. Ona měla možnost včera vidět tu jeho milou stránku a ví, že až si některá dívka získá jeho srdce, bude mít štěstí.*Mně to překvapilo taky.*Přizná.*Půjdeš dneska na pyžamový večírek?*Změní téma na první akci, tkteré se mohou v paláci všechny účastnice účastnit.*

Ja by som skôr začala plakať, ako sa nahnevala. *Priznala sa a tvár jej zaliala červeň.* Nie som veľmi výbušný typ. *Potom prikývla na znamenie, že jej rozumie perfektne.* Tak to sa im teda skutočne podarilo. *Zahundrala si popod nos.* /Mňa teda skutočne vyviedli z mieri./ *V prítomnosti reportéra sa necítila byť vo svojej koži a najradšej by zutekala preč. Potom zdvihne ruku, že jej otázka nevadí.* Vôbec nemám problém odpovedať na túto otázku. Som tanečnica, to znamená, že som z piatej kasty. *Dodala. Nevadilo jej, keď sa jej niekto pýtal na kastu, z ktorej pochádza. Aj tak to bude zajtra vedieť celý palác, tak nemala problém odpovedať na otázku. Bola rada, že mohla byť aspoň takto na vzduchu. Pred chvíľou trčala ešte v obrovskej izbe a mala pocit, že každú chvíľu sa na ňu steny začnú rúcať. Potom pokrútila hlavou.* Dnes na večierok, žiaľ, nepôjdem. *Chcela sa aspoň trošku udomácniť a ešte nebola veľmi pripravená sa stretnúť s niekým iným. A nebude si klamať, mala strach. Bála sa všetkého nového a keby teraz niekde stretla princeznú, asi by sa otočila na päte a utiekla. A na večierku určite budú princezné.*

*Snaží se jí vysvětlit, o co se podle ní snažili včera reportéři kritizováním jejich oblečení.*Jo, to asi jo.*Přikývne. Taky moc nevěděla, co na to odpovědět. Prostě jen se jí včera její outfit líbil, proto si jej vzala, co chtěl vědět ten reportér více? Pak se zeptá, z jaké je kasty, ale ujistí jí, že jí to nemusí říkat, pokud nechce.*Tanečnice?*Zeptá se nadšeně.*Já jsem baletka. Z druhé kasty.*Usměje se potěšeně, že mají tak velký společný koníček.*Jak ses dostala k tanci?*Zeptá se jí a nakloní hlavu na stranu. Tohle je téma, o kterém se s ní bude moc ráda bavit a nebude se nudit ta a ani nebude mezi nimi trapné ticho. Možná by si dívky mohla myslet, že bude nějak namyšlená, hodně lidí z druhé kasty bývá, ale to není ona. Ona je dost milá a plachá, ale přátelská a člověka si vždycky ráda vyslechne a pomůže mu, když potřebuje a nezáleží na tom v jaké je ten daný člověk kastě. Zeptá se, jestli dneska půjde na večírek. Ráda by tam někoho znala. Kromě Alisah zná ještě prince, od včerejška, ale s ním se nebude jen tak bavit, kdyby k ní nepřišel sám. Což ví, že se nestane, protože ona je nikdo. A on nemá důvod se o ni nijak starat a nebo si jí vůbec všímat, když na večírku budou snad všechny dívky, takže na ni se ani nepodívá. Trochu ji zklame, že tam Alisah neuvidí.*To je škoda. Ale třeba se potkáme někdy na jiné akci./Kdybychom si naivně mysleli, že tu po prvních schůzkách s prince nebudu a nepošle mne hned domů../

*Včera si jednoducho obliekla to, čo sa jej páčilo, v čom sa cítila pohodlne a čo jej prišlo vhodné na odlet. Vždy sa obliekala tak, aby sa to v prvom rade páčilo jej a nie aby ju niekto ovplyvňoval. Keď zistí, že Destiny je baletka, poteší sa.* Ja ovládam tak z každého rožku trošku povie. *Potom sa usmeje nad prekrásnou spomienkou, keď ju na ulici objavila jej terajšia trénerka.* Úprimne, bola to čistá náhoda. Ujala sa ma jedna veľmi uznávaná lektorka a odvtedy už len tancujem. Venujeme sa všetkým druhom tanca.*Bola rada, že sa takto s Destiny našla. Teraz si už bola istá, že aspoň niekto pochopí jej vášeň k tancu a hudbe.* /Týmto sa z nás zrejme stali priateľky./ *Pomyslela si a skutočne v to dúfala.* Nedávno sme mali predstavenie u nás, v Bonite, kde som dokonca tancoval sólo, taký mix baletu a moderny. *Vysvetlila.* Aj ja dúfam, že sa stretneme na inej akcii. *Vyjadrila svoju nádej.* /Samozrejme, ak tu ešte vôbec budem./ *Pomyslela si skleslo.*

*Taky se jí nelíbilo, jak je reportéři kritizovali a překvapili, ale podle ní to prostě udělali, že jde jen chtěli otestovat, jestli kritiku zvládnou a jak zareagují. Určitě na ně chtěli hodit špínu a doufali, že budou reagovat přehnaně, ale v jejím případě se jí to nepodařilo. Ona odpověděla klidně. Když se zeptá, v jaké je Alisah v kastě a pak zjistí, že je tanečnicí, potěší jí to, protože je to další téma, o kterém se mohou chvilku společně bavit. Zeptá se, jak se k tomu dostala a po jejích slovech se usměje.*Tak to je moc hezké.*Řekne na její slova, že se jí ujala znám lektorka.*Moje matka byla baletka. Takže tak nějak jsem k tomu měla předpoklady a jako malou mě matka přihlásila na hodiny baletu a já u toho zůstala. Mám to ráda.*Možná by i raději byla zpěvačkou, jak byl její otec, zpěvák a ona má krásný hlas, i když by to asi nahlas nikdy nepřiznala, protože si moc nevěří, vůbec si nevěří.*Doufám, že si někedy třeba zatančíme společně. Taky kromě baletu tančím i jiné tance.*Usměje se. Tanec je její vášní. Pak řekne, že když se nesetkají dneska večer, snad se to podaří na jiné akci.*Kdy máš vůbec setkání s princem?

*Pokrútila hlavou.* Moji rodičia aj súrodenci sú maliari a sochári. V našej rodine ešte nikto nebol tanečníkom. Našlo by sa síce niekoľko hudobníkov, ale tanečník žiadny. *Pokrčila ramenami.* Nikto nevie, po kom som to zdedila, ale každý vie, že je to to, čo ma skutočne napĺňa a vďaka tancu sa cítim byť celá. *Potom sa zamyslí nad umeleckými dielami svojich rodičov.* Ja si rada kreslím, ale aj moji mladší súrodenci kreslia odo mňa krajšie. *Priznala sa a zasmiala sa.* Bola by som veľmi rada, keby sme si raz spolu zatancovali. *Usmiala sa. Vlastne by bola viac ako rada. Asi by skákala až po strop. Trochu zaľutovala, že sa večer nestretnú, ale dúfala, že sa im ešte naskytne veľa príležitostí.* Ja s ním mám stretnutie zajtra a celkom sa toho obávam. *Priznala.* Nie, že by som sa bála princa, len sa bojím, že pohorím na celej čiare. Nikdy neviem, čo mám kedy povedať a kedy mám radšej zostať ticho. *Rýchlo dodala.* A ty máš kedy stretnutia, ak môžem vedieť?