Jídelna paláce

*Prohlédne si zlatý příbor a otočí s ním v ruce.* Divim se, že na něm nejsou diamanty. *Uchechtne se a potřese hlavou. Pak už si všimne, že na večeři dorazil i Ilarrion.* /Nevlastní syn...? Jakože jsem macecha? Jo, to zní fakt skvěle. To si do životopisu napíšu stejně malým písmem asi jako to, že jsem babička./ *Proběhne jí hlavou a potlačí úšklebek. Nevadilo by jí, kdyby Rory odešel. Chce hlavně, aby byl v pohodě.* Dobře. *Pousměje se na něj nakonec a už se s ním dál nedohaduje.* Možná by nebylo na škodu si s ním promluvit. Ne teď. Někdy. *Pokrčí jemně rameny a pak nadzvedne obočí, když slyší, jakým způsobem Illarion odešel.* /Dobrý vědět, že se mu z nás zvedá žaludek.../ *Ucedí a s menším úšklebkem odloží příbor, protože jí nějak přešla chuť na dezert, co před ní akorát položili. Naštěstí se po pár vteřinách rozhodne princ tuhle šaškárnu ukončit, takže se podívá na svého manžela a kývne hlavou ke dveřím.* Mizíme?

No taaak. *Zaúpí se smíchem.* Nejsem rozkošná. *Oponuje mu a nespokojeně se zase zamračí, takže se jí na čele udělá ďolík. Pak už ale přijde její bratr, jehož chování absolutně nepoznává. To, že je hnusný ke svému okolo ví, ale nikdy se to nevztahovalo i na ní.* Jsi můj brácha. Jestli se něco stalo, chci to vědět. Můžu ti nějak pomoct? *Absolutně jí nenapadá, co by se mohlo stát.* Jsou rodiče v pohodě, že jo? *Napadne jí jako první ve spojitosti s tím virem a už jenom při představě, že by se jim něco stalo jí pobledne tvář.* Nemusíš se tvářit sluníčkově, ale mohl by ses aspoň trochu přemoct, protože mě na Noahovi záleží. *Namítne a snaží se držet svůj hlas pod kontrolou. Pak následuje jeho pohled k rebelům a nechápavě nadzvedne obočí.* Udělali ti snad něco? *Zajímá se se zamračením a trhne sebou po jeho slovech.* Budu se o tebe zajímat. Jsi můj brácha. A sourozenci se neopouštějí. /I když v tvé verzi ideálních sourozenců očividně jo./ *Pak už ho sleduje, jak vstává a po jeho slovech jenom pootevře pusu a nechápavě na něj kouká. Díky šoku ohledně té zmínky o koruně ani nezvládne nijak bránit Noaha potom, jak ho nazval.* Korunu? *Dostane ze sebe potichu, ale to už je Illarion skoro u dveří.* /JInej potomek královský rodiny? Cože? Vždyť.... Jsem viděla fotky, jak s ním byla máma těhotná. To přece.../ *Zatěká pohledem po jídelně a pak se podívá na toho rebela, na kterého se její bratr předtím díval a jakmile si ho víc prohlédne, z tváře se jí vytratí i přes makeup barva. Vidí, že je to prakticky Illarionova starší verze.* To neni možný. *Hlesne potichu a přerývavě se nadechne. Sklopí pohled a snaží se najít nějaké rozumné vysvětlení.* Promiň, já... Takhle to dneska dopadnout nemělo. *Zvedne omluvný pohled k Noahovi a soustředí se na to, aby se jí při mluvení neklepal hlas.* Už půjdu. *Vstane rychle ze židle, protože mezitím stejně princ večeři ukončil a musí se přemáhat, aby z místnosti nevyběhla jako střela.*

*Spolu s Alexis sa skvele bavili až kým neprišiel jej brat. V tom momente mal pocit, akoby ich nálada klesla pod bod mrazu. V ichosti sleduje ich hádku a naodváži sa ozvať, aby situáciu ešte viacej nezhoršil. Chcel tu byť Alexis oporou, preto jej stisol ruku na znak toho, že tu je pre ňu a s ňou. Tušil, že keby zasiahol do debaty, ešte viacej by to len zhoršil a to nechcel. Dosova sa ocitol v patovej situácii. Zrazu sa zdvihli obaja a jeden za druhým odišli z miestnosti.* Prepáč mi to. *Šepol sestre sediacej vedľa a zdvihol sa za Alexis. Keď však už vybehol z miestnosti nebolo po nej ani stopy Mal chuť udrieť päsťou do steny, ale ovládol sa a namiesto toho sa utiahol do izby, kde sa nepokojne prechádzal ako zviera zavreté v klietke.*

*Nechce se zapojovat do rozhovoru Wyatta a Polaris. Přijde si jako nějáké páté kolo u vozu. Nechce se mezi ně prostě míchat. Proto jí taky není příjemné, že se do jejich rozhovoru ji chce Wyatt zapojit. Navíc se s ním nechce bavit. Když jí ale Polaris řekne, že pracuje na soše Lokiho, je na ni zvědavá a ráda by ji viděla co nejdříve.*Dobře, kdykoliv mi třeba napiš na Illeagram. A já přijdu.*Pousměje se na ni. Pak dojí i těstoviny, které sní skoro všechny a pustí se do dezertu. který je taky výtečný. Když Wyatt ukončí večeři, sama se zvedne a vydá se rychle pryč. Nebude tu zůstávat déle, než je potřeba.*

*Nemá moc náladu na konverzaci s někým. A teď se baví s Topsy, Adeline a Juliet. Neměla sem chodit Dneska se skutečně necítí na nějakou společnost a teď je toho na ní hodně. Má taková období, kdy chce být jen sama. Proto si myslí, že není vůbec dobrý mateiál na princeznu a nebo královnu.*/Jak říkám pořád dokola, já sem nepatřím./*Moc nevěnuje pozornost dívkám, které se baví o princi. Přijde jí to divné, se bavit tady, když sedí pár sedadel od nich. Jen jim řekla, že s ním měla druhou scůzku a to tišeji. Docela ji překvapí, když se Adeline ozve s tím, že ji políbil, na první schůzce že to určitě udělal s několika dívkami. Docela ji to i zarazí. */Stejně jsem neměla šanci získat jeho srdce../*Když je i Wyatt osloví, lehce jí zrudnou tváře a raději odvrátí pohled.*/Zabijte mě někdo, prosím../*Dojí těstoviny a přijde dezert. Sladké nejí skoro vůbec. Ale tady jí přijde neslušné si nedát. Sní menší porci a jen počká, než dojí i ostatní a Wyatt je propustí.*Ráda jsme vás zase viděla. /*Usměje se na dívky a tak se s nimi i rozloučí a vydá se do komnaty.*

*Moc se jí na Společnou večeři nechce. Hrozí, že tam potká Ashera a o to dvakrát nestojí, zvlášť ne po tom jejich setkání v baru. Ale doufá, že si jeden druhého prostě nebudou všímat, pokud teda taky přijde. Na sebe si vzala zelené šaty a k nim zelené= lodičky. Její oční stíny jsou do hněda a nehty nalakované na zeleno. Jako účes zvolila nějakou formu nedopleteného copu, který je pak zajištěn sponkou. Není to tím, že by byla líná si ten cop doplést, ale někde to zahlédla a zalíbilo se jí to a zdá se jí, že i ke stylu v jakém jsou šaty se to hodí. Takový.. uvolněnější. Když dojde do Jídelny, rozhlédne se. Vypadá to, že zatím je zde jen málo hostů, což jí nevadí. Mezi cedulkami najde své jméno a sedne si na místo. Dá loket na stůl a lehce si rukou podepře hlavu. Možná vypadá trochu znuděně, no je jí to jedno.*

*na sobě má černý oblek, bílou košili a červenou kravatu. Vlasy má učesané na jednu stranu a pod očima už celkem znatelné tmavé kruhy. Takhle míří do jídelny a snaží se donutit, aby se "náhodou" neztratil v paláci, protože celá jeho rodina v jedné místnosti a u jednoho stolu? Tohle nemůže dopadnout dobře. Jakmile dojde do jídelny, rozhlédne se a zjistí, že moc lidí tu ještě není, takže se mu uleví.* /Ani by chodit nemuseli.../*pomyslí si a s kamenným vyrovnaným výrazem, což je jen maska samozřejmě, se usadí na své místo.*

*Stejně jak se těšila na ples, tak se stejně dneska těší na Společnou večeři. Doufá, že se seznámí s někým novým, třeba s některou z účastnic. Zatím si tu moc přítelkyň nestihla udělat. Ani neví, jestli o přátelství stojí a neberou ji jen jako konkurenci, ale doufá, že tu nejsou všechny skutečně tak soutěživé a některá z nich to bere jako ona. Je to princovo rozhodnutí. */No, uvidíme co ukáže čas../*Na sobě má dneska tmavě šedé, skoro černé šaty, které jsou vepředu kratší a vzadu delší. Co jde vidět je, že zadek sukně je růžový, což je její asi nejoblíbenější barva. Nehty má taktéž do růžovo, oční stíny jen světlé. Lodičky ladící a jak jinak, než na vysokém podpatku, na kterém ona chodí bezproblémově. Dojde do jídelny, kde ještě tolik lidí není a je za to ráda, protože má menší zpoždění a takhle jí to snad nebude nikdo vyčítat. Sedne si na své místo a rozhlíží se kolem s menším úsměvem na rtech.*

*Je dost naštvaná na Elijahe. Doufala, že mu může věřit, ale on všechno to, co mu řekla na Ošetřovně vykecal Isaaca, což je přesně ta věc, kterou nechtěla.*/To už by bylo, kdyby to vykecal i Sebastienovi../*Ví, že její starší bratříček by se chtěl taky chovat ochranářsky, ale jemu by snad návštěvu Isaaca dokázala rozmluvit a přimět ho, aby to nechal být. Upřímně, čím tomu Elijah pomohl, když Isaacovi všechno řekl? Ničemu. Na věci to nic nemění. I když se její bývalý přítel zbaví zasnoubení řekl, že si najde nějakou mrchu, co si vezme a ona sama s ním nechce být. Teda jako chce.. Je to složitější. Vyčítá si, co mu udělala a pokaždý, když ho vidí, ještě více jí to to připomíná a ona se na něj nedokáže pomalu ani podívat. A chce, aby byl s někým jiným, kdo mu tolik neublížil, neublíží a s kým bude šťastnější. Navíc, ona má svou poruchu.. Do paláce se dostala tak tak, aby se přichystala, vzala si na sebe svoje černé šaty, které jsou dlouhé krátce pod kolena, k tomu si vzala černé lodičky, nalakovala nehty na černo a udělala i tmavý makeup. V jídelně najde místo, které jí bylo přiřazeno, posadí se na něj a pohledem hypnotizuje stůl.*

*Dnes se koná akce v podobě společné večeře, kde se může objevit vlastně kdokoliv z paláce. Což se jí líbí, jelikož ráda poznává nové lidi. Dnes ji komorné zvolí zlaté společenské šaty, lodičky ve stejné barvě a na obličeji má jemnější líčení do hnědé barvy. Vlasy má seplé v copovém drdolu, aby neměla vlasy v jídle. S menším úsměvem vejde do jídelny a usměje se ještě více, když tuto místnost uvidí. I když ji vidí poněkolikáté, přijde ji stále nádherná.* /Jen škoda, že ji vidím černobíle./ *Pomyslí si, načež se rozhlédne po volných místech. Nakonec uvidí, že je volno vedle prince, proto se k němu rozejde.* Dobrý den, Vaše Výsosti. Nebude vadit, když si k vám přisednu? *Optá se jej s menším úsměvem, nechce ho kdyžtak svou přítomností trápit.*

*Předevčírem se konečně dostala z ošetřovny. Měla to místo celkem ráda, ale ne v případě, kdy tam musela ležet. Připadala si naprosto zbytečná a jako obyčejná zátěž, když viděla, jak všichni okolo ní ze zaměstnanců tam pracují a ona jako jediná leží. Proto se rozhodla, že zkrátka odejde. Nyní už nemá na břiše ani stehy, tudíž tam má zkrátka jen ranku, která se postupně naštěstí dobře hojí. A jelikož se dlouho pořádně nenajedla, rozhodla se navštívit dnešní akci, v podobě společné večeře. Na sebe si vzala červené společenské šaty, podpatky stejné barvy a její tvář zdobilo jemné líčení. Vlasy má klasicky rozpuštěné a právě jde opatrným krokem do jídelny paláce, aby se nepřerazila kvůli podpatkům, u kterých si stále trénuje chůzi. Také si často kontroluje šaty, jestli nevypadá jako kdyby byla oblečená do nějakého baru. Když dojde do jídelny, jde ještě opatrněji, protože nechce hodit držku před královskou rodinou. Ukloní se a poté se konečně někam posadí, šťastná z toho, že nespadla.*

*na dnešní akci míří spíše z povinnosti, jelikož je korunní princ a měl by nějak reprezentovat Austrálii. Od minulé akce toho moc nenaspal, podle čehož taky vypadá. Taky mu po většinu času dělal společnost alkohol, který mu pomáhá utišit myšlenky. Myšlenky především na Nooru, na to, co mu řekla Daesyn a na to, jak mluvil o Nooře. A že o ní nemluvil nějak hezky. Spíše se zase choval, jakoby mu byla úplně lhostejná. Což ale pravda není. Ani na svou sestru, ani na Nooru, už pár dní nenarazil a je za to upřimně i rád. Necítí se na to, aby některou z nich viděl. Už předtím, než se vydal do jídelny se lehce uvolnil pomocí alkoholu, takže do místnosti vejde trochu nejistým krokem. Pohled zabodává do země a jen rychle vyhledá kartičku se svým jménem.*/Do prdele./* Neunikne mu ale, kdo sedí hned vedle něj. Tyhle světlé vlasy a drobnou postavu by poznal všude. Momentálně má chuť se otočit a rychle zmizet, ale nějaký pocit uvnitř něj mu v tom zabrání. Plácne sebou neobratně tedy na místo vedle Noory, ale vyhýbá se jí pohlede.* Čaau, andílkuuu. *řekne a připitoměle se usměje.* Jak se máš? Co to zranění? Neměla bys ještě ležet v týý... divný ošetřovně? *řekne už o něco starostlivěji, ale stále zabodává pohled někam doprostřed stolu.*

*Ještě musela rychle dodělat nějaké papíry, dneska toho měla více, než obvykle a trochu nestíhala. A to ani neobědvala, takže na tu večeři se i docela těší. Protože tam bude jídlo. O tu společnost jí až tak nejde. Na sobě má modré šaty dlouhé ke kolenům a s trošku větším výstřihem, než obvykle. V pase má i něco jako písek z malých perel. Má samozřejmě lodičky modré, na vysokých podpatcích, na kterých se skutečně špatně běhá, jak sama teď zjišťuje, protože k Jídelně pospíchá. Líčení je jen jemné do zlatová. Vlasy v docela obyčejném účesu, něčím honosnějším se nezdržovala, tohle měla za pět minut hotové a zdá se jí to krásné. Když dojde do Jídelny, kde už jde normálně a neběží, sedne si v klidu na své místo a dívá se po ostatních.*/Hmm.. Nějak velká účast tu dneska teda není./

*Rozhodl se na dnešní akci jít hlavně díky tomu, že je korunní princ Dánska a bylo by vhodné, aby se tam nějak ukázal. Ví, že se tam ukáže většina zahraničních hostů, proto se tam přikrade i on. Vejde dovnitř v bílé košili a černých kalhotech, což je tak nějak jeho normální oblečení. Rozhlédne se po svém místě a neunikne mu, že vedle jeho místa je místo Brikssi a Keenana. Sám pro sebe se usměje, kývne hlavou na pozdrav ostatních a narovná se na židli, aby působil slušně. Má i učesané vlasy, ale žádný gel nepoužil, proto je zvědavý, jak dlouho mu tento účes vydrží. Očima pomalu přejíždí po jídelně, jestli neuvidí svou sestru, nebo jednoho z těch, kteří mají místo napsané vedle něj. Pokud se všichni objeví, bude to ještě zajímavý.*

*vůbec se na dnešní akci netěší, protože tak nějak očekává, že dopadne rodinnou hádkou.*/ Pokud vůbec někod přijde jako podpora.../*pomyslí si a posadí se na své místo. Ani si nevšimne, že k němu míří lady Lindsey a zaregistruje ji až v momentě, kdy na něj promluví. Trochu překvapeně na ni koukne, ale lehce se pousměje.* Dobrý den, lady Lindsey. Samozřejmě, že můžete. *kývne hlavou.*/Dokonce i ty holky dokáží dělat společnost víc, než moje milovaná rodinka./ Jak se máte? *řekne, aby mezi nimi začal nějaký ten rozhovor.*

*Pomalu a opatrně se dostala do jídelny paláce, kde se následně i posadila na místa vyhrazené pro zaměstnance paláce. Nekoukala se, kdo má vedle ní sedět, zdali další zaměstnanec, nebo je to už část na sezení pro zahraniční hosty, zkrátka se posadila a začala se dívat kolem sebe.* /Zatím tu tolik lidí není, ale to je možná i dobře./ *Neuvidí zde ani Kadena, kterého začala hledat pohledem hned, jak jsem vešla, aniž by si toho všimla a uvědomila si to.* /Nemělo by mě to tak mrzet./ *Pomyslí si, když v tom zaslechne, jak si vedle ní někdo sedá. Otočí se a uvidí ho, Kadena. Jeho přezdívka ji vytvoří úsměv na tváři, ale poté ji dojde, že je něco špatně.* Ahoj. *Pousměje se a jemně nakloní hlavu do strany.* Mám se dobře, to zranění už je docela v pořádku. Jak je na tom tvé rameno? *Optá se s menším starostlivým úsměvem a všimne si, jak se vyhýbá jejímu pohledu.* Stalo se něco? *Zlehka se dotkne jeho ramene. Samozřejmě ji neušlo, že je přiopilý, jen to na něj nechce vybalit hned tak brzy, aby neodešel.*

*Vidí, že je princ Jace duchem trošku mimo a také ji neujde to, jak tam sedí sám. Neví, zdali vyžaduje pozornost či společnost, ale i tak se rozhodne k němu přijít, oslovit ho a zeptat se, zdali by mi nevadilo, kdyby se posadila k němu. Když si ji všimne a dovolí ji se posadit k němu, pousměje se.* Děkuji. *Usměje se a posadí se vedle prince, načež se na něj podívá.* Mám se dobře, jak se máte vy? *Optá se, načež jemně starostlivě svraští obočí. Neuniknou ji ani jeho kruhy pod očima, ale teď se zeptá na něco jiného, o co má také starost.* Slyšela jsem, že jste byl na té akci, kde se stal ten útok. Už je vaše ruka v pořádku? *Jde slyšet v jejím hlase starostlivý tón, který se ani tolik nesnaží potlačit. Vezme do rukou mezitím skleničku, v které je voda a trochu se napije.*

*na akci míří sice pozdě, ale přece. Na sobě má světle modré šaty a lodičky na vysokém podpatku v té stejné barvě. Doplňky i líčení má jen jemné a vlasy učesané do nízkého drdolu. Podpatky stále nejsou jejím nejlepším přítelem, takže trochu nejsitě dojde do jídelny, pokloní se královské rodině a posadí se na své místo. Hned si všimne Misty, která sedí velde ní. Zná ji z hudebního světa a má její tvorbu opravdu moc ráda. Chvilku se snaží sebrat odvahu k tomu se na ní otočit a promluvit na ní, ale nakonec se jí to podaří.* Ahoj, jsem Eden. Jen jsem ti chtěla říct, že miluju tvojí hudbu a poslouchám ji skoro pořád. Jsi vážně talentovaná.*pousměje se a lehce ji zčervenají tváře.*

*Zatím večeře nezačala a její žaludek pomalu začíná trpět. Navíc je tu zatím sama a jídelnu si prohlédla dobře, takže teď se zbavuje čuměním do stolu a ha prázdné talíře. */Proč /*Je utrpení je vidět prázdné. Když na ní někdo promluví otočí hlavu a přátelský se na tu dívku usměje. Pozná, kdo to je, jedná z účastnic a prvně čekala, že ji oslovila kvůli tomu, že se chce třeba seznámit se svou "soupeřkou" ale jak se ukáže kvůli tomu to není. *Ahoj, těší mě Eden. Díky, jsem ráda že se ti moje tvorba líbí. *Věnuje ji ještě jeden velký úsměv. *Jsi taky účastnice, že? Jo.. Eden Sailor? *Doufá, že její příjmení trefila.*Jak si to zatím užíváš v paláci? *Snaží se mezi nimi začít nějakou konverzaci. *Jinak, nevím jestli sis toho všimla, možná jo, ale jsem dost upovidana a klidně mě kdykoliv stropni  Jinak skoro pusu nezavru. *Uchechtne se. *

*na akci už míří trochu přiopilý, takže je jeho krok dost nejistý. Zamíří ale na své místo, i když má chuť se otočit, jakmile spatří Nooru. Na druhou stranu ho to k ní ale táhne, takže sebou plácne na židli vedle ní. Pohledem se jí ale vyhýbá.* Dobře. Asi. Nebolí to už. *pokrčí rameny. Fakt je, že se o to rameno nějak zapomněl zajímat. Nebolelo ho to, takže mu to přijde v pohodě. Když se ho pak zeptá, jestli se něco stalo, už to nevydží a podívá se na ní, čehož hned lituje, rptoože se okamžitě začne topit v jejích očích.* /Zaslouží si někoho lepšího, zaslouží si být šťastná./*Přehrají se mu v hlavě slova jeho sestry.*/A to se mnou nebude./*Ani si neuvědomí, že nějak stále neodpověděl na její otázku a jen na ni tupě hledí.* Nic se nestalo. Proč? Mělo by se něco stát? *řekne rychle, když se vzpamatuje a raději sklopí pohled, protože ona na něj začíná působit více, než ten alkohol.*

*Sice tyhle rodinny a podobný věci nemá rád, ale dneska si řekl, že by tam mohl jít, že by je mohl aspoň prudit. Na sebe si ani nevzal nic formálního, černá mikina a roztrhané rifle stačí, ne? Vlasy má takžéž jen pročísnuté prsty. Když vejde do jídelny, na tváři mu hraje úšklebek. Pohledem přejede všechny lidi, kteří tam jsou a když uvidí, že vedle jeho a Brikssinina místa sedí Dorian, protočí očima. Sedne si tak, aby nezi němi byla jedna volná židle a pokud přijde Brikssi, sedne si na tu židli aby nebyla vedle něho.* Doufám, že ti dají nějaký jídlo, na které si alergický. *Pronese s úšklebkem směrem k Dorianovi.*

*lady Lindsey zaregistruje až když na něj promluví, ale její přítomnost mu nějak nevadí. Je to jedna z těch, které byly milé a přijde mu sympatická. Usměje se na ní, když mu poděkuje a přitom, co si sedá, hypnotizuje a v duchu kritizuje její hrudník.* Také se mám dobře. *řekne, ale je to spíše lež. Nicméně svou masku "šťastného prince" už umí dokonale, takže vypadá opravdu spokojeně.* Moc vám to sluší. *mrkne na ni.* Je už v pořádku. Naštěstí to nebylo nic vážného. *opravdu z toho vyvázl ještě dobře a ruka už ho skoro nebolí.* Vám se něco stalo? *zeptá se také, i když si nepamatuje, že by byla na seznamu zraněných.* Jak se vám zatím líbí v paláci? *naváže na jiné téma a po chivlce si všimne, že je čas večeři zahájit* Počkejte prosím chviličku. *řekne rychle směrem k lady a postaví se.* Dobrý večer, vám všem. Děkuji, že jste dnes přišli a přeji vám dobrou chuť a příjemnou zábavu. *zahájí tedy večeři, načež začne služebnictvo přinášet předkrm.* Nechtěla byste si tykat? Myslím, že to bude pro oba příjemnější. *otočí se zpět na lady Lindsey a pousměje se.*

*Potom, co se jí stalo, když jí unesli rebelové, jí došlo, že nejlepší obrana je příprava na jejich další úder. Proto začala každý den chodit do posilovny, kde zlepšuje sebeobranu a další bojové sporty, které by jí mohli pomoci v případě, že by se pokus rebelů o její únos měl opakovat. Tráví v posilovně skoro celé dny a většinou zapomene i na to, že by měla něco sníst, takže je na ní vidět úbytek na váze. Ani to, že dnes slaví spolu se svým dvojčetem narozeniny jí nezabránilo v tom, aby se na celodenní výlet do posilovny nevydala. Skončila ale dříve, aby se stihla převléknout a nalíčit. To, že jí šaty šili minulý týden na míru a nyní jsou jí volné ignoruje a vydá se do jídelny. Trochu postrádá svou typickou energii, protože jí její tělo nemá kde brát. Jakmile dojde do jídelny, rozhlédne se, aby zjistila, kde má místo. Neví, jestli se smát, nebo brečet, když zjistí, že její místo je mezi Dorianem a Keenanem. Rychle ale vklouzne na židli mezi ně, protože se jí klepou kolena.* Ahoj. *Pozdraví oba a otočí se ke svému bráškovi.* Všechno nejlepší, Kee. Neboj, nezapomněla jsem. *Zazubí se na něj a podá mu menší krabičku, ve které jsou zabalené hodinky, které mu pořídila. Sice zamítli to, aby palác jejich narozeniny nějak slavil, protože se o ně jinak stejně nikdo nezajímá, ale to jí nezabrání, aby mu koupila dárek a poblahopřála mu. Akorát jí to dokáže, že členové jejich rodiny na jejich narozeniny zapomněli a že jsou pro ně jako vzduch, což už jí ani nijak moc po těch letech nemrzí.* Páni, ty ses učesal. Oproti včerejšku docela změna. *Poznamená pobaveně, když se pak podívá na Doriana. Dojde jí, že Keenan neví o tom, že se s Dorianem usmířila, takže očekává, že tenhle večer bude ještě hodně zajímavý.*

*jakmile dojde do jídelny, posadí se na své místo a hned is všimne Misty, kterou zná díky její hudbě.* Jo, to jsem já. *uchechtne se, když Misty správně řekne její jméno.* Užívám si to opravdu hodně. Je to tady báječné. Ale už mi trochu chybí domov. Jak se tady líbí tobě? *zeptá se jí na o samé.* To je v pohodě, já zase raději poslouchám, takže klidně mluv. *opravdu toho moc nenamluví. Následně už princ večeři zahájí a před ní se objeví první chod, do kterého se hned pustí.* Je to opravdu skvělé. Vaří tady výborně. *řekne, protože opravdu nikdy nejedla snad nic lepšího. Jako malá moc jídla neměla, ale teď, když bydlela u rodiny, která se jí ujala, tak si také nemohla stěžovat.*