Jídelna paláce

Děkuju. *Obejme ho a je trochu naměkko z toho, že by opravdu měla být někdy bez něho. Je to jako kdyby měla žít třeba bez ruky. Pak už mu vysvětlí, jak to mezi ní a Dorianem momentálně je.* To teda nebudeme. *Brání se s protočením očima a po Keenanově námitce se zatváří trochu ublíženě. Čekala, že s tím nebude souhlasit, ale netušila, že by jí to takhle vyčítal. Ona se nechce Keenana vzdát a tohle neznamená, že ho opouští a už pro ní není důležitý. Nic na to neřekne, jenom sklopí pohled k talíři a musí potlačit zaúpění, když tomu Dorian nasadí korunu s tím, že se Keenan bude muset snažit s ním vyjít. Než stihne přijít na nějakou reakci, kterou by to mohla zachránit, dojde k nim komorná a předá jim dopis od jejich otce. Pravého otce, který je vlastně jejím praprapradědečkem. Od dětství o něm poslouchala historky od mámy, která je jeho potomkem. Ví, co všechno udělal a že to byl vlastně největší záporák v historii jejich rodiny. A ona je nyní jeho dcerou. Dcerou jeho a jeho prapravnučky.* /Bože... Tohle je zvrácený./ *Hlesne v duchu a natáhne se pro pití, aby se rychle napila, protože jí začaly černat okraje vidění. Zaznamená, že na ní někdo promluvil a vzhlédne k Jacovi. Nic mu neodpoví, nedokáže ze sebe dostat žádný slovo. Přesune pohled na Doriana, který se jí dotkne a jen lehce potřese hlavou a podívá se na své dvojče, které mezitím zmuchlalo papír do kuličky. Jako kdyby to mohlo ovlivnit, co je tam napsané.* Jdeme. *Přikývne na jeho otázku a rychle se zvedne od stolu. Musí se zachytit své židle, protože se jí zamotá hlava.* Promiň. *Zamumlá směrem k Dorianovi a pak odklopýtá z jídelny, i když se cestou musí vždycky zachytit něčeho, co se naskytne v cestě, aby neomdlela.*

Ale přeháníš to. *Namítne a uchechtne se. Poté nechápe, proč se mu zase omlouvá, a tak se zeptá. Přijde mu, že se omlouvá až moc často. Navíc je to on, kdo se většinou chová jako idiot, takže by se měl omlouvat spíše on.* ale ty nemůžeš vědět, jestli se o tom ten druhej člověk chce bavit nebo ne, takže se za to neomouvej. *Podle něj to dává smysl. Poté si začne Noora upravovat ramínko šatů, což v něm vyvolá dost jasnou reakci. Nejraději by jí teď někam odnesl a ty šaty ji sundal. V čemž mu ale brání jeho vlastní ego. Pousměje se, když se začervená. Úsměv mu ale zase brzy opadne, protože má pocit, že už mu to Noora dělá schválně.* Všechno. Všechno co děláš, Nooro. Přivádíš mě k šílenství.*prohrábne si frustrovaně vlasy.* Jo, jenže.. *chce na to něco namítnout, ale dojdou mu slova, takže si jen odfrkne a potřese hlavou.* To je jedno, neřeš to.*řekne tišším hlasem.* Asi půjdu. Nějak mi není dobře a potřebuju se vyspat. Měj se, Noor. *Řekne rychle, zatímco se jí vyhýbá pohledem a zvedne se. Ignoruje pohledy všech přítomných, protože opouští večeři dříve než by měl, ale je mu to jedno. Chce hlavně pryč odtud a utišit své myšlenky na Nooru, na to, jak se nenávidí a jak ho nenávidí Daesyn.*

*Sleduje Keenanův obličej, protože je zvědavý, jak celou tu situaci ohledně toho, že se s Brikssi usmířil, vezme. Doufá, že nebude mít nějaké nevrlé připomínky, ale překvapí ho, jak to vezme celkem s mírou. Na Keenana do rozhodně mírné je. Vidí, že Brikssi jeho reakce mrzí, protože přeci jen, on k ní byl vždy milý a k němu byl stále nepříjemný a tohle byl zatím celkem slabý odvar.* Mimochodem víš, že můžeš letět do Dánska s námi? Když tam Brikssi bude brzy vládnout a ty jsi její rodina, vlastně i můj bratranec, můžeš tam být jako host ze zahraničí. *Podotkne, protože je úplně nechtěl rozdělovat, když věděl, jak dobrý vztah mají. Následně se tam objeví komorná, která jim předá nějaký dopis a jemu nezbývá nic jiného, než jen zmateně koukat. Všimne si, jak Brikssi zmizí z obličeje veškerá zdravá barva, proto se jí dotkne a zeptá se, zdali je v pořádku. Ovšem poté si všimne, že zbledl i Keenan, což ho přesvědčí v tom, že to je nejspíše opravdu něco velkého a vážného.* No tak, řekněte, co se děje? *Těká mezi nimi pohledem a když zmizí Brikssi, postaví se tak prudce, až jeho židle spadne, čímž se na něj upře pár páru očí, na který omluvně kývne.* Keenane, co je? *Dívá se na něj, ale poté si uvědomí, že vlastně Brikssi šla pryč. Vzpomene si, jak se potkali v lese a to zmiňovala něco o tom, že ráda chodí do labyrintu.* Půjdu do labyrintu, půjdeš se mnou? *Vyhrkne. Věděl, že Keenan by šel za ní kdykoliv, jen nevěděl, jestli to vůbec zvládne, protože také nevypadá dobře.*

*Obejmutí jí oplatí a potom se už na ně oba dívá zmateně, když se dozví, že jsou v míru.* Sisi, jen chci, aby si byla šťastná. Určitě by se to zasnubení ještě nějak zrušit dalo. *POkrčí rameny a snaží se už o mírnější ton. Pak se otočí na Doriana s povytáhlým obočím.* To říkáš,i když víš, že tiklidně do jídla strčím jed? *Nedodpustí si tu poznámku, ale poté k nim řpijde komorná, která má pro ně nějaký dopis, který hned začne s jeho sestrou číst. Jakmile přečte to, co je v něm. Zbělá a dopis zmačká do kuličky. Doriana ignoruje a jen se na něj koukne při čemž má stále v obličeji zmatený výraz a snaží se to, co se v něm odehrává až tolik nedávat ve tváři najevo.* Jdu. *Zamumlá jen a jen se rychle odsune od stolu a vysřelí za svou sestrou.*

Kde jinde byste si v paláci měli dát výborné jídlo, než zde? Často se zde konají společné večeře.

*Dneska se koná společná večeře. On bude výjimečně sedět v čele stolu. Většinou je to právě jeho otec, ale jelikož má Selekci, poprvé tam bude sedět on. Po jeho pravici budou všechny dívky ze Selekce a zařídil si, aby přímo u něj nebyl nikdo jiný, než Christophine. Pořád je docela rozladěný z toho, co ses stalo včera, ale už je tedy o něco více klidný. Spíše se stresuje, aby byl v pořádku Max. Před svým odchodem ho nakrmil, choval a poté to už nechal na chůvě, které řekl, ať přinejhorším prostě přijde do Jídelny a on by ho holt po celý večer držel. Na sebe si vzal šedé kalhoty a sako od obleku. Má pod ním taktéž černou košili, ale je bez kravaty. Příhodně ladí s jídelnou, která je v šedo-modrých barvách. Když na místo dojde, sedne si do čela stolu a netrpělivě poklepává prsty o desku stolu. Přece jen je to první akce, která proběhne, když tu má syna. Minulý týden nebyla.*

*Na žádné akci snad nechyběla a dneska s tím nehodlá začínat. Na sebe si vzala béžovo-černé šaty, které navrhla společně s komornými ona sama. Sukně šatů je v přednější části trochu kratší jak v zadnější, ale vzhledem k tomu že je i skládaná tolik to nejde poznat. Celé šaty jsou pokryté černou krajkou, připomínající květiny. K těmhle šatům jí inspirovaly jedny lodičky, ke kterým dlouhou dobu ale nemohla najít správně šaty. Většinou se to dělá naopak, hledají se lodičky k šatům, takže tohle je výjimka. Co se týče šperků, z těch ji zdobí pouze zlaté náušnice. Nehty si nalakovala na černo a oční stíny jsou pouze světlé. Ještě si udělala účes, tedy přesněji komorná jí ho udělala. Sama sobě ona dokáže tak udělat culík, ledabylý drdol nebo případně cop, ale ten neměla teda dlouho. Do jídelny jde společně s Lucienem. Co zjistila, budou mít i místa vedle sebe. Xavier bude sedět v čele, po jeho pravici bude Selekce, rádcové a tak a po levé straně jeho rodina a zahraniční hosté. *

*Jak říkala Aideen, cítila se v zásadě šťastná a spokojená, což už se jí dlouho nestalo, ne v takovém měřítku. Na dnešní večeři se v zásadě těšila, ačkoliv taková událost dávala prostor mnohem více ke konverzaci, než plesy, kde se člověk mohl nenápadně vypařit. Dle zasedacího pořádku ale zjistila, že sedí v zásadě vedle Xaviera, nad čímž se musela pobaveně pousmát. Bylo by pro ni bezpečnější sedět na druhém konci stolu, tím si byla jistá. Dnes si oblékla světle modré šaty, které sice příhodně obepínaly křivky, ale nikterak vulgárním způsobem, stále byly dostatečně formální. Doplňky sladila do zlata a nechala si splést vlasy. Do jídelny vyrazila tak, aby zde byla včas, jak měla ve zvyku. Ukloní se, jak je zvykem, jelikož je zde více členů královské rodiny a jedná se o oficiální událost, ale díky tomu, že Xavier sedí, může též zamířit na své místo a usadit se. Tak trochu doufala, že to dnes uběhne rychle, vsadila by se, že i Xavier je napjatý kvůli tomu, že tu nemůže mít Maxe. Využije dlouhého ubrusu a pod stolem mu konejšivě položí dlaň na koleno. Pořád si netroufala na žádné veřejné a okaté projevy náklonosti před ostatními, přestože si svými city byla jistá. Kdyby se však držela etikety, královské páry by si stejně měly držet určitý odstup. Bylo však nemožné udržet ruce v klidu, když byl tak blízko. Navíc mu ten oblek slušel.* /Tohle bude dlouhý večer./

*Večeře mu vadí o něco méně než plesy, protože se nemusí tančit a člověk se většinou i dobře nají. Navíc se mnohem klidněji vede konverzace. Hodlá tudíž těch pár hodin přečkat v klidu. Šaty Nyv se mu líbí, podle něj na sobě snad hezčí šaty neměla. Jen škoda toho výrazného dekoltu, který budou moct obdivovat i jiní. Poslední dobou se ale snažil mírnit svou žárlivost a majetnickost. Řekla mu, že ho miluje a on jí věřil. On sám se za jinými ženami neohlížel, a tak přestože to bylo těžké, držel jazyk za zuby.* Sluší ti to. *Políbí ji na spánek a v tomhle rozhodně nelže. Nabídne jí rámě, do jídelny je to kousek. Je rád, že je posadili vedle sebe, kdyby se náhodou něco pokazilo tak, jako při rozsudku, chtěl ji mít nablízku. Minule se o ni až příliš bál, přestože měl plné ruce se záchranou Astrid. Odsune jí židli, aby se mohla usadit a vzápětí se sám posadí vedle ní. Všichni hosté se postupně shromažďují, takže hádá, že brzy bude přípitek a postupně se budou nosit jednotlivé chody. Následně je slušné pár minut počkat, než člověk odejde, pokud nechce zůstávat a konverzovat s ostatními. On by upřímně preferoval spíše ještě zkontrolovat pár dokumentů do práce, a pak si dát s Nyv třeba vanu, než půjdou spát, než tu tlachat, ale uvidí se.*

*Sedí v čele stolu a čeká na ostatní, než se k němu připojí. Jako jedna z prvních se tu objeví Christophine, na kterou se pousměje. Pod stolem chytne její ruku a přestane jí tak nervózně ťukat do stolu. Lehce jí ji stiskne a na chvilku se k ní nakloní.* Vážně krásné šaty, sice ne moc upnuté, ale moje fantazie díky nim už pracuje na plné obrátky. *Mrkne na ni a odtáhne se. Upřímně by nebyl proti, kdyby se shodli na tom, že by bylo lepší přesunout tuhle večeři k němu do komnaty.. Jen oni dva. Hádá, že rodičům by nevadilo pohlídat Maxe. Už včera se o něm dohadoval s tátou. Jak bylo řečeno, jeho táta si svého vnuka pochová až tak za pět let, aniž by na něj on nevrčel. Jen se o Maxe bojí. Přišel o pravou mámu, bude to mít těžší než jeho možné budoucí děti, které bude mít se svou manželkou, kterou v duhu už sám nazýva Chrsitophine. *

*Celý tenhle týden byl jedna velká noční můra ze které se nemohl probudit. Všechno to začalo tu noc v baru a táhlo se to až doteď. Měl náladu pod psa a nejradši by sem nechodil. Bohužel povinností krále bylo navštěvovat všechny akce nehledně na to jak se cítí. Zvlášť potom co jim Roza ztropila ostudu se tu musel ukázat. Navlékly ho do obleku a manžetových knoflíčků s vlajkou Švédska.* /Bude to jen pár hodin./ *Nevěděl jestli se ukážou i jeho sourozenci, ale měli by. Všem bylo jasné že reputace Švédska je v ohrožení. Lidé si myslí že on bude stejný král jako jeho otec a bojí se o to co se bude dít dál. Ted bylo důležité ukázat se v tom nejlepším světle na společné večeři v illejském paláci. Vešel do jídelny s ne moc veselím výrazem, ačkoliv jeho hraný úsměv by nikdo kromě jeho blízkých neprokouknul. Posadil se na své místo a čekal jestli dorazí jeho sourozenci.*

*upřímně? Má dost ze dneška nervy. Přeci jen celá jejich rodina u jednoho stolu a všichni ostatní? To může dost jasně skončit katastrofou. Zvolila červeno - béžové šaty, které mají trochu větší výstřih, což u ní není až takovou výjimkou. Navíc chce využít toho, že ještě nemá břicho jak balon. K tomu si vzala béžové podpatky a líčení má trochu výraznější jako obvykle. Nezapomněla ani na červené doplňky a nehty. Vlasy má učesané v culíku, ke kterému vede z jedné strany cop. Do jídelny jde spolu se svým snoubencem a jen doufá že dnešek přežije Jayden ve zdraví.* Hlavně prosím nikoho neprovokuj, všechno všem odkývej a snaž se to přežít ve zdraví. Aspoň teda co se bratrů týče. *prohodí k němu těsně předtím, než vstoupí do jídelny. Odpoledne se v ní opět probouzely těhotenské chutě a trvá to do teď, takže by nejraději smíchala všechny jídla najednou. Posadí se na své místo, vedle kterého je připravené místo i pro Jaydena.*

*Lehce se pousměje, když ji pod stolem Xavier chytne za ruku a lehce stiskne. Když se k ní lehce nakloní, napodobí ho, protože má pocit, že tohle nebude pro uši zbytku osazenstva. Přeci jen už ho trochu zná a ukáže se, že měla pravdu. Jindy by se možná začervenala, ale začíná být přeci jen trochu otrkaná z jeho neustálého flirtování. A tak jen mírně pozvedne obočí a škádlivě ruku posune po jeho stehně trochu výš.* A mají zip, stačí zatáhnout a budou rychle dole. *Šeptne mu nazpět pobaveně, určitě by tohle upřednostnil před šněrováním jejích plesových šatů. Vzápětí však vyvleče ruku z té jeho a narovná se, jako by se nic nestalo. Byla dobrý žák, Xavier by si měl zvyknout, že mu začne jeho škádlení oplácet. Všimne si Aideen a povzbudivě se na ni usměje. S ní asi bude její snoubenec. Pozná ho podle fotek, které si poté zpětně dohledala. Vážně doufá, že tahle večeře proběhne v klidu a nebudou u stolu lítat urážky a už vůbec ne rány. Zařadí si i Xavierovu sestru Nyneve a jejího přítele, prince z Belgie, jméno jí pořád vypadávalo, ale bylo jich hodně. Časem se bude muset naučit všechny rozeznat. Zvlášť pokud by byla královnou a měla s nimi nějakým způsobem jednat.*

*Její šaty mají možná trochu větší výstřih a kupodivu to ani Lucien nekomentuje. Ví, že se snaží být méně majetnický a žárlivý, no ale tohle nečekala. Navíc jí ani to jak se choval předtím nevadilo. Nebylo to tak, že by si stěžovala, to vůbec ne. Nechtěla ho nijak měnit. Miluje ho takový jaký je, i když chlapi, o kterých ani neví, že se na ni dívají a jsou v místnosti, protože se soustředí na něj, propaluje pohledem. * Děkuju. Tobě taky, ostatně jako vždy. *Usměje se na něj.* Vlastně se nemohu rozhodnout, kdy ti to sluší více, jestli když jsi v obleku a nebo v posteli a nemáš na sobě nic.. *Zazubí se na něj a zamrká jako neviňátko, na které si pořád občas ráda hraje.* Děkuju. *Usměje se na něj, když jí odsune židli a ona se na ni posadí. Všimne si Aideen, která sem přišla spolu s e svým snoubencem, na pozdrav jí kývne hlavou a pousměje se.* Začínám se modlit, aby se tu nespustila rvačka. *Řekne směrem k Lucienovi. I dkyž se Xavier docela uklidnil, přece jen..*

*Většinou a akce chodil sám, proto je pro něj docela nezvyk, že jde do jídelny se svou snubenkou, ale tak samozřejmě, že si nestěžuje. Nemá na co. Na sobě má tmavě šedý oblek, s černou krvatou, vlasy má pečlivě učesaný a na tváři si nechal narůst menší strniště. On to docela střídá, jednu chvilku má vousy, druhou chvilku tváře hladké jako mimino. Dneska má zrovna to menší strniště, takže vypadá starší.* Já nikoho neprovokuju, právě budu rád dělat, že tam nejsem, aby si mě tví bratři nevimli, nechci skončit s rozbitým nosem. *Uchechtne se a vydá se s ní dovnitř, ale ještě se chvilku zastaví.* Strašně ti to sluší. *Usměje se na ní upřímne. Potom se s ní vydá si sednout ke stolu. Vážně dělá, že tam není, nerozhlíží se, jen má oči pro svou snoubenku.* je ti už líp? Myslím nevolnosti. *Zeptá se ji starostlivě když si sedne.*

*Chytne Christophine za ruku pod stolem a hned se k ní nakloní. Přece jen, musí ji říct jak nádherné vypadá, teda spíše okomentovat to, jak ji tyhle šaty zvýrazňují křivky, díky čemuž si ji začne představovat zrovna ne moc vhodně. *Hmm.. *Zamručí, když mu rukou jede trochu výše. Když mu ještě řekne o tom zipu, vážně na chut se zvednout a odběhnout s ní do komnaty. * Co jsem to s tebou udělal? Kde je ta nevinná Christophine? *Je to spíše řečnická otázka, nečeká na ni odpověď. Taky si to totiž zamumlá pro sebe, mohla to ale slyšet. Všimne si Aideen a jejího snoubence. Kývne jim na pozdrav hlavou. Se snoubencem své sestry si ještě nepromluvil, i když chtěl. Už je o dost klidnější, aby byl upřímný. Předtím by mu asi jednu vrazil, ale teď by to už asi neudělal. I když jo, štve ho to. Boji se o Aideen, je to přece jen jeho sestra, která je nemocná. Když už jsou všichni na místě, kývne bs sloužící a ti jako na povel začnou nosit jídlo na stůl. Prvni he logicky předkrm. *Dobrou chuť. *Popřeje svému nejbližšímu okolí. *

*Možná to nekomentuje, ale to jen protože ví, že jí nemůže nařizovat, co by měla nosit. Navíc jí to moc sluší a věří, že ten nejlepší výhled je stejně schovaný pro něj po večeři, až z ní ty šaty sundá.* Děkuju, ale na tebe tedy rozhodně nemám. Možná bys mi měla nějaký oblek navrhnout. *Podotkne. Vybral si jednoduchý černý oblek, kravatu v podobném béžovém odstínu, jaký mají její šaty, aby k sobě trochu ladili.* Hmm, já bych řekl, že se ti líbí obojí, a nejvíc ten proces, kdy mě z toho obleku dostáváš, abych skončil nahý v té posteli s tebou. *Zaškubou mu koutky. Minimálně polovinu jejich sexuálních aktivit iniciovala ona. Usadí se ke stolu a on zamyšleně přejede pohledem osazenstvo stolu.* Kdyby jo, tak utíkáme. *Podotkne s úsměvem. Nechce se plést do rodinných sporů.* Ale neboj se, bude to v pořádku. *Ujistí ji. Podle něj si to ti dva když už tak schovají do soukromí. Navíc by se bál spíš jejich drahých poloviček. Sám věděl, jak ošklivá umí být rvačka, ale například přes nehty své sestry měl větší respekt než před pěstmi ostatních mužů. Ženy uměly být potvory. Vzápětí je však večeře zahájena a přinesou předkrm.* Dobrou chuť. *Popřeje Nyv. Musí sám uznat, že je to dobře dochucené. Preferuje tedy vlastní vaření, ale umí ocenit, když se někomu jídlo povede.*

*Nemůže odolat troše provokace, přestože na nic víc si tady prostě netroufne. Spokojeně se pousměje nad jeho poznámkou a nevinně zamrká.* Vůbec nevím, o čem mluvíš, jsem přímo tady. *Ujistí ho pobaveně, protože jeho poznámku zaslechne a nemůže si zabránit v tom, aby se lehce neuculila. Sama se na Aideen usměje a je ráda, že Xavier nemetá přes stůl vražedné pohledy. Snad už se s těhotenstvím Aideen smířil. Nyní jeho sestra potřebovala spíše jeho podporu, než přehnané ochranitelské sklony. Sice na něm jeho starostlivost měla ráda, přišlo jí ale, že to muži obecně uměli přehánět. Na pokyn začnou sloužící nosit, a jelikož má vlastně celkem hlad, ráda se do předkrmu pustí.* Dobrou chuť. *Nesní ho však celý. Ví, že bude ještě několik chodů a všechno by do sebe rozhodně nedostala.* Jak se má Max? *Zeptá se Xaviera, když už neudrží zvědavost a odpije ze sklenky s vodou. Těžko popsat, jak jí ten malý chybí. Možná k němu němá žádný plnohodnotný vztah, ale stejně si nemůže pomoc, aby se nezajímala. Doufala, že by ho mohla brzy zase vidět. Svěřil by jí ho Xavier třeba na chvíli, když by musel na poradu? Nějak už by si poradila.*

*na akci míří spolu s Jaydenem a cítí se nějak víc.. nadšená. Ví, že za to může jeho přítomnost. Už si tak nějak přiznala, že k němu opravdu něco cítí, jen to ještě musí přiznat jemu. Doufá ale, že k tomu vůbec dostane příležitost a dnešek neskončí katastrofálně.* Spíše oni skončí s rozbitým nosem, jestli budou mít poznámky nebo ti něco udělají. *zamumlá a je jasné. že by skutečně byla schopná rozdrtit jim ten nos na padrť a ne jen nos. Trošku jí zčervenají tváře, když řekne, že jí to sluší.* Díky. Tobě taky. To strniště vypadá dobře, mohl bys ho nosit častěji. *pousměje se. Ještě ho takhle neviděla, ale líbí se jí to. Poté se posadí ke stolu a na všechny se pousměje v pozdravu.* Momentálně mám spíše chuť zmixovat všechno co dnes bude k jídlu a nevim, jestli je horší tohle nebo nevolnosti. *uchechtne se, ale kdžy následně přinesou dezert, zvedne se jí žaludek a na jídlo chutě už rozhodně nemá. Nesnáší to, jak se všechno může během minuty měnit.* A nebo taky ne... *zamumlá a začne se v tom jen rýpat, ale nesní ani sousto.* Nechceš pak třeba kouknout na film nebo tak něco? Nebo se třeba někam projít?

*Nadzvedne obočí.*Upřímně mě překvapuje, že něco takového navrhuješ. Máš ve mě vážně velkou důvěru. *Uchechtne se. Protože jak si může být jistý, že třeba nenechá ušít košili z nějak extra tenké látky a nebo nějak nezařídí, aby se mu "náhodou" sama od sebe neroztrhla při nějakém prudším pohybu a jí se nenaskytnul výhled na jeho hrudník? *Jo.. to je asi pravda. *Usměje se na něj. Zná ji až moc dobře. Na to jaký byla ještě na začátku roku andílek se změnila teda dost. Ale nevypadá to, že by to Lucienovi nějak vadilo. Nejspíše by se nechtěl vrátit do doby, kdy se červenala pokaždé, co se jí jen lehce dotknul a kdy by s ním v posteli nedělala to, co běžně dělají teď. Všimne si, s kým přišla Aideen a začne se lehce obávat toho, aby se tu nespustila rvačka.* Do komnaty? *Dokončí za něj větu, když Lucien řekne, že kdyby se něco takového stalo, tak zdrhají. * Taky. *Usměje se na něj a pustí se do jídla. Musí uznat, že ej vážně dobré, ale zase nemá na nic z toho, co kdy uvařil Lucien.* Myslím, že by ses měl stavit v kuchyni a dát kuchařům nějaké školení. Sice je to dobré, ale ne jako nic z toho, co jsi mi kdy uvařil ty. *Řekne mu svou myšlenky, ale potichu. Zaprvé nechce nikoho urazit a za druhé ani nikoho rušit. Takhle je lepší si při rozhovoru jen šeptat, t je všeobecně dané pravidlo.*

*Zacukají mu koutky.*Možná jsi tady, ale už ne tak nevinná jak jsi bývala předtím. Ne, že by mi to teda moc vadilo. *Řekne jí. Kdyby to byla pořád ta Christophine, která ho spíše odstrkovala a nechtěla si ho ani za nic pustit k tělu, nebyli by tam, kde jsou teď. S Aideen se už usmířil, celý týden spolu normálně komunikovali přes chat, takže nemá potřebu se hned vrhnout na jejího snoubence a jednu mu vrazit.*/I když by mohl být chlap a první říct Aideen, že ji miluje./*V, že ona jho miluje taky, třebaže si to nechce připustit, ale kdyby se vyznal prvně on, třeba by ji to nakoplo. Je dost zvláštní, že je jeho sestra v citech tvrdohlavější než on. Popřeje všem dobrou chuť a pustí se do jídla. Na rozdíl od Christophine to sní celé, měl docela hlad, protože dneska jaksi vynechal oběd. Maxwell a práce ho dost zaměstnali, ani si do teď ten fakt, že neobědval neuvědomil.* Je nespokojený hned ze dvou věcí.. Ta první se týká toho, že ho více nechávám v posteli, protože jak mi řekla Sim, jinak hrozí, že ho budu muset uspávat i dvě hodiny v náručí až mu bude třeba šest. A za druhé.. paruka, kterou jsem koupil, ani, vážně jsem to udělal, se mu nelíbí tolik jako tvé vlasy. Měla by jsi nás co nejdříve navštívit. *Usměje se na ni. Sám dojedl, ale čeká i na ostatní a mezitím upije ze svého vína.*

To mám. *Pousměje se. Přeci jen by mu asi neušila nic extrémně odvážného, žárlila stejně jako on, tudíž by nejspíše nechtěla, aby na něj ostatní koukali. A věděl, že má vkus a měl její návrhy rád. Stále byla ohledně svých kreseb dost tajnůstkářská, ale občas mu něco ukázala a její návrhy oblečení se mu líbily. Určitě si dokázal představit, že by se tomu věnovala více. Musí se zasmát.* /Prý asi./ *Potřese hlavou. Doopravdy by do Nyneve, kterou tehdy potkal v lese, neřekl, že z ní bude takový provokatér, ale rozhodně si nestěžoval. Z jeho pohledu z ní vydoloval jen to nejlepší.* Aaah, do komnaty? Můžeme kamkoliv. Takhle to skoro vypadá, že bys mě ráda zatáhla do postele. *Podotkne nevinně. Pustí se do předkrmu, který mu chutná, přestože sám by to asi nachystal trochu jinak.* A neříkáš to jen tak? *Pobaveně se na ni podívá. Stejně jako ona mluví tiše.* Mimochodem... našel jsem školu v Bruselu, je trochu pozdě, ale přijmuli by tvou přihlášku do dalšího semestru, pokud bys chtěla... Stáhnul jsem si nějaké materiály, můžeš se na ně pak podívat. *Navrhne jí opatrně. Pořád tak nějak čeká, že si odjezd do Belgie rozmyslí. Ale mezitím nenechává nic náhodě a vše plánuje. Škola je poměrně blízko paláce, nemusela by cestovat daleko. Nabízela různé umělecké obory, podle něj by si určitě něco vybrala. Navíc nabízela i individuální výuku, která by se dala skloubit s jejími případnými povinnostmi.*

*Po jejích slovech se mimosvou vůli usměje a podívá se na ni.* Nikomu nos lámat nebudeš, nebudu si jich všímat a oni si třeba nebudou všímat mě. Takže nikomu mosy lámat nebudeš, trubko. *Poví ji s úsměvem a potom se uchechtne.* Dlouho jsem ho teď neměl no. Takže se ti strniště líbí? Klidně ho budu nosit víc. *Poví s úsměvem na rtech. Na všehny kývne na pozdrav a po slovech Aideen se pobaveně usměje.* To nedělej. Radši si na jídlo počkej. Ale nemixuj ho. *Uchechtne se pobaveně a zavrtí nad tím hlavou. KDyž ji vidí, starostlivě se zamračí.* Je ti špatně? Měla bys s níst aspoň trochu. Ale jestli ti je hodně špatně, tak můžeme jít do komnaty. *Poví rychle se starostlivým tonem.* Ten film zní dobře, ty nikam chodit nebudeš. Odpočívat budeš. *Usměje se na ni, zatímco spořádá svoje jídlo.*

*Na to už mu neodpoví, jen pokrčí jedním ramenem a na rtech má nadále spokojený úsměv. Věděla, že nebylo tak snadné se k ní dostat, měla své obranné reflexy a bariéry. I na té schůzce, kam přivedl Maxe, se ho částečně snažila odradit od toho, aby si ji vybral. Neměla ve zvyku si pustit někoho takhle k tělu, ale s ním se s tím začínala smiřovat. Byl navíc dost neodbytný a upřímně se s ním cítila v bezpečí. Zamyšleně si změří Aideen, vypadá se svým snoubencem spokojená a s tím, jak se červená tak i zamilovaná. Ne, že by měla právo soudit, ale i z jejich rozhovoru měla ten dojem, že jí na něm vážně záleží a to bylo dobře. Doufala, že spolu budou šťastní, i když ji mrzelo, že Aideen opustí Illeu. V paláci bude zvláštně ticho, až Selekce skončí. Zeptá se Xaviera na MAxe, po kterém se jí začíná stýskat.* To je moudré, i když to vysvětluje ty náznaky kruhů pod očima. *Poškádlí ho. Je jí jasné, že spaní v postýlce nenese Max asi moc dobře, v Xavierově náručí bylo prostě lépe, to sama věděla moc dobře. Tak to ale s dětma bývalo, určitě si zvykne. Skoro jí zaskočí, když zmíní paruku a musí potlačit smích. Raději se napije a pobaveně pokroutí hlavou. Představa Xaviera v blond paruce je prostě k pokukání.* Ráda bych. Nerada bych, aby ses v té paruce musel tak ponižovat... *Zaškubou jí koutky, pořád by se nejraději rozesmála.* Ale vážně. Stýská se mi. Kdybys ho chtěl pohlídat, třeba přes poradu, anebo se jeden večer normálně vyspat, můžeš mi ho kdykoliv podstrčit. *Nervózně si poposedne. Nechce znít moc dychtivě, ale kdo toho drobka viděl, musel chápat, jak je okouzlující. Brzy donesou i polévku, do které se pustí. Bylo by špatné doufat, že by se s Xavierem mohla jít po večeři a stavit se na chvíli? Možná už bude Max spát, ale rozhodně by si nestěžovala, i kdyby ho mohla jen vidět.* /No nejsi ty patetická?/

Pokud budeš chtít, nějaký ti klidně navrhnu. *Pokrčí rameny. Přece jen by ho nemusel nosit, kdyby se mu nelíbil a ona by to chápala. není člověk, který by se kvůli tomu naštvala navíc ona si ani nemyslí, že její návrhy jsou nějak extra dobré, kdyby měla být upřímná, tak řekne, že jsou tak nějak.. průměrné. Nic víc, nic míň. * Ty víš moc dobře, že je to pravda. *Zamrká na něj nevinně.* No, ale pokud by ses chtěl věnovat jiným aktivitám, klidně řekni. Mohli bychom jít na romantickou procházku do nočních zahrad, jen my dva.. A jelikož bychom pak byli unavení, tak rovnou do postele. Udělat to takhle párkrát a už ti asi t, že tě chci zatáhnout do postele vadit nebude, co? *Nevěří, že jí tady teď řekne, že mu nevyhovuje to, kolikrát spolu spí. Vždycky vypadá, že si to nadměrně užívá.* Neříkám. Víš, že mi od tebe vše chutná. *Pokrčí rameny. Sice uznává, že toto jídlo je výborné, ale cokoliv od Luciena to předčí.* Vážně? *Vždycky chtěla studovat dále, ideálně právě malířství, takže ji to hned zaujme.* Ráda se na ně pak podívám. Ale zní to dobře. Vždycky jsem chtěla studovat dále. *Usměje se. Dost ji tahle představa nadchla.* Zatím pořád počítám, že pojedu s tebou. Chci být s tebou a do Belgie se těším. Nerozmyslím si to. *Pousměje se na něj. V, že si docela vyčítá, že ji odtrhne do rodiny a vnímá to jako oběť, což by tak ona rozhodně nenazvala. Předkrm nesní celý, moc velký jedlík není a ještě zbývají tři chody, takže si nechává místo. Mezitím se pustí do polévky.*