Posilovna paláce

Ne, to do háje nejsi. *Stojí si pořád za tím svým. Pokud se jeho stav nezlepší, klidně udělá vše pro to, aby si odpočinul. A to udělá asi jen kvůli tomu, kdyby vypadal stejně jako on. Pokrčí rameny. * Jo, já vím. Ale s tebou to jinak nejde. *Nelíbí se mu, že na svého bratra musí takhle, ale co má dělat? Nebude jen tak pozorovat jak si ubližuje a ničí se. Zvedne prsty jako ET a začne volat domů. * Pff.. Bych ti brzy chyběl. *Řekne se sebevědomým úsměvem. Kdyby se Timothymu něco stalo taky by z toho byl v háji. Když mu řekne, že k Ash nic necítí, zeptá se ho jak by se cítil, kdyby ji viděl s někým jiným a po jeho reakci se uchechtne. * Jasně, vůbec by to to nevadilo.. A proto vypadáš, jako že mi za to chceš jednu vrazit. *Štve ho, že Timothy nemá argumenty, ale ani jednou s ním nemůže souhlasit. Zatne zuby. * V čem je to do hajzlu jiný? Vsadil bych se o cokoli, že ty bys nás byl schopnej přivázat k posteli, jen abychom museli odpočívat. Protože by se ti tohle prostě nelíbilo. Stejně jako se to nelíbí mě. *Chvilku mlčí. * Jdu, protože se dále odmítám dívat na to jak se budeš ničit. Jestli si myslíš že ale pujdu spát, fakt se myslíš. Cvičení je zdravý, to máš pravdu takže teď to budu dělat jako ty, co to na to? Denně spánek nanejvýš pět hodin, ani to ne, cvičení denně aspoň tři s po zbytek dne práce. Uvidíme kdo z nás dřív odpadne. *Mikinu si natáhne na sebe a vydá se do zahrad. Asi si zaběhá. To, co řekl myslel vážně, jen nechce nadále být tam.

Ale jo, jsem! *Dohaduje se dál a ze zoufalosti už zvedá hlas.* Stejně je to hnusný. *Stojí si za svým ohledně toho, že na něj používá citové vydírání.* Nojo, chyběl. *Uzná nakonec s uchechtnutím. Neví, co by dělal bez svého bráchy. Je to vlastně jediný člověk v jeho životě, se kterým si může normálně promluvit. Pokud teda mluvíme o jeho generaci a ne o rodičích, nebo Tayse, která na něj většinou jenom kouká a mrká kukadlama. Jinak nemá nikoho. Na přátele nikdy neměl čas a i kdyby měl, zrovna teď by byli v Angcii, zatímco on tady.* Nechci ti vrazit. Nevadilo by mi to. *Brání se.* Je to jiný v tom, že ... Že já jsem prostě já a na mě tolik nesejde. Kdežto ty jsi důležitej. A Ash taky. U mě je jedno, co se mnou bude, ale vy dva a i Taysa musíte být hlavně šťastný, chápeš? *Dostane ze sebe už napůl křikem a napůl jenom zoufalým povzdechem, protože teď neví, jestli je víc zoufalý nebo naštvaný. Mísí se v něm obě tyhle emoce.* Easte no tak.. *Otočí se za ním a stáhne obočí. Než ale stihne něco dalšího, jeho bratr je už pryč. Naštvaně bouchne do běhacího stroje, aby ho zastavil, za což se trochu zastydí, protože by měl mít přeci vychování a radši si nasadí boxovací rukavice a začne mlátit do pytle. Únavu, pot a protestující svaly ignoruje, stejně jako čas, takže když uzná, že je dostatečně klidný a ruku už nezvedne ani jednou, teprve se podívá z okna a zjistí, že začalo pomalu ale jistě svítat.*

*Po rozhovoru s Eastonem své cvičící návyky nijak nezměnil. Takže i přesto, že zde byl v noci asi do jedné ráno, je tu teď už minimálně hodinu a půl zase. Bolest v kotníku, který si namohl a na který mu dělá problém došlápnout ignoruje, protože on si přeci nemůže dovolit necvičit. Takže jednoduše zatíná zuby a dál posiluje na všech strojích zde. Zrovna teď právě nohy. Občas se jen na pár vteřin zastaví, aby si setřel pot z čela a nestékal mu do očí a pak zase pokračuje. Přestávky na pití a vydýchání se, si přestal dovolovat už nějakou dobu zpátky.*

*Práci už dodělala a protože malá momentálně spí, rozhodla si skočit zacvičit si. Dlouho necvičila, jelikož malá má něco málo přes měsíc teď, lítá pořád kolem ní anebo práce. Ale teď se prostě potřebuje nějak unavit. Malou nechala s chůvou. Mohla si ji vzít sebou v nosítku, ale to nechtěla. Spinká a proč ji budit a přendávat z pohodlné postýlky? Instruovala chůvu, aby jí hned jak e malá vzbudí zavolala. Odhaduje, že teď má tak dvě hodinky. U Taysy je hlavě horor uspávání, ale když už se ji podaří uspat, spí jako andílek a docela dlouho. S sebou si vzala tedy mobil, aby ji měla chůva jak kontaktovat a jak se zná, bude jej každých tak pět minut kontrolovat. Na sobě má cvičící set, skládající se z černých legín a černo-bílé sportovní podprsenky. Vlasy si dala do culíku, aby jí nepadaly do obličeje. Když dojde do posilovny zjistí, že tu není sama a spatří Timothyho. Potlačí chuť protočit očima. Pořád zastává názor, že by měl více odpočívat. Začali se spolu více bavit, sice do něj není zamilovaná, jen se k němu chová lépe, ale i tak vidí jak na tom je. Všimne si, že nějak kulhá a zamračí se.* měl bys zpomalit.. *Poznamená, přejde k běžeckému pásu, kde začne běhat.*

*Na chvilinku se zastaví, když uvidí Ash a snaží se zklidnit splašený dech. Obličej si utře do trička a po jejích slovech protočí očima.* Nepotřebuju. Jsem v pohodě. *Odpoví jí.* Malá spí? Všechno v pohodě? *Zajímá se, protože málokdy jí nechávají samotnou nebo prostě bez toho, aniż by s ní jeden z nich byl.* Baví tě cvičení? *Zajímá se, protože přeci jen uzavřeli příměří a tohle o ní netušil. Sám se zvedne a dojde k boxovacímu pytly, i když mu to kotník nijak neusnadňuje. Kdyby víc zatínal zuby, asi si je rozdrtí. Jakmile k němu dojde, nasadí si rukavice a začne do něj mlátit.*

*Nechá malou spinkat v postýlce a hlídat jí chůvu. Jen málokdy bývá takhle s chůvou, ale kde je Timothy neví a sama si chce jít už delší čas zacvičit. * Jo, jasně a proto špatně došlapuješ na nohu.. *Potřese nad ním hlavou. Fakt nechápe, proč si tohle dělá. Cvičení je zdravý, ale to jak to bere Timothy už ne.* Jo, spí. Nechtělo se mi ji brát s sebou v nosítku a tak ji budit. Hlídá jí chůva a až se vzbudí, půjdu za ní. *Řekne mu a vydá se k běžeckému pásu.* Jo. Je to přece jen zdraví, tedy, ne to jak to bereš ty. *Odpoví mu a krátce se na něj podívá. Pokračuje v běhání. Občas pohledem zabloudí k němu, což ji po chvilce donutí zastavit. Povzdechne si a přejde k němu. Položí mu ruku na rameno a přinutí ho přestat.*Co s tou nohou máš? A neříkej, že nic. *Není slepá a vidí, že na ni jen stěží došlapuje.* Měl bys jít k doktorovi, aby se a to podíval. Takhle si to ještě zhoršíš. *Založí si ruce na hrudi, jako by se už připravovala na následující hádku, protože fakt pochybuje, že Timothyho k doktorovi dostane bez protestů z jeho strany. Ale je připravená klidně zavolat strážce, kteří by ho tam odtáhli násilím.*

Co? Ne. To je v pohodě. Asi se ti to zdá. *Pokrčí rameny a zatne zuby ještě víc, aby na sobě bolest kotníku nenechal zdát. Radši se pokusí odvést téma k Tayse.* Dobře. *Přikývne po její odpovědi a pak protočí očima po jejích dalších slovech. Nechápe, co s tím všichni mají.* Já to beru úplně normálně. Nechápu, co vám na tom všem vadí. *Ušklíbne se trochu hlavně pod náporem bolesti v kotníku a pak začne boxovat. Aspoň do té doby, než ho uprostřed pohybu zastaví dotyk Ash. A vzhledem k tomu, že takhle se ho sama od sebe snad nikdy nedotkla, tak to dost dopomůže k tomu, aby zastavil.* Nevim. Nic velkýho to neni. Zas tolik to nebolí. *Pokrčí ramenem a pohled stočí na stranu k boxovacímu pytly. Nikdy nebyl zrovna příznivcem lhaní.* Bude to dobrý. Nemusim chodit se všim k doktorovi. Přejde to. *Dost se bojí toho, že by mu doktor zakázal cvičit a bez toho by to on rozhodně nepřežil.*

*Protočí nad ním očima.* Můžu být blondýna, ale nejsem blbá a ani slepá. *Lehce se nad tím zamračí. I úplný natvrdlec by viděl, že Timothy není v pořádku. Řekne mu, jak je to s Taysou, která teď pořád spinká a hlídá jí chůva, kterou vzali s sebou.* Bereš to normálně? Jo a proto tu prý jsi denně, o půlnoci, místo toho abys sis odpočinul. *Podle ní tohle není normální. Cvičení je zdraví, ale on to přehání e bere až moc vážně. Nevydrží moc dlouho běhat a jen tak mlčet, když vidí jak se mu špatně chodí, proto přejde k němu a chytí ho za rameno, aby ho donutila přestat boxovat, což se jí podaří.* Takže podle tebe to není nic velkýho? Hmm.. Dobře. A proč tedy tak zarytě odmítáš jít k doktorovi? Když to není nic velkýho, přece ti s tím nic neudělá a aspoň budeme mít jistotu. A já budu klidnější. *Je vážně zvědavá, co jí odpoví na tohle.* Klidně ti zařídím přesný čas, který si doktor tady vyhradí jen na tebe, abys tam nemusel čekat. *Tudíž by ani nemohl argumentovat, že to bude dlouho trvat.* Nechodíš tam se vším. Je to jedna návštěva lékaře, jedna. *Pořád se na něj dívá se lehce zamračeným výrazem a překříženýma rukama na hrudi.*

To jsem neřekl. *Zamračí se trochu nad tím, jak si jeho slova překroutila, protože on by jí nikdy nijak neurazil. Přeci jen si zakládá docela dost na způsobech a snaží se chovat jako gentleman. Aspoň v rámci mezí. Rozhodně Ash nelíbí ruku kdykoliv jí uvidí, to by mu asi brzo minimálně jedna přilítla.* Protože přes den dělam papíry a pak se stavim třeba v kuchyni. A na cvičení mi zbývá čas pak už jenom o půlnoci. *Namítne. Podle něj na tom není nic zvláštního a nechápe, co na tom všem tak děsně vadí.* Nepotřebuju jistotu, je to zbytečný. Sám vim, že to nic neni a nepotřebuju kvůli tomu obtěžovat doktory. Proč mi to nevěříš? *Rozmáchne trochu rukama se zoufalým výrazem ve tváři.* Nebudu ho otravovat zbytečně. *Zopakuje svá předešlá slova a pak protočí očima a založí si ruce na hrudi.* Nemam doktory rád.

Já vím. Prostě.. Vidím, že to v pořádku není. *Nechápe tu jeho tvrdohlavost, proč tolik nechce jít k lékaři. Je to normální.* Dobře, dobře.. Ale chodit sem každý den? A cvičit ti přesto, že ti není nejlépe. *Kývne k jeho noze.* Na to, abys byl v pohodě ti stačí zacvičit si třeba třikrát týdně. Ne se takhle trápit. *Podle ní to prostě přehání a nijak ji nepřesvědčí o opaku. Tohle není zdraví. Musí si občas taky odpočinou, jeho tělo to potřebuje.*Doktory bys neobtěžoval, ti tu jsou od toho, aby nám pomohli, když je potřeba. Je to jejich práce. A proč ti nevěřím? Protože tě přece jen trochu znám a troufám si tvrdit, že ty bys k doktorovi odmítal jít, i kdybys měl tu nohu postřelenou. /Za tu dobu, co se tu dohadujeme, jestli má za tím doktorem jít nebo ne, by už ho dávno vzal a ošetřil./ Není to zbytečně. *Namítne znovu.* Pomohou ti.. Prosím, zajdi tam. Jak by ti bylo, kdybys takhle viděl třeba Taysu? *Ví, že je to hnusný citový vydírání, ale zkoušela to po dobrým a to očividně nefunguje.*

Není to nic vážnýho, opravdu. *Řekne jí přesvědčivě, aby se uklidnila. Nechápe, co to do ní vjelo. Kdyby byl opravdu hnusnej, asi by jí vpálil do obličeje, proč se teď tak stará, když ho dva roky ignorovala. V tomhle ohledu to bylo nejspíš lepší.* Protože mam prostě zajetej nějakej režim. *Pokrčí rameny.* To je jako kdybys najednou měla měnit režim toho, kdy kojíš Taysu. Taky bys z toho nebyla nadšená, protože na tohle sis zvykla už. *Snaží se jí to ukázat na nějakém příkladu.* Ale mě to baví. Proč se omezovat v něčem, co člověk miluje? *Nadzvedne obočí a založí si ruce na hrudi, protože tohle ho pomalu ale jistě přestává bavit. A kotník bolí ještě víc, když na něm takhle stojí.* To neni pravda. Kdyby byla postřelená, nebo to bylo něco vážnýho, šel bych tam. *Brání se, protože zase neni sadista a nějakej pud sebezáchovy má. I když ho nepobral nijak moc.* Tohle je hnusná podpásovka. *Zamručí trochu naštvaně, když do toho připlete Taysu.* Taysu bych prostě odnesl k doktorovi, protože nemůže mluvit. Ale já mluvit můžu a jsem dospělej, takže poznám, kdy je to něco vážnýho. *Snaží se z toho nějak vybruslit.*

*Potřese nad ním hlavou. Pomalu ale jistě ji to přestává bavit. Snaží se na něj být taky trochu milá a starat se o něj, když mají teď mír a tohle ji štve. Prvně ona ignorovala jeho pomoc a teď, když se rozhodla s ním vycházet, on zase ignoruje ji.*/Když teda chce, abych ho ve většině případů ignorovala, proč tohle vůbec zkoušíme?/ Protože to přeháníš a není to prostě dobrý. Taky si musíš občas odpočinout. Tvoje tělo to potřebuje. Kolik hodin denně naspíš? Čtyři tak maximálně? Pak pracuješ a nakonec se ještě pořád namáháš tady. *Vážně nechápe, proč z té návštěvy doktora dělá takovou vědu a prostě tam nemůže zajít.* Tomu se mi až věřit nechce. *Utrousí trochu ironickou poznámku. Ví, že to co řekne o Tayse je podpásovka, ale na něj to prostě jinak nejde. Zkoušela to dost dlouho po dobrým a nic. Po jeho odpovědi zvedne ruce v kapitulaci.* Chtěl jsi, abychom se spolu bavili a nějak fungovali a když se teda snažím chovat dobře a chci i zjistit doktora, aby se ti něco nestalo a byl v pořádku, odmítáš to. Proč to teda vůbec zkoušíme, když tu snahu budeme ignorovat? *Potřese nad tím hlavou.* Dělej si co chceš. *Sebere mobil a raději se vydá zase do komnaty. Nebyla tu nijak dlouho a cvičila tak deset minut, ale prostě jí ty dohady přestaly bavit. Snažila se být milá a bavit se s ním normálně, což pro ni není nejjednodušší, ale má toho dneska dost.*

Spim dýl. Kolikrát se prospim i v nějakym salonu, kde dělam papíry. *Namítne, i když chápe, že tímhle argumentem tomu asi moc nepomůže. Ale jednoduše něco říct musel. Když pak vidí, jak zvedne ruce do vzuchu, je mu jasný, že to dost pokazil. Nesnáší se za to, ale prostě nemohl jinak. On prostě musí cvičit, kdyby to tak nebylo, zbláznil by se a nedokázal by dělat vůbec nic. Jednou už to zkoušel a horší den snad nezažil.* Ale Ash, já se s tebou chci bavit. Nechci se ignorovat. Jenomže tohle.. To je prostě něco jinýho. Já ti to nedokážu vysvětlit. *Řekne trochu zoufale.* Ash, no tak. Prosím. *Zavolá za ní ještě, ale ona už je pryč. Znova bouchne do boxovacího pytle a pokračuje, dokud se udrží na nohou.*

Tímhle mě chceš jako přesvědčit, že jsi v pořádku? protože to dokazuje úplný opak. Kdybys byl v pořádku, spal bys normálně a neusínal bys přes den jen tak. *To, že řekl tohle mu vážně moc nepomohlo. Nakonec na známku kapitulace zvedne ruce do vzduchu. Tohle dohadování jí nebaví. Snažila se o něj trochu starat, být milá, ale má svoje meze. Stejně s ním nejspíše nehne, takže to prostě vzdá.* Spíše chceš více cvičit, než se bavit se mnou. Ale jak jsem řekla, já už se o tohle starat nebudu. Dělej si co chceš. *Otočí se a rychlým krokem se vydá z posilovny přímo do komnaty ke své dceři. Slyšela jeho zavolání, ale schválně ho ignorovala.*

*Vzhledem k tomu, že se dneska díky hladu neovládla a snědla několik kousků ovoce a zeleniny, tak příval výčitek nevydržela. Je to nekonečný koloběh, který se točí pořád okolo toho samýho. Snaží se vydržet co nejdýl bez jídla a když si pak něco dá, přijdou výčitky. Občas to řeší zvracením, když jde o něco většího. Teď se to ale vydala vyběhat. Pomineme fakt, že ty kalorie spálila jenom cestou sem. Vypadá pořád jako mrtvola, ale má o něco málo více energie. Na sobě má legíny na cvičení, které jí obtahují vychrtlou postavu a poté tílko se svetrem. Jakmile dojde do posilovny, najde pohledem běhací pás a rozejde se k němu. Nejprve ho zapne na rychlejší chůzi a začne cvičit.*

*od včerejšího večera, kdy odešel z komnaty Maddie, nemá na nic náladu a je ještě nepříjemnější než obvykle. Štve ho to, co Maddie dělá a snaží se tomu všemi možnými způsoby zabránit, ale moc mu to nejde. Jen těžko si dokáže přiznat, že má o ní strach. Většinu dne strávil v komnatě s cigaretou a ignoroval všechen svět okolo. Před chvílí se ale rozhodl, že si pokusí vybít frustraci na boxovacím pytli. Boxuje už pár let a je to jeho nejosvědčenější způsob, jak ze sebe dostat emoce. Teda.. kromě alkoholu a drog. Na sobě má černé sportovní tílko, černé tepláky a tenisky. Vlasy si po celém dni nic nedělání nenamáhal učesat. Přišlo mu to zbytečné. S sebou si vzal i flašku vody, na kterou nikdy nezapomíná. Hned, jak vejde do tělocvičny, si všimne Maddie na běhacím pásu. Zatne zuby, aby odolal touze po ní tu flašku švihnout a začít řvát, jak je pitomá.* Okamžitě z toho slez. *řekne sice tišším, ale dost důrazným tónem a probodne ji pohledem.*

*Musí jednoduše spálit všechny ty kalorie, které ovoce a zelenina obsahovaly a ještě daleko víc, aby se necítila tak hrozně jenom kvůli tomu, že vzala něco do pusy. Připadá si kvůli tomu jako ten nejhorší člověk, který kdy chodil po téhle planetě. V posilovně se tedy vydá k běhacímu stroji, který zapne na rychlosti rychlejší chůze a dá se do spalování kalorií. Když si pak všimne Nicka, pevně zatne zuby a rychle stočí pohled před sebe, aby mohla dělat, že ho neviděla a neslyšela. Běhací pás ale teď nedělá tolik ruchu a čísla ukazující spálené kalorie naskakují podle ní až moc pomalu, takže párkrát stiskne tlačítko na zvýšení rychlosti a přejde na pomalejší běh, při kterém jí sice není nejlíp, ale bude doufat, že jí Nick nechá na pokoji a bude si hledět svého.*

*rozhodne se zajít vymlátit do boxovacího pytle, protože to jednoduše miluje a má to skvělé účinky. Když ale dojde do posilovny a všimne si své snoubenky, už mu to nepřipadá jako tak dobrý nápad. Vytočí ho, když ji vidí, jak se snaží odrovnat na běhacím páse. Ale snad ještě víc ho naštve, když jeho slova ignoruje a jen si zvětší rychlost. Vztekle položí flašku s vodou na jednu lavičku, aby jí s ní neumlátil, a vydá se k tomu běhacímu pásu, který natvrdo jednoduše vypne. Ruku schválně nechá na místě, aby ho nemohla znovu zapnout. Pak se na ní naštvaně podívá.* Chceš se snad odrovnat úplně? *prskne naštvaně.* Slez z toho. Hned. *zopakuje svá slova a pevným pohledem se jí podívá do očí. Udělá všechno proto, aby tady přestala hrát tohle divadýlko, který se opakuje pokaždý, když ji vidí.*

*Snaží se Nicka ignorovat a prostě si zvýší rychlost na běh. Bohužel to jejího snoubence akorát tak přivábí. Když natvrdo vypne pás, má co dělat, aby z něj nespadl a musí se pevně chytit područek, které jsou po stranách, aby to ustála. Nejradši by to znovu zapla a ignorovala ho dál, ale k tomu nemá příležitost díky Nickově ruce.* Ne, nechci. Ty tomu nerozumíš. *Zamračí se na něj.* Přestaň mi přikazovat! Nejsi můj táta bože. *Zaúpí a naštvaně bouchne do područek, kterých se doteď držela.* Je mi dobře, cvičim ráda, proč bych nemohla? *Založí si pak ruce na hrudi a probodne ho naštvaným pohledem. Motání se hlavy a srdce, který jí buší v uších ze všech sil ignoruje.*

*vytočí ho ještě víc, když ho Maddie ignoruje, takže jednoduše přeje za ní a pás vypne. Zabrání jí i v tom, aby ho mohla znovu zapnout.* Rozumím a očividně chceš. *oplatí jí zamračený výraz.* Budu ti přikazovat od háje! Už to pochop. Prostě tě nenechám takhle pokračovat. Smiř se s tím. *neodolá menšímu ušklíbnutí, když bouchne rukama do područek. Upřímně se diví, že vůbec stojí na nohou a má dost energie na mlácení běhacího pásu.* Proč? Třeba proto, že se zaprvé, neudržíš na nohou. Zadruhé, protože nemáš energii ani na to, abys mohla usnout a zatřetí, protože to říkám. Jo a taky bych zapomněl na ten fakt, že nejíš, takže nemáš energii. Cvičit nemůžeš. *vysvětlí jí to slovo od slova jak nějakému malému dítěti a na konci své přednášky pokrčí rameny.* Už to chápeš nebo to chceš i nakreslit?

Nerozumíš ničemu a už vůbec ne mě. Nevzdal jsi to náhodou posledně? Navrhuju držet se svýho rozhodnutí, protože tentokrát se ti náramně povedlo! *Teď skutečně lituje, že pohledy neumí zabíjet, protože její snoubenec by byl mrtvý během vteřiny.* Nemáš. Na. to. Žádný. Právo. *Rozkouskuje mu to, aby mohla dát na každý slovo dost velký důraz a i on to pochopil.* Udržím se na nohou, jak vidíš. Je to mi dobře. Energie mam dneska dost. Měla jsem zeleninu. *Brání se a pak protočí očima.* Takže milostpán je i malíř no úžasný. *Ucedí ironicky a sleze z běhacího pásu, aby mohla přejít k dalšímu, u kterého neblokuje spouštěcí tlačítko.* Co si mě prostě nevšímat? Všimnout si mě můžeš, až mi budeš říkat "ano" a tim můžeme skončit. *Navrhne mu podle ní naprosto skvělý nápad.*

Neprosila si mě ubrečená náhodou posledně, abych odešel potom, co jsem ti prokázal laskavost a odvedl tě do komnaty, protože bys tam jinak nedošla? *odpoví jí otázkou a povytáhne jedno obočí. Z jejího pohledu si nic moc nedělá, protože ten jeho je na tom obdobně.* Nepotřebuju žádný právo na to, abych dělal, co chci. Ještě pořád je v tomhle Austrálie svobodná země. Narozdíl od Illey. *ucedí. Upřímně kasty nechápe a nidky nepochopí. Přijde mu nelidské přikazovat lidem, co mají dělat a čím se budou živit. Zadrží překvapený výraz, když od ní uslyší, že něco snědla.* Jo a kolik? Jeden kousek nějaký mini papriky? *Ušklíbne se* /Lepší jak nic/ Nejsem malíš. *zavrčí naštvaně a probodne jí za dnešek už poněkolikáté pohledem. Když sleze z běhacího pásu a přejde k jinému, zoufale si prohrábne vlasy a odpustí si všechny nadávky, které by teď nejraději řekl.* Nebudu ti říkat "ano": *vyvede jí z omylu, protože si jí nehodlá vzít. Udělá všechno proto, aby se jejich svatba zrušila.*

Nějak bych to došla. Dostala jsem se sama i tam. A jasně, že jsem tě prosila, abys odešel! Byl jsi na mě hnusnej, cpal do mě nějaký umělý hovadiny, šahal na moje věci, na kterých mi záleží a do kterých ti nic neni! Prakticky pokaždý, když spolu nějak mluvíme, tak akorát posloucham, jak jsem šílená! A ty se ještě divíš, že chci, abys mě nechal na pokoji a vypadl? Opravdu ti to přijde tak zvláštní? Nebo jsem prostě v tvých očích ta špatná jenom já a odmítáš se na to podívat jinak? *Dostane ze sebe naštvaně a už je to na pokraji toho, aby doslova řvala.* Austrálie možná, ale já jsem taky svobodná a svéprávná! Se svym životem si dělej cokoliv jen chceš, je mi to jedno, ale nemáš nejmenší právo mluvit do toho mýho a něco mi přikazovat. Nejsem tvůj otrok. *Vyvede ho z omylu, protože nejspíš oznámení o jejich zasnoubení takhle pochopil.* Měla jsem misku zeleniny a ovoce. Spokojenej? Už mě necháš? *Rozhodí rukama a protočí očima, když slyší, že neni malíř. Zrovna nepotřebovala, aby na tohle reagoval.* V tom s tebou konečně souhlasim. To radši udělam fakt cokoliv, než abych si vzala tebe, kterej mě bere akorát jako majetek a nebo otroka. Zrovna s takovym tyranem, jako jsi ty zbytek života trávit nepotřebuju. *Odpoví mu naštvaně.*

Ty se na sebe odmítáš podívat jinak! Já se ti snažim pomoct, sakra! Ale ty jsi zaslepená svýma vlastníma myšlenkama, který jsou šílený. Potřebuješ pomoc nebo se takhle brzo zabiješ! Proč to pořád odmítáš chápat? *docela by ho zajímalo, jestli spolu někdy vydrží mluvit déle než 5 minut normálně bez toho, aniž by křičeli a vraždili se pohledy.* Nedělám z tebe otroka! *brání se naoko dotčeně, protože z ní svého otroka nedělá. Alespoň podle něj. Che jí jen pomoct.* Až budeš jíst minimálně misku ovoce a zeleniny každej den, tak tě necham. *schválně zdůrazní slovo "minimálně". Pak si zoufale prohrábne vlasy, když přejde k jinému běhacímu pásu, ale už za ní nejde.* Nedělam z tebe otroka a nejsem tyran! Kdybych byl tyran, tak tvýmu podělanýmu bratrovi řeknu, jak dlouho nejíš a podpořim ho v žalování tvým rodičům, nechám tě někde na střeše omdlívat hlady a nesnažim se tě donutit najíst se! *vybouchne vzteky.* Chci ti jen pomoct. Možná, kdybys to přestala odmítat vidět a přiznala si, že máš problém, tak bychom na sebe pokaždý jen neječeli, takže chyba není jen na mé straně!

Protože tu neni co chápat. Já to chápu moc dobře. Ty nevíš, jaký to je! Ty nevíš, co se mi honí hlavou! Přestaň se konečně chovat jakože mi vidíš do hlavy a já jsem jenom umanutej magor! *Díky energii ze zeleniny zvládne nejenom házet vraždící pohledy a vrčet, ale tentokrát i zvládá zvedat hlas a prakticky na něj řvát.* Ne? A co jinýho, když mi akorát tak přikazuješ co mam dělat? *Rozhodí rukama.* Fajn. Tak si to mysli a snaž si mě představovat, jak jim misku podělanýho jídla každej den a je to vyřízený. *Nechápe, co je na tom za problém.* Ne, to bys byl hajzl. A to jsem neřekla, že jsi. Umíš projevit i starost a k tomu bysme se možná dostali a mohla bych ti to upřímně říct, kdybys na mě nevrčel hned, co jsi sem přišel. Ale cokoliv neni podle tebe, tak si chceš vymáhat tim, že jsme snoubenci a ty máš právo mi něco nakázat, což ale namáš. To z tebe dělá tyrana a ze mě otroka. A proto si tě nechci vzít. *Zařve na něj a v jejím hlase i očích je znát dost zoufalosti, protože už prostě neví, jak dál.* Jasně! Takže chyba je jenom u mě! Svěď to všechno na mě! Třeba kdybys jenom neječel a snažil se chovat jako normální a aspoň trochu klidnej člověk, reagovala bych jinak! A jestli si myslíš, že se všechno vyřeší tim, že do mě narveš nějakou podělanou tyčinku, tak jsi magor.