Posilovna paláce

*Dojde do tělocvičny, kde vidí, že není sama. Nechce toho chlápka rušit, takže zaujme běžecký pás dále od něj. Soustředí se na běh a na správné dýchání, které je velice důležité. Když na ni promluví, podívá se na něj. Teprve ted pozná, že se jedná o prince a ona se mu ani nepoklonila a ni nic. Rychle sleze z běžeckého pásu a tak nějak se ukloní.*Dobr den, Vaše Výsosti.*Všichni jim pořád připomínají pravidla zaměstnanců a tohle je jedno z hlavních, náležitě královské rodině prokazovat úctu, správně je oslovovat a tak. Ona všechno dodržuje, aby nedělala problémy a udržela si místo.*Ehmm. Omlouvám se vám, nevěděla jsem, že jste to vy.*Přizná a sklopí pohled k zemi.*Mohu klidně odejít, nechci vás rušit.*Nabídne se a kývne směrem k východu.*

*Pozdraví dívku, která vedle něj začala běhat a pak se na ní překvapeně podívá, když vidí, jak rychle svůj pás zastaví. Taky zastaví a pak se na ní podívá a lehce mu zrůžoví tváře, když vidí, jak se mu poklonila.* To nemusíte. *Zavrtí hned hlavou a pak se letmo pousměje.* To je v pohodě. *Po jejích dalších slovech zavrtí hlavou.* To nemusíš. Teda.. Nemusíte. *Opraví se radši, protože neví, jestli jí může tykat a tykání nabízí vždy žena jako první. Etiketu ovládá dobře.* Můžete si se mnou zaboxovat, jestli chcete. *Nabídne jí, když už si nandavá rukavice.*

*Když v dotyčném pozná prince, rychle zastaví pás a pokloní se mu.*Ale musím. Pravidla zaměstnanců a navíc je to slušnost. Jste výše postavená osoba.*Odpoví mu s lehkým úsměvem na tváři. Pak se mu omluví a navrhne, že může odejít, protože mu tu nechce zavazet, pokud chce být sám. Navíc ona je nikdo, on princ. Potřese hlavou*Vy mi nemusíte tykat Výsosti. Nejsem na stejné úrovni, abyste musel.*řekne mu. Ví, že oni jim vykat musí, ale oni jim mohou normálně tykat. Vykání je na znamení úcty, jak pořád opakuje její velitel. Podívá se na boxovací rukavice a přikývne.*Moc ráda.*Souhlasí s vezme si taky pár rukavic, přičemž si odrhne pramínek vlasů z jejího obličeje, který se tam dostal i přes všechnu její snahu tomuhle zabránit.*

*Lehce se pousměje a potřese hlavou.* Ne, když vám sám řeknu, že nemusíte. *Opáčí s milým úsměvem, který je pro jeho tvář typický a tak nějak tam prostě patří.* To máte pravdu, nejste. Ženy jsou už od pradávna ve společnosti výše postavené a to ony navrhují tykání. *Vezme si rukavice na box a nabídne jí, že si může zaboxovat s ním. Pořádně si rukavice upevní a pak se postaví do základní pozice.* Jenom.. Jak dobře box ovládáte? *Zeptá se jí se zvědavým pohledem, ve kterém je možná i trochu výzvy. Nechce jí ublížit, proto se radši zeptal.*

*Pokrčí rameny.*i kdybych vám začala tykat a vy byste mi to nabídl, mohli by z toho být problémy. Můj velitel.. není zrovna příjemný člověk a tohle ho moc nezajímá. Nechci riskovat, že by se tohle k němu mohlo donést.*Rozhlédne se po tělocvičně, jako by tu snad někdo byl, což není. Řekne, že on jí tykat může, ale ona by jemu neměla, protože není na stejné úrovni. Po jeho slovech se musí upřímně usmát, poprvé od jejich setkání.*Je moc milé, že to říkáte, ale osobně si to nemyslím. A ani přesvědčovat byste mě zkoušet neměl. Jsem dost tvrdohlavý člověk.*Dodá poté.*/Navíc na tom nezáleží. Mluvíme spolu poprvé za dobu, co jsem tady a asi i naposled. Příště až mě někde uvidí zapomene, kdo vlastně jsem./*Uvědomí si, že se mu ani nepředstavila a asi to tak bude i lepší. Souhlasí s boxováním a vezme si rukavice. Následně se postaví do základní pozice.*Osobně bych řekla, že to není nejhorší.*Boxovat se uč od malička a je v tom i dobrá, ale sama by to nahlas nepřiznala, protože má docela dost problém s podceňováním se. Nechce princi ublížit a půjde na to jen pomalu.*Takže můžeme?*Zeptá se a pak zkusí teda přímí úder. Nedává do toho moc sílu, protože princi nechce ublížit. Pak zkusí direkt-úder z boku a následně kontr - úder s krokem odzadu, aby se vyhla jeho ráně.*

*Krátce přikývne po jejích slovech a rozhlédne se po tělocvičně stejně jako ona.* To chápu. *Pousměje se na ní a pak s ní souhlasí, ale asi trochu jinak, než si ona nejspíš myslí. Rád vidí, že jí tím přiměl k úsměvu.* Nemyslíte? Myslel jsem, že váš velitel vás učí i etiketu. Nejdříve ženy, poté muži na společenském žebříčku. *Trochu jí tím popíchne a na tváři má přitom menší pobavený úsměv.* /Ohledně tvrdohlavosti nemá naše rodina konkurenci./ Také jsem dosti tvrdohlavý. *Uchechtne se a pak už si nasadí rukavice a zeptá se jí, jak je na tom s boxem. Nerad by jí ublížil a držet se zpátky mu problém nedělá.* Tak to jsem zvědavý. *Blýskne mu očí menší výzva a pak přikývne.* Do toho. *Pobídne jí a zablokuje její úder. Dalšímu se vyhne a ten třetí opět zablokuje.* To neni špatný. *Uzná s úsměvem a sám zkusí zvedák - úder zdola nahoru, který následuje Sidestep - úder se současným otočením kolem přední nohy.*

*Usměje se.*Učí. A dost často nám připomíná, že nabídnout tykání má buď dívka nebo výše postavená osoba, což jste tady stejně vy. Ale já vážně nechci nic riskovat. Navíc, stejně se vidíme poprvé a dost možná naposled.*Pokrčí rameny.*Jo, to jde dost vidět. Co jsem slyšela, Schreave jsou všichni velice tvrdohlaví.*To je o nich v paláci dost dobře známá věc. Hned jak přišla do paláce, po svém výcviku jako strážce, dozvěděla se to. Pak souhlasí s boxováním a řekne, že až tak špatné to s ní asi není. Zeptá se, jestli je připravený a po jeh pobídnutí neváhá. Když se všemu vyhne a nebo to zablokuje, musí se na něj zase usmát. Sama jeho útok zablokuje a u dalších zkusí ducking - pokrčení které následuje hákem.*

Možná. *Přikývne. Potkává spoustu strážců a do řeči se s nimi dá jen výjimečně, když je k tomu příležitost, podobná tomuto setkání s ní. Ví ale, že určitě bude mít službu během nějaké akce. Tuší, že uniforma jí musí opravdu slušet, i když by to asi nepřiznal nahlas. Na to je nesmělý stejně jako jeho máma.* Hádám, že jsme tím proslulí po celém světě. *Uchechtne se a pak už spolu začnou boxovat. Vyhne se jejím ranám a sám jich pár pak zkusí. Usměje se na ní nazpátek a pak už se nestihne vyhnout její ráně a schytá jí.* /Jo, je dobrá./ *Uzná v duchu. Nenechá se tím ale nijak rozhodit a pokračuje dál Capákem .... prodlouženým hákem nataženou rukou.*

Vidíte. /Zítra si na mě ani nevzpomene./*Pokýve hlavou.*Já se o Schreave genu tvrdohlavosti dozvěděla až teď v paláci. Takže v tomhle nemůžu nic říct.*pokrčí rameny. Pak spolu začnou boxovat a protože vidí, že to s ním není vůbec marné, naopak se jí zdá až moc dobrý, trochu přitvrdí. Navíc nerada prohrává. Vyhne se jeho ranám a udeří znovu. Když jej trefí, vykulí oči a rychle se vyhne jeho ranám a ustoupí od něj.*J-já se moc o-omlouvám Výsosti. Nechtěla jsem vás skutečně praštit. Je mi to líto.*Rychle vybreptne.*Jste v pořádku? Mám někoho zavolat? Potřebujete ošetřit?*Začne mu pokládat jednu otázku za druhou a podívá se na to místo, kam jej udeřila.*/Bezva, jestli se naštve, ještě přijdu o místo.. Že já s tím souhlasila. Neměla jsem. Bože, co jsem to provedla./*Na chvilku si dovolila zapomenout s kým to vlastně boxuje a chovala se k němu jako k normálnímu strážci a to neměla. Moc se bojí, že by se mohl naštvat a ona přijít o místo a její rodina o hlavní obživu.*

Tak to jsem rád, že nás lidi v zemi nevidí jako beznadějné paličáky. *Uchechtne se a pak už spolu boxují a vzájemně vykrývají své rány, dokud se jí nepodaří mu jednu zasadit. Nenechá se tím rozházet a chce pokračovat dál, ale ona od něj ustoupí. S nadzvednutým obočím se narovná a pak se zasměje.* Nemusíte se omlouvat. Ani vám to nemusí být líto. Vždyť je to box, to k tomu patří. *Namítne pořád trochu pobaveně, protože nečekal, že se takhle vyleká.* Klid, uklidněte se. Jsem naprosto v pořádku. *Potřese hlavou.* Myslíte, že bych se naštval? Vždyť jsem vám sám nabídl, že si zaboxujeme a tohle k tomu patří. Jste dobrá. *Usměje se na ní s oceněním v očích.*

*Uchechtne se spolu s ním.*Ten, kdo se to nedozví od nikoho z paláce, nejspíše nemá jak zjistit, jací jste tvrdohlavci.*Uzná. Pak společně boxují a ona do toho dá už víc, protože vidí, že je dobrý, ale když jej skutečně praští, rychle de vyhne jeho útokům a dále už ale nic neudělá a odstoupí a začne se mu omlouvat.*No.. dobře.*Řekne a potřese hlavou. Rukou si nervózně vjede do vlasů, čímž se jí zase povolí drdol. Naštvaně se odfrkne.*Vzdávám to.*Řekne a drdol si uvolní jen do culíku. Pka se zase pousměje.*To jsem ráda. Ale vážně je mi to líto, neměla jsem do toho dávat takovou sílu.*Pokrčí rameny.*Mohl byste. Někdo prostě neuznává svou chybu a kvůli tomuhle by se naštvat mohl.*Pousměje se na něj.*Ale jsem ráda, že vy nejste tenhle typ.*Dodá rychle.*/Naopak je docela sympaťák./Jak dlouho se vůbec věnujete boxu? A jak jste k tomu přišel? Vždyť jako princ to ani moc nepotřebujete ne? Musí vás to bavit.

Taky pravda. *Uzná s přikývnutím a pak už spolu boxují a on od ní po chvíli schytá ránu. Je připravený pokračovat dál, ale ona se mu hned začne omlouvat. Pobaveně se usměje, když sleduje, jak si naštvaně odfrkne a rozpustí si drdol. Sám si rukou prohrábne vlasy, protože se mu pár pramínků přilepilo díky potu na čelo. Teď mu zůstanou stát jako v pozoru.* Nebolí to, nemusíš se omlouvat. Navíc věřím, že umíš dát i silnější ránu. *Pousměje se a pak potřese hlavou.* Tohle opravdu neni nic kvůli čemu bych se naštval. *On patří mezi dost klidné lidi, kteří se nedají lehko vytočit.* Naučil mě to táta. Často jsme spolu různě blbli, když jsem byl malej a postupem času jsme přešli k rukavicím. *Koukne na rukavice na svých rukou a pak zase na ní.* Baví mě to. Moje práce spočívá většinou jenom v sezení a diskutování, takže pak člověk potřebuje nějakou pohybovou aktivitu. *Vysvětlí.* Vás to nejspíš také baví, že? Co k tomu přivedlo vás? *Zeptá se jí se zájmem, protože u dívek to až tak obvyklý koníček není.*

*Když jej skutečně bouchne, hned se mu začne omlouvat. Nechtěla tak silně a vůbec jej bouchnout. Měla si lépe uvědomovat, s kým to vlastně bojuje a nejít na to tak zhurta. Pak si naštvaně rozpustí drdol, protože její vlasy ji již štvou. Stejně se ten drdol úplně uvolnil. Uchechtne se nad tím, jak mu stojí jeho vlasy.*Hezký účes. Takhle byste někdy mohl jít třeba na ples. Vlasy ve stylu .. ježka.*Nakloní hlavu na stranu a trochu jej popíchne.*obře, jsem ráda, že jsem vás nijak nezranila. To by bylo, aby ještě strážci, co mají královskou rodinu bránit je sami přizabíjeli.*Přikývne.*To jsme ráda./Ale už stejně nikdy tohle riskovat nebudu./*Tak to je od něj moc hezké.*Poznamená. Jí se táta taky snažil něco naučit, i když toho sám moc neuměl.*To věřím. Sama si nedovedu představit, že bych měla dělat vaši práci.*Potřese hlavou.*Musí to být občas i nudné, ne? Pořád dohadování rádců a tak.. Párkrát jsem měla službu u dveří Kruhového salonku.. Samotné mi přijde, že snad ani ti rádci neví, co sami říkají. *Pousměje se a sundá si rukavice, které dá zpět na místo a zase se otočí na něj.*No.. Jsme šestí. Už jako malá jsem věděla, že chci rodičům nějak pomoci, co se týče financí. Sama jsem začala ve svém volném čase běhat, trochu posilovat, základy boxu a tak. Prvně jsme se chtěla stát strážkyní v paláci kvůli rodině, protože jim to neskutečně moc pomáhá, ale brzy mě to samotnou začalo bavit, takže tak.*Pokrčí rameny.*Nic moc zajímavého, ze stejného důvodu tu je většina lidí. Aby pomohli svým rodinám. Já jsem jen jednou z mnoha.

*Prohrábne si vlasy a vlastně ani nevnímá, že mu nějak stojí, dokud mu to neřekne ona. Hned si je rukou nějak zlidští, aby tolik nestály a zasměje se.* Až bude maškarní půjdu za ježka. *Mrkne na ní a pak se smíchem přikývne.* Jo, to by asi nebylo moc účinný. Ale třeba bysme se pak trochu zocelili a mohli se aspoň trochu bránit sami. *Pokrčí rameny. Sám docela tuhle logiku prosazuje. Aby se královská rodina uměla ubránit sama.* Jo, dělal toho pro mě hodně. *Pousměje se. Na dětství má opravdu krásné vzpomínky a to díky obou svým rodičům.* Jo, občas je to nuda. Občas zase nervy, když chtějí slyšet váš názor, vy jim ho řeknete a oni stejně neposlouchají a dál si melou svojí. *V takovéto chvíle má chuť se na to vybodnout a buď na ně zařvat a hodit po nich židli nebo odtamtud utéct. Stejně jako ona si pak sundá rukavice a protáhne si ruce a krk, přičemž poslouchá, co mu říká.* Vážně tě to baví? Nasazovat život při každý službě kvůli nám? *Vždycky si připadal trochu provinile za to, že tolik lidí riskuje svůj život jenom proto, aby udrželi při životě jeho.* Tolik dívek tady ale není. Nejsi jenom jedna z mnoha, každej je v něčem výjimečný. *Namítne s pokrčením rameny a krátce a nesměle se jí podívá do očí.*

*Rozhodne se jej trochu popíchnout a řekne, že má vlasy na styl ježka. Pobaveně se usměje.*Tak to upřímně doufám, že budu mít ten den službu, abych vás viděla. U módních kritiků to určitě vyhrajete na první čáře.*Řekne mu.*Možná by to pro vás bylo trochu lepší to ano. Měli byste určitě lepší šanci se bránit se sami, kdybyste si prošli byť jen základním výcvikem.*Uzná. Poznamená, že to muselo být hezké, když jej to naučil jeho otec.*Je opravdu dobrý učitel, to se musí nechat.*Sama poznala, že Wells je opravdu dobrý.*Věnujete se i něčemu jinému, než boxu? Třeba šerm nebo tak?*Položí u další zvídavou otázku. Ignoruje na chvilku ten fakt, že asi není moc vhodné, aby se tu s princem jen tak vybavovala.*To věřím. Co jsem slyšela, jak pravděpodobně váš strýc zuřil, musí to být hrozné. Navíc když se to snažíte vyřešit a oni vás neposlouchají.*Chápe to.*Ale chce to pevné nervy. Věřím, že to zrovna vy zvládáte. Zdáte se mi jako klidný člověk.*Pak mluví o tom, jak se ona dostala k tomuhle.*Jo, baví. Prvně to bylo kvůli rodině, ale baví mě to. Co bych třeba nemusela umět je střílet z luku, protože potřebujete maximálně pistol.. Kdo by si vzal na útok v dnešní době taky luk. A kdyby mě to nebavilo, netrávila bych ve svém volném času, jako dneska, čas tady.*Rozhodí rukama. Po jeho slovech se usměje a podívá do očích.*To je pravda no. Všichni v sobě mají něco, co je dělá jedinečnými.

Řeknu vám to dopředu, abyste si mohla služby kdyžtak přehodit. *Mrkne na ní a pak se pousměje.* Jo, to jsem se snažil navrhnout, ale nikdo mě neposlouchal. *Pokrčí rameny a následně přikývne.* To je. *Přitaká a pak zavrtí hlavou.* Šerm jsem zkoušel, ale moc mi nejde. Ze sportů mám nejradši box, běh a plavání. Ve zbytku jsem hroznej. *Zasměje se.* Vás šerm baví? *Zeptá se jí a pak se uchechtne.* Jo, pevné nervy jsou třeba. A máte pravdu. Podle mě naštvání nic nevyřeší. Ani zuřivost a nějaký řvaní. *Pokrčí rameny a pak se jí zeptá, jestli jí baví dělat strážkyni.* Střelba z luku, to je pěkný. *Uzná s úsměvem.* Přesně tak. *Přikývne a pak sjede pohledem k hodinám.* Je mi líto, ale už budu muset jít. Rád jsem vás poznal a i si s vámi zaboxoval. Snad se ještě někdy uvidíme. *Udělá krok k ní a pak jí opatrně vezme za ruku, na kterou jí opatrně věnuje polibek. Ví, co se sluší, ale dává si pozor na její reakci, aby toho včas nechal, kdyby jí to bylo nepříjemné. Poté se na ní naposledy usměje a vyjde z posilovny.*

*Usměje se.*Nějak si to budu muset zařídit o tenhle pohled nechci přijít. Rozhodně by to bylo v Illea News, ale naživo to bude lepší.*Zauvažuje.*Je to škoda. Podle mě je to dobrý nápad Sice se vás snažíme všechny chránit, ale kdybyste měli sami základní výcvik, šlo by to ještě snadněji. Kdybyste si to prosadil, bylo by to skvělé a užitečné.*Tohle se jí zdá jako skvělý nápad.*Určitě nejste hroznej. Jen se podceňujete.*Nesouhlasí s ním.*Jo, baví.*Přitaká.*Přesně tak. Měli by si to uvědomit i oni.*Pak řekne, že ji baví dělat práci, kterou má. A je za to ráda, že může dělat něco, co ji baví a co zároveň pomáhá její rodině.*To já vás taky. Třeba se zase někdy.*Přikývne, i když o tom dost pochybuje. Když jí políbí ruku, překvapí jí to. Nečekala to a trochu ji to vykolejí, ale jen se nad tím usměje.*Nashledanou.*Rozloučí se s ním a snaží se zakrýt ten fakt, že se jí kvůli tomu začervenaly tváře. V duchu se kvůli tomu okřikne. Když odejde, sama se ještě otočí do boxovacího pytle, který se rozhodne potrestat za to její červenání.*

*Dnes nechtěl nikam chodit, myšleno nikam ven, zkrátka chtěl být zalezlý jen v paláci, nejlépe sám a přemýšlet, či trucovat. Neměl úplně dobrou náladu, dnes nepotkal nikoho, koho by měl rád a měl dost práce, proto se zase projevila jeho temná část, kdy se z něj stal agresivní bručoun, proto se šel vyřádit. A neměl namířeno nikam jinam, než do posilovny, která v paláci byla. Posilovna tu byla vážně obrovská a skvěle zařízena, tak se rozhodl, že se bude přes den schovávat tady. Oči nechal okamžitě na boxovacím pytli, který ho téměř hned zaujal. Neobtěžoval si vzít ani boxovací rukavice, okamžitě začal holými pěstmi bušit do pytle hlava nehlava.*

*Rozhodne se dnes vydat do posilovny. Nebyl moc nadšený z toho, co se poslední dny děje, a celkově ho to spíše vyčerpává enž nabíjí energií, kvůli které vlastně přišel a začal v paláci dělat stráži. potřebuje chvilku pro sebe a tady ji asi dostane, protože co ví, tak sem nikdo moc nechodí. Když ale vejde dovnitř, docela se udiví, když u boxovacího pytle uvidí velmi známou siluetu. Rozejde se k ní a otočí ho prudce k sobě, načež se na něj zamračí.* Doprdele, vážně mi voláš před dvěma týdny, že někdy přijedeš do Illey a pak se neozveš?! *Vykřikne na něj a dívá se na něj, což je docela komické vzhledem k jejich vysokému výškovému rozdílu.

*Bil do boxovacího pytle tak zběsile, až mu začaly klouby růžovět a nakonec se mu na nich objevila dokonce krev, jak se spálil o látku pytle. Vůbec o sobě nevěděl, jediné, na co myslel bylo to, jak dát do další a další rány větší a větší pecku. Když ho někdo otočí prudce k sobě, málem si ho s pytlem splete a také mu málem jednu ubalí, avšak stihne se včas zastavit. Obličej měl od vzteku rudý a funěl skrz zuby jako drak, avšak jakmile uvidí obličej Josepha, výraz mu zjihne. Chápavě mlčí, když na něj začne křičet.* Poslyš, já jsem tě chtěl najít, jo? Ale teď, kolik tu bylo útoků, také k tomu všemu mé povinnosti, rodina.. *Nakloní hlavu do strany a dívá se na něj, vážně mu chyběl.* Promiň, máš pravdu. Měl jsem se snažit tě vyhledat více. *Promne si čelo.*

No právě, do prdele! *Rozkřikne se, když se jeho nejlepší přítel zmíní o rebelech a o jejich útocích, přičemž se mu roztahují nozdry. Vypadá jako rozzuřený drak.* Do prdele, viděl jsem, kolik toho tady ti rebelové udělali, a když jsem viděl u táboráku Sofii... NAPOSLED JSEM O TOBĚ SLYŠEL PŘED DVĚMA TÝDNY! Když jsi mi řekl, že přijedete! *Promne si kořen nosu. Měl o svého nejlepšího přítele samosebou strach, tak ho to vyděsilo, že o něm nic nevěděl, a když se teď chová, že nechápe, o co jde. Jen vydechne. potřebuje ze sebe ten vztek dostat. On, ten věčně milý, teď málem vyletí z kůže. Mírně se nad tím uchechtne.* Aspoň že žiješ. Takhle tě můžu zabít sám.

*Dneska má volnější den. Včera si totiž vzala rovnou dvě směny najednou, vyměnila si směnu s jedním strážcem, který musel neodkladně pryč. Pak padla do postele a spala skoro až do teď. Ale i když má volno, chce na sobě aspoň trochu pracovat. Vzala si na sebe své černé legíny a volné bílé tričko. Vlasy má v drdolu, i když klasicky jí několik pramínků z drdolu uniklo a ona si je musí pořád dávat z obličeje za ucho. Prvně chvilku běhala na běžeckém páse a pak se rozhodla jít si zaboxovat k pytli. Musí se pousmát nad tou vzpomínkou, kdy to zkoušeli s Wellsem a ona ho praštila. Od té doby s ním už nikdy boxovat nechtěla, bojí se, že by mu zase ublížila.*

*Má už plný zuby všech těch porad, který se konají každý den a jsou několik hodin dlouhé. Pokaždé se to totiž točí okolo toho samého a nikdy se nehnou nikam dál. Takže je pro něj čím dál tím těžší na těch poradách nespat. Teď akorát z jedný míří, klasicky bez nálady, takže se rozhodne trochu uklidnit v posilovně a dostat to ze sebe. V komnatě na sebe rychle hodí sportovní kraťasy a bílé tílko a vydá se do posilovny. Jakmile tam dojde, hned slyší rány do boxovacího pytle, takže se rozhlédne, kdo je jeho dnešní společností a usměje se, když vidí svojí lásku.* Nebojíš se, že to ten pytel bolí? Abys ho nezranila.. *Ozve se s pobaveným úsměvem, protože prostě popíchnutí neodolá a pak dojde k ní a políbí jí, přičemž jí položí ruce na boky.* Ahoj. *Pozdraví jí potom s úsměvem.*

*Chce se nějak odreagovat, proto zamíří do tělocvičny. Tam jí to jde nejlépe. Vzpomíná, že se právě tady seznámila s Wellsem a hned ten dne ho praštila, z čehož prvně málem chytla infarkt. Zamíří zrovna k boxovacímu pytli a chvilku u něj je, než uslyší hlas právě svého přítele. S pobaveným úsměvem se na něj otočí.*Ne, toho se vážně nebojím.*Uchechtne se.*Budeš mi to pořád dokola opakovat a pošťuchovat mě tím?*Zeptá se ho a když přejde k ní, dá mu ruce za krk a stoupne si na špičky, aby se mohli políbit.*No ahoj.*Odpoví trochu pobaveně.*Jak jsi se měl? Dneska nemáš poradu? Nebo už skončila?*Zeptá se ho.*Já jsem včera měla dvě směny, jeden ze strážců potřeboval neodkladně odejít, tak jsem si s ním vyměnila směny a dneska mám volno. Taky díky tomu mohu dneska na akci. Jinak bych v tý době měla směnu. Přijdeš tam?*Bez něj by to pro ni asi nemělo smysl.*

*Dojde do tělocvičny, kde ze sebe plánuje dostat všechny ty pocity, který se v něm nahromadily při posledních poradách. Ať už je to bezmoc, jak vůči viru, tak vůči rádcům, kteří ho neposlouchají, tak ztráta nervů z toho, že každý den řeší pořád to stejné a nic se neděje. Nakonec ale pohyb nepotřebuje, protože jen to vejde do tělocvičny a uvidí Kat mlátit do boxovacího pytle, na tváři se mu objeví úsměv.* Em... Jo, budu. *Přikývne a u toho se na ní zazubí. Pak už k ní dojde a políbí jí.* Už skončila. Seděli jsme tam od šesti. *Odpoví jí. Ví, že má pod očima docela dost znatelný kruhy, ale doufá, že si toho Kat nevšimne.* Dvě směny? Musíš být hotová. Proč nespíš nebo neodpočíváš? *Zeptá se jí starostlivě a pohladí jí u toho po tváři.* Jo, pokud strážci nesvolaj nějakej poplach, tak půjdu. Už se těším, až se tam uvidíme. *Usměje se na ní a políbí jí jemně na čelo.*