Posilovna paláce

*Když si z ní Wells utahuje pořád kvůli tomu, jak ho praštila, když se seznámili, zeptá se, jestli to bude dělat i nadále a na jeho odpovědí se jen uchechtne a raději to nijak nekomentuje. Přitulí se k němu a oplatí mu polibek.*Od šesti?*Zeptá se a povzdechne si.*Měl by jsi odpočívat.*Pohladí ho po tváři těsně pod kruhy, které má pod očima.*Jo, dvě směny. Spala jsem v noci. Dostala jsem se do postele někde před půlnocí a spala do teď. Jsem v pohodě lásko. To spíše ty vypadáš jako zombie.*Poznamená a prohrábne mu vlasy, které mu trčí do všech stran.*Tak to se taky těším. Bez tebe bych tam nešla. Nemělo by to smysl.*Opře si čelo o jeho hruď.*Ehm.. Jak je na tom tvoje máma?*Ví, že taky dostala ten virus a nechce, aby se jí něco stalo, kvůli Wellsovi.*Určitě bude v pořádku, neboj./Doufám, že aspoň Wells je v pořádku../Přišel jsi si sem taky zaboxovat? Potřebuješ ještě moc trénovat, aby jsi mě porazil jednou.*Řekne sebevědomým tónem hlasu a stejným sebevědomým úsměvem.*

*Řekne jí, jak dlouho měli poradu a po její otázce pro ujištění přikývne.* Původně to mělo být od pěti, ale to Wyatt zatrhnul. *Za což je velmi rád, protože sedět v pět ráno v kruhovitém salonu je srovnatelné s mučením.* Na to bude doufam dost času v noci po tý akci. *Chce ještě pomoct s nějakými papíry Wyattovi, který vypadá daleko hůř jak on.* Tak to teda vřelé díky. *Uchechtne se, když ho připodobní k zombie a pousměje se, když mu prohrábne vlasy.* Tak to v tom případě tam musím jít, aby ses mi neunudila. *Zazubí se na ní a políbí jí do vlasů. Pak si opře bradu o její hlavu a když se ho zeptá na jeho mámu, povzdychne si.* Žije. Zatím. Než vyřeší odkud ten vir je a jak ho vyléčí....klidně tady hned další den nemusí už být. *Odpoví jí potichu, protože o ní má strach.* Doufám v to. *Po jejích dalších slovech se pousměje.* Má to být výzva? Posledně bych tě měl, kdybys nezačala vyšilovat. *Uchechtne se.*

Od pěti? Se někdo musel vážně zbláznit.*Potřese hlavou. Pak řekne, že by se měl on vyspat a odpočívat, protože on vypadá jako zombie.*Nemáš zač lásko. Aspoň víš, za co máš jít na maškarní, pokud nějáký bude.*Prohrábne mu vlasy, aby mu je trochu poupravila. Protože momentálně spíše připomínají vrabčí hnízdo.*No to musíš. Můžeme tam být třeba jen chvilku a pak jít do komnaty. Kde bychom se tady dokázali určitě nějákým způsobem zabavit..*Mrkne na něj. Přitulí se k němu a zeptá se na jho mámu. Ví,že se nakazila a doufá jen, že bude v pořádku. Nechce, aby Wells zažil takovou bolest, jakou musí způsobit ztráta matky. Ví, že ji má navíc moc rád.*Neboj lásko, bude to v pořádku. Doktoři se snaží a strážci pomáhají. Vyrážíme i do terénu s doktory tak.*Sama už párkrát s nimi pryč byla I když to není zrovna nejvíce bezpečné.*Nějak to vyřešíme a tvoje máma bude v pořádku. Bude tu pro tebe ještě dlouho.*Políbí ho. Pak řekne, že by měl ještě trénovat, aby se jí vyrovnal a někdy ji dokázal přeprat.*Já se lekla, že jsem ti ublížila. Nediv se mi. V té době jsem tě ještě neznala a nevěděla, jestli třeba nebudeš naštvaný. Teď už vím, že by jsi nebyl. Ale stejně.. nebudu to s tebou riskovat, nechci ti nijak ublížit.

Jo, to jo. Stačí do toho salonu nakouknout uprostřed porady a zjistíš, že tři čtvrtě těch lidí se zbláznili a ten zbytek má sto chutí buďto pozabíjet ostatní nebo sebe. *Ušklíbne se.* Na maškarní půjdu za boxera. *Zazubí se na ní a pak se usměje, při zmínce o komnatě.* Jo, to určitě dokázali. *Přikývne s úsměvem a pak jeho úsměv pohasne, když se začnou bavit o jeho mámě.* Buď na sebe opatrná, pokud budeš muset do města, dobře? *Stáhne starostlivě obočí a pak jí oplatí polibek.* Neublížila bys mi. Nejsem z cukru. *Uchechtne se a potřese pobaveně hlavou.* Jak se na tom vůbec tvoje rodina? Jsou všichni v pořádku? Nabídl bych ti, aby se přestěhovali sem, ale v poslední době je palác víc nebezpečnej, než provincie. *Poškrábe se na zátylku.*

*Uchechtne se.*Stačí mi, když to občas slyším zvenčí. o si taky má občas chuť prostřelit hlavu. Většinu věcí stejně pořád opakují a nejsou schopný to vidět z tý druhý stránky věci..*Potřese nad tím nechápavě hlavou.*Aspoň, že ty jsi normální lásko. *Pousměje se na něj.*Boxera? Svlečený do půlky těla a s rukavicemi, jo? Hmm.. Doufám, že nebudu mít směnu a půjdu tam taky. Abych mohla odhánět zástup těch dívek, které se na tebe hned vrhnou. Za co bych případně měla jít?*Zamyslí se.*Za někoho, kdo má u se spoustu zbraní, to je jasný, abych měla co použít, proti těm holkám.*Hran přemýšlí. Pak ale svede rozhovor jinam a zeptá se na jeho mámu o které doufá, že se z toho skutečně dostane. Doufá, že doktoři rychle najdou lék*Neboj drahý. Jsem opatrná vždycky. *Políbí ho, aby předešla dalším protestem z jeho strany.*Co kdybych tě zase praštila? I když..byl by to důvod, proč tě držet jen v posteli a opečovávat tě, že?*Nadzvedne obočí.*Moje rodina je v pořádku. Voláme si teď každý den, nebo jim minimálně napíšu smsku, jako třeba včera. Abych se ujistila, že jsou v pohodě a jsou. Zatím nikdo z nich nemocný není a doufám, že to tak zůstane. *Má o ně taky strach. Přece jen jsou šestí a nemají nejlepší lékařskou péči. I když teď ví, že by jim pomohl Wells.*To je v pohodě. Stejně by bylo zvláštní, kdyby se sem přestěhovali.*Potřese hlavou.*Už tak to vypadá tak, že tě jen využívám.*Zamračí se nad tím. Nelíbí se jí to. Že ji někdo osočuje z toho, že je s ním jen z vypočítavosti. Miluje ho, proto je s ním.*

*Je dost naštvaný z toho, co se právě stalo. Jako kdyby nebyl zoufalý ze všeho už dostatečně, teď začne zjišťovat, že v Selekci má děvky. V komnatě na sebe rychle natáhl tílko a kraťasy a zamířil co nejrychleji do tělocvičny. Cestou mu prakticky lítaly z očí blesky, takže kdokoli šel proti němu, radši rychle uhnul z cesty. A to dokonce i rádci, kteří k němu mířili s nějakými papíry. Jako kdyby nestačilo, že jeho táta pomalu umírá, všichni mají plnou hubu keců kvůli rebelům v paláci, jeho postoji k Selekci, polovina účastnic ho má za totálního vola a teď ještě k tomu zjistí, že některý holky jsou tu jenom kvůli tomu, aby se mohly vyspat se samotným princem.* /A z těhle si mam vybrat co nejlepší královnu? To určitě./ *Honí se mu hlavou a jakmile dojde do tělocvičny, obmotá si ruce páskou a začne mlátit do boxovacího pytle co největší silou a rychlostí. Během pár minut z něj lije pot, ale je mu to jedno a v mlácení do pytle pokračuje.*

*Zrovna dodělává svou práci, když do jeho pracovny přijde jeden z rádců s tím, že viděl jeho syna, očividně dost naštvaného, jak míří do tělocvičny. Neví, čím by to mohlo být. Nejčastěji je Wyatt naštvaný kvůli němu, ale teď spolu ani nemluvili.*/Asi něco v Selekci.. /*Musí to zjistit. Chce svému synovi pomoct, pokud se stalo něco vážného. A uklidnit ho dříve, než to schytá někdo jiný. Zamíří ihned do tělocvičny. Na sobě má pořád rozeplé tmavě modré sako a pod ním bílou košili. Vlasy rozcuchané tak stejně, jak je mívá obvykle Wyatt. Dojde o tělocvičny a okamžitě uslyší rány do boxovacího pytle. Povzdechne si a přejde blíže ke svému synovi.*Wyatte? *Ozve se.*Co se stalo? Slyšel jsem, že nejsi v nejlepším rozpoložení..*Zamračí se nad tím lehce.*Neměl jsi náhodou rande s jednou z účastnic? Stalo se tam něco?

*Naprosto vytočený se dostane do tělocvičny, kde začne hned mlátit rychle a prudce do boxovacího pytle a nevnímá bolest protestujících svalů. Nezastaví ho ani to, že z něj během chvíle odkapává pot až na zem. Ignoruje kroky, který slyší a prostě jenom pokračuje v mlácení do pytle. Jestli je to někdo, kdo si chce zacvičit, klidně může, jenom ať nesahá na ten pytel. Jakmile ale uslyší hlas svého otce, vydechne a chytne rozhoupaný pytel.* Nic jsem v pohodě. *Otře si paží pot z čela a podívá se na něj až po jeho další otázce.* Kromě toho, že mezi adeptkama na královnu jsou naprostý děvky, tak se nestalo vůbec nic. *Párkrát mezi těmi slovy zase bouchne do pytle, ke kterému přesměruje pohled a kterej se zase rozhoupe.* Jak si mam kurva vybrat manželku, když v Selekci jsou buď děvky, nebo holky co mě nesnáší, nebo holky, který si myslí, že se do paláce nehodí a absolutně si nevěří, že by královnou mohly být? Potřebuju vedle sebe někoho, kdo mě podpoří. Kdo se bude snažit napravovat moje chyby nebo mi pomůže se jich vyvarovat. *Rozmáchne rukama. Moc dobře ví, že to není chyba jeho táty, ale momentálně je tak vytočenej, že prostě ty slova zakřičí a je mu to jedno.*

*Slyšel od rádce, že jeho syn, očividně dost naštvaný, šel do tělocvičny, kde jak ví, vybíjí si ze sebe vztek. Sám to dělal a občas ještě dělá. V tomhle jsou stejní. Když dojde do tělocvičny, přejde ihned k Wyattovi a zeptá se ho na to, co se stalo.*Jasně, v pohodě. Proto vraždíš pohledem kohokoli, kdo se na chodbě v tvé přítomnosti jenom nadechne a mlátíš do toho pytle tak, že za chvilku asi i spadne.*Řekne ironicky a zamračí se. Přejde k němu blíže aby mu naznačil, že dokud mu to nepoví neodejde a nenechá ho být. Chce vědět, co se děje.*Děvky? Co tě nutí takhle soudit?*Že by Wyattovi zrovna tohle vadilo nečekal. Ví, jaký je jeho syn, takže pokud se na něj některá dívka v Selekci vrhá, spíše by čekal, že jeho syn bude nadšený. Pak si povzdechne.*V mé Selekci mě všechny dívky taky nemilovaly. *Začne vyprávět a u toho přecházet okolo boxovacího pytle a dívá se před sebe.*Naopak, vím že minimálně jedna mě nesnáší až do teď a proklíná. *Ušklíbne se.*Marrigold. Dokonce jsem ji i vykázal navždycky z Angeles. Prvně se mi zdála docela milá, ale následně spíše vlezlá. Chodila za mnou pořád na akce, klidně i ke trůnům. Ani ji nezastavilo to, že jsem se s někým bavil. Odposlouchávala moje rozhovory s jinými účastnicemi, nejvíce s tvou mámou. Protože bylo jasné, že jsem se zamiloval do ní poměrně brzy. Pak to na mě vypálila při naší druhé schůzce, že Selekce je jen reality show s přesně napsaným scénářem dopředu a tak dále. A hájila to tím, že nás slyšela s tvou matkou. Na Pikniku tuším. Jo na pikniku. Bylo to v zahradách, já a Thylane jsme stály daleko ode všech u občerstvení. Marrigold se tehdy hájila tím, že měla deku blízko a neodposlouchávala nás, přitom deky byly vepředu a já pochybuju, že měla tak dobrý sluch, že slyšela až na dvacet metrů zvlášť, když jsme ještě schválně šeptali.*Uchechtne se.*Když jsem na to poukázal, obrátila a říkala, že zvracela za stromy, které tam byli. Přitom taktéž byli daleko. A obvinila mě, z toho, že ji obviňuju, že špehuje, což bylo jasné, že dělala. Při dalším vyřazování jsem ji poslal domů. Ani ne kvůli tomuhle, ale už se postupovali do Elity myslím a s ní jsem si vůbec nerozpomněl. Neměl jsem se s ní o čem bavit a bylo mezi námi ticho pořád. Ona tam udělala scénku, proto jsem ji pak i vykázal, jak jsem říkal.*Zastaví se na místě a otočí se na Wyatta.*Říkám ti to proto, aby jsi věděl, že jsem si tím taky prošel, taky jsem to neměl jednoduchý. Problémy s účastnicemi ale nebyly jen takové. Tvoje máma si taky nevěřila a nechtěla být královnou. Jednou i chtěla odejít. Nebo nad tím minimálně uvažovala. Ty dívky.. Je to pro ně všechno nové. Jistě, že se necítí na to být královnou, jak by se na to někdo cítit mohl? Já jsem v tomhle vyrostl a nikdy jsem se necítil na to být králem a měl pocit, že se na to nehodím. Úplně stejně, jak ty všechny dívky se cítí, tak jsem se cítil i já. *Pokrčí nad tím rameny.*Takže na to, jestli si ta díky myslí, že to zvládne a nebo ne, že se necítí na to být královnou nemůžeš hledět vůbec. Tvoje máma se na to necítila a je skvělá.*Poukáže na to.*Jestli chceš vědět jaká z dívek by dobrou královnou byla.. Všímej si pořádně, jak se chovají. Pokud jsou upřímně milé, starostlivé, bystré a starají se o druhé a ne jen o sebe, což je to nejdůležitější.. Budou dobré rozhodně. Králem a ani královnou se člověk nenarodí. Tou se musí stát a leckdy to může i trvat, než si na to zvykneš.*Pak se zamyslí, jestli mu říct i o Rhysovi a Thylane, ale vzhledem tomu, jak označuje účastnice, možná by to nebylo od věci. Tohle jim nikdy ještě neřekli, nikomu a je to spíše tajemství, jejich a Rhyse.*Občas jsem se zmínil o Rhysovi. *Řekne mu.*Je to mj strýc. Je mém věku. Moji prarodiče, tvoji praprarodiče o měli později, jak mého otce, tvého dědečka. Tvoje máma a Rhys.. Spolu něco menšího měli. On se do ní zamiloval, stejně jako já. Co vím, párkrát se i políbili. Tehdy mě to naštvalo. Koho by asi ne. Říkám to proto, aby ses aspoň trochu mírnil, když ty dívky nazýváš děvkami. *Vysvětlí mu.*

Pohledem vraždim většinu času a pytel spadne, protože je blbě přidělanej. *Pokrčí ramenem, zatímco chytne pytel, aby se tolik nehoupal a nevrazil mu do obličeje. Pak už mu řekne, co se děje a protočí očima po jeho otázce.* Ještě víc diplomaticky se zeptej. *Ušklíbne se a pak ho poslouchá a během toho vyprávění nic neříká. Prostě ho jenom poslouchá a snaží se zklidnit zrychlený dech. Mnohem radši by pokračoval v mlácení do pytle, ale jeho táta okolo něj obchází, takže ho pytlem nechce sejmout. Dobře, možná trochu za ty moudra chce, ale ví, že je nemocný. Nechá ho to dokončit a pak si povzdychne.* A myslíš, že pro mě je to jednoduchý? Že já to vidim, jako procházku růžovou zahradou? *Uchechtne se, ale moc pobavení v tom není. Spíše zoufalství. Teď by potřeboval spíše pochopení a ne kázání o tom, co si má a nemá myslet.* Žádná z těch holek se mnou nebude chtít zůstat. A pokud bude tak to bude buď kvůli postavení nebo jenom kvůli sexu. Buď se lekne mě nebo tý odpovědnosti. Takže můžeš tu šarádu klidně odvolat. *Bouchne do pytle, protože s ním opět lomcuje vztek a ví, že jeho táta stojí mimo dosah, takže mu neublíží. Ztuhne, když slyší o tom, co udělala máma.* Vzal sis jí i potom, cos věděl, že tě prakticky podvedla? Jak můžeš vědět, že to nedělá pořád? *Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí. V jeho očích je vidět ta nechápavost. On by nikdy nedokázal být s člověkem, který by mu udělal tohle.* Když jsem se s tou holkou viděl poprvý, hned začala mluvit o tom, jaký to asi je být holkou v mym osobnim životě. To jsme spolu mluvili snad deset minut. Na oficiální schůzce mi pak vyznala lásku a rozbrečela se přitom. Dneska mi řekla, že to celý byla hra a ona jenom chtěla znát mojí reakci. Pak jsme narazili na to, jestli by chtěla být tou holkou, o který mluvila posledně. Prakticky hned začala s nadšením přikyvovat. *Řekne mu, co se stalo.* Takže si fakt myslíš, že přehánim? Viděli jsme se potřetí v životě a ona by se mnou hned skočila do postele. Vyznala mi lásku, ale jenom si se mnou hrála. Jsem pro ní tak akorát atrakce. Navíc jestli tak nadšeně souhlasila se sexem se mnou, jak můžu vědět, že za mýma zádama nechrápe s nějakym strážcem, nebo kdo ví s kym? *Rozmáchne zase naštvaně rukama. Jestli mu dá táta kázání i po tomhle, tak plánuje hned odejít, protože to, co teď potřebuje, je pochopení a ne kázání o tom, jak má špatnej přístup. Toho si užívá denně od rádců.*

*Uchechtne se.*Spíše kvůli tomu, jak silně do něj mlátíš.*Namítne. Po jeho otázce potřese hlavou. Začne mluvit o své Selekci. Taky to neměl jednoduchý a chce, aby Wyatt pochopil jisté věci. Třeba to,že asi žádná z dívek se nebude cítit na to být královnou, pokud není až přehnaně sebevědomá. A nebo nejde jen vyloženě po té koruně. Taky to během Selekce neměl lehký a dotáhl to do konce. Doufá, že i Wyatt to teď pochopí a uvidí, že to nemůže jen tak vzdát. Ne tak na začátku.*Ne. Nemyslím si. Naopak jsem doufal, že po tomhle pochopíš, že ani já jsem to tak neviděl a ani procházka růžovým sadem to nebyla, takže tě chápu. Chápu, že jsi rozčilený, nevíš jak dál. Taky jsme se tak cítil. Ale musíš vytrvat. Pokud ano, třeba se taky zamiluješ a pokud ne.. Už jsem ti slíbil, že v tom případě to zařídíme.*Pokrčí rameny.*Je to těžký a podle mě to ještě zvládáš docela dobře. Zhruba jak já. Kdyby ses zeptal koho li, potvrdil by ti, že já v tělocvičně trávil prakticky každý večer, minimálně ze začátku a snažil se ze sebe dostat ty emoce, přesně jak ty.*Pak si povzdechne.*To jsem si myslel taky. Wyatte jak moc ty dívky znáš? Vždyť jsi některé ani neviděl podruhý. To je chceš všechny soudit takhle ze začátku? Navíc, lidé se mění. Mohou se do tebe zamilovat a nebo ty do nich. Může se stát prakticky cokoliv. Zkus tomu ještě dát čas. *Poprosí ho.*Chápu to, že si asi teď myslíš, že jsem se naprosto zbláznil.*Uchechtne se.*Miluju ji. Kvůli lásce člověk dokáže odpustit i věci, které se zprvu zdají neodpustitelné a dokáže udělat mnoho dalších šíleností. Věřím jí, nemyslím si, že by to dělala. Sama má dost práce a pak trávíme čas spolu, takže ani nevím, kdy by to dělala. A takové věci by se v paláci neutajili. Podívej se na drby, které kolují. Tohle by se vědělo./Doufám./*Jistě, že ho taková myšlenka občas napadne. ale své manželce věří. Pak ho poslouchá Nechá ho mluvit a nepřerušuje ho.*To si s tebou jen hrála?*Zamračí se nad tím. Tohle se mu taky nelíbí.*Můžeš ji vyřadit.*Připomene mu.*Klidně i dneska ještě může odjet z paláce. Řekni a klidně to i sám zařídím.*Nabídne mu to.*Je mi to líto. Ale takové ale přece nemohou být všechny dívky v Selekci, ne? Proč je odsuzovat všechny, jenom kvůli jedné? To ti žádná z nich nebyla aspoň trochu sympatická? Z žádnou z nich sis nerozumněl?*Doufá, že se mu na tohle dostane upřímně odpovědi. Že si Wyatt nebude jen vymýšlet a lhát, aby se Selekce zbavil.*

*Mlácení do pytle nijak nekomentuje a potlačuje úšklebek.* Už jsem unavenej z těch nejistot. Pořád je to samý pokud, jestli, třeba.. Chci si být konečně zase něčim jistý. *Pokrčí rameny a prohrábne si vlasy mokré od potu, takže mu zůstanou trochu trčet, ale je mu to jedno.* Fyzicky se to vybíjí nejlíp. *Přitaká a pohledem sjede k tomu pytli, který je poslední dobou jeho nejlepším přítelem.* Jo, to máš asi pravdu. *Uzná nakonec, i když opravdu dost neochotně, protože je radši, když má vždycky pravdu. Překvapí ho, když se dozví, co jeho máma udělala. Trochu v jeho pohledu klesne za to, že něco takového udělala tátovi.* Leda by byla až moc dobrá. *Pokrčí ramenem. Drby jsou další věc, která ho šíleně štve a vytáčí. Pak už mu řekne, že co vlastně stalo, že se proháněl chodbami jako tornádo.* Zajímalo jí, jak budu reagovat na vyjádření lásky i se slzami. *Pokrčí rameny a pak přikývne.* Jo, já vím. Jenže když jí z ničeho nic vyřadím, jako jedinou, média se na ní snesou jak supy. A to zase nechci. *Možná se jí chce trochu pomstít, ale ne takhle. To si jí spíš nechá v Selekci a podusí jí. Když se ho táta zeptá na to, jestli mu byla nějaká sympatická, krátce se na něj podívá a pak sklopí pohled.* Jo, pár z nich je fajn. *Uzná nakonec, protože mu samozřejmě hned na mysli vytanou některé obličeje.*

To chápu.*Přikývne.*Máš to teď těžký a potřebuješ něco, někoho na koho se vždy obrátit, čím si být jistý. Ty víš, že jsme tu s mamkou pro tebe. Ale proto si máš i najít manželku. Aby jsi měl dalšího člověka. Navíc, oba dva víme, že já tu už moc dlouho nebudu. *Vydechne.*Byl jsem v tvé pozici a řeknu ti na rovinu, že si to nedovedu představit, jak bych to zvládl bez tvé mámy.*Thylane mu vždycky pomohla a byla tu pro něj. Za to její vděčný. Pak přikývne. Pak mu vysvětlí, že mu tím proslovem jen chtěl říct, že ví, že to není jednoduchý, ale dá se to zvládnout a on věří že to zvládne i Wyatt.*Nevěřím, že by mi tvoje máma lhala. Víš, jaké je. Lhát ani nedokáže. Během Selekce jsem brzy poznal, že se něco děje. A v paláci se to neututlalo předtím, takže pochybuju, že by teď.*Pokrčí nad tím rameny. Pak si vyslechne jeho vysvětlení, co se stalo na jedné schůzce s jednou z účastnic. Naštve ho, že si s Wyattem ta holka jen hrála a dělala legraci. Potřese nad tím pořád naštvaně hlavou.*Zasloužila by si to. Podle mého názoru.*Řekne mu.*Ale jak chceš. Tohle je tvoje rozhodnutí.*Nebude mu říkat kdy koho má vyhodit. Pak se ho zeptá, jestli mu některá byla sympatická a když sklopí pohled a řekne, že ano, pousměje se.*Vidíš. Nechceš jim dát aspoň šanci? Mohl by jsi tohohle litovat. Zrušit to můžeme i za další měsíc, ale vrátit to..*Potřese hlavou.*

*Když tak narovinu řekne, že za chvíli tu nebude, všechno uvnitř něj se sevře a v krku se mu udělá knedlík.* Nemluv takhle. *Moc dobře ví, že má pravdu, ale slyšet to nahlas a nechtít si to vnitřně přiznat je hodně rozdílné. Závidí tátovi, že našel mámu a že jsou šťastní i po tolika letech. Ale pochybuje, že by se něco takového mohlo podařit i jemu.* Jo, to je pravda. Máma je příšerná lhářka. /To je možná důvod, proč si nepamatuju, kdy by mi naposledy řekla, že mě má ráda./ *Proběhne mu hlavou a pak už vysvětlí, co se dneska stalo, že byl tak vytočený.* Mam jinej způsob, jak jí dát, co si zaslouží. *Pokrčí rameny. Pak uzná, že jsou dívky, které mu připadají sympatické a docela se těší, až ty dívky uvidí znova.* Jenže ten měsíc je dost času, kterej bych mohl využít na to, abych se připravil na to, jak být králem. Třeba by pak o mě příště nepsali, že pod mym vedením země prakticky zanikne. *Vzpomene si na poslední Illea News, kde přesně něco takového psali.* Fajn, dám jim ještě šanci. *Vydechne nakonec.* Měl by sis jít odpočinout, už je docela pozdě. *Připomene mu. Chce, aby odpočíval a ne, aby se pořád přepínal a tím si zhoršoval zdravotní stav.*

*Povzdechne si a přikývne. Sice je to pravda, ale chápe, že to Wyatttovi není příjemné. Sám to zná. Pka mu řekne, to co se stalo mezi ním a jeho manželkou během Selekce a chce, aby pochopil, že on si prošel stejný a ví, že je to těžké, ale jde to zvládnout až do konce.*Jo to je.*Přitaká Vlastně neschopnost Thylane lhát ho trochu i uklidňuje. Ví, že by nic neudělala, šlo by to na ní poznat. Nadzvedne jedno obočí.*A smím vědět jaký způsob?*Zeptá se ho docela zvědavě. V jeho mysli se objeví i menší obavy, ale nedává na sobě vůbec nic znát.*Wyatte.. Pokud Selekci zrušíš, budou tě brát akorát ještě hůř. A teď nepřeháním. Lidé nechtějí jen krále, ale i královnu a co nejdříve následníka trůnu po tobě. Chtějí jistotu. Zvlášť teď.*Jejich země je na tom teď špatně a lidé neví, co bude dále. Upírají se na ně, sledují více než kdy jindy každý jejich krok.*Kdybychom Selekci zrušili teď, věděli by, že ani všechny dívky neměly druhou schůzku a bylo by to pro tebe hrozný..*Potřese hlavou. Nedovede si to představit.*Pokud to ještě vydržíš a nezamiluješ se, lidé to pak pochopí snad lépe. Uvidí, že jsi těm dívkám dal šanci. Ani v jednom případě to nevezmou dobře, to je ti snad jasné. Ale po delší době by to mohli snést lépe.*Sám neví. Tohle nikdo před ním ještě řešit nemusel. Pak se pousměje.*Děkuju. Jsem rád. *Řekne upřímně.*Nejsem na tom zas tak špatně.*Protočí očima.*Ale dobře. Taky by jsi ale měl jít. A sám s odpočinout. *Řekne a dojde ke dveřím.*Snad se k tobě tak už žádná dívka nezachová. Zatím.

*Když se ho zeptá na to, jaký způsob má, podívá se na něj a zvažuje, jestli mu to říct, nebo ne.* No... Po dnešku jsou naše "sympatie" vzájemné. Na nějaký akci mě nebude moct kopnout do koulí. Bude se muset usmívat a snažit se být milá. Pokud nechce být označená za někoho, kdo nemá respekt ke královský rodině. *Pokrčí ramenem. Podle něj o nic moc nejde a mohl by udělat něco daleko horšího. Pak ho poslouchá a zatne zuby, když mu dojde, že má pravdu. Zase.* Jo, máš pravdu. /Takže si prostě nakonec nějakou vezmu, i kdybych do ní nebyl zamilovaný. Aspoň budou lidi spokojený./ *Ví, že teď se hlavně musí snažit, aby byl lid spokojený a jistý, takže je odhodlaný prostě Selekci dotáhnout, ať už by to skončilo jakkoli.* Tati... *Povzdychne si a koukne na něj nesmlouvavým pohledem.* Jo, půjdu. Za chvíli. Chci si ještě zacvičit. *Kývne k boxovacímu pytli.* /Ani bych se nedivil, kdyby se nějaká ještě takhle zachovala./ *Proběhne mu hlavou.* Dobrou noc. *Rozloučí se s ním a jakmile jeho táta odejde, pustí se zase do mlácení do pytle.*

*Před pár dny se vrátila do paláce. Nebylo to ani moc dobrovolně. Ona chtěla dát Wellsovi prosto, aby si našel někoho lepšího a na ni zapomněl. Nehodí se k sobě. Jsou z jiného světa. Zvlášť teď je jí jasné, že minimálně Wellsův bratr a nedivila by se, ani kdyby zbytek jeho rodiny, ji nenávidí. Nechce se mezi ně stavět. A pokud by byli zase spolu, nechce být případem rozpadu jejich rodiny. Vyčítala by si to. Ještě více, než si vyčítá to, jak ublížila Wellsovi. Do paláce ji zpět povolal král. Ví, o co jí jde, chce jen pomoct svého synovci. Když už tu byl, vzala zpět i svou práci. Nebude tu jen tak. Předtím se práce strážkyně vzdala a jela domů, za rodinou, kde si našla práci jako učitelka tance. Teda vypomáhala v jedné taneční škole. Teď je ale zase zpět. Rozhodla si zajít si do posilovny. Veze si rukavice a přejde k boxovacímu pytli. Na sobě má jen obyčejné černé legíny a černé tričko. Vlasy má v drdolu. Nijak se nestrojila, přece jen šla do posilovny, ani není nalíčená. Takže si člověk může všimnout kruhů pod očima. Nespí se jí moc dobře, jak by mohlo? Pořád jen myslí na to, jak ublížila Wellsovi. A taky na to, jak ji v noci chybí. Už si docela zvykla na to, že spí vedle sebe, jak tomu bylo v paláci. Ani jinak se fyzicky nemá nejlíp. Trochu zhubla. Nemá na nic chuť. A ne jen v jídle. Už prostě neví, co dělat. Vzpomíná si, že právě tady se spolu s Wellsem začali bavit. Že ho praštila při boxování. Potřese nad tím hlavou a udeří do boxovacího pytle a v zasazování dalších ran i pokračuje.*

*Neví, co má dělat. Jako kdyby mu Kat ze života odnesla veškerý smysl. Každý den je od teď úplně stejný. Ráno se donutí vstát a jít na další z nudných a dlouhých porad, které se teď týkají výsledku vyvinutého léku a způsobu, jak se ho bude dát udělat tolik, aby se dostal ke všem nakaženým obyvatelům a i do zahraničí, kde s virem také bojují. A následně stráví odpoledne nad papíry a v posteli sledující strop. Nemá náladu ani na své koníčky, ani na jídlo, nedokáže pořádně spát. Každý den je stejný a on nedokáže mít pořádně z ničeho radost. Jediná dobrá zpráva z posledních dnů je ta, že jeho mladšího bratra vyléčí. Moc dobře ale ví, že nemůže zbytek života strávit takhle. Nezvládá to. Každý den přemýšlí o tom, že by vzal do ruky žiletku. Někde slyšel, že od tohohle přemýšlení dokáže člověka odreagovat cvičení. Proto se donutil vstát z postele, obléct se do šortek a trička a vydal se do tělocvičny. Má v plánu to ze sebe všechno buď vyboxovat nebo vyběhat. Jakmile tam ale dojde, zůstane stát ztuhle a bezhybně, protože nevěří, že to, co vidí, je skutečné. Myslel si, že Kathika je pryč, že se vrátila domů. Chvíli přemýšlí, jestli to, co vidí, je skutečné. Pak se ale zaměří pohledem na její tvář s kruhy pod očima a i pohublé křivky těla. Ví, že takhle by si jí nepředstavil.* Jsi .. skutečná. *Hlesne potichu a pořád není schopný pohybu.*

*Před pár dny se vrátila. Na rozkaz krále. Přemýšlí, jestli ho o to, aby ji sem povolal nepožádal i Wells, ale na druhou stranu, ten jí řekl, že ji nechá být a ví, že on své sliby plní. Míří do posilovny, kde to všechno začalo. Tady se poprvé potkali, boxovali spolu a ona ho praštila.*/Kdybych tehdy odešla.. Neskončili bychom takhle. Neublížila bych u a on se třeba i zamiloval do jiné dívky, lepší jak jsem já kterou si zaslouží. Do mě se neměl zamilovat nikdy, byla to chyba./*Zamíří rovnou k boxovacímu pytli. Hned do něj několikrát praští a pokračuje tak i dalších pár minut, než za sebou uslyší hlas. Pozná, o koho se jedná a v duchu zanadává.*/Neměla jsem sem chodit../*Když nebyl zrovna ve službě, byla po celou dobu, co je zpět schválně zavřená v pokoji, aby na něj nemohla narazit. Jenže dneska to ze sebe potřebovala dostat, a tak zamířila sem. Doufala, že ho nepotká, přece jen je dopoledne a to většinou bývají porady. A před obědem ještě plánovala odejít. Chvilku jen tiše stojí na místě a pohled upírá na pytel, který se pomalu přestává houpat.*Omlouvám se, hned odejdu.*Řekne a sundá si rukavice, které dá na své místo. Nechce tu už být a když se tu objeví někdo z královské rodiny, mělo by mu služebnictvo dát prostor.*/Neudělala jsem to prvně a byla to chyba, tu už nezopakuju./

*Rozhodne se to ze sebe všechno dostat sportem, proto zamíří do tělocvičny. Dneska se porada zrušila a tak trochu přesunula na ošetřovnu, kde rádci sledují s doktory stav pacientů, kterým byl podán lék a tam on nebyl potřeba, takže nešel. Když dojde na ošetřovnu, už u dveří zůstane ztuhle stát a sleduje Kat mlátící do pytle. Po pár vteřinách mu dojde, že není ve stavu, v jakém by si jí představil, takže bude skutečná. Potichu to zkonstatuje a přitom jí pohledem pořád sleduje. Proberou ho až její slova.* Počkej. Prosím. *Udělá krok směrem k ní.* Ne..Nemůžeme si promluvit? /Jestli je ještě o čem../ *Proběhne mu následně hlavou, protože Kathika už se přes to možná přenesla a není co řešit.* Já...Chyběla jsi mi. *Hlesne potichu.* Myslel jsem, že jsi pryč. Že jsi jela domů. *Zkonstatuje. Nechápe, kde se tady bere. Ale na jednu stranu jí rád vidí. Na tu druhou..vidět jí a nemoci jí obejmout nebo políbit ho bolí.*

*Mlátí do boxovacího pytle. Cítí, jak ji kvůli tomu bolí ruce, i přes rukavice. */Zasloužím si víc bolesti, jak tohle../*Chce ze sebe všechno dostat a unavit se, aby večer snadněji a nekoukala celou dobu do stropu a přemýšlela nad Wellsem. Když ale on přijde, celá ztuhne. Jen se chvilku dívá na houpající se boxovací pytel a snaží se uklidnit dech a zároveň vymyslet, jak se odtud dostat co nejrychleji s nejmenší komunikací s ním. Tuší, že jí to on neudělá nejjednodušší. Zkusí se prostě omluvit a rychle si sundá rukavice aby mohla odejít. Vezme si lahev s vodou, kterou si sem taky vzala a v odchodu jí zabrání jen jeho prosba, aby počkala. Sklopí pohled k zemi a mlčí. Chce ho nechat mluvit.*O čem si chcete promluvit, Výsosti?*Minule jí začal vykat, takže i ona jemu a pokračuje v tom. Po jeho dalších slovech polkne knedlík, který se jí vytvořil v krku.*Vy mě taky.*Hlesne tiše.*Odjela. Odjela jsem domů. Ale král mě povolal zpět./Proč asi?/*Je jí jasné, proč to udělal, ale nahlas nic neříká. Navíc, Wellls je chytrej a jí je jasný, že to taky pochopí. *

*Poprosí jí, aby počkala a neodcházela a pak se jí zeptá, jestli si nemůžou promluvit. Když mu začne vykat, je to pro něj jako rána pěstí do břicha.* Co třeba nejdřív o tykání? *Navrhne a podívá se na ní. Teď si vzpomene, že posledně jí začal tykat, jenže to bylo díky tomu, že to považoval za úplný konec. Ona měla za pár dnů odjet a už se neměli vidět. Jenže to, že je teď v paláci tomu dává trochu jiný rozměr.* Král? *Zamračí se a hned si vzpomene, jak nejdřív mluvil jeho táta s ním a pak se omluvil, že musí ještě za Sawyerem.* /Já vás zabiju, tati a strejdo./ Promiň. Omlouvám se ti za to. Neměl jsem o tom tušení a kdybych měl, nedovolil bych jim to. Vím, že jsi chtěla domů. A vím, že je to kvůli mě. Promiň za to, co jsem ti způsobil. *Omluví se jí už poněkolikáté.* Jestli chceš, můžu zařídit, abys mohla domů. *Nabídne jí a pak se na ní podívá a polkne. Bojí se zeptat na následující otázku.* Jak..Jak je to s náma? Máme pauzu nebo.. nebo je prostě konec? *Zeptá se jí opatrně.*

*Když ji poprosí, aby neodcházela, zastaví se a čeká, co jí chce říct. Zeptá se, o čem se chce bavit a zároveň mu i vyká. Sám jí minule začal vykat a ona nemá důvod přejít na tykání.*Klidně si můžeme tykat, jak chceš.*Pokrčí lehce rameny. Je strážkyně, měla by ho poslouchat. I když sama mu tykat nechce a chce se chovat spíše profesionálně. Odpoví, že ji sem nechal zavolat král. Sama by se nevrátila.*Ano, král.*Přikývne.*To je v pořádku. Chápu, proč to udělal. Nemusíš se omlouvat. Není to tvoje vina.*Řekne tiše.*Ne, děkuji, ale ne.*Nechce od něj nic. Dostane se nějak domů sama. Ale nechce jeho pomoct a ani aby jí cokoliv zařizoval.Pořád se na něj nedívá a pohled má přilepený k zemi, i když na sobě cítí jeho pohled, nezvedne k němu oči. Nedokáže sek němu přinutit. Doufala, že se na tu otázku, jak je to mezi nimi nezeptá, ale tohle přání se jí prostě nesplnilo*Měl by jsi si najít někoho lepšího, jak jsem já. Já dokážu lidem jen ubližovat a nezasloužím si tě. Navíc.. Je mi jasný, že mě momentálně tvoje rodina, minimálně tvůj bratr Eathen, nenávidí. A já nechci stát mezi vámi. Nechci, aby se vaše vztahy rozbili už jen kvůli mě. Pokud se mi je zničit už teda nepodařilo.*Už když je požádal o ruku a řekl, že se vzdá titulu si vyčítala, že ho od rodiny rozděluje. Navíc, co slyšela teď, Eathen ji skutečně nenávidí. Jako většina lidí. Nediví se jim. Sama se taky nenávidí. Pomluvy, nenávistné pohledy a naschvály.. To všechno je zasloužené. */Zasloužím si i víc./

*Navrhne jí, aby začali tím, že si budou zase tykat a po jejích slovech se poškrábe na zátylku.* Myslím, že po tom všem.. je vykání už stejně k ničemu. /Na to znám až moc dobře každý zákoutí tvýho těla./ *Vzpomene si, jak spolu trávili čas u něho nebo u ní v posteli a polije ho vlna vedra.* Měl jsem odhadnout, co plánují udělat a nějak jim v tom zabránit. *Opáčí a je naštvaný sám na sebe, že mu to nedošlo.* Vážně ne? Nechceš domů? *Zeptá se jí, protože měl za to, že to je přesně to, co chce. Pak už se odváží zeptat na to, jak to mezi nimi je.* Nikoho jsi nezničila. A lidem neubližuješ. *Zavrtí hlavou a pak se odhodlá k tomu, aby došel až k ní a opatrně jí vezme za bradu, kterou nadzvedne, aby se na něj podívala.* Kat.. Ty si myslíš, že bych si měl najít někoho lepšího, jenže.. pro mě nikdo lepší jak ty není. Ty jsi pro mě ta nejlepší a žádná jiná se s tebou nedá srovnat. Ty jsi ta, která mě chápe, která mě dokáže podpořit, která má se mnou má spoustu společnýho a se kterou je mi dobře. Mezi nikým nestojíš. Eathen ... Eathen je Eathen a nemá tě rád kvůli tomu, že jsi odešla. Že jsi řekla, že mě miluješ a pak zmizela. Ze začátku se o mě jenom bál, kdybys to nemyslela vážně, ale pak pochopil, že to vážně myslíš a nijak jsi mu nevadila. *Řekne jí a myslí to naprosto vážně. Neříká žádnou lež. Pouhou pravdu.* Častokrát v životě dostaneme plno věcí, které si nezasloužíme. Já mám pocit, že si tě taky nezasloužím. Ale to není důvod pro to, abych se tě dobrovolně vzdal. *Potřese hlavou.* Jestli...Jestli chceš tohle všechno zahodit.. Můžeš. Já ti nebudu bránit. Ale vážně věříš, že bysme spolu nemohli být šťastní? Že nemá cenu to aspoň zkusit?

*Když nabídne tykání souhlasí. I když pro ni to nic moc neznamená a raději by si s ním vykala. Nemá chuť se dohadovat. Naopak, chce se odtud dostat co nejrychleji, aby spolu nemuseli moc mluvit.*Není to tvoje vina. Kdybych neodešla, neřešili bychom to. Já měla tušit, že to tak nenechají.*Pokrčí lehce rameny. Je to prostě další věc, kterou si vyčítá. Jejich tolik, že se tohle mezi nimi snad ztratí.*Zkusím se domů dostat sama.*Nechce od něj pomoct. Už tak mu toho asi dluží dost. Nebude k tomu přidávat další věci. Pak zase zopakuje, že by si on měl najít někoho lepšího, protože ona lidem pořád jen ubližuje a ničí vztahy Wellse a jeho sourozenců.*To jsou věci na kterých se neshodneme.*Řekne mu rovnou. Ona si bude stát za svým a nikdo ji nepřesvědčí o tom, že nemá pravdu. Ona ví, že ji má. Když ji chytne za bradu, po dlouhé době se mu podívá do očí. Ráda by uhnula pohledem, ale nedokáže to.*Jen nehledáš dobře.. Navíc máš v hlavě mě. Kdybys na mě myslet přestal, určitě by sis uvědomil, že je tu i jiná dívka lepší jak já, co se k tobě hodí.*Pak má chuť se ušklíbnout, ale potlačí to.*Kdybych řekla ano na to, že se vezmeme.. Vzdal by jsi se titulu, abych s já nemusela vzdát práce strážkyně. Odstěhovali bychom se a ty se s ním nevídal. Rozdělila bych vás. Další důvod, proč by mě akorát nenáviděl. Ty i tu říkáš, že jsem mu nevadila? Takže to, že si o mě myslel, že jsem jen zlatokopka, že tě využívám, pravda není? Že jsem tě nikdy podle něj neměla milovat, což ti i měl říkat? Že neřekl, když se k tobě vrátím, on s váma končí a už ho nikdy neuvidíte? *Po paláci koluje něco v tomhle smyslu. A ona věří, že by tohle řekl.*Já bych s tebou šťastná byla. Miluju tě. Ale nebudu ta, která od tebe a celé vaše rodiny definitivně odežene tvého bratra. Už tak jsem to podělala. A kdybychom spolu byli znovu.. Přesně tohle by se stalo a to nemohu dopustit. Přece se kvůli mě nevzdáš bratra. *Odmlčí se a zase sklopí zrak.*I když to samé by se dalo říct i o jeho přítelkyni. Že ho jen využívá, aby se jako rebelka dostala blíže ke Schreave. Taky k tomuhle tvrzení nemám důkazy, stejně jak on neměl k tomu mýmu, ale hlavně, že mě hned předem odsoudil. *Potřese hlavou.*