Posilovna paláce

*Má pocit, že vykání je dosti zbytečné po tom všem, co spolu zažili.* /Přeci jen znám dobře každé zákoutí jejího těla./ *Proběhne mu hlavou a vzpomene si, jak spolu trávili čas buď u něj nebo u ní v posteli a při té vzpomínce ho polije menší vlna vedra. Po jejích slovech protočí očima na znamení toho, že s ní nesouhlasí, ale nahlas to nekomentuje, protože se s ní nechce hádat. Pak už si povzdychne a dojde k ní, aby jí mohl zvednout bradu a donutit jí podívat se mu do očí.* Jenže je tu problém. Já tě nedokážu pustit z hlavy. A i kdybych to dokázal, žádnou lepší nenajdu, tím jsem si jistý. *Zkonstatuje vážným hlasem.* Kdybys řekla ano, můj titul by se dal ještě prodiskutovat. Nemuseli bysme se stěhovat. A i kdyby, tak bysme se přestěhovali jenom někam do města pod palác, abys tady mohla dál pracovat. Tím pádem bych jim byl pořád na blízku a mohl se s nimi vídat prakticky denně. *Pokrčí jedním ramenem a pak si povzdychne. Nechápe, jak se tohle k ní dostalo, ale je to naprosto vytržené z kontextu.* Vadila jsi mu ze začátku, když jsme spolu začali chodit. Ale pak zjistil, že mě opravdu miluješ a začal tě respektovat. To, že mě nemiluješ řekl ve spojitosti s tím, že jsi odjela. Má za to, že kdybys mě opravdu milovala, neodjela bys, ale snažila se to urovnat. V paláci není šťastný a chce odsud odjet už nějakou dobu. Když .. jsem chtěl odjet já, řekl, že ho tady nic nedrží a zmizí taky. To s tebou nemělo nic společnýho. *Uvede to na pravou míru.* Kat. Taky tě miluju. Vážně chceš, abysme se oba dva trápili, když s jistotou nevíme, co se dál bude dít? Tobě snad nedělá problém každý večer usnout a každý ráno vstát z postele? Jak dlouho chceš takhle pokračovat? *Stáhne starostlivě obočí, protože vidí její kruhy pod očima.* Nikoho bych se vzdávat nemusel. Eathen by to pochopil. Stejně jako tě předtím začal respektovat, teď by se přes to také přenesl a oblíbil si tě. Je to puberťák co plno věcí nechápe. *Když sklopí zrak, bodne ho u srdce.* Ano, já vím. Také mám strach a nejsem z toho nadšený, že s ní je. Ale Kat... Je mu patnáct. Nemá rozhled. Radši bude okolo sebe kopat, než aby se to snažil pochopit. Vyroste z toho a bude to dobrý. Nikomu neubližuješ a nikoho neodháníš.

*Když jí Wells chytne za bradu a donutí jí se tak na něj podívat, udělá to. Asi jí nezbývá nic jiného. *Třeba bys to po čase dokázal..*Pořád věří, že by si našel někoho lepšího jak je ona. Ona mu moc ublížila nato, aby spolu snad ještě někdy mohli být. Pokud ji přesvědčí, bude si denně akorát více vyčítat, že mu ublížila a bude se pořád bát, že to udělá znovu. Bude to pro ni denní strach. Nic na jeho slova neříká. I kdyby.. na ni to bylo prostě brzo, když ji požádal. Chodili spolu měsíc.*/Rodiče spolu chodili rok, než táta mámu požádal o ruku.. Tak zase dlouho asi čekat nemusel ale aspoň toho půl roku.. Tři měsíce nebo tak. Pak mu řekne, co se dozvěděla. Ví moc odře, že Eathen ji nesnáší a nediví se mu. Taky se sama nesnáší, neuvěřitelně moc.*To nic nemění al na tom, že řekl, že pokud se dáme zase dohromady, už ho neuvidíte. Nebudu mezi vám dělat zlou krev.*Stojí si za svým. Nechce je rozeštvat a zničit jejich vztah. Pak zase polkne.*Už takhle pokračovat nechci.*Řekne tiše. I když sama neví, co by pro ni bylo horší. Jestli předstírat, že se nic neděje a být s Wellsem, i když si bude všechno dále vyčítat a ještě více, když se k sobě vrátí a nebo pokračovat takhle. Raději klopí zrak, aby nemohl vidět její kruhy pod očima a navíc se na něj už nedokáže déle dívat. Pořád vidí jeho obličej poté, co odmítla jeho žádost o ruku. Když jí zopakuje, že nikomu neubližuje a ani nikoho neodhání, stejně si myslí svoje. Ale nekomentuje to a jen mlčí.*/Eathen bude proti a nebude s tím souhlasit. S Wellsem se nebude bavit a on pak pochopí, že já za to nestojím. Sám se se mnou za chvilku rozejde../Dobře, tak.. Zkusíme spolu zase být?*Zeptá se tichým hlasem.*

Nedokázal. *Zavrtí hned hlavou, protože tímhle si je jistý a ona mu to nevymluví. Ví, že to podělal tou žádostí o ruku. Neměl jí žádat takhle brzo. Měl rozhodně ještě počkat aspoň další dva měsíce. Jenže v té době byl zaslepený tou láskou k ní a tím, jak bylo skoro všechno růžové. Věřil, že ona je tou, s kterou chce strávit zbytek svého života. A věří v to pořád. Neumí si představit líbat nějaké jiné rty, vzdychat jiné jméno. Být s někým jiným je pro něj až nepřirozené. Jenom se musí s Kathikou dostat přes tohle.* To ale neřekl. *Zavrtí hlavou.* Kat, nebyla jsi u toho, nemůžeš hned věřit všem drbům. Já chtěl odjet z paláce. Někam do zahraničí. Protože kamkoli jsem tady šel, připomínalo mi to tebe a já myslel, že už se nikdy nevrátíš. On hrozil svým odjezdem, pokud zmizím já. A vzdát se titulu a odjet chce už hrozně dlouho. Ještě předtím, než jsme spolu začali chodit o tom přemýšlel. *Vysvětlí jí, že s ní to nemá nic společného.* Já taky ne. *Zavrtí hlavou, protože sám ví, že takhle to dlouho nevydrží. Chce se jí zeptat, co s nimi tedy bude, ale ona se ho zeptá, jestli spolu zkusí znovu být.* Rád bych. Ale nechci, abys se mnou byla z donucení. *Stáhne starostlivě obočí. Nechce jí do ničeho nutit, takže se chce ujistit, že ona s ním doopravdy chce být.*

/Dokázal./*Je si tím jistá, ale nahlas už nic raději neřekne. Stejně si každý z nich bude stát za svým. Nemá smysl se dohadovat. Pak vytáhne o, co slyšela v drbech a věří i že je o pravda. Nechce být ta, kvůli které se bude Wells hádat s Eathenem. Nechce způsobit rozpad jejich rodiny. To by si neodpustila. Už ani neví, co dělat. Ať udělá cokoliv má pocit, že tím někomu ublíží. Ať už bude s Wellsem, tak ten by se nebavil s bratrem a kdyby s ním nebyla.. Bylo by to jak doposud. Nejspíše.*/Než by si našel někoho lepšího./Prý řekl, že ho už neuvidíte. A já jen nechci, aby s tebou kvůli mě třeba nemluvil.*Pokrčí rameny. Pak potichu potvrdí, že takhle pokračovat už dále nechce. Stejně si myslí, že si Wells najde někoho lepšího, nebo když se s ním Eathenem nebude bavit, když budou zase spolu a proto to i navrhne. Počítá s tím, že se s ní po chvilce sám rozejde, protože uvidí, co to dělá. Po jeho slovech potřese hlavou.*Nebylo by to z donucení..*Chce s ním být, i když ví, že pro něj není dost dobrá, což brzy i sám Wells určitě pozná. Uslyší, jak jí zvoní mobil, takže ho vytáhne z kapsy a vypne upozornění.*Za chvilku mi začíná směna, musím se jít ještě rychle nachystat.. Takže asi zatím..*Rozloučí se s ní, vezme flašku s vodou která je asi z půlky plná a vydá se do svého pokoje, aby se mohla nachystat.*

*Je si jistý, že Eathen se přes to přenese a všechno bude v pohodě. Nikdo nikam nemusí odcházet a nebude odcházet. Teď už nemá důvod k odchodu ani on. A Eathen to také zvládne. Přeci jen, kdyby odjel někam do zahraničí, jak si přeje, musel by nejspíš jet bez své rebelské lásky, protože pochybuje, že někdo pustí dvě patnáctiletý děcka spolu do Španělska, nebo tam by ti blázni jeli.* To řekl, ale vůbec v tom nešlo o tebe. Navíc...je mu patnáct. Jaká je šance, že by patnáctiletej kluk přežil sám někde venku? Nebo že by ho dokonce rodiče třeba pustili? Bude to dobrý. Má jenom rebelský období, kdy na sebe musí poutat pozornost a jít proti všemu možnýmu. Já si z toho období odnesl dírku v uchu. *Pousměje se pobaveně a pak přikývne, když mu řekne, že to nebude z donucení.* V tom případě s tím souhlasím. Takže jsme znovu spolu? *Ujistí se s menším úsměvem na rtech a pak opatrně natáhne ruku a jemně jí pohladí po tváři. Sklopí pohled směrem k jejímu mobilu, když zazvoní a po jejích slovech přikývne.* Zatím. Příjemnou směnu. *Popřeje jí a když jí sleduje odcházet, prohrábne si vlasy a neví, jestli má chuť skákat radostí, nebo se skácet do postele a brečet, protože to všechno tak brilantně pokazil. Kdyby jí nepožádal o ruku, mohli být teď spolu šťastní a třeba spolu boxovat. Trochu má strach z toho, jak to mezi nimi teď bude.*

*Po nejake dobe hledani skutecne v tomhle palaci nasel i posilovnu za kteriu je rad. Tahle by musel nejspis do mesta, ciz by mu nevadilo, protoze by tam jiste narzil i na nejaky to pekny zensky telo na ktere by se mohl podivat, ale takhle je to preci jen pohodlnejsi. Ma na sobe cerne sportovni kalhoty, ofsem si na kolenou sam udelal riry a cerne rriko s kratky rukavem. Na nohou ma pohodlny tenisky a kolem krku ma bily rucnik, aby se pripadne mohl otrit , kdyby se nejak potil. Jakmile je v posilovne rozsviti svetla, protoze iu se zacina seserovat a nasledne se porozhledne, aby zjistil, co vse se zde nachazi a nakonec da rucnik na jednu z laice, ktera je u jene zdi a na ni odlozi i sve cerne triko. Vi presne, kam asi jako prvni zajde. Rozede se tedy smerem k bezicimu pasu, ktery zaone a navoli si potrebne veci a nasledne zacne spis volnejsi chuzi a nasledne si pridava na rychlosti, dokud nebezi.*

*V komnatě už jí to zase leze na mozek. Dokáže jenom sedět a sledovat dveře, jestli do nich náhodou nevrazí nějaký rebel. Potom, co se stalo na korunovaci nedokáže jít ani do zahrad, protože tam se odehrál poslední útok a jí by to přivolalo akorát tak miliardu vzpomínek. Rozhodla se zkusit zbavit veškerého napětí pohybem, takže si na sebe vzala sportovní šortky a tílko a v teniskách se vydala do posilovny, kterou už jednou při prohlídce paláce, objevila. Vlasy má svázané v culíku, aby se jí nemotali v očích. Když dojde k posilovně, zarazí jí, že se tam svítí, ale i tak se odhodlá vejít. Přejede všechny cvičící nástroje pohledem a pak se podívá na běžící pás, který je v pohybu a člověka, který na něm běhá. Po chvilce jí dojde, že je to Remus. Radši se ale i tak otočí, rozhodnutá vydat se zpátky do komnaty a nerušit ho. To se jí ale moc nepozorovatelně nepovede, protože když se otáčí, vrazí bokem do držáku činek a pár jich spadne na zem, což udělá podobný rámus, jako když se slon prochází porcelánem.* Sakra. *Zakleje a rukou si rychle protře bolavý bok. Pak se otočí zpátky k Remusovi.* Promiň, já... Nechtěla jsem tě rušit. *Omluví se mu s růžovými tvářemi a pak se sehne, aby mohla vrátit všechny popadané činky na svá místa.*

*Rozhodl se, e dnes navstivi mistni posilovnu palace, protoze uz potrebuje neco delat a ne jen seet na zadku v komnate, nebo jen chodit do baru a opijet se, nebo pomahat jen svemu otci s praci. Neznamena to, ze kdyz j skoro cela jeho rodina zde, ze nemji s otcem povinnosti a nepodepisuji zadne dokumenty. To je velky omyl. Protpo je rad, ze nasel posilovnu, kde se muze dokonale vyradit. Proto hned jakmile vejde na nic neceka a odlozi svuj rucnik a sve triko, aby nebylo propocena a jeho pohled padne na jeden z bezicich pasu, ktery je na nejakou cvili ted jeho a postavi se na nej a o nekolik minut pozdeji uz bezi a pravidelne dycha. Soustredi se jen na beh, takze si ani nevsimne, ze v posilovne s nim nekdo je, dokud se neozve nekolik hlasitych ran, jako by nekdo delal zase najezdy na palac a tak trhne hlavou a malem zaklopyta aspdne, ale nastesti to vychyta a nasledne zastavi pas, kdyz si vsimne, kdo je drojem onoho hluk.* Rozhodla jsi se zdemolovat to tady sama? *Uchechtne se a sleze z pasu a jde k ni, aby ji pomohl a sam vezme nekolik cinek a da je na sva mista.* To je v pohode. Hlavne , jestli se tobe neco nestalo. *Koukne se a ni.* Jsi v poraku? *Zepta se starostlive.*

*Když vidí, že je v tělocvičně někdo další, rozhodne se nenápadně odejít, i když jí dojde, že ten dotyčný na páse je Remus, kterého zná. Nechce ho ale rušit, takže se otočí a díky její klasické nemotornosti se jí povede shodit několik činek. Hned zanadává a protře si bolavý bok, kterým do stojanu narazila. Počítá s tím, že tam zítra bude mít pořádnou modřinu. Rychle se omluví Remusovi a oddychne si, když vidí, že z toho pásu nespadl.* Tak trochu. Nic novýho. Pořád mi něco padá nebo do něčeho narážím. *Uchechtne se a dá se do sbírání činek. Vděčně se na Remuse usměje, když jí s uklízením pomůže a přenechá mu ty těžší činky. Jakmile jsou všechny činky na svých místech, postaví se.* Jo, jsem. Jenom budu mít asi modřinu, ale to nic není. /V porovnání s posledními třemi roky to není vůbec nic./ *Proběhne jí hlavou a klasicky přeběhne místnost trochu nervózním pohledem.* Asi tě nechám cvičit a nebudu už víc rušit. *Nadzvedne mírně koutky rtů a ukáže na východ z posilovny.* Promiň za vyrušení. *Omluví se mu znovu.*

*Je plne zabrany do behu na pase, ze mu, ani nedojde, ze s nim v mistnosti nekdo je a uz vubec nevi, ze se jedna o divku se kterou uz se parkat videl. Nevnima to dp doby, nez jej z jeho soustredeni vyrusi hluk a on se tak malem zabije na bezim pase, ale nastesti to vychyta a neskonci oblicejem na pase, nebo tak neco. Kdyz zjisti, kdo je pricinou onoho hluku, jemne se pousmeje, ale hned seskoci z pasu a jde Harper pomoci s ukldem cinek a on si vezme na starosti ty tezssi, ktere by nejspis ona samam nezvedla a postara se, aby byly na svych misetech a mezitim se ji zeota, jestli ji nic neni a po jejih slovech sjede pohledem k jejimu boku a nasledne se pohledem zase vrati k jejimu obliceji.* Potom, az se vratis do komnaty, dej si na to led. Ta modrina nebude tak fialova a nebude tak bolet. *Poradi ji a potom jen zakrouti hlavou.* Vzdyt je tady mista dost a je zde sposta nacini na to, abychom se tady spolu vesli oba nemyslis? *Nakloni hlavu lehce na stranu.* Fakt nemusis odchazet, Harper a nemusis se niceho bat dobre? Kdyby se cokoliv delo, tak jsem tady. *Rekne ji a nasledne se zase rozejde smerem k pasu.* Mimochodem. Tamhle je bocovaci pytel, kdyby ses chtela naucit nejake ty kousky k sebeobrane. *Rekne a zastavi se u pasu a otoci se celem k ni a lehce se zazubi.*

*Vděčně se na něj pousměje, když jí pomůže s činkami a jakmile mají hotovo, postaví se a řekne mu, že je v pořádku, jenom bude mít modřinu.* Díky. *Poděkuje mu za radu a pak už ukáže na dveře za sebou. Nechce ho tu rušit. V odchodu jí ale zastaví jeho slova.* Jo, to máš pravdu. *Uzná a znovu místnost přejede nervózním pohledem.* Dobře. *Nadzvedne mírně koutky rtů.* Díky, že jsi mi pomohl v těch zahradách. *Po tom útoku byla v úkrytu tak mimo, že ani neví, jestli mu poděkovala, nebo ne, takže se rozhodne to napravit. Pak se podívá na boxovací pytel a udělá pár kroků směrem k němu. Sjede ho trochu nervózním pohledem a pak koukne na něj.* Pomohl bys mi se něco naučit? Prosím. *Pousměje se na něj a opět její tváře naberou růžový odstín.*

*Jakmile jsou cinky na svem miste, tekne mu, ze nude mit nejspis modrinu na boku a tak ji rekne jednu radu a to tu, aby si na to misto dala led. Potom nebudeta modrina nejak velka a nebude sluho trvat, nez zmizi. Na jeji slova diku jen s lehkym usmevem kyvne hlavou a jamile vidi, ze se opravdu chyta odejit rekne j, ze nemusi nikam chodit, ze zde je sposty mista nastroju na sviceni pro oba.* Jo, vim, ze mam pravdu.* Mrkne na ni pobavene a kdyz mu podekue ohledne toho, jak se zachobal v zahradach pri poslednim utoku jen lehce zakrouti lavou.* Hlavni je ze jsi nazivu. *Rekne a nakonec ji poukaze na ten fakt , ze je zde i bocovaci pytel na ktery se sam taky koukne, ale zse se pohledem vrati k princezne aUSTRALIE A PO JEJICH SLOECH SE JEN USMEJE A ZABLYSKE SE MU V OCICH.* jASNE, ZE J. nAIZEL JSEM TI TO UZ TENKRAT V ZAHRAACH A MA NABIKA STALE PLATI. *rEKNE A NAKONES SE TEDY VYDA K PYTLI.* tAMHLE V TE SKRINI JSOU MYSLI I BOXOVACI RUKAVICE. /SNAD.. NAS DOMA TO TAK JE./ Tak si jedny vem a potom se presu sem ke me.* Rekne ji instrukce a on sm se postavi vedle boxovaciho pytle.*

*Chystá se odejít, aby mu tady nijak nevadila a nepřekážela, ale když jí zastaví, rozhodně se zůstat. Láká jí vyzkoušet si boxovací pytel a naučit se něco v sebeobraně. Obzvlášť potom, co zjistila, že ani tady není v bezpečí. Přehlédne ramen, které jí na maškarním postřelili a ještě pořád jí trochu bolí. Za poslední tři roky si na bolest zvykla a potřebuje udělat aspoň něco, aby měla šanci ubránit se, pokud by se minulost opakovala.* Ale jestli chceš radši běhat nebo tak, pochopím to. *Ujistí ho, protože nechce nijak otravovat a pak se pousměje a dojde ke skříni, na kterou on ukázal. Rozhlédne se po rukavicích uvnitř a jedny si vybere a nasadí. Rozejde se zpátky k pytli a trochu pochybovačně se na rukavice a pak se podívá na Remuse a postaví se před pytel vedle něj.* Takže... Jak se to dělá? *Zeptá se ho.*

*Na sobě má černé leginy a šedé tílko. Vlasy na stažené do culíku a míří do tělocvičny. Rozhodla si dát zase trochu do těla. Jako její máma i ona ráda posiluje, šermuje a dokonce i střílí. Nemá to ale zase jak Meira. O ní ví snad každý, že se chtěla stát strážkyní a proto hodně cvičila a pořád cvičí. */Meira.. Snad na ni rady nenarazím. /*Se svou sestrou nemluvila už dost dlouho. Možná několik týdnů. Nebo měsíců? Sahá neví. Připadá ji to jako věčnost. Prvně se snažila s ji mluvit, ale když o to nestojí, nechala ji být. Taky je na ní dost naštvaná. Neví pric se přestala bavit s ní. */Copak já můžu za jeji zasnoubeni? /*Praští pěstí do boxovacího pytle. */Taky hsrm zasnoubena a možná to mám horší, když Caleb nemá emoce a tak.. /*Navíc Meira ji byla ze všech nejbližší. Má ještě sestrenky se kterými se občas baví, ale Meiru brala jako nejlepší kamarádku. */Když to chce takhle nebudu ji už otravovat.. /

*Jako každý den, i dneska se vydala trénovat. Nejdřív si byla zaběhat v zahradách paláce, aby rozproudila krev a zahřála svaly a teď je na cestě do posilovny, kde má v plánu ve cvičení pokračovat. Na sobě má černý tílko a šedé kraťasy. Je na ní vidět, že už má nějaký pohyb za sebou, protože je ve tváři červenější a zpocená. S nějakým ručníkem, ani láhví s vodou se neobtěžovala, protože v tréninku dělá výjimky jen výjimečně, takže to ani nepotřebuje. Už při otvírání dveří do posilovny slyší, jak někdo mlátí do boxovacího pytle. Pak tam uvidí svou sestru.* Ahoj, Des. *Pozdraví jí a dojde až k ní. Moc dobře ví, že spolu dlouho nemluvili a její sestra, která pro ní byla nejlepší kamarádkou, jí chybí.* Promiň, že jsem s tebou nemluvila. Vím, že na tom mým zasnoubení nemáš žádný podíl, ale....prostě se mi najednou zhroutily všechny sny a já neviděla moc smysl v komunikaci s ostatníma. Omlouvám se. Chybíš mi. *Sklopí provinile pohled.*

*V posilovně zamíří rovnou k boxovacímu pytli. Vezme si i rukavice na bodování a začne mlátit do pytle. Na mysl ji přijde její mladší sestra, se kterou dost dlouho nemluvila. Vzpomněla si na ni práce kvůli tomu že je tady v posilovně. Ví, že sem Meira často chodí, proto tu i tak dlouho ona nebyla. Je na svou sestru naštvaná. Chápe, že není nadšená z toho zasnoubeni, ale to ona taky ne. A měly by tu být pro sebe. Ale nejsou. Meira se s ní odmítá bavit a ona se jí už nehodlá vnucovat. Nevnímá okolí a soustředí se jen na mlácení do pytle, tedy dokud na ni nepromluví moc dobře známý hlas. Zastaví a otře si pot z čela. Pak se podívá na ni a potřese hlavou. Sundá si rukavice, protože s nimi nedokáže znakovat. *"Jo, ty jsi mi taky chyběla. Taky jsem byla zasnoubena, stejně jako ty a taky jsem měla se svým životem něco jiného v plánu, ale kvůli tomu bych neignorovala několik týdnů ne li více svou rodinu." *I s rodiči se baví a to oni její zasnoubeni dovolili. Zase se na ni krátce podiva a pak přejde k běžecímu pásu. Nemá moc chuť na to se s Meirou bavit. *

*Když vejde do posilovny, hned si všimne osoby mlátící do boxovacího pytle. Je jí líto, jak se k ní chovala. Zprvu si vůbec neuvědomovala, že svoje trucování přesunula i na ní, ale pak jí došlo, že jí její starší sestra chybí.* Omlouvám se ti. Nechtěla jsem se přestat bavit i s tebou. Jenom ... rodiče mi slibovali, že se budu moct stát strážkyní a pak mě takhle podrazili. Nějak jsem .. zanevřela na celou rodinu. Vážně promiň. *V jejím výrazu je vidět, že jí to doopravdy mrzí. Když vidí, jak Despoina bez zájmu dojde k běžícímu pásu, povzdychne si.* Nechceš se usmířit? Prosím? *Zkusí to ještě jednou.*

*Sundá si rukavice a otočí se na Meiru. Dost jí ublížila, a je na ni naštvaná, ale zároveň jí mladší sestra chybí. *"Já vím a taky mě to štve, že nás obě dvě zasnoubili. Hlavně tebe. Vím, že tohle jsi nikdy nechtěla, jenže.. Illea potřebuje spojence a ty to dobře víš. V minulých letech jsme přišli o několik provincií a potřebujeme záruku, že se to nestane zase. Ber to tak,  že i tímhle budeš lidi chránit. Zajistíš tím, že proti nám nepůjde Egypt, taky se nezblázní a nebude na nás útočit a naopak nám bude pomáhat.."*Ona se to takhle snaží vnímat. Že tím bude chránit ostatní. Pak odejde k běžeckému pásu a po jejích dalších slovech se zastaví. Je na ni pořád trochu naštvaná, ale na to, aby trucovala jí Meira moc chybí.* "Ještě jednou mě budeš takhle odstrkovat a jen tak ti to neprojde."*Upozorní ji a pak se pousměje a přejde k ní, aby ji krátce objala.* "Mám tě ráda."*Zaznakuje, když se zase odtáhne.*"Tak co? Potkala jsi ho už?*Narazí zase na jejího snoubence.*

Jenže Egypt s Illeou úzce spolupracuje. Vždyť jejich bývalej král pochází odsud a byl i členem zdejší královský rodiny, ne? *Řekne trochu zoufale a prohrábne si vlasy.* Já vím, že ty na to koukáš asi tak, jak by se mělo a že stejně nezměním skutečnost, ale jen tak se nedokážu donutit koukat na to jako ty. *Pokrčí rameny a sklopí pohled ke svým teniskám. Když pak Despoina odejde k běžeckému pásu, ještě jednou jí poprosí o to, aby jí odpustila a po jejích slovech se usměje a oplatí jí objetí.* "Já tebe taky." *Zaznakuje naoplátku s úsměvem a po její otázce se uchechtne.* Jo, v lázních. Byla jsem ve výřivce, on tam přišel, sundal kalhoty, pod kterýma neměl nic a pak vlezl ke mě do vody. *Odvypráví jí, jak probíhalo její setkání se svým snoubencem.* Co ten tvůj? *Zajímá se o sestřina snoubence.*

"Nejspíše to spojenectví potřebujeme prostě posílit, víš, že se to tak dělá."*Pokrčí rameny. *"Já vím.. Ale vážně, i tímhle mnoha lidem pomůžeš."V tomhle si stojí za svým. Odejde k běžeckému pásu. Je na Meiru pořád trochu naštvaná, protože to jak ji odstrčila a ignorovala ji dost zranilo, ale když ji poprosí, aby jí odpustila ještě jednou, nevydrží to. Moc jí mladší sestřička chyběla. Takže jí pohrozí, že udělá to ještě jednou a takhle jí to neprojde a obejme ji. Zvědavě se zeptá na jejího snoubence a pobaveně se pousměje po té, co jí řekne, jak probíhalo jejich setkání. "Má dobrý svaly?" *Nadzvedne obočí a na tváři jí hraje úsměv. Samozřejmě i napalo i něco jinýho. Má v sobě pořád část svého dědy, Jaspera.* "No.. Caleb nemá city. Prostě.. nedokáže je projevovat. Jeho máma čekala jeho sestru a otěhotněla v těhotenství podruhé, s ním a on se tak narodil dříve a prostě kvůli tomu může projevovat city jen sníženě. A má taky svou logiku, kterou moc lidí nechápe. Hlavně to nikomu neříkej, jo? Ani nevím, kolik lidí to ví a nechci mu přidělávat ještě větší starosti, když by se to ještě více rozkřiklo."*Ví, že už jeho komorný začaly roznášet drby, ale ona sama za nimi šla a zarazila je. Nechce, aby to Calebovi stěžovaly.*"Ale i tak.. přijde mi milý."*Pousměje se.*"Jsme si taky dost podobní. Oba dva máme rádi hudbu, chodíme rádi do lesa, ven vycházíme spíše v noci. A vidím na něm, že se dost snaží chovat jako ostatní. "*Upřímně se jí Caleb líbí. Přijde jí, že kromě Meiry a rodičů je jeden z mála lidí, kteří jí rozumí a nevadí mu, když se s ním baví. Většina lidí se s ní bavit nechce, kolik legrace si taky užijete s němou holkou, že jo?*

Jo, já vím. *Pokýve hlavou a špičkou boty nakopne kamínek, který tu snad ani není.* To jo.. Já.. Prostě jsem chtěla pomáhat tak, jako máma. *Pokrčí rameny. Je hodně zklamaná z toho, že nebude moct být jako její máma, kterou celý život obdivovala.Také dřela každý den v posilovně úplně zbytečně, vzhledem k tomu, že bude muset odjet do Egypta a být princeznou tam, k čemuž fyzickou kondici nepotřebuje. Pak už ale podobný myšlenky nechá být, usmíří se se sestrou a řekne jí o svém prvním shledání se snoubencem. Po její otázce se zasměje a zrudne.* Jako kdyby mu je vytesal sám bůh. *Odpoví popravdě a zeptá se na jejího snoubence. Když slyší, že nemá emoce, překvapeně nadzvedne obočí.* V pohodě, stejně to nemám ani komu říct. *Ujistí jí, že je to u ní v bezpečí. Když pak poslouchá její další slova, začne se usmívat.* Moje sestra se zamilovalaaa. *Zatrylkuje a zazubí se na ní.*

*Chápavě se pousměje. Ví, že si její sestra moc přála být strážkyní. Konejšivě ji pohladí po rameni.*"Hele, mamka z toho být princeznou taky prvně nebyla nadšená, ale zamilovala se do táty a už jí to tolik nevadilo. Třeba se do svého snoubence taky zamiluješ. A bude to lepší."*Mrkne na ni. Následně se už usmíří, za což je upřímně ráda a zeptá se, jestli se se svým snoubencem setkala. Když zjistí jak, nemůže si odpustit onu otázku, jestli má dobrá břišáky a na Meiru se nevinně zazubí a zamrká jako úplný andílek. Chvilku váhá, jestli jí říct o tom, že Caleb nemůže projevovat emoce, ale věří jí a ví, že to nikom neřekne, zvlášť, když jí to i sama slíbí. Protočí nad ní očima.*"Nezamilovala! Jen se mi zdá milý a dobře se mi s ním povídá a tráví čas. "*Pokrčí rameny.* "Když už, označila bych ho za kamaráda."

Jo.. Třeba.. *Pokrčí rameny. Moc tomu nevěří a pochybuje, že někdy bude chtít něco víc, než stát se strážkyní. Nechá to ale být a místo toho se v tématu posunou ke svým snoubencům. Když si vzpomene na svého snoubence a jeho vymykaný tělo, zrudne jako rajče a řekne, že jeho svaly jsou jako kdyby je vytesal sám bůh. Když vidí reakci Despoiny, protočí očima a uchechtne se. Radši si poslechne o jejím snoubenci a musí se začít usmívat jako měsíček na hnoji, když slyší její básnění.* A já tebe za blbou, když si to nechceš přiznat. *Zasměje se.* Jsi v tom až po uši, Des. Líbí se ti. To minimálně. *Zazubí se nevinně tentokrát ona.*

"Nevzdávej to a dej tomu šanci, jo?"*Chce, aby byla její sestra šťastná a kdo ví? Třeba se do svého snoubence zamiluje. Stává se to. Podle ní by nad tím neměla hned lámat hůl.*Zvědavě se zeptá na jejího snoubence, ještě o tom spolu konec konců nemluvily. Vidí, jak je rudá a ona se na ni pobaveně zubí. Sama se rozpovídá o Calebovi, se kterým si dost rozumí. Přijde jí milý a ještě nikdy ji neposlal do háje. Ráda s ním tráví čas. Musí nad Meirou protočit očima, protože do Caleba není zamilovaná a označila by ho maximálně za kamaráda.*"Ale já ho fakt nemiluju. Viděli jsme se taky asi jen třikrát nebo tak.."*Promne si obličej.*"Občas mám fakt chuť tě uškrtit.."*Potřese hlavou.*"No.. možná se mi líbí, ale nejsem do něj zamilovaná."*Pořád si stojí za svým. Neřekla by, že je to láska, na to se jí zdá docela brzy.*