Ošetřovna paláce

*Pousměje se nad tím, když jí řekne, že je milá, vážně jí to vnitřně zahřeje a uklidní. *Měla jsem starší sestru, teda mám jí pořád...ale je hrozně moc nemocná.*Vysvětlí jí důvod své nejistoty a obavy, které má a snaží se je postupně vyhnat z hlavy, aspoń tady se snaží myslet na své štěstí. Překvapení se v jejích očích jen začne odrážet.*Jsem pro tebe kamarádka?*Tohle jí mile překvapí, že jí tak bere. Nejspíš s tím také nemá problém. Rozumí si s ní jako s málokterou svou vrstevnicí, až to je zvláštní jak moc, když se znají jen dnešní den.* Chápu to, sama jsem zvyklá každý den chodit do školy nebo trénovat. A tady mám tolik volného času, až mě to občas ubíjí.*Přizná popravdě snad jednu z mála existujících věcí co jí nejvíc vadí. Zvyká si na jinej systém a režim, ale nedokáže si tu sehnat tolik pohybu, kolik by potřebovala. Za kamarádku tady v paláci by byla nesmírně vděčná, možná by ten čas lépe ubíhal. Zvědavý pohled dívky jí překvapil, nečeká že se jejich rozhovor přesune k ní a Sawyerovi, tak jí popravdě odpoví, že na schůzce byli. Nad vzpomínkou z dětství, kterou jí řekne se usměje. Musela to být rozkošná představa, už toho slyšela tolik, že jí jejich rodina připadá víc a víc fajn.* Bylo to jednou večer před maškarním, kdy jsem ho potkala na své noční procházce. Spíše jsem do něj narazila.*Pousměje se a zavrtí hlavou.* No každopádně jsme spolu mluvili, a pak jsme seděli na lavičce, pozorovala jsem hvězdy. Mám pocit, že spíš pozoroval mě, než je.*Snaží se jí tak nějak přiblížit celou situaci, která se stalo ještě dřív, vlastně skoro na začátku. Víc ale na tohle temá neřekne, doufá, že  to takhle jako vysvětlení stačí. Přitom se nepřestává usmívat nad skoro každým slovem, které říká. Vážně to jsou hezké vzpomínky.*Taky většinou dost mluvím, ale potom...co spadl...jakobych se svých slov spíše bála. Pomohla jsi mi to zlepšit, vážím si toho.*Pronesla k ní, než jí jednoduše zase krátce obejmula, vděčná za to všechno.*

*Zatváří se skutečně smutně.*To je mi moc líto.*Řekne upřímně. Nedovede si představit, že by se mělo něco stát jejímu bratrovi.*Snad se to s tvou sestrou zlepší.*Doufá v to. Nechce, aby nikdo trpěl a těm patří i Thylane. Pak pokrčí s menším úsměvem rameny.*Znám tě sice jen chvilku, ale jsi pro mě jedna z nejbližších lidí momentálně.*Řekne jí.*A ráda bych tě někdy nazývala kamarádkou, kdybys o to stála.*Ano, měla pár kamarádů, ale nikdy ne extra blízkých.*Jo to znám. *Přizná.*Palác je taková.. zlatá klec.*Jí se tak zdál už několikrát. Lidé z paláci ani moc nechodí ven. Kvůli rebelům, kteří by jim mohli ublížit, tak se často ven potají utíká, ale to ona nikdy neudělala. Má moc velký strach a navíc vždycky dodržovala pravidla. Není nějáká rebelka.*/To se snad za ten měsíc nezměnilo../*Pomyslí si.*Ale jestli se chce utahat a vybít energii, doporučuju tělocvičnu. Máme tam věci na jógu taneční podložky a tak. Nebo ještě palácová pláž nebo bazén. A taky jízdárna, pokud umíš jezdit, klidně si můžeš nějákého koně vypůjčit.*Nabídne jí. Pak se chvilku baví o Sawyerovi a když zjistí, že byli surfovat a jak se to učil právě on. Když pak zjistí, jakou má dívka přezdívku, je zvědavá, jak ji od něj dostala. Neví, jestli dal přezdívku všem, ale jestli ne, asi pro něj bude dívka výjimečná.*/Však já si to zjistím./*Usměje se na ni.*To je tak romantické.*Řekne docela zasněně. Chce taky zažít něco takového. Pak se jí taky omluví za to, jak se vyptává. Ví, že to nemusí být někomu příjemné. Ale jak se zdá, dneska má svůj mluvící den. Zítra se z ní třeba zase stane introvert, který s nikým nebude chtít mluvit. Tak to prostě má.*Jsem ráda, že jsem ti pomohla. A abys věděla.. ty mě taky. Je skvělé, když tě někdo vyslechne./A není to z rodiny./

*Leží nehybně na své posteli. Už poslední dva dny vnímá, co se děje kolem. Slyší hlasy některých účastnic a i své rodiny. Lékařů i sestřiček, kteří se o něj několik dní už starají. Ale nedokáže otevřít oči a ani se pohnout, aby jim naznačil, že vnímá. Docela ho to už štve. Moc se chce probudit. Ale jediné, co člověk uvidí, když ho přijde navštívit, je jeho nehybné tělo, když teda s ním necvičí doktoři. Hlavně s jeho nohama. Slyšel je, jak říkali, že to možná nebude tak hrozné. Cvičí s ním, i když spí, takže až se probudí, bude nehybný a o vozíčku tak dva dny, nejméně, když se bude hodně snažit, aby to rozchodil. Pak bude mít berle. Co je ale blbý je, že ty berle asi bude mít dlouhou dobu a často jej to bude bolet.*/Lepší tohle, jak smrt../*Pomyslí si. Ví moc dobře, co se stalo. Jeho bratr pracoval s rebely. Možná jediná výhoda toho, že se nedokáže pohnout a ani promluvit je, že nemůže začít řvát na svého bratra a taky si nemůže vydat na výlet do kuchyně, kde by vzal nůž a zamířil s tím na něj. Ale za ty dva dny, co vnímá se už stihl více méně uklidnit.*/Ale stejně.. Chtěl mě zabít. Vlastního bratra, jenom kvůli koruně./

*Od doby, co se vrátil do paláce chodí každý den aspoň na chvíli na ošetřovnu za Sawyerem. Schválně se vyhýbá době, kdy sem chodí ostatní členové jeho rodiny, protože se s nima doopravdy setkat nechce. V jeho komnatě je poslední dvě noci hrozné prázdno. Od doby, co Charity odešla prakticky vůbec neví, co má dělat se svým životem. Jasně, to dítě bude moct vídat, ale své srdce dal Charity. A tu teď ztratil. Není schopný spát, ani pořádně jíst, ani se pohybovat nějak rychleji než zombie. Jako zombie si každopádně připadá. Akorát že on místo mozků spíš shání náhradní srdce a části hrudníku, které ztratil spolu s Charity. Neztratil něco, co mu bylo blízké. Ztratil svojí součást. A za to všechno si může sám. Má pocit, že může i za to, jak byli v kómatu jeho rodiče a teď i Sawyer. Proto když ho vidí v posteli, opět nehybného, nasucho polkne. Posadí se na židli vedle jeho postele a stejně jako pokaždé, když tady je, vůbec neví, co by měl říct nebo dělat. Slyšel, že člověk v kómatu může slyšet, co mu druzí říkají a tak trochu doufá, že Sawyer nevnímá, protože jinak už by měl nejspíš vymluvenou díru do hlavy o tom, jak je mu to všechno líto a co všechno se stalo s Charity. Vlastně si ze Sawyera udělal takovou zpovědnici, u které je asi jedině dobře, že je němá.* Tak jsem zase tady. *Začne potichu.* Asi mě už musíš mít plný zuby, ale od čeho jinýho mladší sourozenci jsou, že? *Pokusí se nějak odlehčit situaci, ale do jeho hlasu se nedostane ani špetka pobavení.* Furt jsem jí neviděl. A ničí mě to. Zase jsem nemohl spát. S tim ty teď problém moc nemáš. *Přejede ho pohledem a povzdychne si.* Edelynne nechápe co se děje, že teď musí všichni tolik odpočívat. Je z toho zmatená. A máma s tátou ... od příjezdu jsem je neviděl, ale určitě to taky nenesou lehce. A Lia má nervy na pochodu. Všem nám chybíš. Jo, i mě. Protože by asi bylo lepší, kdybys na mě řval, nebo mi klidně vrazil, než když jenom ležíš se zavřenýma očima a spíš. Nevím, jak to funguje, ale, prosím, probuď se co nejdřív, ano?

*je se svou mámou domluvena, že se půjdou podívat na ošetřovnu. Ví, že k tomu potřebuje psychickou podporu. Po včerejšku se necítí úplně nejlíp. Do paláce se dostala zase až pozdě v noci a že by byla střízlivá, se říct nedalo. Když dojde k komnatě své mámy, zaklepe a počká než otevře. Když se tak stane, obejme ji* Ahoj, můžeme?*zeptá se. Na sobě má kožené legíny, jednoduché bílé tričko a přes to černou koženou bundu. Vlasy má rozpuštěné a schválně dané co nejvíce co obličeje a doufá, že si máma nevšimne malé jizvičky, co má na čele od té doby, co na ni zaútočil květináč ve skleníku. Naštěstí je ale až skoro ve vlasech, takže nejde moc vidět. A doufa, že kruhy pod očima taky nejsou tak viditelné. Na ošetřovnu chodí téměř každý den brzo ráno, protože většina paláce spí a ona tam na nikoho nenarazí. Když dojdou na ošetřovnu, všimne si Jaspera. Chce se otočit na patě a odejít, ale slíbila mámě, že tady s ní zajde. Na malinký moment je jí Jaspera líto. Pomalu dojdou k lůžku Sawyera a pohledem se schválně vyhýbá tomu Jasperovemu. Když vidí jeho bezvládné tělo, zadrží dech.*

*Na ošetřovně tráví spoustu času. Nejradši by si se Sawyerem vyměnila místo, protože sledovat ho takhle jí hrozně bolí. Dneska se domluvila s Liou, že na ošetřovnu zajdou společně. Když se ozve zaklepání na dveře její komnaty, otevře dveře a pevně svou dceru obejme.* Můžeme. *Přikývne. V poslední době moc dobře nespí. Pokud vůbec spí. Pořád se jí honí hlavou Sawyerův stav, Jasperova spolupráce s rebely a Keenanův postoj k tomu. Vidí, že Lia taky nevypadá zrovna odpočatě.* Jsi v pořádku? *Zeptá se jí potichu a zkoumavě a starostlivě si jí prohlíží. Pak spolu dojdou na ošetřovnu a tam si všimne Jaspera. Od jeho návratu od rebelů ho ještě neviděla. Ano, je zklamaná a zraněná, ale vědomí, že by mohla ztratit další dítě jí zabraňuje začít jím opovrhovat. Přijde jí, že v nějakém ohledu teď ztratila aspoň nějakou část každého dítěte. Přejde k němu a obejme ho. Překvapí jí stav, v jakém Jasper je.* Ahoj, zlato. *Vydechne a když se od něj odtáhne, podívá se na Sawyera. Jako pokaždé, když sem přijde, doufá, že uvidí aspoň nějakou změnu. Že třeba po dobu její nepřítomnosti pohnul nějak rukou, nebo dokonce otevřel oči. Když ale vidí, že se nic nezměnilo, oči se jí zalijí slzami.*

*Snaží se probudit, vážně, ale nemůže. Nedokáže se vynořit z té temnoty. Přesto poslední dva dny vnímá všechno a všechny kteří ho přijdou navštívit. Slyší svého bratra, kterého by někdy nejraději nechal oběsit na těch hadičkách, co mu trčí z ruky. Slyší mámu, tátu, kteří jsou naštěstí na tom už lépe. I Liu a Edy, jeho malé sestřičky. Nenávidí se za to, že jim působí bolest. Najednou uslyší hlas svého bratra, který se klasicky rozpovídá hned o Charity.*/On je fakt blbce.. Nechat si někoho takovýho ujít./*Pomyslí si a poslouchá ho dál. Co jinýho by taky mohl udělat.*/Měl bych se probrat a jednu mu vlepit, aby se konečně probral a nestěžoval si tady mě a něco s tím, co udělal provedl, nějak se to pokusil napravit./*Pokusí se otevřít oči, ale zase neúspěšně.*/No taaak./*Kdyby mohl, otráveně by zaskučel.*/Však neboj, až se probudím, milej na tebe nebudu./*Odpoví mu aspoň v duchu. Pak uslyší další kroky a následně hlas své mámy. Kvůli ní se chce probudit nejvíce. */No tak.. zareaguj nějak../*Po několika marných pokusech se mu podaří trochu otevřít oči. Hned je ale zavře kvůli tomu světlu. Pak to zkusí zase a tentokrát se otevřou jeho oči pořádně. Uvidí tak mámu, Liu a Jaspera, kterému patří i jeho první slova.*Doprdele Jaspere! Přestaň si ze mě dělat zpovědnici. Já ti s tím asi moc nepomůžu, kort když jsem byl v komatu, nemyslíš? Tak mě přestaň štvát a běž s Charity do nějáký manželský poradny nebo tak! I když jste se teda nevzali, nejspíš se dokážete hádat jako nějáký starý manželství pár. Jak ti s tím asi pomůžu já? *Hlas má trochu ochraptělý, ale ani to mu nezabrání, zakřičet na bratra všechno to, co si myslí poslední dva dny. Pa přesune svůj pohled na mámu a Liu.*Ahoj.*Snaží se i pousmát se.*Mami nebreč..*Vidí, že má na krajíčku. Natáhne se po vodě, aby se mohl napít a neměl v krku tak sucho.*

*Přijde na ošetřovnu, kde si sedne vedle Sawyerovi postele a klasicky si z něj udělá zpovědnici ohledně toho, jak je mu všechno líto a co se děje s Charity. Což je poslední dva dny úplně stejné. Po chvíli přijde jeho máma a Lia. Při pohledu na ně ztuhne a má sto chutí odsud vystartovat, jak kdyby měl v zadku raketu, ale zastaví ho mámino objetí, které jí opětuje.* Ahoj, mami. *Pozdraví jí překvapeně, protože čekal rozhodně jiné přivítání a pak jí sleduje, jak se jí zalijí oči slzami při pohledu na Sawa. Chytne jí za ruku, kterou stiskne.* Bude v pořádku, musíš tomu věřit. *Pošeptá jí a koukne se zase na svého bratra, který akorát otevírá oči. Jeho úsměv, který se ani nestihne pořádně zobrazit na jeho obličeji zmizí s prvním Sawyerovým slovem.* Takže tys to vnímal? *Ověří si dost očividný fakt.* No... Když jsem se vypovídal, bylo mi o trochu líp, takže jsi malinko pomohl. A vzhledem k tomu, že jsi vnímal asi chápeš, že do žádný poradny jí nejspíš nedostanu. *Poznamená a pak Sawyerovi podá vodu, po které se natahoval.* Jinak... Taky tě rád vidim.

*je domluvená, že dneska na ošetřovnu půjde se svou mamkou. Nevypadá zrovna nejlíp a ještě hůř se cítí. Asi ji zachvili bouchne hlava a nezabírají ani prášky. Pod očima má obrovské kruhy a taky doufá, že komorné dostatečně zakryly malou ranku na čele. Zaklepe na dveře a hned co se otevřou, obejme ji. Po jejích slovech se pokusí o co nejdůvěryhodnější úsměv*Jo, v pohodě. Jenom jsem trochu unavená.*pokrčí rameny a i když je jasné, že lze, pomalým krokem se vydá k ošetřovně. Jakmile tam jsou, všimne si Jaspera a chce se otočit na patě a odejít, jelikož ho nemůže ani vidět, ale neudělá to. Když ho mamka obejme, jako by se nic nestalo, ani ji to nepřekvapuje. Přesně jak říkala. Kdyz vidí, jak se jí oči zalily slzami obejme ji kolem ramen.* On se probudí, neboj.*řekne a pak si všimne, že Sawyer otevřel oči. Po tváři se jí rozlije úsměv. Pak poslouchá jeho slova a nemůže si pomoct, musí se uchechtnout.* Rozhodně ji nikam neber. Tak to jenem ještě víc pokazis.*řekne nakonec a protočí očima* Jak ti je?*řekne celkem zbytečnou otázku směrem k Sawyerovi*

*Všimne si kruhů pod očima na Liině tváři a hned se jí zeptá, jestli je v pořádku. Všimne si, že lhala.* Víš, že si se mnou můžeš o čemkoliv kdykoliv promluvit, že jo? *Nadzvedne obočí. Nechce jí do ničeho nutit, ale zase nechce sledovat, jak se trápí. Pak už dojdou na ošetřovnu a ona si všimne, že je zde i Jasper, kterého pozdraví a obejme. Když si všimne, že u Sawyera neproběhla žádná změna, oči se jí zalijí slzami. Opětuje Jasperovi stisk ruky a vděčně se pousměje na Liu, když jí obejme okolo ramen.* Klidně bych si s ním to místo vyměnila. *Řekne potichu a sleduje svého nejstaršího syna, který akorát otevře oči. Ty její se zalijí další vlnou slz, ale tentokrát radosti. Poslouchá jeho přednášku pro Jaspera, kterou moc nechápe a očividně je jediná, když i Lia k tomu má co říct a pak se na Sawyera usměje.* Ahoj. *Pozdraví ho a potřese hlavou. Setře si těch pár slz, které se jí dostaly až na tváře.* To jsou slzy radosti. *Pousměje se a pak opatrně Sawyera obejme, aby mu nijak neublížila.*

*Konečně se mu podaří otevřít oči. Protože slyšel všechno za poslední dva dny, hned se podívá na Jaspera a spustí, co má na srdci. Když je někdo v komatu, očividně mu ten člověk asi moc nepomůže. Měl zajít za někým jiným, kdo by mu třeba poradil. Na jeho otázku přikývne.*Poslední dva dny jsem vnímal všechno. Jen jsem na to nedokázal nějak zareagovat.*Vysvětlí. Řekne i, že by s ní měl jít do nějáké poradny.*Jsem rád, že ti to aspoň pomohlo, ale to, že se tady budeš vyplakávat u mé postele, ti moc nepomůže. Měl by sis zkusit promluvit s ní. I když upřímně nevím, co ti na to řekne. Udělal jsi dost pitomostí, jak se zdá.*Řekne.*To je taky dost možný.*Souhlasí s tím, že ji ani na žádnou poradnu nemusí dostat. Podívá se na Liu.*Myslíš?*Zeptá se jí a pak potřese hlavou.*Člověk by řekl, že nejvíc problémů s láskou budu mít já, když mám Selekci, ale ty mě teda rozhodně překonáváš.*Řekne směrem k Jasperovi a pak se už podívá na mámu. Vidí její zmatený pohled.*Na to se zeptej svého nejmladšího syna, raději. Zase nevím všechno.*Vydechne. Pak řekne, ať nepláče. Nechce ji takhle vidět. Pousměje se na ni a obejme ji nazpět. Po chvilce se odtáhne.*Jak je ti? A co táta?*Zeptá se jí. Pak se pohledem vrátí na své sourozence, prvně na sestru.*Vypadáš strašně*Poznamená.*A ty bys mohl hrát v prvotřídním zombie filmu.*Poznamená, když si uvědomí, v jakém je stavu Jasper.*Klidně se posaďte..*Nechce, aby tu tak postávali.*/Ještě se tu zhroutí na zem a co já s nimi? Asi se sám ani nezvednu./*Podívá se na Jaspera, vyčítavým a zklamaným pohledem.*Chtěl jsi mě mrtvého. Vlastního bratra.. Kvůli koruně.*Potřese hlavou.*Vím, že náš vztah nebyl ukázkový, ale tohle? To jsem od tebe nečekal.*Řekne a upřeně se na něj dívá a pokrčí rameny.*Ale jak chceš. Budeš to mít. Vzdám se koruny a bude tvoje. Selekci si nechám, to mi nevadí. A aspoň mi tomu odejdou dívky, které stojí jen o korunu.*Pokrčí rameny.*Já na tohle stejně nebudu. A teď.*Podívá se na svoje nohy.*Co jsem slyšel, doktoři řekli, že budu moct chodit, ale s berlemi.. Ty mi zůstanou dost možná napořád.*Je s tím smířený a popravdě mu to je celkem jedno. Je lepší tohle, než být mrtvý.*Illea si zaslouží siného a zdravého krále.*Řekne.*A to já nejsem.

*Potom, co první Sawyerova slova po probuzení patří jemu neví, jestli se má cítit poctěný nebo radši ani ne. Zeptá se ho, jestli doopravdy všechno vnímal a pak přikývne.* Super. *Zamumlá si sám pro sebe a pak se na něj podívá a nakonec přikývne.* Jo, přesnej počet ti asi neuvedu, ale dost jich bylo. *Pak se podívá na Liu a přikývne.* Tady žádná poradna už nepomůže. Dala mi dost jasně najevo, že jsem zahodil poslední šanci a že už další nedostanu. Nechce se mnou už nic mít. Aspoň mi dovolí vídat naše dítě. *Pokrčí rameny a ve svém momentálním stavu si ani neuvědomí, že jediný, kdo je obeznámený s tím, že bude za pár měsíců otcem, je Lia.* Ono když máš 35 šancí, je to něco jinýho, než když miluješ jednu a jsi totální vůl. *Odpoví Sawyerovi a pak si povzdychne a koukne na mámu.* Prostě jsem to zvoral. Je to na dlouho. *Odbyde to a když slyší, že by mohl hrát v zombie filmu, ušklíbne se.* Ty máš tak co říkat. Za chvíli se dostaneš do stadia, kdy budete s dědou honit zuby společně. *Oplatí mu to a pak se na něj podívá a když vidí jeho zklamaný a vyčítavý pohled, radši se koukne na zem. Poslouchá jeho slova a když slyší o tom, že se vzdá koruny, hlava mu vystřelí nahoru a stejně tak obočí. Počká, než jeho bratr dožbleptá ty hovadiny a pak se zvedne a jde si prohlédnout hadičky.* Co ti do žil pumpuje ty kraviny? *Zeptá se ho vážně a pak se k němu skloní a zblízka se mu podívá do očí.* Já králem nebudu, jasný? *Zeptá se ho vážně.* Zatim všichni mluvili o tom, jak ti mina poškodila nohy, očividně ti něco udělala i s hlavou. *Poznamená a zase si sedne.* Nikdy jsem tě nechtěl mrtvýho. *Zavrtí hlavou.* Šlo mi o korunu, to ano, ale nikdy jsem nechtěl, abys umřel. Možná jsem monstrum, už mě tak vidí spousta lidí, i Charity, ale nedokázal bych přihlížet tomu, jak někdo z mojí rodiny umírá. Nikdy. Plán byl takovej, znemožnit ti nástup na trůn. Ne, tě zabít. A pochopim, když mi nebudeš věřit. Každopádně já už korunu nechci. Ani náhodou. Jediný co chci je získat Charity zpátky a spolu s ní vychovat naše dítě. Přesně, jak jsi řekl, Illea si zaslouží silného a zdravého krále. A až na tu hlavu, ty jím jsi. Plno lidí by se v tvojí situaci zhroutilo, ale ty ne. Navíc jsi k tomu vedený už od malička. Já o tom tolik nevím. A nebyl bych dobrým králem. Vždyť potom, co se teď provalilo by se lidi vzbouřili, kdybych měl mít titul korunního prince. Vlastně se divím, že pořád mám titul prince. *Koukne krátce na mámu a pak zase na Sawyera.* Vím, že to omluva nedokáže spravit, ale omlouvám se a je mi líto, jak jsem se zachoval. A věř, že bych to už nikdy neudělal a sám teď zpětně nechápu, jak jsem to udělat mohl.

*jakmile její mamka otevře dveře obejme ji. Pak ji řekne, že je všechno v pořádku*/No.. nemyslím si, že chceš vědět všechno../*pomyslí si, ale i tak se pokusí usmat*  Jo, já vím.*řekne a pak se spolecne vydají na ošetřovnu. Když tam uvidí i Jaspera, zrovna neskáče radostí až do stropu. Když ho mamka obejme jakoby nic, ani ji to nepřekvapuje. Je to prostě jejich máma a i kdyby podpálil palác, nechal Illeu válčit s všemožnými zeměmi a zrušil kasty, měla by ho ráda. Když začnou mamce stékat slzy po tváři, obejme ji kolem ramen a oplatí ji úsměv. Pak když se Sawyer probudí, rozlije se jí na tváři úsměv a po jeho slovech se musi uchechtnout.* Věř mi.*ujistí Sawyera v tom, že by se Jasper rozhodně neměl pokoušet přivést Charity do nějaké poradny. Pak s vděčným úsměvem sleduje, jak mama Sawyera obejme. Po jeho slovech obrátí oči v sloup* Děkuju. Ale zrovna mi to neulehčuješ tím, že tady ležíš jako mrtvola.*řekne vážně. Pak si sedne na kraj jeho postele. Poslouchá Sawyerova slova a když dokončí svůj proslov jak on, tak Jasper, nevěřícně se na něj podívá* Sawyere ty jsi budoucí král. Tebe na to připravovali od malička. Ty máš usednout na trůn.

Dobře. *Pousměje se na Liu a pak spolu dojdou na ošetřovnu, kde jsou oba její synové. Když se Sawyer probere, ze srdce jí spadne obrovský kámen a po tvářích jí začnou téct slzy radosti. Jejich konverzaci ohledně poradny moc nechápe a nezapojuje se do ní, dokud neuslyší něco o dítěti.* Cože? *Vypadne z ní překvapeně a s vykulenýma očima sleduje svého mladšího syna.* Jak jako, že ti dovolí vídat vaše dítě? *Zeptá se ho.* To jakože mam být ve 42 babičkou? *Má pocit, že to s ní asi za chvíli sekne. Nedokáže si představit, že její syn bude doopravdy tátou. Ještě k tomu, když je to Jasper. V otcovství by věřila nejspíš víc Sawyerovi. Když to trochu rozdýchá, opatrně obejme Sawyera, ale i tak je z toho pořád dost mimo.* Jsem v pořádku a táta ... snaží se to nějak zvládat. *Sklopí pohled a pak se posadí na židli u Sawyerovi postele. Nechce Sawyera zatěžovat tím, že by mu řekla pravdu o tom, jak ani ona, ani Keenan pořádně už nějakou dobu nespali a že i když má Keenan odpočívat, vzal si na sebe všechny povinnosti i za Sawyera a Jaspera. Následně má pocit, že to s ní sekne znovu, když se slova ujme Sawyer a začne vykládat o tom, jak se vzdá koruny. Cítí jak se jí začne motat hlava a snaží se rozmrkat mžitky před očima.* Sawyere, tohle přece nejde. Ty budeš skvělý král. Jsem si tím jistá. *Řekne mu potichu a doufá, že není bledá jako stěna.*

*Poznamená, že musel Jasper udělat skutečně hodně blbostí.*Ta holka musí mít teda pořádné nervy a s tebou svatou trpělivost.*Řekne. Sám neví, co by dělal na jejím místě. Už teď bude mít problém zcela Jasperovi odpustit, jenom kvůli tomu, že se spolčil s rebely.*Jak myslíš, vzdej to, když chceš.*On by se nikdy nevzdal dívky, kterou miluje, ale jak se zdá, jeho bratr to vidí jinak. Slyší jeho slova a pak na ně přikývne.*Třeba ti ješ- Cože?*Předtím si neuvědomil, Jasperova slova.*Jaký dítě? Jako vaše dítě?*Dívá se na něj jako na blázna.*A prý "Já si dávám pozor" ...*Napodobí i jeho hlas. Potřese nevěřícně hlavou. Podívá se na mámu, která je očividně ve stejném šoku, jako on.*Mě není ani dvacet a budu strejda.*Pořád si myslí, že za chvilku jeho bratr vytáhne kameru a řekne, že je to jen vtip.*Ale tady je to celkem normální.. I děti jsou docela brzy.. Třeba prababička, Maya, měla dědu spolu s jeho sestrou v sedmnácti, ne?*Zeptá se, jestli si to dobře pamatuje.*No, aspoň děda Lukas nebude už dlouho jediný, kdo nebude mít zuby.*Pokusí se o vtip. Podívá se na Jaspera.*Gratuluju. Budeš dobrým tátou.. A já se upřímně těším na to, až budeš vyměňovat plínky.*Nedokáže se ubránit úsměvu. A otočí se na Liu.*Nevypadáš, že bys byla nějak překvapená. Věděla jsi to?*Zeptá se jí na to, co ho okamžitě napadlo. I když je to asi vážně zbytečný.*Jo, jenže já všech těch 35 nemiluju./Něco cítím jen k tý jedný./*Doplní v duchu. Nechce, aby to z něj ještě začali tahat teď. Pak obejme mámu a zeptá se jí, jak jsou na tom s tátou. Moc jí nevěří, ale přikývne.*Pokusím se co nejrychleji zotavit, abych vám mohl pomoct. Omlouvám se, že jsem to na vás nechal.*Vydechne. Podívá se i na své přítomné sourozence. U Lii poznamená, že vypadá strašně a po její odpovědi se ušklíbne.*Tak promiň, příště se pokusím neupadnout do komatu.*Řekne, jako kdyby to mohl skutečně nějak ovlivnit. Podle něj by se jeho bratr mohl účastnic konkurzu do zombie filmu.*/Určitě by ho přijali./*Na jeho poznámku k tomu se jen ušklíbne. Pak začne s tím, že se chce vzdát koruny. Podle něj na to nemá. A je na tom tak špatně, že si myslí, že Jasper bude lepší.*/Když byli rodiče mimo, dost mi pomáhal.. Udělal hodně práce, byl by dobrej. Lepší jak já./*Protočí očima.*Budeš král, je to to, co jsi chtěl a určitě ještě chceš.*Řekne tvrdohlavě.*Moje hlava je naprosto v pořádku, díky za starost.*Poděkuje mu za starost o jeho zdraví. Podívá se na mámu.*Jasper by byl taky dobrý.*Zamračí se.*Jsi v pořádku?*Zeptá se jí starostlivě. Pohledem přejde ke své sestře a pokrčí rameny.*Měl jsem usednout na trůn.*Opraví jí na minulý čas. Pak řekne, že ho chtěl mrtvýho a sám nemůže uvěřit, že to všechno dělal jeho bratr. Zní i dost zklamaně z jeho chování.*Budu ti věřit.*Vydechne.*Ty bys byl dobrý král, Jaspere. Měl by ses veřejně omluvit za to, co jsi udělal.. Za to, že jsi spolupracoval s rebely. Podle mě, by to lidi mohlo uklidnit. Navíc už máš očividně následníka na cestě.*Poznamená. Poslouchá jeho omluvu a přikývne.*Já ti.. odpouštím. *Řekne nakonec a podívá se na mámu a Liu, hlavně teda na ni. Nepochybuje, že mu máma odpustí, ale co jejich sestra.. to neví.*Takže jsi o tom s tátou nemluvil.. Měl bys to změnit.

Jenže nikdo nedokáže odpouštět do nekonečna. *Opáčí.* A co mám jinýho dělat? Dolejzat za ní a otravovat jí, když mi už jasně řekla, že je konec? *Zeptá se ho a u toho rozhodí rukama. Pak se omylem prořekne o dítěti a dokud nevidí zaražené pohledy Sawyera a mámy, ani mu to nedojde.* Charity .. je těhotná. *Odpoví jim a pak si povzdychne.* Já za to ... jo, asi za to tak nějak můžu, ale prostě.. *Neví, co má na to říct. Myslel, že si dává pozor, ale očividně na to nějak pozapomněl.* Edelynne je osm. *Pokrčí rameny, když Sawyer vyrukuje s tim, že mu neni ani dvacet a už bude strejda. To nezní tak hrozně, jako to, že jejich máma bude babičkou ve 42.* Mami? Dýchej. *Připomene jí a starostlivě se na ní kouká.* Jo, asi jo. *Přikývne, když si Sawyer vzpomene na prababičku Mayu. Po jeho pokusu o vtip se potichu uchechtne a pak potřese hlavou.* Tos ještě neslyšel? S plínkama pomáhá strejda. Je to tradice. *Zazubí se na něj a pak se koukne na Liu.* Už mi to před ní vyklouzlo předevčírem. *Pokrčí rameny.* To možná ne. Ale myslel jsem to tak, že máš 35 šancí se zamilovat. *Poslouchá máminu odpověď o tom, jak je na tom táta a pak si potichu povzdychne. Asi by si s ním měl promluvit. Pak ale Sawyer začne mlít kraviny o tom, jak se chce vzdát koruny v jeho prospěch. * Je to to, co jsem chtěl, to ano. Ale už to nechci. A králem nebudu. *Zavrtí hlavou.* Sawyere... Já si nezasloužím ani titul prince a ty mi chceš nechat rovnou korunu? Zbláznil ses? Já korunu nechci. Vzal bych si jí jenom, kdyby mi měla dopomoct k tomu, co chci a to je Charity. A pochybuju, že by mi odpustila, kdybych byl najednou korunní a měl vládnout jednou Illee. Vždyť já ani nevim, jak se to dělá. Ale ty jo. A ty budeš dobrej král. Tak tady přestaň mlít hovadiny a soustřeď se na to, aby ses dal dokupy a neplýtvej energií na kraviny. *Zamračí se. Vůbec nechápe, co to do jeho bratra vjelo.* Já nemám na cestě žádného následníka trůnu! Mám na cestě svoje první dítě, o který se chci postarat co nejnormálněji a ne odbíhat k výchově z trůnu! *Musí se opravdu držet, aby svého bratra neprofackoval.* Veřejnou omluvu mám v plánu. Ale to lid neuklidní dostatečně. Zvlášť, kdyby hned po mojí omluvě bylo oznámeno, že ses vzdal koruny v můj prospěch. Sawyere, ty budeš skvělý král, jsem si tím jistý. Vždyť já ani nedokážu udržet vztah. Charity mi dala poslední šanci a nevydržela ani 48 hodin, než jsem to zase posral. A ty mi chceš svěřit celou zemi? To nemůžeš. Nedovolím ti to. Nikdo z naší rodiny ti to nedovolí. *Zavrtí hlavou a pak se na něj překvapeně podívá, když řekne, že mu odpouští. Nečekal to. Přikývne na znamení díků a pak si povzdychne.* Upřímně z toho mám strach. *Odpoví mu.*

*dojde na ošetřovnu s matkou po boku a sice chce zase hned odejít ale neudělá to. Když se Jasper prořekne o dítěti, uvědomí si, že je vlastně jediná kdo to ví.* Být teta v 17ti..*zamumla potichu spíše pro sebe. Všimne si, že to mámu celkem vzalo a tak se na ni aspoň povzbudivě usměje. Pak chce odpovědět Sawyerovi na otázku, ale Jasper to udělá za ni, takže ji jen zacukaji koutky v náznaku úsměvu. Pak začne Sawyer mluvit o tom, že je tady časté mít brzo děti a ona raději uhne pohledem. Pak poslouchá něco o selekci* Jo, to by bylo super. Ušetříš nám všem hodně nervů.*usklibne se. Ví, že utahovat si zrovna z tohohle není teď ideální. Když pak slyší, že by měl Jasper přebrat korunu, přijde ji to jako strašná blbost a má co dělat aby se nerozesmala. Pak ji ale dojde, že to Sawyer myslí vážně, a pobavení je tytam. Vidí, že se Jasper změnil ale i tak si ho nedokáže představit na trůnu. Navíc Sawyera tak vychovali.* Ne Sawyere, meleš blbosti. Ty máš usednout na trůn.*zdůrazní slovo "máš".* Jasper ma pravdu.*uzná i když v jejich situaci celkem nerada* Všechny by to akorát pobouřilo ještě víc a víc. Jak myslíš že by po tomhle reagovali rebelové? První byl s nema a pak se ujme vlády? Zamysli si, jak by tohle asi dopadlo.*řekne a všimne si mamky* Mami, co se děje?*zeptá se starostlivě.*

*Má pocit, že to s ní sekne, když se dozví, že Jasper bude mít dítě. Po jeho připomenutí se zhluboka nadechne. Doteď zadržovala dech a ani o tom neví. Všimne si, jak Lia sklopila svůj pohled, když Sawyer začal mluvit o raném mateřství v jejich rodině a vezme jí za ruku, kterou povzbudivě stiskne.* Je to skvělá zpráva, Jaspere. A moc ti to přeju. *Usměje se na něj konečně, když ovládne prvotní šok.* /Ale pro dítě by rozhodně bylo lepší vychovávat ho v úplně domácnosti./ *Proběhne jí hlavou, ale rozhodne se to probrat s Jasperem a možná i Charity později. Obejme Sawyera a řekne mu, že jsou i s tátou v pořádku. Nikdy se nenaučila dobře lhát, takže se neubrání sklopení pohledu.* Ty se nemáš za co omlouvat, zlato. Není to tvoje chyba. A na zotavení máš tolik času, kolik potřebuješ. Nějak to zvládneme. *Pousměje se na něj a pak se posadí na židli vedle jeho postele a poslouchá, jak začne mluvit o tom, že se vzdá trůnu. To, spolu s Jasperovo novinkou způsobí, že se jí začne motat hlava a dělat mžitky před očima. Je toho na ní hodně. Ještě před týdnem byla v kómatu a teď se snažila co nejvíce pomáhat Keenanovi a do toho všeho ještě její nemoc, na kterou se snaží myslet co nejméně.* Jo, v pohodě. *Odpoví Sawyerovi a poslouchá jejich debatu. Když mluví Jasper o tom, jak si ani nezaslouží titul prince, sklopí pohled, protože si hned vzpomene na svou debatu s Keenanem.* Sawyere... Tys byl od malička vedený k tomu být jednou králem. A stejně můžeš být králem podle zákonů až se oženíš. A i potom, můžeme být a tatínkem na nějakou dobu na trůnu. Nikdo po tobě nechce, aby sis vzal korunu hned, co opustíš tuhle ošetřovnu. Máš ještě spoustu času se s tím nějak sžít a pořádně se zotavit. Tolik času, kolik budeš potřebovat. Jasper i Lia mají pravdu. V téhle situaci by opravdu nebylo nejmoudřejší, kdyby role korunního prince padla na Jaspera. Už jenom kvůli tomu, že za chvíli bude otcem a to bude dost náročné a stresující samo o sobě. Další povinnosti a rychlé dohánění toho, k čemu jsi byl vedený ty ... to by zvládl jen těžko. A to nemluvím o tom s rebely. Lid a obzvláště rebelové, by to nevzali dobře. A nějaké povstání si teď nemůžeme dovolit. *Zavrtí pomalu hlavou a pak se koukne na Liu.* Jenom se mi trochu motá hlava, jsem v pořádku. *Snaží se jí uklidnit.*

*Pokrčí rameny.*Upřímně.. nevím.*Neví, co bratrovi poradit, i když by mu upřímně poradil velice rád. Když se pak zmíní o dítěti, dívá se na něj pohledem, který jasně říká, v jakém je šoku A upřímně si nedovede představit Jaspera jako otce. Myslel si, že první bude mít dítě on a až pak jeho bratr, jestli někdy. Upřímně, nevypadal nikdy na to, že by to dítě chtěl. Takže asi není divný, že je z toho v šoku. Nedokáže si odpustit tu poznámku, která se týká toho, že on si přece dává pozor, jak mu několikrát sám řekl. Potřese nad tím zase hlavou.*Je to tvoje a Charity vina.. Řekl bych , že na tom nesete stejný podíl../Dítě se neudělá jen díky jednomu člověku./*Dokonce mu i pogratuluje a řekne, že je hrozný být skoro ve dvaceti strýčkem. Na jeho slova o Edelynne pokývá hlavou.*Taky pravda.*Navíc jak i řekne, tady je zvykem mít děti brzo. Přitom tak trochu pozapomene na svou mladší sestru, která je tu taky.*Promiň, neuvědomil jsme si to.*Omluví se jí hnedka, jakmile si to uvědomí a sklopí pohled. Neřekl by to, kdyby si včas uvědomil to, co se vlastně stalo Lii a je mi teď skutečně líto, že tohle vytáhl.*/Jsem blbec../*Taky se těší, až uvidí Jaspera měnit plínky. Ušklíbne se nad jeho odpovědí.*Víš kam tě s tím pošlu, že jo? Sám pak budu mít své děti.*Uchechtne se. Vidí, že Lia není z té informace, že bude tetou vůbec nějak na větvi. Dojde mu, že to musela vědět, ale přestože je to zbytečné, zeptá se jich na to. Když za ni odpoví Jasper, přikývne.*Divný je, žes mi když jsem spal vykládal pomalu i to, co dneska bylo k obědu, ale tohle jsi nezmínil.*Jasper se dokázal dost rozpovídat.Pak řekne, že do všech těch holek, které v Selekci jsou není zamilovaný.*Jo a 35 šancí to pokazit.*Povzdechne si. Omluví se mámě, že v tom ji i tátu nechal.*Budu se snažit co nejdříve se vrátit ke svým povinnostem.*Slíbí jí. a je odhodlaný tento slib dodržet. Pak se zmíní o tom, že se chce vzdát koruny a dát ji Jasperovi.*Titul prince si zasloužíš.. Jasně, udělal jsi dost kravin, ale je ti jich líto a jde vidět, že ses změnil. Navíc, když byli rodiče mimo..*Podívá se na mámu.*Dost jsi mi s prací pomohl. Bez tebe bych to nedal.*Řekne upřímně.*Díky.*Uvědomí si, že mu za to ještě vlastně ani nepoděkoval a tuto chybu hnedka napraví. Podívá se na Liu a musí uznat, že má pravdu.*Na tom asi něco je..*Zamumlá. Potom se podívá na mámu a přikývne.*No dobře, nechám si tu korunu.*Protočí očima.*Ale stejně by byl Jasper dobrej.*Zamumlá vzdorovitě.*Ale až odtud vypadnu, pokusím se toho zvládnout víc, než do teď. Ty a táta se potřebujete více šetřit.*. Pak se zeptá, jestli to Jasper probral s tátou.*To se upřímně ani nedivím..*Podívá se na mámu.*jak na to všechno reagoval?*Zeptá se jí, protože bude určitě vědět víc, jak kdokoliv jiný. Zamračí se nad stavem mámy.*Chceš něco k pití? Nemáme někoho zavolat?

*Přikývne, když Sawyer řekne, že neví, protože mu to bylo jasné.* Když jsem jí v ghettu prosil o další šanci, zároveň s tím jsem jí slíbil, že pokud to pokazím, už jí nikdy nebudu o žádnou jinou prosit. Když už nic jinýho, dodržím aspoň tenhle slib. *Poznamená a u toho se podívá na podlahu a vzpomene si na ghetto a ty nádherné momenty, které spolu předtím zažili. Dal by všechno za to, aby mohl vrátit čas.* Jenže to já měl být v tomhle ohledu ten zkušenej a ten, kdo si dává pozor. *Pokrčí rameny.* Ale teď už je to stejně jedno. Už to nezměníme a já nechci, aby šla Charity na potrat. *Následně poznamená, že Edelynne je osm, takže Sawyer si nemá proč stěžovat, že bude strýčkem ve dvaceti. Po zamumlání Lii se potichu zoufale uchechtne.* Charity je taky sedmnáct. A mě osmnáct. A budeme to muset vychovat. *Opáčí a pak se ušklíbne na Sawyera, když slyší, jak se bude těšit na to, jak bude měnit plenky.* Ano, pak. To už to moje dítě bude chodit. *Odpoví mu pobaveně.* Takže si to můžeš aspoň nacvičit. *Pokrčí rameny a pak se uchechtne.* To bude nejspíš tím, že jsi vnímal jenom poslední dva dny. Což je asi štěstí, protože jinak bys věděl daleko víc věcí a asi bys mě zabil. *Uzná nakonec. Ví, že si z něj udělal takovou menší zpovědnici, ale aspoň někde to ze sebe dostal a tohle bylo lepší, jak mluvení do stěny v komnatě. Taky to zkoušel.* A to znamená i 35 šancí to případně napravit. *Namítne, když už se dostali k těm počtům a pak poslouchá ty jeho kraviny o tom, jak se chce vzdát trůnu.* Není za co. *Odpoví mu a to, jak si titul prince zaslouží radši ignoruje. Nepotřebuje se tu s ním o tom hádat do setmění. Pak nechá slovo Lie a mámě a pousměje se, když slyší, že Saw ustoupil.* Nebyl a nech toho. Už to nijak nerozváděj. A jsem rád, že jsi aspoň částečně přišel k rozumu. *Usměje se na něj a pak se podívá na mámu. Jeho samotného dost zajímá odpověď na tuto otázku. Nad jejím stavem se zamračí.* Měla by sis lehnout. Kdy jsi spala nebo jedla naposledy? *Zeptá se jí starostlivě.*

*spíše pro sebe si zamumla, že být teta v 17 je divný.. připadá si starší* Budete úžasní rodiče.*prohodí směrem k Jasperovi. Doufá že to nakonec mezi těma dvěma dopadne dobře a to dítě bude mít úplnou rodinu. Když se pak začnou bavit o dítěti v brzkém věku uhne pohledem a stiskne matčinu ruku taky.* To v pohodě.*pokrčí rameny a vrátí se pohledem k ostatním. To, o čem začne mluvit Sawyer ji přijde jako jedna z největších blbosti na světě. Jeho vychovali k tomu být na trůnu. Vyjádří k tomu své a když Sawyer ustoupí, vděčně se na něj pousměje. Pak si všimne, jak je na tom máma. Ví, že jí naříká úplnou pravdu.* Mají pravdu měla by sis lehnout a najíst se. A jednou se přestat starat o nás a začít se starat o sebe.*řekne vážně. Pak odchytí jednu sestřičku kterou požádá o vodu a jakmile ji donese podá ji mámě*

To nemusíš. Potřebuješ odpočívat a ne se hned zavalit prací. *Namítne po Sawyerovu slibu a pak se sama vyjádří k tomu, že se chce vzdát koruny ve prospěch Jaspera, i když jí vůbec není dobře. Je ráda, že Sawyer ustoupil a ona ho nemusí s ostatními dál přemlouvat.* To možná ano, ale v týhle situaci by Jasper nebyl vhodný. *Namítne. Věří, že i její mladší syn by to zvládl, ale teď by to opravdu nedopadlo dobře.* To ty taky. Nemusíš si brát víc práce. Prostě se jen co nejvíce uzdrav, prosím, dobře? *Koukne na něj starostlivě, i když má sama co dělat, aby tady neomdlela. Když se jí Sawyer zeptá, jak Keenan na to všechno reagoval, povzdychne si.* Hned ten den co proběhl ten útok opustil ošetřovnu. A já taky. Vzal na sebe všechny povinnosti za vás dva. *Koukne na své syny.* Prakticky nespal a dělal co mohl. *Nedokáže sama sebe přimět k tomu, aby jim řekla, jak reagoval na Jasperovu spolupráci s rebely. Zná svého syna a ví, jak by reagoval. Takže radši sklopí pohled a nic dalšího už neřekne. Moc dobře si uvědomuje, že Sawyer se nejspíš ptal na reakci Keenana právě v ohledně toho, co se stalo s Jasperem.* Já ... nevim. *Podívá se na Jaspera po jeho otázce.* Nikoho nevolej. *Podívá se na Sawyera a pak si od Lii vezme skleničku s vodou a napije se.* Děkuju. *Pousměje se na ní vděčně a povzdychne si.* Jste moje děti. Nedokážu se o vás přestat starat. *Namítne na její předešlá slova.*

*Smutně se pousměje.*Třeba ti ještě dá šanci. Nevzdávej to Jaspere.*Skutečně doufá, že i jeho bratr bude nakonec šťastný.*/Snad budeme šťastní oba dva../*Sám si ještě není úplně jistý Selekcí a věcí okolo toho. Pak taky řekne, že to přece jen to není jeho vina, že budou mít s Charity dítě. Pak pokrčí rameny.*Hele, nevím jak to bylo a upřímně to ani vědět nechci.*Řekne mu. Vážně se nechce dozvědět nějáké podrobnosti. Pak uzná, že být strýčkem v devatenácti nebude tak hrozný, jako když je Edelynne teprve osm a bude vlastně teta. To si upřímně ani neuvědomil. Pak pronese asi dost nevhodnou poznámku o tom, že se tady děti pořizují celkem brzy. Hned se za to Lii omluví. pak namítne, že žádný pleny nebude vyměňovat, protože sám bude mít vlastní děti. Protočí očima nad poznámkou Jaspera.*To nemůžeš vědět. Třeba s tou, kterou si ze Selekce vyberu, budeme mít děti hned po svatbě.*Pokrčí rameny.*Bude to tvoje dítě, ty si ho budeš přebalovat.*Namítne. Pak se zmíní o tom, jak Jasper chytře pomlčel o tom, že bude mít dítě.*Nebudu říkat, že bych tě nezabil.. Je to dost možný. Jsem asi rád, že předtím jsem nevnímal.*Nechce si ani představovat, co mu tady vykládal.*/Mluví skoro pořád o Charty.. Beztak mi tu vykládal o tom, kde a kdy to spolu poprvé dělali a jak to bylo úžasný. Bože.. /*Pak se zmíní o tom, že se chce vzdát titulu, což mu všichni začnou vymlouvat. Nakonec ustoupí, teď nemá na to, aby se s nimi dohadoval. Navíc nechce mámě přidělávat starosti. A ani Lii, ta taky nevypadá dobře. Pak mámě slíbí, že se pokusí vzít si více práce a zavrtí hlavou na její protesty.*Já se cítím celkem dobře.. Zvládnu to.*Usměje se. Nesouhlasí ani s tím, že by si Jasper svůj titul nezasloužil.*I přesto všechno, mám rozumu více, jak ty.*Ušklíbne se na něj. Nedá mu to a musí se zeptat, jak na to s Jasperem reagoval táta.*/Doufám, že ho nenapadla nějáká pitomost.. Ale asi bych se nedivil. On a Jasper mají pitomý nápady. Jaký otec, takový syn../*Doufá, že všechny děti Jaspera už budou jen holčičky a budou nejvíce podobné na jejich mámu, protože mít tu několik synovců, stejných jako Jasper.. Stěhoval by se.*Musíš si s ním co nejdříve promluvit.*Podívá se na bratra. Při pohledu na mámu se zarazí. Ani trochu se mu nelíbí, jak vypadá. Zeptá se, jestli by neměli někoho zavolat. Nesouhlasně zavrtí hlavou a sleduje, jak jí Lia podala sklenici s vodou.*Přesně tak.*Souhlasí se svou sestrou.*Měla by ses starat teď hlavně o tebe. My budeme v pořádku, když budeš ty. Pokus se šetřit./Musím se co nejdříve vrátit k práci../Všichni tři byste se měli pořádně vyspat. Viděli jste se v zrcadle?*Zeptá se jich.*

Nezvdávám. *Odpoví Sawyerovi, i když to není tak úplně pravda. Prostě to teď nechává na Charity. Po jeho dalších slovech se uchechtne.* Neboj, detailama tě nebudu zahlcovat. *Ujistí ho a pak mu řekne, že jako strejda bude plínky měnit on. Timhle tempem, pokud budeš věčně jenom spát tak moje dítě bude maturovat, až ty se budeš ženit. *Poznamená pobaveně.* Je to možná divný, ale já se na to docela těšim. Jasný, že se bojim být tátou, protože na mě tak nějak bude záviset to, jakej život to malý stvoření bude mít, ale těšim se na to. *Bohužel v jeho představě toho, jak to bude vypadat, až se jeho dítě narodí je i Charity a všichni jsou spokojená rodinka. Čemuž přítomnost moc nenasvědčuje.* Jo, měl bys. *Přikývne váhavě a pak mu spolu s mámou a sestrou vymluví vzdávání se koruny.* Teď ses probral. Potom, cos šlápnul na minu, kámo. A řekneš, že se cítíš celkem dobře? *Kouká na něj jako na blázna a pak se ušklíbne.* Možná jsi měl, ale slyšel jsem, že během kómatu odmíraj mozkový buňky. *Ušklíbne se pobaveně. Samozřejmě, že si dělá i legraci. Pak se podívá na mámu a povzdychne si. Zvlášť, když mluví o tátovi. Všiml si, jak se vyhnula tátově reakci na jeho spolupráci s rebely a to mu dostatečně stačí na to, aby si o tom udělal nějaký obrázek.* Je to v plánu. *Odpoví Sawyerovi a když se jich zeptá na zrcadla pokrčí rameny.* Ty moje se omylem rozbily. *Pravdou je, že je sám rozmlátil, když se snažil vyrovnat se ztrátou Charity.*

/Stále jako malí.../*okomentuje v duchu to, jak se dohadují ohledně přebalování plinek. Pokud je pravda to, že si tady Jasper vylibal srdíčko, upřímně Sawyera lituje. když Sawyer ustoupí, je ráda. Odezva lidu a rebelů by rozhodně hezká nebyla. Když začne nabízet Sawyer pomoc, zavrtí nevěřícně hlavou. Je to přesně jak říká Jasper. Nedokáže si představit, jak na tohle bude reagovat táta, ale je jí jasné, že hezky asi ne. Pak si všimne stavu, ve kterém je máma a i když říká, že v pořádku, nechá ji donést vodu. Pak řekne že by se měla pro jednou starat o sebe a ne o ostatní.* Mami, není nám pět. Umíme se o sebe postarat, i když to tak občas nevypadá. Je to teprve týden a pár dnů, co ses probudila z kómatu ve kterém jsi byla bůh ví jak dlouho. A nezapomínej, že i kvůli té nemoci by ses měla šetřit.*poslední větu řekne potichu a pak se otočí na Sawyera* Než příště začneš hodnotit nás vzhled, ujisti se jak vypadáš ty.*řekne s úšklebkem. Jasně, sice byl v kómatu ale taky zrovna nevypadá oslnivě* A měl by sis vyčistit zuby. Takhle je nedostaneš do kolen*rekne pobaveně a myslí tím dívky ze Selekce. Navíc ona má kocovinu takže má pravo vypadat tak, jak vypadá*