Ošetřovna paláce

*Jasperovi řekne, že se víc a víc podobá jejich otci a uchechtne se, když to popře.*Ale ano, podobáš.*Řekne s úsměvem. Když zmíní dvojčata, zeptá se, jestli vyšilovala a po tom, co mu řekne se zasměje.*Hele, nediv se jí. To, že více dětí nejde vidět hned je dost časté. Třeba někdo si myslel, že má jen jedno a pak tam byly dvě. Takže další by se tam možná fakt schovalo. Zvlášť, když v tý době muselo být úplně malé.*Pokrčí rameny. Nebylo by to zase tak zvláštní. Zeptá se, kdy se mají narodit, přikývne a v duchu si to spočítá.*Takže teď je asi tak ve druhým měsíci./Když těhotenství trvá devět, vycházelo by to, ne?/*Snad ještě umí počítat, doufá v to. Pak se obrátí na Liu a důrazně jí řekne, že s Thylane nebude mluvit, nejdříve tak na svatbě. Nechce, aby ji ještě nějak vyděsila. Už tak si nevěří a má strach, že se něco stane. Protočí očima.*Díky za nabídku, ale nějak to zvládnu sám.*Ujistí ji.*Ale vážně, ne že ji nějak vyděsíš.*Ještě se lehce zamračí. Když se baví o nějákém budoucí vztahu jejich sestřičky a on se po chvíli zamračí, protože vidí, jaké si ti dva vyměňují pohledy. Není hloupý a už vůbec ne slepý. A oni dva taky nenápadní nejsou, jestli si myslí, že ano. Zeptá se jí, jestli je to to, co mu tají a přitom se jí dívá přímo do očí.*Lio, neumíš lhát.*Řekne.*Kdo to je? Jestli mi to neřekneš, najdu způsob jak si to zjistit. /Nechám ji sledovat, řeknu to rodičům, ti by ji taky nenechali jen tak být.. Nebo se zeptat Charity? Nebo vyslýchat našeho bratra../*Když od ní slyší, že má víc rozumu jak oni, musí se zasmát.*Však my se taky polepšili! Já jsem teď dokonalý budoucí král této země, zodpovědný, mírumilovný, inteligentní.. *Podívá se na Jaspera.*K tomuhle žádné komentáře..

Když už říkáte stejně divný věci, očekávej, že se ti brzo objeví šediny, stejně jako jemu.*usklibne se. Pak Jasper zmíní, jak reagovala Charity, když zjistila že čeká dvojčata. Už se o tom s ním bavila, takže se jenom uchechtne. Když zjistí, kdy se mají dvojčata narodit, taky přikývne.* /Doufám, že nenastanou už žádné další komplikace/*Pomyslí si. Nechce aby si Charity musela prožít rizikové těhotenství. Když ji pak Sawyer zakáže mluvit s Thylane dříve než na svatbě, protočí panenky.* Nebylo to zaměřené a víš, že bych ti to záměrně ani neudělala.*řekne důrazně. Když Jasper začne mít narážky ohledně lásky, čeká jenom na chvíli kdy ji rupnou nervy a neskončí to dobře.* Jaspere přestaň.*řekne potichu a výhružně. Saweyrovi řekne, že si nikoho nenašla a pak si s Jasperem vymění pár dalších pohledů. Když se jí pak Sawyer přímo zeptá kdo to je, povzdychne si. Z tohohle už se nijak nevymluví.* Hlavně prosím neudělej žádnou blbost. A myslím to smrtelně vážně Sawyere.*podívá se mu z příma do očí. Má strach, aby Mionelovi nějak neublížil.* Na té oslavě Edelynne, těsně před tím, než přijela Arowen, mi Mionel řekl, že už mě nebere jen jako sestru svého nejlepšího kamaráda.*řekne  přesně to, co jí řekl Mionel* Ani jako jen kamarádku. Řekl mi, že beze mě nemůže byt a taky co s ním dělá moje přítomnost.*odmlčí se.* Uvědomila jsem si, že už ho taky nedokážu brát jen jako kamaráda. Ale dřív, než jsem stihla cokoliv říct, objevila se tam Arowen. Od té doby jsem ho neviděla. Nemám tušení kam zmizel a už nevím kde hledat.*mluví pomalu a potichu, protože o tom s nikým takhle otevřeně nemluvila..ani s Charity. Je pro ní těžké, důvěřovat někomu, takže když se vezme v potaz, že právě řekla svému bratrovi, že miluje jeho nejlepšího kamaráda, není divu, že ti z ní leze jako z chlupaté deky. Pak pohledem sjede k Jasperovi* Jinak, tajemství umíš udržet vážně hezky.*řekne frustrovaně a pak se zase podívá na Sawyera a čeká na jeho reakci. Poté řekne, že má rozhodně více rozumu než ti dva.* Ano, polepšili jste se, ale pořád jsem rozumnější.*stojí si za svým*

Hele, jestli šediny tak to bude kvůli tobě a pak dětem. *Ušklíbne se na Liu zpátky.* A je mi osmnáct. Nebudu mít šediny ještě dlouho. *Brání se. Šediny opravdu nechce.* /Nejsem starej, nechci šedivý vlasy!/ *Má chuť si dupnout a založit ruce na hrudi, ale zase nepotřebuje dokazovat, že není tak starý tím, že se bude chovat jako Edelynne. Pak nadzvedne obočí, když Saw začne mluvit o schovce v děloze.* Tak jo, víš to ho nějak moc, nezdá se ti? Kolikrát už jsi to řešil? *Zeptá se ho.* A opovaž se mě děsit tim, že budu mít za pár měsíců na krku víc dětí, než "jenom" dvě. *Naznačí ve vzduchu uvozovky.* No.. Desátej týden. *Převod na měsíce je pro jeho mozek momentálně moc náročnej. Pak už jenom tiše sleduje jejich slovní přestřelku ohledně Thylane, kterou nechápe a začne se do rozhovoru zapojovat, až když se konverzace dostane k Liině vztahu. Naznačí Lie pohledem, že tohle je skvělá příležitost a je rád, že neumí lhát. Pak už jenom poslouchá, jak přesně to Sawyerovi řekne a u toho se na jeho tváři začne objevovat vítězný úsměv.* Hlavně klid, Sawe. Bude to v klidu. Dýchej. *Snaží se zklidnit svého bratra, než bude pozdě a on s tím v jeho stavu nic nesvede. Pak se zazubí na Liu.* Já nic neprozradil. *Pokrčí ramenem. Tohle je fakt, který ona nemůže popřít. Pak se koukne na Sawa a starostlivě se zamračí.* Hele, zkontrolovali ti pořádně mozek, když jsi šlápnul na tu minu? *Zeptá se ho, protože jako zodpovědného, mírumilovného a inteligentního dokonalého budoucího krále by ho nepopsal ani, kdyby byl opilý a zdrogovaný naráz.* Slyšela jsi posledně mámu? Podle ní je nejrozumnější Edelynne z nás čtyř. *Uchechtne se a pak zívne.* Hele, nerad rušim tuhle párty, ale asi brzo usnu.. Jsem rád, že jste se stavili a že na sebe neřveme. Jenom se trochu vraždíme pohledy. *Zazubí se na Lia a cítí, jak mu pomalu začínají těžknout oči.*

*Uchechtne se.*Hele! Co to tam máš? Není to šedina? U ucha..*Navede ho s úsměvem.*No jo.. už to začíná. Ale neboj. Charity se určitě naučí, jak se barví hlava a bude to dobrý.*Utěšuje ho, aby se tady nezhroutil. Když zmíní, že se Charity bála, aby se tam neschovávalo více dětí řekne, že by to až tak těžký nebylo. Po jeho poznámce se na něj ušklíbne.*Ne, díkybohu ještě jsem nic nemusel řešit. Jen jsem dával pozor ve škole, víš? Vím, že to ty neznáš no..*Pohrozí Lie, že s Thylane nebude mluvit a nevyděsí jí, jinak ať si ho nepřeje. Nechce o ni přijít kvůli své sestře.*Dobře, budu ti věřit.*Řekne a přeměří si ji ještě jednou pohledem. Pak zjistí, že to, co mu Lia tají je, že někoho má. Neumí lhát a ty pohledy, které si spolu s Jasperem vyměňují to dokazují docela dost. Hned se zeptá, kdo to je a jestli mu to neřekne, sám si to nějak zjistí. Dívá se jí přímo do očí a poslouchá. Trochu se zamračí po jejích slovech, aby neudělal žádnou pitomost. Ani jí na to nekývne, protože nechce slibovat něco, co asi nedodrží.*Mionel?!*Zeptá se rychle.*/No jasně.. Vždyť jsi je tam spolu viděl do háje.. A ta večeře.. seděli vedle sebe a on se na ni tak díval../*Dojde mu, že je docela hlupák, že to nepoznal. Jen se na ni bezeslova dívá, proberou ho až slova jeho bratra. Rychle si stoupne.*Děláš si srandu? Mionel? Fakt Lio?/Co když jí ublíží? Já ho asi uškrtím.. Pošlu do války, zbavím kasty./*Pak rychle vystartuje z Ošetřovny, aniž by něco těm dvou řekl. Jde rovnou do tělocvičny, protože to ze sebe potřebuje vybít a nechce jít hned Mionelovi jednu vrazit. Na to si počká. Ještě si musí rozmyslet, co udělá.*

*zmíní, že Jasper určitě brzo zdědí i tatovy šediny.* Kvůli mně? To asi těžko.*usklibne se. Pak poslouchá jak se dohadují, ale nezapojuje se. Pak Saweyrovi řekne, že to s Tyhlane nebylo záměrné.* Hele, já jsem vážne ráda, že sis našel budoucí manželku. Tohle bych ti neudělala.*ujistí ho ještě jednou. Jelikož už nemá na výběr, řekne mu, že je zamilovaná do Mionela a taky to, co jí Mionel řekl na plese. Už dlouhou dobu má problém se lidem svěřit a tohle je pro ní vážně náročné. Když Sawyer nic neříká, snaží se vypátrar v jeho obličeji, co si o tom myslí. Jenže on následně rychle vstane, a tak udělá to samé.* Jo, Mionel. Omlouvám se, asi jsem ti to měla říct dřív ale nemohla jsem! A víš proč? Protože jsem věděla, že budeš reagovat takhle! *Opáčí mu a její hlas nabírá na síle* Ale nemůžeš mi v tom nijak zabránit. Nemůžeš mi zabránit v tom, co cítím. Ani mně, ani jemu.*řekne těsně předtím, než Sawyer uteče z Ošetřovny. Pak už je jen schopná zírat do země.* Je mi to líto.*prohodí potichu směrem k Jasperovi a vydá se co nejrychleji pryč z Ošetřovny.*

*Stejně jako všechny ostatní dny, i dneska vraždí pohledem bílé stěny a strop ošetřovny. Vůbec do to tu nebaví a neví, jestli to do neděle vydrží. Nejraději by utekl rovnou a ani se neohlédl. Jediné, co ho tady drží je vědomí toho, že když ho operovali hned po útoku, museli ho oživovat a málem ho ztratili, tudíž tady není kvůli něčemu, co není závažné. I tak ho tohle ale nezabaví. Pořád musí přemýšlet nad svou rodinou a hlavně Charity a jejich dětmi. Stále si sám sebe nedokáže představit jako otce, natož dobrého, ale věří, že s Charity to nějak zvládnou.* Pokud překousne to, že spal s Arowen a bude s ním chtít být.* /Nebo to prostě vzdá s tím, že si pořád akorát ubližujeme, jak řekla./ *Tahle možnost ho vážně děsí a neví, jak bude reagovat, když to doopravdy nastane.*

*Dlouho nevidela brasku Jaspera a styska se ji po nem. Na sobe ma kostyek zdravotni sestricky, ktery ma a v jedne ruce nese doktorsky ruzovy kufeuk a v druhe nese jeste jeden. Vlasky ma v jedoduchem culiku a na hlave ma cepecek sestricky na kterem je cerveny kriz. Uz ji nebavi, jak ji vsichni rikaji, ze za Jasperem nesmi, ale oni nechapou, ze ji braska chyni a tak se sama rozhodla, ze tam proste zajde. Pootevre dvere osetrovny a porozhledne se kolem jestli tam nenni nekde doktor, nebo skutecna sestra, ktera by ji hned poslala pryc a zazubi se, kdyz nikoho nebidi a tak proste vcupita dovnitr i se svyma dvouma kufrikama a jakmile uvidi Jaspera na jednom z luek, jde k nemu.* Ahoj.. *Pipne.*

*Probodává bílé stěny a strop pohledem a plánuje útěk jako každý den, který tady tráví a přemýšlí o své rodině, Charity a o dětech, které čeká. Pořád o sobě jako o otci pochybuje a nejspíš nikdy nepřestane, protože postarat se o ženu a o dítě je obrovská zodpovědnost. Natož o ženu a dvojčata.* /Co když to prostě nedokážu? Co když někoho zklamu? Nebo se mi to prostě nepovede? Zase něco pokazim? Vždyť na mě už teď záleží tři životy a Charity už málem potratila./ *Honí se mu hlavou a tyhle myšlenky způsobí, že se mu na čele mezi obočím objeví z těch starostí vráska. Jakmile se ale vedle něj ozve hlas, pokusí se co nejrychleji usmát, zvlášť, když si všimne, že ten hlas patřil jeho nejmladší sestřičce.* Edy. Ahoj. *Pozdraví jí s úsměvem a sjede pohledem její outfit a kufříky.* /Ona mě rozřízne./ *Na chvíli zpanikaří a pak se odsune trochu stranou, aby jí uvolnil místo na lůžku.* Vylez si nahoru. *Pobídne jí.* Jak se máš? *Zeptá se jí a starostlivě jí pozoruje. Doslechl se, jak je na tom potom, co všechno se stalo na její oslavě.*

*PO jasperovi se ji styskalo, porotoze nemela za kym codit. Sayer na ni nema cas protoze ten ma svandrovou a Charity nechce otravovat, kdyz tam neni Jasper. Sama se tedy tajne vyda na navstevu brasky na osetrovne v obleceni zdravotni sestricky a se dvema kufriky, ktere maji sestricky. Jakmile se ujisti, ze na osetrobne nikdo neni ze sestre, nebo doktoru, vcupita dovnitr a pohledem hleda, kd muze jeji braska lezet a nakonec jej najde prihopsa k jeho luzku a pozdravi ho. Usmeje se na nej a kufiky polozi na zidli a kdyz ji ubolni misto vysplha se na postel a kiuka na nej.* Boli te to jeste? Kdy pujdes do pokoje? ja tady sama nesmim, ale ja jsem sem musela prijit, vis? *Nakloni hlavu na stranu a potom zamrka.* Mam se smutne, protoze ty jsi tady a na me nemam nikdo cas. mamka je nemocna, tatka rekl, ze uz nebude kralem, takze ja uz nebudu princezna a ty nebdes princ a Lia nebude princzna, ale ja nechci nebyt princena. *rekne zklesle.* Bojimse, ze ta holka, co byla na mojich narozeninach bude na me zla a posle zase rebely tady. Zakrouti hlavou.* A Mayu tady uz neni a ona mi chybi, protoze byla mila. *Potom seskoci z postele, vezme jeden kufrik a zase si sedne zper a zazubi se na Jaspera.* mam tady pro tebe prekvpeniii. *Nadsene se usmeje a orevre kufik a otoci ho k Jaspeovi, aby tam videl. Kufrik je pln lizatek, gumidku a bonbonku.* Tady si schoavam vsechny gumidky a bonbonky, ale pst pred mamkou a tatkou.

*Usměje se na svojí nejmladší sestřičku, která ho přišla navštívit a pak jí uvolní místo na posteli a sleduje jí, jak šplhá nahoru.* Trochu jo, ale už ne tolik. A do komnaty půjdu už v neděli. Jsi hodná, že jsi přišla. *Usměje se na ní a pak se jí zeptá, jak se má a po její odpovědi se starostlivě zamračí.* Ty budeš princezna. I Lia. A já budu pořád princ. Jenom taťka nebude králem a mamka královnou. A já si na tebe udělam vždycky čas, jakmile se odsud dostanu. *Pousměje se na ní a potom, co zmíní Arowen a Mayuru si povzdychne.* /Mam jí to říct, nebo ne?/ Edy, poslouchej... Mayu... je kamarádka tý holky, která přišla na tvoje narozeniny a byla zlá, víš? Už se sem nevrátí. *Řekne jí co nejjemněji to jde a pak si jí k sobě přitáhne a i přes bolest hrudníku jí obejme.* Už bude dobře, nemusíš se bát. Všichni budeme v pořádku. *Hladí jí po zádech a pak pustí a usměje se na ní. Nadzvedne obočí, když seskočí z postele a pak se podívá do kufříku, který před ním otevře a zasměje se.* Neboj, neřeknu jim to. Bude to naše tajemství. *Mrkne na ní.* Jsi skvělá ségra. *Zazubí se na ní.*

*Hned ze sálu rychlým krokem zamířil i s Arowen v náruči na ošetřovnu, i když se několikrát dost neochotně musel zeptat na cestu, jelikož nevěděl, kudma tam jít. Poté ji přenechal do péče doktorů a teď sedí u její postele a drží ji za ruku se starostlivým pohledem.* Měla by si přestat takhle riskovat. Měl jsem tam jít já, kdyby kopl mě, nevadilo by to. *Zamumlá, přičemž ji palcem hladí po hřbetu ruky.* Chci aby si byla v pořádku, moc tě miluju na to, abych se smířil s tím, že by se ti něco stalo. Nebo tomu špuntovi. *Řekne ji pomalým hlasem, z kterého jde poznat, že si o ni dělá starosti.* Aspoň jednou by si měla přestat být tolik paličatá, aspoň se o to pokusit. A nehádat se o tom, že nebudeš v posteli, protože potomhle ať chceš nebo ne, tam zůstaneš docela dlouho. A žádný námitky. *Pobaveně vztyčí ukozáveček, přičemž s tou rukou ji pohladí po vlasech.* Ty můj paličatý blázne. *Zavrtí nad tím hlavou a její ruku chytne do jeho obou ruk a zvedne si ji k obličeji.* A taky vím, že je zbytečný ti tady dávat nějaké kázáno o tom, jak moc nezodpovědné to bylo. Kdybych věděl, že to skončí takhle, rozhodně bych tě tam nepustil a kdyby si mě tam nepustila, radši bych sledoval, jak se perou o korunu, než aby tady bylo riziko, že se ti něco stane. *Řekne tlumeně, jelikož ty slova trochu tlumí do těch ruk.*

*Ví, kde je v paláci ošetřovna, takže Roryho navádí a u toho se snaží nedávat na sobě znát, kolik bolesti právě cítí. Nechá doktory, aby se o ní postarali a když jí pak řeknou, že málem potratila, z očí jí vyhrknou slzy. Snaží se je rozmrkávat, ale nedaří se jí to. Drží Roryho za ruku a to je to, co jí drží předtím, aby se složila.* Jo, já vím. Jenže než bych ti ten plán vysvětlila, bylo by pozdě. *Řekne potichu a po jeho dalších slovech přikývne.* Promiň. *Momentálně opravdu nezvládne být tvrdohlavá a nějak se s ním dohadovat o tom, co se mohlo a nemohlo stát. Až teprve, když jí doktoři řekli, že o toho drobka mohla přijít, uvědomila si, jak hodně ho vlastně už miluje a že to, co dělá neovlivňuje jenom jí samotnou. Opře se do jeho ruky, když jí pohladí po vlasech a pak znovu přikývne.* Fajn, už se hádat nebudu. *Slíbí mu a jemně se pousměje, když jí nazve bláznem.* Nejsem blázen. Zas až takovej. *Namítne a pak se na něj podívá, když jí vezme za ruce a po jeho slovech jí z očí vyhrknou další slzy.* Promiň. Netušila jsem, že by to mohlo dopadnout takhle. Slibuju, že se o mě už nebudeš muset bát.

*I potom co se dozvěděl se snaží být co nejvíce v klidu. Jelikož by nesnesl víc, kdyby se něco stalo samotné Arowen. Toho špunta by nějak přechodil, ale kdyby se něco stalo Arowen, to by nepřežil. Nechce ji dávat zrovna teď žádné přednášky, protože ví, že je to pro ní těžší než pro něj.* Neomlouvej se, hlavně že jsi ty i to malé v pořádku. *Pousměje se na ni a u toho zavrtí hlavou.* Je mi jedno jak velkej blázen jsi, ale jsi můj blázen. Tvrdohlavej blázínek. *Věnuje ji další starostlivý úsměv, ale když uvidí další slzy, posadí se na postel vedle ní a opatrně ji obejme.* Nemohla jsi to vědět. Ale jste oba dva v pořádku a to je hlavní. *Zašeptá konejšivě a u toho ji hladí rukou po zádech.* Teď jsem docela vděčný Sawyerovi, že tě nechal jít sem. I když plivání do obličeje jen tak neobejde. *Zamumlá, ale spíše pobaveně, jelikož nechce, aby byla Arowen smutná nebo si vyčítala to, že málem potratila.* Normálně si už nepamatuji, kdy naposled jsem byl v nemocnici nebo v něčem takovém. Snad naposled, když jsem se narodil. *Uchechtne se nad tím a je vážně rád, že doktory moc nenavštěvoval, protože se mu to tady vůbec nelíbí. To jak depresivně to vypadá i jak to tady páchne."

*Krátce na jeho slova přikývne, protože nějak neví, co víc na ně říct a pak se jemně pousměje.* Ty jsi taky blázen. *Opáčí a pak mu opětuje objetí a zaboří obličej do jeho ramene.* Málem jsem ho zabila. Naše dítě. *Vzlykne potichu a ani nijak nepřemýšlí nad tím, že Rory od ní bude mít morkou košili na rameni, protože slzy se z jejích očí dál řinou. Tohle je pro ní totiž to nejtěžší. Že ona sama je ten důvod, proč málem o dítě přišla. Na zabíjení lidí je zvyklá, dokáže to udělat bez mrknutí oka, a proto zvládla jen tak zabít Alaricka v sále. Ale vědomí toho, že málem zabila něco tak maličkého, nevinného a ještě k tomu něco, co má v sobě její a Royho krev, jí prakticky trhá zevnitř.* Neboj, určitě ještě budeš mít příležitost. *Uchechtne se potichu a pak se krátce rozhlédne po ošetřovně a přikývne.* Jo, v ghettu takovej luxus nemáme. *Zkonstatuje.* Zato oni tady mají všechno, na co si vzpomenou. *Potřese nad tím hlavou a pak si setře slzy z tváří a doufá, že další jí na ně už nestečou.*

*Pousměje se na ni, i když má stále v očích tu starostlivost, která jeho pohled asi jen tak neopustí.* Mám použít tvoje slova? Že jsem blázen ale do tebe? *Poté už ji obejme a u toho ji hladí po zádech a nechá, aby se vyplakala.* Nezabila. Ar, ty za to nemůžeš. *Odtáhne se na pár centimetrů tak, aby ji viděl do obličeje. Ruku jí položí na tvář a prstem ji setře slzu.* Arowen, poslouchej mě. To se občas stává, že dojde ke komplikacím, ne? A není to tvoje vina, nevěděla si, že se to stane. Jsi ta nejúžasnější osoba, která existuje a máš dobré srdce. To, že si tak nějak zachránila královskou rodinu, ty, velitelka rebelů, vypovídá o tom, jak moc úžasná a laskavá jsi. *Celou dobu se ji dívá s láskou do očí a každé slovo jde přímo od srdíčka. Samotný má v očích slzy, které po chvilce zaplaší pryč.* Nemusíš všechnu bolest snášet jen ty, tolik bych chtěl všechnu tu bolest vytrpět za tebe, aby jsi byla v pořádku. *Zavrtí hlavou a u toho se na ni pousměje.* To doufám. *Uchechtne se a poté na její slova přikývne.* Ten palác je zbytečně velký, vždyť beztak tolik místností ani nepoužívají. *Na tváři se mu objeví menší úšklebek, zatímco si Arowen natiskne více k sobě.* Jsme v tom spolu a ja na vás dva dám pozor, nic se vám nestane. *Zašeptá ji a tak nějak to říká i pro sebe.*

*Zamilovaně se na něj pousměje a pak už mu zaboří obličej do ramene a vzlykne, že málem zabila jejich dítě.* Můžu. Měla jsem tě poslechnout. Nebo aspoň dávat větší pozor, než se mu to povedlo. *Zavrtí hlavou a pak se mu podívá do očí a spolkne další vzlyky.* Jenže... *Strašně ráda by něco namítla, protože má pocit, že tohle přesně k námitce vybízí a ona si to stejně bude vnitřně vyčítat dál, ale nakonec jí žádná námitka nenapadne, takže prostě jen potřese hlavou.* Já vím, Rory. Jenže to bohužel nejde. A i kdyby šlo, snažila bych se tě co nejvíc toho všeho ušetřit. *Pousměje se na něj zamilovaně a pak přikývne.* Jo, to asi nepoužívají. *Přitulí se k němu ještě blíž a pak letmo přikývne.* Už ti to nebudu tolik ztěžovat. Nebo se o to aspoň pokusím. *Slíbí mu s menším úsměvem. Ví, že mu to doteď rozhodně snazší nedělala, ale chce to napravit.* Děkuju ti. Za všechno, co pro mě děláš. *Vydechne.*

*Konejšivě ji hladí po zádech a u toho se snaží sám udržet slzy v očích, nejlíp je zahnat úplně pryč, aby je neměl ani na krajíčku.* Nemůžeš za to, nevěděla si, že se to stane. A byla jis optarná, jen si tu ránu nemohla čekat. *Zašeptá a v jeho hlase jde poznat všechna ta láska a starostlivost, kterou v sobě má. Nechce aby si to vyčítala, ale neví, jak to udělat, jelikož tu je pořád její tvrdohlavost. Potichu si povzdechne a palcem ji pohladí po tváři.* Šlo by to, kdyby si všechno nebrala na sebe. Kdybych tu ránu schytal já, je to jakoby nic, ale té bolesti musíš snášet sto krát víc než já. A to nechci. *Zamumlá potichu a u toho malinko zavrtí hlavou.* Stačí když budeš ležet a vážně žádný protesty. VYcházky mít taky budeš, aby ses mi neunudila. *Mrkne na ni s úsměvem a nadechne se její vůně, když se k němu přitulí.* Neděkuj, jsi láska mýho života a udělal bych pro tebe všechno. *Pousměje se na ni a zase ji věnuje polibek do vlasů.*

Neumím si představit, že bych o něj doopravdy přišla. *Popotáhne a snaží se zastavit všechny ty slzy. Nejspíš si to nepřestane vyčítat nikdy. Minimálně nějakou dobu určitě ne.* Dobře, až se stane něco podobnýho zase, necham zmlátit tebe. *Potřese nad tím hlavou, protože to zní opravdu hrozně.* Dobře, to nezní zas tak hrozně. *Uzná nakonec. Jestli bude mít nějaký vycházky, zvládne to. Přitulí se k němu a po jeho slovech se zamilovaně usměje.* To neznamená, že bych ti za to neměla děkovat. *Opáčí a pousměje se, když cítí, jak jí políbil do vlasů.* Jestli chceš, klidně můžeš zpátky do ghetta. Mě si tady prý nechají přes noc. Zítra ráno by se mi prý koukli i na tu nohu. *Pokrčí letmo rameny. Ví, že Rorymu se tady nijak moc nelíbí a ona se nebude zlobit, když se pojede vyspat do ghetta.*

Nemysli na to, teď je jedině dobře, že jste oba dva v pořádku. *Zašeptá a je vážně rád za to, že jsou oba dva v pořádku, jelkož by vážně nepřežil kdyby se stalo hlaně něco Arowen.* A víš, že to nezní špatně? Pro mě pár ran nic není. *Pokrčí nad tím rameny a zamilovaně a zároveň starostlivě se na ni pousměje.* Takže platí? Budeš ležet v posteli, v klidu a sem tam budeš mít vycházky? *Ujistí se, že třeba nezačne něco tvrdohlavě namítat a u toho se na ni stále usmívá. Jakile mu řekne, že může jít, povytáhne obočí a zavrtí hlavou.* Blázníš? Na tomhle místě tě už samotnou nenechám ani sekundu. Budu tady s tebou celou dobu a nepohnu se od tebe ani na dva metry. *Zamumlá a myslí to vážně, jelikož i když jsou teď s palácem v míru, pořád by ji tady nenechal ani sekundu samotnou. Na to tady ty lidi až moc nenávidí, aby jim věřil, že jí nic neudělají.* Měla bys jít odpočívat, zkusit na to nemyslet. *Navrhne s menším úsměvem na rtech a zase si ji k sobě více přitiskne.*

*Přikývne na jeho slova, protože se snaží ovládnout slzy a ví, že kdyby něco řekla, akorát by nad tím dál a víc do hloubky přemýšlela a slzy by nezastavily. Pak potřese hlavou nad tím, jak hrozně zní, že ho příště nechá zmlátit místo sebe a protočí očima nad jeho reakcí.* Doufám, že k ničemu podobnýmu nedojde. *Sledovat, jak někdo mlátí Roryho by jí bolelo daleko víc než rány, který schytá sama, i když ví, že teď musí dávat pozor nejen na sebe, ale také i na toho drobečka, kterého má uvnitř sebe.* Dobře, platí. *Souhlasí nakonec, i když se jí do hlasu vloudí trochu otráveného tónu po představě nekonečného ležení v posteli a pak mu řekne, že klidně může jen zpátky do ghetta a vyspat se tam.* Moc se tady nevyspíš. Nechci tě zase sledovat, jak vypadáš jako zombík. *Podívá se na něj starostlivě zase pro změnu ona a pak se k němu přitulí co nejvíc to jde a cítí, jak se jí zavírají oči, nejspíš díky práškům, které jí doktoři dali.* Pokusím se. *Řekne unaveně, i když už napůl spí a pak usne v jeho náručí. Občas se ze spánku zavrtí nebo zamračí, protože ani prášky jí nezbaví hnusných snů z mučírny a teď nově i se ztrátou miminka, ale naštěstí zabrání tomu, aby se s křikem probouzela.*

*Má o Arowen strach, ten se ale snaží v sobě skrývat, aby ji tím ještě více nestresoval, což vážně nechce. Takže se na ni dívá starostlivým pohledem, který už tak nepotlačuje, ale i tak se mísí s láskou.* Kdyby k něčemu takovému došlo, zapomeň na to, že by si schytala rány za mě. Já to snesu, ale nesnesu se dívat na to, jak pořád někdo ubližuje tobě. *Zamumlá a u toho vrtí pomaličku hlavou. Klidně by pro ni zemřel, kdyby ji tím zachránil, udělal by pro ni vše, takže pár ran je jako nic.* Neboj, vždyť v té posteli budu s tebou. To se ti snad bude ležet líp. *Uchechtne se a věnuje ji další zamilovaný úsměv.* Já spánek tolik nepotřebuji jako ty. A vyspím se o hodně lépe, než kdybych měl spát v ghettu zase bez tebe. *Pokrčí nad tím rameny a poté ji obejme ještě pevněji, jako by chtěl dát všem najevo, že jí nikdo neublíží, že ji chrání vlastním tělem. Když usne, on ji stále pozoruje zamilovaným pohledem a pokaždé když se nějak zavrtí, věnuje ji další polibek do vlasů. Když si je jistý, že je asi nikdo rušit nebude, po nějaké době se sám pokusí usnout a po chvíli už spí.*

*Nemůže se dočkat, až zase uvidí své děti a tentokrát zjistí, jakého pohlaví ti upíři jsou. Celý den má na tváři zvědavý a nedočkavý úsměv a jakmile se přiblíží doba kontroly na ošetřovně, má co dělat, aby nezačal sprintovat a počkal na Charity. Chápe, že on sám se bez ní na ošetřovně nedozví nic. Přemáhá se, aby šel normálním lidským tempem a u toho drží Charity za ruku. Opravdu dneska připomíná nedočkavé dítě, kterému rodič slíbil zmrzlinu, když bude celý den hodný.*

*Musí se usmívat nad tím, jak je Jasper nedočkavý, ještě snad víc, jak ona. Táhne ji k Ošetřovně a ona má co dělat, aby mu stačila.*Lásko, klidni se. *Zasměje se. Na sebe si vzala zase pružnější černé džíny a černé tričko, aby jí pak stačilo jen ho vrhnout. Dojdou na Ošetřovnu, kde jim doktorka řekne, že je za chvilku přijme.*Taky se těším.*Řekne pak.*Co myslíš, že to bude? *Zeptá se na jeho typ.*Co jsem četla v knížce, tak se to dá poznat i podle tvaru břicha a soudím, že to budou dva chlapečci.*Podívá se na své zvětšené břicho. Pak je doktorka pobídne, aby šli dovnitř, tak tam vejde následovaná svým snoubencem. Lehne si na ten stůl a vyhrne tričko. Trpělivě počká, než jí doktorka vyhrne tričko a rozetře gel po břiše. Zvědavě se na ni podívá a očekává, jaký bude její verdikt.*

*Rozetře slečně gel po břiše a zapne obrazovku, na které se teď objeví dva flíčky, větší, než předtím a tvarem připomínající obrysy malých dětiček. o jí samotné vykouzlí úsměv na tváři.*Všechno vypadá v pořádku.. A pokud chcete vědět pohlaví..*Po jejich přikývnutím přimhouří oči a chvilku se na obraz dívá.*Ten flíček A, první dítě.. vypadá to na chlapečka.*Řekne a zaměří se na druhé dítě.*A tady druhé dítě. bude zřejmě holčička. Jsou to dvojvaječná dvojčata.*Sdělí jim. Zároveň je to od ní dneska všechno.*

Já jsem úplně klidný. *Namítne se širokým nadšeným úsměvem. Kdyby byl pes a měl ocas, teď by jím vrtěl tak rychle, že by nebyl vidět. Nakonec už jsou na ošetřovně a on nedočkavě podupává nohou, když jim doktorka řekne, že je přijme až za chvilku.* Nemůžu se dočkat. *Vydechne a pak se podívá na její břicho a pousměje.* Nemám nejmenší tušení. Kdyby to byla holka a kluk, měli bysme od každýho jedno. *Zkonstatuje s pokrčením rameny a pak jí pohladí po břiše a u toho se pořád usmívá.* Ať to bude cokoliv, budu to milovat a budu šťastný. *Nakonec už sleduje, jak si Charity lehá na stůl a nechápe, kde se v ní ta trpělivost bere. Drží jí za ruku, stejně jako když tu spolu byli poprvé a pak upře nedočkavý pohled na obrazovku a přeskakuje mezi ní a doktorkou a čeká, co jim řekne. Oddychne si, když slyší, že všechno vypadá v pořádku a upírá láskyplný pohled na ty dva flíčky na obrazovce, které už teď připomínají malé děti.* /Moje děti../ *Pak se podívá se zvědavostí v očích na doktorku a široce se usměje, když slyší pohlaví dětí.* Takže od každýho jedno. *Zkonstatuje nadšeně s pohledem na Charity a pak se zase podívá na obrazovku a v očích je vidět všechna ta láska, kterou už teď k těm dětem cítí a ta nedočkavost toho, až budou na světě a on si je bude moct prvně pochovat v náručí.*