Ošetřovna paláce

*Pousměje se na něj zamilovaně.*Já za tebou taky. Kdyby se snad něco podobného stalo příště, svážu je těma hadičkama a poběžím za tebou.*Řekne s pobaveným úsměvem, aby trochu odlehčila situaci. Pak se baví o jeho rodině a ona přikývne.*No konečně to taky jednou znáš..*Prohodí, když řekne, že má pravdu. Pak si všimne jeho rukou a zamračí se nad tím. Zároveň nad tou představou, že si takhle ubližoval musí zadržovat slzy.*/Je to moje vina.. Kvůli mě si tak ubližoval./*Začne si to pro změnu dávat za vinu ona, ale nahlas nic neříká. Je jí jasné, že by se jí to Jasper snažil vymluvit. Vezme ho za ruku a pozorně si ji prohlíží.*Ale je..*Zamumlá. Pak zvedne pohled a zeptá se, jestli je to skutečně kvůli ní.*Promiň.*Hlesne. Pak se lehce pousměje, když ji pohladí.*Dobře..*Stejně se tím bude trápit i dále.*/Že mě tohle ale taky nenapadlo../*Proběhne jí hlavou.*Miluju tě.*Řekne, nakloní se více k němu a políbí ho. Pak se od něj odtáhne a podívá se u do očí.*

*Pobaveně se zasměje a přikývne.* Dobře, superhrdinko. Ale radši se budeme snažit, aby žádné příště nebylo, jo? *Zeptá se jí pobaveně a pak protočí mírně očima.* Ještě se s tebou můžu začít dohadovat. *Připomene jí, aby se z tohohle jejího malého vítězství neradovala až moc. Pak si všimne jeho rukou, což se mu ani za mák nelíbí a nejradši by si za to namaskoval.* Není. Není to hluboký. *Uklidní jí a pak nadzvedne obočí.* Za co se omlouváš? *Zeptá se jí, i když mu to dojde. Chytne její obličej do dlaní a podívá se jí do očí.* Za nic se mi neomlouvej. A už vůbec ne za tohle. Není to tvoje vina a zakazuju ti si to myslet, dobře? Udělal jsem si to sám, takže vina je to jenom moje. A udělal jsem to, abych vykompenzoval tu vinu za to, jak jsem ublížil tobě. Protože to, co jsem ti udělal je neomluvitelné a opět, je to moje vina. Ty se nemáš za co omlouvat. *Zavrtí hlavou.* To spíš já. Za to, že ti opět ubližuju. *Všiml si, jak musela zadržovat slzy, když si těch ran všimla.* Miluju tě. *Vydechne a přitáhne si jí k sobě opatrně blíž, když ho políbí. Sám polibek prodlouží a pak se jí podívá do očí.* Už nikdy mě nestraš tak, jako teď, dobře? Ani netušíš, jak jsem se o tebe bál, když mi Sawyer řekl, co se ti stalo.

*Přikývne s pobaveným úsměvem.*Jo v tomhle s tebou souhlasím./Snad se nestane už nic, kvůli čemu bychom tu museli ležet.. Nebo snad se nestane něco jemu./*Pak se uchechtne.*Přece mi nechá tohle jedno malé vítězství..*Zamrká řasama. Pka si všimne jeho rukou, ani trochu se jí nelíbí představa, že si tohle dělal kvůli ní a dává si to za vinu. Musí zamrkat, aby zaplašila slzy.*Nechtěla jsem, aby sis tohle udělal. A na té vyhlídce jsem taky mohla být milejší..*Polkne. Když chytne její obličej, váhavě se mu podívá do očí.*Ale mám se za co omlouvat a je to omluvitelné. Já ti už odpustila, měl by sis odpustit taky.*Řekne a pousměje se na něj.*Neubližuješ mi. Udělal jsi to jednou, na nový rok, ale to už jsem ti odpustila. Teď mi rozhodně neubližuješ, právě naopak. Díky tobě se zase usmívám a jsem šťastná.*Na důkaz toho vykouzlí další úsměv.*Já tebe víc.*Zamumlá ještě předtím, než se políbí. Přisune se k němu trochu blíže a oplácí mu trochu delší polibek.*Budu se snažit tě takhle nestrašit. *Přikývne.*A ty zase nebudeš strašit mě, jasný?

Zázrak. *Zasměje se a pak se na ní zazubí.* Máš štěstí, že tě miluju. *Mrkne na ní a tohle vítězství jí tím pádem nechá. Pak si ale všimne jeho rukou a jeho dobrá nálada se vytratí. Řekne jí, že se nemá za co omlouvat a že to udělal proto, aby vykompenzoval to, jak jí ublížil. Ona si nemá co vyčítat.* Neměla jsi k tomu důvod. *Pokrčí zdravým ramenem a pak zavrtí hlavou.* Tohle si nedokážu odpustit nikdy. *Vydechne a pak se na ní dívá a v jeho očích je vidět všechna ta vina.* A díky mě jsi postřelená a teď si o mě děláš starosti. *Namítne a pak jí řekne, že jí miluje a po jejích slovech se pousměje.* Já tebe a nedohaduj se se mnou. *Řekne jí rychle a hned na to jí políbí, aby nestihla nic namítnout a schválně polibek co nejvíc prodlouží. Když se od ní odtáhne, řekne jí, ať už ho takhle neděsí a pak se na ní usměj.* Jasný, lásko. *Přikývne s úsměvem.*

*Zasměje se.*Jo, měl by z toho být nějáký svátek..*Pak se na něj zamilovaně usměje, jak to dělá vždycky, když od něj slyší ta slova "miluju tě." Když si pak všimne jeho rukou, vyčítá si to, protože si to dělal kvůli ní. Nikdy nechtěla, aby si tohle udělal.*/Naštěstí tou žiletkou nezajel dost hluboko, aby../*Povzdychne si a myšlenku raději nedokončí. Omluví se mu a pak řekne, že se má za co omlouvat. Zavrtí hlavou. Stejně si to bude vyčítat.*Ale měl bys. Vynahrazuješ mi to tím, že jsi teď tady se mnou. Naštěstí se to všechno vyřešilo. Jsme tady, spolu.*Usměje se na něj. Podívá se um do očí, ve kterých vidí tu vinu.*Dělám si o tebe starosti, protože tě miluju, je normální, když se člověk bojí o člověka, kterého miluje. A to postřelení není tvoje vina. Mohlo se to stát kdykoliv. komukoliv, aniž by jsi to nějak ovlivnil.*Pak řekne, že ona ho miluje více a než stihne něco namítnout, on ji políbí.*/Ale stejně tě miluju víc../*Namítne v duchu. Pak mu slíbí, že se pokusí ho už takhle neděsit a on nebude zase ji. Pak chvilku mlčí.*Jaspere.. měl by sis promluvit se svým tátou..*Řekne potichu.*Vím, že na něj jsi asi naštvaný nebo tak a nemáte spolu nějak vřelý vztah, šlo to poznat i před tímhle vším.*Poznamená.*Ale měl bys to s ním urovnat nebo se o to aspoň pokusit..*Pohladí ho po paži.*

Proberu to se Sawyerem. Můžeme to spojit s oslavou toho, že začal používat mozek. *Zasměje se a když si pak všimne jeho rukou, řekne jí, proč to udělal a že si nikdy nedokáže odpustit to, jak jí ublížil.* Jo, to je pravda. *Vydechne nakonec.* Stejně nevím, jak si odpustit. *Přizná a pak se na ní podívá a v jeho očích je všechna ta láska k ní a zároveň všechna ta vina.* Stejně si ale myslím, že jsem něco mohl udělat líp. *Mele si pořád svojí a pak vezme její ruku a políbí jí na hřbet, přičemž dává pozor na hadičky.* Mám takové štěstí, že tě mám. *Vydechne a ta láska, kterou k ní cítí se objeví i v jeho hlase. Následně jí políbí, aby se s ním nemohla dál dohadovat a po jejích dalších slovech sklopí pohled.* Nejsem na něj naštvanej. To on mi řekl, že jestli ti ublížím, už mi nebude mít co říct a končíme spolu. A přesně to se stalo, takže.... *Nedokončí tu větu.* Navíc teď je v kómatu. *Pokrčí zdravým ramenem.* Jasně, že bych to s ním rád urovnal, ale on to se mnou nejspíš už prostě vzdal.

Bez urážky, ale ty jsi ten mozek začal používat taky teprve nedávno, drahý..*Připomene mu s pobaveným úsměvem. Dělá si z němu jen legraci, i když je to pravda. Pak řekne, že se naštěstí všechno vyřešilo a oni jsou teď spolu tady.*Když nevíš jak si to odpustit tak já ti s tím pomůžu.*Řekne odhodlaně a natáhne se k němu, aby ho políbila, sama ten polibek trochu více prodlouží a je i trochu vášnivější, než je u ní normální. Pak se odtáhne.*Tohle je začátek.*Kdyby si více věřila, asi by na něj mrkla, ale i tohle je na ni úspěch, že mu aspoň něco naznačila.*Ty jsi strašně tvrdohlavý.. To snad ani není možný.*Povzdechne si.*Spíše já mám štěstí že mám tebe. Ty by sis našel určitě i někoho lepšího..*Řekne potichu. Pak ho políbí a když je mezi nimi chvilku ticho, zmíní i jeho tátu.*Podle mě nevzdal. Kdyby ano, pravděpodobně by tě s někým skutečně zasnoubil a nedoufal.. *Pokrčí rameny.*A i kdyby, i u něj si zasloužíš druhou šanci, kterou si zasloužíš, už jen kvůli tomu, že jsi mu pomohl. A za tím, že by sis aspoň s ním zkusil promluvit, přece nic nedáš..*Pořád ho hladí po paži. Chce, aby s tátou měl dobrý vztah, pokud to bude možné.*

*Zatváří se dotčeně a zklamaně potřese hlavou.* Tak jo ale vážně nefér. Já byl vždycky ten inteligentnější sourozenec. A ty se teď spojíš s mým starším bratrem a oba jdete proti mě. *Kdyby neměl postřelené rameno, asi by si založil ruce na hrudi. Takhle se spokojí jen s našpulenou pusou. Potom jí přizná, že neví, jak si odpustit. Překvapeně se na ní podívá, když mu řekne, že mu s tím pomůže a pak se od ní nechá vtáhnout od polibku a oplácí jí ho. Ta vášeň ho trochu překvapí, protože to od ní nečekal, ale nijak se jí nebrání a užívá si to.* To jsem hodně zvědavý na pokračování. *Sleduje její oči a jeho hlas je chraplavý touhou po ní.* Na to jsi přišla až teď? *Zasměje se, když si začne stěžovat na jeho tvrdohlavost.* Říkám ti to už poněkolikáté, lásko. Jsem Schreave. Moji prarodiče jsou tvrdohlaví, moji rodiče jsou tvrdohlaví, já a moji sourozenci jsme tvrdohlaví, naše děti budou tvrdohlaví, naše vnoučata budou tvrdohlaví.. A tak dále. *Pokrčí rameny a usměje se na ní. Pak jí řekne, že má štěstí, že jí má a po jejích slovech nadzvedne obočí.* Tohle nemůžeš myslet vážně, že ne? Dokázala by ses ty zamilovat do někoho jinýho? Protože já ne i kdybych se sebevíc snažil. *Kouká na ní a přemýšlí, jestli si z něj opravdu předtím střílela, protože tohle myslí smrtelně vážně. Pak jí políbí a začnou se bavit o jeho otci.* Víš co mi řekl? *Uchechtne se suše.* Že mě nezasnoubil, protože vztah se mnou by nikomu nepřál. Bylo by mu tý holky prý líto. *Řekne co mu otec řekl na akci, kde mu Charity představil. Pak si poslechne její další slova a pousměje se na ní.* Jo, to máš pravdu, lásko. *Přikývne nakonec.* Teď jenom musím doufat, že se probere a já budu mít šanci si s ním promluvit.

*Pobaveně se na něj dívá.*No tak, lásko neříkej mi, že ses tu ještě urazil..*Jde na ní znát to pobavení, ještě když vidí, jak má našpulené rty. Když řekne, že neví jak si odpustit, ujistí ho, že mu s tímhle pomůže. Pak ho vtáhne k sobě do polibky, který by od ní asi nečekal, ale to vlastně nečekala ani ona. Doufá, že to nebylo zas tak špatný. Ona na tohle není zvyklá, ale prostě to chtěla udělat. Řekne, že tohle byl jen začátek. Pak se torchu začervená, když jí dojde, co vlastně udělala.*Toho se dočkáš, až vypadnu odtud.*Poukáže na fakt, že jsou pořád na ošetřovně.*A budeme spolu zase v komnatě.*Slíbí mu. Pak řekne, že je strašně tvrdohlavý.*Ne, vím to už nějakou dobu, ale vždycky zapomenu, jak moc tvrdohlavý jsi.*Zasměje se spolu s ním.*Co ty víš, třeba postupně ta tvrdohlavost bude slábnout./Sawyer si třeba najde dívku, která nebude tak tvrdohlavá a Jasper../*Pořád se jí zdá nemožné, že by vážně byli spolu, i když chce.*/No, uvidíme../*Pak řekne, že spíše ona má štěstí, protože má jeho. Podle ní by si Jasper našel někoho jiného, lepšího, jak je ona.*Já bych to nedokázala.*Zavrtí hlavou.*Miluju jen tebe a vždycky budu. *Pousměje se.*Ty by sis možná našel někoho lepšího, jak jsem já.*Pokrčí rameny a podívá se na chvilku stranou. Když ji políbí její starosti ohledně tohohle na chvilku zmizí. Pka se baví o jeho otci a ona ho pozorně poslouchá.*To nebylo zrovna nejmilejší.. Nejspíš mu prostě ruply nervy. Já jsem s tebou moc šťastná, takže víš, že tohle není pravda.*Naznačí tím, že ví o čem mluví.*Určitě ano, musíš doufat.

Co když jo? *Pokrčí zdravým ramenem a snaží se pořád vypadat uraženě, i když se o něj pokouší smích. Pak se od ní nechá vtáhnout do vášnivého polibku, který rozhodně nečekal, ale který jí milerád opětuje. Hlas, který je chraplavý touhou po ní jí řekne, že se nemůže dočkat pokračování a cítí, že kalhoty mu najednou začínají být těsnější a těsnější.* /A pak že bych prej měl potřebovat prášky. Stačí mi tahle černovláska./ *Proběhne mu hlavou a pak se na ní pousměje a jeho oči jsou trošku potemnělé tou touhou a přáním jí vyrvat hadičky z ruky a odnést si jí do komnaty.* Doufám, že to bude co nejdřív. /Jinak se asi zbláznim./ *Pak jí připomene, že je Schreave a tím pádem je přeborník v tvrdohlavosti a po jejích slovech se zasměje.* Nebude. Nevím, koho si najde Sawyer a ostatní, ale já už jsem si jednu svojí princeznu našel. A ta je skoro stejně tvrdohlavá, jako já. *Zazubí se na ní a pak protočí očima.* Miláčku, tohle jsem od tebe slyšel naposledy, jasné? Jak jsi řekla ty mě. Miluju jen tebe a vždycky bude. Lepší už pro mě na tomhle světě není. *Zavrtí hlavou a pak jí řekne, co mu řekl jeho táta ohledně toho nedohodnutého zasnoubení.* Jo, nejspíš. /Nebo taky ne a Charity se mnou nebude nikdy doopravdy šťastná./ *Pomyslí si a pak se na ní pousměje.* Doufám. *Přikývne.*

Tak si tě budu muset udobřit, ale vzhledem k tomu, že jsme na ošetřovně to bude muset počkat do komnaty teda..*Usměje se na něj jako naprostý andílek a pak ho ještě na to políbí jinak, než je to u ní obvyklé. Když Jasper promluví slyší jeho hlas a skousne si zevnitř rty, aby ji ta bolest odvedla pozornost od toho, jak se teď chce červenat. Ale jak řekla, bude si muset počkat na pokračování, až ji odtud pustí do jejich komnaty.* Jo, to doufám taky.*Řekne s úsměvem. Chce jít odtud pryč a snad ještě více by ráda pokračovala v tom přesvědčování. Pak se baví zase o genu Schreave tvrdohlavosti. Poznamená, že může ten gen vymizet, nebo aspoň z části. Pak se na něj zamilovaně usměje.*/Vážně tím myslí mě?/*Pořád tomu nemůže uvěřit, ale to asi nebude moct nikdy. Pak se zmíní, že on by si určitě našel někoho lepšího, jak je ona.*/Na mě není nic až tak zajímavého./Dobře..*Řekne. Stejně si to bude myslet asi pořád, ale nebude se s ním o tom dohadovat.*Určitě.*Opraví ho s úsměvem. Když uslyší, že doufá, přikývne.*To je dobře.

Tak to budu do tý doby uraženej. *Pokrčí zdravým ramenem a už jen stěží přemáhá smích a udržet uražený výraz s našpulenými rty je pro něj hodně náročné. Nechá se od ní vtáhnout do polibku, který je o hodně jiný než jejich předešlé a to způsobí, že jeho hlas zní chraplavě díky touze po ní. Nemůže se dočkat, až odsud vypadnou a budou spolu sami v komnatě. Začnou se bavit o genu tvrdohlavosti, který je asi nejsilnějším v jeho rodině a je přesvědčený, že nikdy nevymizí. Tenhle gen se s nimi táhne už stovky let a bude ještě tisíce. Uvidí její zamilovaný úsměv a trochu překvapený výraz. Zamilovaně se pousměje a pohladí jí jemně konečky prstů po tváři. Pak si jí k sobě za bradu přitáhne a jemně jí políbí.* Ano, myslím tebe, princezno. Uvěř tomu. Tohle už se nikdy nezmění. *Usměje se na ní a palcem jí pohladí na bradě.* Dobře. *Přikývne.* A vztahuje se to i na tvoje myšlenky, jasné? *Doplní ještě a pak se na ní usměje.* Miluju tě. *Usměje se na ní.*

*Zasměje se.*Jako malý dítě..*Poznamená. Vidí, jak přemáhá smích a na ni tak působí skutečně směšně. Pak ho políbí, více vášnivěji, než kdy předtím a řekne, že na pokračování si bude muset počkat do komnaty. Vidí na něm, že to už moc chce. Jde to dost vidět. I když se snaží dělat, jakože nic, nejraději by se sama vydala do komnaty. Neví, jestli za to může nějáký vedlejší účinek těch prášků nebo je to jen kvůli Jasperovi.*/Je to spíše kvůli Jasperovi../*Pomyslí si. Pak se baví o Schreave genu tvrdohlavosti. Ona řekne, že někdy třeba vymizí a nebo se spíše utlumí. Nemůže pořád tak nějak uvěřit, že ona a Jasper jsou skutečně spolu a myslí tím vším ji. Když ji pohladí lehce po tváři, usměje se na něj. Neusmívala se snad nikdy tak moc na nikoho, jako na něj. Nakloní se k němu ještě trochu více.*Snažím se tomu uvěřit, ale prostě mi to přijde snad až moc krásné, aby to byla pravda./Jestli se mi to zdá a já jsem třeba jen v komatu, snad se neprobudím.. To raději budu žít v tomhle světě než ve skutečném, kde by o mě třeba nejevil zájem./Znáš mě už docela dobře..*Hlesne.*Ale dobře, pokusím se.*Slíbí mu.*A já miluju tebe a vždycky budu, ať se děje cokoliv.

*Když ho nazve malým dítětem, naposledy se na ní uraženě podívá a pak konečně nechá průchod tomu zadržovanému smíchu. Políbí jí a jeho hlas je pak chraplavý touhou po ní. Strašně moc by chtěl být právě teď v komnatě, aby mohli pokračovat. Nechce se mu na to vůbec čekat. Kdyby neměl rozum a Charity nebyla takhle hodně zraněná, asi by se na celou ošetřovnu vykašlal, vyrval jí hadičky z rukou a do komnaty si jí odnesl. (A taky kdyby se tam nehrálo - pozn. autora) Přes debatu o nemizícím genu Schreave se dostanou k tomu, aby ona konečně začala věřit, že je pro něj ta jediná. Jediná, kterou chce líbat. Kterou chce pozorovat jak usíná a mít jí ve své náruči. Jediná které chce říct, že jí miluje. A jediná, se kterou chce mít společnou budoucnost.* Tak myslím, že teď jsem s přesvědčováním na řadě já. *Poznamená potichu a pak jí políbí ještě vášnivěji, než ona předtím jeho a pak jí políbí do koutku rtů a polibky sjede přes její čelist až ke krku a klíční kosti.* Pořád ti přijde, že to není skutečné? *Zeptá se jí potichu, než jí na jedno místečko jemně kousne a pak na něj vydechne. Pak se od ní pomalu odtáhne a pousměje se, když vidí, jak se na jejím krku objevilo pár menších červených značek.* Jasně, že znám dobře dívku, která ukradla moje srdce. *Usměje se na ní a pak přikývne.* Děkuju. *Poděkuje jí za to, že se o to pokusí a pak jí řekne, že jí miluje.* A u mě si můžeš být jistá tím stejným.

*Nazve ho dítětem a zasměje se, když jí věnuje uražený pohled, kterému ale vůbec nepřikládá nějakou váhu, protože na něm vidí, že má co dělat, aby se spíše nerozesmál a on tak působí skutečně směšným dojmem. Oplatí mu polibek a stejně jak on tak i ona si přeje, aby mohli pokračovat a nebyli tady, na ošetřovně, ale v jejich společné komnatě. Pak se dostanou k tomu jejich genu tvrdohlaavosti a přes toto téma dojdou k tomu, že by ona měla konečně začít věřit, že je pro něj jenom ta jediná. Jí to přijde spíše jako sen. Jako by upadla do komatu, který ale očividně není tak hrozný, protože se jí v něm splnil ten největší sen. A to je ten, že má Jaspera. Nadzvedne obočí po jeho slovech, ale když ji políbí, usměje se do toho polibku a s radostí mu ho oplácí, i když v tomhle polibku je snad ještě více vášně, než v tom předchozím. Ne, že by jí to vadilo, naopak. Přivítá ho.*/Asi jsem se vážně zbláznila.. Nebo to je těma práškama./*Když jí polibky sjede až na krk a pak až na klíční kost, nakloní trochu hlavu, aby měl lepší přístup a musí si skousnou rty, aby nahlas nevzdychla.*Spíše ještě méně skutečné..*Pousměje se. Strašně moc chce pokračovat. Chce, aby se jí Jasper dotýkal a přijde jí, že to snad nevydrží, dokud odtud nevypadne. Když jí jedno místečko ještě skousne, spokojeně vydechne, už to nedokáže potlačit. Pak zase skloní hlavu, aby se mohla podívat na něj.*Mám od tebe na krku zase památku?*Zeptá se ho s úsměvem. Odpověď je jí jasná.*Tady si to nezamaskuju, takže všichni uvidí, jak si smě "označkoval".*Naznačí uvozovky.*Až se mě nějáká žárlivá sestřička pokusí přiotrávit, naštvu se.*Upozorní ho. Dělá si jen legraci, o čemž svědčí i její úsměv a jiskřičky v očích. Řekne mu, že ho taky miluje a pak se usměje. Začíná pociťovat únavu, ale snaží se na sobě nedávat nic znát. Nechce, aby odešel.*

*Políbí tak vášnivě, jako ještě nikdy a pak se jí zeptá, jestli už věří tomu, že je to skutečnost, když polibky sjede přes její krk ke klíční kosti.* Takovou představivost nemáš, lásko. *Potichounku se uchechtne a jemně skousne její pokožku, na kterou jí pak vydechne. Pak se od ní odtáhne a pousměje se, když vidí, jak se jí na krku objevují malé červené skvrnky.* Jenom malinkou. *Zazubí se na ní a pak se zasměje a zavrtí hlavou.* Nějaká žárlivá sestřička si může trhnout, protože mě zajímáš jenom ty a to je vše. Jestli se ti pokusí něco udělat, klidně je můžu nechat popravit. *Uchechtne se a pokrčí přitom rameny.* Já si tě ubráním, neboj lásko. *Usměje se na ní a políbí jí jemně na rty.* Měla bys odpočívat, drahá. Ať můžeš co nejdřív zase pokračovat v přesvědčování. *Řekne jí s úsměvem, když se od ní odtáhne.* Krásně se vyspi, broučku. *Políbí jí na čelo.* Miluju tě. *Vydechne, než se zvedne, naposledy se na ní usměje a pak se vydá zpátky ke svojí posteli.*

*Když ji políbí ještě vášnivěji než ona jeho předtím. Pořád nemůže uvěřit, že je to skutečné a nezdá se jí to jenom. Jasper se polibky přemístí přes krk až ke klíční kosti. Když se jí zeptá, jestli si pořád myslí, že je to jen sen odvětví, že ano. Je to moc příjemné. Není moc zvyklá na doteky, které by byly takhle příjemné. Když se odtáhne, vůbec se jí to nelíbí, ale ví, že tady pokračovat nemohou, i když si to asi oba dva moc přejí. Zeptá se, jestli má zase na krku červené flíčky díky jemu. Pka se uchechtne. Poznamená, že se ji ještě nějáká žárlivá sestřička pokusí otrávit.*/Nebo udusit v noci polštářem./Jo, skvělý vědět. Ale snad se to obejde bez takto drastických opatření..*Usměje se.*Věřím, že ano.*Oplatí mu jemný polibek. Pomalu na ní padá únava a i když se snaží na sobě nedávat nic znát, Jasper si toho všimne.*To máš pravdu.Dobrou moc drahý, taky tě miluju./*Věnuje mu pro dnešek poslední úsměv a až odejde, zase si opatrně lehne, aby měla pohodlí a za chvilku už usne.*

*Včera zmizela z plesu hnedka po Alexovi a běžela do své komnaty. Hlavou se jí honili myšlenky o tom, jak všem ubližuje, což je pravda a to ní nikdo nedokáže vyvrátit. Nechce lidem ubližovat, i když je to pro ně lepší. Když ji budou nenávidět bude lepší, než kdyby ji milovali a nebo jen měli rádi, protože ona všem jen ubližuje, jak si myslí celou tu dobu. V komnatě za sebou zabouchla dveře a zamířila ke svému nočnímu stolku, odkud vytáhla prášky na uklidnění. Často se zhroutí nebo je na pokraji zhroucení a vždycky si vezme prášek, který jí předepsal doktor. Ale včera neměla v plánu jenom to. Vzala si jich záměrně víc, vzala si je skoro všechny, které v té modré krabičce zbyly. Úmyslně je všechny spolkla a zapila to vodou. Stačí si vzít třeba jen tři najednou a hrozí vám otrava a případně smrt a ona si jich vzala podstatně více. Není se čemu divit, že právě to se stalo u ní. Jen ležela na posteli a čekala, dokud nepřijde smrt. To čekání jí ale přerušil její otec, který jí viděl utíkat z plesu a po chvíli se vydal za ní zjistit, co se stalo. Dostal ji na ošetřovnu, kde odpadla. Za dobu, co byla mimo z ní všechno doktoři dostali a ona se probudila teprve před pár minutama. Kolem ní chodí jedna sestřička, která něco dělá s kapačkou. Ani přesně neví co a je jí to vlastně i jedno. Moc nevnímá, ne do dobu, co uslyší odtažení závěsu, který je mezi jejím a druhým lůžkem člověka, který leží vedle. Nakloní hlavu na stranu, aby viděla, kdo tu ještě tvrdne a zarazí se. Vidí moc dobře známý obličej Alexe.*Do háje.*Hlas má chraplavý.*Nechcete mě odpojit?*Zeptá se sestřičky, která nad její prosbou jen zavrtí hlavou a jde se věnovat další práci.*

*Probudil se pred nekolika hodinami s desnou bolesti leve ruky. Kdyz k ni zajel pohledm zjistil, ze jeho zily jsou zalepene a potom si vsimne i hadicky z ruky.* /Krva....ziju./ *Kouka se do stropu a vzdy, kdyz je u nej nejaka sestricka, koukne ji nejprve na prsa a potom az na jeji oblicej. Jak zjistil, tak za zavesem vedle nej na dalsim luzku nekdo je, ale nezajima ho to. Kouka se jen do stropu a sem tam zatne zuby, kdyz mu jeho zilami pojede ostra bolest.* do prdele. *Zakleje a potom jen slysi, jak se zaves vedle nej odhrnuje a on natoi hlavu tim smerem a jeho modrozelene oci poznaji o jakou osobu se jedna. Tu, kterou ted rozhdne videt nechce. Hned se zase kouka na strop, jako by to byla ta nejzajimavejsi vec na svete.* /To jsem nemohl kurva chcpnout?... pockat.. Poslal jsem mamce tu smsku, kterou jsem ji psal potom, co jsem si tu ruku dorezal? Kde mam kurva svoje veci?/ *Koukne na sestricku, ktera e u Fallon.* Kde mam sakra svoje obleceni?

*Otevře konečně oči. Světlo je dost prudké a ona to musí rozmrkat. Když pak sestřička odtáhne závěsy, uvidí vedle sebe Alexe z čehož je tak stejně nadšená, jako kdyby jí doktor řekl, že jí udělají klystýr. Projevuje stejné nadšení. Hned se podívá zase pryč, konkrétně na sestru, která hodí kolem ní a požádá jí o odpojení od přístrojů, které ji drží naživu, což ona odmítne. Alexovi odvětví, že nemá tušení a odejde. Je potichu, podívá se na hadičku ve své ruce, která vede až k tomu velkému přístroji, který je taky mezi jejím a Alexovým lůžkem.*/Tak si to odpojím sama../*Proběhne jí hlavou. Neví, jestli by zemřela nebo ne, ale musí to zkusit. Přetočí se na bok a trochu se nadzvedne, aby měla lepší přístup. Ruku natáhne k zásuvce, do které je zastrčený ten přístroj. Postřehne, že má i červenou ruku, na které jsou vidět i otisky prstů.*/To je to místo, kde mě včera držel Alex../*Proběhne jí hlavou. Upřímně se ani nediví, že to skončilo takhle. Nedosáhne na tu pitomou zásuvku a frustrovaně zavrčí. Ví, že takhle to nepůjde, tak se posadí. Je dost rozklepaná. Chvilku jí to trvá, než si sedne a stoupne si na roztřesené nohy. Pak už dokáže ten otravný přístroj odpojit. Otravné pípání konečně utichne a ona si sundá i ty hadičky z rukou. Je jí někde, že jí to může i ublížit. Pak si sedne zase na postel a podívá se na chvilku na Alexe a pak zase do země.*

*Kouka se do stropu a stridavee na setricku, ktera tady vhodi u vedlejsiho luzka a sem tam ji koukne na prdel, dokud si nevsimne, ze je vedle nej na luzku lezi jeho velice obra znama. Fallon. Koukne se s usklebkem na sstricku a zeota se ji, kde ma svoje veci a potom se posadi. Jeho ruka ho boli, protoze v ni ma zapichlou kanilu, nebo jak se te sracce rika a vstane a jde k jedne skrini, kterou tevre a zacne ji prohledavat.* /V ty kosili, nebo satech, nebo, co je o si pripadam kurva teple./ *Nikde, ale nenajde svoje obleceni a tak se jen nasrane otoci a v om vidi, jjak Fallon odpojila ten pristroj.* Posrala ses? Okamzite si zase lehni. *Mraci se, zatim, co jde k jejimu luzku.* Zavolam sestru, Calvetova.

*Nelíbí se jí, že ji nechce sestra odpojit, a tak se prostě odpojí sama. Když odejde, snaží se dosáhnout na zásuvku, ze které by kabel vytáhla, ale to se jí nedaří. Frustrovaně si povzdechne. Začíná mít chuť něco rozbít, zakřičet a zdrhnout odtud. Což udělá hned jak odpojí ten přístroj. Nezůstane tu a už vůbec ne, když je tu i Alex. Nemůže s ním být v jedný místnosti. Je to moc riskantní. Od včerejška díky němu mát červenou ruku, i když moc dobře ví, že si to zaslouží. Zaslouží si, aby jí ublížil mnohem víc.*/Musím vypadnout, abych mohla dokončit to, co jsem začala včera../*Po nějáké době snažení se jí konečně podaří si sednout a pak se postaví na slabé nohy a s trochu roztřesenou rukou odpojí ten otravný přístroj. Štve ji. Hadičky vyndá z rukou a musí se posadit, aby si odpočinula. Stála tak půl minuty a má pocit, jako kdyby snad uběhla nějáký profesionální závod nebo co. Zvedne pohled k Alexovi a potřese hlavou.*Musím vypadnout.*Zamumlá. Vidí, že se blíží k jejímu lůžku, co se jí vůbec nelíbí. Zase se postaví na nohy a snaží se co nejvíce narovnat.*/Hlavně se neklepej, hlavně to ne../*Porozhlédne se kolem sebe, jestli někde neuvidí své oblečení.*/Museli mě sem donést v kostýmu.. Co je lepší, procházet se po paláci jako Jasmine nebo v týhle. noční košili?/*Podívá se kriticky na to, co má na sobě teď.*/Jasmine bude méně nápadná. Budou si myslet, že jsem to včera přehnala s pitím../*Stejně ani kostým a ani nic jinýho kolem sebe nevidí. Alexovu přítomnost se mezitím snaží ignorovat.*

*Kdyz je ta sestra proste krava, tak se proste zvedne a dostane se kk nejake sprini ve snaze najit si obleceni, ktere nenajde.* /Jasny ty picusi.. Vyhodili o jestli bylo odk zasrane krve, nebo tak neco, ale kurva tady odmitam behat, jako zasrsnej teplous v pyzanu pro zensky./ *Pomysi si s usklebkem a koukne na to, co ma na sobe.* Jo na me jsou i tyhle teplousky veci zatracene maly. Kdybych chtel provetrat koule, nemusim to zatracene ani moc zvedat. *Zamumla a zabouchne skrin a  vytahne si kosili.* Fajn, aspon ze ty trenky, ktery jsem si nastesti vzal mi nechali. * Pusti tu kosli ze zamumlanim, ktera mu stejne spada ani ne do pulky stehen.* /Vypada to, ze nepocitali, ze jim sem nekdy prijede chlapek, co meri 213 centaku no./ *Sklebui  se na ten kus hadru a jakmile se otoci a uvidi, co Fallon predvadi, jde k jejimu luzku a jakmile se snazi se postavit, jednoduse natahne nezanenou ruku a zatlaci ji jemne na hlavu, cimz ji zase posadi nazpet.* Tohle irkusovy cislo si nacvicis jindy. Te si proste lehnes. Ber to jako rozkaz prince. *Stale ma ruku na jeji hlave a sleduje ji svyma modrozelenyma ocima.* Le-hni si.

*Když slyší Alexe, který si stěžuje na délku toho kouzelnického hábitu nebo do čeho je to oba dva navlíkli, má ušklíbne se nad tím pobaveně. Ale jelikož je otočený, nemůže to vidět. Hned se kvůli tomu v duchu okřikne a na tvář nasadí masku, aby nedávala nic najevo. Na tváři ji má tak často, že to snad není ani možné. Ale to jak v tom Alex vypadá je vážně vtipné, to musí uznat. Pak si stoupne a odpojí ten otravný přístroj z elektřiny, která ho pohání. Musí se zase posadit, aby si odpočinula. Je slabá, cítí to, ale bude se odtud snažit utéct, dokud se jí odtud prostě nepovede se dostat. Vidí, že se její společník blíží k ní a chce zase vstát, aby mohla odejít dál od něj, ale nestihne to. Nedívá se na něj, teda dokud ji nezatlačí za hlavu zase dolů. Kvůli tomu nesouhlasně něco nesrozumitelného zamrmlá.*Nelehnu si. Musím odtud pryč. Musím dokončit to, co jsem včera nedokázala.*Řekne vzdorovitě. Když zmíní svůj titul, ušklíbne se. Alexe jako prince nebere. Nechová se tak a ona na jeho titul zapomněla. Nelíbí se jí jeho ruka na její hlavě, nakloní ji na stranu, aby se dostala z jeho dotyku.*Nestarej se o mě. Nemáš k tomu důvod. Ublížila jsem ti a ty bys mě měl nenávidět. Nic jinýho si ani nezasloužím. *Když říká tohle, nedokáže mluvit tím ledovým hlasem. Nebo ne úplně. Jestli ji poslouchal pozorně musel tam slyšet ty výčitky, smutek a bezmocnost. Nepodívá se na něj, nedokáže to. Bohužel stojí přímo před ní a ona se prostě nemůže postavit a odejít.*/Tak jinak../*Pomyslí si.*/Když si lehnu, určitě odejde. Pak se odtud dostanu./*Povzdechne si a posune se na posteli více dozadu. Teď je v takovém polosedu. Váhavě se na něj podívá.*Ležím, můžeš jít.

*Je u skrine, kde, ale nenajde to, co hledata to svoje obleceni. Nakonec skrin zavre se slovy, ze kdyby potrebovl provetrat koule nepotreboval by ani moc namahy k tomu, aby ji vyhrnul, protoze by stacilo, aby jen zvedl ruce a vyhrne se ta blbna sama. Nadzvedne ji, aby se ujistil, ze ma pod tim trenky, ktere si vyjmecne vzal a jakmile se ujisti, ze je to skutecne tak, tak to da zase dolu a koukne na Fallon, zrovna v momente, kdy vstava a tak jde k jejeimuluzku s zatlacenim na hlavu ji zase posadi zpet na jeji luzko a nasledne ji rekne, aby si lehla , jinak, ze na ni zavola sestru a potom se usklibne.* Tak na takovou sracku hezky rychle zapomen. *Usklibne se.* Nevim, co jsi udelala za picovinu ty, ale proste zustanes tady s tema kootinama v rukach. *Kdyz uhne a on ak da zase ruku ke svemu telu, sleduje, jak polosedi a pokrci rameny a sdne si do nohou jeji postele a pokrci jednu nohu.* /Kdybych nemel ty trenky, videla by meho ptaka. Hmmm nevadilo ji to./ Kam bych asi tak podle tebe mel jit? Jsem tady stejne jako ty, jen ja nemam mit ty sracky. *Kyvne hlavou na pristroj.* O co ses sakra pokousela hm? A asi jo. Mel bych te nenavidet za to, ze jedina osoba kterou jsem miloval nastavila kundu jinymu curakovi, ale nenavidet te, asledovat jak se zabijis je kurva neco jinyho.