Ošetřovna paláce

*Pousměje se na něj.*Třeba jednou.*Přitaká. Snaží se jejich papoušky rozmluvit a doufá, že se jí to jednou i podaří.*Ji ochočila? Ho ochočila! Nedělej mi z Lokiho holku.*Odfrkne si naoko uraženě, ale pak se usměje, pobaveně. Pak potřese hlavou a raději se s ním nedohaduje o tom, jestli přehání a nebo ne. Podle ní ano.*Jo, za pár týdnů mu půjdu na svatbu. Stejně se z chvilku zamiluje.*Uchechtne se a pak se nakloní blíže k plexisklu.*Ale víš na co se těším ještě více? Až půjdu na naší svatbě, k tobě uličkou. A Loki za mnou jako družba. Napadlo mě, že by mohl nést i prstýnky, na polštářku, ale ještě by je sežral.. Takže to asi ne.*Uchechtne se.*Jak jako nejrychleji sbalit?*Lehce se zamračí, i když to, že je naštvaná jí asi nespolkne, protože se usmívá.*Já vím. Právě proto se jich na to z části chci zeptat. Ty, které odpoví nafrněně by nebyly dobré. O všem pak poinformuju i Wyatta. Jak se chovaly. Pokud by mu to třeba pomohlo i v rozhodování o tom, kdo vypadne jako první./Třeba by mu to pomohla se ujistit v tom./Loki bude sedět vedle mě. A holky, které se mi nebudou líbit budou jeho obědem.

Mluvil jsem o něm jako o kočce. *Zasměje se a potřese u toho hlavou. Když se k němu nakloní blíž, napodobí jí a položí ruku na sklo.* Nemůžu se dočkat, až tě uvidím v bílých šatech a s kyticí a budu vědět, že za pár minut budeš oficiálně jenom moje. Už tě nikdy nikam nepustím a budu jenom se svojí milovanou manželkou. *Usměje se na ní zamilovaně.* Prstýnky může přinést někdo, komu neposlouží jako večeře. *Zasměje se. Dal by cokoliv za to, aby jí mohl teď políbit a cítit sladkou chuť jejích rtů.* Jak asi? *Zasměje se a pak uzná, že ty otázky, který má připravený, nejsou úplně blbý.* Rovnou nech do tý místnosti, kde je budeš zpovídat nainstalovat jednostranný sklo a na druhou stranu usaď Wyatta. *Poradí jí se smíchem.* /Hlavně je ale nesvazuj a nesviť jim do obličeje baterkou./ *Dopoví v duchu. Nahlas to neřekne, protože moc dobře ví, že podobné ironické nápady připadají jeho snoubence naprosto úžasné a má pud je realizovat.* Ty si tě určitě zamilujou. *Uchechtne se a pak trochu stáhne obočí, protože se mu začne dost motat hlava. Vidí, že k nim akorát míří jedna ze sester a ta vytřeští oči, když ho uvidí. Následuje směr pohledu ke své ruce a uvidí na ní trochu krve.* /U vážnějších případů se objevuje pocení krve./ *Proběhne mu hlavou jedna z vět z Illea News, kde o viru mluvili. V závěsu za sestrou přiběhne i několik doktorů a jeden z nich rovnou odvede Camille.* Miluju vás. *Řekne jí, zatímco jí doktor tlačí pryč s tím, že musí pryč, aby se nenakazila ona nebo dítě. Během další hodiny se snaží Chrisovi nějak pomoci a nakonec se rozhodnou ho uvést do umělého spánku, aby se jeho tělo mohlo co nejlépe s virem poprat samo a nic ho v tom nerušilo. Jakmile je to hotový, jeden z doktorů to jde oznámit i Camille.*

Tak to jo..*Přikývne. Pak řekne, že se na svatbu Wyatta těší, ale ještě více se těší, až bude kráčet ona na jejich svatbě uličkou k němu a za chvilku bude vědět, že budou manželé. Nakloní se blíže ke sklu a položí ruku na stejné místo jako on. Přitom se na něj dívá se zamilovaným úsměvem.*Už jsem jen a jen tvoje teď lásko. Nikoho jiného nejsem a ani nebudu.*Pousměje se na něj.*Ani nevíš, jak moc ráda bych tě teď políbit, objala a už nikdy nepustila.*Řekne a musí rozmrkat slzy, které se jí objeví v očích. Pak se uchechtne. Pak se uchechtne nad tím, že se budou chtít účastnice jejího bratra po setkání s ní nejrychlejí sbalit.*Věř mi trochu, ne?/Pořádně si je proklepnu../No vidíš, to mě nenapadlo. To bych mohla zkusit, kdyby o to Wyatt stál.*Zamyslí se nad tím.*No určitě. Jak by nemohly?/Budou mě nenávidět a proklínat po první otázce spíš./*Všimne si sestry a jejího pohledu. Sama se podívá na Chrisovu ruku a má pocit, že jí srdce vynechalo několik úderů. Ani nezaregistruje, že ji doktoři donutili vstát. Podívá se vyděšeně na Chrise.*/Nesmí zemřít, nesmí../Já tebe taky!*Zakřičí ještě. Na chodbě, kam ji dovedou, se jí spustí slzy. Čeká a nervózně přechází okolo dveří. Klidně tu bude i celou noc, dokud jí neřeknou, co se děje. Když k ní míří jeden z doktorů, bojí se nejhoršího. Že to nezvládl. Proto, když jí řekne, že je Chris v umělém komatu, uleví se jí. Chvilku jí ale trvá, než jí dojde, že od teď s ním nebude bůh ví jak dlouhou dobu mluvit. Že už možná nikdy. */Co když to nezvládne? Co když doktoři nenajdou lék včas? To už ho ani nikdy neuslyším, jak mi říká, že mě miluje? Jak mluví na mé břicho, kde je naše dítě? Jak to bez něj zvládnu? /*Doktor pozná, že na tom není nejlépe, takže ji sám doprovodí ke komnatě. Odmítne to, že by s ní někdo zůstal. Chce být sama, když bude brečet celou noc o polštáře. */Pokud to nezvládne.. Ani jsem se s ním nestačila rozloučit.. Proč to musel chytit zrovna on? Ze všech lidí v paláci, proč on byl první nakažený? Když jsem si konečně uvědomila, že ho miluju, po tom všem, co se stalo.. O něj nakonec přijdu?/*Hned, jak se za ní zabouchnou dveře do komnaty, sjede na zem a opře se zády o ně. Nedokáže zastavit slzy, ani vzlyky. I když je Chris ale v komatu, nebude jí to bránit v tom, aby za ním chodila každý den. V tom hodlá pokračovat.*/Nenechám ho tam jen tak samotného./

*Už několik dní leží na ošetřovně a nehorázně se nudí. Většinu dne jen zírá do stropu. Občas projede Illeagram, i když to ji spíše štve pozorovat, když vidí, jak se všichni baví a ona tu leží a pomalu umírá, jak říkají doktoři. Cítí se špatně, ale snaží se to nedávat najevo. Má tu několik časopisů, i když moc nečte, asi pět jich už přečetla. Není tu moc co dělat. Přijde k ní sestra a oznámí jí, že ji čeká návštěva. Nadzvedne obočí a pak se podívá směrem k plexisklu, které teď odděluje ji a Zaydena. Více se posadí na posteli a pousměje se na něj.*Ahoj. *Pozdraví ho. Prohrábne si vlasy. Na sobě má obyčejné bílé legíny a bílé tričko, které jí dali tady. Vlasy má jen tak rozpuštěný a ani není nalíčená, takže je jí jasné, že musí vypadat příšerně.*Jak se máš?

*dneska už ho konečně pustili k Chrysane. Ráno mu také udělali test, který je negativní. Prozatím, nakazit se stále samozřejmě může. Moc poslednídny nespí, takže pod očima má kruhy. Poprvé, za tu dodbu co je v Illey se spojil s rodiči a snaží se nějak pomoct hledáním léku na ten virus. Už se to dostalo i do Austrálie. Sice je nakažených jen minimum, ale čísla stoupají. Naštěstí ne tak rychle, jako v Illee. Na sobě má jednu ze svých mikin, dneska pro změnu černou, a černé džíny.* Ahoj. *řekne a pousměje se na Chrysane. Neunikne mu, jak vypadá. Posadí se do křesla, které je hned naproti její posteli. Štve ho, že mezi nimi musí být to plexisklo. Nejraději by jí objal a políbil.* Lepší otázka je, jak se máš ty? *pousměje se.* Chybíš mi...*potlačí povzdychnutí a jeho výraz trochu posmutní.*

*Upřímně.. Ráda zase Zaydena vidí. Chyběl jí. I když se jí nelíbí to, jak riskuje tím, že je tady. Nechce, aby se ještě nakazil.Pousměje se na něj a sjede ho pohledem a pohledem se zastaví u jeho mikiny.*Další mikina? Ty se v nich snad i koupeš, ne? *Uchechtne se.*Já se ptala první.*Řekne mu a počká, než jí odpoví.*Ty mě taky. *Řekne mu..*Upřímně.. asi nikdo z nás nečekal, že tohle řeknu, co? Ale je to tak.*Vidí, jak jeho výraz posmutnil a potřese hlavou.*Neboj Zaydene. Doktoři za chvilku přijdou na lék a my budeme zase spolu.*Nechce ho vidět se trápit.*Jinak se cítím ještě docela dobře.. Nejsme jeden z nejvážnějších případů. Doktoři říkají, že by to mohlo být o dost horší, takže klid. *pak si vzpomene na jeho test.*když tu sedíš hádám, že tvoje testy byly negativní.*Vydechne úlevně.*Neodpustila bych si, kdybych tě nakazila.

*Je rád, že ho konečně pustili za Chrysane. Hrozně moc mu chybí a udělá všechno proto, aby byla zase v pořádku.* Buď zticha, Brepto. *uchechtne se a posadí se na křeslu, které je naproti její posteli.* Ujde to. *neochotně ji odpoví na otázku. Na něm přeci nezáleží. To ona je nemocná. Celkem ho překvapí, když i ona řekne, že jí chybí. Ale donutí ho tím se usmát.* To jsem vážně nečekal, ale stěžovat si nebudu. *uchechtne se.* Udělám všechno proto, abys byla v pořádku, Chrys. *Řekne vážným tónem. Nedopustí, aby se jí stav zhoršil. Nemůže ji ztratit potom, co si konečně přizal, že se do ní zamiloval a řekl ji to.* Vyšly negativní.*potvrdí jí* Nebyla by to tvoje chyba, Chrysane. Nijak bys to nemohla ovlivnit. *řekne a lehce se zamračí. Navíc to on se k ní přiblížil i když mu řekla, ať to nedělá.* Mluvil jsem s Claviem. *netuší, jak na tohle bude Chrysane reagovat.* Pozdravuje tě a mám ti říct, že je mu to líto. *povzdechne si.* A oba jste mimochodem hrozní paličáci...*potřese hlavou.*

*Když ji nazve Breptou, propálí ho očima.*Zadek mi nebude říkat, co mám dělat.Oplatí mu to a lehce se nad tím ušklíbne. Ale jde na ní znát i pobavení. Zeptá se, jak se má a když jí on položí stejnou otázku řekne, že ona se ptala první a když ji teda odpoví, vítězně se usměje.*Spal jsi někdy v posledních dnech? Vypadáš jako kdyby ses chystal na konkurz do zombie filmu.*Uchechtne se. Přizná mu, že jí taky chyběl.*Ještě aby sis stěžoval. A nediv se. Je tu hrozná nuda, chyb mi i to naše dohadování./Stejně jsem měla vždycky pravdu./Já vím Zaydene, já vím. Budu v pořádku, neboj. *I když je nemocná, to ona je, kdo spíše uklidňuje jeho. Zeptá se ho na testy, ví, že mu je dělali a je neskutečně ráda, že je v pořádku.*Mohla bych za to. Několikrát jsi mě za ten den políbil, byla jsem u tebe blízko, nakazila bych tě. /Takže bych za to mohla já./*Když zmíní Clavia, nasadí snad automaticky kamennou masku.*Jasně.. mrzí.*Uchechtne se suše.*Mrzí ho to vždycky. Vždycky se snažím mu pomoct, bavit se s ním už od malička a on se mi vždycky posmíval a odháněl mě pryč a křičel na mě. *Pokrčí rameny.*Už je mi jedno, jestli je mu to líto a nebo ne. Já jsem s ním skončila. Nehodlám se bavit s někým, kdo mi jen ubližuje. Po osmnácti letech toho mám dost.

To si piš že bude. *uchechtne se, ale nemyslí to až tak vážně. Všimne si, jak se vítězně usmála, když ji na otázku odpověděl první a potřese nad tím lehce hlavou.* Spal jsem dost, neboj. A až tak hrozně nevypadám. *namítne naoko uraženě, ale pravda je, že opravdu moc nespal a možná by nějakou vedlejší roli ve zombie filmu dostal. Celkem ho překvapí, když Chrysane uzná, že jí taky chybí.* To mi chybí taky. A i spousta dalších věcí. Od teď tu budu chodit častěji, aby ses tolik nenudila. *usměje se.* Promiň..spíše bych měl utěšovat já tebe, co? *omluvně na ni koukne.* Budeš v pořádku, slibuju. *řekne vážně. Udělá pro to vše. Vytkne ji to, že kdyby se nakazil, tak by to byla její chyba. Není to pravda* Nemohla bys za to. To, že jsm tě políbil a že jsi u mě byla blízko bylo taky moje rozhodnutí. Nic z toho by nebyla tvoje chyba. *řekne tvrdohlavě. Pak zmíní Clavia a nedokáže si představit, jak bude Chrys reagovat.* To chápu a je mi líto, jak se k tobě choval, ale jeho to vážně mrzí. Zkus mu dát ještě jednu šanci. *pokusí se jí přesvědčit.* Dalas jí i mě, tak to zkus i u něj. *pokrčí rameny. Chce, aby se ti dva konečně usmířili a potom, co potkal Clavia ví, že ho to opravdu mrzí. A navíc si oba myslí to samé. Že jeden druhému ničí život a přitom to není pravda.*

*Zeptá se ho, jestli v posledních několika dnech spal, protože na to skutečně nevypadá. Naopak by se podle ní mohl v pohodě ucházet o roli v zombie filmu a vyhrál by to hned po prvním kole a druhé by díky němu ani nebylo. Pak uzná, že jí taky chyběl, i když je to asi pro oba překvapující. Usměje se na něj.*To budu ráda. Když tě sem doktoři pustí. Ale zase moc neriskuj.. kdyby se ti něco stalo kvůli mě, neodpustila bych si to.*Potřese hlavou. Nechce, aby to chytil jen proto, že nechce, aby se nudila./To je v pohodě. Neomlouvej se.*Mávne nad tím rukou.*Věřím ti. Vím, že se snažíš najít lék.. Říkali mi to.*Pousměje se na něj. Je mu za to vděčná.*Byla by. Já to chytla jako první a nakazila bych tě.*Potřese hlavou.*Co tvoje komntaa? Hádám, že teď je ve stejném stavu v jakém byla předtím, než jsem ji trochu uklidila./To byla katastrofa./*Když začne mluvit o Claviovi, nasadí kamenný výraz, který se nezmění ani, když o něm mluví. I její hlas je jako bez emocí.*Vážně ho to mrzelo vždycky. A stejně se vždycky zachoval úplně stejně. Celej můj život se ke mě chová stejně. Ničím mu život, očividně. A on ničil zase ten můj. Když jsme byla malá a další děcka se mi sáli, protože jsem neměla kamarády, myslíš, že se mě zastal? Ne, nezastavil, smál se s nimi. Pakmi ještě často bral Mickeyho a Raphaela, jo může se to zdát vtipný a jemu to tak přišlo, ale oni byli jediní moji přátelé tehdy. Nikoho jsem jinýho neměla. Ani bratra. Maximálně tak sestru, ale ta byla malá. *Potřese nad tím hlavou. To ji ubližovalo nejvíce, že jí několikrát málem ublížil jediný její kamarády, tehdy.*Tobě jsem dala druhou šanci. *Řekne to dost důrazně.*On mi ublížil několikrát a já mu dala další šanci. Tohle by nebyla druhá šance, ale tak miliontá. Osmnáct let jsem mu šance dávala a teď toho mám dost. *S Claviem skončila. Je jí jedno, že je to její bratr. Ona ho tak nevnímá.*/Nikdy se ke mě jako bratr nechoval. Není to můj bratr./

Neboj, nic se mi nestane. Vždyť je mezi náma to blbý plexisklo. *propálí plexisklo pohledem, jakoby to byla živá věc, která má city. Nejraději by ho odstranil.* A přeci tě tady nenechám samotnou. *s úsměvem na ni mrkne. Pak si uvědomí, že spíše on by měl uklidňovat jí a ne ona jeho, a tak se jí omluví.* Brzo budeme zase spolu a budeš i se svými želvami. *ujistí ji a při zmínce o želvách se pousměje. Pořád mu to přijde jako divný koníček, ale na druhou stranu mu to přijde roztomilé.* Ale to, že ses nakazila, přeci nemůžeš! Nic by tvoje chyba nebyla. *povzdechne si.* A teď budeme dělat, jakože jsem tě umlčel a ty už nic na tohle téma neříkej, ano? *navrhne ji a v jeho hlase jde znát lehké pobavení.* Možná trošičku. *uzná, že jeho komnata je zase ve stejném stavu. Ne-li horším. Pak začne mluvit o Claviovi. Štve ho, že jsou oba stejně tvrdohlaví a myslí si to samé a kvůli tomu se jeden druhému vyhýbají. Všimne si jejího kamenného výrazu i hlasu a potlačí povzdechnutí. Pak se jí snaží přesvědčit, že to Clavia opravdu mrzí. Aspoň posledně to tak na něj působilo. Vyslechne si její slova a hned začne litovat toho, že o Claviovi vůbec začal mluvit.* Dobře, už o tom nemluvme, ano?*navrhne jí a prohrábne si vlasy.* Promiň, neměl jsem to vůbec vytahovat. Akorát ti tak ničim náladu ještě víc...*uhne pohledem. Opravdu toho lituje. Akorát ji tak ničí náladu ještě víc a to nechce. Chce na její tváři vidět zase úsměv, kterému propadl a do kterého se zamiloval.* Potřebuješ něco? Zařídím ti všechno, co budeš chtít.

*Jo, to by mělo být v pořádku.*Přikývne a všimne si, jak propaluje pohledem to plexisklo. Uchechtne se nad tím.*Za chvilku se tě lekne a skutečně zmizí.*Poznamená. Řekne, že si nemusí dělat starosti a to, že ji neuklidňuje mu nezazlívá.*Jo, budu s tebou se želvami. To bude dokonalý.*Přikývne.*No.. za to asi nemůžu.*Neplánovala, že se nakazí přece.*Ale i tak. Ohrozila jsem tě.*Pokrčí rameny. Bude si to zazlívat i nadále, i když nic neudělala.*Jo, to téma uzavře. Stejně si to bude vyčítat i nadále a nemá chuť se o tom s ním i nadále dohadovat. Zeptá se, jestli je jeho komnata zase v naprosto příšerném stavu a zasměje se, když jí to potvrdí.*Takže to tam vypadá jako po výbuchu..*Potřese hlavou.*hele, ale občas aby sis vyvětrat mohl. Otevřít okno nedá takovou práci. A vracet věci na svý místa.*Teď naráží na všechno pochází v jeho pokoji. Ví, že balil, protože jak i ona chtěl i on odejít, ale i tak. Pak se baví o CLaviovi a ona nedává najevo žádné emoce. V jejich skrývání je skutečně dobrá.*V tomhle s tebou souhlasím taky.*nechce se o něm více bavit.*Zaydene, chápu, že se náš vztah snažíš napravit a nijak ti to nezazlívám, jenže já nevěřím, že by se to mohlo zlepšit. Za osmnáct let jsme se k sobě jako sourozenci snad nikdy ani nechovali. Prakticky Clavia jako svýho bratra nevnímám. Možná jsme sourozenci pokrevně, ale jinak je pro ně skoro jako cizí.*Pokrčí nad tím rameny.*Hlavně si nic nevyčítej.*Protočí nad ním očima.*Ne, jsme v pohodě, v rámci možnosti. Mám tu časopisy, mobil se sluchátky. Nevím, co bych ještě chtěla. Nic nepotřebuju.

*začne pohledem propalovat plexisklo a po jejich slovech se uchechtne.* To je účel. Ale moc to nefunguje. *protočí očima. Pak se na ní zamilovaně usměje.* To bude. *potvrdí, že to bude dokonalý. Pak ji začne vymlouvat to, že kdyby se nakazil, tak by ta to mohla ona. Není to pravda. Ona by za nic nemohla.* A to je mi jedno. Byl bych s tebou za jakýchkoliv podmínek. *pak to téma ukončí tím, že je umlčí, i když jen v představách. Pak ji potvrdí, že jeho komnata na tom není zrovna nejlépe.* Zas tak strašný to není.* řekne naoko dotčeně.* Ne, to počká na tebe. Tobě to minule tak pěkně šlo a já bych to neudělal tak dobře. *zazubí se na ni. Na tom, jak vypadá jeho komnata mu nezáleží. Všimne si, jak nedává najevo žádné emoce. Musí uznat, že ve skrývání emocí je vážně dobrá. Nakonec tedy jejich vztah nechá být a lituje toho, že o tom vůbec začal mluvit. Akorát ji tak kazí náladu ještě víc.* Já jen nechci, aby ses nad tím trápila. Raději tě vidim, když se směješ, Brepto.*pokrčí rameny.* /Na to už je trochu pozdě../ Vždyť jo, nic si nevyčítám. *zalže. Vyčítá si to a vyčítat si to bude. Pak se jí zeptá, jestli něco nepotřebuje.* Dobře, ale kdybys cokoliv chtěla, tak mi řekni, ano? *zeptá se jí starostlivě. Chce, aby se cítila v rámci možností co nejlépe.*

*Řekne, že jestli takhle chvíli bude pohledem propalovat to plexisklo, snad vážně zmizí. Uchechtne se nad jeho odpovědí. Řekne, že až budou spolu, oni dva a želvy, bude to nádherný. Těší se na to, skutečně. Všimne si jeho zamilovaného úsměvu a sama se usměje. Sice to není takový zamiilovaný úsměv, jako i Zaydena, ale menší náznak něčeho tam už je. Pak společně uzavřou to téma obviňování se z toho, kdo mohl koho nakazit. Stejně si to bude vyčítat. Baví se i o jeho komnatě, která jak se zdá bude zase v hrozným stavu.*Takže od toho,, co jsem ti jednou uklidnila jsem se zavázala k tomu, že to budu dělat i nadále, jo?*Nadzvedne obočí.*Jo, šlo mi to a tvoje komnata zase vypadala trochu lidsky. A bylo by to i lepší, kdybys mi neskočil do té právě ustlané postele. Jako malý dítě.*Pousměje se Pak se baví o jejím bratrovi, což jí není příjemné ani trochu ale nechce, aby si to Zayden vyčítal.*Jasně, nevyčítáš.*Protočí očima.*Už docela poznám, když zalžeš.*Řekne mu.*/A tohle je přesně ten případ./To bych si taky mohla vyčítat to, jak pořád melu o tvý sestře a připomínám ti, že se může ještě někde najít.*To jí přijde jako naprosto stejná věc.*Vím, že to myslíš dobře. Ale já už tomu fakt nevěřím, že bych někdy s Claviem měla dobrej vztah.*Pokrčí lehce rameny.*Vím, že nechceš, abych se trápila a jsem ti za to vděčná. Že se tak staráš. A snažíš se mě vždycky rozesmát.*Pousměje se na něj přitom.*A jinak.. Nejsem Brepta.*Zamručí.*Kdyby něco, řeknu ti to. Ale momentálně mě nic nenapadá.

*zamilovaně se na ní usměje, když řekne, že až bude s ním a želvami, tak to bude dokonalé. Pak už nechají být téma "kdo koho mohl nakazit" a začnou se bavit o jeho komnatě. Nechápe, co na tom uklízení Chrysane pořád vidí. Jemu to přijde zbytečné. Stejně to tam za pár dní bude vypadat stejně.* Ano, pochopila jsi to správně. Za to ti připíšu plusový body. *popíchne ji a zazubí se.* Ale ono to bylo tak hezky ustlaný a ta postel přímo volala, abych do ní skočil. *zasměje se. Pak si začne vyčítat to, že vůbec začal o Claviovi mluvit.* Ale to si nemáš proč vyčítat. Na rozdíl ode mě. Já ti tím akorát zkazil náladu ještě více. *stojí si za svým. Bude si to vyčítat a Chrysane to nezmění.* Třeba jednou budete mít dobrý vztah. *pokrčí rameny.* Za to mi vděčná být nemusíš. Tvůj úsměv je nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. *řekne upřímně a pousměje se.* Ale jsi. Moje malá trpasličí Brepta. *zazubí se na ni. Téhle přezdívky už se prostě nezbaví. Pak se začne zajímat o to, jestli něco nepotřebuje.* Dobře. *kývne hlavou.* Už je dost pozdě a ty bys měla odpočívat. Pak by se tvůj stav mohl zhoršit. *řekne, zvedne se z křesla a přejde blíže k její posteli.* Přijdu i zítra, ano? *pousměje se.* Nebo chceš, abych ještě zůstal?

*Zeptá se, jestli se tím, že mu jednou pomohla uklidit pokoj upsala k tomu, že to teď bude dělali pravidelně a uchechtne se.*Doufám, že mi dáš aspoň dobré doporučení jako uklízečce. Na popichování jsou přece dva a ona to nemůže nechat jen tak.*Jo, taky jsme ti načechrala polštáře, to jsi taky postřehl? je to docela rozdíl po tom, víš?*Zasměje se. Chvilku se baví o Claviovi a ona si nepřeje, aby si to vyčítlal. Ví, že jen chce, aby se jejich vztah udobřil, ale ona nevěří, že by se něco takového mohlo stát.*Taky bych si mohla říct, že jsem ti tím kazila náladu.*Pokrčí lehce rameny.*A nevyčítej si to prosím tě. Nebo si budu já vyčítat to, že se kvůli mě trápíš a ještě si vyčítáš to, že ses snažil urovnat můj vztah s bratrem.*Už se do toho sama zamotává.*Nebudeš si to vyčítat.. Kvůli mě?*Udělá na něj psí oči.*Navíc náladu si mi nezkazil. Prostě na něj občas přijde téma a já jsem docela zvyklá. Bráním se tou kamennou maskou.*Řekne mu.*Třeba jednou./Rozhodně ne./*Když řekne, že její úsměv je ta nejkrásnější věc, kterou viděl, usměje se na něj ještě více.*Ani nevíš,jakou mám chuť tě praštit a zároveň políbit.*Řekne pobaveným hlasem po té, co ji nazve trpasličí Breptou. Ujistí ho, že nic nepotřebuje. Neví o ničem.*Jo, měla bych. Ale to ty taky. Nebo tě za chvilku zavřou vedle mě s tím, že vypadáš ještě hůř. *Přikývne.*Budu jedině ráda, když se tu stavíš. *Řekne upřímně a následně zívne.*Ne, klidně běž.. Já už jsem stejně dost unavená a asi půjdu spát. *Zase si lehne a ještě se podívá na něj.*Hodně štěstí s tou rolí v zombie filmu.*zazubí se na něj.*Dobrou noc, Zaydene.*Řekne a sleduje ho, jak odchází. Netrvá dlouho a ona za chvilku usne.*

*začne ji popichovat ohledně uklízení její komnaty.* Spíše bych ti dal doporučení jako královně, ale tak když chceš tu uklízečku...*nechá větu viset ve vzduchu a pobaveně pokrčí rameny.* Všiml jsem si..je to o dost pohodlnější. *Uchechtne se.* Ale s tebou vedle mě by to bylo ještě lepší. *Mrkne na ní. Pak se začnou bavit o vyčítání věcí.* Nekazilas mi tím náladu. *Nikdy mu tím náladu nekazila.* Čím tě dopujou? Vždyť ta věta sotva dává smysl. *Uchechtne se pobaveně. Když pak vidí, jak na něj udělala psí oči, povzdychne si. Štve ho, že ho má Chrysane v takové moci.* Nebudu si to vyčítat. Ale ty si nebudeš vyčítat, že jsem se mohl nakazit. *Řekne vážným tónem. Chrysane si to nemá proč vyčítat.* Příště to aspoň zkus říct tak, že tomu věříš. *Uchechtne se. Taky už jí ohledně lhaní dost prokoukl. Pak ji řekne, že její úsměv je to nejkrásnější, co kdy viděl a myslí to zcela upřímně. Pak ji nazve trpasličí Breptou a zasměje se.* Ani nevíš jak moc rád bych tě teď políbil. *Oči mu sjedou na její rty.* /Zatracený plexisklo./ *Asi si našel nového úhlavního nepřítele - plexisklo. Pak se jí zeptá, jestli něco nepotřebuje a poznamená, že by si měla odpočinout. Pak se jen uchechtne a potřese hlavou. Následně vstane z křesla a přejde blíže k její posteli.* Dobře, přijdu hned ráno. *Ujistí ji a pousměje se, když zívne. I jemu už se chce dost spát. Moc toho poslední dobou nenaspal.* Do žádnýho Zombie filmu se hlásit nebudu. *Zasměje se.* Dobrou noc, Brepto. *Zazubí se na ni. Na popichovaní jsou přeci dva. Pak už se vydá pryč z ošetřovny a zamíří do své komnaty.*

*Celý dny myslí jen na jeho sestru, na Navyi a na jeho nenarozený dítě. Ale ta myšlenka na jeho sestru mu v hlavě hlodá ještě víc, než ty ostatní, takže se konečně rozhodl dokopat k jeho sestře na ošetřovnu. Ví, že ho určitě nechce vidět, nikdy se nechoval jako správný bratr, ale vždycky mu na jeho sestrách záleželo, ať se k nim choval nebo chová jakkoliv. Nejradši by vše, co udělal vrátil zpět a choval se jako ten nejlepší bratr, kterýho jeho sestry mohly mít. Ještě šel koupit puket růží, aby na ošetřevnu nešel s prázdnou, takže teď přešlapuje před ošetřovnou a ještě zvažuje, jestli je dobrý napad tam jít.* /Nešel bych tam, kdyby mě k tomu nedokopala Nav a Zayden. Ale utéct můžu jenom já. Jedno pozitivum, tisíc negativ./ *Pak vejde dovnitř a dojde až k jeho sestře, kde mlčky dá do vázy ten puket a mlčky nervózně se postaví bokem, přičemž čeká až si ho všimne.*

*Nemá moc co na práci. Když u ní není Zayden jediné co může dělat je buď koukat na Illeagram, číst si časopis a poslouchat hubu a nebo jen tak zírat od zdi. Poslední dny jí není vůbec dobře. Na začátku se necítil zas špatně, ale cítí, že teď to jde z kopce Skoro ani nespí, nejde to. Pod očima má kruhy, kvůli nedostatku spánku. Snaží se přesvědčovat, že to bude dobrý, že to zvládne, ale každým dnem se ta naděje menší. Doktoři začali některé pacienty i uvádět do umělého spánku. Má strach, že by to mohlo potkat i ji. Což je dost možný. Doktoři jí říkají pravdu, není to s ní dobré. Ale ona se nechce nechat upsat dokud to skutečně nebude nezbytně nutné. Bojí se, že by se poté už nemusela probrat. Stejně jak předchozí dny i dneska leží na posteli v bílých legínách a tričku. Čte si nějáký časopis. Postřehne, že se k ní někdo blíží a myslí si, že je to Zayden, takže se na něj podívá i s menším úsměvem, který ale ihned povadne, když uvidí svého bratra. Sjede ho pohledem a pak i květinu, kterou dal do vázy a vrátí se ke své knize. Chvilku jen mlčí, stejně jak on tak i ona.*Tu květinu můžeš zase odnést, nechci ji. Dej ji své přítelkyni, tou ji potěšíš. A nebo Freye, u ní máš ještě šanci.*Řekne hlasem bez emocí. Schválně nasadila tu masku.*

*Nechce tam jít, sle chce se s ni usmířit. Už tak nedokáže snést myšlenku, že by se jí něco stalo a ještě horší myšlenka je že by se ji něco stalo a oni se nestihli usmířit. Nedokáže si představit život bez své sestry, i když mnohdy si to přál, teď se ua to nenávidí. Když dojde na ošetřovnu, mlčky dojde až k jeho sestře a kyticy dá do vazy vedle plexiskla. Když si ho všimne pohled zabodne do země a o pár centimetrů přejde blíž.* Chrys, nepřišel jsem se dohadovat. Nepřišel jsem ani proto, abych hned odešel. Vím, že jsem jako bratr zklamal, zasloužíš si lepšího bratra, ne někoho jako jsem já, ale i tak bych se ti za vše chtěl omluvit. Usmířit se. Prosím, dej mi druhou, poslední šanci. *Musí se nutit, aby mluvil nahlas a taky aby se nezadrhával, proto má celou dobu pohled zabodnutý do země.* S Freyou se skoro nevídám, bojím se, že jsem ji taky ztratil. Prosím, dej mi jednu jedinou šanci. *Teprve až teď k ni zvedne zničený pohled a jednou rukou si zoufale prohrábne vlasy.*

*Všimne si Clavia a upřímně není vůbec ráda za to, že je tady. Nechce se s ním bavit. Už tak je jí na ošetřovně hrozně a tohle jí to akorát ještě zhorší.*/Navíc teď nemůžu ani zdrhnout../*Dívá se do svého časopisu a snaží se soustředit jen na ten text a jeho nevnímat. To, co jí říká vnímá jen napůl. Dojde jí, že asi jen tak neodejde.* Druhou šanci?*Zeptá se, ale nepodívá se na něj.* Takhle je to pořád. Pořád mě odstrkuješ, urážíš a když tě konečně nechám být, jak mě vždycky akorát žádáš, zase chceš, abychom se bavil.*Odmlčí se.*Osmnáct let je to takhle. Dávám ti další a další šanci. Tohle by nebyla druhá šance Clavio. Ani nevím, kolik jsem ti jich dala. Pochopila jsem to, nechceš se mnou mít nic společnýho a nechala jsem tě být. Tak prosím tě nech být i ty mě. Taky s tebou nechci mít nic společnýho. Takže mě prosím tě konečně nechej být. Soustřeď se na Feyu, nebo se za pár let dostaneš do téhle pozice i s ní. Já ti další šanci dát nehodlám. Ale u ní ji ještě máš. Takže si vezmi tu květinu a běž za Freyou. Když se s ní nevídáš, měl by jsi to napravit, aby jsi ji pak skutečně taky neztratil. Vím, že tě má ráda a je milejší, jak já, takže by ti dala i další šanci.*Pak si vzpomene na něco, co slyšela od sestřiček.*Mimochodem.. Gratuluju k dítěti. *Podruhé se na něj podívá. Vidí, jak je z toho zničený. Taky byla, prvně. Když ji poslal pryč, pořád ji posílal. Takže se snad ani nemůže divit, že odešla, konečně.*/Měl by být spíše rád./*Pohled zase zabodne do časopisu.*

*Tuší, že to usmiřování nebude jednoduchý, protože proč by mělo? Muž si za to sám, nemá být tolik výbušný a náladový. Taky se měl o svou sestru více starat, už od dětství, jenže na to už je pozdě a on se teď musí vypořádat s následky.* Víš, že tě nikdy nechci urážet. A když něco jako urážka zní je to ta typická, sourozenecká. *Namítne potichu a stejně potichu ji poslouchá. Její slova ho bolí čím dál víc. Slovo od slova, přičemž se musí namáhat, aby zadržel skzy tam, kde mají jít a nezačaly mu téct po tváři.* Vím, že jsem zklamal. Ale mrzí mě to. Strašně mě to mrzí, Chrys. Nikdy si to neodpustím. Nikdy jsem neměl být na tebe hnusný. Ať už teď nebo v dětství. Tolik mě to mrzí a štve. Vím, že mi neuvěříš, když ti řeknu, že se za to nenávidím. Ale jedno vím a to je to, že tě mám moc rád. Vždycky budu mít rád své dvě malé sestřičky. *Zašeptá a opatrně k ní vzhlédne. Další slova ho překvapí, ale tušil, že tady v paláci nic nezůstane tajemstvím, takže jen mlčky příkývne. To je další věc, kterou si není jistý už delší dobu a tohle mu to jen a jen ujasnilo. Nebude dobrý otec, když jako bratr zklamal. A němuže být ani dobrý přítel, někdy třeba manžel, ani dobrý král.* Je mi to tak moc líto. Omlouvám se. Promiň, že jsem ti teď zkazil čas a celé tvé dětství. Doufám, že se uzdravíš a budeš v pořádku. *Už se otáčí na odchod, ale ještě se zastaví a otočí se.* A přeji ti to se Zayden, vypadá jako fajn chlap a vážně tě miluje. *Zamumlá, ještě po ní hodí pohledem, načež rychle vystřelí z ošetřovny, jelikož déle by tam zůstat nedokázal. A nedokáže zůstat ani tady, takže hned zamíří do komnaty pro svůj batoh, tak aby ho nenačapala Nav a po chvilce se vypaří i z paláce.*

*Potřese nad jeho slovy hlavou a nijak to nekomentuje. Jen ho poslouchá. Sama mu řekla, co chtěla.*To je jedno. Už mina tom nezáleží.*Pokrčí rameny znovu. Lže, je jí to líto, strašně moc, ale takhle je to lepší. Myslí si, že kdyby mu dala další šanci, bylo by to jako vždycky. Zase by se rozhádali, zase by ho štvala. Když řekne, že ji má rád,musí zadržet ušklíbnutí. I když ji to i bodne u srdce, to ignoruje. Pogratuluje mu k tomu, že bude otec. Slyšela to od sestřiček, které se měly i starat o Navyu, když byla na ošetřovně.*Nemusíš se omlouvat, je mi to jedno, skutečně. Je to jak to je. Minulost už nezměníme.*Podívá se na něj krátce.*Hlavně si to nepodělej i u Freyi. A i Navyii. Zvlášť, když s ní budeš mít dítě. Musíš tu pro ni být. *Když se Clavio otočí, cítí, že jí v očích i začnou štípat slzy.*/Tofel vždycky chtěl. Abych ho nechala na pokoji, má to. Je to pro něj nejlepší. Udělala jsem to, co chtěl, poprvý v životě. Je jedině rád, že ode mě bude mít klid./Já vím.*Řekne tiše Ví, že je Zayden fajn a ví, že ji miluje, vždyť jí to i řekl. Pak její bratr odejde a ona může konečně sundat tu masku. V očích má i slzy, které se ale snaží rychle rozmrkat.*/Je to nejlepší pro Clavia, tak to chce celou dobu./

*Už několik dní je na ošetřovně. Pravidelně za ní chodí Zayden, za což je skutečně ráda. Zpříjemňuje jí to tak tu. Ví, že nevypadá zrovna dobře. Je docela bledá. Její stav se nelepší, jak by mohl bez léku? Jako každý den, i dneska leží na posteli a dívá se do stropu. Na sobě má bílé legíny a tričko. Vlasy rozpuštěné jen tak. Už ji to tu skutečně nudí. Poslední dobou je její největší zábavou vyčítání si toho, co udělala. Ví, že její bratr utekl. Přitom na něj apelovala, aby nepřišel aspoň o Freyu a Navyu. A po tomhle ani jeho vztahy s nimi nebudou nejlepší. Navíc o něj má docela strach. Nedovede si představit to, že by se měli usmířit, nechce se s ním ani usmířit, nemá to smysl, ale pořád je to její bratr a ona o něj má i strach. A vyčítá si, že je to kvůli ní.*/Měla jsem být asi mírnější. A nebo měl Clavio pro jednou zapnout mozek a uvědomit si, jaký tohle bude mít následky dále./

*každý den chodí navštěvovat Chrysane a dnešek není výjimkou. Zbytek dne je pak v kontaktu s otcem a spolupracuje na hledání léku na ten vir. Moc v noci nespí, protože nedokáže spát, když ví, že Chrysane leží tady a šance, že se uzdraví je každý den menší. Udělá všechno proto, aby se vyléčila. Nemůže ztratit i ji. Dneska ráno si kvůli něčemu zjišťoval přesné datum, kdy přiletěl do Illey a překvapilo ho, že zítra to budou přesně dva měsíce. Taky si pamatuje, že hned ten den, kdy přijel potkal u vodopádu Chrysane, takže jsou to dva měsíce, co se znají. Už tam věděl, že ji jednou propadne. Rozhodl se jí pobyt na ošetřovně aspoň trochu zpříjemnit, a tak pro ni má překvapení. Na sobě má zelenou mikinu a obyčejné černé džíny. Pod očima má kvůli nedostatku spánku tmavé kruhy.* Ahoj. *pozdraví ji s menším úsměvem na rtech, když přijde na ošetřovnu. Jednu ruku má za zády, kde před ní skrývá plyšáka želvy, kterého pro ni má jako to překvapení. Ví, jak moc svoje želvy miluje a jak moc ji chybí. takže ji to chtěl aspoň trochu vynahradit.* Jak se cítíš? *zeptá se jí starostlivě a počká na její odpověď.* Něco pro tebe mám. *zazubí se na ni a ukáže ji plyšovou želvu.* Vím, že to není nic světoborného, ale taky vím, jak ti tvoje želvy chybí, tak ti to chci aspoň trošku vynahradit. *mrkne na ni a položí plyšáka na stolek vedle její postele.* Mluvil jsem s doktory a slíbili, že to pak vydezinfikují a dají ti ho. Zatím to bude muset zůstat tady. *objasní ji a posadí se do křesla vedle její postele.*