Ošetřovna paláce

*Nudí se tu. Nezabaví ji ani čtení, poslouchání hudby, nic. Už tu nechce být a doufá,že doktoři brzy najdou lék. Aspoň jí to tu docela dost zpříjemňují návštěvy Zaydena, který za ní chodí pravidelně. Apeluje na něj, aby i sám odpočíval, podle ní nevypadá dobře a dělá si o něj starosti. Když postřehne, že se k ní právě její snoubenec blíží, ihned se usměje.*Ahoj.*Poposedne si na posteli.*V podstatě jako vždycky. Už mi to tu ale začíná lézt na mozek, docela.*Uchechtne se.*Co ty? Nevypadáš dobře, měl by ses taky vyspat, Zaydene.*Starostlivě se zamračí. Pak ale nadzvedne obočí.*Co?*Zeptá se zvědavě a pak se podívá na želvu a musí se pobaveně usmát.*Naopak tohle je skvělý. Mickey a Raphael mi docela chybí. A tohle mi aspoň trochu pomůže. Děkuju ti.*Tohle ji skutečně potěšilo a přijde jí to moc milé. Chvilku mlčí a sleduje ho, jak si sedá do křesla její postele, mezi kterým a postelí, je i plexisklo. To by nejraději odstranila a objala ho, nebo políbila. Skutečně jí to chybí.*Je ti jasný, že tohle musí přestat? Nemůžeš pořád takhle pokračovat. Jsi vyčerpaný. S takovou za chvilku skončíš na ošetřovně i ty, po zhroucení vůli vyčerpání.

*i dneska zamířil za Chrysane na ošetřovnu. Chodívá za ní pravidelně každý den. Zbytek dne pak stráví prací a hledáním léku, takže toho moc nenaspí. Včera zjistil ,že zítra to budou dva měsíce od toho, co ji poprvé potkal.* /A taky téměř dva měsíce jejího ignorování.../*Pomyslí si. Ví, že si za to může sám. Dneska ráno byl ve městě, kde koupil pro Chrysane plyšovou želvu. Chce jí tak aspoň trochu vynahradit to, že nemůže být s Mickeym a Raphaelem. Když přijde na ošetřovnu pozdraví ji a zeptá se, jak se cítí.* To je mně mrzí, ale brzo odsud vypadneš a budeš v pořádku. *řekne povzbudivým tónem.* Jsem v pohodě o mně starosti dělat nemusíš. *pokrčí rameny. Sice moc nespí, ale necítí se nějak moc unaveně. Pak už jí ukáže plyšovou želvu a řekne, že až jí doktoři vydezinfikují, tak jí ji předají.* Nemáš mi za co děkovat. *odvětí s úsměvem a posadí se do křesla vedle její postele.* Nejsem vyčerpaný. Jsem v pohodě. A jak jsem říkal, měla by sis dělat starosti spíše o sebe ne o mně. *řekne tvrdohlavě.* A kdybych skončil na ošetřovně, tak aspoň budu blíže k tobě. *uchechtne se. Až tak vyčerpaný, že by skončil na ošetřovně není.*

*Pousměje se na Zaydena.*Budu v pořádku a budu s tebou.*Mrkne na něj. Když s ní Zayden není, chybí jí, strašně moc. Naopak, když ho vidí, vždycky se usmívá a je v jeho přítomnosti šťastná. A i když je na Ošetřovně, cítí se díky němu skutečně dobře. */Asi do něj jsem vážně zamilovaná../*Tohle ji napadlo po pár dnech na ošetřovně, zrovna když byl u ní.*Ale dělám. Vypadáš jako oživlá mrtvola. Vím,že sama nejsem zrovna nějáká modelka, ale ty vypadáš strašně ztrhaně.*Tohle s vyčítá. Ví, že je to její vina, kdyby nebyla nemocná, Zayden by byl v pořádku. Pak už uvidí plyšovou želvu, kterou jí on pořídil a je mu za to vděčná. Taky ji to dost potěšilo.*Skutečně mě to moc potěšilo. *Řekne mu. Počká, než si sedne a pak poznamená, že takhle to už déle nejde. Nechce ho vidět v tomhle stavu. Ani za mák se jí to nelíbí.* Jenže mě záleží na tobě více, jak na mě samé. *Pak se uchechtne a potřese hlavou.*Blíže? Jasně, když budeš na druhém konci ošetřovny a nebudeš moci sem a ani přes plexisklo, budeme si blíže.*Protočí očima.*Nevymlouvej se. Dneska půjdeš spát brzo a zítra vstaneš pozdě, chápeš?

*když Chrysane řekne, že bude v pořádku a s ním, usměje se na ní. Strašně moc mu chybí. Nejraději by jí teď objal nebo ještě lépe políbil. Řekne aby si o něj nedělala starosti, protože to vážně nemusí.* Jsi modelka. Vypadáš nádherně. A vypadala bys nádherně i v pytli od brambor. *mrkne na ní. Opravdu by mu tak připadala i v pytli od brambor. Ale samozřejmě si všiml toho, jak je bledá a dělá mu to starosti. Pak ji ukáže plyšovou želvu, kterou pro ní koupil a řekne, že mu za nic děkovat nemusí* To jsem rád. *zazubí se na ni. Pak se posadí a opět řekne, že je v pohodě.* A mě zase záleží na tobě víc, než na mně samému. Důležité je, abys byla co nejdříve v pořádku ty. Já jsem v pořádku, vážně. *řekne s vážným výrazem. Pak obrátí oči v sloup a povzdychne si.* Dobře no, tak si moc blíže nebudeme, ale to je jedno. Neskončím na ošetřovně, takže se nemusíš bát. Budu za tebou chodit i dál. *mrkne na ni a zazubí se.* To mi teď začneš nařizovat, v kolik půjdu spát a v kolik budu vstávat? *uchechtne se.* Chrysane na mně nezáleží. V pořádku musíš být ty a já kvůli tomu klidně i padnu vyčerpáním. Je mi to jedno. Jediný, co chci, je, abys byla v pořádku a mohli jsme být zase spolu. Dělám pro to všechno a nepřestanu, dokud to tak nebude. *řekne vážně a podívá se jí do očí. Do očí, které pro něj znamenají celý svět.*

*Řekne mu, že bude v pořádku a hlavně poté bude s ním. A těší se na to. Nečekal by, že to někdy řekne, ale těší se na jejich společnou budoucnost. V Austrálii. Uchechtne se.*Jestli bude maškarní, až se odtud dostanu, tak už vím, co si vezmu za kostým. Já budu pytel od brambor A doufám, že mě doplníš a půjdeš za bramboru.*Řekne mu. Vypadalo by to určitě vtipně.*A modelka nejsem. K té mám dost daleko.*Namítne. Nechápe, proč pořád všichni říkají nebo naznačují, že je hezká. Ona si tak nepřipadá. Když od něj dostane želvu, poděkuje mu a řekne, že ji to skutečně potěšilo. Když si sedne poví mu, že musí více odpočívat. Nelíbí se jí, jak vypadá. Jde vidět, že je dost vyčerpaný a to jí dělá starosti.*To je důležité pro tebe. Tak zkus pochopit, že stejně se bojím i já o tebe, jako ty o mě.*Povzdechne si nad tím.*Za to, že budeš chodit pořád, budu skutečně ráda. A ano, pokud si odpočineš, na ošetřovně skutečně neskončíš.*Přikývne. Pak mu řekne, že dneska půjde spát brzy a zítra vstane pozdě, aby si odpočinul.*Jo, budu, když to bude potřeba. Hned po Večerníčku od teď budeš chodit spát a ráno vstaneš v devět. To bude tak akorát, aby sis odpočinul.*Zazubí se na něj.*Jenže já nechci, abys padnul vyčerpáním.*Zaúpí zoufale.*Budeme spolu, neboj. Jenže mě se prostě nelíbí vidět tě takhle člověka, do kterého jsme se zamilovala. Prostě ne. Nechci, abys skončil na ošetřovně, jako já a mám o tebe neuvěřitelný strach.*Vysvětlí mu a ani si prvně neuvědomí, že mu řekla, že ho miluje. Prostě to z ní najednou vypadlo a řekla to, co si i myslela.*

*usměje se na ní, když řekne, že budou spolu. Nemůže se dočkat toho, až ji zase obejme a políbí. Strašně moc mu chybí.* Jasně, budeme mít úžasnej kostým. *uchechtne se.* Ale jsi. Jsi nejhezčí dívka, kterou jsem kdy viděl. Přestaň se podceňovat, Chrys. Jsi nádherná a vždycky budeš. *řekne vážně. Štve ho, jak se pořád podceňuje a chce to změnit. Posadí se do křesla a začnou se bavit o jeho vzhledu. Několikrát řekne, že je v pořádku a Chrysane si nemusí dělat starosti.* Já to chápu, ale ty nemáš důvod proč se o mě bát, za to já ano. *namítne.* Vždyť já odpočívám dost! *zaúpí a obrátí oči v sloup.* Stejně víš, že to neudělám. Není mi 9, takže nebudu chodit spát kdy mi řekneš a už vůbec ne po Večerníčku. *zasměje se.* Ale to vstávání zní dobře. Až se najde lék na ten vir, tak budu stávat v devět. *zazubí se na ni. Pak poslouchá její slova a když řekne, že se do něj zamilovala, překvapeně na ni koukne. Má pocit, že se mu zadrhl dech.* Počkej...co že jsi to teď řekla? Zopakuj to. *pobídne ji a doufá, že se nepřeslechl.*

*Řekne, že až se dostane z ošetřovny a pokud bude maškarní ples, vezme si na sebe pytel od brambor a doufá, že on bude ta brambora. Aby k sobě ladili a doplňovali se tak.*Přesně tak. Cena za nejlepší kostým bude naše. *Usměje se. Pak řekne, že není modelka, naopak, k ní má dost daleko. Nepřipadá si nijak krásná.*Podle tebe. Ale já se krásná necítí.*Pokrčí lehce rameny. Následně řekne, že by se měl více šetřit a dohaduje se s ním o tom, jestli si má dělat starosti a nebo nemám. Ať už Zayden řekne cokoli, bude se o něj bát. To nijak nezmění.*Ale jo, mám. Vypadáš stejně strašně jak já a to ani nejsi nakažený.*o se jí zdá jako dobrý důvod, více než jen dobrý.*Ne, neodpočíváš. Pak bys neměl takový kruhy pod očima./Musím někomu říct, aby na něj dohlédl. Klidně mu i přidal prášky na spaní do pití, pokud to bude nutné. On si potřebuje odpočinout./Víš, jaká jsem tvrdohlavá a jaký mám šílený nápady. Nepodceňuj mě.*Podle ní by to nějak dokázala.*Pokud budeš vůbec stávat. Třeba tě u pak z postele nepustím nikdy. Taky na co?*Mrkne na něj. Pak řekne, že se pro něj prostě bude bát i nadále a že ji bolí takhle vidět člověka, do kterého se zamilovala. Vypadne jí to. Sice si je jistá tím, že ho miluje, ještě mu to říct nechtěla. Ošetřovna se jí na to nezdála příliš dobrým místem. Když ji ale Zayden požádá, aby to zopakovala, dojde jí, co řekla a pousměje se.*Miluju tě. Miluju tě, Zaydene. Už chápeš, proč se o tebe tak bojím? Že mě bolí tě takhle vidět? Stejně jak ty se bojíš o mě a jaký máš o mě strach, tak tak stejně se bojím i já o tebe a trápí mě to.

*zasměje se, když se s Chrysane dohodnou, že půjdou na maškarní ples za pytel brambor. Pak ji začne vymlouvat to, že není modelka, protože podle něj je.* Ale jsi krásná a měla by ses tak cítit. *namítne. Následně se začnou dohadovat o jeho stavu. Chrysane by se měla zajímat spíše o sebe a ne o něj. Když řekne, že vypadá stejně strašně jako ona, prohrábne si vlasy a povzdychne si. Na tohle už namítnout nic nemůže a štve ho to.* Odpočívám. Snažim se, ale ty jsi pro mě prostě důležitější. Budeš se s tim muset smířit. *namítne. Prostě si bude stát za svým a Chrysane to nezmění.* To je pravda. Neměl bych tě podceňovat. Stačí, že se podceňuješ ty. *pokrčí rameny.* Leda když v tý posteli zůstaneš se mnou. *taky na ní mrkne.* Jakmile budeme zase spolu, tak budeš jen odpočívat v posteli a nikam tě nepustím. Už nedovolím, aby se ti něco stalo. *řekne vážným tónem. Pak si vyslechne její další slova a neunikne mu, že řekla, že se do něj zamilovala. Pobídne ji, aby svá slova zopakovala. Pak vydechne a pořád se tváří dost překvapeně.* Taky tě miluju, Chrysane. Ani nevíš, jak moc. *usměje se. Strašně rád by ji teď políbil. Nesnáší to, že s ní může být jen přes plexisklo.* Nemusíš se o mě bát. Pokusím se více spát. Ale je to zatraceně těžký když vím, že ty ležíš sama tady a každým dnem je ti hůř. Nemůžu tě ztratit. *řekne jí upřímně a podívá se jí to očí. Už si nedokáže představit svou budoucnost bez ní.*

S tebou se tak i cítím. Dost mi pomáháš i v tomhle ohledu. Ale ještě dlouho bude trvat, než to uznám přímo takhle.*Pokrčí nad tím rameny. Chvilku se dohadují o jeho stavu. Chce, aby se teď více šetřil. Vidí, že na tom není nejlépe. Nemůže se zajímat o sebe, když je Zayden v tomhle stavu. Miluje ho a jeho zdraví je pro ni přednější. *A ty se budeš muset smířit s tím, že pro mě jsi zase nejdůležitější ty a budu se o tebe dále bát. A myslet si, že bys měl odpočívat.*Dodá. Stejně jak on i ona si bude stát za svým.*Pff.. takhle to obracet proti mě.*Uchechtne se nad tím. I když se prvně snažila hrát uraženou, nejde to předstírat.*Tak jistě. Přece svého snoubence nemohu nechat jen tak v posteli samotného. Co bych to byla za snoubenku, prosím tě?*Ráda ho takhle škádlí.*Já vím. Věřím ti A ano, budeme spolu. Ty mě nikam nepustíš a já zase ani tebe. *Potvrdí jeho lova, protože s nimi souhlasí. Pak mu prvně nevědomky řekne, že se do něj zamilovala a poté mu to na jeho vyzvání zopakuje.*Netvař se tak překvapeně. I když mě občas štveš tou tvrdohlavostí, stejně jak já tebe, dokážeš být docela šarmantní. Jsi milý, vtipný. Nebylo nijak těžký se do tebe zamilovat.*Usměje se na něj šťastně, když jí to samé řekne i on, že ji miluje.*Budu v pořádku drahý. *Položí ruku na plexisklo. Chtěla by ho obejmout a nějak utěšit.*Uzdravím se a my dva budeme spolu. Vezmeme se, pojedeme do Austrálie a nic nás už nerozdělí.*Doufá, že to tak skutečně bude. Je jí každým dnem hůř a bojí se, že by se skutečně uzdravit nemusela. Ale nevzdává se té naděje.*

Teď už jsi to skoro uznala. Dej mi pár týdnů a já tě nějak přesvědčím to říct na rovinu.*uchechtne se. Pak se dohadují o jeho stavu. V tomhle nepoleví. Chrys je pro něj prostě důležitější.* Takhle se můžeme dohadovat celý dny v kuse...*potřese hlavou. Je si jistý, že by toho byli schopni. Pak obrátí její slova proti ní a uchechtne se.* Kdyby ses přestala podceňovat, tak bych to proti tobě nemusel obracet. *odvětí.* Tak v tom případě asi strávíme zbytek života v posteli- *uchechtne se. Ta představa se mu náramně líbí. Pak řekne, že jakmile se uzdraví, už nedovolí, aby se jí zase něco stalo, a pak se na ni usměje. Samozřejmě mu neujde to, že řekla, že se do něj zamilovala, a tak ji pobídne, aby to zopakovala. Když tak udělá, taky řekne, že ji miluje.* Páni, tolik komplimentů v jedné větě jsi mi ještě neřekla. *povytáhne udiveně jedno obočí a uchechtne se.* Většinou to bylo něco na styl "Nech mě být, jsi mi lhostejný". Kde se to v tobě bere? *popíchne ji a zazubí se na ni. Když položí Chrys ruku na plexisklo, udělá to samé.* To se mi líbí. Nedovolím, aby nás něco rozdělilo. *potvrdí její slova a zamilovaně se na ní usměje. Už dlouho po tomhle okamžiku toužil. Ale štve ho, že ji teď nemůže políbit a přitáhnout si ji do náruče.* Debilní plexisklo...*zamručí naštvaně a ani si neuvědomí, že to řekne nahlas.*

Můžeš to zkusit. Ale jen tak se ti to nepovede.*Varuje ho předem. Zayden ví, že je dost tvrdohlavá a jen tak ji nepřesvědčí o tom, že je krásná. Bude to trvat.*Jo, to můžeme. A protože v tomhle ani jeden neustoupíme,a si i budeme.*Zasměje se tomu. Když to obrátí proti ní, odfrkne, že to není fér.*To se řekne snadno, ale jen těžko udělá.*Řekne mu. pak ho ujistí, že by v té posteli byla samozřejmě s ním. Jak by ho tam mohla nechat samotného?*To asi budeme.*Přikývne pobaveně. Skutečně se jí ta představa líbí. Být jen v posteli, společně se Zaydenem v jeho náručí. Ví, že nedovolí, aby se jí něco stalo, věří mu. Následně mu řekne, že se do něj zamilovala, poprvé náhodou, ale podruhé a po třetí úmyslně.. od teď mu to klidně bude říkat pořád dokola a dokola. Jak si jen bude Zayden přát.*Hele, ještě to mohu vzít zpět!*Uchechtne se.*Líbil ses mi trochu už od začátku. I když jsem to neříkala. *Jen tak by to nepřiznala. Kdo ví, kdy by mu řekla, že ho miluje. Kdyby to z ní nevypadlo dneska náhodou, asi by si chvilku ještě počkal. Položí ruku na plexisklo a když Zayden udělá to samý, donutí jí to se usmát. Řekne, jak to bude, až se uzdraví a pokud se skutečně uzdraví věří, že společně budou šťastní. Chvilku jen mlčí, na tváři má přitom zamilovaný úsměv a dívá se mu do očí. Pak se zasměje.*Chrání tě to. Kdyby ses nakazil..*Potřese hlavou.*Neodpustila bych si to.*Řekne pravdivě.*Ale upřímně taky mám chuť ho rozmlátit. Protože momentálně mám neuvěřitelnou chuť tě políbit a tohle mi to dost kazí.

Víš, jak jsem tvrdohlavý. Nepodceňuj mě. *zopakuje její předešlá slova a uchechtne se.* Teď se o tom hádat nebudeme. Stejně se neshodneme. *ukončí to. Nemá smysl aby se pořád dohadovali. Je otj en jeho slovo proti jejímu. Pak použije její slova proti ni. Když ho pak ujistí, že zůstane v posteli s ním řekne, že v tom případě stráví zbytek života jen s posteli. Ale vůbec mu to nevadí. Přijde mu to jako skvělý způsob, jak prožít svůj život. Hlavní přeci je, že bude s Chrysane. Pak mu Chrysane řekne, že ho miluje a on ji řekne to samé. Pak ji začne popichovat ohledně jejího dřívějšího chování.* Nemůžeš. Už jsi to jednou řekla a to se nedá vrátit.*zazubí se na ni.* No...to ty ses mi taky líbila už od začátku. A to hodně. *uchechtne se. Upřímně tohle nečekal. Ani ve snu by ho nenapadlo, že dnešek skončí takhle a bude patřit k nejlepším dnům na světě. Pak stejně jako ona položí ruku na plexisklo a potvrdí její slova. Nezapomene taky zmínit to plexisklo, které je od sebe odděluje.* Víš, že je mi to nakažení někde. *Namítne. Pak se lehce uchechtne.* Ublížila by sis. A brzo svůj vytoužený polibek dostaneš. Slibuju. *mrkne na ni.* Měla by jsi jít spát. Je dost pozdě a musíš odpočívat. *všimne si, že už je venku dost velká tma.*

Víš, jaká jsem tvrdohlavá. Nepodceňuj mě.*Zopakuje jeho slova, která platí i o ní. Přikývne.*To není tak úplně pravda. Souhlasím v tom, že se neshodneme, takže se shodneme v tom, že se neshodneme.*Opraví ho s naoko vážnou tváří, i když asi řekla právě blbost. Postěžuje si, když použije proti ní její slova, ujistí ho, že s ním zůstane v posteli a následně i to, že ho miluje. Konečně mu to řekne. Sama nevěřila, že to někdy vysloví. Když ji popichuje pohrozí mu, že to odvolá. Musí se zasmát nad jeho radostí.*Jsi jako malý dítě o Vánocích.*Poznamená. pobaveně jí jiskří v očích. Pak řekla, že se jí líbil od začátku.*Byl jsi skutečně zábavnej. Třeba na tom koncertě. Na pódiu. Měla jsem chuť tě zabít a zároveň se strašně smát. a jak jsi koukal, když jsem k tobě přivedla toho chlapa..*Neodkáže udržet smích. Položí ruku na plexisklo a dívá se mu do očí. Je mezi nimi chvilku ticho, ale není to to trapné, že si nemají, co říct, ale naopak. To příjemné, kdy slov snad ani není potřeba. Po jeho komentáři k plexisklu odvětví, že ho chrání.*Jenže mě ne. Představ si, že bychom byli v opačné situaci. Jak bys to viděl?*Prostě se o něj bojí. Miluje ho a nechce, aby se mu něco stalo.*Doufám, že i víc, než jen polibek.*Pousměje se pro sebe.*To ty taky. Večerníček dávno skončil. Hlavně si odpočiň. Pamatuj, že tě miluju a bojím se o tebe. Tak jako ty o mě. A zkus si více odpočinou, prosím tě. Kvůli mě.

*když Chrysane zopakuje jeho slova, uchechtne se a potřese hlavou. Pak po její složité větě povytáhne obočí.* Co ti dali, Brepto? Meleš blbosti. *Popíchne ji a zasměje se. Nikdy by neřekl, že mu dneska Chrysane řekne, že ho miluje, takže ho to dost překvapí. Má pocit, jakoby se konečně něco otočilo k dobrému, a ne k tomu špatnému. Pak rekne, že už to zpátky vzít nemůže.* Divíš se mi? *Zeptá se se smíchem. Už dlouho se necítil takhle šťastně. Jenom mu jeho štěstí ničí to, že musí být s Chrysane přes plexisklo a nemůže si ji přitáhnout do objetí a políbit. A její šance na uzdravení je pořád menší. Zabíjí hi představa, že by se nevyléčila. Pak řekne, že se mu také hodně líbila, a to už od začátku. Už tenkrát věděl, že jí jednou propadne a snažil se to potlačovat, ale ona mu to nedělala zrovna jednoduché. Brzo se mu její krásné zelené oči a úsměv dostali do mysli a ne dlouho poté taky do srdce. Uvědomil si, že Chrysane je první osoba, na kterou ráno myslí a taky ta, na kterou myslí, než jde spát.* To od tebe bylo ale pěkně hnusný! *Řekne naoko dotčeně a zasměje se. Na festivalu si to ale i tak opravdu užil. Pak také položí tuku na plexisklo a chvíli oba mlčí a zamilovaně se na sebe dívají. Dokázal by takhle zůstat hodiny, ale vadí mu to plexisklo a neodpustí si nějakou tu poznámku. Pak si povzdychne, protože ví, že Chrysane má pravdu.* stejně, jako to vidíš ty teď...*uzná neochotně.* Cokoliv si jen moje princezna bude přát. *Mrkne na ní. Miluje ji a udělal by pro ni vše. Pak si všimne, že venku už je dost velká tma a Chrysane by si měla odpočinout. Nechce, aby se jí ještě přitížilo.* Pokusím se. *Kývne hlavou a pousměje se.* Zítra za tebou zase přijdu. Ale až po deváté. *Narazí na jejich předešlou konverzaci a uchechtne se.* Dobrou noc, Chrys. Miluju tě. *Zamilovaně se na ní usměje a pak se zvedne a vydá se do své komnaty.*

*Uchechtne se.*Nejsem Brepta. A to co vždycky. Vždyť sám víš, že pořád mluvím a mluvím a občas to nedává smysl ani mé samotné.*Pokrčí rameny.*Asi ani ne.*Uzná lehce pobaveně. Pak mu řekne, že už tenkrát, když se potkali poprvé, se jí líbil. Zavzpomíná i na to, jak si jeden z druhého dělali i na koncertu ve městě.*Bylo to vtipný. *zasměje se. Položí ruku na plexisklo a jen se na něj zamilovaně dívá. Jakmile Zayden začne nadávat na to plexisklo řekne, že je tu pro jeho dobro. Nechce, aby se mu něco stalo.*Vidíš.*Vítězně se pousměje, když uzná, že by to viděl stejně, jak i ona. Pak odpoví, že doufá, že se bude jednat více jak jen polibek. Souhlasí s odpočinkem a samozřejmě neodolá a popíchne ho tím, že Večerníček skončil.*Budu na tebe čekat./Nikam jaksi jít nemůžu.../Dobrou noc. Miluju tě.*Zamilovaně se na něj usměje a když odejde, lehne si a zavře oči. Poprosí sestřičku, aby vydezinfikovali toho plyšáka želvy, kterého si pak vezme k sobě.*

*i dneska míří za svou láskou Chrysane. Poslední dny se snaží i více spát, ale pořád nevypadá dobře. Situace v Austrálii se horší. Hlavně v pouštích a polopouštích, kde jsou špatné životní podmínky a žijí tam převážně domorodci, kteří odmítají jakoukoliv pomoc. Takhle to tam ale bylo vždycky. Jsou místa, kde lidé stále žijí "po staru" a nechtějí, aby jim do jejich životního stylu nikdo zasahoval. Navíc se rozhodl pracovat ještě na jedné věci. Na sobě má obyčejné bílé triko a černé rifle.* Ahojky. *Řekne, jakmile dojde na ošetřovnu a usměje se na ní.* Jak se cítíš? Potřebuješ něco? *Starostlivě stáhne obočí a posadí se do křesla, kde sedává vždycky.*

*Už před pár dny řekla Zaydenovi, že ho miluje a je teď snad ještě šťastnější, když je s ním než kdy dřív. I když to teď není ideální, užívá si jeho přítomnost. Doufá, že ale doktoři najdou konečně ten lék a ona bude moci vypadnout z ošetřovny a být s ním zase normálně, jak to bylo před tím, než onemocněla. Ne, bude to ještě lepší, protože si konečně uvědomila, co k němu cítí, to stejné, co i on k ní. Zrovna poslouchá hudbu a dívá se na Illeagram., když k ní její snoubenec přijde. Vytáhne si sluchátka z uších a spolu s mobilem je položí na stolek, který je vedle postele. Usměje se na něj.*Ahoj.*Je ráda, že je tady zase s ní.*V podstatě jako vždycky. Nezlepšilo se to, ale podle mě ani nijak drasticky nezhoršilo.*/Odpoví mu na jeho otázku.*Nic nepotřebuju. Mám tu několik časopisů, mobil, sluchátka a želvu.*Ukáže na plyšáka, kterého jí dal nedávno a kterého má u sebe a objímá ho.*A teď jsi tu se mnou ty, takže nic víc nepotřebuju.*Zamilovaně se na něj usměje. Sjede ho následně starostlivým pohledem.*Vypadáš o něco lépe.*Řekne potěšeně.*

*snaží se více spát, protože nechce, aby si o něj dělala Chrysane starosti. Miluje ji a nechce, aby si přidělávala starosti ještě i o něj. Stačí, že ona je na tom dost špatně, takže by se měla starat spíše o sebe. Od toho dne, kdy mu řekla, že ho také miluje, je šťastnější než kdy dřív. Ještě lepší by to ale bylo, kdyby mohli být spolu a Chrysane byla zdravá. Má o ní strach. Doufá, že lék i viník se brzy najdou. I situace v Austrálii je hodně špatná. Přijde na ošetřovnu a s úsměvem ji pozdraví. Pak se jí zeptá, jak se cítí a po její odpovědi kývne hlavou. Pak mu pohled sjede k želvě, kterou Chrysane objímá a musí se uchechtnout.* Dávej pozor, abys ji nerozmačkala.*popíchne ji a pak se na ní také zamilovaně usměje.* Nechci, aby sis dělala zbytečné starosti, takže se snažím vice spát. *Řekne upřímně a pokrčí jedním ramenem.* A posledně jsi mi dala dost jasnou přednášku o tom, kdy mám jít spát a v kolik vstávat. *Narazí na jejich předešlou konverzaci a uchechtne se. Samozřejmě, že to nedělá, ale už spí trochu více, než předtím.*

*Když k ní dojde Zayden, okamžitě odloží mobil a věnuje pozornost jen jemu. Je ráda pokaždé, když sem přijde. Jeh společnost je jí více než příjemná. Jediné, co ji vadí je, že spolu mohou být pouze tady. Už chce vypadnout, zase ho obejmou a nebo políbit. Ujistí ho, že jí nic nechybí a poukáže i na želvu, kterou drží u sebe. Pak se pobaveně uchechtne.*Je to plyšák, toho by snad nikdo nedokázal umačkat.*Brání se.*A divíš se mi? Když nemohu objímat tebe, musím si to aspoň nějak vynahrazovat.*Dokonce na něj i mrkne. Poznamená, že vypadá lépe, jak minule. Jde vidět, že více spal.*To jsem ráda. Však neboj, až se odtud dostanu, dohlídnu na to, aby jsi více odpočíval osobně, jak jsem řekla minule. Z postele se nehneš. Pak se uchechtne, když poukáže na jejich minulý rozhovor.*Šel můj snoubenec spinkat už po večerníčku? Co dávali? Pejska a kočičku?*Popíchne ho.*

*s úsměvem pozdraví Chrysane a zeptá se jí, jestli něco nepotřebuje a taky jak se cítí. Rád za ni chodí, ale už se nemůže dočkat, až ji bude moct obejmout a políbit. Až bude Chrysane zase v pořádku, tak ji nikam nepustí a bude ji držet jen v komnatě. Nedovolí, aby se jí něco stalo. Pobaveně poznamená, že by měla dávat pozor, aby tu želvu nerozmačkala.* Nic proti, ale ty jsi schopná všeho, zlato. *Popíchne ji a uchechtne se.* Brzy mě obejmeš, neboj. *ujistí ji. Opravdu doufá, že to tak bude. Strašně moc mu to chybí. Pak řekne, že se snaží kvůli ní více spát, což je pravda.* Až se odsud dostaneš, tak jediný, kdo se nebude hnout z postele, budeš ty. Nikam tě nepustím. *Opáčí a pak narazí na jejich předešlou konverzaci o večerníčku.* Nevim, co dávali, protože se na večerníček nekoukám. Na to se spíše zeptej Camerona, ten to bude vědět. *Uchechtne se.* Nebo možná ani nemusíš, co? Beztak ho taky sleduješ přes mobil, když se nudíš. *Popíchne ji.* A přesně proto říkáš, abych ho začal sledovat i já. Chceš totiž pak s někým probírat jednotlivé díly do detailů, co Brepto? *Pobaveně se usmívá, zatímco ji nadále popichuje. Použije i její přezdívku, které se Chrysane už nezbaví.*

*Řekne, že ta želva je plyšák a plyšáka snad nedokáže umačkat nikdo.*Neumačkám žádnou želvu. Ani plyšovou a ani živou. Kdybych nějak někdy ublížila nějáké želvě, do konce života bych si to neodpustila.*Řekne vážným hlasem, ale na tváři jí přitom hraje úsměv, který se ale snaží skrýt, aby působila vážně.*Obejmu a už tě nepustím.*Doplní ho. Už se těší až z ošetřovny vypadne. Pak ho bude držet jen v posteli, aby si odpočinul a aby si vynahradili ten čas v posteli, který mohli strávit společně za několik posledních dní, ale nemohli, kvůli tomu, že ona je nemocná.*Ty budeš držet v posteli mě a já budu držet v posteli tebe. Takže tam budeme spolu. Sice nevím, jak budeš pracovat, protože v posteli ti to nedovolím, tam se dají dělat lepší věci, ale to vyřešíme pak.*Mávne nad tím rukou jako by to bylo něco naprosto zbytečného k řešení.*Jo, odhalil jsi mě. Potajmu tu sleduju Večerníka a nemám to s kým probírat. Proto by jsi se měl zachovat jako správný snoubenec a budoucí manžel a podpořit mě v tom a taky se na něj dívat!*Taky ho popíchne. Celou dobu má přitom na rtech pobavený úsměv.*A nejsem Brepta. Takže přestaň a nebo ti budu říkat Zadku.*Zazubí se na něj.*

*poznamená, že ona je schopná všeho.* Nemusíš se snažit tvářit vážně. Poznám to na tobě. A moc ti to nejde, mimochodem. *Poinformuje ji a uchechtne.* A já nepustím tebe. *Pohlédne ji do očí a usměje se. Nemůže se dočkat toho, až bude Chrysane v pořádku a budou moct být spolu. Dělá pro to všechno a doufá, že to tak brzy bude. Pak řekne, že to on bude držet v posteli ji. Jakmile bude Chrysane venku z ošetřovny, neplánuje ji nikam pustit. Bude jí držet v komnatě, protože po tomhle bude slabá a bude muset odpočívat. A taky nehodlá riskovat, že by se někde potkala s nějakým rebelem, který právě žije v paláci.* Po tomhle bude tvoje imunita slabá, takže budeš hlavně odpočívat. Dělání lepších věcí bude muset počkat, dokud nebudeš úplně zdravá a v pořádku. *Uchechtne se, ale stejně si nemyslí, že by tohle dodrželi.* A práci dělat musím. V tom mi nezabráníš. *Řekne vážně, ale pobaveně mu zacukají koutky. Pak ji začne popichovat ohledně sledování večerníčka a rozesměje se.* Dobře, tak já se teda začnu dívat na večerníčka. Musim se přeci chovat jako správný snoubenec a budoucí manžel. *Slíbí jí a pobaveně se přitom usmívá. Při zmínce o budoucím manželi cítí, jak se mu o něco víc rozbuší srdce. Už se těší, až se vezmou a odjedou společně do Austrálie. Jenom doufá, že se nic, co by jejich společnou budoucnost narušilo, nestane.* Jsi Brepta. Toho už se nezbavíš. Ani tím, že mi budeš říkat Zadku mi v tom nezabráníš. *Poznamená.* Stejně nechápu, co ti na tom tak vadí. Je to roztomilý.

*Snaží se tvářit vážně, když říká, že by si do konce života vyčítala, že ublížila želvě. Což je i pravda, docela.*Vidíš, tak se navzájem nepustíme z postele. Když už v ničem ostatním, v tomhle se aspoň shodneme.*Zasměje se.*Nebudu zas tak slabá drahý. A vážně si myslíš, že to vydržíme,? Ty lepší věci nedělat? Nadzvedne obočí. Už jen v jejím hlase jde poznat značná dávka pochybností.*Tak ti s práci budu aspoň trochu pomáhat. Pak to půjde rychleji a my na sebe budeme mít více času.*Rozhodne. Chce mu pomoci a navíc se bude muset v tomhle trochu více rozkoukat. Jako princezna neměla zase tolik povinností jako korunní. A navíc bude královnou Austrálie a měla by se do toho nějak lépe dostat, aby byla co nejlepší, co chce. Popichují se ohledně Večerníčka, na které by se měl Zayden podle ní koukat. Pka ironicky řekne, že ona tráví čas na ošetřovně práv sledování Večerníčka, protože nic lepšího nemůže dělat.*Přesně tak. Pak budeme na Večerníčka koukat společně. *Pohrozí mu, že když jí bude říkat Brepta, ona jemu zase Zadku.*Občas seš otravnej, víš to?*Našpulí rty a naoko uraženě si odfrkne.*

*řekne, že se nemusí snažit tvářit vážně, protože jí to stejně nejde.* Budeš slabá. Ale nemyslím si, že bychom to vydrželi. *uzná. Asi je oběma jasné, jak bude jejich společné držení se v posteli vypadat. Pak namítne, že pracovat musí.* Ty budeš odpočívat a ne mi pomáhat s prací. *připomene jí a uchechtne se. Nemá toho zase tolik, aby mu musel někdo pomáhat. A už vůbec ne Chrysane, která musí odpočívat. Pak se začnou navzájem popichovat ohledně sledování večerníčku.* To bude ale zábavy..*řekne ironicky a protočí očima. Podle něj se dá společně strávený čas rozhodně využít lépe.* Tsss, já a otravný? Jak tě tohle mohlo napadnout? Já vůbec nejsem otravný. *také si naoko uraženě odfrkne, ale pobaveně mu zacukají koutky.* No..ty jsi zase roztomilá, když hraješ uraženou, protože ti občas řeknu Brepto. Takže to je vyvážené. *zazubí se na ni.*

*Namítne, že až tak slabá nebude. Teď ji je ještě docela dobře. A pochybuje o tom že by spolu v posteli vydrželi jrn ve vší počestnosti. Když i on to potvrdí, vítězně se na něj zazubí. Oba dva vědí, jak to mezi nimi tam bude vypadat. Řekne, že s prací mu bude pomáhat, aby mu to šlo rychleji. *Ale já ti chci pomoci. A mám se stát královnou, přitom skoro nevím, jak to chodí. Brala bych to jako takovou přípravu. *Vysvětlí mu, proc to taky chce udělat. Dohadují se ohedně Večerníčku. Myslí jen z legrace to, že by ho společně skutečně sledovali. *Já vím a až budeme mít jednou dítě, budeme ho sledovat i s ním. *Tohle řekne protože chce vidět, jestli ho to rozhodí a jak případně moc. Ráda ho skadli stejně jak on ji. Řekne mu, že občas je vážně otravný. *Napadlo mě to normálně, podívej se na sebe. *Uchechtne se. *Já a roztomilá? *Zeptá se ho a nakrci přitom obočí. Následně i Potřese nesouhlasně. *Nejsem roztomilá.