Ošetřovna paláce

Nenechal bych tě tu spát. Postaral bych se o to, aby tě po chvíli někdo odvedl k tobě do komnaty a tam hlídal, že neuděláš žádnou pitomost. *Uchechtne se a doufá, že nebude dál nic namítat, protože jinak se o tom budou dohadovat ještě dlouho. On odmítá ustoupit.* To rád slyšim. *Zazubí se na ní, když mu zasalutuje a pak z něj konečně vypadne co k ní cítí a chytne jí za bradu, aby mohl sledovat její nádherné oči. Zarazí se, když vidí její slzy a hned zpozorní. Jako skoro každý muž je nervózní, když vidí holku brečet.* Ř-řekl jsem něco špatně? *Zeptá se jí hned a rovnou schytá kopanec od svýho svědomí.* /Do prdele. Proč jsem nemlčel? Co mam teď dělat?/ *Pak zpozorní znovu, když slyší něco o historce z dětství.* Jakou historku? *Zeptá se jí, ale zároveň se mu v očích objeví smutek a strach pramenící z toho, že jeho sestru včera na útoku unesli. Má v plánu jí jít dnes večer s další směnou strážců, hledat. Když ho Polaris obejme, objetí jí opatrně oplatí a po její otázce se pousměje.* Protože už v první okamžik, kdy jsem tě viděl, jsi byla jiná, než ostatní. Dokázala jsi mě rozesmát a dokázal jsem se v tvé přítomnosti uvolnit. Jako kdybys už od začátku viděla za masku, kterou často nosím, těma svýma nádhernýma očima. Když jsem s tebou, mám pocit, že všechno zapadá do sebe. Jako kdybys byla kousíček, který mi vždycky chyběl, abych byl úplný. Děláš ze mě lepšího člověka a já pro tebe chci být co nejlepším člověkem. Máš se mnou i trpělivost a ukazuješ mi, co to znamená milovat. Jednoduše sis kradla moje srdce. *Dívá se jí do jejích očí, které mu připadají jako ty nejkrásnější na světě a během svých slov jí chytne za ruku.*

To bys neudělal. Nechal bys mě tady. I kdyby ne, stejně bych se sem nějak dostala. *Zašklebí se na něj, ale hned poté na něj hodí pobaveně jeden zmenších polštářů co má pod hlavou.* Příště to bude knížka, jestli nepřestaneš s těmi námitkami. *Pokusí se po něm hodit vážný a přísný pohled, ale ruší jí to škubání koutků. Když jí řekne, co k ní cítí, prostě to nevydrží a unikne ji pár slz. Po jeho slovech rychle zavrtí hlavou a slzy si setře.* To byly slzy štěstí, méďo. Nic jsi špatně neřekl. *Usměje se na něj a pak zmíní tu historku, ale než to začne vyprávět, jako první si všimne toho smutku.* Děje se něco? *Zeptá se ho starostlivě, přičemž následně přihmouří oči, jak se snaží na tu historku, co ji psala jeho sestra vzpomenout.* Myslím, že to bylo něco o Gargamelovi. Že si tvého strejdu měl za něj a pak na něho na nějak na schůzi zaútočil papírovým nožíkem.Muselo to být roztomilý. *Uchechtne se a poté se zaposlouchá do jeho slov, u kterých zase musí rozmrkávat další slzy.* Jsem stejná jako ostatní. *Namítne potichu a znovu vydechne.* Kdy jsem zjistila, že sem pojedu, nikdy mě nenapadlo, že tady najdu svoje štěstí a ještě k tomu štěstí v podobě tebe. A teď se cítím šťastná jako nikdy. A díky tobě se také cítím aspoň trochu hezká, protože tak jsem se necítila. *Ruku mu pěvněji chytne a oplatí mu pohled do jeho oči, což zapříčiní to, že se jí úsměv o hodně zvětší a je to snad ten nejvíc upřímný úsměv ze všech jejích upřímných úsměvů.*

Nenechal, protože bych chtěl, aby ses co nejvíc pohodlně vyspala a z vlastní zkušenosti vím, že to tady moc nejde. *Vzpomene si, jak se tady probral posledně potom, co několik týdnů přežíval jenom na kofeinu a poté zkolaboval na akci. Pobaveně chytí polštář a vyplázne na ní jazyk.* To je napadení krále. *Informuje jí s naoko přísným pohledem a když pak vidí její slzy, úplně ho to rozhodí a jako první myslí jenom na to, co mohl říct špatně.* Už jsem se lekl. *Uchechtne se a potřese nad sebou hlavou.* Aless včera během útoku unesli. Zatím se nenašla. *Řekne jí se sklopeným pohledem, co se stalo a vysvětlí tak svou reakci na to, že zmínila Aless. Nechce přijít o tátu a sestru během tak krátké doby. Když mu pak řekne, co jí Aless vyprávěla, pobaveně se usměje.* Gargamel se přeci musí zneškodnit. *Pokrčí se smíchem rameny.* A ne, roztomilý to nebylo. Já nejsem roztomilý. *Prohlásí s vážným výrazem, protože uznat tenhle fakt doopravdy odmítá a poté jí řekne, proč si jeho srdce získala právě ona.* Ne pro mě. *Namítne s menším úsměvem na rtech.* Nevěřil jsem, že bych se zamiloval do jedné z vás. Dokonce mi táta slíbil, že Selekci můžu po třech měsících zrušit, pokud si s žádnou z vás nebudu rozumět. Napsal mi to i v dopisu na rozloučenou. Zakroužkoval jsem si to i v kalendáři a nemohl se dočkat, až ta doba uběhne. Ale během toho, co jsem se soustředil na to, tohle přežít, jsem zjistil, že nechci žít bez tebe. Že to chci dotáhnout do konce a mít tebe po svém boku. Mít tebe za svou královnu. *Usměje se na ní zamilovaně a její ruku si přiloží k puse, aby jí mohl políbit na hřbet.* Jsi ta nejnádhernější bytost, jaká kdy po zemi chodila. Já tě tak vidím. *Ujistí jí a palcem jí po hřbetu ruky pohladí.*

*Protočí nad ním očima a už se pomalu ale jistě natahuje pro knížku, které leží na stolečku.*To bych přežila. *Zašklebí se na něj a po jeho dalších slovech a vypláznutí jazyka po něm vážně hodí knížku. Ale opatrně, tak aby se hlavně nestalo nic té knížce.* Co s tím uděláš? Zavřeš mě do mučírny? *Povytáhne tázavě obočí a v očích jí hrají pobavené jiskřičky.* Nelekej se, lekání není zdravý. *Uchechtne se, ale jakmile se dozví, co se stalo jeho sestře, vykulí oči a hned ho chytne za ruku.* Bude v pořádku, najdou ji. *Poví povzbudivě a vážně v to doufá, protože nechce vidět ho se trápit.* To jsi snad Šmoula bo co? Za chvíli tě z medvídka překřtím na Šmoulu. *Pokrčí rameny, ale poté povysune obočím a hodí po němž pohled, který naznačuje, ať se s ní o tom neopovažuje hádat.* Jsi roztomilý. Roztomilý šmoulovitý méďa. *Usměje se na něj spokojené, přičemž během jeho slov se usmívá ještě více.* Tak to jsem ti asi zkazila plány, co? *Pobaveně se uchechtne a musí se ale přemáhat, aby tentokrát slzy uhlídala a znovu ho nevylekala.* No tak, budu se červenat a brečet dohromady. A to nechceš ani ty, ani já. *Postěžuje si, ale na to zapomene, když řekne slovo "královna". Toho se bojí, ale nedává to nijak znát, jen se trošku nad tím slovem nervózně pousměje.* Každým tvým slovem si uvědomuju, že jsem k tobě cítila už neco delší dobu, jen jsem si to nedokázala uvědomit. Už něco málo přes tím, co se dělo v komnatě, jsem cítila zvláštní pocity. A ty pocity jsou ty nejlepší, co jsem kdy zažila. Ty jsi to nejlepší, co jsem kdy zažila. *Nejradši by ho hned pevně objala a hlavně by ráda slezla z postele, ale nechce riskovat, aby ji vážně sem dal poté někoho na hlídání.*

No ano, ale já chci, abys měla to největší možné pohodlí. *Namítne opět s potřebou mít poslední slovo a snaží se ignorovat, jak se natahuje po knížce. Nemyslí si, že by jí opravdu hodila. Jenže ona to doopravdy udělá, čímž ho překvapí natolik, že mu knížka spadne na hlavu a on na ní zvládne jenom šokovaně koukat.* Tys to udělala. *Zkonstatuje dost očividný fakt vzhledem k tomu, že mu na hlavě nejspíš zůstane boule.* No jasně. Natáhnu tě na skřipec a u toho si dám večeři. *Mrkne na ní, když se trochu probere z toho šoku způsobeného knížkou. Pak jí řekne o tom, co se stalo s Aless a stiskne jí ruku.* Doufám v to. *Snaží se držet naděje, že se najde, ale moc dobře ví, že každou hodinou je ta naděje menší a menší.* Měl jsem tu pohádku jako malej rád. Nejsem žádnej Šmoula. *Zasměje se a pak popře, že by byl roztomilý.* Ani náhodou. *Odporuje jí, protože naštěstí po ruce už nic na házení nemá.* To teda jo. Jsi rozená kazička plánů. Ale bylo to to nejlepší narušení plánů v mém životě. *Usměje se na ní.* Za chvíli si na to zvyknu. *Mrkne na ní a pak si všimne, jak zareaguje na slovo "královna". Pohladí jí povzbudivě po tváři.* Spolu to zvládneme. Neboj se. Jsem přesvědčený, že budeš úžasná královna. Máš ještě spousty času to zpracovat. *Snaží se jí uklidni.* Cítím to stejně, opičko. Protože kdybych k tobě už předtím nic necítil, ten večer bych za tebou nešel, ani kdyby se Stefan postavil na hlavu. *Pousměje se pobaveně.* Ještěže mám tolik sourozenců. Bez nich bysme se asi dohromady nedali. *Zasměje se a pak jí políbí.* Miluju tě. *Řekne jí znovu. Nejraději by jí to opakovat pořád dokola. To mu ale překazí sestřička, která přijde s tím, že už je pozdě a on by měl odejít. Přikývne a pak se zase skloní k Polaris a natiskne rty na její čelo.* Dobrou noc, lásko. Zítra se zase stavím, slibuju. *Usměje se na ní, stiskne jí ruku a pak se s úsměvem na tváři vydá do své komnaty.*

Ty nepřestaneš, tvrdohlavče, co? *Uchechtne se a místo togo rádia po něm opatrně hodí knížku, přičemž si to uvědomí až poté, co uvidí jeho reakci. Začnou ji cukat koutky a poté to prostě nevydrží a vyprskne smíchy.* Promiň, já myslela, že to chytneš jako ten polštář. *Poví mezi smíchem a opatrně sek němu natáhne aby nu na tom místě na hlavě mohla věnovat polibek.* A dáš mi k tomu aspoň popcorn? *Povytáhne pobaveně oobočí. Poté ji úsměv trochu zvadne, když uslyší to o jeho sestře.* Neboj, ať je kdekoliv, určitě je v pořádku.*Povzbudivě mu stiskne ruku a následně mu řekne o té historce.* Neříkej mi, že sis tedy nehrál na Šmoulu, když si tu pohádku měl rád. *Uchechtne se a zase protočí očima.* Král ne král, asi tě brzo přidusím. *Prohodí na oko vážně, ale v očích má pobavené jiskřičky.* Tak to jsem ráda, že se to narušení plánů takhle povedlo. *Usměje se na něj zamilovaně, přičemž se poté snaží nedáte najevo strach z roho slova "královna," ale po jeho slovech se pousměje.* Snad. *Pronese potichu a více se opře do jeho ruky.* Asi bychom jim měli každému zvlášť poděkovat. *Uchechtne se a zase se usměje od ucha k uchu.* Já tebe taky, méďo. *Když přijde sestřička, hodí po ní trochu nevrlý pohled, jelikož by chtěla, aby tady zůstal déle. Překvapené zamrká při oslovení "lásko", jelikož jí to stále přijde neuvěřitelné.* Dobrou noc, medvídku. *Ještě mu znovu s úsměvem prohrábne vlasy a když odchází, celou dobu se na něj s úsměvem dívá. Poté si nechá kontrolovat ránu na břiše, načež s usmevemz na tváři poté usne a teď ji to ani nevadí, že usíná, protože po dlouhé době usíná šťastná.*

*Dneska jí nebylo moc dobře, proto se rozhodla zajít na ošetřovnu. Nechce nic riskovat, aby se něco nestalo dítěti. Doktorka jí ale řekla, že je pravděpodobně jen trochu ve stresu z té svatby, což je taky docela pravda. Pořád kontroluje, jestli je všechno zařízené, všechno hotové. Na sobě má modré džíny a bílé tričko. Vlasy v ledabylém drdolu. Už míří z ošetřovny pryč, když si na nedalekém lůžku všimne známé dívky. Od toho všeho s Polaris ještě nemluvila a asi by se jí měla omluvit. Zhluboka se nadechne a vydá k ní s menším nejistým úsměvem.*Ahoj.. Já.. jen bych se ti chtěla omluvit za to předtím, asi jsem to trochu přehnala. *Omluví se jí.*Ale jsem ráda za to, jak to s tebou a Wyattem dopadlo.*Neodolá tomu a musí na ni mrknout.*Jak je ti?*Zeptá se ještě starostlivě na její zranění.*

*Od včerejška má jen náladu se usmívat, jelikož takhle šťastná se snad nikdy necítila. Ani nevnímá, že tu ránu pořád nemá zahojenou a dokotři ji straší vnitřním krvácením, jestli nebude ležet na posteli a nic nedělat. I tak se aspoň prochazí opatrně k oknu, když už nic. To je jen kousek od postele, ale i tak ví, že by doktoři rýpali, takže když uslyší kroky, co nejrychleji ji to zranení v břiše dovoluje se vrátí zase na lůžko a zranění se snaží ignorovat. Rychle přes sebe hodí deku a do ruky knížku. Když ale uvidí, že to nejsou doktoři, ale Camille, je spíše překvapená.* Ahoj Camille. *Pozdraví ji taky docela nejistě, jelikož za to co se stalo, že se dlouho nebvaili, pociťuje vinu taky.* Neomlouvej, taky je to moje vina. A nic si nepřehnala. Čím víc jsem potkala tvých sourozencům, tím jsem zjistila, že to máte asi v rodině. *Uchechtne se. Po jejích dalších slovech polkne a prohrábne si vlasy.* Takže hádám, že to víš, co? /Co čekám? Tady každý ví všechno dřív, než to vím já./ Jo, je to v pohodě. Jen mě štve, že dokotři z toho dělají něco horzného a ještě chvíli tady musím zůstat. *Protočí nad tím oči a pohledem sklouzne k jejímu bříšku.* JAk jsi na tom ty?

*Zašla pro jistotu na ošetřovnu, ale doktorka jí řekla, že to nic není. Že je dítě v pořádku. Za což je ráda. Už je na odchodu, ale všimne si Polaris. Uvědomuje si, že to asi přeháněla, takže se jí chce alespoň omluvit, to je to nejmenší, co může udělat. Takže k ní s trochu nervózním a rozpačitým úsměvem dojde.*Jo, podle mě přehnala.*Uchechtne se a prohrábne si vlasy, čímž si trochu více rozdělá drdol, ale nijak moc to neřeší.*Tvoje vina to není. *Potřese nad tím hlavou. Pak se musí uchechtnout.*Jsme šílená rodina. Aless ti už taky posílala nějáký časopisy se svatebními šaty? Nedivila bych se tomu.*Hlavně její nejmladší sestra je šílení. Pak vede Wyatt, ona, Stefan a nejnormálnější je asi Rhiannon. I když té by podle ní neuškodilo se taky občas trochu odvázat, jaký pak chce žít život?*Já společně s Aless jsme přesvědčovaly Wyatta,a by s tím za tebou zašel. Něco k tobě cítil, řekl nám to, ale bál se, že to nebudeš opětovat. Jak to měl zjistit, než se tě na to zeptat?*Zeptá se jí.*Napsal nám to pak do chatu, byl nadšený. A taky nám řekl, že jsi to "miluju tě" řekla první ty. Asi jsi udělala dobře. On by ti to jinak řekl tak u padesátýho výročí svatby, jak ho znám.*Uchechtne se. Zeptá se na její zranění, je jí líto, co se jí stalo.*Podle mě nepřehání. Kdyby to nepovažovali za nutné, nenechávali by tě tu. *Pokrčí rameny.*Snad tě brzy pustí.*Pousměje se na ni a pak pohledem sklouzne ke svému břichu a pohladí si ho.*Jo, jsem na tom skvěle. Jak já, tak tvoje snad budoucí neteř nebo synovec. Pokdu si to Wyatt s tebou nepodělá, to je taky v rodině.*Kývne ke křeslu vedle postele.*Můžu se posadit?

*Hned jak usylší kroky, co nejrychleji zamíří zpátky na lůžko, protože si nechce nechat kazit náladu řečmi doktora nebo sestřiček. Když uvídí Camille, trochu si oddychne, že to není nikdo z ošetřovny, ale i tak má na tváři trochu nervozní úsměv, protože ji dlouho neviděla.* Fajn, možná trošičku. Teď už se se mnou přestaneš o tom dohadovat? *Uchechtne se a protočí nad tím očima.* Je, neměla jsem to řešit. *Pokrčí rameny a následně přikývne.* Jo, to jste. Ne, Aless mi neposílala svatební šaty, napsala mi Wyattovu historku a poté mi psala, že mi řekne další, až když si přiznám, co k němu cítím. Nebo něco v tomhle smyslu. *Ucehchtne se nad tím a pak se musí potichu zasmát.* Apak je tu ještě váš brácha, kterej mí slíbil, že mi doručí Wyatta do komnaty s mašličkou. Doručil ale bez mašličky. *Nad tím se vždycky musí pousmát, už jenom nad tou mašličkou, ale i nad tím večerem.* Já ho chápu, cítila jsem to stejný. Bála jsem se. Jo, ale on udělal dobře, že o svých pocitech začal mluvit první. *Pokrčí rameny s menším úsměvem na rtech. Pořád ji v hlavě zní ty dvě slůvka, které od něj včera slyšela.* Vždyť mě pomalu nenechají si zajít ani na záchod. *Protočí nad tím, očima. Doufá, že ji vážně za chvíli už pustí.* To jsem ráda. *Usměje se na ní, ale přesto se zarazí.* Neteř nebo synovec? Na to si budu zvykat dlouho. /Jestli to tak dopadne. Co když si to Wyatt rozmyslí, co ke mně cítí? A radši si vybere jinou účastnici, od které nebude mít boule na hlavě, protože po něm hází knížkami?/ *Nervozně polkne a ignoruje to, co říká o tom, jestli si to Wyatt nepokazí. Pak přikývne a pousměje se na ni o něco jistěji.* Jasně. *Pokrčí rameny a na posteli se posadí, aby na ni viděla lépe.*

*Přikývne.*Dobře, když jsi to uznala, nechám toho.*Řekne, že to není její chyba a po jejím protočením očí má chuť je taky protočit, ale udrží se.*Ale jo, měla. Nebylo ti to příjemné, takže jsi to měla řešit. Promiň, je mi to skutečně líto. Kdybych někdy zase dělala něco přes čáru.. prostě mě stopni, jo? Zvlášť teď jsem celá taková divná, za to může to těhotenství.*Výhoda je v tom ta, že na to všechno může svést. Řekne, že celá jejich rodina je šílená, ale vedou pode ní Aless s Wyattem, ona je až za nimi a pak Stefan a Rhiannon.*Chceš o Wyattovi historky? Pár jich taky mám. Hlavně jsem si z něj dělala žertíky. On si většinou teda začal a já mu to oplácela. Jako malé mi třeba ustřihl pramen vlasů z ofiny, měla jsem tu zub.. tak jsem mu dala do lahvičky na šampón růžovou barvu na vlasy, ta začala slézat až po měsíci. Nebo když tu byla návštěva z Japonska, dala jsem u prdící polštářek pod židli v kruhovitém salónku. Kdykoliv se během jejich setkání byť jen trochu pohnul, jako by si prdnul.*Zazubí se na Polaris. Ráda si z Wyatta utahovala, ale většinou to skutečně dělala jen jako na oplátku něčeho, co jí provedl on.*Bez mašličky? Že se Stefan nestydí..*Naoko pohoršeně nad tím potřese hlavou.*Jestli chceš, až se dostaneš odtud, zařídím ti ho v komnatě i s mašličkou.*Problém by jí to nedělalo. Její bratr je do Polaris zamilovaný, takže by ho určitě přesvědčila velice snadno.*Stačí říct, jakou má mít ta mašlička barvu a všechno zařídím.*Usměje se na ni Pak řekne, že to, co si řekli včera ví. Wyatt to napsal do rodinného chatu.*/Táta by byl tak šťastný../*Nechce tady brečet, takže myšlenky na něj raději rychle zaplaší.*Jo, to chápu. Je.. docela strašidelný o tom mluvit, že? Hlavně poprvý. *Kdyby nevěděla, že Chris ji miluje, není si jistá, jestli by sebrala odvahu a řekla mu to. Nejspíše ne ten den na ošetřovně.*Jestli chceš, můžu jim domluvit.*Nechce, aby se tu cítila moc špatně. Už tak pobyt na ošetřovně stojí za nic..*Jo, pokud vám to s Wyattem vyjde, v což doufám, když se milujete, bude to tvůj synovec a nebo neteř. *Kývne ke křeslu a zeptá se jí, jestli se může posadit. Když souhlasí, přitáhne si křeslo více před no, aby se nemusela tolik otáčet a posadí se.*Díky.*Usměje se na ni. Ruce si položí na břicho.*Už teď si připadám jako balón a to jsem teprve čtvrtém měsíci.

No hurá. *Uchechtne se a poté znovu protočí očima a povzdechne si.* Neomlouvej se pořád. Nebo zažiješ let knihou, jako zažil včera tvůj bratr. *Povytáhne přísně obočí, ale nad tou vzpomínkou jak včera po Wyattovi hodila knihou ji začnou cukat koutky. A pak pobaveně zavrtí hlavou.* Chudák to dítě, svádět to na něj. *Na oko pohoršeně si povzdechne, načež když začne mluvit o tom, jaké naschvály dělala Wyattovi, pozorně se narovná a pobaveně se u toho usmívá.* A pak má být někdo ve vaší rodině normální, když vy to máte už od dětsví. Ale je mi ho líto, chudák. *Uchehctne se a stále pobaveně nad tím vrtí hlavou. Poté zmíní to, jak měl Wyatt přijít s mašličkou,ale místo toho ta mašlička byla jen na víně.* Ale byla na víně, takže jsem to vynhradila sama sobě a nalepila jsem mu ji do vlasů. *Uchehctne se a když se jí začne ptát, jakou barvu mašličky chce, hlavu zaboří hloubejí do polštáře.* JSte všichni stejní. *Postěžuje si potichu a radši s tou barvou neodpovídá.* Jo, bála jsem se, že si vybere jinou dívku, čekala jsem to. Proto jse si to nechtěla přiznat. *Pokrčí rameny. Teď když si to ale oba dva přiznali, je za to ráda, jelikož snad nikdy šťastnější nebyla.* V pohodě. Něco říkal i Wyatt, že se s nimi dohodne. A cítím se fakt v pohodě, takže by mě snad mohli už pustit. *Poví, přičemž se na ni pousměje. Je ráda, že se s ní zase baví, i když ji ze začátku připadala šílená. To ji sice připadá pořád trošku, ale už to není ten šok jako ze začátku.* Stejně to ní zvláštně. *Zamumlá potichu. Náasledně se na ni usměje a přikýne.* To zvládneš. Pak si to ani neuvědomíš a budeš v devátém. *Pokrčí rameny a povzbudivě se na ni pousměje.*

*Řekne, že to tedy nechá být, když uzná, že to je z části její vina. Ona si tedy myslí, že je to jen její vina, celá. Ne jen z části. Uchechtne se. *Jo, Wyatt nám říkal, že jsi po něm hodila knihou.. Co udělal? *Důvod jim ale její bratr neřekl.*Ale budu si na tebe rozhodně dávat větší pozor. *Sjede ji ostražitým pohledem. Řekne ji, že ji klidně může kdykoliv zastavit, kdyby mluvila a otravovala ji moc. Nechce zase opakovat to, co udělala předtím.* Ale ono za to může! V těhotenství se dost mění nálady, takže za to může to dítě.*Stoji si pořád za svým. Řekne jí nějaké historky z dětství s Wyattem a při vzpomínání na to se pobaveně usmívá.*Chudak Wyatt? Mně ostříhat vlasy! *Naoko urazene si odfrkne. Je rozhodnuta zařídit ji Wyatta s mašličkou a klidně ji i nechá vybrat barvu tě mašličky.*To musel vypadat skvěle. *Zasměje se při představě svého bratra s mašličkou ve vlasech.*Jsme Schreave, máme v genech to, že jsme dost tvrdohlaví a šílení.*Uchechtne se.*Jsem říkala, že se na tebe dívá jinak jak na ostatní. Miluje tě, jinou si nevybere. Udělal by to snad jen kdybys nechtěla ty jeho. *Ví, že by se Wyatt Polaris vzdal, kdyby řekla, že ho ona nechce*Dobre, ale kdyby něco, tak klidně napiš a já sem na ně naletim. Hned bys potom byla venku.*Dokaze být strašidelná, když potřebuje.*Snad si na to zvykneš. Budeme sem jezdit tak částo jak jen bude možné a bude se hodit teta se strejdou, kterej budou hlídat.*Zazubi se na ni.*Jo, už teď mám pocit, že jsem se to, že jsem těhotná dozvěděla včera.

*Když zmíní ten hod kihou, uchechtne se a prohrábne si vlasy.* Dohadoval se se mnou. Musel mít pořád polsední slovo, tak jsem tu musela něčm zarazit. *Pokrčí rameny a na tváři má u toho menší úsměv.* Dávej. Ale po tobě házet nebudu, když jsi těhotná. *Uchechtne se a očkem mrkne po knížce, kterou má položenou na posteli.* Chudák to dítě, co když tě poslouchá? *Na oko káravě zavrtí hlavou, ale u toho se stále trochu usmívá.* Vlasy dorostou. *Uchechtne se a pokrčí u toho rameny. I když by taky asi nepřežila, kdyby jí někdo ostříhal vlasy, nahlas to neříká.* Jo, vypadal. *Přikývne, přičemž se trochu zasněně nad tou vzpomínkou usměje.* Jo, toho jsem si už stihla všimnout. *Uchechtne se pobaveně, přičemž jí poté pozorně poslouchá.* Já ho chci. Nikdy jsem se necítila takhle šťastná a celá. Jen se bojím, že něco pokazím a on si to rozmyslí. *Zamumlá a pohled radši stočí někam jinam než na ni. Vážně se bojí toho, že by si to ještě mohl rozmyslet a nevěděla by, co by dělala, kdyby to vážně udělal.* Dobře, díky. *Usměje se na ni upřímně a poté se zase uchechtne.* Jestli ten špunt bude po tobě, možná se radši toho hlídání nebudu účastnit. *Popíchne ji pobaveně a po jejích slovech se na ni zase pousměje.*

*Zeptá se, proč vůbec Polaris hodila po jejím nejstarším bratrovi knihou. í, že si Wyatt na to stěžoval a bojí se, že bude mít bouli na hlavě.*Taková je prostě Wyatt.. Vždycky potřebuje mít poslední slovo.*Uchechtne se.*/Jestli se vážně vezmou, měl by začít nosit přilby../Ale moc po něm ty knihy neházej.. Už tak toho v hlavě moc nemá, nepotřebuje toho mít ještě méně.*Zazubí se na ni. Ráda si ze svého bratra utahuje, i když u toho třeba není. To jí nijak nevadí. Aspoň jí to nemůže hned vrátit.*Aspoň, že tak. To abych kdykoliv sem pojedeme nebo vy přijedete do Francie čekala dítě..*Uchechtne se.*/To bych se s nimi raději nevnímala, tolikrát rodit??/To má lepší věci na práci, jako třeba vymýšlení dalších šílených kombinací jídla, na které budu mít chuť a podobně.*Připadá jí, že z chvilku ji s jejími chutěmi zavřou někam do blázince.*Jo, dorostou, ale já je měla docela dlouhé, i když to byla jen ofina. Vlasy mi rostli rok, Wyattovi ta barva slezla po měsíci. Podle mě to bylo férový.*On to přece jen měl o něco těžší. Ona si ale pořád musela nechávat dělat culíky nebo tak, aby to nebylo vidět, nemohla si nechat vlasy jen tak rozpuštěné. Vidí, jak se Polaris zasněně usmívá.*Země volá Polaris. Máš hlavu v oblacích.*Řekne pobaveně. Ale je za ně upřímně ráda. Chce, aby byl Wyatt šťastný.*No, na to si budeš muset prostě zvyknout.*Pokrčí rameny. Schreave jsou šílenci a tvrdohlavci, ale podle ní sem Polaris i dobře zapadne.*A přesně toho se bojí i Wyatt. Myslím, že je to normální. Já se taky bojím, že něco podělám u Chrise a on si to rozmyslí, našel by si lepší dívku, je moc milý, pozorný, starostlivý..*Zamilovaně se usměje.*Prostě.. Ve vztahu to musíš risknout a věřit tomu druhému.*Ujistí ji, že jí může kdykoliv napsat, kdyby se něco dělo, na ošetřovně, ale i mimo ji.*No tak.. Přece budeš chtít vidět Wyatta, jak přebaluje pokakané miminko, ne? Vsadila bych se, že to bude to nejlepší, co jsi kdy viděla. Bude to pěkná komedie.

To nemělo být ani úmyslný. Myslela jsem, že to chytne. *Pokrčí nad tím rameny, jelikož mu vážně nechtěla nijak ublížit.* Dobře, beru to na vědomí. *Uchechtne se a pobaveně nad tím zavrtí hlavou. Poté se zasměje, ale zase se zarazí.* Ve Francii jsem ještě nikdy nebyla. *Vydechne a nedokáže stále pochopit, že by tam třeba jednou měla jet. Pořád ji to přijde jako by žila ve snu a v realitě se nic z tohodle nestalo.* Šílený kombaince jídla, to je asi na těhotenství to nejhorší, ne? *Uchechtne se a poté nad ní pobaveně protočí očima.* Jo, určitě to bylo férový. *Už nic víc na to neříká, protože by se musela stále pobaveně smát. Poté se začne zasněne usmívat a po jejích slovech se uchechtne.* Polaris odpovídá zemi nazpátek, že se tam nechce vracet, že zůstane v oblacích. *Pokrčí rameny a následně se pousměje a přikývne.* Už si zvykám. *Poví upřímně a poté se spíše usměje nervozně a nervozně ji spolocuhá.* A kdo je v oblacích teď, hm? *Povytáhne obočí, ale nakonec přikývne a potichu si povzdechne.* Já mu věřím. Tolik jako jsem nikdy nikomu nevěřila. *Zamilovaně se usměje a pak se jen té myšlence, jak Wyatt přebaluje dítě musí zasmát.* Jo, to musí být úžasná podívaná. Ale třeba by to až tak katastrofální nebylo. *Namítne s menším úsměvem na rtech.*

*Uchechtne se.*V pohodě, já ti nic nevyčítám. Pála bych si vidět ten Wyattův výraz, když to od tebe chytal.*Uchechtne se. Pak jí řekne, že Wyatt potřebuje mít vždycky poslední slovo a požádá ji, aby mu ale knihy neházela na hlavu moc často, už tak toho má její bratr v hlavě málo.*Věřím, že brzy se tam určitě podíváš. Když jsem byla pryč.. Rok jsem tam žila. Vlastně tam jsem se i poprvé potkala s Chrisem, nevěděla jsem, kdo to je a on nevěděl, kdo jsem já a logicky jsme ani neměli tušení, že jsme spolu zasnoubení.*Usměje se nad tím. On byl do ní zamilovaný už tehdy, ale ona to nebrala vážně a pak mu ublížila svým odjezdem.. Do dneška si to vyčítá a ještě bude dlouho, možná do konce života. Nesnáší se za to, jak mu ublížila.*Šílený kombinace jídla docela ujdou, mě o nijak nevadí, to ostatní mě považují za blázna.. Nejhorší pro mě asi jsou ty nevolnosti a strach o dítě..*Ona o něj má skutečně velký strach a asi nikdo se jí po tom, co přišla o jedno z těch dětí nemůže divit. Přikývne a téma to, jak mu oplatila ustřihnutí vlasů už prostě nechá být. Vidí její zasněný a nepřítomný úsměv, takže ji zavolá zpět na zem.*Upřímně tě takhle ráda vidím. I Wyatt když o tobě mluví má takový úsměv.. *Je za ně skutečně moc šťastná a přeje jim to.*Jo, dost ti k tomu i pomáháme. Nemáš moc na výběr.*Musí si na jejich šílenost zvyknout. Pak se zasměje.*No jo.. /Chris je prostě úžasnej./A když o tom začal Wyatt tak i on věří určitě tobě, takže spolu budete šťastní.*Zazubí se na ni.*Myslíš, No, já svému bratrovi tolik zase nevěřím.

Byl v šoku, vypadal že je z toho v šoku. *Usměje se nad tou vzpomínkou, jak po něm hodila tou knžkou a i nad jeho výrazem.* /Tvářil se roztomile./ *Pomyslí si ještě s větším úsměvem na rtech, načež poté pozorně poslocuhá Camille, jak mluví o Francii.* To je náhodou hezká historka. A hezká náhoda. *Řekne upřímně s úsměvem, jelikož taková náhoda se nestává každému a kžadý den.* To dítě bude určitě v pořádku. Bude určitě tvrdohlabý po tobě, takže se mu nic nestane. *Povzbudivě na ni mrkne a poté s eji na tváři vykouzlí zasněný a zamilovaný úsměv, který je tam kvůli myšlence na Wyatta. Po jejích slovech se usměje a pobaveně se uchechtne.* Vážně nebýt tebe a tvých sourozenců, nedopadlo by to tak. *Zavrtí nad tím hlavou. Po jejích slovech se zasměje a přikývne.* To asi nemám no. *Přitáka a zase se šťastně usměje.* Jo, určitě jo. A chudák, věř mu taky trochu. *Pobaveně se zasměje, ale i jí při té představě Wyatta přebalující dítě ji pobaveně škubou koutky úst. Je to pro vážně zajímavá, ale také roztomilá představa.*

*Chtěla by vidět výraz Wyatta, když mu na obličeji přistála knížka. Věří, že byl k nezaplacení.*/Jsou na ošetřovně kamery? Musím zjistit../Jo, tomu věřím. Běžně tady knížky po lidech nelítají.*Uchechtne se. Mluví o Francii, hlavně teda o tom, jak se tam setkali s Chrisem, úplně náhodou a on se o ní zamiloval, i když ona to nebrala vážně. Teď to cítí stejně jako on.*Jo, je to docela dobrá historka. Hlavně mi to přijde jako velká náhoda.. Přece jen, jaká byla možnost, že se začnu bavit zrovna s ním? Ze všech lidí v Paříži?*Je za to ale moc ráda, jinak by teď nečekala dítě a pravděpodobně si Chrise ani nebrala, protože po tom co se dozvěděla o zasnoubení měla v plánu se vzdát titulu a zase utéct, aniž by ji teď někdo mol nutit vrátit se zpět. *To doufám.*Řekne tiše, pohladí se po břiše a pak se usměje.*I Chris je dost tvrdohlavý, jen jsi ho nepotkala. A vzhledem k tomu, že já vím, jak je tvrdohlavý Chris a jak já.. Nechci s tím dítětem to bude těžký. Jen tak neustoupí.*Je ráda, že jsou do sebe s Wyattem zamilovaní a věří, že brzy bude moci Polaris nazývat svou švagrovou.*Podle mě dopadlo.. Wyatt by si musel někoho ze Selekce vzít, takže by si vybral tebe, protože k tobě něco cítí, ale bál by se, že to neopětuješ, takže by raději prvně mlčel. Ale pak byste spolu skončili. Možná by to trvalo jen déle.*pokrčí rameny.*Znám Wyatta, proto mu raději v tomhle nevěřím.*Uchechtne se.*Třeba jednou bude přebalovat vaše děti.*Neodolá menšímu popíchnutí. přitom má na tváři menší úsměv.*Chtěla by jsi je jednou, ne?

Fakt ne jo? a já čekala, že to tady máte úplně na denním pořádku a není to tady nic neobyklého. *Naoko zklamaně potřese hlavou a povzdechne si. Poté když zmíní Francii, přijde jí zvláštní, že by se tam jednou mohla podívat. Pak se na ni usměje a pozorně ji poslouchá.* Tak zrovna vy dva jste měli být spolu, proto jste se našli mezi několika lidmi ve Francii a pak byli i zasnoubení. Na náhody možná přestávám věřit. *Uhhechtne se a pokrčí nad tím rameny. Následně se na ni povzbudivě usěe a mrkne na ní. Následně se zasměje.* Jo budete to mít těžký, bude to malý neposeda a uličník. Po mamince učritě. *Zazubí se na ni, načež zase s menším úsměvem na tváři poslouchá.* Jo, možná. Ale vy jste to všechno urychlili a pojistili to tak, že jsme si to řekli. *Prohrábne si s úsměvem vlasy. Je ráda, že Wyatt má takové sourozence, i když ji to ze začátku štvalo, teď je za to ráda. Když řekne "vaše děti", uchechtne se nad tím.* Jo, chtěla. Ale není na to ještě brzo? *Uchechtne se a nakloní hlavu na bok.*

*Řekne, že létající knihy tu nejsou obvyklé a uchechtne se.*Vzhledem k tomu, jak je to tu šílený koníček v podobě házení knih po sobě by nebyl až tak překvapující, ale nikoho to zatím ještě nenapadlo. Takže budeš první, kdo tu ten "sport" zavede.*Naznačí i uvozovky. Řekne jí, jak se s Chrisem potkali ještě ve Francii a to nevěděli ani jeden, že jsou královští a zasnoubení. Přijde jí to jako krásná náhoda. Ale vyčítá si, jak se k němu předtím chovala. Měla to brát vážněji. Třeba by to pak dopadlo s nimi úplně jinak. Uchechtne se spolu s ní.*Stejně tak je úžasný, že vylosoval do Selekce zrovna tebe, hlásilo se pře milion holek v celé Illey. Jaká je šance, že se sem dostane ta, do které by se mohl Wyatt zamilovat? A přes to jsi tady.*Usměje se na ni. Kdyby se sem nedostala, Wyatt by si vybral jinou, ale skutečná láska je jen jedna a pro jejího bratra je to právě Polaris, ta pravá. Řekne, že ví ak je taky tvrdohlavý Chris a co teprve má čekat tedy od jejich dítěte? To nebude normální.*Chris je naštěstí docela klidný a normální, snad bude více po něm.*Usměje se.*Jo, v krajním případě jsme už měli naplánovaný, že vás zavřeme do nějáké komnaty a jídlo budeme podstrkávat skrz dveře, dokud si to neřeknete a nebudeme vás moci pustit.. No, naštěstí to dobře dopadlo, ne?*Zamrká jako naprostý andílek.*Jo, docela je. Ale občas.. se to prostě stane brzy. Já dítě taky neplánovala.

Tak to jsem ráda, že jsem první. Myslíš, že mi Wyatt dovolí si založit nějaký kurz házení knihou? Nebo něco jako kroužek? *Povytáhne tázavě obočí a snaží se držet vážnou tvář, ale nejde jí to, už do včereješka pořád zkoušela se nesumívat, ale prstě jí to nejde a stále má na tváři aspoň menší úsměv.* Kdybych tady nebyla a bya by tady místo mě jiná, vybral by si jinou. *Pokrčí rameny a poté pokračuje dál.* Ale možná máš pravdu a něco na tom bude. *Pokrčí rameny a poté ji psolouchá jak mluví o Chrisovi.* Tak to doufej, že zdědí geny hlavně po něm a nebude šílený kvůli tvým genům. *Pobaveně ji popíchne a po jejích dalších slovech povysune obočí.* Vážně? Neříkej mi, že jste to vážně chtěli udělat. To byste fakt udělali? *Zamrká na ni neveřícne, ale potom to omdávne.* Jasně, že byste to klidně udělali. *Odpoví si sama sobě pobaveně a poté se na ni usměje.* Ale jsi za něj ráda, ne? *Zeptá se ji, zatímco si znovu lépe poposedne, aby úplně neležela a lépe na ni viděla.*

*Řekne Polaris, že do teď tady knihou neházel a ona bude ta první, která tu tento "sport" zavede.*/Naštětsí odjedu brzy do Francie../*Uchechtne se tomu v duchu Nedovede si představit, jak by to tu poté vypadalo.*Nevím, jestli je tu něco, co by ti Wyatt nedovolil, je do tebe úplný blázen. *Usměje se na ni. Říká pravdu. Wyatt je do Poalris moc zamilovaný a pro ni by snad udělal cokoliv.*Ano, vybral by si jinou. *Přikývne.*Ale to by pro něj nebyla a pravá. Pravá láska je jen jedna. Možná by ji měl rád, ale nikdy by ji nedokázal milovat jak tebe. Pokud je vaše láska teda ta pravá a já věřím, že ano. Jste spolu tak šťastní Ty víš o všem, co udělal v minulosti, do nedávna se nechoval nejlépe, ale přesto s ním chceš být a jsi tu pro něj, dokážeš v něm vidět to dobré. Jsi tu pro něj a ne pro korunu, jako několik dalších dívek, co mi přijde.*Pokrčí rameny. Vítězně se usměje, když uzná, že na tom něco bude. Doufá, že její a Chrisovo dítě bude hlavně o něm. Nechce, aby bylo tak šílené, jako ona. Jediné co doufá, že jejich dítě po Chrisovi nezdědí je jeho porucha. Nevadí jí to, navíc Chris je normální, když bere léky, ale nechce, aby mělo problémy v budoucnu její dítě, ví že ani Chris to nemá nejjednodušší a taky se bojí, že by to to dítě mohlo mít.*Jo. Říkala jsem si, že by to nebyl až tak špatný nápad. Hele, je horší strávit dva dny v komnatě s Wyattem nebo se dočkat vyjádření jeho citů na výročí padesáti let od svatby? *Zeptá se, jestli by někdy chtěla dítě a když přikývne, je ráda. Na její otázku, jestli není trochu brzo o tom mluvit řekne, že ona to dítě taky neplánoval.*Jistě, že jsem za něj ráda. Je to to nejlepší, co mě potkalo, společně Chrisem.*Pohladí se po břiše.*Navíc.. Schreave jsou dost výkonní, měla by sis dávat pozor. Já normálně brala antikoncepci a za chvilku se nebudu vcházet do dveří.

Ale sport, který by zruinoval celý palác by mi snad zatrhl, ne? *Uchechtne se a neskryje úsměv, který zapříčinily slůuvka, že je do ní blázen. Když Camille začne mluvit o ní a Wyattovi, trochu se začervená, ale pozorně ji posluchá. Když domluví, přikývne.* Wyatt je dobrý člověk. A veřím v to, že minulosz člověka nedělá tím jakým je, že minulost je spíš pro to, abychom se z ní poučili. A jsem tu pro něj, protože ho mám ráda a nechci ho vidět se trápit. *Řekne to skoro na jeden nádech, ale hned jak domluví, pokračuje dál.* Když jsem se sem hlásila, nikdy mě nenapadlo, že bych semohla zamilovat. Přihlásila jse se, protože jsem nikdy nebyla šťastná, tak jsem štěstí hledala jinde. A tady jsem ho našla. *Poví ji upřímne a je ráda, že to může říct i někomu jinému než Wyattovi, stejně jako je ráda, že se s Camille zase baví, protože teď se už nebojí mluvit o tom, co by mohla a co cítí k jejímu brattrovi.* No, má to jeden zádrhel. Kdyby nevyjádřil city, nbyla by svatba. *Poklepe si kloubem prstu na spánek a pobaveně se ušklíbne.* To by napřed muselo k něčemu dojít. *Zamumlá potichu, jelikož neví, jestli o tom, že už k tomu došlo ví nebo ne.* /A žádný dítě ve mě neroste. Asi. Nemělo by./

*Pokýve hlavou.*No.. tím si taky nejsem úplně jistá. Jde vidět, že je do tebe úplný blázen. Takže by ti i zdemolovat palác možná dovolil.*Uchechtne se nad tím. Řekne, že kdyby tu nebyla tak ona, možná by si vybral jinou dívku, ale nebyla by to jeho pravá láska, to je jen Polaris. Pravá láska je jen jedna. Nikdy by Wyatt nemohl být šťastný s nikým jiným, než s dívku, která je na posteli před ní.*Wyatt je úžasný člověk. Bohužel moc lidí nevidí a nebo nevěří tomu, že se změnil. přitom je úplně jiný než byl před dvěma lety, co jsem odešla. Kdyby se tehdy choval takhle.. Nikdy bych Illeu neopustila.*Ale na druhou stranu je dobře, že to udělala, neví jak by o pak bylo s Chrisem.*Jsi pro něj ta pravá. Jde vidět, že ho moc miluješ a to jsem ráda. Chtěla jsem si účastnice trochu proklepnout, abych viděla, jaké jste, proto to vyslýchání při našem setkání. Je tu mnoho skvělých dívek, ale žádná z nich se nehod Wyattovi tolik, jako ty. *Usměje se na ni.*Je dobře, že jsi se přihlásila. Lepší švagrovou bych fakt nenašla.*Pak řekne, že by jí Wyatt řek, že ji miluje až někde za padesát let, kdyby ho nepopostrčili.*Jo, tka by ti to třeba řekl před tou svatbou no, když by tě žádal o ruku.*Uchechtne se.*Hmm.. Muselo k něčemu dojít.. Jako by nedošlo.*Zazubí se na ni.*Kolovali drby a s Aless jsme se zeptali, co je na tom pravdy Wyatta. Takže to vím.