Ošetřovna paláce

*po té, co na té akci odešla Noora, zamířil rovnou do nejbližšího baru. A takhle vlastně trávil i zbytek posledních dní. S alkoholem, ať už v baru ve městě, nebo v baru v paláci. Dneska má jít na kontrolu s tou bodnou ranou v rameni, kterou měl nedávno. Ví, že tam může narazit na Nooru, ale i tak tam jde. Sám pořádně neví proc. Asi to bude tím alkoholem. Na sobě má černé džíny a černé tričko. O své vlasy už se nějakou tu dobu nezajímal, takže mu trčí do všech stran. Na ošetřovnu dojde pomalým a trochu nejistým krokem. jakmile ale spatří Nooru, zastaví se na místě a hypnotizuje ji pohledem. Ma pocit, jako by se všechen okolní svět zastavil a byla jen ona. Dívka, která je pro něj moc dobrá, a o které přemýšlí neustále. Až když do něj omylem vrazí nějaký chlápek, vzpamatuje se a vydá se k lůžku, na které ukáže jiný ošetřovatel. Neunikne mu to, že toho chlápka, který do něj vrazil, ošetřuje teď Noora. Okamžitě začne žárlit, protože se dotýká nějakého jiného muže, ale pak si uvědomí, že je to její práce a on nemá právo si dělat na ní nějaké nároky, natož tak žárlit. Raději odvrátí pohled a nechá ošetřovatele, aby mu zkontroloval to rameno. Ani pořádně nevnímá, co s ním ošetřovatel dělá a co mu říká, protože i když odvrátil pohled od těch dvou, pořád je musí po očku sledovat. Právě proto mu neunikne pohled, jakým se ten chlap dívá na Nooru a má chuť vstanout a odtáhnout ji daleko od něj.*

*Poslední dobou toho bylo opravdu hodně a ona se ani neplánovala šetřit, protože stále má za to, že když bude stále pracovat, bude mít méně času na přemýšlení, tudíž se nebude topit v myšlenkách, co by mohlo být a co jí ubijí. Zatím rovná jen léky, dokud nepřijde nějaký pacient s řeznou ránou. Nechá ho se posadit a začne si připravovat věci, na ten menší zákrok. Když si je připraví, položí je na lůžko vedle muže, nasadí si rukavice a začne se svou prací. Všimne si i, že přijde další pacient, proto se podívá, kdo to je. Ovšem když se podívá a spatří Kadena, jako by se jí zastavilo na chvíli srdce, v ten okamžik kdy ho vidí, není schopná snad ani dýchat. Celého si ho prohlédne, protože má chvíli strach, že se mu něco stalo. Ovšem když mu další ošetřovatel začne zkoumat rameno, maličko si oddychne.* Jak to rameno vypadá? *Optá se tišším hlasem svého kolegy, zatímco se pohledem vrátí ke svému pacientovi. Tento muž má asi rád drby, které ani nedávají smysl, protože začne něco říkat o Australské princezně, o té starší a nejsou to moc hezké řeči. Napne se, protože ví, že je v této místnosti i on.* Neměl byste tohle povídat o někom, koho neznáte a nemluvil jste s ní. *Zavrtí jemně hlavou a snaží se ignorovat to, jak jí sleduje. Všimne si, že kolega už i Kadena skončil, což ona u toho muže také.* Zkuste si to teď alespoň dva dny zbytečně nenamáčet, za týden přijďte na vyndání stehů. *Řekne a plánuje se otočit a uklidnit všechny věci zpět, ovšem když její kolega zaleze do jiné místnosti ošetřovny, ucítí na boku cizí ruku a zmáčknutí. Rychle se otočí, protože dotek ji není vůbec příjemný, proto chytí toho muže a zapře se, aby dala tu ruku pryč. Muž je alespoň o dvě hlavy větší, jak ona.*

*dojde na ošetřovnu, kde mu mají dneska zkontrolovat tu bodnou ránu. Sice už ho to nějaký ten čas nebolí, ale i tak tam jde. Sotva ale vejde dovnitř, padne mu pohled na Nooru. Zastaví se na místě,aniž by si to uvědomoval a chvíli se oba navzájem dívají do očí toho druhého. Následně se ale vzpamatuje a dojde na lůžko, kde ho mají ošetřit, což je samozřejmě jen kousek od toho, kde leží Noora. Nechá se ošetřit, ale vlastně ho to vůbec nevnímá, protože po očku stále sleduje Nooru. Slyší i její otázku a musí se nad tím pousklibnout.*/Pořád stejně starostlivá.../*pomýšlí si a lehce potřese hlavou. S ramenem ale nic nemá, takže tohle řekne i ten ošetřovatel. Hned ho ale začne více zajímat to, o čem začne mluvit pacient, kterého ošetřuje Noora. Propálí ho nenávistným pohledem a odolává touze mu jednu vrazit.* ty nemáš nejmenší tušení, o co tam do prdele šlo, takže si tyhle blbý kecy nech na někoho jinýho a Daesyn z toho vynech. *Zavrčí naštvaně směrem k tomu muži* nech to být, noor. *Rekne, načež s ním ošetřovatel skončí, a tak může odejít. I tak ale stále sedí na místě, protože se mu vůbec nechce nechávat tady Nooru samotnou s tímhle arogantním idiotem. Když ošetřovatel opustí místnost a i Noora se otočí, doufá, že ten chlápek vypadne a on bude moct odejít také. Místo toho ale začne ten pacient Nooru osahávat, takže je v mžiku na nohou. Udělá pár rychlých kroků k němu a jednu mu vrazí. Měl chuť to udělat už když měl kecy o Daesyn a tím, že sáhl na Nooru ho v tom jen povzbudil. Ten muž mu ale logicky ránu vrátí, takže se po něm ožene ještě jednou. Přitom ale bokem nechtěně do něčeho tvrdě narazí. V tu chvíli si vůbec neuvědomí, že to byla právě Noora, koho srazil, takže dál pokračuje v bitce s tím chlapem.*

*Když uvidí Kadena, snaží se potlačit chvilkový šok a to, jak zběsile ji buší srdce. Stále nechápe to, jak na něj reaguje a asi to ani nikdy nepochopí. Poté, co si navzájem dívají do očí, je ale donucena se věnovat zpátky svému pacientovi, aby ji kolega neokřikl. Mezitím, co toho muže ošetřuje, se po očku dívá na Kadena a to, jak se mu druhý ošetřovatel dívá na rameno. Optá se, jak to vypadá a když ji potvrdí, že je vše v pořádku, oddychne si a začne se znovu s trochu větším klidem věnovat své práci.. Když se však hrubě zmíní o Daesyn, hned se jí musí zastat. Nedělá to jen kvůli Kadenovi, ale i kvůli tomu, že opravdu nemá ráda, když někdo soudí někoho, koho ani nezná. Když promluví Kaden, napne se ještě více a když promluví přímo na ní, krátce se na něj pousměje a řekne muži, jak se má o své zranění starat. Následně ho propustí a plánuje se otočit, ale místo toho ji sáhne a následně zmáčkne bok, což jí není vůbec příjemné a snaží se ho od sebe dostat pryč, avšak poté tam nastoupí Kaden.* Kadene, prosím, ne. *Poprosí jej, ale to už si muž vyslouží ránu, kterou po chvíli vzpamatování se vrátí Kadenovi. Vyjekne a už si chce stoupnout mezi ně, když vtom v boku ucítí tvrdý naráz, který ji pošle k zemi. Ovšem takovým způsobem, že se její obličej potká se skříňkou na léky a její břicho s rohem lehátka, což vzhledem k její ráně docela dost bolí. Začne vidět kvůli bolesti černé mžitky před očima, opře se jednou rukou o lehátko, aby nespadla do lehu a druhou si přiloží k nosu, který ji krvácí. Chce něco říct, ale místo toho mlčí a snaží se zastavit krvácení z nosu a tiše doufá, že se nic moc Kadenovi při té rvačce nestane.*

*chvilku se navzájem dívají do očí, ale pak už zamíří na lůžko, kde ho ošetří a Noora se začne věnovat své práci. Začne dost žárlit, ale uvědomuje si, že na to nemá právo. Musí se ušklíbnout nad tím, jak je starostlivá o po tom, co se mezi nimi odehrálo posledně. Pak už ale začne neznámý muž mluvit o jeho sestře a to ne zrovna v nejhezčím smyslu. Samozřejmě ho nenechá takhle pomlouvat Daesyn, takže mu řekne, aby toho laskavě nechal a odolává touze mu jednu ubalit. Když se na něj Noora pousměje, ztuhne a sklopí pohled. Poté už může odejít z ošetřovny, ale i tak raději zůstane. Chce se ujistit, že tady Noora nezůstane sama s tím chlapem. Ani jeden ale ošetřovnu neopustí, protože začne Nooru ten muž osahávat. To ho okamžitě vytočí a tak se jeho pěst setká s tváří toho může. Jak už to většinou bývá, tak mu to muž oplatí a zachvilku už létá jedná rána za druhou. Ucítí, že do něčeho narazil bokem a až když uslyší ránu, tak se ohlédne co to bylo. Jakmile spatří Nooru, šokovaně vykulí oči a má pocit, že nemůže dýchat. Toho využije ten muž a dá mu slušnou ránu do břicha. Ta bolest ho ale teď nezajímá, protože mu začíná docházet, co udělal. Momentálně má pocit, že by si takových ran zasloužil o hodně víc.* Nooro, do hajzlu, jsi v pohodě? Neviděl jsem tě. Bože.. musíš si lehnout. *Začne zmatkovat, protože dokáže myslet jen na to, že už jí ublížil i fyzicky. Přestane se zajímat i o toho chlápka, který se naštěstí zdejchnul a odešel pryč. Pomůže opatrně Nooře na lehátko a pak najde nějaky kapesník nebo kus látky, který jí přiloží k krvácejícímu nosu.* Mám zavolat doktora? Bolí tě to moc? Kam jsem tě uhodil? *Zoufale si vjede rukou do vlasů, čehož ale hned lituje, protože má dost odřené klouby na prstech, takže ruku raději zase stáhne.* /Já jí ublížil. Ublížil jsem ji fyzicky. Musím se od ní držet co nejdál. Nejlépe odjedu z Illey. Pak už jí nebudu moct nijak více ublížit../

*Nemohla odolat a zkrátka se mu do těch očí musela podívat, i když toho brzy zase začne litovat, protože bude zase hlavní zdroj jejích myšlenek. Proto po chvíli raději uhne pohledem a začne dělat svou práci, ale i tak nemůže Kadenovu přítomnost nebrat na vědomí, aproto se zeptá jeho ošetřujícího, jak je na tom rameno. I přesto, co se odehrálo minule, si nemohla pomoct. O něj se bude starat neustále, jelikož taková prostě je. Při práci se začne jemně mračit, když ten muž začne pomlouvat Daesyn a tak se jí zastane, což udělá i Kaden, načež ten muž opravdu zmlkne. Když mu ránu došije, informuje ho o tom, jak se o to starat, ale pak ji začne osahávat a ona se může jen modlit, aby toho hned nechal, čemuž ale dopomůže Kaden, který ji svým způsobem zachrání. Ovšem poté do ní narazí, silně, tudíž spadne na skříňku a lehátko, než se dostane na zem. Drží si krvácející nos a modlí se, aby se Kadenovi nic nestalo. Když si ji ovšem všimne, ten muž toho využije a ona vidí, jakou ránu dostal do břicha. Zalape po dechu a přesune pohled zpět na Kadena, který ji pomůže na lehátko.* To nic, nemůžeš za to, já jsem se tam pletla a byla jsem v nesprávný čas na správném místě. Nikoho nevolej, ano? *Řekne tiše, už vidí jasněji, přestože bolest nijak neustupuje. Vděčně si převezme kus látky, který ji podá a přiloží si to k nosu.* Děkuju. *Poděkuje mu a přitáhne si nohy k tělu, aby tak ulevila bolesti břicha.* Kam všude tě uhodil? *Místo sebe se stará o něj, protože přeci jen, byl to strážce a musel mít páru.* Kadene, co tvé břicho? *Zachraptí tiše a podívá se mu do očí.*

*musí se ušklíbnout a potřást hlavou nad tím, jak je stále starostlivá. Asi nikdy neviděl starostlivějšího člověka, než je ona. Když pacient kterého Noora ošetřuje, začne mluvit o Daesyn, řekne mu, aby toho nechal a je rád, když jej poslechne. I tak ho tady ale nenechá s Noorou samotného. Asi je opravdu dobře, že neodešel, protože ten muž začne Nooru osahávat, což nenechá samozřejmě jen tak. I kdyby sáhl na nějakou jinou dívku, které by se to vyloženě nelíbilo, tak by zakročil. A u Noory to tím pádem nenechá jen tak. Prvně moc nevěnuje pozornost tomu, do čeho narazil, což je ale chyba, protože narazil přímo do Noory. Přestane se zajímat o toho muže, který toho využije a dá mu pěstí do břicha. To je ale to nejmenší, co ho teď zajímá. Jediné, na čem mu záleží, je totiz Noora. Pomůže jí dostat se na lehátko a začne celkem zmatkovat, protože má o ní strach a zároveň se nenávidí.* Ne. Je to moje vina, do háje. Kdybych si dával věští pozor, tak by se ti nic nestalo. Vždyť.. já tě zranil. *Prohrábne si vlasy a nachvilku pevně zavře oči.* Toho doktora zavolám. Můžeš mít něco vážnějšího. Mohl.. mohl jsem ti škaredě ublížit. Musí se na tebe kouknout doktor. *Najde rychle nějaký kousek látky, který jí přiloží k nosu, který jí krvácí.* Neděkuj. Spíš bys mě měla nenávidět, než mi děkovat.*neodolá protočením očima.* O mě si nedělej starosti. Já budu v pohodě. *Odbyde ji, protože zajímat se o něj teď vůbec nepřipadá v úvahu. Aspoň tedy pro něj.* Nooro.. je mi to tak straně moc líto. Omlouvám se. Nikdy bych ti záměrně takhle neublížil. Bože, jsem takovej idiot.*potřese hlavou a koukne na ní zničeným pohledem* Přesně kvůli tomu jsem říkal, že by to nešlo.. protože bych ti jen ubližoval. Vždyť už jsem ti ublížil tolik, že už to snad ani víc nejde. Musíš se ode mně držet co nejdál, Noor. Tak to pro tebe bude nejlepší. *Z jeho tónu hlasu jde poznat, že i když ho to neskutečně bolí, tak to myslí naprosto vážně.* Já jdu pro toho doktora.. hned budu zpátky, jen chvilku vydrž..*zamumlá potichu a vydá se do jiné části ošetřovny najít nějakého doktora. Tomu v rychlosti řekne, že se stala nehoda a že je Noora zraněná. Poté se spolu s ním vrátí zpět a posadí se na lůžko, celkem dále od ní. Mezitím co čeká, než ji ošetří, tak k němu dojde jiná ošetřovatelka, která mu ošetří roztrhlý ret a nějaké další ranky, které má. Ta rána do břicha naštěstí dopadla ještě dobře, takže to není nic vážného, jen ho to bude asi ještě nějakou tu dobu bolet. Na bolest už si Ale v posledních pár dnech zvykl, takže to pro něj není až tak něco nového. Akorát je to jiná bolest, než se kterou se každé ráno vzbudí a večer usne.*

*Minule se Kadenovi tak trochu přiznala s tím, že je zamilovaná, i když to chtěla držet v tajnosti. Jak měli tu chvilku důvěry a svěřování se.. Zkrátka to z ní vylítlo, ani nevěděla jak. Proto se i neustále bála o jeho rameno, i když ji několikrát řekl, že je to v pořádku, uklidnilo ji až pořádně to, když ji to potvrdil doktor. Uklidnilo ji to natolik, že mohla konečně s klidným srdcem pokračovat ve své práci. Následně se zastane Daesyn, Kadenové sestry, když ji začne ten muž pomlouvat, načež se začne při své práci jemně mračit. Když je se svou prací hotová, doufá, že muž co nejdříve odejde, protože jí bohatě stačil jen ten pohled, který ji věnoval, celou tu dobu. Ovšem poté ucítí jeho hrubý dotek, což jí i trochu vyděsí, ale naštěstí tam byl Kaden, který se jí okamžitě zastal a zbavil se toho muže, ovšem nedopatřením do ní narazil a tak ona narazila do dalších věcí, které bylo kolem nich. Vyděšeně vyjela, když viděla, jakou ránu dal ten muž Kadenovi do břicha a jemně si oddychla, když už poté odešel. Poté se s jeho pomocí dostane na lehátko.* Kdybych se udržela, tak bych se nezranila. Nemůžeš za to, ano? Já ti to nevyčítám. *Vydechne, stále si držíc látku u nosu.* Ne, nemusí, opravdu. Jsem v pořádku, nic mi není, no tak. *Šeptne prosebně, aby nikoho nevolal.* Nenávidět? Tebe? Nikdy. *Poví, jako kdyby to bylo více, než jisté. Nikdy by ho nedokázala nenávidět.* Pokud se někdo podívá na mě, podívají se i na tebe. Ta rána byla ošklivá a máš roztržený ret. *Prohlíží si ho a zjišťuje, jestli neuvidí ještě nějaké rány. Nad jeho následujícími řečmi jí začnou slzet oči.* Nejsi idiot, však jsi mě teď ochránil. Bůhví, co by se stalo, kdybys tu nebyl. Neobviňuj se. *Zavrtí rychle hlavou.* Vždyť jsi mi neublížil schválně.. Já se nedokážu držet dál, Kadene. Nemůžu, vždyť to sám víš. Chtěla jsem se ti teď co nejvíce vyhýbat kvůli tomu, abych ti dopřála štěstí s tvou snoubenkou, ale i těch pár dnů mě užíralo, jako nikdy. *Zoufale se na něj podívá.* Nenuť mě to dělat, prosím. *Špitne zoufale a když odejde, polkne všechny slzy, které chtějí napovrch. Nechá se od doktora ošetřit, avšak léky na bolest odmítne. Chce, aby ta fyzická bolest přebila tu psychickou.*

*už to nevydrží, a tak když vidí, jak sáhne na Nooru, tak po tom muži vystartuje a začnou se prát. Přitom omylem vrazí i do Noory, které dost ublíží. Začne se zajímat o ní a proto schytá další ránu do břicha, ale ta ho teď tolik nezajímá.* Můžu za to. A měla bys mi to vyčítat. Je to moje chyba, ne tvoje. *Stojí si za svým. A tady jen tak neustoupí. Bude si to vždycky vyčítat.* Nic ti není? Do háje, vždyť ti teče krev z nosu, ležíš tu v bolestech a praštila ses i do hlavy. Takhle podle tebe vypadá "nic mi není"? *Povytáhne obočí, protože takhle rozhodně nevypadá člověk, kterému nic není.* Máš mě nenávidět už tý noci v baru. *Šeptne tiše, protože opravdu nechápe, jak ho Noora nemůže nenávidět, když se nenávidí on sám.* Nic mi není. Párkrát jsem vypadal u hůř. *Protočí očima.* Jo, ochránil jsem tě tak, že jsem ti akorát ještě více ublížil! A to není ochrana, Noor. *Potřese hlavou.* Ale já tě stáhnu akorát je dnu. Já se od tebe nechci držet dál.. a nechci, abys to dělala ty. Ale zároveň vím, že to takhle bude pro tebe nejlepší. A to je jediný co chci. Abys.. abys byla šťastná a měla někoho, kdo si tě zaslouží. *Řekne tichým hlasem a když vidí její slzy, píchne ho u srdce. Nenávidí, když pláče. A kort když pláče kvůli němu. Raději odejde pro doktora a poté, když se vrátí, tak se posadí na lůžko kousek dál a i jeho ošetří. Když už jsou zase sami, zamíří v tichosti zpět k ní. Chvíli mlčí a dívá se do země a přemýšlí, co vlastně chce říct.* Asi.. asi ani jeden z nás nemůže popírat to, co mezi námi je. *Řekne nakonec a koukne na ní.* Přemýšlel jsem o tom.. a došlo mi, ze nejlepší bude, když se vrátím hned do Austrálie. Tu snoubenku jsem stejně nepotkal, ani nevím, jestli tu je. Daesyn a Anaydis si vystačí samy a Daes má taky dost ve vlastním životě. A ty.. tobě bude líp, když tu nebudu. *Poslední větu řekne téměř šeptem a opět sklopí pohled.*

*Když obličejem dopadne na skříňku, lehce ji křupne v nose a poté, když se převalí na roh lehátka, bodne se tím rohem do břicha a hlavně do té rány. Někdo by řekl, že to nemůže bolet, když je to lehátko, ale to lehátko není nic měkkého. Naštěstí ji Kaden pomůže na to lehátko a ona se jen dívá na to, jak panikaří. Chce ho uklidnit, protože ona mu nic za vinu nedává.* Ale nevyčítám, protože si nemyslím, že za to můžeš. *Šeptne smlouvavě.* Není to nic, co bych nezvládla. Opravdu. Za chvíli o tom určitě nebudu ani vědět. *Řekne přesvědčivě, i když si tak moc jistá není.* Jenže jsem se nerozhodla tě nenávidět. Každý občas udělá něco, čeho lituje, ale život jde i přesto dál. *Dívá se na něj se zoufalstvím v očích.* A co kdyby ten muž nějak pokročil a udělal by to, co třeba měl v plánu? To by pro mě byla mnohem horší bolest než tato, kdyby se mu to podařilo. Proto si mě zachránil a za tohle nemůžeš. Já se ti tam pletla a ty jsi mě jen chránil. *Řekne tvrdohlavě, ale snaží se to říkat pevným hlasem a nerozbrečet se. Ovšem po jeho následujících slovech jí začnou slzet oči.* Ne stáhneš mě ke dnu, copak to nechápeš? Nebude to pro mě nejlepší, Kadene. Když se ti budu vyhýbat, bude to to nejhorší. *Zavrtí rychle hlavou, avšak když přijde doktor, dělá, jako kdyby ji nic nebylo. Mlčky se dívá do stropu a nechává se ošetřovat, ale prášky proti bolesti odmítne. Chce cítit tu bolest. Poté, když jsou zase sami, tak se stále dívá do stropu, avšak když Kaden promluví, rychle se na něj podívá. Ale to, co řekne.. Jako kdyby ji explodovalo srdce.* /On chce odjet. Kvůli mně./. *Trhaně se nadechne a už se ani nesnaží krotit slzy, které se jí začnou kutálet po tvářích.* Ne, já.. Já odjedu. Pokud mě tak moc nechceš vidět, odjedu za tetou a budu pomáhat jako ošetřovatelka lidem, kteří na tom jsou špatně finančně, jako jsem to dělala, než jsem se dostala sem. Ty tu máš sestry a malé by se třeba po tobě stýskalo. *Začne si utírat slzy, i když je to nic platné, jelikož se jí z očí řinou další. Nejraději by mu řekla, aby zůstal a ona by se mu vyhýbala, aby ho alespoň občas viděla, jenže ona moc dobře ví, že se mu vyhýbat nezvládne.*

*pomůže Nooře opatrně na lehátko a pak začne zmatkovat, když vidí, jak vypadá. Nenávidí se za to, co udělal.* Ale já za to můžu!*řekne trochu hlasitěji, než zamýšlel, ale hned si to uvědomí, a tak na ní omluvně koukne.* Nooro je hezký, jak se snažíš být silná, ale znám tě až moc dobře. Ani ty si tim nejsi tak jistá, jak vypadáš. *Usadí ji. Už jí zná dost dobře a tyhle přetvářky většinou hned prokoukne.* Jenže.. já už ti toho udělal dost. *Uz mu pomalu začínají docházet argumenty, což ho štve.* Měl jsem si dávat větší pozor. Byl jsem moc pohlcenej vztekem a nevšiml jsem si tě. Ale měl jsem si tě všimnout. *stále si stojí za svým, protože je prostě tvrdohlavý. A z tohohle se vinit bude.* To si ale myslíš ty, protože to opravdu nevidíš. Kolikrát už jsi brečela za tu dobu, co se známe? Kolikrát jsem ti za tu dobu ublížil? Chodila jsi častěji do práce, protože ses potřebovala zaměstnat. Kvůli mě. Navíc.. vždyť jsem tě právě zranil. Bude to pro tebe to nejlepší.*řekne tu poslední větu důrazněji. Poté už je oba ošetří doktoři a po nějaké té chvilce, když už jsou zase sami, zamíří zpět za ni. Vlastně jen aby se rozloučil. Když vidí její slzy, má pocit, že se mu rozpadá celý svět pod rukama.* Ne, já tě nechci.. vyhánět odsud. Ty tady žiješ svůj zivot.. bydlíš tady. Ale já ne. Jsem tu jen na návštěvě. A Anaydis stejně tráví většinu času s Daesyn a rozumí si s ní více. *Namítne tvrdohlavě.* Odjedu já. To kvůli mě se děje všechno tohle, takže já tě musím nechat být. Abys.. abys mohla bejt šťastná, protože to je to jediný, co chci. Abys byla šťastná. A to se mnou nikdy nemůžeš být..*řekne tišeji a koukne do těch jejich krásných očí.*

*Přijde ji roztomilé a zároveň smutné, jak kvůli ní zmatkuje. Málokdy vidí Kadena v takovém stavu. Poté si povzdychne, když zvýší hlas a prohrábne si zoufale vlasy. Neví, co na to říct.* Dobře, tak si to vem, jak chceš, ale alespoň pochop, že já ti to za vinu nedávám a dávám to za vinu sobě, nejsem na tebe naštvaná, ani nic podobného, ano? *Prosebně se na něj podívá.* To nejsem, ale vím, že to zvládnu. Zvládla jsem i postřelení do břicha, kdy jsem skoro vykrvácela, než se na mě dostala řada vzhledem k tomu, že přede mnou jako zaměstnankyní má přednost hodně lidí, tak zvládnu i tohle, je to maličkost, i když to možná trochu bolí. *Snaží se ho uklidnit.* Jak říkáš, byl jsi zahlcený vztekem, takže za to nemůžeš. Chránil jsi mě i svou sestru, za co můžeš být na sebe pyšný. *Zavrtí jemně hlavou.* Nebude to pro mě nejlepší, Kadene. Myslíš si to, protože mi chceš pomoct, ale hledáš špatným směrem. *Prosí ho pohledem, ovšem poté přijde doktor a ošetří je. Ani si toho nevšímá, nedokáže myslet na nic jiného, než na to, co tu řeší. Poté ale, když přijde s tím, že se prakticky loučí, připadá ji, jako kdyby se jí všechno začalo rozpadat. Jako když byla tou osmiletou holčičkou, která přicházela postupně o rodiče. Akorát, že teď přicházela o něj.* Jsi tu chvilku na návštěvě, tak si tu návštěvu užij, když tu můžeš být, se svými sestrami. Já odjedu, stejně bych tu po tvém odjezdu jen trpěla, protože by mi tě vše připomínalo. Odjedu pomoct tetě. *Šeptne a pomalu se na lůžku posadí. Když odjede, sestoupí do šesté kasty, protože teď se rovná zdravotní sestře, kde se stará o vysoce postavené lidi, ale tam se bude starat o lidi ještě z nižších kast, kterým se rovnou rozpadá střecha nad hlavou, tudíž bude jen pomocnou sílou.*

*nechtěně trochu zvýší hlas, ale uvědomí si to a tak na ní omluvně koukne. V takových chvílích ho dokáže vytočit i maličkost. Navíc s ním stále cloumá vztek na toho chlapa.* Tak fajn, ale nemusíš si to dávat za vinu. Tvoje vina to přeci nebyla. *opravdu v tom nevidí nejmenší důvod, proč by se za to měla vinit Noora.* Dobře, ale vezmeš si volno s zůstaneš minimálně do zítřka na ošetřovně. A bez keců. *řekne pevným hlasem. Ví, že nemá ráda, když je pacientem ona, ale v tomhle případě klidně bude dohlížet na to, aby tu zůstala a bylo o ní postaráno.* Nejsem na sebe pyšný.. *řekne tiše. Za tohle na sebe ani pyšný být nemůže.* Ne, to ty si myslíš, že je to špatnej směr. Ale takhle je to správně, Noor. *vidí prosbu v jejích očích, ale i tak se nemůže zbavit pocitu, že by se od něj měla držet co nejdále. Poté už je oba ošetří doktor a on se vrátí za ní, což je vlatně takové rozloučení. Odjezd mu teď přijde jako nejlepší možnost. Jeho sestry si vystačí samy a Nooře bude lépe bez něj, když jí jen ubližuje. Nic jiného ho tady nedrží a ani nečeká.* Ne. Já nestrpím, že bys odjela kvůli mně. *poslední dvě slova řekne důrazněji, protože je to další z několika věcí, které by udělala právě kvůli němu. A to nemůže dopustit.* Navíc.. kdybys odsud odešla, tak by to znamenalo, že budeš v nižší kastě, ne? * něco málo o kastách ví a přijde mu to jako naprostá blbost.* Fajn, když zůstanu, zůstaneš taky? *Navrhne jí řešení. Pokud by to, že by zůstal znamenalo to, že ona odsud také neodejde, tak zůstane. Jen se jí prostě bude vyhýbat, aby jí nebránil ve štěstí a neubližoval.*

*Chápe, že v Kadenovi stále přebývá nějaký ten vztek, proto mu ani nezazlívá, když na ní zvýší hlas. Chápe to.* Byla to jen špatná náhoda. *Tak nějak s ním souhlasí. Nechce se s ním ještě pohádat, tak poloviční přejde na jeho verzi.* Však je teprve brzy odpoledne. Až do zítřka? Však mám stále směnu. *Zaskuhrá. I když se na práci teď necítí, ví, že by ji zvládla, kdyby zkrátka musela. Ostatně jako vždycky.* A tobě to bude úplně jedno? Když se budeme v paláci míjet a jen se pozdravíme, nebo ani to. *Vydechne, bojí se toho, jaké to bude, pokud se jí opravdu bude vyhýbat. Poté odběhne pro doktora a když doktor zase odejde, vyrazí ji dech, s čím přijde Kaden. Nedokáže si představit, že by vážně odjel a ona už ho nikdy neviděla. To byl prostě zlý sen.* Já nestrpím, když dojedeš kvůli mně. *Řekne úplně to stejné, ale tiše.* Ano, spadla bych o tři kasty níže, ale to je fuk. I tak bych to nějak zvládla. *Otře si hřbetem ruky tváře.* Když tu zůstaneme.. Budeš se mi vyhýbat, že? *Sklopí pohled k zemi.*

*už nemá energii na to, aby se s ní stále dohadoval, takže jen kývne hlavou, ale stále si myslí své. Poté řekne, že zůstane minimálně do zítřka na ošetřovně a vezme si volno z práce.* Ne, už nemáš směnu. Jsi zraněná. Vždyť do zítřka to vydržíš.. a pak pár dní v komnatě, než budeš úplně v pořádku. *Pokrčí rameny. Asi nikdy nepochopí to, jak je schopná trávit v práci Noora několik hodin denně v kuse. Sice i on toho má doma v Austrálii hodně a bude toho mít ještě víc, ale Noora se přeci jen může ulívat častěji.* Nebude mi to jedno.. ale nějak to přežiju. A ty bys to zvládla taky..*řekne tiše a sklopí pohled. Jen tak míjet Nooru bez toho, aniž by s ní prohodil slovo, by pro něj ale opravdu bylo těžké. Následně ji řekne myšlenku, se kterou si pohrává už od té párty na jachtě. Přijde mu nejlepší, kdyby odjel, ale pokud tím má vyhnat Nooru z paláce, tak nikam nejede. Když zopakuje jeho větu, povzdychne si. Oba dva jsou očividně stejně zoufalí a tvrdohlaví.* Není to fuk, do háje, nenechám tě žít v nižší kastě. Vždyť by to bylo jen utrpení. *Kasty ho dost štvou a v žádném případě by nenechal Nooru, aby musela bydlet v polorozpadlém domě a prosit o peníze.* Já.. asi bych se snažil, ale vyhýbat se ti, když vím, že jsi ve stejným baráku.. je to nemožný. Snažil jsem se o to po tý noci v baru a i po tom, co tě postřelili.. a stejně jsem vždycky skončil zpět u tebe.. *vydechne. Nedokáže se jí vyhýbat. má pocit, že ho to k ní nějak táhne a nedokáže se držet dál.* A ty.. ty bys chtěla, abych se ti vyhýbal? *Zeptá se a koukne na ni,*

*Je ráda, když na její slova už nijak nereaguje, protože to zřejmě bylo únavné pro oba. Ovšem co poté řekne, se jí příliš nelíbí. Ležet tak dlouho?* Když budeš odpočívat i ty. *Šeptne, i když neví, zdali vydrží ležet ještě pár dnů v komnatě. Musí co nejvíce pracovat, aby mohla poté své tetě poslat co největší částku peněz bude moct. Možná by to neměla tak přehánět, ale chce, aby se měla její teta co nejlépe, když už nemůže pracovat v paláci.* To si jen myslíš, že bych to zvládla. *Vydechne tiše, ani neví, zdali ji slyšel. Bolelo by ji to pokaždé, kdy by ho viděla a nemohla ho pozdravit, mluvit s ním, zkrátka cokoliv. Jako kdyby ho vůbec neznala.* Jsou lidé, kteří se na tom mají ještě hůře, než já v šesté. Stále se to nějak dá zvládnout. *Dokázala by to zvládnout, kdyby musela. Jen by zase hodně zhubla a vypadala by asi jinak, než jak vypadá teď.* Věc, kterou teď nejvíce nechci je ta, aby ses mi vyhýbal. Ale přemluvím tě, když řeknu, že si to nepřeju? *Podívá se na něj stejně, tak jako on na ní. Nečekala, že vše bude tolik komplikované a složité..*

*podle něj by rozhodně teď neměla Noora chodit do práce. A momentálně ji klidně bude držet na ošetřovně nebo u ní v komnatě, dokud mu nebude připadat dost v pohodě na to, aby tu práci zvládla.* Fajn. *Přikývne. Jemu to až takový problém nedělá. A pokud tak bude odpočívat i Noora, tak mu to už vůbec nevadí. Poté řekne, že by oba nějak zvládly toho druhého ignorovat, i když tomu až tolik nevěří. Všimne si, že si něco zamumlala pro sebe, ale ani pořádně nepostřehl co, takže to nechá být.* Nooro už to pochop. Nenechám tě trpět. *Řekne pevným hlasem a podívá se jí do očí. Po její další otázce chvilku mlčí, než sotva znatelně přikývne.* Pokud.. pokud si to nepřeješ, tak to překousnu. /Jen nevím, jak s tebou trávit čas bez toho, aniž bych pořád musel myslet na to, co se mnou děláš./*doplní si pro sebe, ale nahlas to neřekne.* Takže oba dva zůstáváme a nebudeme se navzájem vyhýbat. A.. udržíme to na.. přátelské lince. *Poslední větu řekne tišeji, protože to asi ani pro jednoho nebude jednoduché. Ale stále se nemůže zbavit pocitu, že s ním by jí bylo akorát ještě hůře a nebyla by šťastná. A navíc on stejně jednou odjede a bude kralovat v Austrálii.*

*Pokud bude odpočívat s ní, nějak to překousne. Pokud to ale bude jen na ní, stejně to skončí tak, že řekne doktorovi, jak jí nic není a zkrátka odejde. Však i po té střelné ráně myslela, že na ošetřovně zešílí a odešla dříve, než měla.* Dobře, děkuju. *Pokýve hlavou a pousměje se. Na jeho poznámku o tom, jak by se navzájem ignorovali a zvládali by to, mu tiše projeví svůj nesouhlas, protože upřímně? Pro ní by to bylo vážně těžké a pochybuje, že by to zvládla. Když řekne, že ji nenechá trpět a podívá se jí do očí, podívá se mu do těch jeho také.* Tak mi prosím slib, že do konce Selekce neodjedeš. *Šeptne a zase sklopí pohled. Myslí to tak, aby neodjížděl kvůli ní. Kdyby se něco v Austrálii stalo, samozřejmě že bude muset odjet, ale nechce, aby si rušil výlet jen kvůli ní.* Dobře.. To nějak zvládneme. *Svěsí si pomalu nohy z lůžka a zářivá se do země.* /Přátelská linka./ *Pomyslí si v duchu.* Víš, že ten muž je zaměstnanec paláce? *Optá se ho, protože nevěděla, zdali si ho někdy všimnul. Ona ale ano, protože když se zde stávaly útoky, strážci hodně nosili jim na ošetřovnu zraněné lidi. Už ví, odkud ho zná.* A je to strážce.

*nevadí mu, že bude taky odpočívat. Kdo by rád neodpočíval? kromě Noory, samozřejmě.* Není za co. *usměje se na ní. Poté řekne, že by se oba dva zvládli navzájem ignorovat, i když tomu vlastně ani nevěří. Nemohl by s ní být v jedné místnosti a přitom dělat, že ji ani nezná. Slyší, jak k tomu něco doplnila, ale nerozumí jí a rozhodne se o to raději nezajímat. Poté okamžitě zamítne to, že by odešla z paláce a dostala se tak o tři kasty níže. To by nedopustil. Po její prosbě na ni vrhne zoufalý pohled a chvilku mlčí.* Já.. nemůžu ti to slíbit, Noor. Vždyť nemůžu vědět, co se stane. A třeba.. třeba budeš chtít abych odjel.. *uhne pohledem. Když jí uvidí, jak svěsí nohy z lůžka, zamračí se.* Zůstaň ležet, Noor. Prosím. *koukne na ní. Přeci se dohodli, že zůstane do zítřka tady.* Fakt? V tom případě zařídím, aby ho vyhodili. Nikdo na tebe nebude sahat. *při poslední větě zatne čelist. Hned, jak odsud vypadne, tak má v plánu zamířit buď to rovnou ke králi Wyattovi nebo k veliteli stráží.*

*Když jste zvyklý už od dítěte pracovat, není pro vás odpočinek nutný, atak to právě bylo i u ní. Neustále ji přijde, že žádný odpočinek nepotřebuje a ani nechce. Kdyby šla hned pracovat, bylo by to u ní normální. Kdyby měla bolesti, dala by si prášky na bolest a bylo by to, nic neobvyklého a nového. Ovšem když Kaden trval na tom, aby odpočívala a když on bude odpočívat taky, nějak to přežije. Celkově dnes byl takový nešťastný den, ať už kvůli té rvačce, co se mezi Kadenem a tím mužem stala, ale i kvůli tomu, jakou konverzaci tu spolu vedli. Bylo jí z toho smutno, vážně. Ale rozhodla se přejít na jakýkoliv Kadenův návrh, když se nebude konat odjezdu z tohoto místa. Na to jako jediné nepřistoupí, pokud v tom bude jeho odjezd.* Já vím.. Myslím to spíše tak, abys nikdy neodjížděl kvůli mně, prosím. Samozřejmě, že kdyby se něco stalo, nemůžu s tím nic udělat a rozhodně ti to nemůžu zakázat. Ale kdybych ti moc vadilo, řekni mi to a odjedu já. *Vydechne.* Já nebudu nikdy chtít, abys odjel.. *Šeptne nenuceně, protože ví, že je to pravda. Ví jistě, že ať ji udělá už cokoliv, nikdy nezabrání tomu, že ho bude chtít i tak každý den vidět. Každý den ho všude, kde je více lidí, ho bude vyhledávat pohledem a povzdychávat si, když ho nikde neuvidí.* Já myslela, že si to rozmyslíš, jen jsem to zkusila.. *Šeptne trochu pobaveně a znovu se položí.* Víš, že je to celkem ponižující před tebou tak ležet, jako kdybych byla na smrtelný posteli? *Zacukají ji jemně koutky. Sice ji v ráně na břiše při lehání nepříjemně bodlo, ale pokusila se to nedat najevo.* Já.. Děkuju. Vážně děkuju za to, jak jsi ho odehnal. *Vděčně se na něj podívá. Kdyby tu ten chlap pořád byl, asi by se neustále ohlížela, jestli za ní někde třeba nejde..* A nebo, když to opravdu budeš řešit, nezařídil bys prosím jen, aby ho dali jako strážce někam jinam? Zase nechci, aby přišel o svou práci.. *A bylo to tady, zase její starostlivost, i když by vůči tomuto člověku starostlivá být neměla.*

*dohodnou se tedy, že budou odpočívat oba dva. Mu to nedělá takový problém jako Nooře. Poté už se ale začnou bavit o jeho odjezdu, který chce uskutečnit. Přijde mu to jako nejlepší možnost vzhledem k tomu, že jí jen ubližuje.* Ne, ty nebudeš odjíždět. Ne kvůli mně. Už to pochop, Noor. Já tě nenechám odejít. *zopakuje jí za dnešní den už poněkolikáté.* Někdy určitě ano...*řekne tiše a uhne pohledem. Přeci jen se zná a ví, že dokáže pokazit i zničené. Poté se zamračí, když svěsí Noora nohy z postele a řekne jí, že má ležet. * Nerozmyslím a ani se o to nepokoušej, Noor. *řekne a lhece pobaveně se pousměje.* Není to ponižující a ani to nevypadá, jakobys byla na smrtelný posteli. *uchechtne se.* Mám si snad taky lehnout, aby ses cítila líp? *povytáhne pobaveně obočí.* Nooro, no tak, za to neděkuj. Udělal bych pro tebe cokoliv a tohle je maličkost. *pousměje se.* Vždyť se k tobě choval nevhodně. Mohl tě chtít třeba znásilnit. O tu práci má přijít. Kdo ví, kolika dalším ženám nebo dívkám by chtěl ublížit. *Rozhodně si stojí za tím názorem, že by měli toho muže vyhodit.* Hele, já vím, že jsi starostlivá a nechceš, aby přišel o práci, ale tohle není jen nějaká blbost. Nech to na mě a neřeš to, ano? Já už s tím něco udělám. *pousměje se.*

*Samozřejmě, že ji představa odpočívání moc neláká, když je taková workoholička. Ale představa, že by tu byla s ním, by ji i celkem lákala a proto na to nakonec kyvne, nemůže jinak.* A přesně tak já nenechám odjet tebe, ne kvůli mně, ano? Takže nad tím ani nepřemýšlej. Nemusíš kvůli mně, ale tak alespoň kvůli sestrám. *Pousměje se na něj a poté mu stiskne ruku.* Nikdy, určitě ne. *Zavrtí hlavou a dá mu znamení, že to myslí opravdu vážně. Spíše ho vždycky bude prosit, aby zůstal. Poté zkusmo svěsí nohy z postele, ale poté si zase lehne, když ji o to Kaden poprosí.* Mm, už se stalo. *Pousměje se, protože už se o to přeci pokusila.* Já vím, že nevypadá, protože mi přeci nic není. *Pronese, ale poté rychle přikývne, až ji z toho zatepe na místě, kde se praštila.* Lehni si, prosím. *Poprosí ho a pousměje se.* Není to maličkost. Mohl si se otočit a jít hned, jakmile tě doktor ošetřil, ale neudělal jsi to. *Vděčně se na něj podívá, ale poté vydechne.* Asi.. Asi máš pravdu. Dobře, nechám to na tobě. *Pomalu přikývne. Z toho, že by se mu jí podařilo třeba znásilnit yse ji zvedne žaludek.*

*po tom, co i ona řekne, že ho nenechá odjet si povzdychne a koukne na ni.* No jo.. *zamumlá poraženecky. Když mu stiskne ruku, pousměje se a stisk jí oplatí. Viditelně polkne, když si stále stojí za tím, že nikdy nebude chtít aby odjel. Poté jí zastaví v jejím neúspěšném pokusu vstát a je rád, že si zpět lehne, což dá najevo úsměvem.* Tak se o to nepokoušej znovu. *uchechtne se a pokrčí rameny.* Vždyť teď jsi řekla, že to tak vypadá. Už nevíš, co říkáš. Dali ti něco od bolesti? Možná to bude kvůli tomu. *zeptá se a nedokáže skrýt to pobavení v jeho hlase. Zacukají mu pobaveně i koutky. Když ho tedy poprosí, aby si lehl, na chvilku zaváhá, ale pak si opatrně lehne na kraj jejího lůžka. Leží na boku aby na ní viděl.* Protože jsem viděl, jak na tebe hledí. A taky měl kecy na daesyn. *nenechal by jí tu s ním samotnou.* Děkuju, nemusíš si s ním dělat starosti. *vděčně se na ní usměje. Je skutečně rád, že to nechala na něm. Všimne si, že jí trochu rozhodili jeho slova a tak se nad tím lehce zamračí.* Hej, klid, nic se ti nestalo a všechno je v pohodě. *řekne jemně a opatrně jí pohladí rukou po tváři.* Nejsi unavená? *zeptá se starostlivě.*

*Samozřejmě, že by ho nenechala kvůli ní odjet, i kdyby to mělo právě znamenat to, že by spadla o tři kasty níže. I tak by se raději obětovala a odjela ona. Pousměje se na něj, když to tak nějak vzdá, ale nemysli to zle. Jen byli oba moc trvdohlavý a vždy jim trvalo, než se na něčem vůbec dohodli. Poté mu stiskne tuku, když si všimne jeho výrazu a pousměje se, když ji stisk oplatí.* /Alespoň něco../ *Pomyslí si, načež se zkusí dostat z lehátka, ale stejně se nechá od Kadena přemluvit tím, že když bude ležet ona, bude ležet i on. Jinak by se samozřejmě nepoložila.* No jo, už nebudu. *Zamumlá nespokojeně, přičemž trochu vystrčí spodní ret.* Nedali, já léky proti bolesti odmítla, jsem úplně při smyslech. *Zvedne dva prsty na náznak toho, že přísahá. I když by se ty léky hodily, nechtěla si je vzít, protože chtěla ze začátku přehlušit tu bolest psychickou. Když si k ní poté lehne, snaží se nedávat tolik najevo to nadšení, že si nelehl jinam. Trochu se odsune, aby měl sám místo a podívá se mu do tváře.* S tou Daesyn mě naštval, víš, že jsem se jí pokoušela zastat. *Pousměje se a snaží se potlačit nutkání, se k němu přitulit. Rozhodnutí, co se s tím mužem stane ale nakonec nechá na něm, tudíž ustoupí. Pro jednou.* Já vím, díky tobě. *Šeptne tiše a když se rukou dotkne její kůže na tváři, trošku se pohne proti jeho ruce, aby byl dotek intenzivnější a z úst ji unikne spokojený zvuk, něco, jako když kočka vrní.* Ne tak docela. *Pousměje se, i když unavená vlastně byla. Z toho, jak se praštila do hlavy, ji začal přemáhat spánek.*

*oplatí ji stisk ruky a taky se pousměje. Poté ji zabrání v pokusu vstát z postele, protože se přeci na něčem dohodli. A on jen tak nesvolí. Musí se uchechtnout, když uvidí její nespokojený výraz.* Už jsem ti říkal, jak jsi roztomilá, když ti něco vadí nebo jsi naštvaná?*zeptá se pobaveně. Opravdu mu tak přijde roztomilá.* Proč si je odmítla? Bylo by ti po nich lépe.*zamračí se. Podle něj by si je vzít měla. Poté si k ní po menším zaváhání lehne. Musí uznat, že ta náhlá blízkost s ním dělá divy, ale taky se hned cítí lépe a klidnější.* Já vím a děkuju ti za to. Jsi strašně moc hodná. *Usměje se. Je opravdu rád, že se Daesyn zastala, přestože se viděli jen jednou. Je rád, když nakonec ustoupí a nechá ho to vyřešit samotného. Bude to tak lepší. Navíc Noora je opravdu hodný člověk, takže by to nakonec beztak dopadlo jen tak, že by mu maximálně stáhli plat. Vidí, že jí trochu rozhodily jeho slova o znásilnění, a tak ji pohladí po tváři, aby ji uklidnil. Usměje se, když se pohne proti jeho ruce a neunikne mu ani ten zvuk. Ruku tady nechá na místě a jen ji hladí palcem.* Jsi unavená. *Řekne, protože to na ní pozná.* Měla by sis odpočinout. Budeš se pak cítit líp.