Ošetřovna paláce

*Pobaví ji to, jak je ten hábit nebo co Alexovi krátký, Vypadá v tom směšně, to se musí nechat. Pokusí se zase vstát, protože chce odejít. Nemůže tu být. Nechce tu být. Nelíbí se jí tu. Konec konců je to ošetřovna, je to asi normální, že jí to tu není příjemné. Jenže ji Alex za její hlavu zase donutí si sednout což se setká s jejím nesouhlasem. Zamumlá spíše sama pro sebe pod nos něco o tom, jak je otravnej, ale tomu nemůže on rozumět. Namítne, že si nelehne a že musí pryč. Musí jít dokončit, co začala včera. Bude to tak pro všechny lepší. Nedokáže to vidět jinak. Protočí očima.*Do toho ti není zhola nic.*Řekne tichým hlasem. Nemusí ho poslouchat. I když je princ, upřímně ona ho tak nevnímá. Nevidí ho jako vyšší autoritu.*A hadičky si v rukách taky nenechám.*Jen co to dořekne, uhne hlavou, aby jeho ruka spadla zase podél jeho těla. Nechce, aby se jí dotýkal.*/Musí mě nenávidět. Nesmí mu na mě záležet Pak by ho ještě mohlo bolet, až udělám to co včera a nikdo mě nenajde včas../*Neplánuje nijak ustoupit od svého plánu. Nakonec se rozhodne ustoupit. Doufá, že když ji uvidí v posteli, odejde. Stejně chtěl jít pryč ne? Nemyslí si, že by tu chtě zůstávat, když ani nemá hadičky v rukách. Když si sedne na postel, zamračí se.*Pryč?*Odpoví mu otázkou.*Nic tě tu nedrží. Nehraj si na nějákého svatouška, který se najednou rozhodl poslouchat doktory..*Posune se na posteli dále od něj.*Když ti to řeknu, odejdeš?*Zeptá se jej. Musí to zkusit.*/Může si to zjistit i od doktorů.. Někde asi taky bude moje složka a když si ji přečte, dojde mu, že jsem asi skoro celou krabičku léků si nedala jen nedopatřením../Pokusila jsem se zabít.*Odpoví nakonec jako by o nic nešlo.*Musíš mě nenávidět. Nesmí ti na mě záležet. *Podívá se na něj.*Ať už tady nebo zase ve Francii se o to pokusím znovu.*Naznačí to, co se stalo včera.*A ty tomu nezabráníš. A když ti na mě bude byť jen trochu záležet, bude tě to bolet a nechci aby tě to bolelo, tak mě raději začni nenávidět hned. Bude to tak snažší./Jak pro tebe tak pro mě to udělat./

*Jakmile se zase koukne na Fallon, tak jde hned k jejimu luzku, aby ji zase posadil na jeji postel a dokonale se mu to dari. Potom jen nadzvedne jedno oboci.* Jo, mas recht, zze mi do toho uz nejakej patek nic neni, ale stene si tygle kaviny vyzen z hlavy, jasny? * Rekne a potom da zase ruku ke svemu telu a jamile sleduje, jak si polosedla na possteli, nevaha a sedne si do nohou jeji postele.* Pryc? Jo jasne nedrzi me tady nic, ale nejdu nikam dokud se kurva nezklidnis jasny? Ber to, jako pomoc ze staryznamosti, nebo charitativni cin. *Uchechtne se a je rozhodnuty udelat pro to vsechno.* /Nenecham ji umrit. Chtit se ji pomstit a prat ji smrt je kurva velkej rozdil... Nikdy bych ji smrt nepral./ *Zepta se ji, co delala, ze skoncila tady a posloucha jeji slova.* Vis, ze nejdu nikam, takze mluv. *Rekne, jako by nic a potom posloucha duvod, proc tady je a nadzvedne jedno oboci.* Hrablo ti? Nic tohohle razu uz nebudes delat jasny? To ze jsi si nicila zdravi Koksem je jedna vec, ale to ze by ses prefetovala nejakyma hnusama na spani? Tohle proste ne, takze. *Zakloni hlavu a zavola na sestru a jakmile k nim prijde rekne ji, aby byly veskere leky odstraneny z komnaty Fallon a pokud by ji neco bolelo prijde sem s tim, ze vzdy spolkne jen ten jeden prasek ktery ma. Jelikoz je princ, musi mu vyhovet. Potom ji posle, aby tohle vzkazala vsem a hlavne komornym a potom se usmeje na Fallon.* Tak to by bylo Heh asi jedina vyhoda toho dementniho titulu. *Potom nakloni hlavu na stranu a poslechne si jeji slova a nez stihne jakkoliv jinak zareagovat je u ni.* mas pavdu. Mel bych te kurevsky nenavidet za to, ze jsi mi takhle bodla kudlu hluboko do srde a ja se musel tak opit a sjet, abych vlez za volant a v tomhle stavu kurva riil a skoncil jsem ve vazbe, ale diky Blakemu jsem vylezl prakticky dalsi den, ale papiry mi vratili az po roce. Zmrdi zkurveny. *Zamumla a zatrese hlavou a koukne se ji do obliceje.* Zabijes se ty, zabiju se taky. Pamatuj si to. *Rekne ji a potom se zase soupne tam, kde sedel.* Jsi tady jen s fotrem? jak se ma va matka?

*Potřese nesouhlasně hlavou. Stejně si bude myslet své a to je, že její smrt je tom nejlepším. Nikoho nebude trápit a nebude ani ostatním ubližovat. Jí samotné bude konečně taky dobře. Žádné výčitky, bolest, probdělé noci, kdy nemůže usnout a jen se kouká do stropu. Její výčitky jsou občas tak silné, že nedokáže fungovat normálně. Hlavně když třeba něco o Akexovi čte v novinách nebo vidí o něm reportáž v televizi. Když si sedne na postel, zamrači se nad tím. Chce aby odešel ne se tu s ní vybavobal. */Nemůže mě prostě nechat být? Jsou tu další holky, hezčí, milejší a zábavnější než jsem já. Ať se zaměří na jednu z nich, ty mu neublížily a ať mě prostě nechá. /Já jsem naprosto klidná. *Namitne. Krátce se na něj podívá tím nejvíc přesvědčivým pohledem jakym dokáže. *Já nechci pomoc. Ani tu tvoji a ani od nikoho jinyho. *Uhne pohledem ke svým rukám, ktere má položené v klíně. Nechce mu říct, co udělala. Po jeho slovech zase protočí očima. Nakonec mu řekne, co udělala. A co taky udělá znovu ať se odtud dostane pryč.*Nehráblo mi. Tohle je jediný řešení. Pro mě. Udělám to zase. Tomu zabránit nedokážeš ať rady v Illey nebo až budu zase doma, ve Francii. *Zmateně ho pozoruje jak vola sestru a nařídí ji, aby byly z její komnaty byly odstraněny všechny léky. Zamrači se.*/Existuji i jiné způsoby. Skok že střechy z balkonu, podrezani žil ať už třeba sklem že zrcadla nebo nožem. I ziletku bych sehnala. Takže tohle mu nevyjde. Akorát při ty smrti budu víc trpět. Zrovna to podreuwni žil by bylo nejbolestivější. Ale ten skok by nebyl vůbec špatný.. /Začínáš používat titul? *Usklibne se. *Jak myslíte, Vaše vysosti. *Oslovo ho titulem. To od teď bude dělat. Tím co nařídil ji naštval, protože tak si bude muset najít jiný způsob, ale na druhou stranu ví že ho najde a jestli si Alex mysli, ze tohle ji zastaví je naivní. Když si zase sedne na postel, posune se ještě dál, jak to jen její lůžko dovoluje.*Proc do háje? *Nechce aby umřel. Tažné ruce v pěst. *Nemáte k tomu jediný důvod. Já ano. Nemám nikoho. Vy máte rodinu, přátelé, kapelu, fanoušky..ja nic. *Nevidí důvod v tom proč by se měl zabít. Ano, začala mu vykat. Když se on rozhodl začít užívat titul tak by ho měla oslovovat jak se sluší. *Neni důležité, abych žila. Proč taky? My dva se nevídame a ani vídat nebudeme. Když budu žít budu si muset vzít nějakýho idiota, se kterým budu akorát trpě a kterej mě bude využívat. To se mi fakt nechce. Navíc pořád tu budou výčitky kvůli tomu, co jsem všechno podelala, těch se nezbavím. Trpím a trpět budu. Proč teda žít? *Ona nebudu žádnej důvod a sní naději že by se to mohlo zlepšit. *Jo jsem tu jen z otcem. Matka se má dobře. *Odpoví jednoduše. *

Jasne, to vidim, jak moc v klidu jsi, Fallon. *Rekne s pokrcenim ramen a potom si sedne na postel do jejich nohou a sleduje Falloninu reakci a nejak to nekomentuje.* Ale hovno. Chces pomoc jen o tom jeste nemas sana. *Porci zase rameny a potom si pslechne to, jak a proc se ocitla tady a zepta se ji jestli se nezblaznila a po jejich slovech se jen usklibne.* Prestan s temahle srackama, Fallon. Jsne zachoala jsi se jako krava s tim curakem Williamem, ale nemusis se kvuli takovymu kretenovi zabijet. *Rekne a zasklebi se.* Tak to teda nebudes zkouset. *Zavola si sestru a rekne ji, aby odstranili z jeji komnaty veskere leky a pokud si bude neco brat, tak abyto bylo tady a od dohledem a potom koukne na Fallon a jeste na sestru krikne.* Jo a dejte ji na okna jeji komnaty pridelat Mroze! *Potom rekne, ze je docel i vyhodny, kyz ma titul prince a jakmile mu zacne vykat ukaze prostrednicej.* Vis kam si to vykani a osloveni muzes narvat. *Rekne ji a proste to jeji trapne trucovani necha tak. Nakonec se prisoupne k ni a rekne ji, ze pokud se zabije ona, zabije se taky, protoze i kdyz udelala to, co udelala je to porad jedina zenska, kterou kdy miloval a nejspis jeste stale milje. Po jejich slovech si odfrkne.* Jsem vsem stejne u prdele. Jsem zasrana fetka, alkoholik a posledni album stejne stalo za vyliz prdel. *Rekne ji a potom pokrci rameny. Nejdulezitejsi jsi pro me kurva ty i po tech srackach chpes to? Tak kurva prestan blbnout a ser na sebevrazdy. *Potom se ji zepta na to jestli je zde s fotrm nebo i s mamkou a po jejich slovech se nakloni telem k ni, pritom stale sedi na svem miste a zapre se jednou rukou o matraci vedle ni.* I presto vsechno mi dost chybis Fallon. *Rekne tise.* Napsal jsem pisnicku. Tady v palaci a isnpiraci jsi mi byla ty, ma Muzo. *Sleduje ji.* To ze jsi s nejakym chcipakem, kterej je senilni a nevi kam ma zasnout svy pero a mysli si, ze patri do inkoustu a ma se s nim psat mi neni prekazkou Fallon. *Pribizi se k ni oblicejem.* Ani on a ani William to nikdy nedokazal dat to, co jsem ti kdy dokazal dat ja. Vim, nebyl jsem s tebou, ale kurva jsem na tebe neustale myslel a ty to vis, protoze jsem to rikal pri kazd prilezitosti. Vse jsem delal pro tebe Ma mala holcicko. *Zasepta a jmne otre sve rty o ty jeji.* Byla ji moje i kdyz jsi byla s nim, fallon. *Zase otre rty o ty eji.*

*Potřese hlavou.*Nechci pomoc. Až ji chtít budu, někoho o ni požádám. /Ale ty to určitě nebudeš./*Pak se ušklíbne.*Ale jo, musím. Už dost lidem jsem ublížila a nebudu nikomu ubližovat už dále. A sama toho mám dost. Nebaví mě to tady. Nevidím v tomhle smysl.*Prostě nemá jediný důvod tu být. Od tý doby, jak si to udělala se jen trápila a celá ta doba mířila sem, k tomu bodu, kdy si uvědomila, že vzít si život je to jediné, co ji osvobodí. *Nezabráníš tomu.*Bude to zkoušet i nadále. Nemůže ji hlídat každou vteřinu každého dne. Když zavolá sestřičku a nařídí jí, aby všechny prášky byly z její komnaty odstraněny, sevře ruce v pěst. Naštval ji tím. Od teď ví, že její spánek bude stát za dvě věci.*/Dají mi maximálně jeden prášek../*To jí už dávní přestalo stačit. Musí si vzít dva, aby jí zabraly. Stejně tak na bolest. Takže od teď bude vlastně jen trpět a nic tomu nepomůže.*/Bravo Alexi../*Nic na to ale neříká. Pochybuje, že by jí uvěřil, i když je to pravda. Pak vykulí oči a začne třást hlavou.*Děláš si srandu? Mříže? No ta. Budu ještě víc jako v kleci.*Tohle se jí líbí ještě méně než to o těch prášcích.*/No, pořád jsou tu nože na podřezání žíl, žiletky, skleněné sklenice se dají dobře rozbít. Skok ze střechy.. Najdu způsob./*Když začal vůči ní využívat svůj titul, začne ho oslovovat Výsosti a vykat mu. Ušklíbne se. Stejně ho tak bude oslovovat dále, i kdyby se mu to nelíbilo sebevíc. Jakmile od něj slyší, že pokud se zabije ona, zabije se i on, začne vyjmenovávat důvody, prčo by neměl. Nechce, aby se zabil.*U prdele všem nejseš a album bylo dobrý.*Slyšela ho. To, že není s Alexem neznamená, že neposlouchá i dále jeho muziku. Líbí se jí každá jeho skladba. Potřese hlavou.*Nesmí vám na mě záležet. Nechci, aby vám na mě záleželo.*Udělá to, pokusí se zase o sebevraždu a pokud mu na ní bude záležet, ještě by vážně mohl splnit svůj slib a zabít se taky a to nedopustí. Musí ji začít nenávidět. Na jeho otázku, jestli je tu jen s otcem, odpoví, že ano a pak řekne, že její matka se má dobře. Pak mlčí. Když se k ní nakloní blíž, chce uhnout pryč, ale je na okraji postele a nemá kam. Podívá se na bok, kde už vážně není místo.*/Tohle nemá říkat. To nesmí říkat./*Dívá se kamkoliv jen ne na něj. Cítí na sobě jeho pohled a nervózně se zavrtí. Zase se podívá na něj, aby něco řekla a všimne si, jak je svým obličejem blízko u jejího. Zamrzne na místě.Nechá jej, aby se rty otřel o ty její. Dýchá jen mělce, skoro vůbec. Vzpamatuje se, až když ji políbí podruhé. Trhne hlavou na stranu.*Neříkejte mi "Má". Nejsem vaše, jasný? Nejsme spolu a nebudeme. Začněte se soustředit na někoho jinýho a mě nechte být. Je konec.

*Usklibne se.* Sorryc, ale v tomhle ti neverim ani chlup na prdeli.* Rekne ji, protoze ji v tom potom, co prededla vcera opravdu neveri.* To na tebe jeste pusobi ta anestezie, nebo co? meles kaviny. *Pokrci rameny.* Musis si ten smysl zase najit. Ja mam ten smysl v tobe. I kdyz jsi me nasrala jsi porad duvodem, proc kurva hniju na tyhle planete a jeste moje mamka. *Rekne ji uprimne a je rozhodnuty, ze Fallon v dalsich kravinach podobneho stylu zabrani.* /Ona bude zit, jako, ze se jmenuju kurva Winslow./ Zabranim. *Rekne jednoduse a potom uz si necha zavlat sestru a rekne ji vse, co ma na srdci.* /Ohledne ostrych predmetu a podobnych stracek to domyslim./ *Potom ji ukaze prostrednicek ohledne toho, jak mu zacala vykat.*Je i edno, jak se tam budes citit. Hlavne, kdyz neskocis.* Usklibne se a na jei slova odpovi, ze by stejne nikomu nechybel a potom nadzvedne oboci.* To te nechal William poslouchat hudbu jeho konkureta ji? Hm uz asi chapu , proc spolu nejdte. Jsem proste lepsi volbou pro tebe. *Usklibne se. * Nevykej nekomu, komu si pred nekolika lety sala pero. *Usklibne se na ni a potom uz je zse tesne u ni a septa ji slova do obliee. To, ze je jeho muzou je pravda a nejspis to tak bude i nadale a nasledne se jemne otr try o jeji a uvnitr jej zahreje, ze neucukla a tka to mezi slovy skusi zase, ale tentokrat uhne a on se na ni jen diva posloucha jeji slova.* Mela by sis uvedomit, ze to kvuli tobe jsem tady skoncil, protoze i kdyz sukam s tema nejvetsima kockama, tak se zadna nevyrovna tobe, protoze ty me zas nejlepe stejne tak, jako ty znas nejlepe me, Fallon. Tim, ze se mi vzdalujes jsi ty taky ten, kdo me zabiji. *ekne jeste a potom vsane a vyslece si tu kosili, takze je jen v trenkach a hodi ji na postel, kde lezel a vytahne si i tu kanilu a hodi ji tam taky, nakonec se otoci a jde pryc.* Sestro, meli byste ji zase napichat ty kraviny do ruky a hlidat ji. Ja z tady bejt nemusim. Vratim se pokud by mi ta ruka treba chtela upadnout. *Uchechtne se a jde dal.* Uvidime se Fallon! * Krikne jeste, ale neotaci se.* /Uvidime se ve tve... teda nasi komnate, Fallon. Pohlidam si te./ *Doktori na nej volaji, ale on se nezastavuje a polonahy jde chodbou pryc a vse zaridit tak, aby byl v jedne komnate s Fallon.*

*Ušklíbne se na něj a dále to nekomentuje. Řekne, že nemá smysl života, což je pravda a i když se ho snažila najít, nejde to.*To jsem zkoušela, ale nešlo to a je to už dlouhá doba, co to nejde. Takže to vzdávám.*Pokrčí rameny.*Nezabráníš. Možná tady v Illey to nějak zařídíš, ale až budeme zase ve Francii, každý si půjdeme po svým a nebude se vídat. Ty si budeš jezdit po turné všude možně a já budu tvrdnout pořád zavřená doma, kde mě nikdo hlídat nebude a nikdo mi v ničem nezabrání./A je to můj život, budu si rozhodovat, jestli ho chci žít a nebo ne./*Když zařídí, aby u sebe neměla léky a pak k tomu ještě navrch dodá, že jí do oken dají mříže, má chuť na něj začít křičet, ale udrží se. Po jeho slovech se zase ušklíbne.*/Jo, to jde vidět./*Poznamená, když on řekne, že je mu jedno, jak se tam bude cítit. Předtím si přála odjezd do Francie co nejvíce oddálit, ale kdyby tam měla jet teď i kdyby to znamenalo, že se bude muset hnedka vdát, udělala by to bez zaváhání.*Po tom večeru jsme s ním nemluvila. A i kdyby, nikdo mi nemá co kecat do toho, jakou hudbu poslouchám.*Řekne.*O tom by se dalo diskutovat dlouhou dobu.*Ušklíbne se, když Alex řekne, že je pro ni nejlepší volbou.*Budu vám vykat dále, Výsosti. Když používáte vůči mě svůj titul. Připomínáte tím svůj titul, princ a já jako poddaná vám musím vykat.*Když je pak těsně u ní, chce někam uhnout, ale nemá kam. Pak ucítí jeho rty na těch svých a i když poprvé neuhla, protože doslova zamrzla na místě a nemohla včas zareagovat, to neznamená, že je jí to nějak příjemné. Jakmile to ale Alex udělá podruhé, už ucukne.*Možná kdyby dostali šanci více než jen jednu noc, ukázaly by, že jsou lepší jak já./Musí si najít někoho jinýho. Pak na mě konečně zapomene. Buď to udělá sám nebo mu tady někoho najdu sama. Nebude až tak těžký, aby se na něj nějáká holka nalepila ne? V lepší případě se do ní zamiluje v horším se jí bude chtít zbavit, ale tak či onak se snad bude soustředit hlavně na ten problém./*Když vstane, oddychne si. Předtím skoro nedýchala, takže se teď zhluboka nadechne. Vidí, jak Alex jen v trenkách míří pryč. Je za to ráda Nedala by další chvíli s ním.*/Snad se s ním teď zase dlouho neuvidím.. Nejlépe do odjezdu./*Ani nenamítá, když přijdou sestřičky a doktoři, aby jí zase připojili k tomu přístroji. Ten hovor s Alexem jí sebral veškerou energii.*

*dnes se rozhodla vynechat snídani a míří si to na střechu. Nemá nic v plánu, jenom chce být někde na čerstvém vzduchu a kde bude klid. Když už je nahoře opře se o zábradli a sleduje Angeles. Všude je klid a město i palác se teprve probouzí. Ten pohled, jak zhasínají pouliční lampy a lidi vyrážejí do ulic, se jí líbí. Má na sobě starší dziny a svetr. Vlasy má seple v jednoduchém drdolu a nemá na sobě téměř žádný make-up. Ani si neuvědomila že jí po tváři stekla slza. Sama nechápe proč. Každopádně když ji začne stekat po tváři i druhá slza, rychle ji setře a několikrát zamrka aby zahnala i ty ostatní*

*Před chvílí byl s Charity v jízdárně. Má ohromnou radost z toho, jak se odvážila sednout na koně a že se tak rychle učí. Pořád má před očima ten její nadšený úsměv, když se rozjela rychleji. Před komnatou se s ní rozloučil a pak zamířil do komnaty Edelynne, se kterou se snaží poslední dobou trávit co nejvíce času a nahradit jí tak čas, který s ní trávili rodiče, hlavně máma. Párkrát i spala u něj a Charity v komnatě, když si tam přišla hrát a usnula tam. Samotnou jí k rodičům nepustí, protože je ještě malá a musí mít doprovod. Pro dnešek se tedy stal její doprovodem na ošetřovnu. Vyzvedne jí v komnatě a jde s ní k ošetřovně.* Hlavně nesmíš dělat rámus, dobře? Mamka s taťkou potřebujou v klidu odpočívat. *Snaží se působit co nejvíce v klidu, aby Edelynne nebyla tolik smutná, i přesto, že si dělá obrovské starosti. Každým dnem je šance na to, že se jeho rodiče probudí o něco menší a zatím nijak nereagují. Mámino tělo se pomalu začíná bránit i umělé výživě. Ani si nepamatuje, kdy spal naposledy klidně. Chodí na ošetřovnu každý den, je to už něco jako jeho tradice. Vyčítá si, že ani s jedním rodičem nemá dobrý vztah. A jestli se neproberou a on to nebude moct napravit, bude si to vyčítat ještě víc. Konečně dojde s Edelynne na ošetřovnu a zavede jí ke dvěma postelím vedle sebe, na kterých leží jejich rodiče. Bolí ho je vidět takhle. Většinou se s nimi snaží mluvit a doufá, že ho slyší, ale teď když je tu Edelynne, nedovolí si před ní nic říct. Poznala by, že je to daleko vážnější, než jí všichni říkají.*

*Ve sve komnate sedi na sve posteli a hraje si se svyma panenkama na kadernicky salon. Vytrari svym panenkam Barbie ucesy a cese jim vlasy a povoda si s nimi. Kdyz, ale na dvere jeji komnaty nekdo zaklepe krikne. aby dotycny vstopil a jakmile uvidi Jaspera, vyceni na nej sve bile zoubky v usmevu a jakmile sylsi, ze spolu pudjou oba za mamkou a tatkou rozzari se ji oci.* /Jsou vzhuru! Budeme si hrat!/ Uz nespi? chci si s mamkou hrat na kadernici a cesat ji vlasy! * Rekne nadsene a vyhoupne se z postele. Sadru uz nema, ale dokori ji rikali, ze jeste nemuze moc utikat a nohu namahat, ale dohopsa ke svemu bratroci s umeevem.* Muzeme jit? Mamka mi chybela a taka taky a konecne uz nejsou unaveni a muzeme si zase hrat. *Mluvi nadsene a jde spolu s Jasperem, ktereho chytne za ruku a jde s nim na osetrovnu.* Oni nejsou jeste v pokoji? *Zepta se Jaspera a jakmile d nim prijde k luzkum svych rodicu jeji nadseni z tvare a jejich ocek zmizi. Koukne smutne na Jaspera.* Proc jsou porad unaveni?

*celý den byla zavřená v komnatě anic nedělala. Neměla na nic náladu. Před chvílí se ale rozhodla že by mohla navštívit rodiče tak, jako to dělá každý den. Jenom většinou ještě před snídaní, protože téměř celý palác ještě spi. Po cestě na ošetřovnu se schválně vyhýbá hlavní chodbě jak nejvíce to jde a doufá že na ošetřovně nebude moc lidí. Už dlouho se pořádně nevyspala a včerejší noc nespala vůbec, takže podle toho taky vypadá. Když přijde na ošetřovnu hned uvidí Jaspera a Edelynne. Když vidí jak je Edelynne smutná, trhá ji to srdce. Na Jaspera kývne a pridrepne si k Edelynne kterou obejme jednou rukou. Postupně střídá pohled mezi rodiči a přístroji, které kontrolují jejich životní funkce. Ví, že je Edy nemůže vídat a ji nechtějí doktoři říct žádné podstatné informace. Přijde ji to nefér. Sice si to stejně zjistí vždy před své bratry ale i tak si nikdy není jistá jestli ji vůbec řeknou vše*

*Je to uz nejaky ten patek, co lezi na osetrovne a lekari se snazi delat vse pro to, aby se probidl jak on tak jeho zena. Celou dobu je v komatu a posledni dny dokonce zacal vnimat i hlasy. Vi, ze sem jejich deti za nim chodi pravidelne a mluvi na nej, ale on proste neni schopen nejak zareagovat, aby dal najevo, ze je slysi a vnima. Dnes je tomu, ale jinak a hlavne, kdyz jako by dalce slysi zklamany hlas sve nejmladsi dcery. Vnima i otravne pipani pristrou a nejradeji by se rozkrycel, protoze je to strasne otravny zvuk. Snazi se ze vsech sil, aby aspon oterel oci a dned je en den, kdy je po dlouhe dobe zse otevre. Jeho vocka se jemne zachvejou ve snaze otevrit oci a po chvilce oci pootevre na malou skvirku a hned je zase zavre. Po chvilce se mu povede oci otevrit, ale napor svetla v mistnosti mu zpusobi bolest spanku a on tise sykne.* /Moje oci./ *Nakonec je otevre a mzoura do stropu.* K-kde to... Co se stalo? *Jeho hlas je chraplavy a slaby.*

*Vůbec neví, kde je nebo co se stalo. Její paměť je zmatená a má pocit, že nějaké kousky chybí.* /Takhle to snad vypadá po smrti? Prostě prázdno? Nic?/ *Honí se jí hlavou, když je toho její hlava vůbec schopná. Většinou má prostě vyplo, jakoby byla v hlubokém spánku. Neví, co se to s ní děje. Ani neví, proč nemůže otevřít oči, ani se pohnout, ani kde je. Sem tam občas zaslechne útržek nějakého rozhovoru. Poznala hlasy svých dětí, ale nikdy nepochopila na koho mluví, ani co říkají. Hned se zase její vnímání vypařilo. Před nějakou dobou, opravdu neví kdy, protože není schopná vnímat čas, zaslechla i hlas, který nepatřil žádnému z jejích dětí a který říkal něco o špatném zdravotním stavu jí a jejího manžela.* /Byly to jenom představy, že jo? Že se Keenanovi nic nestalo?/ *Tak strašně ráda by otevřela oči a pohnula se, aby to mohla sama zjistit. Jenže to nejde. Je sama ve tmě a nemůže s tím nic dělat. Dneska poprvé se jí daří slyšet hlasy déle, než pár vteřin. Pípání přístrojů jí vytáčí, ale jakmile uslyší hlas Edelynne, přestane ho vnímat a soustředí se jen na smutný hlas své dcery.* /Ne, ne, ne. Tohle přece ne./ *Strašně ráda by svojí dceru utěšila. Objala jí a políbila do vlasů jenom, aby jí zase slyšela radostnou. A stejně tak by ráda viděla její úsměv. A vlastně úsměvy všech ze své rodiny. Její pozornost pak upoutá další hlas. Hlas jejího manžela, který zní dost zmateně. Na chvíli, jakoby se dokázala dostat z té temnoty, která jí obklopuje, což se projeví chvějícími očními víčky a cuknutím prstů na pravé ruce. Nic víc se ale neděje. Nedaří se jí bojovat s tou temnotou a ta jí opět znovu pohltí, takže není schopná ani plně vnímat dění okolo sebe.*

*Právě přijel zase z dalšího rande. Tentokrát na něj pozval Thylane. Byli spolu na pláži a on ji pak doprovodil do komnaty. Na sobě má pořád ty samé modré džíny a bílé tričko.Chce se jen na chvilku stavit za rodiči na Ošetřovnu a dělat jim chvilku společnost. Chodí za nimi skoro denně a občas tam potkal i své sourozence. Jak se ukáže dneska tomu není jinak. Už z dálky vidí Jaspera a Liu a když přejde blíže tak i Edelynne. Upřímně o ni si dělá ti největší starost. Je ještě moc malá na to, aby ztratila rodiče. On sám je starší a necítí se na to, že by měl být bez nich. A to se jim ještě ani neomluvil za to, jaký hrozný syn byl. Vyčítá si to, neuvěřitelně moc.*/Nesmí umřít.. To přece nejde./*Pomyslí si zoufale./*Sám vypadá dost unaveně. Má kruhy pod očima a unavený výraz, který se snaží zakrývat menším úsměvem, který ale není opravdový. Kdo by se taky usmíval, kdyby měl jít na Ošetřovnu za svými rodiči, že ano? Není zas tak divný člověk. Je dostatečně blízko, aby slyšel hlas svého táty. Zarazí se na místě.*/Probral se? On se probral!/*Doběhne tu krátkou vzdálenost k lůžkům jejich rodičům.*Tati!*Vykřikne nadšeně a s úlevou v hlase.*Ty žiješ!*Dívá se na něj s naprostým nadšením a radostí.*Bože tohle mi už nikdy nedělej. Já vím, že jsem si z tebe utahoval, že nejsi nejmladší, ale zase nejsi tak starý, aby jsi odcházel, jasný? *Vychrlí to na něj najednou. Podívá se po očku na své sourozence a pak zase na mámu. Ta je pořád v komatu.*Pořad nic..*Pronese zase zklamaným a unaveným hlasem, kterým je zároveň plným starostí.*

*Dojde ke komnatě Edelynne, zaklepe na dveře a pak se na ní usměje. Po její otázce se zarazí a trochu se mu udělá knedlík v krku. Nedokáže jí říct, že jejich rodiče se ještě neprobudili a že to s nimi nevypadá dobře.* Dávej pozor na tu nohu. *Řekne jí, když vidí, jak k němu dohopsala. Chytne svojí sestru za ruku a vydá se s ní k ošetřovně. Nedokáže jí říct nic na to, že si chce hrát s mamkou na kadeřnici. Prostě jenom dál jde a dojde až na ošetřovnu, kde leží jejich rodiče.* Ne, nejsou. *Odpoví potichu Edelynne a pak se podívá na své rodiče a zase na Edelynne.* Protože toho mají hodně, Edelynne a musí si pořádně odpočinout. *Odpoví jí a začíná si myslet, že vodit jí sem byl opravdu špatný nápad. Než se stihne rozhodnout, jestli jí odsud nemá odvést, objeví se tady Lia. Kývne jí nazpátek na pozdrav a pak se k nim rozejde obou jim položí na rameno jednu ruku.* Budou v pořádku. /Musí být./ *Snaží se přesvědčit jak sebe, tak je. Zadívá se na podlahu a snaží se zadržet slzy, které se mu ženou do očí, když si představí, že by se rodiče už nikdy neprobudili a on se jim tak nemohl nikdy omluvit. Pak se ale ozve hlas jejich otce. Chvíli má pocit, že se mu to jenom zdálo, ale když vzhlédne a uvidí ho s otevřenýma očima a následně uvidí Sawyera, který se sem přiřítí jako raketa a nadšeně přiskočí k jeho posteli, dojde mu, že je to skutečnost.* Tati! *Dojde rychle k jeho lůžku.* Promiň, promiň, promiň. *Začne se hned rychle omlouvat.* Promiň, za to, jak jsem se choval. *Pokračuje a pak se podívá na lůžko, kde leží jeho máma. Po Sawyerových slovech zavrtí hlavou, protože si všimnul něčeho, čeho on nejspíš ne.* Ne, počkej. *Přiskočí k lůžku, kde leží jejich máma a chytne jí za ruku. Viděl, jak jí zacukaly oční víčka a jak se pohnuly prsty na její ruce.* No tak, mami. Prober se, prosím. Nemůžeš nás tady přece nechat. *Řekne jí potichu.* /Prosím, že se mi to nezdálo? Že se probere? Prosím!/

*Hraje si s panenkama na kadernicky salon a kdyz je v jeji komnate Jasper a slysi o odicich a , ze je spolu navstivi je naprosto nadsena a nejradeji by zned vybehla z komnaty jen, aby mohla byt s nimi a hrat si s mamkou. Oba ji uz moc chybi. Nadsene jde s Jaspeem na osetrovnu a divi se, ze jeste nejsou ve svem pokoji a kdyz stoji pred jejich postylkami, jeji nadsena nalada a jeji svitive oci nadsenim jsou ty tam a ona se smutne podiva na Jaspera azepta se jej, proc jeste poras pi a poslechne si slova Jaspera a podiva se na oba rodie.* Chybi i. Tatka, protoze je smesny, kdyz dela obliceje a neumi hrat pexeso a kdyz vecer stihne kdy mam jit spat lezi se mnou a zpiva mi pisnicku u ktere vzdycky usnu.*Rekne smutne a potom popotahne.* S mamkou si hraju na kadernici a cte mi pohadky. Ja nechci, aby porad byli unaveni, Jaspere. * Zafnuka a potom se podiva na Liu a a potom obejme Jaspera rckama kolem boku.* Onis jaou nemocni, ze? Nemocni h- hodne spi. Ja k-kdyz jsem nemocna, t-tak mi taky mamka r-rika, ze musim spat. *vzlykne potichu a potom, kdyz slysi vykrik Sawyera, poskoci a pevneji obejme Jaspera, ale kdyz potom slysi tatku, pusti ho a dohopsa nadsene k luzku.* Tati! Tati! Tati! Tati! Tati! Ty uz nejsi uanveny! *Snazi se vysplhat se na luzko.* Tatiiii! *Vysplha se tam a hned hpsne na tatku.* Jeste mamka spi, ale taky se vzbudi, te? Ty uz nespis. Budes mi zpivat pisnicku tati? Budeme spinkat spolu tati? *Chrli na nej odtazky a je nadsena, ze je tatka vzhuru a potom sledje Jaspera.* Probudi se, ze?

*jeji nálada zrovna nestojí za výbornou, ale i tak se nakonec vydá na ošetřovnu aby viděla rodiče. Doufá že tam nepotká moc lidí, jenže jak už to bývá zvykem, opak je pravdou. Když uvidí své sourozence kyvne Jasperovi na pozdrav a jde přímo k své mladší sestřičce. Když vidí jak je smutná, cítí se ještě hůř. Zaslechne něco málo z jejích slov a proto si k ní pridrepne a obejme ji jednou rukou. Následně cíti jak jich obejme ještě i Jasper. Když pak slyší slova Edy, nic neříká. Neví jestli ji dál nalhávat nebo ji říct, že jsou nemocní. V krku se jí začíná dělat knedlík a musí několikrát zamrkat aby zahnala slzy. Všimne si, že i Jasper nemá daleko od pláče. Pak se ale sebere a otočí se na Edelynne a setře ji slzy z tváří. Povzbudivě se na ni pousměje a všimne si Sawyera. Jakmile slyší hlas svého otce, trhne hlavou tím směrem a postaví se. I hned jde stejne tak jako ostatní její sourozenci za ním a jen si odchyne když vidí, že je její otec na živu.* Panebože.*zamumla vděčně pro sebe. Od té doby, co s nim naposledy mluvila se toho stalo hodně a jí se zase berou slzy do očí.* Opatrně, taťka je teď slabý.*řekne směrem k Edelynne jak nejmileji to jde. Pak koukne na mámu a vidí jak se jí zachvěji víčka a pohne rukou. Zároveň s Jasperem se vydá sviznymi kroky k jejímu lůžku a hypnotizuje ji pohledem. Stačil by jí jenom aspoň jeden malinký pohyb aby věděla, že je naživu a že bude žít. Po tváři ji stece slza ale nevšíma si toho* Prosím, mami..*zašeptá a zavře oči*/No tak, musí žít/

*I kdyz navenek to vypda, ze stale spi, on vse podledni dny vnima, ale nemuze to nejak dat najevo, protoze nema silu. Chce vsem dat najevo, ze je vsechny vnima. Silu k tomu, aby se probral nabere az tehdy, kdyz slysi zklamany hlas sve nejmladsi dcery.* /Tohle nedopustim. Nedopustim, aby byla Edelynne vic smutna kvuli tomu, ze mne tay tak musi videt./ *Snazi se ze vsech sil otevrit oi a nakonec se mu to povede i kdyz jen na kousek, ale potom uz je otevre plne. Boli ho za ocima a trochu hlava, ale konecne je schopny dat sve rodine najevo, ze je vzhuru.Promluvi, protoze je zmateny a jeho hlas je chraplavy a slaby z toho, jak dlouho nemluvil. Kdyz slysi Sawyera podiva se na nej.* Co se stalo?.. Proc jsem tady.. *otom vidi, kam se jeho syn diva a kdyz uvidi zaplavu fialovych vasu, rozbusi se mu srdce a pipani pristoje je rychlejsi.* B-Brikssi?...Ne... Ne. Ty ne.. Milasku.. *Snazi se ponout, ale telo ho boli, jako by jej rejel parni valec. Sykne bolesti, kdy ho jeho nejmladsi dcera obejme.* Edy.. Dnes to nejspis nevyjde srdicko, protoze jsem stale slaby a unaveny, ale slibuji, ze hned jak to bude jen trochu ozne, tak ti vse vynahradim. *Slibi ji a potom se koukne na Jaspera.* Ne, o ja se omlouvam tobe a te tve divce. Pokud jsi s ni fakt stastny, pak nejsem proti. *Rekne a potom se podiva na Lu a zvedne ruku a natahne ji k i.* Jsem v poradku. *Potom se koukne na luzko vedle.* Lasko moje.... nevzdavej to, prosim... Bez tebe nebudu uplny a nase rodina, nebude rodinou.../

*Jde pomalu na ošetřovnu. Už z dálky uvidí své sourozence. Krátce se zarazí při pohledu na Liu. Chce si s ní promluvit, ale teď asi není nejvhodnější čas a rozhodně ne místo. Když přejde blíže, uslyší hlas svého otce. Najednou se objeví u lůžek svých rodičů. S nadšením, které by nikdo nečekal se dívá na svého tátu, který se konečně probudil. Je za to neskutečně rád. Nejraději by otevřel šampaňské, ale to mu asi neprojde. Podívá se na Jaspera, který se začne omlouvat. Sám sklopí lehce hlavou.*Já se taky omlouvám.*Vydechne a pak se zase na něj podívá.*Nejsem syn, jakého si zasloužíš.*Řekne potichu. Když Edelynne vyhopsne na jeho postel zavrtí lehce hlavou.*Pozor Edelynne, táta je pořád unavený a slabší..*Ví, že to jeho nejmladší sestra nemůže vědět, ale musí si dávat pozor. Pak jeho pohled padne na mámu, která stále nic. Pořád spí. Jeho radost dost opadne. Polkne a má co dělat, aby si udržel masku, díky které zakrývá ten fakt, že má chuť se rozbrečet jako malé dítě. Zase se podívá na tátu po jeho otázek.*Na prvním plese zaútočili rebelové. Je to devatenáct dní. Od té doby jste oba dva byli v kómatu.*Ví přesně kolik to je dní. Každý z nich se podobal peklu.*Tebe od tama dostal Jasper.*Podívá se na něho a pak zase na tátu. Ví, že dost možná by jejich táta nepřežil nebýt jeho. Možná by se k němu nikdo jiný nedostal. Pak se podívá na mámu.*Co? Viděl jsi něco?*Zeptá se svého bratra zase s nadějí v hlase.*Mami prosím..*Hlesne a dívá se upřeně na ni.*

*Nejradši by začala řvát, že je to hrozně nefér, když uslyší smutný hlas své nejmladší dcery a ostatních dětí. Ona tam má teď být, aby byla schopná je utišit. Nemá být ta, kvůli které jsou smutní. Strašně ráda by otevřela oči a hned všechny objala. Nebo jim aspoň nějak dala najevo, že je v pořádku, ale nejde to. Doteď nebyla schopná plně vnímat dění okolo sebe na delší dobu, jak pár vteřin. Z té temnoty, která jí obklopuje, jí na chvíli osvobodí hlas Keenana, který se ozve vedle ní a je dost zmatený a slabý. Její oční víčka se zatřesou a zacukají jí prsty na pravé ruce. Snaží se otevřít oči, ale nedokáže s tou temnotou bojovat a ta jí za chvíli pohltí. Je to jako by se topila v temné řece, ze které nemůže vyplavat. Jako záchranný kruh je pro ní hlas Keenana a ostatních a to, že jí někdo vezme za ruku. Dostane se z té temnoty natolik, aby byla schopná slabě opětovat dotyčnému stisk ruky.* /No tak, otevři oči. Musíš bojovat. Přece nechceš, aby byli dál smutní./ *Nabádá sama sebe a její oční víčka se po několika sekundách ničeho opět trochu zatřesou. Pořád se snaží osvobodit z té temnoty, která je okolo ní, až se jí to povede a její oči se trochu otevřou. Hned jí ale oslepí bílo a světlo, takže je hned zavře a pevně stiskne za doprovodu nespokojeného zamručení.* K-kde? C-co? ... Jak? *Dostane ze sebe potichu ochraptělým hlasem a znovu otevře trochu oči, aby si přivykly na světlo a ona se mohla rozhlédnout po celé své rodině.*

*Dojde s Edelynne na ošetřovnu a pak jí řekne, že jejich rodiče jsou pořád unavení, a tak musí pořád ještě spát. Láme mu srdce, když slyší, jak začne fňukat a popotahovat.* Já vím, Edelynne. Mě taky chybí. A to moc. Ale teď jim prostě musíme dát chvíli na odpočinek a pak si s tebou budou zase hrát, neboj. *Řekne jí potichu a když ho obejme okolo boku, obejme jí nazpátek a pohladí jí po vlasech. Když se zeptá, jestli jsou jejich rodiče nemocní, podívá se na Liu a vůbec neví, co by jí měl říct.* Ano, Edy. Jsou nemocní. Ale potřebují se jenom pořádně vyspat a pak budou zase zdraví, neboj se. *Snaží se jí uklidnit, i když sám přemáhá slzy. Jakmile se tam přižene Sawyer a Edelynne ho pevněji obejme, trhne hlavou směrem k jejich tátovi. Chvíli má pochybnosti, jestli se mu to jenom nezdálo, ale když ho vidí s otevřenýma očima, ví, že je to skutečné. Rychle se dostane co nejblíž k jeho lůžku. Začne se mu hned omlouvat a po jeho slovech jenom přikývne a koukne se na Edelynne.* Neboj, taťka ti brzo zazpívá. *Řekne jí a vezme jí do náruče, aby dál nehopsala po jejich tátovi a tím mu ještě více neublížila. Zvlášť, když ho při tom útoku střelili do hrudníku. Podívá se na svou mámu a všimne si něčeho, čeho Sawyer očividně ne. Vidí, jak se jí zatřepaly oční víčka a pohly prsty na rukou.* Jo, jo viděl. *Odpoví Sawyerovi a pohledem hypnotizuje svou mámu. Edelynne drží jednou rukou a tou druhou chytí tu máminu. O tom, že se skutečně pohnula ho ujišťuje reakce Lii, která to viděla nejspíš taky.* No tak, mami. *Zašeptá, když se chvíli vůbec nic neděje a pak ucítí, jak mu trochu stiskla ruku.* No tak, no tak. Bojuj. Otevři oči. *Stiskne její ruku o něco víc a pak sleduje, jak se po chvíli zatřepou její oční víčka a trochu se pootevřou. Má pocit, že mu právě ze srdce spadl obrovský kámen.* Mami. *Usměje se šťastně a dá jí chvíli, aby se rozkoukala.*

*jeji nadseni opasne, kdyz vidi, ze jeji mamka s tatkou stale spi a ona uz by si s nimi chtela drat. Vi, ze jakmile se vyspinkaji, tak se od nich nehne ani na krok. Byla bez nich dlouho a chybi ji. Rozfnuka se a vzlyka. Koukne se na Liu.* Chybi mi.. *Potom si posleche Jaspera a zakrouti hlavou.* Ale ja uz chci, aby se probudili. *Zaknuci a jakmile tam vbehne Sawyer, lekne sea vic obejme Jaspera a potom uz je nadsenim bez sebe, protoze slysi tatku a snazi se dostat se na postel a hned na nej hupsne.* Tati! Konecne nejsi unaveny! *Vypiskne a poslecne si slova tatky a zakrouti hlavou.* Ne! ja dneska budu spinkat tady. *Chysta se, ze se nasackuje pod perinu k tatkovi, ale zabrani ji v tom Jasper a nafoukne se.* Ale ja budu hodna slibujuuu. *Protahne slovo slibuju a potom ji Jasper nese k posteli mamky, ktera porad jeste spi.* Mami" Tatka taky nespi! *Zahulaka ve snaze ze se mamka taky probudi a jakmile jeji mamka otevre oci rozzari se ji oblivejik.* Mami! Mami!Mami!.. Ja jsem se tak bala Mami... Tatka je tady taky, ale taky spinkal mami... Byla jsi jako Ruzenka mami? Tatka nemohl byt princem, protoze taky spinkal a nemohl te probudit puou? *Zajima se hned.* Jo! Vis ze Sawyer uz ma svandrovou? a taky pusinkuje Miňonela, mami.

*dojde na ošetřovnu a když uvidí svoji mladší sestřičku obejme ji jednou rukou. Po jejích slovech neví co říct a když se podívá na Jaspera aby jí pomohl, zjistí že on dělá to samé. Nechá to ale na něm a raději setře Edelynne slzy z tváří.* To nám všem, Edy.*řekne smutně a má co dělat aby se nerozbrecela, tak se raději odvrátí. Pak už ale slyší hlas svého otce a jako všichni ostnů se vydá k jeho lůžku. Když začne Edelynne divočit, mile ji okřikne, protože nechce aby ublížila nějak tátovi. Potom pohledem zabloudí o trochu dál k lůžku jejich mamky a vidí, jak se jí zachvěji víčka. Zároveň s Jasperem se vydá tím směrem a pohledem hypnotizuje tvar jejich mamky.*/Prosím, prosím, prosím/*když pak vidí jak se jí zachvěji víčka, skousne si ret aby se nerozbrecela. Nakonec se ale mamka probudí a ona si vydechne úlevou a po tváři už se jí kutálejí slzy.* Mami! Panebože ty žiješ! Oba žijete!*řekne a otře si slzy. Pak se obrátí na své bratry* Neměli bychom někoho zavolat? Doktora?*zeptá se jich a pak poslouchá slova Edelynne.* Povypravis to mamce jindy, ano?*zeptá se jí na tváři se jí rozlije po dlouhé době úsměv. Když si vzpomene na to, jak musela Thylane vysvetlovat že se Sawyer s Mionelem nelíbali a taky několik dalších věcí, musí se uchechtnout*

*I kdyz vse vnima, stale se jeho telo nemelo k tomu, aby se probral. Teprve az plac jeho nejmladsi dcery mu dodal tolik potrebnou silu, aby se probudil a konecne otevrel oci. Kdyz otevre oci je zmateny, protoze si nedokaze vybavit, co se stalo a kde to je. Poslechne si slova sveho nejstarsiho syna a sjede pohledem na svuj hrudnik, ktery je obvazany.* Tak dlouho? Verim, ale, z jsi vse zvladl a zvladas dokonale a nemusim se bat o chod zeme. *Rekne Sawyerovi a potom lehce zakrouti ghlavou.* Taky jsem nebyl zrovna otec roku. *Zasmeej se, ale hned sykne a potom koukne na Jaspera.* Tesim se az mi scou vyvolenou predstavis. *Rkne mu a potom mluvi k Edelynne a pousmeje se na ni.* Brzy ti ukolebavku zase zazpivam, princezniko. *Rekne ji a jakmile se koukne vedle simne si zaplavy fialovych vlasu a polkne, kdyz mu hned dojde, kdo tam lezi.* /Zlato moje.. otevri oci.. Svoje nadhernr modré studanky, ktere jsem si zamiloval hned, co jsem je videl na obrazovce pri vyberu./ Brikss, lasko.. bojuj. *Rekne a potom se pohne a zatne zuby a povede se mu se posadit Chce vstat a jit ke sve zene.* Kdyz slysi nadsene hlasy svych deti, ulevi se mu, ale stejne se odkryje a vidi, zavazany hrudnik, ale je mu to jedno da nohy dolu z luzka a pohledem stale sleuje svou zenu.* Jsem tady lasko. *Da chodidla na chladnou zem a pomalu se za zatnutyma zubama dosane na nohy, ale vse se s nimm mota, takze se hned zachytne stolku a pomoci podpirani se dostane k luzku sve zeny.* J-jsem u tebe, levandulko. *Boli jej bricho, ale nechce se od sve zen hnout.* /na tu postel me nedosanou./ *Po slovech Edelynne se koukne na Sawyera se vednutym obocim.* Takze uz mas Svandrovou jo? Jak dlouho, ze jsme byli mimo?

*Stejně jak Jasper chce i on vzít Edellynne od jejich táty, aby mu ještě nějak nechtěně neublížila. Ale bratr ho předběhne tak se rozhodne ho on zasvětit do toho, co se stalo a jak dlouho byl on a i máma mimo. *Tím bych si nebyl tak jistý..*Zamumlá si pro sebe, když jeho táta řekne, že věří, že zvládl vést zemi a Illea je v pořádku. Sám si není jistý, jestli byl dobrý.*Jasper mi hodně pomáhal, bez něj bych to nezvládl.*Pousměje se na svého bratra, kterému je skutečně vděčný za jeho pomoc. Následně se mu omluví za to jak se choval. Ví, že nebyl dobrý syn a vyčítá si to. Zároveň je šťastný, že se za to může tátovi aspoň omluvit. Když pak spolu mluví Jasper a jejich otec po jeho posledních slovech se zase pousměje.*Co jsem se svým milovaným menším bratříčkem jako mluvil tak prý spolu jsou v jeho komnatě. Tak abys za chvilku už nebyl dědeček.*Podívá se krátce na svého bratra. Pak se soustředí zase na mámu. Zeptá se Jaspera, jestli něco viděl a když mu to potvrdí, rozšíří se mu oči očekáváním a nadějí, že se jeho máma může probudit a skutečně se to tak stane. Má chuť to začít přímo na Ošetřovně oslavovat. Postřehne jak táta vstává. Ví, že nemá smysl se mu v tom snažit zabránit, tak ho aspoň podepře, aby se dostal k mámě rychleji a aby ještě nespadl. Ví, že musí mít nohy ztuhlé, i když s ním pravidelně cvičili, aby pak vůbec mohl chodit, stejně jak s mámou.*Mami tak rád tě vidím.*Vydechne s úlevou a velkým úsměvem. Podívá se na Liu a přikývne.*To bychom asi měli.*Souhlasí s ní. Pak se otočí a jen řekne sestřičce, že se jeho rodiče probudily a ona sama snad zařídí zbytek a dá o tom vědět ostatním. Vrátí se ke své rodině zrovna když slyší od Edelynne o švandrový a Mionelovi. Zaúpí.*Žádná švandrová to není Edelynne. Je to... jedna z účastnic Selekce.*Zarazí se trochu u toho, jak ji označit.*A s Mionelem jsem se fakt nikdy nepusinkoval./Snad.. Nepamatuju si to.. Co když jsem byl opilý? Měl bych se ho pro jistotu zeptat./*Zase se podívá na tátu.*To ona chtěla poznat je.*Kývne hlavou ke svým sourozencům.*Já bych ji zcela dobrovolně k nim nikdy nevedl, navíc když znám Jaspera který jí vyprávěl něco o obětování nebo tak.*Přesně si to už nevybavuje.*