Ošetřovna paláce

*Sama sebe vnitřně povzbuzuje, aby bojovala a dostala se z té temnoty, aby mohla otevřít oči. Do toho jí povzbuzují i hlasy okolo ní, patřící jejím dětem a Keenanovi. Ví, že to musí zvládnout kvůli nim a to jí dodá potřebnou sílu k tomu, aby otevřela oči. Hned je ale rychle zavře, protože jí do nich udeří to světlo, které tady je. Nespokojeně zamručí a pak oči pootevře a zamrká, aby si na světlo zvykla. Postupně je otevře dokořán a zmateně se chraplavým hlasem snaží zeptat, kde je, co se stalo a jak se tady ocitla, ale není schopná zformulovat normální otázku.* Jo, žiju. *Zamumlá potichu a pohledem přejede všechny tváře, které okolo ní jsou. Její rty se roztáhnou do úsměvu a pak se pohledem zastaví na Edelynne. Nijak neví, jak zareagovat na její slova. Zvlášť, když zmíní švagrovou a líbání Mionela. Tázavě koukne na svého nejstaršího syna.* /Tak dobrý, teď když už jsem jim udělala radost, mohla bych zase upadnout do kómatu, ne?/ *Proběhne jí hlavou, protože je toho na ní po probuzení trochu moc. Když uslyší Keenanův hlas blíž, než předtím, podívá se na něj a už se chystá něco namítnout, když vidí, jak slabě vypadá, ale on akorát dojde k jejímu lůžku. Napne všechny svaly a i když jí to bolí, posune se, aby Keenanovi udělala místo a on se mohl posadit vedle ní. Chytne ho za ruku a usměje se na něj.* Ani nevíš, jak ráda tě vidim, lásko. *Vydechne a pak se podívá na jejich děti.* Vás všechny. *Doplní a pak poslouchá Sawyera a letmo se pousměje.* V tom případě je hodně odvážná. *Poznamená a dojde jí, že vlastně ani neví, jak se tady ocitla. A ani, jak se tady ocitl Keenan.* Co se vlastně stalo? Jste všichni v pořádku? *Zeptá se hned starostlivě.*

*Vezme Edelynne do náruče, aby tátovi nijak neublížila a pak si povzdychne.* Tak co kdybys byla hodná u mě a nechala taťku odpočívat? Pak si s ním budeš moct hrát, slibuju. *Navrhne jí a přitom se na ní pousměje.* Zas tolik jsem toho neudělal. Tys měl víc práce. Ale hlavní je, že země nevybouchla, válka se žádná nerozpoutala, mírový smlouvy pořád platí a palác i přes těch pár ohořelých míst, který se teď opravujou, taky stojí. *Shrne to jejich tátovi, na kterého se usměje.* Jo, já taky. A stejně tak ona se těší, až se seznámí s tebou. *Odpoví tátovi a ušklíbne se směrem k Sawyerovi.* Já si dávam pozor a tátou ještě opravdu být nepotřebuju. To tys minule přiznal, že by ti klidně mohlo běhat po světě několik potomků. *Připomene mu a pak si všimne, jak se zaklepaly oční víčka jejich mamky a přejde k jejímu lůžku. Vezme jí za ruku a pohledem hypnotizuje její obličej v naději, že se probudí. To se po pár vteřinách, které mu připadají strašně dlouhé, doopravdy stane. Ze srdce mu spadne obrovský kámen. Jakmile se hned ujme slova Edelynne, má chuť jí dát ruku před pusu, aby pořád nežvanila, protože tuší, že to jejich rodičům asi líp neudělá, ale zachrání to Lia, na kterou se pousměje. Mírně protočí očima, když vidí svého tátu, jak se hned postavil a vydal se k mámině lůžku a je rád, že mu Sawyer pomáhá. Sleduje je a pak se usměje.* Taky vás rádi vidíme s otevřenýma očima. *Řekne jim a pobaveně se usměje při vzpomínce na seznámení s účastnicí Selekce.* Jenom jsem jí povyprávěl, jak sis hrál na Illejskou vlajku a ostatní věci. *Pokrčí rameny a pak se podívá na mámu.* Rebelové zaútočili na palác při plese. Zapálili plesovej sál a pár ostatních míst v paláci, který rozptýlili strážce. Naštěstí se všechny podařilo dostat ven a nikdo neumřel.

*Je smutna z toho, ze rodice jeste porad spi, ale potom, co slyis vykriknout Sawyera a prejde ji sok samam doopsa k luzku taty a nez se nadeje sedi na jeho posteli a chce byt s nim. Koukne se na Jaspera a zaknuci.* proc nemuzu? proc mi porad vsechno jenom akazujete? Ja tady chci byt s mamkou a tatkou. *Potom uz ji ma Jasper v naruci a jde s ni k luzku mamky a kdyz i ona otevre oci, nadsene se zazubi a rekne mamce vsechno, co za posledni dny zazila a potom sleduje Sawyera.* Jasper rikal, ze se pusinkujes s klukama, kdyz u nas byla svandrova. *Potom sleduje, tatku, jak jde k mamce.* A proc tatka muze lezet s mamkou a ja nemuzu? To je ak nefer. *Nafoukne se.*

Brzo si s nima budeš hrát, slibuju jo? Ale teď to nejde. Přece nechceš aby byli znovu unavení.*řekne a pousměje se na ni. Nad slovama Jaspera se uchechtne. Nedivila by se kdyby to byla pravda a někde pi světě běhali potomci Jaspera a Sawyera. Pak vidí jak se pohne mamina ruka a vydá se k jejímu lůžku. Když se po chvíli probudí, oddechne si. Už si začínala myslet že se to ani nestane. Všimne si, že se podařilo vstát i tátovi, tak se trochu posune aby mohl projít k posteli mámy. Pak navrhne aby zavolali doktora a když tak Sawyer udělá, pousměje se na něj. Poté se dá Edelynne do vyprávění toho, co se stalo, když rodiče byli mimo a ona se musí pousmát.* A kdo to pak po vás musel žehlit aby pak chudera neutekla z paláce?*zeptá se a na tváři ji hraje úšklebek.* Ale to tenkrát nebylo Sawyerovi dobře a on si to popletl.*řekne směrem k Edelynne* Nejhůře jste na tom byli asi by dva.*řekne vážně a koukne po svých rodičích.*/A taky ta, co unesli/

*Jakmile se pobudi je zmateny z toho, kde je a boli jej hlava, ale vnima slova svych deti a potom i bolest hrudi, kdyz na nej hopsne Edelynne a potom ji slibi, ze hne djakmile mu bude lepe, zazpiva ji a klidne jiprecte pohadku. Potom se kouka tam, kde jdou jeho deti a to k luzku Brikssi a hned jakmile slysi, ze se jeho zena probudia, zvedne se a chci ji byt, co nejblize to jde. Zvedne se a musi se podeprit, aby tam vuvec dosel. Vdecne se usmeje na Sawyera a Liu a jakmile je u Brikssi rekne ji, ze je u ni. Kdyz vidi, jak se posunuje, chce neco namitnout, ale nakonec se pomalu se zatnutymi uby posadi a nakonec si lehne vedle ni a propllete s ni prsty sve ruky.* Mam pro tebe ta stejna slova, milacku. Chybela jsi mi. *Potom kouknena ostatni cleny sve rodiny.* I vy smozrejme a tim vy myslim vas vsechny, aby jste si vy dva nemysleli, ze mi na va nezalezi. Zalezi i kdyz jeto s vami slozity. *Uchechtne se a sykne a potom se koukne na Edelynne.* Abys nam neuletel balonku. *Cydechne.* Tady by ses stejne ani nevspinkala laticko, ale hned jak budeme s maminkou v poradku, muzes s nami spat klidne mesic. *Potom se koukne na Sawyera.* Takze ona chtela poznat je , jo? Varoval jsi ji predem?

*Je neskutečně rád, že se jeho rodiče probudili. Doufá, že teď se všechno vrátí k normálu. Rodiče se brzy uzdraví, on si snad ve větším klidu vybere manželku, jeho bratr bude s Charity a jak doufá, i Lia si někoho najde a pozná lásku. Edelynne na to má ještě spoustu času. Navíc tu si plánuje více hlídat jako starší bratr. Až půjde ona na první rande, půjde s nimi, potají je bude sledovat s nějákým samopalem, nebo tak. Jen pro jistotu.*Máma a táta si potřebují pořádně odpočinout.*Řekne Edelynne.*Jestli chceš, přijdu ti zazpívat já.*Nabídne se s úsměvem. Jeho malá sestřička stejně jako další členové jeho rodiny neví, že umí hrát na piano a i docela slušně zpívat. To držel jako tajemství. Pak pomůže tátovi dostat se k námě a zavolá i doktora, který je přijde později zkontrolovat. Pak se Edelynne zmíní i Thylane a o Mionelovi. Hned se plánuje na to líbání svého nejlepšího kamaráda zeptat jeho samého, přece jen se někdy mohl opít a nemusel ho rozeznat od holky.. To mají v rodině. Vzpoemen si zase na to, jak se Jasper málem vyspal s transkou.*/Hm.. vysvětlovalo by to proč si ještě nikoho nenašel. Třeba jsem ho políbil, když jsme byl opilej a on si teď dělá naděje./*Proběhně mu hlavou jedna možnost, proč si vlastně Mionel nenašel delší známost. Podívá se na Jaspera.*Klidně se s tebou vsadím, že ty budeš mít děti dřív jak já.*Uchechtne se a dále to nekomentuje.*A já se s Mionelem nelíbal.*Řekne a pak protočí očima.*Jo, krásně jsi sto s Thylane vyřešila, fakt díky.*Podívá se na Merliah.*Prosím tě, už s ní nikdy nemluv, dobře?*Požádá ji. Poznamená taky, že to ona chtěla poznat je a pak se podívá na tátu a přikývne.*Jo, varoval jsem ji a rovnou jí i řekl, ať raději zrovn slova Jaspera nebere moc vážně..*Uchechtne se.*

*Už se chystá něco namítnout, když vidí, jak se Keenan zvedá a jde k ní, ale než to stihne, už je u ní. Donutí všechny svaly pracovat, aby se mohla posunout a on se vešel vedle ní, i když jí to zabolí, ale teď to neřeší. Proplete si s ním prsty na rukou a pak si opře hlavu o jeho rameno.* Miluju tě. *Zašeptá a pak se rozhlédne po celé své rodině. Všichni jí chyběli a ráda je vidí všechny pohromadě. Když vidí, jak se Edelynne nafoukne, potichu si povzdychne a pak se pro ní natáhne a vezme si jí od Jaspera k sobě. Posadí si jí na klín a obejme jí. Pohladí jí po vlasech a dá jí do nich pusu.* Neboj se, už jsem zase tady a budu s tebou. *Uklidní jí a následně se zeptá, co se vlastně stalo a jestli jsou oni v pořádku. Po Jasperově vysvětlení vykulí oči. Vůbec si to nepamatuje. Přejede je všechny pohledem a hledá nějaká zranění, kterých si předtím nevšimla.* Stalo se vám něco? *Zeptá se hned starostlivě a trochu vystrašeně.*

*Vezme Edelynne do náručí, aby tátovi nějak neublížila a pak si povzdychne.* Nikdo ti nic nezakazuje, Edelynne. Jenom musíš být opatrná. Taťku postřelili do břicha a přece nechceš, aby ho to bolelo ještě víc, že? *Vysvětlí jí a když se pak jejich máma probudí, sleduje tátu, jak se za ní vydá a ani se nesnaží mu nějak zabránit. Ví, že je to zbytečné. Nakonec protočí očima nad tím, jak se Edelynne nafoukne a už se chystá jí to začít vysvětlovat, ale máma se pro ní natáhne. Pohledem se jí zeptá, jestli si tím je jistá a pak jí Edelynne podá. Řekne mámě co se stalo a pak zavrtí hlavou.* Já jsem v pohodě. *Odpoví jí. Vlastně mluví pravdu. Rameno pobolívá už jenom občas a trochu, takže nemá smysl s tím mámu nějak zatěžovat.*

*Pípání přístroje, která ukazuje její životní funkce je jediný zvuk, který člověk může slyšet směrem od jejího lůžka, tedy až do teď. Po dvoudenním spánku se prudce nadechne, a otevře oči. Hned je ale zase kvůli světlu musí zavřít. Chvilku počká, než si zvyknou na to světlo a pak se zmateně rozhlíží kolem sebe.*/Kde to jsem? Ošetřovna.. Já jsem v paláci?/*Podívá se na hadičky, které vedou z jejích rukou.*/Ten útěk se mi nepovedl.. To ne. Musím se odtud dostat./*Začne trochu panikařit. Nechce potkat zase Bastiena. Je jasné, že se ho potom, co se stalo v tom domku bojí.*/Dostanu se dotud.. hlavně klid./*Po chvilce si začne sundávat hadičky z rukou, co nejrychleji a zároveň nejopatrněji, aby si nějak neublížila.*

*Celou dobu, kdy Kasey nevnímá a jen je v hlubokém spánku se o ní bojí a nehne se od jejího lůžka. Bojí se, že by se ani nemusela probrat a tak pořád hlídkuje u jejího lůžka. Když už skoro usne poskládaný v křesle vedle ní, najednou něco uslyší. Rychle zamrká a prudce oči otevře. Když vidí, jak si Kasey začne sundávat hadičky, rychle vstane a v očích má úlevu, že se probudila.* Kasey, ššš. Asi si spadla z koně u toho útoku. Tolik jsem se o tebe bál, jsem rád, že jsi vzhůru. *Pronese láskyplně a je vážně rád, že s ní může mluvit. Chytne jemně její ruku, aby si ty hadičky nevytrhla.* Budeš tady ještě muset zůstat na pozorování, ale doktoři se o tebe postarají. *Pohladí ji hřbetem ruky po tváři a v očích má skoro slzy štěstí.* /Její máma bude mít radost, ještě větší než já. V to věřím./ *Vlasy má rozházený z toho jak celou dobu ležel v křesle. Na sobě má tmavě modrou mikinu a černé roztrhané rifle. Oči unavené, ale štastné.*

*Když se konečně probudí, spatří známé prostředí Ošetřovny. Nevšimne si postavy, která sedí v křesle vedle postele. Vzpomíná si na její pokus o útěk. Ani neví, jak se sem dostala. Čím si je ale jistá je, že se odtud musí dostat dříve, než zase narazí na Bastiena, ze kterého má strach. Začne si sundávat hadičky z rukou a když vedle sebe uslyší ten známý hlas, trhne sebou vyděšeně. Podívá se se strachem a značným zmatením na něj.*C-cože?*Zeptá se zmateně. Modré oči má vykulené. Když ji chytne za ruku a pohladí ji po tváři, roztřese se strachem.*Nech mě být.*Vytrhne mu svou ruku z té jeho a uhne před jeho dotykem na její tváři. Posune se na posteli, aby byla dále od něj.*Co tu děláš? P-proč jsi tu? Chceš mi ublížit?*Nechápe, co se tu děje. Chce si sundat další hadičku a přitom si všimne na své ruce nějákého prstenu, nechápavě si ho prohlédne.*P-proč mám na r-ruce prsten?

*Je mu jedno, že je celý rozbolavělý z toho křesla, teď pociťuje neskutečnou radost z toho, že se mu jebo milovala Kasey probudila. Ale to štěstí netrvá dlouho, jakmile uvidí její strach v obličeji je mu jasné, že to nebude z té události díky které tady teď leží.* Kasey... Spadla jsi z koně, na tom závodě. Nebo prostě si najednou ležela na zemi, byla tam rcoje máma, bude ráda, že si se probudila. Měli jsme o tebe takový strach. *Poví znovu a pomaleji, ale když jehobruku odstrčí, je to jako by se mu zhroutil domeček u karet, který představuje jeho život. A vítr, který ten domeček shodil jsou její slova.* Kasey, jsem tady od té doby, co se ti stalo. Nechci ti ublížit. To bych si nikdy nedovolil a neodpustil si to. *Zamumlá a znovu opatrně se natáhne po její ruce. Když si všimne prstenu od něj, bolest pociťuje ještě víc.* Ten jsem ti dal, požádal jsme tě o ruku, Kasey. Řekla si ano, i když už jsme zasnoubeni. Miláčku, ty si na nic nevzpomínáš? *Tolik těm slovům nechce věřit, chce aby se teď usmála, políbila ho a řekla mu, že to byl jen vtip. Jenže až tolik se mu přání neplní.*

*Když si všimne Bastiena, jde na ní poznat strach. Hnedka se napne a nepřeje si nic jinýho, než utéct.*/Vždyť jsem utekla.. Jak jsem se sem zase dostala?/*Nechápe, co se stalo a proč je zase tady. A ani to, proč se Bastien chová, tak jak se chová.*/Vždyť jsme spolu mluvili jen jednou v domku, kde si mě posadil na klín, byl hnusnej a pořezal si ruku.. Je zase pod vlivem a blázní. Určitě mi nějak ublíží./Jaký závod?*Zeptá se zase nechápavě.*Já žádný závod nejela.*Tvrdí přesvědčená o svých slovech. Vytrhne svou ruku z té jeho a trhne hlavou, aby se jí nedotýkal./Ublížil jsi mi v tom domku, kde jsme se potkali.. Nikdy jindy jsi k tomu zatím neměl příležitost./A ani mít nebudeš. Dostanu se odtud a uteču. A tentokrát mě nikdo nenajde./*Proběhne jí hlavou.*/Je to jen nějáká hloupá hra./*Jeho slovům nevěří a taky je nechápe. Když se zase pokouší sundat hadičky u rukou všimne si prstenu na jejím prsteníčku a prohlíží si ho. Je nádherný a líbí se jí, ne že ne, ale nechápe, proč ho má.*C-cože? Já si tě n-nechce v--vzít.*Vykoktá.*Vzpomínám si na domek a pak jsem utekla, abychom se nemuseli vzít.. Proč jsem tady? Kdo mě našel?*Pak si uvědomí, jak jí nazval.*Proč mi říkáš m-miláčku?*Zeptá se zaraženě.*

*To štěstí, který ho naplňovalo, že se probudila je pryč. Samozřejmě je za to rád, ale je zničen. Z toho, že si očividně nepamatuje nic potom, co byl opilý a poznal ji poprvé.* /Když vtady byla naděje, že budeme už spolu zitz v pohodě, zase se to pokazí. Zase kvůli mě, protože jdrm na ni nedával pozor a měl jsem ji chránit. Jak se teď Můžu dívat do očí její matky?/ Závody. Před dvěma dny. Chtěla jsi mě porazit a byla jsi přede mnou... Ale pak se tam objevili rebelové. Prosím, Kasey. Copak si na nic nevzpomínáš? *Jedna neposedná slza se mu ocitne na tváři.* Ten domek... Je mi to tak líto. Ale potom jsme se usmířili. A chtěla sis mě vzít. Chtěla. Byl jsem s tebou ve vaně, tvoje poprvé. *Pousměje se na ni, ale je to zničený výraz, který naznačuje, že je jeho život zničený.* Potom domku jsi utekla, ale myslím, že tě někdo našel. A poté jsme se setkali v jízdárně. A poté na pláži v paláci, tam se to stalo. Dali jsme se dohromady. *Pokrčí rameny a její další otázka ho dorazí snad nejvíc ze všeho.* Protože tě miluji. Tkanjako tebe jsem ještě nikoho nemiloval. Ale teď když si nic nepamatuješ už je to stejně k ničemu, když jsme tam, kde jsme byli na začátku. Cizinci. *Slzy mu už tečou po tvářích rychleji, potom vstane a ještě ji vtiskne rychlou pusu na tvář.* Ale miluji tě. A půjdu, ať si to necháš projít hlavou. Jen chci aby si věděla, že si moje jediná láska. *Zamumlá a vyjde ven, aby mohl doktorům říct, že se probrala.* Pozdravuj tvou matku. A Kasey? Ten prsten si nechej, neskutečně tě miluji. A kdyby sis třeba někdyy vzpomněla.... *Nedořekne to jen vyleze na chodbu, kde pořádně nakopne zeď a ještě do ní párkrát bouchne pěstí. Ještě rychle vezme plno prášků, co najde před pokoji a až poté odejde.*

*Nepamatuje si na žádné závody ani na nic podobného a upřímně jeho slovům ani trochu nevěří. Nemá důvod, proč by měla. Vidí ho teprve podruhé a poprvý neudělal zrovna nejlepší dojem.*O ničem podobném nevím.*Řekne a nedůvěřivě si ho prohlédne. Myslí si, že je to jen nějáký druh zvrácené hry, kterou s ní hraje. Ale celkem se diví, když na jeho tváři vidí slzu.*/Herec je dobrý../*Pak ještě více vykulí oči.*C-cože? Já se s tebou vyspala?*Zeptá se až moc vysokým hlasem. Třese hlavou. Nedovede a ani si nechce představit, že by se ona vyspala s ním.*/To jsem neudělala.. Že si dělá srandu?/*Všimne si prstýnku, nejraději by si ho hnedka sundala, ale je schopná na něj jen nechápavě zírat. Zarazí se ale nad tím, jak ji osloví.*/Miláčku../*Opakuje si to znovu a znovu sama pro sebe. Vidí více a více jeho slz. Upřímně je jí ho celkem líto. Ale neví co dělat. Má z něj moc velký strach na to, aby něco řekla, nebo aby ho konejšivě objala, tak jako by to udělala u někoho jiného. Když ji políbí na tvář, po zádech jí přeběhne mráz kvůli tomu, jak se u ní ocitnul blízko.*/Klid, klid, nebreč../*Opakuje. Na jeho slova nijak nereaguje a když odejde pryč, hnedka si prsten sundá. Položí ho na stolek a ani moc nevnímá příchod doktorů a sestřiček, kteří ji začnou pokládat různé otázky.*

*Oblékne si jednoduché černé po kolena dlouhé šaty, sandálky a vlasy si nechá tak, ve vlnkách spadající kolem obličeje, stejně je to jedno. Její nohy jí zanesly na stejné místo jako za poslední dobu. Ošetřovna, kdyby v ní mohla přespávat, možná by se nemusela tolik bát usínání, protože tady pořád někdo byl.  V ruce drží přehnutí papír, na kterém je nejspíš obrázek, ale kdoví proč ho sem nesla. Sama se diví, že jí doktoři nezakazují trávit čas Sawyerovým pozorováním, míří za ním i dnes. Původně se zastaví u nočního stolku na který položí obrázek, ale ohlédne se, když uslyší něčí hlas, pohyb. Několikrát zamrká a rozejde se za ní, za dívkou. Opatrně si přisune stoličku, na kterou se může posadit a prohlédne si jí.*Můžu...*odmlčí se a zarazí se, než si uvědomí s kým vlastně mluví.*....pomoct?*Vydá ze sebe tiše i další část věty, její hlas je pořád roztřesený, mluví dost opatrně.*

*Bastien odešel a ona je v péči lékařů. Ptají se jí, jak se cítí. Jak by se asi mohla cítit? Očividně to, že soutěžila byla pravda a prý i spadla z koně. Byla tu i její máma a ta řekla, že se do Bastiena skutečně zamilovala. */Jak bych se do něj mohla zamilovat? Po tom domku.. Hráblo mi? /*Má v plánu utéct zase. A tentokrát se jí to povede a nikdo ji už nenajde. */Budu volná a bude to dobrý.. Neuvidím ho, neublíží mi. /*Pořád na to myslí a nedokáže přestat. Jakmile je zase sama, oddychne si. Chce odejít a proto si zase začne vydávat hadičky z rukou. Když ji to nejde zanadava a frustrovaně si prohrabne vlasy rukou. Pak uslyší neznámý hlas a trhne sebou polekaně. *A-ahoj. *Vykokta. Prohlíží si ji a jak čekala si ji prostě nedokáže vybavit *Známe se? Já.. Mám amnesii.. Nepamatuji si nic za poslední zhruba měsíc. *Vysvětlí jí. * Promiň, jestli se známe, nepamatuji si tě.. *Sklopi pohled. *Jestli nedokážeš vrátit čas, asi ne. Ale díky za nabídku.

*To jak si nejdřív je jistá tím co má dnes v plánu a naruší jí to něčí hlas. Všimne si jak se dívka před ní chystá k odchodu, ale nepřipadá jí zdravá, na první pohled možná, ale to by tu jinak nebyl.*Ahoj.*Zamumlá na oplátku, přece se hodí jí pozdravit, když jí vyrušila, sama nedoufá v to že tu potká někoho vzhůru, pak by chtěli vysvětlení proč a co tu dělá. Nad její otázkou však pohotově zavrtí hlavou, nezná jí, ale rozhodně jí už někdy viděla.*Neznáme se, určitě né osobně. Jsi princezna, že?*Nakloní zvědavě hlavu na stranu, než si jí znovu prohlédne, je si tím skoro jistá. S chápavým povdechem přikývne a svůj pohled obrátí k lůžku na kterém ležel korunní princ.*Vlastně nedokážu spát, nečekala jsem...*Odmlčí se a povzdychne si.*....vidím každou noc jak upadá do bezvědomí. Nerozumím tomu, proč se o něj bojím.*Přizná nakonec šeptem své pocity, dívce která je pro ni vlastně cizí, ale jakoby potřebovala s někým mluvit. *Vlastně byla jsi tam, na závodech, s tím princem. Zdáli jste se být šťastní.* Její hlas je opatrný, na slova o vrácení čase jen zavrtí hlavou, kdyby to dokázala, ani v tom na krátký moment neváhá .*

*Pozdraví tu dívku, která se tu objeví. Nepoznává jí. Jestli se s ní seznámila, není to dlouho. Je asi jen jedna z mnoha, které zapomněla. Štve ji to a chtěla by si vzpomenout, ale pořád si myslí, že to všechno není tak nějak moc pravda.*/Není to jen jeden velký žert? Přísahám, že jestli se pak Ayperos objeví za rohem a řekne: It´s a prank!" Asi ho uškrtím./*Hned si vzpomene na bratra, který si z ní často dělá legraci. Ale jak doufá až takhle daleko by snad nezašel. Zeptá se dívky, jestli se znají a po její odpovědi přikývne. Prohlíží si ji. Není ji ani povědomá.*Jo, jsem./To si snad pamatuju dobře.. Jsem Kasey Thalia Schreave../*Zopakuje si své jméno.*Ty jsi kdo?*Nakloní hlavu mírně na stranu, jako by doufala, že se jí v hlavě něco sepne. Pak se podívá směrem k druhému lůžku, na kterém pozná Sawyera.*Co se mu stalo?*Zeptá se starostlivě. Přece jen je to její vzdálený bratranec.*Asi ti na něm záleží více, než by možná mšlo.*Pokrčí rameny.*Vážně jsem byla na závodech?*Zeptá se pořád pochybovačně.*Šťastná?*Zeptá se jí znovu a potřese hlavou. Nedokáže si sebe samu představit usmívající se vedle Bastiena Podívá se na prstýnek, který položila na noční stolek, který je vedle její postele. Nic neříká, jen ho hypnotizuje pohledem.*

*Také jí pozdraví, ale netuší jak se k ní má vlastně v tuhle chvíli chovat. Po jejích slovech zjistí, že si vlastně nic za poslední dobu nepamatuje, což je...nedokáže si představit jaké to musí být. Za poslední měsíc se událo to nejhezčí v jejím životě, kdyby o to přišla. Zavrtí hlavou a zadívá se na ní.* Mé jméno je Thylane, což ti asi nic neřekne, hádám. *Představí se jí tedy, neví jestli její jméno mohla vidět nebo slyšet, možná maximálně z přihlášek, což je tak jediná možnost, která jí napadá. Všimne si, že se podívala stejným směrem, potřese lehce hlavou.*Rebelové před něj hodili jinou dívku ze Selekce, kterou vraceli....on dopadl na mini. Myslím, že to byli mini.*Mrmlá a ani si neuvědomí, jak se začíná třást, pád který se jí v hlavě odehrává se vracel a ona, oči se jí v ten moment zase zaleskly.*Je možné, aby mi na něm záleželo víc? Já nevím, nevím jaké je to, zamilovat se.*Přizná roztřeseným hlasem a zadívá se na ležícího Sawyera, a povzdechne si, možná tomu tak skutečně je.*Ano mávala jsi na ženu, která ti byla podobná.*Snaží se více vybavit co se dělo předtím než přišli rebelové. Moc si toho z toho dne nepamatovala, jen prostě přikývne na další z otázek.*Jako šťastný a zamilovaný pár jste vypadali.*Poznemená tiše než její pohled zaměří stejným směrem, na prstýnek. *Je od...?*Nedokáže se souvisleji zeptat, ani neví jak by toho prince měla nazývat, proto doufá, že od ní otázku pochopí.*

*Zeptá se, jak se jmenuje a když zmíní své jméno, přimhouří oči. Má pocit, že ho někde slyšela, ale není si jistá. Není si jistá ničím.*Thylane..*Zopakuje znovu její jméno a zamyslí se.*Účastnice Selekce?*Zeptá se nejistě. Odhaduje to, jako by odhadovala čísla do nějáké loterie. Pak si všimne svého něco jako bratrance, Sawyera a hnedka se zeptá, co se děje. Neví, co se přesně stalo. Ani nevěděla, jak se tady ocitla ona, jak by mohla vědět asi o něm? Pomalu přikyvuje.*Miny..*Hlesne.*Rebelové jsou.. *Odmlčí se. Nechce být hnusná. Nechce nadávat. Není taková. Všimne si, že se dívčiny oči trochu zalily slzami a starostlivě stáhne obočí.*Jsi v pohodě?*Zeptá se jí. Posadí se na posteli, posune se blíže ke stoličce, který je u postele a pohladí ji jemně po paži.*Bude v pořádku, neboj.*Snaží se ji konejšit. Poznamená, že jí na něm záleží více, než by asi mělo.*Já taky ne. Nebo možná jo, já nevím.*Pokrčí rameny. Neví, co se stalo za poslední měsíc.*Ale co jsem četla v knihách.. Je to nádherný pocit. A zároveň strašný. Člověk se o toho druhého má bát více než sám o sebe.. Nedokáže si bez něj představit svůj život. A když se o to tedy pokusí, bolí jej to jako nikdy.*Řekne tichým hlasem.*/Vážně jsem něco takového mohla cítit k Bastienovi?/Máma..*Hlesne. Snaží si vzpomenout na cokoliv, co se týká toho dne, kdy měla soutěžit. Ale nic. Jen prázdnota. K radosti by jí stačilo, aby si třeba jen vzpomněla, jaký v ten den bylo počasí. Podívá se směrem na prstýnek. Po její otázce přikývne a odtrhne od něj zrak. Podívá se zase na Thylane.*Jo.. Dneska jsem se probrala, on tu byl. Řekl mi, že mě miluje a že si ho mám nechat..*Mluví tichým hlasem.*J-já vážně nevím.*Zakoktá se.*Je to dohodnutý sňatek.*Řekne jí.*Jediný co si pamatuju, je naše prví setkání, to bylo v domku v lese.. Tam se nezachoval zrovna nějak dobře a já z něj mám strach, chápeš? Moje poslední vzpomínka na něj je tohle a taky útěk, o který jsem se pokusila. Pak mám černo.*Řekne zoufale.*

*Kývnutím hlavy jí potvrdí to, že je účastnice Selekce, zatím jí pořád je, i když si tím není v žádném případě jistá. Sice jí řekl, že tu ještě dlouho nejspíš zůstane, ale to pořád nemůže znamenat nic většího. Vysvětlí jí také co se stalo Sawyerovi a přitom jej jednoduše zase pozoruje, sice z větší dálky než obvykle. Věnuje pohled Kasey a povzdychne si s tím, že jednoduše zavrtí hlavou a hlavu zase skloní. Není to poprvé co od toho okamžiku brečí, ale teď se snad cítí přitom ještě hůř. Vnímá také její hlas, a snaží se po pohlazení o něco uklidnit, kdyby to tak jen dokázala.  On může být v pohodě, ale ona neví, jak se po tom se stalo chovat. Tiše vzdychne a zadívá se na ní, po jejich slovech.*Bojím se o něj víc než bych měla.*Přizná tiše s tím, že jednoduše to dává smysl, říct to nahlas.  Myslí si, že se tím vše vyjasní, ale možná se její mysl i srdce ještě víc zbláznili. Poslouchá dále její slova, ze kterých se snaží zjistit něco, co jí možná pomůže, ráda by jí víc pomohla si vzpomenout, ale sama toho moc o jejich vztahu neví. Krátce se snaží i nad jejími slovy přemýšlet, než něco smysluplného řekne.*Proč by ti dával prstýnek, kdyby k tobě něco skutečně necítil a ty k němu?*Mluví pořád tiše a přemýšlí přitom.* Vím, že při dohodnutých sňatcích se většinou nedává, a pokud bys sama neřekla ano, nejspíš bys jej přece neměla u sebe.*Napadne jí vzápětí nad její situace, možná se tak snaží odvést svůj mozek od svých vlastních myšlenek na někoho, s kým nejspíš ani nebude.*

*Když zjistí, že je jedna z účastnic Selekce, pokývá chápavě hlavou. Je ráda, že nezapomněla na dalšího člověka. Když očividně zapomněla na Bastien, i když si pořád není tím vším jistá. Neví, čemu a ani komu má věřit. Pak se chvilku baví o Sawyerovi a ona se posune na posteli a pohladí ji po rameni, když vidí, že se rozbrečela. Tahle dívka je k ní strašně moc milá a ona nechce, aby brečela.*/Jestli má Sawyer rozum, u týhle si to nepodělá../*Pomyslí si.*Neboj Thylane. Bude to dobrý. *Nakloní se k ní, aby ji mohla obejmout. Pak řekne, že láska je nádherná, ale zároveň hrozná. Soudí teda podle toho, co četla v knížkách. Asi lásku zažila, jak tvrdí Bastien a i Thylane, ale nepamatuje si to.*Klidně se vypovídej, já tě vyslechnu.*Nabídne se a zase se více pohodlněji usadí na postel.*A klidně si sedni.*Poplácá na místo vedle ní na posteli.*/Ta malá stolička nemůže být pohodlná tak jako ta postel./*Pak potvrdí, že ten prsten je od něj. Hnedka jak odešel si jej sundala a chtěla jej poslat zpátky, ale pak si vzpomněla zase na domek, jak se naštval už jen kvůli tam tomu.. A bála se, co by udělal teď. Tak ho raději položit na místo, kde pořád leží.*/Až budu odcházet z paláce, nechám mu ho poslat./J-já nevím.*Zakoktá se a sklopí pohled k podlaze.*Možná jsem k němu něco víc cítila.. Ale teď je to jen strach.*Samotnou jí to dost trápí.*To asi neměla.. *Souhlasí s ní.*To je jedno..*Potřese lehce hlavou.*Co ty a Sawyer? Řekni mi něco. Byli jste už na schůzce?*Zeptá se zvědavě a tváři se jí objeví menší úsměv. Normálně by se jí rozzářily i oči, ale teď nic.*

*Je neskutečně vděčná tomu, že se jí snaží utěšit, váží si toho, jen kdyby teď byla schopná víc. Zmůže se na krátké přikývnutí na její slova, pokusí se jí tak aspoń trochu věřit. Sice jí moc nezná, ale chová se k ní hezky a to je v tenhle přece důležité. Jen se lehce zachvěje, když jí obejme, ale nevadí jí to. Ona nikdy neměla možnost přečíst jiné knihy, než ty potřebné do školy,  proto je nejspíš dost zmatená, ale ze slov Kasey se tomu bude snažit porozumět.* Já nechci, tě trápit svými problémy. Přece přenášet svou starost na ostatní, není správné?*Řekne tiše, takhle si to vždy myslela, přišlo jí to správné, po tom co přišla o sestru. Od té doby si zvykne být sama,  nemá žádnou dobrou kamarádku, který by tu pro ní byla. A teď se ocitne tady v paláci, protože jí příjmuli do Selekce. Po jejím vyzvání , se tedy zvedne ze stoličky a sedne si k ní na postel.*Neměla bys...odpočívat?*Zeptá se nejistě a prohlédne si jí, možná jí ruší svou přítomností, i když...doufá , že to by jí dívka řekla.*Určitě si dřív nebo později vzpomeneš, a pak...vše bude jako předtím pádem.*Povzbudivě jí pohladí po rameny, ona nemá co koho povzbuzovat, když sama na tom není nejlíp, ale minimálně se o to může posnažit. Její oči se, ale tu rázem skoro rozzáří s tím, že přikývne. Tentokrát její kyvnutí je o něco nadšenější.*Byli jsme společně surfovat, chtěl soutěžit...z čehož nakonec sešlo, protože spadl z prkna, kvůli tomu, že se bál, že se mi něco stalo.*Snaží se vybavit ten moment, den na který nejspíš asi nezapomene. Nechce na něj zapomenout.*Ten den byl kouzelný, skoro pohádkový.*Skousne si spodní ret když vypráví, zdá se být o něco málo klidnější. Vážně šťastná z toho, jaké to všechno bylo.*Vlastně mi říká Hvězdičko.*Poznamená k ní a prohrábne si jeden pramen vlasů, ona si nejspíš neuvědomí sama co všechno co znamená, když to vypráví. Ale jakoby zářila, kdyby to snad reálně šlo.*

*Obejme tu dívku, aby jí trochu více uklidnila a doufá, že to pomohlo. Řekne, že se jí může vypovídat. Vyslechne ji a když to bude v jejích silách jí i poradí.*Mě by to netrápilo.. A tobě bych ráda pomohla. Jsi milá dívka.*Pousměje se na ni lehce.*Svěřit se je správné. Pomůže ti to. Já tě tedy nenutím, nemysli si, že jo. Jen bych ti ráda pomohla.*Pokrčí rameny.*Jako kamarádka kamarádce, víš? Člověk potřebuje někoho, komu se může vždycky svěřit.*Jí si dívka už získala teď. Pak ji vyzve, ať se posadí vedle ní na postel, protože tam to ej určitě pohodlnější, než na té malé stoličce.*Jo měla..*Hlesne.*Ale to je jedno. Spala jsem celý včerejšek až do dnešního odpoledne. Nechce se mi spát a už mě od toho ležení bolí záda.*Je zvyklá se pohybovat. Třeba se procházet zahradami a u toho může klidně i číst. Sice párkrát se tolikrát začetla do knihy, že spadla do nějákého keře.. Ale nikdy se nepoučila.*Upřímně nevím, jestli v to doufat a nebo doufat, abych si už nikdy nevzpomněla.*Přizná jí. Je jí neskutečně vděčná. má se komu vypovídat. Kromě mámy taky nikoho moc neměla. Žádnou blízkou kamarádku se kterou by se mohla bavit o klucích nebo tak. Nejblíž k tomu je Thylane, což je celkem zvláštní, když se vidí dneska vlastně poprvé. Pak se zvědavě zeptá na to, jestli byla se Sawyerem na schůzce. Aby získala třeba aspoň nějáké nepatrné informace o tom, jak se asi Selekce vyvíjí. A taky je zvědavá, co si budeme.*Jako malí jsme jezdili k moři často celá rodina..*Vzpomíná si.*Ode mě to nemáš.. Ale on vždycky strašně moc padal a trucoval, protože mu to nešlo.*Řekne jí jednu úsměvnou vzpomínku.*Hvězdičko? Proč Hvězdičko?*Chtěla by vědět, jak k té přezdívce přišla.*Ehm.. promiň. Nemusíš odpovídat.*Uvědomí si, že by jí její vyptávání ani nemuselo být příjemné.*Já dokážu občas být dost ukecaná, stejně jako se dokážu proměnit na introverta.*Řekne.*