Angelské jezero

*Nedokáže uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přijde mu, že sem přijel teprve před týdnem a za chvíli už bude muset odjet zpátky do Řecka. Ještě předtím ho ale čeká jiná věc. A to je svatba s Lucyou. Nemůže se dočkat, až jí konečně nazve svojí. To ona mu ukázala, že láska je ještě daleko krásnější, než jak jí popisují v knihách. Plánuje jí před svatbou překvapit a chce, aby to bylo dokonalé. Klasicky jí chce překvapit básní a kresbou, ale snaží se, aby to překonalo všechno, co od něj kdy viděla. Pro inspiraci se rozhodne vyjít do města a po kratší procházce se posadí na zem u jezera do tureckého sedu a vytáhne svůj blok. To, co chystá pro Lucyu má pečlivě schované v paláci a potají na tom pracuje. Tady pouze sbírá nápady a inspiraci a aby si z toho zapamatoval co nejvíce, začne bezmyšlenkovitě kreslit místo před ním.*

*Rozhodla se dneska vyjít si do města. Už tu moc dlouho nebude, protože odjede s Josephem do Řecka. Těší se tam a na jejich společný život, který je čeká. Když odjížděla z Ruska, nepomyslela by si, že tohle někdy řekne. Vždyť i plánovala útěk a jak se toho zasnoubení zbavit. Na sobě má modré džíny a bílé tričko. Vlasy si nechala jen tak rozpuštěné a líčení jen lehké. Prošla pár obchodů, podívala se i po svatebních šatech, aby si vzala insipiraci. Teď míří k jezeru. Má to místo moc ráda a už asi nebude moc příležitostí ho navštívit. Uvidí někoho, jak tam sedí na zemi. Když je jen kousek od něj, pozná v něm Josepha. Široce se usměje a nakoukne přes jeho rameno, na to, co kreslí.*Je to nádherný.*Upozorní ho na svou přítomnost a sedne si na zem vedle něj.*Užíváš si poslední chvíle svobody?*Zeptá se jej s nadzvednutým obočím.*

*Rozhodne se načerpat ve městě inspiraci k překvapení pro Lucyu a nakonec to zakempí u jezera, kde si sedne na zem a začne si bezmyšlenkovitě kreslit místo před ním. Do kreslení se nakonec naprosto ponoří a přestane vnímat svět okolo. Hlavně zvuky. Proto ho tak překvapí, když za sebou uslyší hlas. Trhne hlavou a oddychne si, když uvidí Lucyu.* A-ahoj. A díky. Je to jenom taková čmáranice. *Odmávne to rukou a pak se pobaveně usměje.* Jo, přesně takhle vypadá rozlučka se svobodou v Řecku. *Přikývne ironicky.* Copak tady děláš ty? *Zeptá se jí s úsměvem.*

*Uvidí u jezera Josepha, který si kreslí, takže k němu přejde a podívá se mu přes rameno na jeho obrázek. Myslela si, že ji bylo slyšet, takže ví, že je tu. Pozdraví ho a když vidí, jak trhl hlavou nadzvedne obočí.*Promiň, nechtěla jsem tě vylekat. Myslela jsem si, že jsi mě slyšel. Ale mělo mi dojít, že při kreslení moc nevnímáš. Promiň.*Omluví se mu hned a omluvně se na něj usměje. Potřese hlavou.*Není to jen čmáranice, je to nádherný.*Stojí si za svým. Jí přijde všechno co namaluje nádherný. Protože to nádherný i je. Zeptá se, jestli si užívá poslední chvíle svobody. Nezbývá moc dlouho a oni budou mít svatbu. Zasměje se nad jeho slovy.*Spíše bych to nazvala rozlučkou se svobodou ve tvým stylu. I když na druhou stranu to bys asi spíš byl zavřený v knihovně.*Trochu ho poškádlí.*Byla jsem se jen tak porozhlédnout po obchodech.. A svatebních salónech. Abych měla inspiraci na šaty.*Zazubí se na něj.*Klidně pokračuj v kreslení. Já se budu ráda jen dívat.*Opře se lehce hlavou o jeho rameno a dívá se na to, co nakreslil.*

*Nečekal, že se tu někdo objeví. Natož někdo, kdo by na něj mluvil. Proto ho hodně překvapí, když někoho uslyší a polekaně trhne hlavou.* Nemusíš se omlouvat. Neměl jsem se do toho tak zabrat. *Pokrčí rameny a pak svojí kresbu odmávne s tím, že je to čmáranice.* Mám daleko hezčí. Třeba o pá stránek dál. *Poznamená a s tím jí blok podá, aby se o tom mohla sama přesvědčit. Ve skutečnosti má ale jiný plán. Chce od ní totiž slyšet ano bez ohledu na to, že už jsou zasnoubení. Prostě to chce udělat tak, jak by to dle něj mělo být správně. O pár stránek dál totiž není žádná kresba, ale je tam vyříznuté okýnko přes pár listů, ve kterém je uložený prstýnek. Nad tím je napsána otázka: Vezmeš si mě? Čeká, až to nalistuje a promluví až potom.* Jsme možná oficiálně zasnoubený, ale já to chci udělat tak, jak by to správně mělo být. Takže... Lucyo, vezmeš si mě? *Zeptá se jí a i přesto, že její ne by technicky vzato nic neznamenalo a oni by se stejně museli vzít, je z její odpovědi nervózní.* Jo, to asi jo. *Uchechtne se, když zmíní knihovnu a pak se jí zeptá, co tu dělá ona.* A našlas? *Nakloní hlavu na stranu. Nemůže se dočkat, až uvidí, jak k němu kráčí uličkou.*

*Omluví se mu, protože jej skutečně nechtěla vylekat.*Ale mám. Měla jsem si uvědomit, že jsi se do toho zabral. Děláš to vždycky a je to roztomilý. *Stojí si za svým, že je to její chyba.Řekne, že je to nádherný a ne žádná čmáranice. Vezme si od něj blok. Docela překvapená, že jí ho dává jen tak. Ale rozhodně se s ním nehádá. Vždycky si ráda prohlédne to, co nakreslil. Začne jím listovat a pozorně si prohlíží všechny kresby. Každá se jí zdá nádherná a neví, kterou tím myslel. Ale když otočí další stránku, pochopí, že o nějakou kresbu tu vůbec nešlo. Přečte si, co je tam napsané a podívá se tázavě na Josepha. Na tváři se jí po jeho slovech rozlije velký úsměv. Když se jí konečně zeptá, nakloní se hned k němu a políbí jej. Odtáhne se až po chvíli, když už vážně musí.*Ano, ano vezmu.*Odpoví bez zaváhání. Nechce zbytek života strávit s nikým jiným, než s ním. Ví, že tohle nic neznamená a oni by se museli vzít, i kdyby řekla ne, ale přijde jí to hezké a romantické. A je ráda, že to Joseph udělal. Řekne, že tohle je spíše rozlučka podle něj, ale zase, že by ji nejspíše trávil v knihovně. Uchechtne se, když souhlasí. Řekne mu, co tu dělá ona a pak přikývne.*Našla. Už jen počkat, když je budu moci konečně využít.*Upřímně doufá, že to bude co nejdříve.*

*Mírně protočí očima, když slyší, že je roztomilý, když se zabere do kreslení a nakonec se rozhodne nijak nedohadovat.* Znáš mě. *Zhodnotí to nakonec, protože je pravda, že on se do kreslení vždycky zabere. Pak už jí ale podá blok a čeká až nalistuje na stránku, kterou jí chce ukázat. Nervózně čeká na její reakci a pak se jí i on sám zeptá, jestli si ho vezme a s úsměvem jí opětuje polibek.* /Tohle je dobrý znamení, že jo? Jinak by nelíbala, ne?/ *Šrotuje mu to v hlavě, protože si nebude jistý, dokud mu neřekne jasné Ano. To mu nakonec přece jen řekne a obrovský úsměv se objeví i na jeho tváři. Vezme z bloku prstýnek a navlékne jí ho na prst.* Nemůžu se dočkat, až tě uvidím kráčet uličkou. *Usměje se na ní a pohladí jí jemně po tváři.* Ať už na sobě jakékoliv šaty, vím, že budeš kouzelná. *O tomhle je skálopevně přesvědčený.*

*Uvidí, jak protočil očima a musí se nad tím pobaveně usmát. Je ráda, že se s ní nedohaduje. Stejně by si stála za svým a asi i on.*o, to znám.*Uzná s úsměvem a pak si od něj vezme blok, kterým listuje, dokud nenajde to, co Joseph nejspíše chtěl, aby našla. Když se jí ještě sám zeptá, jestli si jej vezme, je si vědomě, že na její odpovědi až tak moc nezáleží, ale je ráda, že se zeptal. Místo odpovědi jej políbí. Doufá, že u tímto dojde, že ano, ale pak je o to ještě sama ujistí a odpoví mu i nahlas. Když vidí jak se jeho úsměv ještě zvětší, její obličej se taky ještě více rozzáří. Podívá se na prstýnek, který jí navlékne na prst.*Je nádherný.*Vydechne.*Hmm.. Nechci ti kazit představy.. ale kráčet mě neuvidíš. Spíš bych to nazvala sprintem k oltáři. Protože se budu snažit být co nejrychleji u tebe, aby mohl obřad co nejdříve začít a my byli svoji.*Vysvětlí mu, jak to myslela. Když ji pohladí po tváři zase se k němu nahne, aby jej krátce políbila a chytne ho za ruku a proplete si s ním prsty.*Chci se ti co nejvíce líbit.*Zazub se na něj.*

*Jeho obličej září tak, jako opravdu hodně dlouho ne. Nevzpomíná si, kdy se naposledy cítil takto šťastný. Asi nikdy, protože teď je z něj ten nejšťastnější člověk na zemi. Na pocitu štěstí mu dodává i pohled na Lucyinu rozzářenou tvář.* Jsem rád, že se ti líbí. *Usměje se a pak jí řekne, že se těší, až jí uvidí kráčet uličkou. Když slyší, že mu nechce kazit představy, trochu se napne, protože první co ho napadne je, že Lucya teď oznámí, že žádnou svatbu nechce. Ale ona pokračuje dál a jeho tím upřímně rozesměje.* Takže vběhneš do katedrály a pak začneš sprintovat k oltáři jako rozzuřenej nosorožec, kterýho naštvalo, že je oltář tak daleko? *Popíchne jí.* Možná tim tam dám nějaký překážky. *Zazubí se na ní a pak jí opětuje polibek a stiskne jí ruku, když si s ním proplete prsty.* Jsi pro mě ta nejkrásnější dívka na zemi. Líbíš se mi nejvíce. *Ujistí jí s úsměvem a pak jí políbí do vlasů.* Miluju tě. *Vydechne.*

*Její obličej září stejně jako ten Josepha. Řekla by, že snad ještě více. Je tím nejšťastnějším člověkem na světě. Řekne, že ten prstýnek je nádherný. Skutečně se jí moc líbí a už se těší, až jí na svatbě přibude další. Když jí řekne, že se těší až ji uvidí jak jde k němu uličkou, řekne, že mu nechce mu kazit sny, ale že by to kráčení uličkou spíše nazvala sprintem k oltáři. Když uvidí, jak se napnul, zavrtí hlavou.*Neboj, chci si tě vzít.*Ujistí ho s úsměvem. Když se rozesměje, taky se na něj usměje a poslouchá, co říká a přitom přikyvuje.*Přesně tak.A ještě za sebou potáhnu tátu, který mě k oltáři povede.*Ví, že její rodiče určitě přijedou. Přece musí ne? Chce je na své svatbě.*To ale není vůbec dobrý nápad. Ty by mě ještě zdržovaly.*Nesouhlasí s přidáním překážek. Políbí jej a proplete si s ním prsty a oplatí mu i stisk ruky.*Ty mě taky. Jsi naprosto dokonalý.*Taky se těší, až ho uvidí u oltáře, až k němu bude sprintovat.*Já tebe taky.*Řekne se zamilovaným úsměvem.*

*Trochu se napne, když od ní slyší, že mu nechce kazit představy a po jejím ujištění se usměje a zase se uvolní. Pak se upřímně rozesměje, když si jí představí, jak sprintuje k oltáři.* Chudák. *Potřese hlavou, když si to celý představí.* Ale zase by to bylo vtipnější. *Namítne pobaveně s doznívajícím smíchem a pak jí stiskne ruku a zamilovaně se na ní usměje.* Nepřeháněj, zlato. Dokonalý není nikdo. *Namítne.* /Leda ty. Jsi dokonalá pro mě./ *Proběhne mu hlavou, ale nahlas to neřekne, protože ví, že by to akorát vyvolalo další hádku, kde by se snažili přesvědčit toho druhého, že dokonalí nejsou oni sami, ale ten druhý. Pak jí řekne že jí miluje a nakonec se rozhlédne po místě, kde se nachází.* Kde bys chtěla svatbu? Nemusíme jí mít klasicky v katedrále. *Pokrčí ramenem. Chce, aby to bylo přesně podle jejích představ.*

*Vidí, jak se napne a ujistí jej, že si ho chce vzít a následně mu vysvětlí, jak to myslela a řekne, že poběží i s tátou,kterého potáhne za sebou.*Vidíš. Budeme mít svatbu na kterou nikdo nezapomene a my na to pa budeme vzpomínat a vyprávět to naším dětem.. Teda pokud nějáký budeš chtít.*Usměje se nervózně. Sama by děti chtěla a chtěla, aby by byly co nejvíce podobný Josephovi. Ale pokud je nebude chtít, nebude ho přece nutit. Oplatí mu stisk ruky a řekne, že je dokonalý a pak potřese nesouhlasně hlavou.*Ale je. Ty ji pro mě dokonalý drahý. Následně se zamyslí nad jeho otázkou.*Docela ráda bych ji měla spíše venku. Jako můžeme mít svatbu v katedrále a oslavu někde venku, ale klidně bych měla venku i obřad. Co myslíš ty?*Nechce, aby o tom rozhodovala sama a chce vědět i jeho názor.*

*Vidí její nervózní úsměv a jemně jí pohladí po tváři.* Jasně, že budu chtít. Nemusíš být nervózní. *Ujistí jí. Vždycky chtěl děti, i když si to doopravdy nedokázal nikdy představit. Nepřijde mu, že by mohl být dobrým tátou. Ale když má vedle sebe Lucyu, věří, že můžou zvládnout všechno. Zvlášť několik vlastních dětí. Musí se usmát, když si představí malé potvůrky podobné Lucye. Pak už opáčí, že dokonalý není nikdo, natož on.* Nedohaduj se se mnou. *Varuje jí pobaveně a hravě se na ní zamračí. Pak se jí zeptá, kde by chtěla svatbu. Chce, aby to bylo přesně jako v jejích snech a představách.* Mě je to jedno. Klidně venku. Chci, aby to vypadalo tak, jak sis to vysnila. Takže si řekni cokoliv.. Všechno půjde zařídit. *Pro ní by zařídil i svatbu v nebi.*

*Jednou by si přála děti, ale neví jak Joseph. Usměje se na něj, když řekne, že je bude chtít.*Samozřejmě ne hned. *Ujistí ho.*Ale jednou budeš skvělý táta.*Zazubí se na něj.*Doufám, že naše budoucí děti, které se někdy narodí budou mít po tobě roztomilé kudrlinky.*Usměje se. Líbí se jí jeho vlasy.*A mít tvoje nadání na kreslení.*Dodá ještě.*A mít stejný úsměv.. Nebo aby to rovnou byly tvoje kopie. To by bylo nejlepší.*Usměje se na něj zamilovaně. Pak potřese hlavou a dále se s ním teda nedohaduje, i když si stejně myslí to svoje. Zamyslí se, kde by chtěla mít svatbu a pak řekne, že klidně někde venku.*Upřímně mi na tom až tolik nesejde. *Přizná.*Jde mi hlavně o ženicha a tím budeš ty, takže.. Už tam bude všechno, co si přeji.*Usměje se na něj.*Ale jedna důležitá věc na probrání tu jistě je..*Řekne naoko vážným tónem a udělá i dramatickou pauzu.*Jaký dort budeme chtít?

To záleží na tobě, lásko. Až budeš připravená... *Pokrčí rameny.* Zvládneme spolu všechno. *Políbí jí do vlasů a pak se pousměje.* A ty zase skvělá máma. *Opáčí a pak jí poslouchá a pobaveně se u toho usmívá. Když to dořekne, nahlas se zasměje a potřese hlavou.* A já zase doufám, že budou mít tvoje oči, tvůj úsměv a tvoje dobrý srdce. A doufám, že budou méně tvrdohlavé. *Poznamená pobaveně, protože poznámku o tvrdohlavosti si nemohl odpustit. Moc dobře ale ví, že jejich děti nebudou mít po kom zdědit netvdohlavost. Spíše naopak to budou ty nejvíc tvrdohlavý stvoření na světě.* Chci, aby to byl ten nejlepší den v tvém životě. A mě tam mít budeš na sto procent. Musí být ještě něco dalšího, co sis na svatbě vždycky přála..? *Kouká na ní zvědavě dál a pak nadzvedne obočí, když zmíní další důležitou věc. Trochu se lekne, co to bude. Když pak slyší o dortu, rozesměje se.* Jaký ti chutná? *Zeptá se jí na oplátku, protože jemu na příchuti dortu opravdu nijak moc nesejde. Chce, aby to bylo všechno jenom podle ní a aby ona byla v ten den ta nejšťastnější a nejusměvavější dívka pod sluncem. A to nejen v den jejich svatby. Ale po všechny ostatní dny, které spolu stráví.*

*Usměje se.*Ještě uvidíme. Jendou to určitě prostě přijde.*Řekne a trochu se k němu přitulí, když jí políbí do vlasů. Řekne, že jednou bude skvělý táta a následně vyjmenuje všechno, co by u jejich dětí chtěla vidět. Chce, aby byly po Josephovi.*Ty máš hezčí oči i hezčí úsměv. A srdce více dobrý.*Usměje se na něj zamilovaně. Pak se zasměje.*Kdyby to dítě nebylo tvrdohlavý, snad by ani nebylo naše drahý. *Nevěří, že by spolu mohli mít netvrdohlavý dítě nebo jen méně tvrdohlavý.*Ale to bude nejlepší den v mém životě už jen protože si vezmu tebe. Není snad už nic čím by se to dalo vylepšit. A chci abys tam měl všechno i ty. Co tam chceš?*Zeptá se. Pak zmíní,že se musí dohodnout ještě na jedné důležité věci a to na příchuti dortu. Schválně to řekne co nejvíce dramaticky.*Docela mám ráda čokoládu, ale klidně i něco jiného. Zase mi na tom tak nesejde.*Zamyslí se.*Někde jsem viděla dort, který byl z pizz. Prostě byli tak nějak nad sebou.. To by bylo taky docela dobrý. Ne asi jako normální dort, ale spíše tak navíc.*Navrhne. Ví, že to není tradiční, ale co.*

Jo, přesně. *Přikývne a sám si jí k sobě přitulí a nadechne se vůně jejích vlasů, kterou tolik miluje.* Nech toho. Děláš jako kdyby na tobě nebylo nic dobrého nebo pěkného. A přitom jsi ta nejlepší holka v mém životě. Ty máš hezčí oči a úsměv. A i srdce. *Stojí si pevně na svém, ale v jeho hlase je znát i pobavení.* Jo, to je asi pravda. *Uzná se smíchem, protože je nejspíš opravdu nemožné, aby oni dva neměli tvrdohlavé dítě.* Já nevím. Upřímně jsem nikdy nad svatbou nepřemýšlel, takže vážně nevím. Vím, že tam chci svojí lásku, svojí rodinu a to je všechno. *Pokrčí rameny a pak zvědavě čeká, co je tak podstatná věc, kterou je potřeba probrat. Zasměje se, když zjistí, že je to dort a rovnou se jí zeptá, jakou příchuť má ráda ona.* To zní dobře. Čokoládový dorty jsou skvělý a myslim, že pizza dort na jiný svatbě mít asi určitě nebudou, takže budeme i originální. *Mrkne na ní.* Nemůžu se dočkat, až spolu budeme v Řecku, ty budeš oficiálně moje a za nějakou dobu budou po paláci běhat naše děti a my jim budeme vyprávět, jak jsme se poprvý setkali v tý knihovně, když jsme ani jeden o to zasnoubení nestály. *Teď mu to přijde opravdu nepochopitelný, jak nemohl stát o takového anděla, jako je Lucya.*

*Usměje se, když ji políbí do vlasů a ještě si ji k sobě více přitulí.*To stejný děláš ty.*Uchechtne se.*Stejně si budu myslet svoje, ale o i ty takže je to asi jedno..*Zazubí se na něj jako naprostý andílek, kterým sice není, ale může to předstírat. Pak řekne, že jestli jejich dítě nebude tvrdohlavé, nebude snad ani jejich. Řekne, že chce, aby ta svatba byla i podle jeho představ. Aby se mu to tam líbilo a ne jen jí.*Už se těším až se s tvou rodinou seznámím. Musím pak z nich vydolovat tvé trapné zážitky z dětství.*Zasměje se. Pak řekne, jaký dort by na jejich stavbě ráda viděla a to čokoládový a ještě dort z pizz. Ten jednou viděla na nějáké fotce a chtěla by to i na své svatbě. Usměje se, když Joseph řekne, že čokoládové dorty jsou skvělé a i s tím druhým souhlasí.*Ano, ten jen tak někdo nemá.*Přikývne. Zamilovaně se na něj usměje, když řekne, že se těší až budou v Řecku, svoji a budou mít děti, kterým budou vyprávět, jak se poznali.*To se těším taky. Bude to skvělé. V Řecku mi musíš ukázat svoje oblíbená místa. Hlavně to místo, jak jsi jednou maloval.*Vzpomene si na jednu z prvních kreseb, kterou od něj viděla. *Upřímně.. Nechápu, jak jsem mohla plánovat útěk od tohohle zasnoubení. *Potřese nechápavě hlavou.*Přitom je to ta nejlepší věc, která mě kdy mohla snad potkat. *Natáhne se k něu, aby jej mohla políbit.*Miluju tě a navždycky budu.

*Pobaveně se usměje a pak přikývne.* Jo, to je asi pravda. *Uzná, protože oba dva jsou hodně tvrdohlaví. Díky tomu nemůžou asi ani doufat, že jejich dítě to nezdědí. Řekne jí, že o svatbě nikdy nijak moc nepřemýšlel a že ví jistě pouze to, že tam chce jí a svojí rodinu. Jakmile slyší o dolování trapných zážitků z dětství, zčervená v obličeji.* Tohle můžeš přeskočit a jen se s nima seznámit. /Nebo radši ani to ne. Vadilo by jim hodně sledovat svatbu jenom videohovorem, aby se k nim Lucya nedostala?/ *Zauvažuje nahlas a pak se začnou bavit o dortech na svatbě a dostanou se až k tomu, jak se těší, až budou spolu v Řecku a budou svým dětem vyprávět o tom, jak se potkali.* Tam tě vezmu jako první. *Slíbí jí se zamilovaným úsměvem a pak se uchechtne.* Já zase nechápu, jak jsem kvůli tomu mohl být naštvaný. Brácha mi i nabízel, že kdyby to s tebou nešlo vydržet, vezme si tě na krk on. *Přizná pobaveně.* Ty jsi to nejlepší co mohlo potkat mě. *Usměje se na ní a pak jí opětuje polibek.* Já tebe taky. *Vydechne.* Jsem rád, že jsem tě tehdy přesvědčil, abys tomu zasnoubení dala šanci. *Poznamená s úsměvem.*

*Řekne, že si každý z nich bude stejně myslet svoje a ať se už nedohadují. Pka se baví o svatbě. Chce, aby tam měl i to, co chce on a ne jen to, co chce ona. A když zmíní rodinu, řekne, že z nich musí vytáhnout nějáké trapné historky. Když vidí, jak se začervená zazubí se na něj.*Stalo se ti toho hodně, co? Už jsem zvědavá.*Řekne s úsměvem a pak nesouhlasně zavrtí hlavou.*To nepřeskočím. Musím si promluvit s tvojí mámou. Ono je jedno, jestli to bude na svatbě a nebo až v Řecku.. Tam stejně bude dost času, takže by to možná stačilo.*Zauvažuje. Přejdou tématem dorty až k tomu, jak se oba těší, až budou společně v Řecku a budou mít caparty, kterým budou moci vyprávět, jak se potkali. Zmíní to místo, které nakreslil jednou a kam chce, aby ji vzal.*Už se těším. I na pláže a tak.. Bude to nezvyk oproti Rusku.*Uchechtne se.*Tam je pořád zima. Ale myslím, že si na to zvyknu snadno.*Usměje se. Řekne, že nechápe, jak mohla chtít utéct, zrovna od něj. Pak se zasměje.*Tak to je moc milé. Děkuju pěkně.*Řekne pobaveně.*Ale.. chápu. Byla jsem docela otravná a nechovala se úplně vhodně..*Uzná. Když vzpomíná na to, jak se chovala v Rusku, vyčítá si to. Pak jej políbí a řekne, že jej miluje a usměje se, když to stejné slyší i od něj.*Jednou ta tvoje tvrdohlavost byla užitečná no..*Popíchne ho trochu.*Ale jsem taky ráda.

*Když slyší, že chce vyzpovídat jeho rodinu kvůli trapným historkám z dětství, zrudne a po její otázce se smíchem přikývne.* Dalo by se to tak říct. *Zeptá se jí, jestli nechce tohle přeskočit a pak si povzdychne. Z tohohle není cesty ven.* Dam ti deset minut, pak tě odtáhnu. *Rozhodne.* Pak si půjdu popovídat jí s tvojí rodinou. *Mrkne na ní se zazubením, protože ona není jediná, koho trapné historky z dětství zajímají.* Jo, to asi bude. *Přitaká pobaveně a pak se na ní usměje.* Můžeme do Ruska často jezdit, abys nepřišla o domov a zimu. *Pokrčí rameny.* A pořád platí ta nabídka, že bysme mohli být v Rusku klidně i natrvalo. *Připomene jí, o čem se bavili nějaký ten čas zpátky a pak přizná, že Reed mu nabídl, že si to zasnoubení vezme na sebe.* Nebyla jsi otravná. Spíš o tobě kolovaly děsivý storky. Jsem rád, že jsem jim nevěřil a chtěl tě poznat. *Usměje se na ní a pak poznamená, že je rád, že jí tenkrát přemluvil, aby tomu zasnoubení dala šanci. Zasměje se jejímu popíchnutí a natáhne se k ní pro polibek. Když se od ní po chvilce odtáhne, rozhlédne se po jezeře a dojde mu, že už tady sedí docela dlouho.* Není ti zima? Nechceš už do paláce? *Zeptá se jí a skloní se k jejímu krku, kam jí jemně políbí.* Tam bysme totiž mohli dělat spoustu zajímavých věcí. *Zavrní do její pokožky na krku a znovu jí tam políbí.*

*Uchechtne se.*Určitě to nebude tak hrozné./Ne jako ty moje../*Proběhne jí hlavou.*Tak já si je vyzpovídám až v Řecku no.*Nevidí v tom problém. Navíc je pravda, že na svatbě si to chce užít co nejvíce, protože bude jen jedna a času na zpovídání bude více.*Já to tušila.*Řekne s úsměvem, když jí zase on řekne, že si půjde popovídat s její rodinou.*Hlavně nevěř ničemu, co řekne Alexei, strašně přehání no..*Prohrábne si vlasy.*Já vím, že ano. Ale upřímně se na teplo těším. Mám ráda, jak je to tady v Illey, mám ráda moře a tak.. Takže se tam vážně těším.*Ujistí jej.*Já budu ráda v Řecku.*Vážně se tam těší.*Je mi upřímně docela jedno kde budeme. Můj domov je všude, kde jsi ty.*Řekne zamilovaně. Když zjistí, že si ji chtěl vzít Reed, aby Josepha od ní zachránil připustí, že byla docela otravná a nechovala se ani moc vhodně. Pak se na něj pousměje a řekne, že je ráda, že ji přemluvil, aby jim dala šanci. Konečně taky jeho tvrdohlavost k něčemu byla. Neodolá tomu menšímu popíchnutí. Oplatí mu polibek a pak se stejně jako on i ona rozhlédne po jezeře a všimne si, že je už docela pozdě. Ani jí nepřijde, jak čas s Josephem rychle utíká.*Zima mi není, ale už bych do paláce šla.*Pousměje se a když ji políbí na krku spokojeně zamručí.*/Dá se tam rovnou teleportovat?/Rychle pojďme.*Souhlasí, ukradne si ještě rychle jeden polibek a zvedne se, počká na Josepha a následně se s ním rychle vydá k paláci, aby tam byli co nejdříve a mohli se věnovat těm zajímavým věcem.*

*Zrovna skončila s prací a jelikož domů se jí jít nechce, toulá se jen tak městem, přičemž ani neví kam jde. V ruce má cigaretu, ze které si semtam potáhne a přes rameno má zavěšený batoh s věcmi na tetování, které si pokaždé bere s sebou, jelikož by je nikdy nenechala jen tak nechat někde, kde není. Na sobě má černé kratší tričko s docela větším výstřihem a černé rifle s vyšším pasem, černé vlasy má volně rozpuštěné. Po chvilce chůze dojde až k jezeru, kam ráda chodí, protože je tu klid a většinou je tu ráda sama. Dojde až těsně k jezeru, sesne si na zem a z batohu si vytáhne blok, tužku a začne načrtávat něco, co vypadá jako tetování.* /Na ruce bych ještě místo mohla najít. Když ne, potetuji si i celé nohy, stejně už tam tetování mám, další se tam ztratí./

*Rozhodla se vydat na procházku po městě. Často tráví čas v paláci, zavřená ve své komnatě s nějakou knížkou. Ráda by se ale přeci jen s někým seznámila a to uvnitř komnaty asi nezvládne. Pokud teda nepočítáme komorné, se kterými si rozumí opravdu náramně. Na sobě má černé kraťasy a bílou kratší mikinu a bílé tenisky. Své kudrnaté vlasy si nechala rozpuštěné. Procházela se celé odpoledne tak různě po městě a když si uvědomila, že už je večer a asi je na čase se vrátit do paláce, rozhodla se, že půjde okolo jezera, které si chce také prohlédnout. Cestou si všimne, že tu sedí nějaká dívka. Nakonec se odváží na ní promluvit.* Dobrý den. *Pozdraví jí s menším nesmělým úsměvem na rtech.* Taky se vám tohle místo tak líbí? *Pokusí se zahájit konverzaci.*