Jedna z mnoha komnat paláce

*Zavře pevně oči. Má co dělat, aby se nerozbrečela. Chce být s Jasperem, ale nechce být důvodem ještě větších rozbrojů v jeho rodině. Pak mlčí. Neví, co na to říct.*Nelhal. Vždycky jsem to věděla, že jsem obyčejná a nikdo. Ale v díky tobě se mi na to podařilo tak nějak.. zapomenout a to byla chyba.*Řekne a lehce pokrčí rameny.*Ale jsem.*Zamumlá. Pak poslouchá s pohledem paralizuje zem. Dokud se jí nezeptá, jestli by se cítila být na stejný úrovni, kdyby se vzali. Vytřeští oči a podívá se na něj, docela vystrašeně.*/Že jsem se přeslechla? Tohle nechce. Tohle neudělá. To nemyslí vážně./*Začne doslova panikařit. Nejraději by utekla, ale nemůže se ani hnout z místa. Na chvilku snad i přestala dýchat. Z šoku ze sebe nedokáže vypravit ani hlásku. Jen ho sleduje, své modré oči má pořád překvapeně vytřeštěné. Poslouchá ho, ale pořád neví, co na to říct. Když si začne klekat, začne lehce vrtět hlavou.*/Tohle nedělej../*Oči jí začnou slzet. Tohle je její splněný sen a teď i noční můra.*Jaspere j-já.. *Zakoktá se.*nemůžu, promiň.*První slzy jí stečou po tváři.*I kdybychom se vzali, tvůj otec by s tím pořád nesouhlasil. Byl by na tebe naštvaný a mě pořád neměl rád. A ty by ses pak ještě po chvilce trápil, protože bys z toho byl nešťastnej.A pak tohohle litoval.

Chyba to rozhodně nebyla. Ty nejsi nikdo a vůbec nejsi obyčejná. *Zavrtí hlavou a pak se jí zeptá, jestli by se cítila na stejné úrovni, jako on, kdyby se vzali a ona tím pádem získala titul princezny. Je to šílený nápad a upřímně je hrozně nervózní z její reakce. To, jak vytřeští oči ho nezastaví od toho, aby si před ní kleknul a zeptal se jí na to, jestli si ho vezme. Vidí, jak začala vrtět hlavou a to jeho nervozitu jenom prohloubí. Skousne si spodní ret a po jejích slovech sklopí pohled k zemi a pomalu se postaví.* Měl by tě rád. Zjistil by, jak jsi skvělá. Nemůže tě nemít rád, když tě nezná. *Odpoví jí a pak se na ní podívá zlomeným pohledem.* Myslíš si, že bych tohle dělal, kdybych si tím nebyl jistý? Kdybych si myslel, že toho pak budu litovat? Proč bych měl někdy litovat toho, že bych si vzal holku, kterou miluju a ona tím pádem neskončila s nějakým čtyřicetiletým idiotem? *Pak si jen promne ruce a sklopí pohled.* /Chápu... Prostě mě nemiluješ./ *Nechápe, kde se ta obrovská bolest v jeho hrudi bere. Až pak mu něco dojde a otevřeně si to přizná. On se do ní zamiloval. A vzhledem k tomu, co se právě stalo se mu ten pocit vůbec nelíbí.* /Kurva to bolí../ Zapomeň na to. Byla to blbost. Je jasný, že by sis nikdy nevzala nikoho jako mě, chápu. Taky bych si sebe nevzal. *Takovou bolest, jakou cítí teď snad ještě nikdy necítil.* Užij si tenhle rok. Snad ti ho nikdo nezkazí tak, jako já ten minulej a začátek tohohle. Měj se. *Nedokáže se na ní podívat, protože ví, že by to bolelo ještě daleko víc. Proto se radši otočí k odchodu s cílem odtud co nejdříve vypadnout. Ideálně z celého Angeles.*

*Zavrtí nesouhlasně hlavou. Nemyslí si, že by byla někdo, prostě si připadá jak nikdo. Když se zmíní o svatbě, když se baví o postavení, lekne se. Neví, co dělat a jak na tohle vůbec zareagovat. Pak začne vrtět hlavou. Nevěří s, že by pro něj byla ta pravá. I když ho miluje a klidně by za něj i schytala kulku. Slzy se jí začnou kutálet po tvářích.*Myslíš?*Zeptá se slabě.*J-já n-nevím Jaspere.*Zakoktá se. Bojí se toho všeho. Po jeho dalších slovech si uvědomí, jak moc mu musela ublížit, i když mu nikdy ublížit nechtěla.*Ne. Vzala bych si tě. Miluju tě*Pak zase začne vrtět hlavou. Nechce, aby odešel. I když si není jistá, jestli tohohle nebude litovat a vůbec neví, co mu řekne, stoupne si přede dveře, aby mu zabránila v odchodu.*Jaspere, promiň. J-já jen nevím co dělat. Zaskočil jsi mě s tím. Miluju tě, ale mám strach.*Podívá se na něj pořád nejistě.*Nečekala jsem to a pořád si nejsem jistá, jestli mě někdy tvoje rodina přijme a mám strach, protože si pořád myslím, že se k tobě nehodím.. A-ale jestli t-ta n-nabídka pořád platí. *Vydechne.*T-tak si tě vezmu. Miluju tě.*Řekne a s červenými tvářemi sklopí pohled a otře si oči od slz.*Pochopím, když se mi teď vysměješ a řekneš, že jsem blbá a.. odejdeš. T-tohle je dost trapný.*Řekne. Bojí se jeho reakce a tak nějak se připravuje na to, že ji pošle do háje.*Kdo taky odmítne a pak přijme žádost o ruku během pěti minut co?/Já jsem fakt blázen./

*Když odmítne jeho žádost, cítí se, jako by mu zabodla nůž přímo do srdce a začala s ním otáčet nadsvětelnou rychlostí. Pomalu se zvedne a řekne jí, aby na to zapomněla, že to byla blbost. Otočí se k odchodu, protože každá vteřina tady ho bolí ještě víc, než ta předešlá. Zvedne k ní pohled, když mu zastoupí cestu a pak si poslechne její slova.* Nemám důvod k tomu, vysmát se ti. *Zavrtí hlavou.* Já chápu, že tě to zaskočilo. Mě samotnýho taky. /Nikdy jsem si nemyslel, že bych se doopravdy zamiloval./ *Chvíli je zticha a pak si něco uvědomí.* /Nemohl bych si jí vzít, když neví pravdu./ Neřekl jsem ti všechno. Jasně, že ta nabídka pořád platí, ale pochybuju, že po tomhle jí ještě budeš chtít přijmout. *Nadechne se.* Ze začátku jsi byla jenom nástroj pro to, aby mě otec nezasnoubil. Původně jsem měl v plánu s tebou prostě předstírat vztah a na konci Sawyerovi Selekce ti zlomit srdce. /Což děláš vlastně teď./ Nemyslel jsem si, že bych byl schopný milovat. A že by se mi tak líbila představa s někým chtít strávit zbytek života. Ale pak se to stalo. Po tom večírku, kdy to vypadalo, že se mnou už nebudeš chtít nic mít mě to tak moc bolelo a tys mi tolik chyběla, že jsem si uvědomil, že jsem se do tebe zamiloval. Nevím jak, ale stalo se to a ty ses mi prostě dostala do srdce. *Řekne jí celou pravdu.* Je mi to líto. Promiň, že jsem ti lhal. *Omluví se jí.* Jak říkam, ani já sebe bych si nechtěl vzít, takže pochopim, když mi teď budeš chtít nafackovat a už nikdy se mnou nepromluvíš. Můžu si za to sám. /Měl bych odsud vypadnout./

*Když se Jasper vydá k odchodu, zastaví ho a řekne, že pokud jeho nabídka platí, vezme si jej. Miluje ho i přes to všechno, co se stalo. Nemůže své city potlačit. Otevře překvapeně pusu po tom, co jí řekne dále. Čekala, že ji pošle do háje, ale tohle.. Do očí se jí zase začnou hrnou slzy.*T-teď si ze mě děláš legraci, ne?*Zeptá se.*/Mám mu dít šanci? Co když si se mnou pořád jen hraje?/Jo.. tak nějak chcu přesně tohle udělat.*Přikývne.*Miluju tě Jaspere.. Ale nevím, jestli ti mám teď vůbec něco věřit.. Ale.. asi bys mi tohle neřekl, kdybys to nemyslel vážně.*Možná se chová dost naivně.*/Existují rozvody.. Dám mu poslední šanci a jestli mě zkalme, rozvedu se s ním.. Tak či onak, když si ho vezmu, zbavím se otce a zasnoubení s tamtím člověkem. Třeba se vážně změnil./Vezmu si tě. Ale to, že si to nemyslel vážně bych raději nikomu neříkala.*Dodá potichu.*

*Když ho zastaví a řekne mu, že si ho vezme, dojde mu, že si jí nemůže vzít, dokud jí neřekne pravdu o tom, jak jejich vztah vnímal ze začátku.* Ne. *Řekne potichu a sklopí pohled. Ví, že má právo na něj teď začít řvát, nafackovat mu a poslat ho do háje.* Můžeš, máš na to právo. *Pokrčí ramenem a pak k ní zvedne zmatený pohled. Čekal hodně, ale tohle ne. Absolutně nechápe, kde se v Charity bere tolik dobroty, ale dojde mu další věc. Sklopí pohled a vydechne.* Víš.. Když jsi říkala, že mi dva jsme oba na jiných úrovních, měla jsi pravdu. Já jsem jenom obyčejnej hajzl, kterej ti už nesčetněkrát ublížil a ty mě daleko převyšuješ tím, jak jsi dobrá. A já vím, že v tomhle se tobě nikdy nevyrovnám. Tohle není titul, který se sňatkem předává. Nikdy ti v tomhle nebudu rovný a vím, že ať se budu snažit jakkoli, jsem prostě zkažený a akorát bych ti ubližoval. A to poslední co chci, je abys ty trpěla. Se mnou bys neměla šťastný život. *Zavrtí hlavou a pak se okolo ní protáhne a otevře dveře. Vyjde na chodbu a tam se ještě zarazí a otočí se na ní.* Toho zasnoubení tě zbavím, neboj. Nebudeš si ho muset brát. A tvůj otec ti taky nikdy nijak neublíží. Nikdo ti už neublíží. A já nebudu výjimkou. Promiň. *Omluví se jí ještě a pak se na ní naposledy pousměje a s bolavou dírou v hrudi se vydá do své komnaty.*

*Neví, co mu na to prvně říct, ale miluje ho a chce mu dát ještě jednu, poslední šanci. Vidí jeho zmatený pohled a jemně se na něj usměje. Poprvé se usměje do toho, co se stalo v té pracovně. Pak se zatváří zmateně.*Cože?*Hlesne.*Jaspere.. *Hlesne zničeně.Neví, kde se v ní berou všechny ty slzy, ale zase jich má plné oči.*Mýlíš se, ty mi ubližuješ právě teĎ.*Řekne. Ale nechá ho odejít. Rozhlédne se zlomeně po komnatě.*/Tady zůstat nemůžu. A k rodičům jít taky nemůžu../*Vytáhne kufr zpod postele. Nemůže tu zůstat. Má toho dost. Toho věčného ubližování. Do kufru hodí pár kousků oblečení a fotek její rodiny, které má položené na nočním stolku. Všechny peníze, které tu má a nakonec se převleče. Do černých džínů a černé mikiny, jejíž kapucu si dá hluboko do obličeje. Napíše krátký vzkaz bratrům a Merliah a pak se vydá pěšky na autobusovou zastávku. Koupím jízdenku až do konečné stanice, o níž upřímně neví, kde je a prostě se nechá odvést do neznáma, mezitím co se dívá s okénka na ubíhající krajinu.*

*Když doběhnou se Zoe až ke dveřím komnaty tak ji ze slušnosti otevře dveře a nechá ji projít, on jde hned za ní.* Tak tohle je moje skromná komnata. *Jako první hodí mikinu na postel a rozejde se pro ukulele pověšené na zdi. Uvolní ho z držáku a přinese ho k Zoe.* Tak, tohle je on, ono, no prostě ukulele. *Usměje se a společně s ukulelem si sedá na kraj postele.* Tak, máte nějaké speciální přání, co by jste chtěla zahrát, lady Zoello? *Opět se zasměje a naznačí jí, aby se usadila přímo vedle něj.*

*Doběhne s Matthewem k jeho komnatě a pak se na něj usměje a vejde.* Díky. *Poděkuje mu za otevření dveří a pak se rozhlédne po místnosti a usměje.* Pěkná. *Uzná a koukne na ukulele, které přinese. Pobaveně se usměje nad jeho představením nástroje.* Takže nepatříš mezi tu skupinu lidí, kteří svoje nástroje pojmenovávají? *Zeptá se ho pobaveně a pak si s úsměvem sedne vedle něj na postel a našpulí rty, když přemýšlí nad svým speciálním přáním.* Jedno by tu bylo. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* Zahraj to, co máš nejraději. *Řekne mu své přání.*

Ne, nepatřím. Proč bych mu měl dávat jméno? Je to prostě... Prostě To. *Ušklíbne se a vyslechne přání Zoe.* Tak dobrá, jak myslíš. Složil jsem ji sám. *Oznámí jí a začne hrát zprvu pomalou melodii, která se mění v rychlou směsici tónů. Ve výsledku to zní celkem hezký, ještě s jeho zpěvem. Obsahem textu skladby je příběh o nevydařené lásce. Skladba trvá asi tři minuty, když skončí tak Matthew hlasitě vydechne, protože zpíval na skoro jeden nádech.* Fuh, tak co? Líbila se ti? No to je jedno, pojď to zkusit. *Ukulele ji vloží do ruk tak, aby ho držela správně.* Levou ruku dej na tuhle strunu a pravou hraj. Zkus to.

*Pobaveně přikývne.* Jo, to je pravda. Ale znám takové lidi. A nechápu je. *Uchechtne se a pak se posadí vedle něj na postel a jako své speciální přání mu řekne, aby zahrál to, co má od nejraději. Je zvědavá, když jí řekne, že to složil sám a pak ho poslouchá a u toho se usmívá. Když dozpívá celou písničku, už se nadechuje, aby mu odpověděla, že ta písnička byla nádherná, ale než to stihne, ukulele jí přistane v rukou. Pobaveně se zasměje a koukne na něj.* Ta písnička byla úžasná. Co tě k tomu textu inspirovalo? *Zeptá se ho ze zájmu a pak sklopí pohled k ukulele.* Jsem zvyklá na kytaru, takže mi to bude asi nějakou dobu trvat. *Přejede pravou rukou struny tak, aby vyvolala zvuk a pak se usměje a zkusí nějaký akord.*

Díky, díky. No, inspirovaly mě takový ty klišé příběhy milenců a ztracených lásek, tak jsem je posbíral dohromady a přepsal do své formy, taky trochu oživil. *Vysvětlí jí a posadí se zpátky vedle ní.* Jo, já to měl zase naopak. Z ukulele na kytaru. Tu mám ještě schovanou, nestihl jsem ji vytáhnout, protože už mi ze všech těch papírů které vyplňuju pro otce hrabe. Sice si tak vydělávám, ale už mě to nebaví. *Pokrčí rameny.* Když budeš chtít, naučím tě nějaký písničky. Ale záleží na tobě, jestli ti ten nástroj sedne nebo ne. Ale musím říct, že ti to jde. No jo, narozdíl ode mne, jsi asi talent na všechno. To ti docela závidím. Mně dlooouho trvalo než jsem se na všechny ty podivnosti naučil hrát. *Dodá a poškrábe se na zátylku.*

*Zeptá se ho, co ho inspirovalo k té písničce a pak přikývne.* To je zajímavý. A ve výsledku hrozně nádherný k poslouchání. Pěkně zpíváš. *Pochválí mu zpěv a pak zkusí nějaký akord na ukulele a po jeho slovech se pobaveně usměje.* Jo, to chápu. Mě často hrabalo zase z blesků od foťáků. *Zasměje se a pak ho poslouchá a s úsměvem zavrtí hlavou.* Nemáš co závidět. Nejsem talent na všechno. Umím na piano a kytaru a to jenom protože na to hraju celej život z trucu, abych mámě ukázala, že nebudu dělat všechno jenom podle ní. *Uchechtne se.* Já bych třeba nikdy nic tak hezkýho nesložila. *Pokrčí rameny.* A ráda se od tebe naučím nějaký písničky. *Odpoví mu na jeho předešlá slova.*

Ale, tolik lichotek si ani nezasloužím! *Skoro až zčervená.* Ale to, že by jsi nikdy nic hezkýho nesložila neříkej, protože to nemůžeš vědět. Jde právě o to ty talenty nacházet, ne se podceňovat. A ještě k tomu, takhle nádherný stvoření, jako jsi ty, určitě nemůže stvořit nic jinýho než samý krásný věci. *Pokýve hlavou a zaposlouchá se do akordů co hraje Zoe na jeho ukulele.* Tyjo, docela ti to jde. Zvládáš i G, to mi v prvních dnech dělalo na ukulele problém. /Tyvago, ona je fakt dobrá! Jestli na to nikdy nehrála, tak před ní smekám klobouk./ Jak říkám, prostě talent. *Potvrdí svá předešlá slova.* No, co máme na programu v mé komnatě dále? Hru na ukulele si můžeme odškrtnout. *Pousměje se.*

Zasloužíš. *Opáčí pobaveně a pak ho poslouchá a je to ona, kdo zčervená a sklopí trochu pohled.* Někdy je v pořádku se trochu realisticky podceňovat. Nikdo není dokonalý a ne všem jde všechno. Mě třeba nejde skládání. *Pokrčí rameny a zahraje pár akordů a koukne se s úsměvem zase na Matthewa.* Díky. *Po jeho dalších slovech se pousměje a zase malinko zrůžoví v tváři.* Ty se jevíš jako čím dál tím větší talent na lichotky. *Zvedne k němu s úsměvem zase pohled a pak ukulele odloží na postel vedle ní a pokrčí rameny.* Napadá tě něco? *Podívá se mu do očí a nakloní hlavu mírně na stranu.*

No, tak přece jenom na něco mám talent. A zrovna talent na lichotky se docela hodí, no ne? *Podotkne s úsměvem na tváři.* Jestli mě něco napadá? *Otáže se jako kdyby se ptal sám sebe. Po tom, co vyřkne tuto větu se posune trochu blíže k ní.* Věř mi že napadá, Zoe. Ale myslím si, že princ Sawyer by z toho nebyl úplně nadšený a nedopadlo by to pro více lidí dobře. *Taky se k ní nakloní a pošeptá ji do ucha.* Ale, jak už jsem si všimnul, ty ráda porušuješ pravidla, co? *Zvedne ukulele z postele a pověsí ho na věšák, na kterém je pověšená i kytara ve vaku.*

Jo, to se hodí vždycky. *Přikývne s úsměvem a pak se ho zeptá, jestli napadá k dalšímu programu něco jeho a když po ní zopakuje otázku, přikývne a pak se mu koukne do očí, když se k ní posune trochu blíž a po jeho odpovědi se pousměje. Když ucítí jeho rty u svého ucha, srdce se jí rozbuší o něco rychleji a po jeho slovech k němu otočí hlavu, aby mu viděla do očí a pokrčí letmo rameny.* Záleží na tom, jestli je ochotný je porušit i ten druhý. /Sawyer se nic dozvědět nemusí./ *Proběhne jí hlavou a pak sleduje Matthewua, jak věší ukulele zpátky na věšák.*

*Pomalými kroky se vrátí a sedne si hned na těsno vedle ní.* Koukám, že ty chceš, aby se mi vrátila pověst kluka, kterej si bere holku jako první do postele, co? *Šibalsky se na ní úsměje a sedne si na postel přímo za ní, aby měl rozkročené nohy tak, aby seděla mezi nimi. Potom ji začne šeptat do ucha.* Koukám, že jsi schopná riskovat hodně. A to se mi líbí! S tebou se člověk fakt nikdy nenudí, Zoe. *Hlavu nakloní zpoza Zoe dopředu a začne jí pomalu líbat na krku.* Co, líbí se ti to? *Šeptem se jí zeptá a pokračuje.*

*Sleduje ho, jak se k ní vrací a po jeho otázce se pousměje.* Když to budu jenom já a ne celej palác, tak na tom nevidím nic špatného. *Mrkne na něj a pak se usměje, když si sedne za ní a opře se mu zády o jeho hruď. Srdce se jí opět rozbuší o něco rychleji, když jí začne šeptat do ucha.* Jo, mám ráda andrenalin. Nudnej život neni život. *Odpoví mu potichu a pak si skousne trochu spodní ret, když jí začne pomalu líbat na krku.* Asi jsem objevila tvůj další talent. *Vydechne, když jí znovu začne líbat.*

Jo? Tak to tě chci upozornit na to, že jich dneska objevíš ještě hodně. *Pošeptá ji opět do ucha. Po chvilce ji přestane líbat na krku, obejde ji aby se k ní dostal ze předu a shodí ji na postel tak, aby tam ležela zády. On si klekne přes ní a rychlostí blesku si sundá tričko, které letí na zem. Z postele zároveň shodí i mikinu, která je tady od jejich příchodu. Když už mu nic nebrání, začne ji opět líbat. Od krku se dostane až k ústům, které si extra vychutná. Nalepí se na ní hrudí a potom jí pomůže sundávat její horní díl outfitu.*

Tak to jsem zvědavá. *Zamumlá a pak se ocitne v posteli na zádech a Matthew je během chvilky bez trička. Jakmile jí začne zase líbat na krku, zaplete mu ruce do vlasů a dech se jí zadrhne trochu v krku. Pak si vychutnává jeho rty a opětuje mu polibek. Sundá si tílko a odhodí ho někam na zem, aniž by vůbec věděla kam. To pro ní teď není důležité. Jediné, na co se soustředí jsou jeho rty.*

Tak se mi to líbí. *Zašeptá a polibky se dostane až k jejímu podbřišku. Tam se zastaví a tentokrát jí pomůže se svléknutím spodního dílu. Když se mu to konečně povede, udělá to samé u sebe. Oba kusy oblečení hází na zem, tudíž jsou teď oba už jen ve spodním prádle.* Už dlouho zvědavá nebudeš, neboj. *Pošeptá jí a polibky tentokrát přesune od podbřišku lehce nahoru.* /Tak to jsem zvědav, jak to dopadne, když se to někdo dozví.../ *Zamyslí se, ale ve skutečnosti se o to teď moc nestará.*

*Letmo se do polibku pousměje a skousne mu spodní ret, než začne jeho polibky pociťovat směrem dolů až k podbříšku. Vůbec jí nezajímá, kam hází jejich oblečení, to pro ní teď není podstatné. V hlavě má jenom jeho a na něco jako jsou třeba následky tohohle vůbec nepomyslí. Jasně, že někde v hlavě na ní řve svědomí, že to přece nemůže, ale ona ho vůbec nevnímá. Rukama mu jezdí ve vlasech a občas ho jemně za některý z pramínků zatáhne.*

Tak, už třeba shodit jen poslední vrstvu. *Mrkne na ni a ruce jí dá pod záda tak, aby jí mohl rozepnout podprsenku. Vypadá to, že to nedělá poprvé. Protože to dokázal docela rychle. Ta samozřejmě letí taky na zem. Pak věnuje oboum jejím ňadrům letmý polibek a přesune se opět k podbřišku. Následně jí sundá i poslední část látky, která ji obepíná a to kalhotky. Ty se taky proletěly vzduchem. Teď už ji Matthew vidí v celé její kráse.* Jsi ještě krásnější, než jsem si myslel. *Podotkne a i on sám si sundá své boxerky, které letí též pryč na zem. Teď už jsou oba jen tak, jak je bůh stvořil.*

*Opětuje mu mrknutí a pak se pousměje, když rychle rozepne její podprsenku a odhodí jí. * /Ten to rozhodně nedělá poprvé./ *Proběhne jí hlavou a vydechne, když věnuje polibek jejím prsům. Když jí sundá i kalhotky a podotkne, že je ještě krásnější, zčervená v tváři a radši si ho k sobě přitáhne a políbí ho. Když odletí i Matthewova poslední vrstva, trochu se zarazí.* /Ty taková přece nejsi. Nechceš prožít svoje poprvé s někým, koho jsi potkala včera./ *Připomene jí její svědomí, které najednou začne vnímat a podívá se na Matthewa a odtáhne.* Promiň, já... Nemůžu. *Zavrtí hlavou.* Taková já nejsem. Nespím s někým, koho zná sotva den. Promiň. *Omluví se mu potichu a pak se rychle dostane zpod něj a začne sbírat po místnosti své oblečení, aby se co nejdříve zase oblékla.*