Zahrady paláce

Určitě jí nezklameš. Je vidět, že ti na tvé zemi záleží a máš jí rád a to znamená, že se budeš snažit dělat co nejlepší rozhodnutí. A to z člověka dělá dobrého panovníka. *Pokrčí rameny s povzbudivým úsměvem a pak jí překvapí, jak to mají v Egyptě ohledně jmen panovníků.* Je to zajímavý. Kromě tohohle .. je kultura u tebe doma hodně rozdílná, než tady? *Zajímá se, protože na hodinách doma nikdy nedávala pozor a radši si kreslila nebo vymýšlela ptákoviny, ale teď zjišťuje, že poznávání jiných kultur jí dost zajímá a ráda by o tom věděla víc.* Děkuju. *Pousměje se na něj, když jí slíbí, že se na nic nebude ptát, protože se tak aspoň vyhnou tomu, že ona mu nebude schopná odpovědět. Nedokázala pořádně říct, co se dělo, ani svému bratrovi, takže si je jistá, že prakticky cizímu člověku, ať už je jakkoli milý, by to říct nedokázala vůbec. Pak souhlasí s procházkou a rozejde se s ním po jednom z chodníčků.* V rámci možností jsem v pohodě, vážně. *Ujistí ho a pak se krátce zamyslí nad jeho otázkou.* /Co mě vůbec baví?/ *Zeptá se sama sebe, protože má pocit, že tím, jak byla tři roky pryč a pořádně ani nevnímala, takže vlastně ani pořádně neví, kdo teď je.* Už od malička hraju na klavír a hudba celkově mě dost baví. A pak taky sport. Hlavně běh. Ale chtěla bych se naučit i box nebo tak něco. /Cokoliv by mi mohlo pomoct, kdyby se minulost měla opakovat a já mohla mít šanci se ubránit./ Co baví tebe? *Zeptá se ho na oplátku.*

*Podloucha jeji slova a neksutecne jej tesi, ze neko, kdo jej vunec nezna a je nazaujatym ucastnikem o nem takhle mluci a veri mu.* Je mily , ze mne takhle vnimas a pritom se splu vudime jen poprve vzivota, ale asi na tom neco je, protoze svou zem mam rad a ctim si kazdeho jednoho cloveka, co v ni zije. *Rekne cela uprimne, protoze tak to skutecne je. Potom se spolu bavi na tema kralovskych jmeno, ktee u nich v zemi je od nepamneti a zazubi se, kdyz se zajima, jestli je Egypt jiny , nez Illea.* No, tak rozhodne je tady prez den snesitelneji, kdyz je hezky, nez u nas. Nastesti palac je klimatizovany, stejne, jako obchodni centra, restaurace a podobne. *Uvede na pravou miru, aby si nemyslela, ze tam snad lidem hori hlavy hned jakmile vyjou na slunecni svetlo, jako by snad byly pochodne.* No a samozrejme Egypt je jedna z nejlidnatejssich zemi sveta. * a potom jen zvedne prst do vzduchu a zatvari se strasne chytre.* a meli jsme i par faraonu a ti jsou pohrbeni v Udoli Kralu jak jest znamo. *Potom se jen uchechtne.* Ale kazda zem ma sve kouzlo. Sve pro a poti...*Pokrci nakonec jen rameny a nasledne ji ujisti, ze se ji na nic vyptaat nebude, protoze uz tak mu projde divka nesva, vydesena a on to nechce zhorovat a misto toho se pokusi ji rozptylit procazkou s nim a je rad, ze to prijala a tak s ni ted jde jednim z mnoha chodniku a nasledne se snazi navazat s ni konverzaci a tak se ji zepta, co ji bavi a posloucha jeji slova a usmeje se.* Pani, Spis bych te tipoval na klasicke princeznovske zajmy, Hudba, saty, sminky, vysivani kapesnicku se svym monogramem na jednom rohu kapesnicku, ktery nasledne venujes svemu chrabremu princi. * Popichuje ji s pobavenim v hlase a potom nakloni hlavu na stranu.* Bavi mne hudba, tanecni a rap. Sam se o neco poousim, ale neni to nic moc. *Zasmeje se.* A navic na ro nemam ani moc cas, jako korunni princ. *Rekne s pokrcenim ramen a potom zase koukne na Haper.* Potom mne bavi boc, posilovani, plavani, rychla auta a rad chodim behat hlavne pri vychodu slunce se scmy vlkem Imhotepem. *Zazubi se na ni.* No ohledne oho boxu, nekdy bychom mohli zajit treba do telocvicny, pokud ji tady maji a mohl bych te neco naucit, pokud bys mela tda zajem. *Poskrabe se na zatylku.*

Právě. Vidíme se poprvé a ty rovnou s takovým nadšením vyprávíš o své zemi. Je na tobě poznat, jak jí máš rád a jak jsi na ní hrdý. /Jako já byla kdysi na Austrálii./ To o tobě svědčí, že dobrým králem budeš. *Pousměje se na něj a pak se ho zvědavě zeptá, jestli je Egypt hodně rozdílný od Illey.* O faraonech jsem slyšela. *Pokýve hlavou.* Zní to hezky. /Ale plno lidí, větší šance narazit na rebela../ *Proběhne jí hlavou a je to věc, která jí odrazuje od toho chtít se do Egypta jednou podívat.* To rozhodně. *Přikývne, protože je to pravda. Na každé zemi se dají najít plusy a mínusy. Pak už se rozhodne vydat s ním na procházku a odpoví mu ohledně svých koníčků. Vlastně ani neví, jestli jsou to stále její koníčky. Připadá si jako úplně jiný člověk, než byla před třemi roky.* Hudba mě baví, džíny jsou daleko lepší, jak šaty, šminky jsou nuda a když jsem se snažila naučit vyšívat, akorát jsem si rozpíchala všechny prsty. Málem i ty na nohou. *Zasměje se, když si na ten velmi nepovedený pokud o vyšívání vzpomene. Její bratr jí to vždycky rád připomínal.* Máš vlka? To je hustý. *Ona nikdy neměla zvíře, takže když slyší, že on zvíře má a ještě takhle netypické, v jejích očích se zablýskne obdiv.* Tělocvičnu tady mají. Opravdu bys mě mohl něco naučit? *Zeptá se ho překvapeně.*

*Je unaveny, neni divu, taky ma za sebou nekolik hodin letu. Sice pohodlneho, ale i tak, protoze ho necekal, je unaveny a rozlamany. Na zadech ma jen velky turisticky batoh, viditelne sotva zpola plny, a na obliceji ma strniste. Za tu dobu, co byl pryc, se moc neholil. Rozhledne se okolo sebe a jen pokrci rameny, kdyz tu sveho nejlepsiho pritele nevidi. Jsou velke, tak, jak ho zna, se mu nekde schovava. Rozejde se proto tedy pomalejsim krokem dal od mista, kde ho vysadilo auto.*

*Dnes měl po dlouhé době přiletět jeho nejlepší kamarád, kterého znal už odmalička. Upřímně, dost se na něj těšil, byl zvyklý, že ho vidí denně a najednou byl pryč na tak dlouho. Měl přijet až za dva týdny, avšak to bylo pro Colina už dost dlouho, proto mu zaplatil letenky, aby tu byl hned. Přichystal si takové menší překvapení a to přesněji to, že se domluvil se Scarlett, s přítelkyní jeho kamaráda, že ho půjdou přivítat společně. Proto tedy došel až k její komnatě, načež zaklepal. Nikdy s ní nemluvil, ale teď měla alespoň čas na to, ji poznat.* Ahoj, Scarlett. *Jemně se na ni usměje a jemně kývne hlavou.* Tak co, jak se máš? Těšíš se na něj? *S úsměvem se na ni podívá, přičemž ji vede pryč z paláce, přesněji do zahrad.* Jdeme tedy do zahrad, tam máme sraz. O tobě vůbec neví. *Usměje se, doufá, že to udělá Josephovi radost. Na sobě má černé kalhoty a bílou košíky, ledabyle zastrčenou do kalhot.*

*Scarlett poslední dobou vůbec nic nedělala a spíš jen vysedávala v barech, za tu dobu co tu nebyl Joseph se vůbec nezměnila, jen dělala to co obvykle. Když zaklepe na její dveře, otevře a jen ho sjede pohledem. * Mám se dobře, děkuji za optání.* Pousmála se i když to tak vůbec nemyslela, ani se nezeptala jak se má on, vůbec jí to nezajímalo tak proč by se ptala že? Když zmíní jestli se na něj těší pousměje se.* jasně že ano..*Řekne tak nějak aby to nebylo blbý a pak už jde pryč z paláce.* Já vím že o mě neví *Zasměje se i když by ted nejradši nikam nechodila, chtěla ho vidět to sice ano.. Ale tolik týdnu uběhlo od jejich prvního setkání že ani nevěděla jestli si jí vůbec pamatuje.*

*Nevi co ma cekat. Vi, ze Colin vi, ze odesel od kralovskych strazi a ze je ted vlastne nezamestnany a nikdo mu v rodine nezbyl, takze Colin bude k nevydrzeni. Kdyz ho ale nikde nevidi, zamraci se. To byl nejaky jeho kanadsky zertik? Nikdy nevidel, ze by nejake delal, proto ho to docela mate, ale rozejde se tedy zpatky, bliz k zamku a k mistu, kde ho sofer vylozil, a sedne si tam na jednu z lavicek. Pocka jeste par minut, jestli se nahodou neukaze, a pak jde domu. I kdyz, bude sranda se hrabat ze zamku domu, kde od doby, co mamka umrela, nebyl.*

*Poslední dobou toho bylo vážně více, než dost. Odjel mu kamarád, jeho přítelkyně byla nakažená tím virem, přičemž ještě měl Colin spoustu povinností, jako budoucí král. Lotte tedy už je naštěstí zdravá, ale každý den byl na ošetřovně, kde si udělal i takovou svou menší pracovnu. Teď toho bylo alespoň o krapet méně, když se vyléčila Joseph znova přiletěl. Ještě předtím, než se vydal na místo, kde se má s Josephem sejít, vyzvedne Scarlett, jeho přítelkyni.* Není za co. Z jakého, že jsi státu? Omluv mě, o tomhle jsem s Josephem moc nemluvil. Tedy, ne, že bychom o tobě nemluvili. *Jemně se zazubí, přičemž se rozhlédne po zahradách.* /Prý, jak to tu zná jak své boty. Beztak to celý neprošel./ No, vypadá to, že mu budeme muset jít trochu naproti. *Uchechtne se, přičemž se se Scarlett vydá k bráně. Vezme to kratší cestou, tudíž když vyjdou zpoza jednoho rohu, přímo před nimi stojí Joseph.*

V paláci se nachází také zahrady plné květů, soch, fontán, ale i tajných zákoutí a romantických odpočívadel. Na každém rohu se pravidelně nachází stráže.

*Poslední dobou nebylo Crystal úplně nejlépe. Od doktora, ke kterému chodí na pravidelné prohlídky se dozvěděla, že má nemocné srdce, čímž ji akorát přibyly další problémy. Nikomu ze své rodiny neřekla, před dětmi chce stále vypadat stále, protože nechce, aby se o ní bály, ovšem neřekla to ani Hansovi. Nevěděla, jak mu to povědět, protože věděla, že i on je velmi starostlivý a jako král toho měl také hodně. Její otec před pár lety zemřel na srdeční příhodu, tudíž věděla, že je to dědičné a teď jí zbylo je doufat, že všechny děti budou v pořádku. Dnes se rozhodla jít do zahrad, kdy šla pomalým a ladným krokem. Na sobě má světle modré šaty a své havraní vlasy má rozpuštěné.*

*Malý a besny Isac sa hneď po príchode začal hrať na záhradách. Behal s mečom sem a tam. Na sebe mal čierne tričko a modré nohavice, ktoré mu vybral otec. Keď si trénoval jeden útok uvidel v dialke osobu. Skočil do kríkov a pozoroval ju. Spoznal v nej svoju matku. Mec nechal v kríkoch keďže ho mal zakázaný a keď prišla bližšie skočil na ňu.* Baaa *Zakričal a začal sa smiať.*

*Přemýšlela, přičemž se procházela po zahradách paláce. Měla teď chvilku odpočinku, která ji přišla vhod, protože byla docela unavená. Její zdraví už nebylo takové, jaké bývalo, bohužel. Ovšem radost ji stále naplňovala, hlavně díky Hansovi, Tobiasovi, Madieke a Isacovi. I když Isac byl uličník, stále ho milovala. Zrovna nad ním přemýšlela, když v tom na ni z keříku vyskočil právě její nejmladší syn.* Ty jsi mě tedy vystrašil, broučku. *Zasměje, přičemž mu rozcuchá trošku vlásky a klekne si k němu.* Copak tu děláš? *Zeptá se jej.*

*Hral sa z mečom keď však uvidel matku schoval sa aby ju následne mohol nastrasit. Keď uvidel matku skočil na ňu.* Ja? Ja sa tu hrám. *Povedal a usmial sa ako najväčší anjelik sveta. Zoskocil z matky dole a pozrel sa na ňu. Dal hlavu na bok a pozorne si ju prezrel.* Čo tu robíš? *Spýta sa a dá hlavu na druhý bok.*

*Vypadalo to, že její nejmladší syn Isac nic nevyvádí, za což byla ráda. Opravdu se ho lekla, ale na druhou stranu byla moc ráda, že na něj narazila. I když dokázal hodně zlobit, stále to bylo její nejmenší zlatíčko, za které by bez rozmyšlení položila život.* A s čímpak si hraješ? Nebo na co? *Usměje se a pohladí ho po jeho tvářičce. Obličejově byl takový mix jí a Hanse, ovšem chováním byl bohužel po někom jiným.* Já se tu jen procházím. Nezlobíš nikoho moc? *Zeptá se raději, ale na tváři má úsměv, aby šlo vidět, že to nemyslí nijak zle, ale že se jen tak ptá, pro jistotu.*

*Bol najlepší klamár aký existoval takže nemal problém klamať ani vlastnej matke.* Len tak, hľadám nejaké pekné miesta. *Usmial sa a objal ju.* Nie, ešte som nikoho nestretol, nie sú tu nejaké deti? *Spýtal sa a dal hlavu nabok. Veľmi rád by našiel niekoho, kto by mu nejak pomohol v jeho plane.* A nevieš kedy príde Tobias? *Spýtal sa pretože, by rád videl svojho brata ktorého má veľmi rád a bojoval s nim, on bol vlastne jediný, ktorý vedel o tom ze nikdy neskončil s mečom a boxom.*

*Nevěděla úplně, co byl její nejmladší syn zač a možná to bylo špatné, ale možná to bylo dobře. Nejspíše by si vyčítala, v čem a kdy selhala, což si říkala docela často, jestli je vůbec dobrá matka a jestli v něčem nezklamala Hanse.* Tak to jo, líbí se ti tu? *Usměje se a objetí mu oplatí.* Určitě tu nějaké děti budou, broučku. Stačí jen hledat, pár jsem jich viděla si hrát u fontány. *Zazubí se.* Někdy by ses tam mohl podívat, zdali tam nejsou,hm? *Nabídne mu s úsměvem.* To netuším, zlatíčko, ale určitě brzy. Klidně to i pro tebe zjistím. *Nabídne mu, načež ho líbne na hlavičku.* A co sestřička? Bavil se s už s ní? *Zeptá se jej.*

*Sledoval matku.* Áno, je to tu pekne. *Povie s úsmevom. Hlavne, že ma veľa času pre seba takže môže bojovať takmer stále.* Môžem. Ale teraz sa mi nechce. *Usmeje sa so zubami a ako najväčší anjelik. * Netreba, ale keď príde povedz mi to. *Povie diplomaticky..* Nie ešte som ju nevidel. Kde vlastne je? *Znova sa na ňu pozrel hlavou nabok.*

*Byla ráda, že se mu tu líbí. Tedy, pokud nelhal.* To jsem ráda, že se ti tu líbí. Tady jsme se s tatínkem poznali. *Usměje se, když na to zavzpomíná. Vše bylo tak kouzelné. Je vážně vděčná za to, že ho má.* Dobře. Můžeš tam jít samozřejmě, až se ti bude chtít. *Pohladí ho po zádíčkách.* Samozřejmě, povím. Stýská se ti po něm už teď, viď? *Pousměje se, načež se zmíní o Madieke.* Myslím, že v tomto vedru bude někde u vody, když ji tak miluje. *Zamyslí se.* /Ano, určitě tam bude. Však ona i u nás v království byla buď v knihovně, či v bazéně.*

Naozaj? Kedy? Teraz? *Spýta sa jej hneď tri otázky na to, že sa tu spoznali pričom otáča hlavu do všetkých strán. Jeho mala hlava nedokázala spracovať takúto vetu. Ani ho len nenapadlo, že by tu mohli byť pred rokmi.* Ani nie, len ma to zaujímalo. *Áno, neskutočne úprimný Isac je späť.* Je to možne. *Prikyvne keď sa začnú rozprávať o sestre.*

Před 21 lety, ve vnitřním prostoru tohoto paláce. *Pokýve hlavou a usměje se. Ráda to vyprávěla, vážně byla vděčná za to, že se narodila jako šestá a měla tudíž tu čest se poznat s Hansem, do kterého se tak bezhlavě zamilovala.* A poté, co mě požádal o ruku, jsme se procházeli tady. *Ukáže na zahrady, ve kterých právě spolu stáli. Následně se zasměje, když řekne, že mu nechybí bráška.* Mně chybíte stále, když jste pryč. I když jste jen třeba u babičky a dědy. *Pohladí jej po tváři.* Za chvilku budu muset jít zase za tatínkem.

Aha.. Ty si tak stará? *Vystrašene pozrel na matku. Dvadsať jeden rokov bola preňho neskutočne dlhá doba.* Takže táto záhrada je tiež stará? *ešte vystrasenejsie pozrel okolo seba. * Čo ak sa to podomnou prepadne! *Malý Isac podľahol panike a zavesil sa na matku.* My ti chybame? To akože nie len ja?! *Teraz sa od nej odlepil a nastvane prelrizil ruky.* Asi by si mala ísť. *Povedal ale nepozrel sa na ňu.*

*Podívá se na něj.* Už bohužel nejsem nejmladší, broučku. *Zasměje se jeho otázce. Věděla, že někdy něco takového přijde.* Ano, je stará. Velmi stará, ale je stále krásná. *Poví mu a když se na ni zavěsí, vezme ho na sebe.* Nemusíš se bát, je to pevný, zem se pod tebou nerozpadne jen tak. Není se čeho bát. *Usměje se na něj, načež mu řekne o sourozencích.* Chybíte mi všichni, protože jste všichni moje zlatíčko, Isacu. I ty. *Dívá se na něj, ale opatrně ho postaví na nožky.*

*Zasmeje sa. Síce si nevie predstaviť ako môže mať viac rokov ako on.. Jemu totiž nedochádza, že svet existuje už niekoľko tisícročí.* Krásna bude dokedy sa nerozpadne. *Povie a odváži sa postaviť sa na zem.* Len aby. *Povie a prezrie si ju.* Ale mal by som z tejto spoločnosti odísť. *Povie a odíde. Po mec sa vráti neskôr.*

*Liang sa ma dnes stretnúť s dievčaťom zo včera. Jej meno však už zabudol a tak sa rozhodol jej meno nahradiť slovami zlatko, pusa alebo niečo podobné.. Do piknikoveho košíka vzal zopár dobrôt. Nejaké chlebíky, zopár sladkých vecí a nejaké ovocie. Zabalil aj červenú deku. Vzal si na seba košeľu, ktorú si nechal viac rozopnutu ako zapnutú a vyrazil do záhrad. Keď tam prišiel rozložil deku, sadol si dostredu a čakal na dievča.*

*dneska má schůzku s asijským mladíkem v zahradách. Na sebe si vzala bílou, trošku průhlednou halenka a sukni. Vlasy má rozpuštěné a navlněné. */ Doufám že alespoň připraví piknik nebo tak něco/* nepočítá s ním jako s vážnou známostí, ale i tak ráda vidí když se muži snaží. Když dojde do zahrad nimi problém ho najít. Rozvaluje se na desce a opravdu má u sebe piknikový koš. * Hmmm tady se někdo snažil, to mě těší* mrkne na něj a s úsměvem si sedne*