Labyrint v zahradách paláce

*Včera navštívila bar dole ve městě. Líbilo se jí tam, takže tam zůstala až do brzkých ranních hodin. Dostala se do paláce skutečně pozdě. Probudila se teprve před hodinou. Na sebe si vzala dneska modré džíny a bílou mikinu. Vlasy si stáhla do culíku a trochu se nalíčila, aby na ní nebylo moc poznat, že je ještě unavená a má menší kocovinu, na kterou si vzala i prášek. Rozhodla se jít ven , aby si provětrala hlavu. Nakonec zamířila do labyrintu, kde snad na nikoho nenarazí.*

* aby si mohla naplánovat další postup, rozhodla se jít se projít na čerstvý vzduch. Večer se jí zdálo o Sawyerovi. To je další důvod proč chce přijít na jiné myšlenky. Za nedlouho se bude konat vánoční večírek a ona nemá ani vybrané šaty.*/ Možná bych mohla zajít za Charity a vyrazit s ní nakupovat. Třeba s ní bude sranda. A utuží to naše přátelství./* Usměje se pro sebe, když se blíží k labyrintu.*

*S menší kocovinou se prochází labyrintem. Čerstvý vzduch jí pomhá Po chvíli se skutečně cítí o něco lépe, ale pořád to není žádná sláva.*/Fakt bych se měla krotit../*Tohle ji napadlo několikrát, ale pořád se k tomu nemůže dokopat. Nevšímá si moc cesty a když před sebou uvidí postavu, zastaví se na místě a pozorně si ji prohlédne. Nezná ji a tak se rozhodne představit.*Ahoj.*Pozdraví ji.*Já jsem Lucya. A ty jsi?*Nadzvedne obočí v otázce.*

*s hlavou plnou myšlenek na ples a prince se prochází labyrintem, a  přemýšlí nad tím že Charity vezme s sebou na nákup šatů. Když se za ní z ničeho nic ozve cizí hlas trochu se lekne a otočí se za hlasem. Nedaleko ní stojí neznámá dívka a zdraví ji. Dojde k ní blíž*těší mě Lucyo. Já jsem Amélie.....Rosewood.* usměje se a natáhne k ní ruku*

*V labyrintku narazí na pro ni neznámou dívku. Upozorní jí na svou přítomnost tím, že ji pozdraví a zvědavě si ji přitom prohlíží. Přijme její ruku a potřese si s ní.*Jsi z Francie?*Zeptá se jí.*Slyším tvůj přízvuk.*Vysvětlí jí vzápětí.*/Z Evropy je stoprocentně./*Pomyslí si.*

Ano jsem z Francie .... můj otec je zde z diplomatických důvodu. * Usměje se při zmínce o přízvuku* přízvuk ještě trochu ladím, ale nechci se ho úplně zabavit... přeci jen francouzský přízvuk má něco do sebe. * Zasměje se*  odkud jsi ty smímli se prát? Někoho mi připomínáš.

*Podle přízvuku jí dojde, že bude nejspíš z Francie, a tak se jí na to zeptá.*Aha..*Chápavě přikývne.*Ten přízvuk je hezký, neřekla jsem, že ne.*Usměje se na ni, možná až moc přátelsky. Sama si není jistá, jestli to myslela upřímně anebo ne.*Z Ruska. Princezna.*Odpoví jí.*/Jo, při představení jsem neřekla příjmení. Jinak by jí to asi došlo, jestli se teda trochu vyzná v tom, které rody v jednotlivé zemi vládnout..*

* v labyrintu se potká nějakou dívkou. Jež podle přízvuku pozná že je z Francie.* Bože můj tady je to samá známá osobnost. *Nervózně že zasměje * už jsem měla tu čest potkat tvého bratra./ A mělo mi dojít že jsou příbuzní dřív/ * Tak nějak neví co říct*  těšíš se na vánoční večírek? Měla jsem v plánu zajet do města na nákupy ....kdybys chtěla můžeš se přidat.* Usměje se*

*Řekne jí, odkud pochází ona a zmíní i svůj titul. Uchechtne se.*Teď jsou tu zástupci snad všech království.*Pokrčí rameny.*Alexeie..*Usměje se.*Rovnou ti řeknu, že v mnoha věcech přehání.. *Upozorní jí.*/A rád si ze mě prostřednictví nic netušících lidí dělá srandu./Jo, celkem jo. Sice plesy moc nemusím.. Ale bude tam alkohol, což je zase plus.*Usměje se.*Hmm.. Možná bych se k tobě připojila.*Nic neslibuje.*Už zhruba víš, jaké šaty bys chtěla?

*Konečně má všechnu práci hotovou a tak si jde provětrat hlavu ven. Ještě předtím se teda stavil ve své komnatě, aby se převlékl ze svého černého obleku do modrých džín a šedé mikiny. Má toho teď hodně, když jsou jeho rodiče mimo a má opravdu co dělat.*/Takhle těžký to bude vždycky? Jak to může táta zvládat? I když jemu pomáhá máma../*Začíná chápat, proč je tak nutný, aby si našel manželku. Kdyby byl sám, asi by se z toho zbláznil a dlouho by to nevydržel. Dneska v sobe má tři kafe, ale ani ty mu nedokázaly dodat potřebnou energii. Pod očima má kruhy od nevyspání. Dneska naštěstí skončil dřív, ne jako včera skoro o půlnoci a on může jít do postele brzo. Když si jen vzpomene na pohodlnou postel, diví se, proč chodil vůbec ven, když se i tak jen pomalu vleče. Upřímně ani neví, jak se dostal do labyrintu. Naštěstí ho zná tak dobře, že ví jak se dostat ven, i když celou cestu sem ani nevnímal okolí.*

*Za těch pár dní v paláci, se v něm stihla již několikrát ztratit. Při svém štěstí, ale vždy nakonec dokázala najít svůj pokoj. Což považovala za poloviční úspěch. Horší bude, až nadejde den, kdy po ní někdo bude chtít, aby šla z jiné části paláce do jiné. Jo přesně toho dne se bála nejvíc. Stejně jako toho, že si musela vymyslet kostým na nadcházející ples. Vlastně to se také stalo její zábavou na posledních pár dní, kdy byla  ve svém pokoji. Kdyby jí aspoň komorné pomohly, ale ne, ty slíbily jen, že jí nalíčí a učešou. Ona samotná si potřebovala jí ven pročistit hlavu, aspoň na malý moment. Oblečení zvolila jednoduché, silnější černé silonky, jednoduché nízké černé kozačky, přes oblečení měla dlouhý kabátek, takže toho stejně moc nešlo vidět. Krom vlasů, se kterými nic nedělala, proto nejspíš poletovaly do všech směrů kolem jejího obličeje. Nejbližší východ ven jí zavedl do zahrad, konkrétně blízko dveří byl jeden ze vstupů do labyrintu. Aspoň doufala v to, že jich je víc. V ruce si nesla sešit a tužku, kdoví proč vlastně. Sama se celou dobu dívá spíše do země než před sebe, dělá to skoro pokaždé co přemýšlí o něčem. Jenže, když nedopatřením narazí do cizích zad, překvapeně vypískne. Nečekala, že zrovna teď někoho potká.* Já, moc se omlouvám. Nedávala jsem příliš pozor, přece jen. Kdo by skoro za tmy chodil takhle pozdě ven a..* Snaží se ze sebe dostat něco souvislého co by dávalo smysl. Patrně si nevšimla, že vysoký muž před ní je vlastně princ Sawyer. Neměla jak, byl k ní zády a ona se lekla.*

*Prochází spletitými uličkami v labyrintu. Moc nevnímá cestu, přemýšlí o svých rodičích, sourozencích a o tom, jak je těžký vládnout a dost často ho začínají hlodat pochybnosti, jestli vůbec dokáže vládnout zemi. Rozhodně ne sám a právě proto si musí projít Selekcí, kde si najde někoho, kdo mu s tím pomůže. Tento týden nepozval žádnou dívku na schůzku, neměl moc čas. Tohle je vlastně poprvé za tento týden, co má volno a jediné po čem touží vlastně je to, dostat se zase do komnaty, lehnout si do postele a už z ní nikdy nevstát. Když do něj někdo narazí a ten dotyčný nebo spíše ta dotyčná vypískne, lekne se více toho, než toho nárazu. Otočí se a uvidí Thylane. Díky tomu, že má mikinu hluboko v obličeji se ani nevidí, že to nejspíše nepoznala.*Thylane, to je v pořádku.*Řekne a sundá si kapucu, aby dívce došlo, že je to jen on.*Jsi v pořádku?*Ujistí se.*Mimochodem, ahoj.*Pozdraví jí a prohlédne si jí. Uvidí v jejích rukách tužku se sešitem.*Přišla jsi sem malovat?*Zeptá se jí zvědavě, aby mezi nimi nebylo takové ticho.*

*Možná nebyl zas tak dobrý nápad chodit do cizího labyrintu, ve kterém to nezná ani minimálně. Bylo jasně vidět jak je ztracená a zmatená, tohle místo bylo veliké a spletité. Skoro jako samotný palác, jenže tady to  všude vypadalo víc stejně než tam. Následoval i náraz to cizince, ze kterého se vyklubal princ. Překvapeně zamrká, když jej uvidí. *Sawyere. *Pronese jeho jméno snad stejně překvapeně, jistě podle hlasu by ho poznala snad kdekoliv, byla si tím skoro jistá.* Já hádám, že ano. Jen nečekala jsem, že do tebe narazím.* Vysvětlí naprosto vážně než se rozesměje, musí sama uznat, že slova co z ní právě vypadla, zrovna dvakrát inteligentně nezněla. Než se zase uklidnila a utišila, kývla i ona jemu na pozdrav.* Ahoj. *Zopakuje stejně klidně jako on, možná s krátkým úsměv. Jenže v tom zmíní malování a její pohled padne k sešitu.* Malovat zrovna moc dvakrát neumím, ale jsou v něm poznámky a náčrty kostýmu na ples.* Zamumlá tiše než mu sešit jednoduše podá, třeba jej to mohlo zajímat, a ona stejně už jen potřebovala doladit detaily. *Myslím, že jsem skoro u konce, jen mým komorným se zrovna nechce pomáhat.* Zazubí se nad tím a zavrtí hlavou, myslela si, že od toho tu ty komorné jsou.*

*Když do něj někdo narazí, uslyší vypísknutí, kterého se lekne více, než právě toho nárazu, ani jedno z toho nečekal, jak by taky mohl. Otočí se na dívku, ve které okamžitě pozná Thylane, jednu z účastnic jeho Selekce. Uchechtne se.*Jo, já to taky nečekal.. Kdo by to taky mohl čekat že jo? Leda, že bys to nějak plánovala, což by bylo fakt divný./Co to melu? Já potřebuju spánek, fakt že jo./*Sám sebe ani nechápe. Neví co říká. Jeho pusa pracuje rychleji než jeho mozek, takže si to, co řekl uvědomí až poté, co to už dávno zaznělo z jeho úst. Nakonec ji pozdraví a snaží se na tváři mít úsměv, aby vypadal trochu více živěji a ne jako zombie. Uvidí její sešit a zeptá se jí na něj./Aha, navrhuješ si to sama.. Jsem zvědavý. *Usměje se trochu více.*Nechceš mi nějáké své návrhy ukázat?*Moc rád by něco viděl. Pokrčí obočí.*Komorné ti nechtějí pomáhat? Klidně k tobě mžeme přiřadit jiné. Je to jejich práce, ti pomáhat, co nejvíce to bude možné a dá se říct, že i odměna. Všichni tady jsou nadšení z toho, že s vámi, účastnicemi, jen mluví.*Všichni lidé jsou lační po nových informacích ohledně Selekce, včetně služebnictva tady.*Takže některé jiné komorné jejich práci určitě vezmou s nadšením.

*Nečeká, že se zrovna tohle stane, ale takhle situace jí v ničem nevadí. Možná i naopak, řekla by že prince ráda vidí. Jejich poslední setkání  se jí nezdálo  špatné natolik, aby s ní nechtěl mluvit. Minimálně z jejího pohledu, on to skutečně mohl vnímat jinak. V půlce jeho slov, které stejně nechápala mu jednoduše dala prst před pusu, asi by to v jiném případě neudělala a hned poté co si to vlastně uvědomí ustoupí o několik kroků dál od něj. Neměla by se ho dotýkat, jenže bylo neslušné říkat, aby přestal mluvit. Tohle gesto oproti tomu bylo docela nevinné. Lehce se pousměje a přikývne, s tím že jednoduše otevře sešit na nějaké straně, kde byl náčrtek červených šatů s poznámkami, jako je konkrétní odstín, materiál, délka a jiné detaily, které kresbou nedokázala zachytit.* Na ostatních stránkách jsou boty, a ostatní doplňky. Dokonce jsem kvůli jedné věci musela napsat domů, pokud to moc nevadí. Otec nám když jsme byly se sestrou děti, často vyřezával něco ze dřeva.* Vysvětlí svou  ideu, když mluví o tom všem. Zněla vážně nadšeně i když náčrty byly jednoduché, zdály se více než čitelné. A nápad na vyrobení hůlky přišel poměrně okamžitě.  * Dokud nic vážnějšího nepotřebuji, jsem s tím v pořádku. Na samostatnost jsem spíše zvyklá, než na to aby se o mně někdo staral.* Skousne si spodní ret  a kývne hlavou. Nemyslí to jako stížnost, komorné jí přece měnit nijak nemusel. Nepřišlo jí to zatím tolik složité, na to aby je musela jakkoliv měnit.*

*Vlastně ani neví, co to říká. Podepsalo se na něm málo spánku a hodně práce. Proto asi mele úplné hlouposti, nebo minimálně jemu to jako hlouposti přijde. Když mu dá Thylane přes pusu prst, nadzvedne překvapivě obočí, ale pak se usměje. Zdálo se mu to celkem jako vtipné a i milé gesto. Navíc je rád, že ho zastavila od mluvení, když se do toho sám tak dokonale zamotal. Když mu vysvětlí, že to, co je v jejím sešitu jsou návrhy šatů na páteční ples zeptá se, jestli mu nějákké ukáže. On souhlasí a tak si stoupne vedle ní, možná spíše trochu za ni, aby přes rameno viděl na její kresby. Soustředěně se na ně dívá. Čte si poznámky k tomu a i když se zrovna v módě nevyzná, tady je to nakreslené vážně šikovně, takže se v tom celkem vyzná i on až teda na tu barvu. On prostě nerozeznává deset druhý červené, je to chlap, asi je to normální. S úsměvem ji poslouchá.*Nevadí, že jsi psala domů. Klidně tam piš denně./Musí jí rodina chybět, ale i ostatním dívkám./*Přece už v paláci jsou nějáký ten týden. Klidně si mohou s rodinami psát, v tom jim nikdo nebrání.*To je hezké.*Poznamená, když se dozví, že její otec jí a její sestře vyřezával ze dřeva.*/Je taková nadšená./*Pomyslí si. To se mu na ní skutečně líbí. Když se dozví o jejích komorných, znepokojeně se nad tím zamračí. Chce, aby jí komorné pomáhaly, jak to snad dělají u ostatních dívek v Selekci a ona neměla nějáké problémy se svou přípravou nebo tak. Nechce, aby byla nějak znevýhodněná. Přikývne.*Dobře, ale kdyby bylo potřeba, klidně mi řekni a já to zařídím.*Nabídne jí. Všimne si lavičky, která je kousek od nich a kývne k ní hlavou.*Neposadíme se?

*Vlastně je i ráda, že na její malé gesto nic neříkal. Možná se tak cítila, o něco míň nesvá než by byla, kdyby něco řekl, nebo kdyby její prst dal vlastně pryč sám. Tohle jí přišlo jednoduché a v pořádku, než aby ho nechala se zamotat do jeho slov. Musel toho všeho mít nad hlavu, chápe že toho má hodně. Uvědomila si to při jejich  prvním rozhovoru. Lehce se nepatrně zachvěje, když si uvědomí jak jí stojí blízko, a že je vlastně za ní. Nahlas si to asi nepřizná, to že jí vlastně trochu znervozňuje. * Rodina mi sice chybí to ano, ale nechci aby si častým psaním mysleli, že je něco špatně. /Taky nechci otravovat, kvůli sestře/*Poznámená tiše a povzdechne si nad tím, museli toho teď mít hodně a aspoň starost o ní se na nějaký čas odvrátila. Pousmála se a přikývla. * Prý kdyby nemusel zdědit rodinné povinnosti, chtěl být vždy řezbářem. Takhle to zůstalo jen jako koníček.* Usmála se, vypadala...vážně šťastně, láska k jejímu otci. Jistě měla ho ze svých rodičů o něco málo raději, ale rozdíl v rodičích nedělá. Otočí se k němu hned v ten moment, co na jeho obličeji spatří mračení. Naoko se zatváří naprosto vážně, s tím že jej lehce šťouchne do jedné z tváří, chce aby se zase usmíval.* Z mračení prý zůstávají vrásky.* Poznamená s kapkou pobaveného tonu ve svém hlase a nevinně se usměje.* Budu si to pamatovat.* Souhlasně přisvědčí, a ohlédne se stejným směrem. Vlastně ani není proti. Jen tedy zaklapne sešit a přikývne.* Ráda.*Zamumlá s dalším úsměvem, než počká na jeho pokyn a vydá se k té lavičce, která vážně od nich byla kousek. Chápala proč dali do labyrintu lavičku, z bloudění jednoho brzo bolí nohy.*

*To jak mu dá přes ústa prst ho trochu pobaví a zároveň se nad tím musí pousmát, protože mu to přijde vtipné. Stoupne si za ní, aby viděl na návrhy šatů, které je mu ochotná ukázat. Moc se mu její návrhy líbí. A i když on není nějáký expert na módu v tomhle se celkem vyzná a ví, co je co.*Je to vážně povedené.*Řekne.*Těším sem až tě v tom zítra uvidím.*Mrkne na ni.*Zamlouvám si první tanec.*Usměje se na ni znovu. Řekne, že nevadí, že píše domů. Naopak je to podle něj dobře, protože takhle se o ni aspoň její rodiny nebojí a ví, že je v pořádku.*/Narozdíl od ostatních dívek, jejíž většina byla zraněná na minulém plese../*Pomyslí si. Pořád si to vyčítá. Má pocit, že mohl udělat něco jinak a někomu pomoci. Nechce nad tím teď přemýšlet, tak zavrtí hlavou, aby podobné myšlenky vyhnal z hlavy./Doufám, že mi pak něco vyřezaného od něj ukážeš. Rád bych to viděl.*Řekne jí.*Jestli má tvůj otec aspoň poloviční talent v řezbářství, jako ty v navrhování, bude to určitě krása.*Ví, že ona má vážně talent, jde to poznat. Pak se zamračí, protože zjistí to o jejích komorných a když mu šťouchne do tváře, zasměje se.*Víš, že jsi roztomilá?*Zeptá se jí pobaveně.*Já se mračím celkem často, takže je to asi stejně v háji a vrásky budu mít už ve třiceti.*Pokrčí rameny.*Možná bych si měl pořídit nějáký krém proti vráskám..*Řekne spíše z legrace. Pak ji ujistí, že kdyby měla i nadále problémy s komornými, aby mu řekla a pak přikývne. Zeptá se, jestli se neposadí a přitom kývne hlavou k nedaleké lavičce. Po jejím souhlasu se vydá k lavičce a sedne si na ni, kousek od Thylane.*Proč jsi se vůbec takhle pozdě vydala zrovna sem? Nebála ses, že se ztratíš?*Zeptá se. On se tady vyzná, ale podle něj když je tady ona tak krátce, nemůže se tu vyznat tak dobře, aby se bezproblémově dostala pryč.*/Jestli jo, musí mít vážně dobrý orientační smysl./

*Jeho pochvala jí na tváři vykouzlila další z těch milých úsměvů, ona moc nekreslí. Ale jestli jemu se to líbí, nemohla přece namítat. Většinou dělá jen jednoduché nákresy, ale popisky často odvedly práci za ní. Zaculí se nad jeho slovy a přikývne. Sama se na svůj kostým těší a zajímá jí jak v něm bude vypadat.* Ráda ti věnuji první tanec, vlastně na něj máš právo.*Zazubí se nad tím, přece jen mohl si tancovat s kým chtěl a ona ani netuší jestli smí tancovat s ostatními hosty. Připadalo jí to trochu nevhodné, ale seznámení se se zahraničními hosty jako špatný nápad nezní. Kdyby s pár z nich prohodila několik slov, asi to nijak nebude na škodu, spíše naopak.  Domů se rozhodne napsat až po plese, přece dá vědět jak to dopadlo a podobně. Popíše jim svůj první ples, kterého se tu zůčastní, slyšela že poslední nedopadl zrovna dobře, a tak doufá, v opak.* Ukážu, velice ráda. *Pousměje se na něj s tím, že jen nejistě zavrtí hlavou. Jí samotné nepřijde, že má talent, ale její otec ho rozhodně má. Překvapeně se na něj podívá při jeho slovech, nejdřív několikrát zamrká, jakoby nemohla uvěřit vlastním uším.* Nevím, vlastně naposled mi tohle někdo řekl když jsem byla dítě. Ale jaké děti nejsou roztomilé.*Zamumlá krátce, přece i jeho nejmladší sestra vypadá roztomile a ona malou princeznu chce poznat, rozhodně ano. Důležitě začne na jeho slova přikyvovat, než se jednoduše zase rozesměje, protože to jinak ani nedokázala. Její smích byl lehký, zvučný...možná by se dal nazvat i příjemným na poslech.* Pozdě? Já ani nevím, potřebovala jsem na chvíli na vzduch. První dveře co vedly ven, byly ty před kterými byl jeden z vchodů do bludiště. Nejspíš se ozvala má dětská zvědavost.* Odpoví mu naprosto upřímně, jistě trochu se bála, že se ztratí. Ale když někdo na delší dobu zmizí, vydá se jej někdo další najít. Tak si to minimálně vždy myslela.*

*Moc se mu její nákresy líbí a ví, že má vážně talent.*Kdybys mohla.. Chtěla by ses živit tímhle? Návrhářstvím?*Zeptá se jí na jednu další zvídavou otázku. Chce se toho o ní dozvědět více. Co nejvíce bude možné. Řekne, že si u ní zamlouvá první tanec a po její odpovědi se na ni zazubí. Na každé akci se chce věnovat jedné dívce ze Selekce nebo nějáké menší skupince z nich. Třeba dvoum nebo třem. Jak se zdá, zítar to bude právě Thylane. Ostatní dívky se mohou bavit s dalšími hosty, tančit s někým jiným, protože on je prostě za jeden ples nestihne obejít všechny. Když se zmíní o tom, že její otec vyřezává do dřeva, hned doufá, že mu něco ukáže. Je na to zvědavý. A ví, že kdyby měl její otec jen z části talent jako má Thylane, musí v tom být dobrý. Zamračí se, kvůli tomu, jak se chovají její komorné, ale ona jej zase rozesměje, díky jejímu až někdy dětinskému, ale přesto milému chování. Zasměje se nad tím, snad poprvé tento týden někdo může slyšet jeho upřímný smích. Přijde mu roztomilá, což jí taky řekne.*Jo, všechny děti jsou roztomilé, ale ty jsi roztomilá i teď.*Usměje se na ni. Sedne si s ní na lavičku. Sedí celkem blízko, ale i tak je mezi nimi nějáký ten prostor. Zeptá se, proč se sem vydala tak pozdě.*Příště si dávej bacha. Lidi, kteří se tady nevyznají se snadno ztratí.*Řekne jí spíše starostlivě než napomínačně. Jen má strach, aby se jí něco nestalo. Kdyby tu zabloudila, než by ji našli, mohla by přinejmenším hnusně prochladnout.*

Zamyslí se nad jeho otázkou, snad asi poprvé. Tohle jí nikdy nenapadlo.* Kdybych nemusela zdědit rodinný podnik? Nejspíš by to byla jedna z možností, ale jsou věci ve kterých se cítím jistější, určitě to tak taky máš.* Mrkne na něj, společně s dalším úsměvem. *Stejně tak bych mohla profesionálně plavat nebo surfovat, jak jsem zmínila dřív.*Odvětí mu svojí odpověď na otázku, kterou nečeká a jistě jí trochu vyvedla z míry, na moment. Bylo od něj vážně milé, že zrovna s ní chtěl tancovat a ona si toho nesmírně váží. Přece se může věnovat sám komu uzná za vhodné. To, že zmíní svého otce jí přišlo jako docela fajn nápad. Její rodina je pro ni důležitá, i když jsou teď daleko, často na ně myslí. Jen co uslyší jeho smích, tak se jí oči upřímně rozzáří štěstím. Tohle bylo lepší.* Měl by ses smát častěji.*Poznamená tiše, myslí to pravdivě, smích mu slušel. Jenže on po několikaté zopakuje to jak je roztomilá, a její tváře tím začnou růžovět, proto jen nic neříká a nahrne si do obličeje pár pramenů vlasů. Sice je tma, ale i tak může něco zahlédnout.* Já vím, doufám, že mi jednou ten labyrint celý ukážeš. Ale za světla.* Navrhne mu klidně a přikývne, chápe jeho starost. Jí by se v horším případě snad nic nestalo, má v to největší naději. Zimy se nebála, a mohla z ní být snad maximálně jen nemocná. Lehce si přejede rukou přes jeden pramen co má ped obličejem a zadívá se mu do očí.*

*Zeptá se, jestli by bylo návrhářství tím, čím by se chtěla živit, kdyby měla tu příležitost.*Jo to mám.*Přitaká.*Ale podle mě by ses s tímhle dost dobře prosadila.*Pokrčí rameny. Vážně se mu její návrh zdá dobrý a je zvědavý, jestli ji někdy v budoucnu uvidí v dalších šatech, které navrhne sama. Pak zase přikývne.*Možná bych taky plaval.. Kdybych teda nebyl princ a s motorkama bych se neprosadil, zkusil bych tohle.*Pokrčí rameny. Plavání je také jeho koníček. Je rád, že přijme jeho nabídku prvního tance. Aspoň se už zítra nebude muset rozhodovat komu se bude věnovat. To je pro něj vždycky těžké, rozhodnout se, za kterou dívkou půjde. Pak se zasměje, což moc často nedělá.*Moc lidí ,i k tomu nedává důvody.*Dodá k tomu. Kldině by se smál, kdyby mu někdo dal důvod, ale moc lidem se tohle nepodaří. Řekne, že je roztomilá a když vidí, jak jí zrůžoví tváře, připadá mu snad ještě více roztomilá, než předtím, navíc když se to snaží rychle zamaskovat. Nechce ji nějak trápit, tak tohle nekomentuje, jenom s úsměvem tiše pozoruje. Není nějak nadšený, že se sem vydala takhle pozdě, sama, ani ne za doprovodu třeba služebné, která by je dostala ven. Dělá si o ni starosti, jako o každou dívku ze Selekce, protože nechce, aby se jim něco stalo a když se tak stane, vyčítá si to.*Neboj, ukážu.*Ujistí ji. Někdy ji tudy provede, ale jak řekla, až bude světlo.*A jak jsi prožila celý ten týden tady?*Zeptá se, aby prolomil to ticho mezi nimi. Je tu už nějaká čas a tak se chce vědět, co dělala, případně jaká místa navštívila a kde se jí nejvíce líbilo. Aby měl ještě nějakou inspiraci, až ji někdy bude chtít pozvat na schůzku. Už teď má pár nápadů, ale vždycky se hodí toho mít víc.*

Vážím si toho, že si to myslíš. *Zamumlá o něco méně rozpačitěji než předtím. Může nad tím každopádně víc přemýšlet, nebo se aspoň pokusit  procvičovat ve skicování dál, jako doposud, dělala to málo kdy a většinou, se tím ani nechlubí. Protože to ještě nikoho nezajímalo, to že se pokouší něco navrhovat, bylo to její. A teď to ví princ, který je před ní, něco takové nezamýšlí, neměla v plánu to zmiňovat. Zeptal se a ona upřímně odpověděla.* Možná bychom mohli plavat společně, nebo se aspoň potápět. Na motorce jsem ještě neseděla.* Přemýšlí nahlas nad svými slovy a vážně tak i v ten moment vypadá, poněkud více zamyšleně, nepřemýšlela příliš často. Z plesu díky jeho nabídce, už každopádně nemá obavy a bojí se hned o něco méně. Konkrétně části spojené s tancováním.* Je to škoda, ale rozumím ti.* Špitne tiše a svůj hlas zase o něco utlumí, připadá jí to vhodné. Díky té tmě kolem nich a tak podobně. Zamrká nad tím, když souhlasí s jejím návrhem. Je na ní vidět, to že jí to potěšilo.* Kromě neustálého ztrácení se na chodbách? Nedokázala jsem najít zajímavé místo, kde by se to tolik nehemžilo lidmi. Jinak je palác ohromný, ze vnitřka na mě působí ještě větší než z venku.*Přizná jednoduše, celou dobu  se mu přitom dívá do očí. Ve kterých se možná dokonce ztrácí. Skousne si spodní ret a svůj pohled skloní, když si uvědomí, že se asi dívá moc dlouho. Pramínek vlasů si strčí nemotorně za ucho, protože jí neustále padá a zavazí.*

*Usměje se na ni a dál to nijak nekomentuje. Pak se uchechtne.*To bude těžký vybírání, až tě někdy pozvu na rande..*Poznamená a pak se zamyslí.*Nebo ne. Řekni mi, kam bys chtěla? Potápět se na moři? Surfovat? Prozkoumat labyrint a dát si piknik? Projet se na motorce?*Vyjmenuje toho několik. Pro ostatní dívky má práci něco vymyslet, ale pro ni toho má zase moc. Někdy určitě využije i ostatní nápady, kromě jednoho. Ale prvně musí přežít první schůzky. Pak pár dívek vyřadí a půjde na třetí kolo schůzek, tak to aspoň plánuje. A ji si tady zatím plánuje nechat dlouho. Má si s ní co říct. Když řekne, že mu rozumí, pousměje se a přikývne. Zeptá se jí, co dělala tem týden, co v paláci už strávila. Přece už musela vidět nějáká místa, která by se jí líbila, no ne?*Jo, teď když je Selekce, je tu i spousta zahraničních hostů, takže je tu plno lidí. Je to vážně nezvyk. Víš, většinou je tu klid. Přece jen palác je vážně velký.*Na hodně místech nenarazí na člověka dlouho, ale vždycky, když tam jde teď, někdo tam je. Dokonalým příkladem je právě labyrint. Sem moc lidí nechodí a dneska tu narazil na Thylane, ale musí říct, že v tomhle případě je to skutečně milé setkání, protože se mu s ní dobře podívá a rozumí si s ní. Dívá se jí do očí, ani si neuvědomuje,že možná až moc dlouho. Když ona sklopí pohled, stočí ho taky k zemi a podívá se na své boty.*