Domek na stromě

*Zatočí jí ve vzduchu a když jí postaví na nohy, omluví se jí, protože si neuvědomil, že tím mohl ublížit dětem. Když slyší zase o šetření se, protočí očima.* Já jsem v pořádku. *Ujistí jí a pak řekne, že klidně může ten prsten vyměnit, pokud se jí nelíbí.* Dobře. *Usměje se na ní a pak si opře čelo o to její.* Už tě nikdy nikam nepustim. Jsi jenom moje. *Usměje se na ní zamilovaně a pak nadzvedne obočí a rozesměje se.* Já myslel, že tě bude mrzet, že se nebudeš moct napít na rozlučce se svobodou, kterou pro tebe určitě Lia naplánuje. Určitě jí plánuje už od doby, co viděla ten prsten. *Potřese pobaveně hlavou.* Až se dvojčata narodí budeme mít opravdu hodně co oslavovat. *Přikývne s úsměvem.* A na svatbě si připiju i za tebe. *Mrkne na ní.* Mám pocit, že asi nikdo neklečel před svojí holkou tak často jako já před tebou. *Zkonstatuje pobaveně.*

*Nevadí jí, že se s ní zatočil ve vzduchu, ale bojí se o něj. Když vidí, jak protočí očima, uchechtne se.*Slíbil jsi mi, že se budeš šetřit.*Připomene mu a pak přikývne. Doufá,, že mu vážně nic není a nehraje si tu na hrdinu. Ujistí jej, že se jí ten prsten líbí. Je nádherný a vybral ho on sám. Nechce ho vyměnit ani za nic.*Jsem jenom tvoje už dlouho. A navždycky i budu, to ti slibuju.*Nikoho jinýho nechce. Její srdce patří celé jen jemu.*A ty jsi jenom můj. Některá dívka se na tebe jen špatně podívá a okusí mou pomstu.. ve formě palačinek s okurkovou šťávou.*Řekne pobaveným hlasem. Řekne, že jí mrzí jen jedna věc a to ta, že si s ním ani nebude moci připít na jejich svatbě. Ale vezme si aspoň dětský šampus.*Lia to věděla?*Zeptá se docela překvapeně.*Na žádnou rozlučku jí naplánovanou jít odmítám.*Zasměje se.*I když.. když to bude společné spolu s ostatními, ani tak hrozný by to nemuselo být. *Uzná.*To ano.*Přitaká.*Ne, že to přeženeš. Nepotáhnu tě pak k nám do komnaty opilýho. Za trest bych tě nechala spát na gauči, jen abys věděl.*Řekne mu z legrace. Uchechtne se.*To asi ne no. Ale divíš se? Nikdo jiný takové podivné koníčky nemá.*Uchechtne se.*

Já vím a šetřím se, neboj. *Ujistí jí hned a pak jí řekne, že jí nikdy nikam nepustí, protože je jenom jeho.* Tak to by si všechny holky v okolí měly dávat pozor. *Přikývne naoko vážně, ale v jeho očích jsou znát pobavené jiskřičky. Pak zmíní rozlučku se svobodou, kterou už nejspíš Lia plánuje.* Když mě Lia a Sawyer navštívili na ošetřovně, ukázal jsem jim ho. Původně byl totiž plán jinej, ale narušili mi ho rebelové. *Přizná. Kdyby vše vyšlo podle jeho plánu, po oslavě Edelynne by si před ní klekl.* Mam pocit, že moje sestra se na tvůj názor moc ptát nebude. *Uchechtne se a pak protočí očima.* Neboj. Do němoty se neopiju. *Mrkne na ní a následně poznamená, že asi nikdo ještě před holkou neklečel tolikrát, jako on před ní.* To není podivný koníček. To je spíš miliarda kravin, co jsem dělal a následná snaha je zachránit, protože nechci ztratit to, co je pro mě ze všeho nejcennější. *Pohladí jí jednou rukou po tváři a druhou poté na břiše.* Moje snoubenka a naše dvě děti. *Usměje se nad tím.*

Jo, to vidím.*Poznamená pobaveně. To, že se s ní točí ve vzduchu jí nepřipadá zrovna jako šetření se. Když pak slyší, že ji nikam nepustí, protože je jen jeho ujistí jej, že jeho je už dlouho a vždycky i bude. Protože miluje jen jeho a vždycky bude. To už asi dokázala dostatečně vzhledem k tomu, kolik věcí mu odpustila. Řekne mu, že i on je jen její a ostatní holky by si měly dávat pozor, jinak se jim pomstí palačinkami s okurkovou šťávou.*To měly. I když je to dobrý..*Stojí si za svým. Když zmíní rozlučku se svobodou, vyděsí se a řekne, že nikam nejde. Překvapí jí, že to i Lia věděla, že má Jasper prsten.*Jinej? Co jsi měl původně v plánu?*Zeptá se ho zvědavě.*Mě se to líbilo takhle. Bylo to dokonalý.*Ujistí jej a políbí ho na rty. Následně mu řekne, že to nesmí přehnat na jejich svatbě, jinak bude spát na gauči.*To bych ti doporučovala, jinak žádná svatební noc.*Zmíní i tohle a trochu se přitom začervená. Poznamená, že to klekání si je vážně divný koníček, která má.*Jen aby..*Řekne naoko pochybovačně. Zamilovaně se na něj usměje a políbí ho do dlaně, kterou jí pohladí po tváři.*Jsem zvědavá na tvoji rozlučku se svobodou.. Sawyera bych se bála asi víc jak Lii.*Uchechtne se.*Jen doufám, že se nám ani jeden z nich nebude snažit kecat do samotné svatby.. Lia na mě nedostane žádný šaty s kilometrovou vlečkou, jen upozorňuju.

Tobě to chutná. Pro ostatní je to zhouba lidstva. *Zazubí se na ní, když se baví o palačinkách s okurkama. Pak už zmíní, jak měl ohledně žádosti o ruku jiný plán.* No.. Původně jsme měli jít po oslavě Edelynne na romantickou večeři, následovanou procházkou. Zastavil bych se s tebou na vrcholu romantického mostu ve městě a tam před tebou poklekl, zatímco by nám k tomu svítil úplněk. *Přizná, co měl původně v plánu.* To jsem rád. *Usměje se na ní zamilovaně a opětuje jí polibek.* Tak to si dám opravdu pozor. *Slíbí jí, když slyší o svatební noci a pohladí jí po červené tváři.* To nějakej zvládnu. Když tak na mě vylij kýbl vody. *Uchechtne se.* Tak to bys měla říct spíš jí. Ale kdyby něco, klidně se tě zastanu, stačí, když půjdu s tebou, Liu zašrktím a během svatby svážu, pak by to mohlo být v pohodě. *Zasměje se pobaveně. Ne, že by se mu to nelíbilo, takhle se svojí sestře pomstít, ale asi mu to neprojde.*

*Řekne, že jsou palačinky s okurkovou šťávou dobré a za tím si bude stát i nadále. Uchechtne se nad jeho slovy a nesouhlasně potřese hlavou. Prostě nechápe, jak mu něco tak dokonalého jako tohle nemůže chutnat. Zeptá se, co měl původně v plánu, protože ji to skutečně zajímá.*Kdo by řekl, že princ Jasper bude takový romantik..*Usměje se na něj. Ale stejně se jí asi více líbilo tohle, i když když začala ta panda hrát, lekla se. Bylo to dokonalé. Políbí jej s úsměvem.*Popravdě jsem nečekala, že si budeš pamatovat první písničku, na kterou jsme spolu tančili. *Tímhle ji skutečně mile překvapil. Pak řekne, aby to na svatbě nepřehnal, že jinak bude spát na gauči a žádná svatební noc nebude. U tohohle se klasicky začervená, ale snaží se to ignorovat. Uchechtne se.*Kýbl vody? No, když jinak nedáš.*Usměje se pobaveně. Řekne, že se bojí Lii, protože ji vážně nedostane do žádných šatů s kilometrovou vlečkou.*Svou sestru nezaškrtíš a ani nebudeš svazovat.*Zasměje se.*Já když tak rychle přiběhnu k tobě a společně se pak někam schováme. Zabarikádujeme v komnatě třeba. Ale to abychom tam udělali zásoby.

*Zamilovaně se na ní usměje, když ho nazve romantikem a obejme jí okolo pasu, aby si jí k sobě mohl přitáhnout o něco blíž.* Změnilas mě. *Pokrčí rameny.* Chtěl jsem to udělat tak, aby se to co nejvíce líbilo tobě. *Pousměje se na ní.* Protože tvoje štěstí je pro mě nejdůležitější. *Zkonstatuje a pak se uchechtne.* Já si pamatuju spoustu věcí. *Brání se hned se širokým úsměvem a pak jí poradí, aby na něj když tak vylila kýbl s vodou, kdyby to přehnal na svatbě s alkoholem.* Bude to lepší než přijít o svatební noc. *Mrkne na ní a pak navrhne, co by mohli udělat s Liou, aby jim dala pokoj ohledně jejich svatby.* Ale svázání Lii by byla větší zábava. A furt jí mam co oplácet. Třeba to, kolik věcí jsem za ní jako malej odnesl. Protože kdo by věřil takovýmu "andílkovi", jako je ona, že? *Pronese ironicky a u toho se nespokojeně zašklebí a pak na Charity upře prosebný pohled, aby mu svázání sestry povolila.*

*Před půl rokem by neřekla, že Jaspera nazve romantikem, ale je to tak. To, co vymyslel to dokazuje. Natiskne se na něj více a přitom se zamilovaně usmívá.*Vážně to bylo nádherný. Obě verze.*Ujistí jej.*Pro mě zase tvoje.*Chce, aby byl co nejšťastnější. Ví, že mnohdy pochyboval, jestli si to vůbec zaslouží, ale zaslouží a o tom ho bude přesvědčovat do konce života. Řekne, že ji překvapilo to, že si pamatuje tu píseň. Usměje se na něj. A když pak řekne, aby na něj vylila kýbl, hned souhlasí. To asi přece nenechá ujít když jí to tady tak ochotně nabízí.*Tak já tě když tak poliju tou studenou vodou no*Souhlasí pobaveně. Nelíbí se jí představa, že by její nejlepší kamarádku a svou sestru svázal, takže mu to nechce dovolit. Když vidí jeho pohled začne třást hlavou.*Tenhle pohled na mě nezkoušej! Stejně ti to nedovolím.*Řekne pevným hlasem, i když je z toho docela naměko, protože jí přijde Jasper takhle roztomilý.*Budete muset být každý na druhém konci místnosti. S protože Lia bude má svědkyně, tak u oltáře budu asi jen já, ona u zdi po mé levici a ty na pravé straně. To by šlo.*Naplánuje, jak to bude.*

Až budeme mít první výročí, strávíme ho tou první variantou. *Slíbí jí a usměje se na ní, když mu řekne, že je pro ní nejdůležitější jeho štěstí.* Počkat. Já neřekl studenou. Můžeš jí trochu ohřát. *Potřese hlavou a přitom se na ní zazubí. Pak začne vymýšlet svázání a úklid Lii někam pryč a snaží se přesvědčit Charity, aby mu to schválila.* No taaak... *Udělá na ní psí oči a smutně a prosebně zamrká. Doufá, že podvolí, protože on taky neodolal jejímu prosebnému pohledu v ZOO. Pak protočí očima, když začne hned plánovat rozvržení jejich svatby.* To přece nejde. Já jí budu muset obejmout. Mojí malou sestřičku. /Ideálně okolo krku a co nejpevněji za to, že ti vyžvanila to s těma lázněma. A pak půjdu obejmout i Sawyera./ *Proběhne mu hlavou.*

*Usměje se.*Jo, děti hodíme na krk tvým rodičům, kteří budou určitě nadšení.. A my si vyjdeme do města.*Uchechtne se. Děti by asi takhle brzo nenechala samotné. I když zase tak malé asi nebudou. Když se vezmou někdy teď, tak než se narodí, bude to půl roku a do výročí dalšího půl roku. Takže nebudou novorozenci, ale i tak. Uvidí se, ještě je dost brzo na to tohle řešit. Řekne, že ho teda polije studenou vodou a po jeho reakci se uchechtne.*To jsi neřekl.*Namítne s pobaveným úsměvem. Řekne, že svou sestru nebude škrtit a ani ji svazovat. Snaží se nepovolit, když na ni udělá prosebný pohled.*Nee..*Zaskučí, když vidí, jak dělá psí oči.*Tohle nedělej..*Potřese hlavou a zaboří obličej do jeho hrudi. Začne plánovat jak bude vypadat jejich svatba.*Jo, asi si dovedu představit, jak bys jí chtěl obejmout.*Protočí očima.*Nic nebude. *Řekne tvrdohlavě.*Přece máš svou sestru rád a my ji budeme potřebovat. Až tvoji rodiče budou mít dost dětí, šoupneme je k ní a Mionelovi.

Nebudeme jim je muset házet. Máma nám je ukradne hned po porodu a my je uvidíme, až budou umět běhat a budou se honit po paláci. *Zasměje se a pak hned namítne, že studenou vodu nezmiňoval.* Řekl. Zmínil jsem jenom kýbl s vodou. Studenou jsem schválně vynechal. Přece nechceš, abych zmrznul nebo dostal rýmu. *Zkusí vyjednávat a pak na ní udělá psí oči a prosebně zamrká.* No taaak.. To není fér, když se nekoukáš. *Zasměje se, když zaboří obličej do jeho hrudi a pohladí jí jemně po zádech. Pak zmíní objetí jeho sestry.* Rodinně. *Zazubí se a pak si povzdychne.* Tohle je nefér. Kdo řekl, že ty jsi šéf? *Založí si uraženě ruce na prsou a našpulí pusu, i když mu v očích svítí pobavené jiskřičky.* Jo, dobře, vyhrálas. Uděláme z ní chůvu. /Už vidim Mionela a Liu s dvojčatama../ *Proběhne mu ironicky hlavou a v duchu se nad tím pobaveně uchechtne.*

*Uchechtne se.*Jo, to je dost možný.*Uzná. Když pak řekne, že neřekl studenou vodu ona namítne, že to prvně nezmínil.*Rýmečka by byla určitě smrtelná nemoc.*Zasměje se.*Já bych tě pak zahřála a kdybys tu rýmičku skutečně dostal, aspoň bys měl výmluvu, proč se se mnou válet jen celý den v posteli. *Ona myslí na budoucnost. Když vidí jeho psí oči a roztomilé mrkání, skoro už řekne, že ano, ale nakonec zaboří obličej do jeho hrudi, aby na něj neviděla. Zasměje se spolu s ním a spokojeně se usměje, když cítí, jak ji pohladil po zádech. Řekne, že si dovede představit, jak by asi chtěl obejmout svou sestru.*Jasně..*Řekne pochybovačně a odtáhne se od jeho hrudi, aby se mu mohl podívat do čí.*Já.*Zazubí se na něj, když se zeptá, kdo řek, že je ona šéf. Zasměje se, když vidí, jak se urazil. Ví, že to dělá jen z legrace, protože vidí to pobavení v jeho očích.*Vidíš. *Stoupne si na špičky a políbí jej.*A už nebuď uražený.*Řekne pobaveným tónem.*Zatím máš jako šéfa jenom mě. Za půl roku už budeš mít tři.

No právě. Přece nechceš, abych ti umřel. *Prohlásí co nejvážnějším tónem hlasu a pak se zasměje spolu s ní.* Jako kdybys mě nenutila v tý posteli co nejčastěji ležet už teď bez rýmy. *Potřese hlavou.* Akorát bych tě nakazil. Ty bys se mnou celej den v tý posteli nebyla. *Rozhodne rovnou, i když se baví jen o teoretickém případu. Je nefér, že zabořila obličej do jeho hrudi, ale přijde mu to i roztomilé. Pohladí jí po zádech a pak se baví o objímání jeho sestry.* No jasně. *Zasměje se a zeptá se jí, kdo jí udělal šéfem.* Nefér. *Zhodnotí a uraženě si založí ruce na hrudi a našpulí pusu. Když ho políbí, usměje se.* Chci ještě jednu pusu. *Začne vyjednávat a ani jí nedá možnost jí odpovědět, rovnou se k ní sklopí a hladově jí políbí.* Ne, za půl roku budu šéfem já. *Uchechtne se a pak jí pohladí po tváři a krátce se koukne z okna. Překvapí ho, že už se setmělo.* Nejsi unavená? Venku už je tma. *Kývne hlavou k oknu.*

*Uchechtne se.*Na rýmičku by jsi neumřel.*Ujistí jej. Pak řekne, že by musel ležet s ní v posteli a uchechtne se.*Taky pravda.*Souhlasí s tím.*Ale než bude naše svatba, ještě to chvilku potrvá a to už budeš z tohohle zranění jako rybička. Pak bude potřeba něco jinýho.*Nenechá to jen tak.*Ale byla. Tak bychom byli nemocní spolu no. A ostatní by nám nemohli, takže bychom byli jenom spolu a nikdo by nás nerušil.*Usměje se jako neviňátko. Zaboří obličej do jeho hrudi a užívá si to, jak ji pohladí po zádech. Následně mu řekne, že to ona se prohlásila za šéfa. A teď může být rád, že má jen jednoho, ji. Za chvilku ale už budou tři. Uchechtne se, když řekne, že je to nefér a pak jej políbí, aby si ho tak nějak usmířila, i když ví, že se nezlobí. Chce mu dát i pak další, ale on je rychlejší, takže mu jen ten hladový polibek oplatí.*Když myslíš.. nechám tě zatím přitom. Osobně si myslím, že spíše dvojčata budou naši šéfové.*Řekne s úsměvem a pak se taky podívá z okna. Na jeho otázku přikývne.*Už docela ano. Navíc v komnatě budeme mít ještě jinou zábavu.*Skousne si ret a pak se ohne pro knihu vezeš prosím tu pandu?*Zeptá se, protože ještě tu má knihu a asi by sama všechno nepobrala. Pak se spolu s ním vydá směrem k paláci.*

*Společně s Lokim strávila od rána celý den v lese. Nechtěla se pořád zdržovat v komnatě a být v ní zavřená a ani se potulovat na místě, kde by se mohla s někým setkat, hlavně ne s někým z její rodiny. Cítí se špatně, kvůli tomu, že utekla a neozvala se, ale ty dva roky ve Francii, byly nejlepší roky jejího života a cítila se tam skvěle, možná jak nikdy předtím. Ráno se rychle jen nasnídala a dala jídlo i Lokimu, jinak společně strávili den venku, kde se dá říct, že se nejspíše schovávala. Bylo pro ni těžké se jen podívat na tváře Alessi a Wyatta. Těm se vyhýbá nejvíce, nikdy si nerozuměli a to, co jí navíc její sestra ji zabolelo. Se Stefanem to bylo jiné, protože s ním udržovala nějáký kontakt a nikdy jí ničím neublížil. Bojí se ale reakci mámy a Rhiannon. Přemýšlela i nad tím, co jí řekl Chris. Že teď to pro ni bude horší, ta pozornost médií. Možná ji tím na sebe přitáhla, ale i přes to, teď měla dva roky klid, kdy neměla žádnou. To jí za to stálo. Navíc teď bude zastíněna faktem, že Wyatt bude mít Selekci. Slyšela i jeho poznámku o zasnoubení. Přijde jí to všechno jako špatný vtip. */Proč zrovna s ním?/*Dojde do domku, který zůstal stejný celé ty roky. Vždycky to tu měla ráda. Líbilo se jí ležet v těch sítích. Což udělá i dneska.*Pojď Loki, neboj se.*Musí svého mazlíčka přesvědčovat. Ví, že jim nic nehrozí. Usměje se, když k ní váhavě přijde. Sama si lehne skoro až k okraji a počká, až si vedle ní lehne Loki, kterého s menším úsměvem začne hladit po hlavě, přičemž on spokojeně vrní.*/V jednom měl Wyatt pravdu.. On je spíše jako nějáká kočka./

*Nikdy nebyl ten typ, který by propařil každou noc někde v klubu nebo baru. Ale od doby, co přestal brát prášky, se změnil. Je to někdo úplně jiný. Nabitý energií. Má pocit, že dokáže úplně všechno, co si zamane. Od doby, co se tady ale potkal s Carou, nebo spíše Camille, se ale jeho mánie často střídá s depresema. A kolikrát z minuty na minutu. Bojí se nějaké akce, kde se má potkat se princeznou, kterou by si měl vzít. Jeho mysl pořád blokuje ten fakt, kdo tato princezna vlastně ve skutečnosti je. Právě teď je ve fázi deprese, takže si vezme svou kytaru a blok. V takovýchto náladách se mu nejlépe píše. Vydá se do zahrad a pak se rozhodne pro domek na stromě. Vyleze tam a jakmile vejde, uvidí, že už je tu obsazeno. Sjede jí krátce pohledem.* Schováváš se před fotografama? *Zeptá se jí, ale v jeho obličeji není vidět ani špetka pobavení, se kterým by to řekl běžně.* Necham tě tu. *Nabídne jí a pak se na ní ještě podívá a pomalu se otočí zpátky ke dveřím.*

*Lehne si do sítí a drbe Lokiho. Po chvilce se její myšlenky zbloudí až ke Chrisovi. Nechápe, proč jí neřekl, že jsou spolu zasnoubení.*/Třeba to neví, nebo si myslel, že bude lepší, když se to dozvím od někoho jinýho, nebo to chtěl oznámit třeba na akci, abych byla hezky vidět zlomená před fotografy./*Probíhají jí hlavou podobné myšlenky. Když někdo přijde, trhne hlavou. Spatří Chrise a hned zalituje, že šla sem.*/Ze všech míst v paláci musel jít sem.. Zákon schválnosti vážně funguje. Potřes hlavou.*Spíše před rodinou.*Řekne mu popravdě. Sama se zvedne.*Klidně tu zůstaň, já půjdu.*Přejde až ke dveřím i s Lokim, kterého ani nemusí pobízet, aby šel s ní. Ale u dveří se ještě otočí na něj. Nedá jí to a musí se zeptat.*Proč jsi mi neřekl, že jsme zasnoubení? Nevěděl jsi to? Nebo jsi se chtěl pobavit tím, jak budu reagovat, až se to dozvím někde veřejně?*Zeptá se jej přímo na to. Přece jen nemá smysl to nějak obcházet. Tohle ji zajímá a je skutečně zvědavá, jaká bude jeho odpověď.*

*Jelikož ho chytne zase deprese, vydá se ven s kytarou a blokem. Projde zahradami, které ho ale nijak nezaujali a poté vyleze do domku na stromě. Jakmile tam ale uvidí Camille, trochu ztuhne. Sjede jí pohledem a zeptá se na novináře. Kdyby byl v pohodě, zeptal by se, co se stalo a chtěl jí vyslechnout, ale teď dokáže jeho mozek fungovat pouze na vlnách své vlastní deprese a nedovolí nikomu jinému tyto vlny narušit. Jen přikývne a pak se otočí k odchodu. Překvapeně nadzvedne obočí, když kolem něj projde a po její otázce na ní chvíli nechápavě kouká.* Co? Jaký zasnoubení? *Uchechtne se a znovu si v hlavě přehraje její otázky. Nedokáže zadržet smích. Právě se jeho deprese přepla opět v mánii.* Ne, já nejsem zasnoubenej. Teda, ne s tebou. S nějakou Camille, ani jí neznam.. *Potřese hlavou a pak se nad tím sám trochu zamračí a jeho smích odezní.* T-ty jsi Camille. *Zkonstatuje tišším hlasem a podívá se na ní.* Ne, to ... to neni možný. *Zavrtí hlavou.* Protože jsi Cara. Jsi Cara a já...já jsem zasnoubenej s nějakou Illejskou princeznou.. Chutnaj ti banány? *Přeskočí úplně na jiné téma, aniž by to vůbec postřehl a jeho obličej se zase rozzáří, při zmínce o ovoci.* Dneska jsem si jeden dal a byl výbornej.

*Řekne, že se tu schovává před svou rodinou a je ráda, že se ji na to neptá. Pak řekne, že klidně odejde ona a rovnou se vydá ke dveřím. Ale před odchodem se na něj ještě otočí a zeptá se na to jejich zasnoubení.*No naše zasnoubení.*Odpoví mu.*/Jestli si dělal Wyatt srandu a já tu ze sebe dělám hlupáka.. Loki bude mít o jídlo na několik dní postaráno./*Zamračí se, když se začne smát. Nechápe, co mu taky přijde k smíchu.*Chrisi, tohle není vtipný.*Upozorní jej a založí si ruce na hrudi. Přikývne, když řekne, že ona je Camille.*Já jsem Camille Cara Schreave, Illejská princezna, ať se ti to líbí nebo ne. Neřekla jsem ti prvně své prvé jméno, teda ne to první. Nechtěla jsem, aby ti došlo, kdo jsem, aby to nedošlo nikomu.*Nechápavě ho sjede pohledem, když se zeptá, jestli má ráda banány.*Hele, s tebou fakt není něco v nepořádku. *Potřese hlavou.*A nesnaž se to svést na to, že se neznáme. Tohle chování prostě není normální.*Odmlčí se.*Řekneš mi o co jde? Nebo si to snad mám zjistit sama? Myslím, že vím přesně kam zavolat, abych se to dozvěděla./Přátelskej pokec s budoucí tchyní. Tu by fakt potěšilo, když zjistí, že její syn nejspíše bere drogy./*Přejde k němu blíž.*Alkohol z tebe necítím. O co jde?*Položí mu tu stejnou otázku a očekává na ni od něj jasnou odpověď.*

*Když se ho zeptá na zasnoubení, nechápe o co jde.* No.. Když se na to podíváš pohledem třetího člověka... Byli jsme spolu.. Já pro tebe nic neznamenám.. A teď říkáš, že se máme vzít? *Řekne jí pořád se smíchem. Pak ale jeho smích odezní a jemu dojde, že ona je Camille, což jeho mysl začne hned popírat.* Camille se mi líbí moc. I Cara je hezký. *Ujistí jí hned, aby jí neurazil a pak se jí zeptá na banány. Ten, co měl on ke snídani byl doopravdy skvělej.* Co? Ne. Jsem v pohodě. *Namítne hned se zavrtěním hlavy.* Je to normální. *Brání se a pak nadzvedne obočí.* Volala bys samotný francouzský královně? *Zasměje se.* Tak jí ode mě pozdravuj. Ona ti nic neřekne. Nesmí to nikdo vědět. *Pokrčí rameny a pak jednoduše padne na záda do sítí.* Tady by se dobře skákalo. Nemusel bych chodit nikam do města. *Začne uvažovat hned a podívá se pod sebe. Pak zase přesměruje pohled na Camille.* Víš, že ti to s Lokim sluší? Vypadáš pak docela nebezpečná. Budíž respekt a působíš jako nezranitelná. I když v sobě máš plno citů, který skrýváš. *Snaží se odvést pozornost od sebe k ní.*

*Potřese hlavou.*Já s tebou nejsem zasnoubená dobrovolně.*Řekne mu onen důležitý fakt.*A není pravda, že bys pro mě nic neznamenal. Byl jsi pro mě jako kamarád.. s menšíma výhodama. Nemůžu za to, že jsem se do tebe nezamilovala, jako ty očividně do mě. Člověk nedokáže ovládat, do koho se zamiluje.*Pak mu řekne, že ona je Camille. Řekne mu i své celé jméno.*Jo díky. Ale neřešíme jestli je moje jméno hezký nebo ne. Řešíme to, že jsme spolu zasnoubení a ty to prostě nechceš pochopit. Což bys měl a to rychle Pak třeba nějak přijdeme na způsob, jak se z toho dostat./Jen musíme spolupracovat a na něco přijdeme, určitě./*Chce tomu věřit. Když řekne, to o banánu, ignoruje to a zeptá se jej, co s ním je.*Ne není. Nechováš se normálně.*Potřese hlavou.*Když to bude nutné, zavolám klidně i jí. Když jí popíšu, co ti je, i kdyby mi to neřekla, sama to určitě bude nějak řešit. Třeba sem někoho pošle. Takže jo klidně ji zavolám a klidně ještě dneska. Její číslo nebude tak těžký zjistit.*Ví, že táta by jí ho dal, kdyby mu řekla, co se děje. Protože tohle se jí prostě jako normální chování nezdá. Sleduje jej, jak padne do sítě a jeho poznámku k tomu ani nekomentuje.*Nic neskrývám, jsme taková.*Zalže. Docela chabě. Protože on sám mohl během toho času poznat, jaká skutečně je, protože ve Francii velkou část své masky odhodila.*A neřeší mě, ale tebe. Alkohol z tebe nejde cítit. Takže jiné omamné látky? Zkoušel jsi drogy? Prášky?

*Pokrčí rameny, když slyší, že s ním není zasnoubená dobrovolně a pak se potichu uchechtne.* No jo, no jo. Nikdy jsem neřekl, že jsem do tebe zamilovaný. *Připomene jí, nebo aspoň má ten pocit, že jí to nikdy neřekl.* Chápu to. Jsem chápavej. /Třeba chápu, že mě nikdy milovat nebudeš../ Ty sama víš, že se z toho nedostaneme. *Sjede jí pohledem, protože moc dobře ví, že si to jenom namlouvá. Ze zasnoubení není cesty ven.* Chovám se normálně. Tohle jsem já. Přijmi to. *Podívá se na ní pohledem bez jakýkoli emoce.* To nejspíš ne. Ale dovolat se bude docela těžký. *Oba dva ví, že cizí čísla členové královských rodin zvednou málokdy kvůli tomu, že může jít o dotěrného novináře. Spadne na záda do sítě a pak začne nahlas přemýšlet o jeho nápadu skočit. Z toho rovnou přejde k tomu, jak Camille vypadá s Lokim po boku.* Lžeš. *Zkonstatuje a nakloní hlavu na stranu. Po jejích otázkách se na síti posadí.* Prášků mam v komnatě hodně. Já je vlastně ještě nevyhodil.. *Dojde mu.* Hlavně na to pak nesmim zapomenout. *Začne mluvit sám pro sebe, aniž by vnímal, že je tu Camille pořád přítomná.*

/Ani nemusels. Podle toho, co jsi řekl na chodbách to šlo docela poznat./*Řekne pro sebe v duchu, ale nahlas to nevytahuje. Nechce se s ním dohadovat ještě o tomhle. Potřese hlavou.*Třeba nějak jo.*Ona se odmítá vzdát té naděje.*Ne, nepřijmu to, protože tohle tvoje chování normální není. A když mi to sám odmítáš říct, zjistím si to sama.*Kvůli tomu klidně i půjde za tátou, kterému se snažila celou tu dobu vyhýbat.*Myslíš, že když bude volat někdo z čísla krále Illey, nezvedne to? Musí ho mít uložený.*Ví, že na sebe přece musí mít nějáké kontakty, ještě když domlouvali jejich zasnoubení. Když si pak lehne do sítě, řekne, že nic neskrývá.*Jo.. asi stejně špatně jako ty, víš?*Ušklíbne se. Zamračí se.*Prášky v komnatě. *Zašeptá si pro sebe.*Už raději půjdu.. Tady to nemá smysl.*Vzdá to a vyjde z Domku i s Lokim. Hned ale zamíří do komnaty Chrise, odhodlaná, najít ty prášky o kterých mluvil.*

*Poslední dny tráví prakticky jen ve své komnatě, a tak se dosti úspěšně vyhýbá Zaydenovi. Potkala Jentte, která s ním tráví skutečně moc času a ona jim přeje, aby byli spolu. Jí by to všechno ulehčilo. Kdyby se vzali krátce po tom, co by ona zmizela, bylo by to skvělé. Nemyslí si, že by tím Jentte jako královna Austrálie a Zayden jako král, měl problém. Naopak by spíš byli rádi, kdyby spolu byli šťastní. Dneska se rozhodne trochu zariskovat a vyjít ven, konkrétně k domku na stromě. Na sebe si přitom vzala černé šortky a bílé upnuté tílko. Rozhodla se trochu proběhnout,proto k domku dorazí udýchaná. Nahoru vyjde z posledních sil a pak padne do sítě. Lehne si na břicho a podepře si hlavu rukama. Sleduje les před ní. Tohle místo se jí docela líbí. Je tu klid a pravděpodobně sem nikdo moc nechodí.*