Pláž a moře

*Po bouchnutí následuje jeho omluva, jen si skousne spodní ret a pokývne hlavou. Příjme jeho omluvu bez větších problémů. Následuje občerstvení, kde si vybere něco dobrého a usadí se. Na oplátku mu i ona popřeje dobrou chuť a pustí se stejně jako on do jídla. Odpije si trochu ze své vody, aby jí náhodou nevyschlo v krku a líp se jí jedlo. Nadšeně se zazubí přitom co si vezme od ní vezme kousek košíčku, je z toho ráda. Při jeho slovech o vrácení se do páláce posmutní, vážně se jí popravdě nikam moc nechtělo. I když už dojedla, vezme si ješte do ruky pár kousků ovoce, které po cestě ujídá. Převlékne se zpátky do šatů a vrátí se k němu, tělo má suché, ale vlasy zase tak úplně ne, bude si je muset vysušit. Zamíří společně s ním do auta, kde se bezeslov posadí a nechá se odvézt zpátky. Nenamítá ani nic k tomu, že jí chce doprovodit. Celou cestu od auta až do své komnaty se usmívá, když jej drží za ruku. Tohle celé se zdálo tak kouzelné a jedinečné, a teď jejich den skončí a vše se zase vrátí zpátky.*Nápodobně také jsem si to moc užila, vážně se omlouvám, že jsi kvůli mě spadl.*Zamumlá ještě šeptem a s úsměvem.  Podívá se na dveře své komnaty, a pak zase do jeho očí.*Dobrou noc Sawyere.*Chvíli váhá, než se skutečně odhodlá k tomu, že mu dá pusu na tvář.* Krásné sny.*Šeptne ještě s úsměvem, než zmizí za dveřmi svého pokoje. Usmívá se, ten úsměv asi ještě dlouho nezmizí.*

*Po zakončení úspešnej operácii Fallon do seba vyliala polovicu baru, pretože dnes sa chcela baviť a alkohol sa predsa spája so zábavou, nie? Po 4. shote tequily sa postaví na nohy s jasným cieľom - chce si zaplávať. Preto zo seba zhodí šaty, nevediac, kde ich nechala. Tackavo mieri k moru, keď zrazu o niečo zakopne. Spadne na zadok a zo zeme zaostrí pohľad na daný objekt vďaka ktorému spadla na zem. Je to nejaký blondiak s tromi hlavami.* /A že draci žijú len v rozprávkach./ *Pomyslí si. Venuje mu opitý úsmev a predstaví sa mu. Je pohodlné pre ňu sedieť na zemi, ale asi rozhodne, že jej chýbal kolotoč, ktorý príde vždy, keď stojí na nohách. Preto sa na ne pracne vyškrabe s pomocou jeho tela. Keď už stojí, tak jej niečo napadne. Spomenie si na to, ako jej Alex povedal, že každého chlapa, ktorého kedy stretne, odradí. Že jej povaha je ako repelent. Proste každý, kto ju stretne, buď zomrie alebo radšej zdrhne. Spojí si to s tým ako ju barman nechcel obslúžiť a začnú sa jej slzy tlačiť do očí.* Nikdy som to nepočula. *Odpovie jednoducho. Pýta sa preto, že aj on je chlap. Síce má tri hlavy, ale ten fakt si môže odmyslieť. Nad jeho poznámkou sa zasmeje. Sama nevie či to bol vzlyk spojený s plačom alebo smiech. Odtiahne sa od neho.* Nikdy nebudem pre nikoho dosť. *Povie so smiechom a potom sa začne na mieste točiť. Všetko okolo je ako nejaký superrýchly kolotoč. Nakoniec sa jej zamotá hlava, ale nejako to ustojí.* Všetko sa točí. *Prehlási.* Idem si zaplávať. Maj ja. A staraj sa o tir tri hlavy. Jednu zanedbávaš. Stále sa mračí.

*Už se smířil s tím, že nikde němuž být jen tak v klidu, aniž by se mu něco nepřihodilo. Stejně jako teď mj spadne dívka k nohám. Podívá se na ni očkem a s pohledem, který naznačuje, že od něho by pomoct hledat neměla. Když si pomůže sama, jen se na ni mlčky dívá. Neuznal by to, ale docela se mu líbí, i když by to nikdy nepřiznal nahlas, na to je až moc tichý. Jakmile se zasměje nebo co to vlastně mělo být a poté ně řekne, jen se na ni nevěřícně dívá.* /Nebudu tady muset tišit opilou princeznu, že ne? To si nezasloužím. To je nejhorší trest za celý můj život. Vždyť tak hroznej člověk nejsem./ Třeba jo, to nikdy nevíš. *Poví ji jednoduše a pak protočí očima.* Logicky. Točíš se a jsi opilá, co bys chtěla. *Zamumlá a po jeji poznámce o třech hlavách se zamračí a poté ji chytne pevně za paži.* Chceš se utopit? Jestli jo, nebudu ti to s tvým stavem bránit. Jestli ne, měla by si jet zpátky. Do paláce. *Kysele se ušklíbne a dívku propaluje pohledem.* /Pak bych měl na krku její smrt, tu bych neplánoval./

*Väčšinu času sa pokúša pôsobiť sebavedomo, tvrdo a hádže okolo seba pichľavé poznámky. Lenže teraz do seba vyliala asi polovicu fľaše tequily, takže táto jej maska odpláva do stratena. Zostane len to zraniteľné ja, ktoré v poslednej dobe dostáva dosť zabrať. Pripadá jej, že ju len každý odmieta. Vždy túžila, že keď sa konečne dostane von zo svojej zlatej klietky, tak si začne užívať života. Získa sebavedomie. Získa zážitky. Namiesto toho ju jeden chlap posiela do kláštora, ďalší ju úplne ignoruje a toho tretieho, ktorého stretne, tak ten má pre zmenu tri hlavy. Nad jeho poznámkou sa zas zasmeje podobne, ako to spravila pred chvíľou, takže sa nedá rozoznať , či je to plač alebo smiech.* Nikto ma nikdy nepobozkal. Stačí ti to ako dostatočná odpoveď? *Ak teda nepočíta ten moment, čo sa na ňu nalepil Alex a skoro ju znásilnil.* Svet je kolotoč. Raz do neho nastúpiš, zo začiatku sa cítiš fajn, ale potom ti z všetkých tých sračiek okolo teba len príde zle. *Prehlási, hneď ako sa dotočí a potom dostane skvelý nápad. Plávanie v mori s niekoľkými promile v krvi je predsa úplne v poriadku, nie? Už začne vykračovať tým smerom, keď ju neznámy zastaví. Mierne sa zakymáca a zdvihne neistý pohľad k jeho tvári.* Ja by som najradšej šla domov. *Poznamená pravdivo. Skutočnosť je taká, že svoj domov posledných 7 rokov nezažila, pretože ju otec šupol na internátnu školu. Domov prišla len na Vianoce.* Do B-E-L-G-I-C-K-A. *Vyhláskuje pred ním a pri každom jednom písmene mu prstami  šprgne do nejakej časti tela. Pripadá jej to neskutočne vtipné.* Ale ja si chcem ísť zaplávať. Tak poď so mnou.

*Na dívku se dívá s povytaženým obočím, klobouk má skoro spadnutý do čela, takže si ho musí posunout tak, aby přes něj viděl. Už by byl radši v ghettu, v bezpečí, kde nejsou žádný padající princezny, který očividně nemaji nic jiného na práci než pít. Pořád se na ni dívá a důvod, proč už neodejde směrem ke své motorce je ten, že ho dívka zaujala a nechce mít na krku to, až třeba spadne do vody a utopí se. Po její odpovědi jen zakroutí hlavou a povzdechne si.* Vždyť máš na to celý život čas. *Ušklíbne se a mávne nad tím rukou.* Na tom něco bude. Divím se, že něco takového princezna řekne. *Zašklebí se a má co dělat, aby se vážně neotočil, ale na životě té dívky mu aspoň trošku záleží. Není to nějak hodně, ale aspoň trošinku ano. Tahu ji chytne za paži a rozhodně ji nebude pouštět. Jakmile ale princeznička vyhláskuje kam chce domů, obočí svraští a u toho nechává do sebe dloubat prstem.* Ty si z Belgie? *Dívá se na ni zmateně než ji dojde, kdo je a za paži ji přitáhne pevněji a blíže.* Já tě z té vody tahat nebudu, tahu tam nepůjdeš. Zrovna já bych nechtěl mít na svědomí smrt belgické princezny. *Zašklebí se na ni a nepřestává ji držet.*

*Nad jeho slovami tvrdohlavo pokrúti hlavičkou.* Nemám. Hneď, ako sa vrátim domov, zas ma zavrú do klietky. A to už tento raz neprežijem. *Hovorí mu pravdu. Prvýkrát po dlhej dobe je k niekomu úprimná. Môže za to však ten alkohol. Veď prvé roky života, strávila zavretá v paláci. Potom vymenila klietku za klietku. Zavreli ju v internátnej škole. Ona ten pocit nenávidí. Znova stratiť slobodu jej pripadá ako by niekto nad ňou vyniesol rozsudok smrti. Práve tu v Illey ju chcela získať, ale nedarí sa jej to. Zlyháva. A začína byť presvedčená, že si zaslúži byť niekde zavretá, pretože si slobodu asi ani nezaslúži. Nad jeho slovami sa pousmeje, podíde k nemu a jednou rukou ho potľapká po líci, ako to robí sestra mladšiemu súrodencovi.* Si hlupák, keď si myslíš, že pozlátko paláca prináša šťastie. Je to peklo. Z ktorého nikdy neujdeš. Nikdy. *Poznamená, potom odstúpi, pousmeje sa a zas sa zatočí na mieste. Je na nej vidno, že to prehnala. Potom je už však zaneprázdnená tým, že mu vyťukáva do tela, miesto, z ktorého vlastne pochádza.* Áno, z môjho osobeného pekla. *Zazuzí sa naňho. Chce si ísť zaplávať. Možno jej to vyčistí hlavu. Už sa nebude cítiť tak zúfalo. Musí to aspoň skúsiť.* Ja umierať neplánujem, Klobúčik. *Znova mu venuje úsmev.* Si Superman alebo čo? Môže ti byť so mnou jedno… pusti ma… a ja tam pôjdem.

Tak to asi princezny někdo mívají. Jaký neštěstí se narodit mezi boháče a zebezpečenou rodinu. Tohle co se děje tobě je asi riziko. *Pokrčí rameny a v obličeji si stále nechává jeho kamenný výraz. Dívky mu je možná ale trošku líto, i když ji to vážně neplánuje říct na hlas. To nemá zapotřebí * Byl bych hlupák, kdybych v nějaké zlaté kleci chtěl žít. Ale až takový hlupák nejsem. *Zašklebí se a jen pokrčí rameny.* To říká každý, že neplánuje umřít. A nebo že ho nikdo nezabije, ale pak se stane přesný opak. *Zašeptá těsně u jejího ucha a nakonec ji tu ruku pustí. Však ať si dělá co chce, mu to vážně může být jedno. Tohle si snaží vtlouct do hlavy.* Přesný opak. Považuješ za Supermana někoho, kdo zabil někoho z vlastní rodiny? *Opět ji to zašeptá a pustí. Potom odejde, ale stojí pořád tak, aby na ni viděl a potom jí třeba mohl hlídat, jestli se vážně nezačne třeba topit.*

*Keby len tušil, že jej život rozhodne nebol ako ostatných princezien. Ona sa narodila v krajine, kde zúrila vojna a hladomor. Rodičia ju zavreli v paláci, aby ju ochránili. A potom ju na niekoľko rokov poslali preč. V postate ju odstrihli. Rodičov videla len na vianočnom plese a vo vlastnom paláci bola cudzincom. Nad jeho slovami sa pousmeje, pretože pri takto vysokej hladine alkoholu jeho sarkazmus nepochopí.* Je to nešťastie. *Odvetí, ale viac to nerozvádza. Je zamestnaná točením sa na mieste a slovami o zlatej klietke.* Tak nesúď, pokiaľ si v nej nestrávil celý život. *Poznamená a potom sa dostanú k tomu, že sa asi v tom mori utopí. Teda, podľa neho, podľa nej si užije skvelú zábavu.* Ja nechcem zomrieť. Ešte som totižto nezačala žiť. *Odvetí a v celku jej odľahne, keď ju konečne pustí. Nad jeho slovami sa teraz nezamýšľa. Na to má teraz príliš vygumovaný mozog.* Tak si Batman, Temný rytier. *Poupraví svoje tvrdenie a hneď ako pán Klobúčnik odíde, vydá sa k moru. Tackavo, pomaly, ale nakoniec si už chodidlá máča v chladnejšej vode.* /Na čo čakať... hodím sa tam celá./ *Poznamená a skočí neoratnú šípku. Pod hladinou jej však príde prudko zle. Začne vodu prehĺtať, lebo sa dusí. Kope nohami, ale ani nevie, kde končí more a začína hladina. V hlave cíti tupú bolesť, ktorá len dokazuje, že jej dochádza vzduch v pľúcach.*

*Na dívku se jen dívá stále s vytaženým obočím. Jeden volný pramínek vlasů, který se mu dostane z pod klobouku do obličeje si odfukne a znovu ho zastrčí pod klobouk. Po její poznámce mlčí, protože nemá nějakou náladu se s ní dohadovat nebo vůbec vést nějaké dlouhé rozhovory, jelikož už jen ta chvilka co tu s ní je, mu bohatě stačila.* Zkus si žít už od malička na vlastní pěst. Krást, aby ses uživila, být daleko od své matky, ale při tom ve stejném domě, vidět její vraždu. *Zasyčí na ni docela dost podrážděně, proto radši odvrátí zrak, aby se trošku uklidnil. Poté několikrát už jen protočí oči a sleduje ji s rukama v kapsách. Nakonec poodejde, ale ne úplně. Stále ji sleduje. No, když nakonec do té vody jde, unaveně si protře dlaní obličej a vydá se směrem k moři. Když občas vidí na hladine jen nějakou část jejího těla, povzdechne si. Ale nejde nějak rychle, však na co, je to její vina. Až teprve když se dostane k vodě, sundá si klobouk a mikinu a do vody skočí. Chytne ji kolem pasu a už s ní plave ke břehu. Tam ji ne moc něžně položí na zem, spíš ji tam skoro odhodí a ruce si založí na hrudi.* Tak co? Kdo měl pravdu? *Zašklebí se na ni a natáhne se zase peo klobouk i mikinu ignorujíc fakt, že je celý mokrý.*

*Počas jeho slov zatočí svoje točenie nie sa na mieste, pretože asi to, čo jej hovorí, má byť dôležité.* Ja svoju rodinu ani nepoznám. Vždy sa ma zbavili. Zavreli ma. Zahodili kľúč. Zažila som hladomor. Strieľali na mňa. Utekala som a zabili mi členov rodiny. Ak si už ktokoľvek, tak jediný rozdiel je v tom, že ja som mala peniaze a ty nie. Ale poviem ti novinku, Klobúčnik, peniaze a prestíž ti šťastie neprinesú. Len utrpenie. *Keďže vypila toho viac, ako by mala, jej preslov bol pomalý a občas sa mu mohlo zdať, že každé slovo, ktoré sa jej rynulo z úst, trvalo celú večnosť, dokým ho vyslovila. Potom jej ale Klobúčnik dá konečne pokoj a ona si ide zaplávať, lebo verí, že jej to more pomôže vyčistiť si hlavu. Zo začiatku to tak možno aj je, ale potom skončí šípku a všetko sa pokašle. Do pľúc sa jej namiesto kyslíka tlačí voda a nevie sa dostať na hladinu. Ona tu zomrie. Ona tu fakt zomrie. Jej zúfalý zápas s oceánom jej prekazí silné zovretie rúk, ktoré ju začne ťahať smerom k brehu. Nebráni sa. Nejako jej na to nezostali sily. Keď je na brehu a on ju nežne hodí na piesok, tak to akurát spôsobí to, že začne vykašliavať vodu z pľúc. A rovnako aj to, že vytriezvie. Jeho slová ignoruje. Chvíľu len leží na zemi. Skoro sa utopila. Skoro tam zomrela a to ešte nič nezažila. Ona to tak nenechá. Nemôže. Potom sa posadí a dlho sa naňho zadíva. Potom sa postaví a podíde k nemu tak, že sa jej telo skoro dotýka toho jeho. Asi od nej čaká ďakujem, ale to by tu mohol čakať dovtedy, dokým by nezošedivel.* Tvrdil si, že to raz príde a že podľa teba ujdem. Tak to dokáž. Jeden bozk a už nikdy nemusíš mať s nafúkanou princezničkou, ktorou opovrhuješ nič spoločné. Pokiaľ teda nie si orientovaný na opačnú stranu.

*Poslouchá ji a potom, co řekne má co dělat, aby mu kamenná tvář nezměkla a ona de nestal zranitelným.* Možná nejsme až tak rozdílný, ale ti zazobanci, ubližují všem. Netuším, jak to chodí u vás, ale tady si ty svině nechávají vše pro sebe a těm dole nedaj nic. Proto je mezi námi rozdíl v bohatství a chudobě. Já kradu, přežívám, jsem plný pomsty. Ty si naštvaná na své rodiče za to, že tě chránili. Ale jo, ty tvoje přiopilé řeči nějaký smysl mají. *Pokrčí rameny a potim jen sleduje, jak jde do vody. Je mu to jedno, co se s ní stane, ale zemřít ji nenechá. Možná přeci jen je nevinná a není toho typu jako princezničky tady a až na její otravnost toho tolik neprovedla. Proto za ní jde, a ještě před tím než do vody skočí, dáva si pozor, aby jeho nůž, které y nosí u sebe pořád, nebyl vidět. Když ji vytáhne rychle si zase vezme mikinu, takže už vidět nejde. Poděkování anj nic takového od princezničky nečeká, ale to nečeká ani to, co řekne. Její obličej chytne megi ukazováček a prst a zakroutí nad ní hlavou.* Bláznivá holka. Myslíš si, že z takového polibku budeš nadšená? Když to bude polibek, které y si vynutíš? Pak tě nimdo nikdy nepolíbí. A ještě dlouho stůj tak blízko a v té vodě skončíš znovu. *Zamumlá a následně ji odstrčí, načež se vydá ke své motorce a doufá, že se dívka za ním nerozhodne jít. I když na druhou stranu pi ton touží, aby za ním šla, ale sám neví proč. Nejspíš aby ji do te vody mohl znovu odnést.*

Rebeli zabili môjho strýka a tetu. Zostalo po nich ročné dieťa. Je to na oboch stranách mince, Klobúčnik. *Odvetí a naschvál mu do jeho klobúka šprgne, aby ho naštvala zas o niečo viac. Baví ju ho provokovať. Hlavne, keď je opitá a jej mozog skrátka nefunguje.* Moji rodiča sú pre mňa cudzí ľudia, ktorí ma zničili. *Pousmeje sa, čo sa k tomu, čo práve povedala vôbec nehodí. A potom sa započne jej cesta do vody. Nejako dúfa, že tá voda jej odplaví všetky zlé spomienky a myšlienky. Že jej pomôže ešte lepšie ako niekoľko pohárov tequily. Nakoniec to však skončí, že sa skoro utopí, takže jej veľká plán, ako si vyčistiť hlavu jej asi veľmi nevýjde. Teda, keby tam zomrela, tak by asi mala hlavu čistú navždy. Z vody ju však vytiahne pár silných mužských rúk a tým ako ju šmarí na zem, jej vyrazí dych a to spôsobí, že všetku vodu z pľúc vykašle. Cíti sa akoby ju niekto vyfackal a možno aj preto opitosť od nej utečie. Chvíľu tam len tak leží na chrbte a díva sa niekam do blba. Potláča slzy. Je zúfalá. Možno z toho dôvodu sa postaví, pristúpí k nemu bližšie a navrhne niečo, čo podľa nej vôbec nie je zlá ponuka.* Aha, tak ty si teda eunuch. Prepáč, že som ťa obťažovala. *Odvetí mu a to, ako sa jej jeho slová zaryli pod pokožku, sa pokúša nedať najavo. Čo ju však ešte viac vytočí, je to, že sa ten Klobúčnik vydá preč.* Sakra... *Dobehne ho aj na vratkých a vysilených nohách. Postaví sa pred neho, aby mu znemožnila odísť.* Ty snáď veríš na také žvásty ako je pravá láska? Že jeden sa na druhého pozrie a všetko sfarbí do odleskov dúhy? Tak potom si tedá blázon bez mozgu, ak si to teda myslíš. Asi ťa sklamem, ale nič také neexistuje. Existuje len vášeň a príťažlivosť. Nič viac, nič menej. Ale ak čakáš, že sa ti zjaví dokonalá panna stvorená z morskej penny a venuje ti bozk, ktorý tvoje srdce premení na lupene ruží, tak si len ďalej čakaj. Možno dostaneš rozprávkový koniec a budete s dotyčnou vraždiť pohľadmi až do skonania sveta. Želám ti to, aj keď sa to nestane. Ja si nájdem niekoho iného, kto nie je tak naivný. A kto nie je eunuch. Dobrú noc. *Skončí svoj preslov pri ktorom mávala rukami a v celku sa doňho vžila. Nezabudla do neho párkrát aj strčiť a vraždiť ho modrými očami, v ktorých sa odrážali iskry.*

Dělali svoji práci, stejně jako ji děláme i my tady. *Tak nějak ji prozradí, že je místní rebel, pokud jí to ještě nedošlo a jen si propaluje kamenným pohledem.* To mi je velice líto, princezničko. *Ušklíbne se a díky téhlé opilé dívce mu jde nálada ještě více dolů, než s ní sem přijel. Tuší, že je dívka za střízliva možná i fajn, doufá v to, už jen kvůli sobě, kdyby ji někdo za střízliva potkal a taky kvůli ostatním mužům. Potom se ale dívka rozhodne jít do vody a on si teď vážně zahrane na Supermana a z vody ji vytáhne * /Udělal jsem jeden dobrý skutek, na celý život mám vystaráno./ *Po její nabídce se ale rozhodne odejít, jelikož nemá náladu na líbaní dívky, kterou právě pofkal. Není jak většina chlapů, kteří by byli rádi na jeho místě. On neznámou dívku políbí jen párkrát za čas a teď ten čas vážně není. Když ho, doběhne, otráveně se na ni koukne, přičemž protočí očima.* Neříkám, že věřím na pravou lásku. Jen si myslím, že když budeš nutit každého chlapa, aby ti dal pusu, nestane se to, protože na to moc tlačíš. A nemůžeš vědět, jestli nechci být dokonce života sám. Ja lásku, ani polibky k životu nepotřebuji *Zavrčí na ni a znovu protočí očima. Nerozloučí se s ní, nic. Jen mlčky odejde ke své motorce a odjede kknecnez zpátky fo ghetta * /Jestli něco takovýho potkám pokaždý, když se vydám mezi zazobance, radši už na jejich akce ve městě chodit nebudu./

*Od té doby, co se stalo při dalším útoku a on přišel o Arowen, vypadá jako chodící mrtvola. Moc toho nenaspí, snaží se se vymyslet cokoliv, co by jí mohlo pomoct, aby tam nemusela být zavřená věčně. Do dneška byl zavřený jen v ghettu, protože nemá zrovna náladu na nic. ani na hraní v barech, protože ví, že tam nebude nikdo, kdo by chytal jeho tričko a na koho se může pořád usmívat. Ale dneska se už rozhodl vylézt ven a pvní místo, kterého napadlo, byla pláž, na kterou se taky vydal. Motorku zastaví kousek od pláže a zbytek dojde pěšky. S kamenným výrazem, který mu stejně nepomáhá, protože má kruhy pod očima a celkově jde na něm poznat, že ho něco trápí, si sedne kousek od vody, přičemž zničený pohled upře někam na moře.* /Kdybych aspoň věděl, jak se dostat do paláce bez toho, aniž by mě zastavili stráže. Ale kdyby mě zastavili, mohli by mě odvést k tomu praseti a třeba bych se dostal k Arowen.../

*V paláci už mu z té vší práce pomalu hrabalo, takže se vydal do města. Už když vycházel z paláce, došlo mu, že s sebou mohl vzít Vic, ale nakonec si uvědomil, že takhle si aspoň bude moct v klidu projít město a naplánovat překvapení, které pro ní chystá. Po kratší procházce městem zamíří na pláž, kde už nebyl docela dlouho. Popravdě mu tohle místo chybělo, kdysi tu trávil docela dost času, když ho zrovna nebuzeroval otec. S bosýma nohama začne procházet pláží blízko u moře a po chvilce si všimna týpka, který tu sedí a rozhodně nevypadá v pohodě. Připadá mu povědomý, ale nedokáže ho vůbec zařadit.* /To je z tý práce, do háje. Už mi nefunguje mozek./ *Ví jistě, že ho už někde zahlédl, ale neví kde.* Neznáme se? *Zeptá se ho nakonec, protože ho deptá, že ho nedokáže zařadit.*

*Sedne si kousek od vody, přičemž se zapře rukama o písek a pohled upře někam na moře. Snaží se nevypadat tolik jako mrtvola, ale jeho myšlenky se točí pořád ohledně toho, co se teď asi Arowen může dít a ty scénáře nejsou zrovna se šťastným koncem.* /Zabít ji nemůžou, to by neudělali, snad. Přece nemůžou být až takoví sráči... Ještě k tomu by na sebe poštvali rebely/ *Přemýšlel by dál, kdyby jeho myšlenky nezstavil hlas nějakého člověka, co na něj promluví. S kamenným pohledem k němu stočí pohled a prohlédne si ho.* /Jo, to bych chtěl taky vědět./ *Neznatelně nakrčí obočí ve snaze zjisit, odkus by se asi měli znát.* Nemyslím si. *Zavrčí docela nepříjemně a doufá, že bude docela dost rozumný a odejde a nechá ho na pokoji.* /Snad mám u sebe aspoň ten nožík, kdyby se mu nechtělo vypadnout./

*Dojde na pláž a po krátce procházce narazí na chlápka, který mu přijde povědomý. Chvíli přemýšlí, odkud ho zná a pak mu to prostě nedá a musí se ho jít zeptat, jestli se neznají.* Ale já jo. *Poznamená potichu a zamyšleně se zamračí. Pak mu to dojde a v jeho očích blýskne poznání.* Jasně... Ten co flusnul na krále. *Uchechtne se. Asi by se měl bát, ale nějak to nedokáže. Vlastně na něj to, co se stalo v zahradách docela zapůsobilo. Netušil, že i rebelové umějí milovat.* Miluješ jí fakt hodně, co? *Zeptá se.*

*Radši ani nechce vědět, jestli se znají nebo ne nebo jestli se někdy viděli, protože teď nechce mluvit vůbec s nikým, maximálně kdyby to byla jeho Arowen. Očkem toho neznámého pozoruje a když pokračuje, jeho pohled se z kamenného změní na ledový, jelikož mu dojde, že je to asi někdo z paláce, jinak by neměl šanci tohle vidět.* Zasloužil si to. Klidně bych mu tam flusnul znovu, hnd jak bych ho viděl. *Zavrčí, ale pohled má zabodnutý do písku. Když se ho ale zeptá, jestli ji miluje, v pohledu se mu odrazí bolest, kterou cítí.* Co bys řekl? Nepřemýšlel bych, jak ji záchranit, kdyby to byl někdo na kom mi nezáleží. *Pohled k němu otočí a pečlivě si ho prohlédne.* hádám, že si jedná z těch krys z paláce, když jsi to viděl. *Řekne spíš aby se ujistil, jestli teď mluví vážně s někým z paláce, prtože přesně na to teď nemá náladu.* /Ledaže bych ho... unesl. Dostal z něho informace o strážích? Dostal s jeho pomocí Arowen pryč?/

*Po nějaké době mu dojde, kdo to před ním je a zkonstatuje, že je to on, kdo flusnul na nového krále. To totiž byla jedna z nejzajímavějších věcí, které se v zahradách staly.* Vypadáš na to. *Přikývne a posadí se vedle něj do písku. I tak mezi nima ale nechává dost volného prostoru. Zeptá se ho, jestli jí fakt miluje a uvidí bolest v jeho pohledu. Sám si neumí představit, že by byl v jeho pozici a něco takového se dělo Arowen. Kouká na to z tohohle pohledu. Ne tak, jak by asi měl. Ostatní z paláce by řekli, že jsou to rebelové a zaslouží si to. On v něm vidí prostě jen zlomeného člověka.* Taky pravda. *Přikývne znovu a pak se uchechtne.* Syn rádce, kterej už neni rádcem. *Zamračí se nad tím, jak divně to zní.*

*Neví, jestli má radši utéct, když ten vedle něj pozná, že je to ten, kdo flusl na krále, tudíž ví, že je to rebel. Nechce slyšet další urážky rebelů a podobné nesmysly typu, že neumí nic jiného než zabíjet a takové poodbné věci. Proto ho překvapí, že nic takového od něj neslyší, ale nedává to nijak najevo.* To pomalu zní jak lichotka. *Ušklíbne se, přičemž si sedne tak, že si rukama objímá kolena a snaží se dívát kamkoliv jinam jen né na něj, aby neviděl tu bloset, která se mu samotnému zdá zranitelná a on nechce, aby toho někdo využíval.* Copak? Snad tě nepřestalo vadit snad vysoké postavení? *Zašklebí se a zase po delší době se na něj zase otočí.* Řekni mi vše, co víš o strážích, kolik jich je kolem paláce a kdy se střídají. *Vyhrkne přes zaťaté zuby, jelikož ví, že tohle může být chyba se ho na to ptát. Ale když to nepůjde po dobrém, mohlo by to jí kdyžtak po zlém.*

*Potichu se uchechtne a potřese hlavou.* Lichotit ti nehodlám. *Upozorní ho rovnou a pak mu řekne, že je z paláce a jakou roli tam zastává. Po jeho otázce se ušklíbne.* Neni to tam špatný. Ale nevadilo by mi být trochu míň na očích. *Pokrčí rameny a pak se na něj podívá a polkne.* To, že s tebou soucítím, protože vím, jaký to je někoho milovat a dovedu si představit, co prožíváš, neznamená, že zradim svojí rodinu a přátele. *Zavrtí hlavou. Není jako Jasper, aby rebely podporoval. Přeci jen, udělali dost špatných věcí, kterými všem v paláci přidělali starosti a jednou dokonce unesli jeho sestru. Když byla těhotná ještě ke všemu.*

*Na tváři se mu objeví úšklebek, který je spíše podobný znechucenému vzhledem k tomu, kdo vedle něj sedí. Nejradši by odešel hned, ale ještě chvilku se tady rozhodne sedět, využít toho, že je z paláce. Poté už nedává pozor moc tomu, co říká, jelikož má pohled zabodnutý do písku a zvažuje možnosti. Hlavně tu možnost, jestli se ho zeptat na ty stráže, což nakonec i udělá. Nečeká, že mu to řekne, to by se hodně divil. Ale snaží se zůstat klidný, i když se mu to moc nedaří, jelikož v sobě cítí tolik pocitů, který se derou ven. Otočí se tak, aby na něj lépe viděl a zhluboka se nadechne.* Ty nevíš vůbec nic.Nevíš, jaké to je, když od tebe odtrhnou člověka, kterého tolik miluješ a odvedou ho na místo, které tolik nenávidíš a pohrdáš jim. A cítiš se tak bezmocnej, protože ji tam na tom zasraným místě můžou udělat cokoliv. *Zavrčí na něj a má co dělat, aby na něj nezačal řvát.* Nemůžeš to pochopit, jelikož si nezažil to co my. A nedokážeš si to ani představit. Tolik bych ti přál, aby si byl na našem místě. Na mém místě. *Na konci hlas už trochu zvýší a zuřivě začne gestikulovat prstem. Poté si rukou prohrábne vlasy a zatahá si je za ně, aby se trochu uklidnil, i když se mu to vážně nedaří.*

*Chápe, jak se musí cítit a je v pokušení mu pomoct se nějak dostat do paláce, ale nechce zradit svojí rodinu. Docela se to v něm pere, ale nakonec si zvolí věrnost rodině a přátelům. Sleduje jeho tvář a po jeho slovech sklopí pohled.* Hele, já ti chci pomoct... ale ... nemůžu. Nemůžu, protože v paláci mam zase svojí lásku já. Mám tam sestru, kterou jste mimochodem unesli a která už v tý době byla těhotná. Kdybych tě teď přizabil, byl bych za hrdinu a přesto to neudělam, protože i když si to nedokážu plně představit, vím, že musíte oba zažívat muka. Jenom.... jestli se tam plánuješ nějak protáhnout... pospěš si. Slyšel jsem nějaký stráže, že si jí král, teda vlastně teď už bývalej král, nechal zavolat do mučírny. Jestli jí teda chceš ještě vidět celou. *Podívá se na písek před sebou. Neumí si představit, že by byl na jeho místě a na místě tý holky by byla Vic.*

*Tolik by chtěl hned běžet za Arowen a unést ji zpátky k němu, chtěl by ji říct tolik věcí, které doufá, že bude mít tu možnost jí ještě říct. A když se snaží zachovat klidnou hlavu, zvýší na něho hlas, jelikož má chuť se rozbrečet, řvát a něco rozmlátit, vše dohormady. Zuby má pevně zatnuté, aby se aspoň trochu uklidnil a docela ho překvapí, když Jonas sklopí pohled. Celou dobu ho mlčky pozoruje a dokonce ho poslouchá. Zpozorní o něco víc, když začne mluvit o mučírně. Zatne ruce v pěsti až mu zbělají klouby a hlavu si vztekle položí do klína. Taky aby hlavně neviděl to, jak mu po tváři začnou stékat neposedné slzy, které by chtěl, aby zůstaly tam , kde byly. Potom se odhodlá k němu zvednou pohled a polkne.* Dík. *Zamumlá sotva slyšitelně, ale je si jistý, že kdokoliv z paláce by mu neřekl ani to o té mučírně.* Asi mi teda neřekneš, jak se tam nepozorovatelně dostat? *Poví a pohled radši sklopí do písku. Když mu to neřekne, bude si muset poradit jinak.*

*Uvnitř něj se svádí dvě bitvy. Jedna strana chce soucítit plně s rebelem a pomoct mu dostat se do paláce a ta druhá chce zůstat u toho, co ho celý život učili. A to je nenávist k rebelům. Jenže jelikož před nedávnem sám poznal lásku, první strana začíná mít převahu. Řekne mu o mučírně, o které se doslechl od stráží, kteří šli v paláci proti němu. Sleduje ho a když si všimne těch slz, první strana prakticky převálcuje tu druhou.* Nepozorovatelně se nedostaneš. *Oznámí mu rovnou.* V tom by bylo až moc neznámých a musel by to být zázrak. *Pokrčí letmo jedním ramenem.* Musíš zvolit pozorovatelnější způsob. Třeba.... výměnu. *Napadne ho a s těmi slovy se na něj podívá. Absolutně nechápe, k čemu se teď vlastně tak nějak nabídnul.*