Ulice v LA

*Jakmile je i se svyma komornyma na miste jeji usmev nemizi. Tesi se na to, az uvidi ty nadsene tvaricky z toho, ze je tam prisla navstivit i Popelka. Jasne vi, ze jeji snaha nezastini ten fakt, ze deti tam nidou mit i skutecne opravdove úrincezny, ale dofa, ze aspon nekterym detem tohle male prekvapeni udela radost a spolu s temi lysaky, ktere jim vsechny s komornymi jako vilami kmotrickami daji jim vykouzli na tvarickach aspo nejaky usmev a ona tohle tim padem nedela nadarmo. S usmevem vejde do domova a jakmile vede do mistnosti, kde jsou clnove rodiny, hostea ucastnice a deti, pozdravi vschny a potom uz se venuje jen skupince deti, ktera ji hned obklpila a nadsene se snimi zacne bavit a spolu s komotnymi jim dava plysove medvidky, zviradka a dokoce i jednorozce. Tyhle vsechny plysaky si nechala zaridot sama ze zbylychh penez, ktere si nasetrila, nez se rozhodla jit do Selekce. Vi, ze pomohou dobre veci a detska radost je tou nejvetsi odmenou. Povida si s detmi a dava jim jeich hracky, ktere si samy vyberou a je rada, ze aspon nektere deti k ni prisly a ona jim mze tak zajistit aspon nejkou pknou vzpominku na tenhle en, dokud se vsak neni v misosti nejak chlapek, kter y ma evidentne rukojmi a v jenom z nich pozna dokonce Prince Wellse a tak se jen podiva na sve komorne.* Musime ty deti odsud sostat do bepeci... tohle nedopadne dobre. *Rekne jim a nakones se spolu s jejich pomoci na deti usmeje a se slovy, aby sly za ni a ejimi kmotrickami se ji povede nakonec jeji skupnku deti dostat z tehle mistnosti a spolu s nimi bezi do bezpecnejsi casti, co nejdal od toho mista prave v cas , kdyz zaslechne vystrel. Jak tak, ale bezi tak zapomene, ze ma vlastne na nohou padpatky a tak se ji povede spatne slapnout, coz zapricini to, ze se ji zvrtne noha a jejim kotnikem projede ostrejsi bolest, coz ji donuti syknout, ale nezastavuje se ani prez to, ze ji kotnik boli a deti tak bezpecne dovede do jine casti domu, kde s nimi i zustane a teprve, ky si s nimi sedne na pohovku a par z nichobejme a utesuje je, ze to bue v poradku, teprve ted zacne vnimat pulzujici bolest v jejim kotniku, ale neda na sobe nic znat.* /Zajistit, aby se detem nic nestalo je mnohem prednejsi... V alaci si potom zajdu na osetrovnu, aby se na to podivali./ Bude to obre... *Promluvi na deti a snazi se jemne usmivat. Vi, ze musi byt vydesene a nektere i placou, protoze maji strach*

*nazve ji jak trpaslíkem, tak Breptou, a když mu ona na oplátku řekne, že je Zadek, protočí očima. Přijde mu roztomilá, když špulí rty a pobaveně ji o ně drcne prstem. Chce něco namítnout, protože si v otcovství nevěří stejně tak, jako v kralování, ale nestihne to, protože ho Chrysane políbí. Polibek ji oplatí.* jo. *Kývne hlavou a zamilovaně se na ní usměje. Když pak vejdou dovnitř a ona ho přestane vnímat, pobaveně potřese hlavou a sleduje ji. Tím si jen potrvdí, že opravdu bude úžasná máma. Vidí, jak si s ní děti hrají a vzhlíží i ni. Už se k ní chce i přidat, ale přijdou nějací chlapi, kteří drží jeho sestru a prince Wellse. Nevěří tomu, že je naživu. A taky brzo být nemusí, protože ji drží v zajetí. Řekne Chrysane, že se musí dostat do bezpečí a pošle ji za Claviem. Ví, že ho nemá ráda, ale jde mu o její bezpečí. Poté už zamíří k Tobiasovi a skupince lidí kolem něj. Stoupne si před Cheynne. Nedovolí, aby se jí něco dalšího stalo. Sotva dořekne pár slov, spustí se střelba a Tobiase zabíjí. Malou chvilku jen hledí na jeho mrtvé tělo a mezitím strážci z paláce přeřežou provazy, kterými byla svázaná Cheynne. Pak se vzpamatuje a otočí se na Cheynne. Vydechne vzduch, který celou dobu zadržoval v plicích a ani o tom nevěděl. Hned na to Cheynne pevně obejme.* Ty žiješ..*řekne tiše. Pořád nevěří tomu, že tady opravdu stojí před ním živá. Zopakuje to ještě několikrát a poté se od ní po dlouhém objetí odtáhne.* Co se stalo? Jsi v pořádku? Ublížili ti? Kde jsi byla? Byl to on? *Zasype ji otázkami. Pořád si připadá jako že je to sen, že kterého ho brzy někdo probudí. I kvůli němu tenkrát odešla do města a už se nevrátila. Dával si to za vinu a pořád dává.* /Chrysane/*vzpomene si na svou snoubenku a rozhlédne se kolem sebe. Doufá, že se jí nic nestalo. Kdyby ano neodpustil by jsi to. Uklidní ho, když vidí, že je v pořádku. Ale zase ho rychle znepokojí její výraz a to, že nešla za Claviem. * /Taky jednou nemůže udělat to, co říkám../*setká se s jejím pohledem a neví, co dělat. Nechce odejít od Cheynne, protože je to jeho mladší sestřička, o které si myslel, že je mrtvá, ale chce jít za Chrysane.*

*když si všimne Wyatta zamíří k němu. Když na něj zaklepe očividně se lekne. Proto se mu hned omluví a zmíní se o tom se uvnitř ještě nebyla. Taky se ho zeptá zda on plánuje jít nebo odjet.*aha *řekne jen když jí poví že se potřeboval uklidnit. Potom kousek poodstoupí aby mohl vylézt z auta. * Noooo s dětmi to neumím. * Povzdechne si* a upřímně nevím jestli bych zvládla to že mě jich obklíčí třeba pět.*podívá se na něj přehnaně vyděšeně, ale pak se ušklíbne. * No když půjdu dovnitř s tebou všichni se vrhnou na tebe a já se někam zašiju. Navíc útěk v limuzíně není tak vzrušující.* Pousměje se* mimochodem slyšela jsem že zítra má pršet.* Zamumlá směrem k němu přes rameno a vydá se pomalu k domu*

Kolik máš sourozenců? Já jen jednoho, staršího bratra.*Moc toho o Polaris neví a ráda by se dozvěděla více. Zdá se jí moc milá a skvěle se s ní povídá.*Jo, tomu věřím. Děti jsou dost energické všechny.*Uchechtne se. Pak se začne věnovat dětem, se kterými tančí a po chvilce si musí dát přestávku. Přijde jí, že vyšla docela ze cviku.*To j taky pravda.. Ale i koláčky na tom podle mě mají velkou vinu.*Uchechtne se Neví, kdo je ten muž, který míří na prince a na další dívku, ale pak jí dojde, že je to tne, kdo může za vir. Dětem řekne, ať jdou do rohu a stoupne si před ně. Nechce, aby se jim něco stalo. Po výstřelu se podívá na Polaris a pak otočí na děti, které začne uklidňovat. Jeden chlapeček se k ní i přitulí, tak ho obejme a další holčičku pohladi po tvářičce, aby jí utřela slzičky.*Vám se nic nestane. Nebojte se.*Pousměje se na ně. Snaží se znít přesvědčeněji a klidněji, než jak se ve skutečnosti cítí a docela se jí to i daří.*To ano, ale teď asi nebyla jiná možnost.. Aspoň tu nikomu nestihl ublížit.*Zašeptá směrem k Polaris. Na chvilku se i otočí a podívá se na toho chlapa, od krve. Hned zase odvrátí zrak.*

Já v jeho věku už motorku měl a jsem v pohodě. *Pokrčí s pobaveným úsměvem rameny a pak se usměje při pohledu na to, jak se spokojeně Charity pohladí po břiše.* Jen aby to vážně andílek byl. *Zasměje se a pak přikývne.* Táhne nám možná na čtyřicet, ale pořád jsme plní sil a jednoho prcka zvládneme. *Pronese sebevědomě, protože přecin už to mají docela nacvičené díky předchozím dětem. Pak už se dostanou dovnitř, kde se začnou věnovat dětem, dokud je nevyruší Tobias. Postaví se před Wellse, když ho sem přivedou a Tobias na něj zamíří a musí potlačit protočení očima, když se k nim Charity přidá. Během chvíle spadne Tobias mrtvý k zemi. Kývnutím hlavy poděkuje Kathice za záchranu své rodiny a má v plánu jí pak poděkovat i osobně, ale teď se otočí rychle na Wellse a úlevně vydechne, když vidí, že je v pořádku. Jednou rukou obejme svého syna a druhou svou ženu.* Jste v pořádku. Budeme v pořádku. Nic se vám nestane. *Zamumlá rychle.*

Pořád vypadáš nádherně. *Zazubí se na ni a následně se poškrábe na zátylku.* Jo, snad. Když vím, že to dítě bude mít skvělou mámu, je mi íp.*USměje se na ni a po jejích dalších slovech s potichu uchechtne.* Nav, o vladaření taky nevím vůbec nic. A to mě na to celý život připravují a pořád nechápu, že bych měl jednou být tam, kde jsou teď rodiče. *Pokrčí rameny a u toho se na ni lehce usmívá.* Chudák ten špunt, ale tak samozřejmě díky. *Zazubí se na ni nazpátek, ale potom už to kolem začne být akčnější, takže si hned k sobě přitiskne toho špunta a odnese ho k ostatním dětem, aby se mohl vrátit za jeho snoubenkou. Když ji obejme, začne ji hladit po zádech, aby ji aspoň trochu uklidnil.* Asi potřeboval víc pozornosti a co já vím? Víc strachu? *Pokrčí rameny a pak se od ní trošku odtáhne, aby ji viděl do očí.* Chceš už jít? Bude to pro tebe teď lepší aby si byla v klidu. *Položí ji ruku na její bříško a lehce se na ni pousměje.*

*Sledovala celé to dění a při každém výstřelu sebou cukla, jak se vyděsila. Jakmile tělo útočníka, který všechno začal padne k zemi, přikryje si rychle ústa rukou. Jako kdyby ji zdřevěněly nohy, chvilku má pocit, že se nemůže hnout a ani, že nemůže popadnout dech.* /To je jen z toho vyděšení, Ember. Musíš se dostat ven./ *Polkne a zvláštním krokem se vydá ven na čerstvý vzduch, zkrátka potřebuje být konečně venku a nadechnout se z plných plic. Jako kdyby vzduch v domu byl nedýchatelný. Jakmile se dostane ven, opře se o zeď domu a zhluboka se nadechne, zároveň i vydechne, aby třes jejího těla polevil. Určitě nebyla zvyklá na to, že před ní někdo umře, věděla, že ten člověk musel zemřít, ale stejně ji to nenechalo klidnou. Jakmile se ale uklidnila dostatečně, aby dokázala promluvit, pomalu se narovnala a podívala se kolem sebe, načež uviděla Adeline a Wyatta. Pomalejším krokem k nim došla a jemně se na ně pousmála.* Ahoj, neruším vás? *Zeptá se opatrně, nerada by ještě někoho obtěžovala, ale když se dá a někým do řeči, bude ji lépe. Asi nevědí, co se stalo vevnitř, ale dlouho tomu tak určitě nebude. Je štěstí, že toto království má tak spolehlivou stráž.*

Dva. Bráchu a sestru, dvojčata. *Pousměje se při vzpomínce na ně a pokrčí u toho rameny.* To jo, nevím, jestli bych přežila jednou svoje děti, by mě vyčerpaly natolik, že bych potom potřebovala roky klid. *Zasměje se potichu a potom nad ní protočí očima.* Ale i tak bys bez těch koláčků určitě nemohla žít. A nechápu kde na sobě vidíš, že za to můžou koláčky. *Uchechtne se, ale když se kolem začne něco dít s tím chlápkem, který může za ten vir, je z toho docela nervozní a hlavně nechce, aby se stalo něco těm dětem nebo jen viděly jeho mrtvé tělo, což by pro ně asi nebyl moc příjemný pohled. Sama si posadí holčičku na klín a začne ji plést copy, aby ji trochu uklidnila. Pak ji obejme, ale tak, aby neměla možnost se kouknout za ní na tu spoušť, protože neví, jestli to už uklidili. Ani jí se tam nechce dívat a taky neví, proč holčičku vlastně takhle pevně obejmula, ale asi proto aby se sama uklidnila.* Aspoň. Doufám, že za tohle shnije v pekle. *Nakrčí obočí a holčičce, kterou stále lehce objímá zakryje rukou ucho, aby toho moc neslyšela.* Napřed ten vir a pak vtrhne do domova dětí, takcí by neměli existovat. *Zamumlá potichu zatímco holčičku pohladí po vláskách.*

No jo.. Ale já se o něj příliš bojím. Ještě rok, dva počkejme. Pak mu ji pořídíme, dobře?*Doufá, že trochu více i Eathen za tu dobu dospěje.*/Teď by na tu motorku nasedl a jel rychle pryč a my ho už nikdy neviděli../*Pohladí se po břiše, sice další dítě neplánovali, ale ona je za to teď ráda.*Bude to andílek. Podívej se na Tessu, Wellse a Eathena. To jsou andílci. Hlavně, když spí no. Ale i tak../I když Tessa je z nich asi nejvíce nevinná../Zvládneme ho. Vychovali jsme tři děti, čtvrté dáme, teď už navíc víme, jak na to.*Usměje se. V domě se začnou věnovat dětem, do doby, než se tu zjeví její bratr, Tobias, kterého vlastně za bratra ani nepovažuje. Nesnáší ho za to, co udělal, kvůli tomu viru. A její nenávist ještě posílí, když jí míří na manžela a syna. Nemůže je tam jen tak nechat, takže přijde k nim. Všimne si výrazu Jaspera a protočí očima.*Snad si nemyslíš, že tě tu tak nechám.. A když už mě zachránil od viru, třeba by se v něm hnulo svědomí i teď..*Pokrčí rameny. Následně slyší ránu a vidí tělo svého bratra jak padá k zemi. Popravdě si spíše oddechne, než aby začala truchlit. Ví, že ten bratr, kterého v Tobiasovi měla předtím a kterého měla ráda, zemřel už dáno před tímhle vším. Podívá se vděčně na tu strážkyni pak sjede rychle Japera i Wellse pohledem. Když se ujistí, že jsou v pořádku, prvně obejme Wellse a pa i Jaspera.*Jste v pořádku..*Vydechne úlevou a pak se pousměje.*Budeme..*Pootočí hlavou. vidí, že strážci zrovna zakrývají tělo Tobiase nějakou přikrývkou, co tu našli, aspoň prozatím, aby se na něj všichni nemuseli dívat.*Za to, co udělal by si zasloužil více.. Mnohem více.*Potřese hlavou a pak se obrátí zpět na ně.*Raději půjdeme odtud, co vy na to?*Zeptá se jich a jemně se pousměje.*

*Pousměje se.*Taky jsem si přála sestru, ale bohužel.*Je ráda, že si docela rozumí se svou švagrovou, manželkou jejího bratra. Ta jí přijde jako taková starší sestra pro ni. Pak se zasměje.*Určitě je jednou přežiješ, když je budeš mít.*Neřekne "až" protože neví, jestli je chce nebo ne.*Já doufám, že děti jednou mít budu, až se najde ten pravý./A rozhodně jim nebudu vyčítat že jsem kvůli nim musela ukončit kariéru baletky../*Vzpomene si na něco, co děl její matka. Pak sem vtrhne ten chlap, který může za vir a ona se hlavně stará o děti, snaží se zajistit, aby byly v pořádku a neviděli tu krev a všechno. Jednoho chlapečka objímá a další dívenku hladí po vláskách. Ostatní děti se objímají navzájem a nebo k sobě tisknou plyšáky.*Nejsem člověk, co přeje ostatním zlé věci.. Ale tenhle si shnít v pekle skutečně zaslouží.*Přikývne. Podívá se za sebe a zjistí, že to dělo zakryly.*Už nejde vidět.*Řekne Polaris.*Možná bychom je už teď měly odvést pryč odtud, přece jen je tu nenecháme s .*Kývne hlavou. Nechce říct mrtvolou před nimi, ještě by je to více rozrušilo. Zrovna k nim přijde jedna opatrovatelka, takže se zvedne a pomůže jí je odvést pryč. Až když se ujistí, že jsou v pořádku a daleko od toho, rozloučí se s nimi a slíbí jim, že sem určitě někdy zase přijde. Poté se podívá na Polaris.*Díky, že jsi mi dělala společnost a hlavně těm dětem.. Společně jsme jim snad zabránily, aby něco viděli.. Nerada bych, aby z toho měli noční můry nebo tak.*Povzdechne si.*Už půjdu, jdeš taky?*Jí se tu nechce déle zůstávat, děti jsou pryč a na místě s mrtvolou a strážci, co ji budou odklízet být fakt nemusí.*

*Zalapá po dechu, když vidí tělo Tobiase padat k zemi a sleduje jeho tělo a krev na podlaze, zatímco jí strážci rozvazují provazy, což jim moc neusnadňuje to, jak se celá klepe. Nakonec je ale volná a ani si nepamatuje, když to bylo naposledy. Tu volnost jí ale hned překazí Zayden svým obejmutím. Chvíli zůstane v jeho objetí a pak se od něj odtáhne, protože začínala mít pocit, že se dusí a trhaně vydechne.* Žiju. *Potvrdí potichu. Po záplavě otázek jenom naprázdno otevře pusu a pak potřese hlavou, protože teď mu nedokáže na to všechno odpovědět. Ona sama pořádně neví, co všechno se s ní stalo. Přesměruje pohled na nějakou dívku, na kterou se on podíval.* Kdo to je? *Zeptá se ho a přijde si, jako kdyby právě přiletěla z jiné planety a byla mimozemšťan.* Klidně..klidně za ní běž. *Pořád ještě pozná, co znamenají pohledy jejího dvojčete. Nebo v to aspoň doufá. A podle jeho pohledu k té dívce vyčetla, že by za ní chtěl jít. Ona ho u sebe nemůže držet. Stejně by mu nedokázala asi nic říct. Teď se chce jednoduše dostat na nějaké mít zalidněné místo.*

*Nechce, aby se Wellsovi něco stalo. Kdyby ano, nikdy by si to neodpustila. Miluje ho. Proto si stoupne před něj, aby mířil Tobias na ni. Jinak by ho zastřelila ze strany, ale kdyby ještě stihl stisknout spoušť, chce aby tu kulku schytala ona. Ví, že je to i její práce, ale to je až vedlejší. Dělá to kvůli tomu, aby zabránila tomu chlapovi aby ublížil Wellsovi. Zastřelí ho a on naštěstí vystřelit nestihne. Sleduje, jak jeho tělo padá k zemi. Její kolegové zajistí ty druhé dva. Ona předá pistoli jejímu majiteli.*/Měla bych si raději nosit vlastní, i když jdu někam jen jako host..*Ucítí na sobě pohled a všimne si, že sena ni dívá táta Wellse, kývne na něj zpět. Nemusí jí za to děkovat. Pro Wellse by klidně schytala i tu kulku.*/A teď jsem mu zabila strýce nebo kdo to je.. I když to byl pěknej hajzl./*To, že takhle někoho zabila ji docela vzalo. Ano, dělala to i při útocích, ale to je jiné. To střílí a ani nevnímá, jestli trefila většinou a jestli to byla smrtelná rána. Tohle bylo z očí do očí. Společně s ostatními zakryje to tělo. Ví, že to už zvládnou, takže se raději rozhodne jít pryč. Přitom ještě pohledem střelí na Wellse, který se objímá s rodiči. Je ráda, že je v pořádku.*

*Nazve ho Zadkem a pak našpulí rty. Chce vypadat trochu uraženě, trucovitě, ale když jí do nich drcne prstem zasměje se. Stejně jak je Zayden přesvědčený, že ona bude dobrá matka je i ona přesvědčená o tom, že on bude dobrým tátou, jednoho dne. Což u i řekne a aby nemohl namítat, schválně ho políbí a tím umlčí. V domovu se věnuje dětem, které jí přijdou naprosto kouzelné. Ale radování se z nich jí překazí nějáký chlápek, který jak zjistí může za ten vir, na který málem zemřela. Nejde za Claviem, i když ji o to Zayden poprosí, nedokáže se donutit udělat těch několik koků k němu. Ani neví, co by mu řeka, nebaví se s ním. Ten chlap padne mrtvý k zemi . Chvilku ho jen sleduje a pak zvedne pohled ke dvěma objímajícím se sourozencům. Je ráda, že se Zaydenova sestra našla. Vidí pohled Zaydena a pochopí, že by chtěl za ní, ale zároveň se bojí nechat samotnou jeho sestru. Takže přejde k nim a prvně se podívá na něj a pak na ni.*Ahoj.. já jsem Chrysane, klidně mi říkej Chrys. A jsem snoubenka tvého bratra.*Vysvětlí jí, jak se věci mají. Neodolá a podívá se na svého snoubence.*Vidíš? Já říkala, že je tu pořád naděje.*Usměje se na něj vítězně a pak se zase podívá na jeho sestru.*Už ztratil naději, že by ses mohla vrátit a upřímně..byl z toho na dně, což chápu.*Pousměje se na ni.*Nechceš něco k pití nebo tak? Možná bychom i mohli jet do paláce, kde by tě prohlédli doktoři a odpočinula sis. *Chce, aby byla v pořádku, ne aby se jí ještě něco stalo, kdyby byla nějak zraněná.*

*Vystoupí z auta a zeptá se jí, proč ještě nešla dovnitř. Po jejích slovech přikývne.* Co budeš dělat, až budeš mít svoje děti? *Popíchne jí s pobaveným úsměvem.* I když moje máma asi taky měla chuť utéct, když jsme k ní přiběhli já a všichni moji sourozenci naráz. *Doteď nechápe, proč si jeho rodiče pořizovali tolik dětí. Všechny své sourozence miluje a nikdy by se jich nevzdal, ale nechápe to z pohledu výchovy a rodičů. On tolik dětí rozhodně nechce. Kdyby to bylo jenom na něm, asi by nechtěl žádné děti.* Taky můžeš jít pěšky. Jestli to ti připadá vzrušující. *Zazubí se na ní pobaveně.* To je na nic. Zrovna jsem chtěl vyrazit do města. *Povzdychne si trochu zklamaně a pak se pousměje na Ember.* Ahoj. Určitě nerušíš. *Sjede jí rychlým pohledem a trochu se zamračí. Něco se mu na ní nezdá.* Stalo se něco?

Aspoň máš neteř. *Pokrčí rameny a pousměje se na ni. Ona je ráda za oba dva své sourozence, i když jí štve, že nemůžou dělat co chtějí, protože to dost možná ještě ani neví, ale co jí štve ještě víc je to, že mají za matku jejich matku, která by se k nim chovala jak k nevlastním, kdyby dělali co chtěli.* Tak to jsem zvědavá, pak až mě ti caparti zabijou, dám ti vědět. *Uchechtne se a poté se už věnuje dětem, aby je nenapadlo se podívat na tu ležící mrtvolu tam za němi.* Tojo, tihle lidi vážně světu neprospívají. *Zamumlá a usměje se povzbudibě na děti. Po jejích slovech se ototčí a vydechne a nějakého klučinu před ní poplácá po hlavičce. Pak pustí i hočičku co celou dobu objímala, aby mohla jít s opatrovatelkou pryč.* Taky díky. A doufám, tohle si ty děti nezaslouží. Už tak jsou bez rodin a ještě vidět jak před n imi někdo umírá není zrovna odbrá zkušenost do života. *Smutně se pousěje a pak přikývne.* Jo, dobrý nápad, tady nebudu už ani minutu. *Uchechtne se a pak se vydá k odhocdu, přičemž doufá, že Des pojede stejným autem jako ona, aby nemělana to, co se tam dneska stalo šanci myslet.*

*nevěří si v otcovství ani v kralování, ale nestihne nic namítnout, protože ho Chrysane políbí. Ví, že ona bude úžasná matka. Pak už společně dojedou do domova, kde jim příjemnou zábavu zkazí chlap, který může za ten vir a jeho lidi přivedou svázanou jeho ztracenou sestru. Nevěřil, že by ji ještě někdy mohl spatřit. Nevěřil ani, že je naživu. Když Tobiasovo tělo padne k zemi, chvilku na něj nepřítomně hledí, a poté pevně obejme Cheynne. Pak na ní vypálí několik otázek. Chce vědět všechno, co se tenkrát stalo. Všimne si jejiho zmateného výrazu a jak jen němně otevřela pusu. Pochopí, že to sama pořádně neví. Přitom si vzpomene na Chrysane a vyhledá ji pohledem. Oddychne si, když uvidíte, že je v pořádku, ale štve ho, že nešla za Claviem.* Moje snoubenka. *Odpoví ji na otázku a setká se s pohledem Chrysane.* Ne, to je v pohodě. *Sotva to dořekne, Chrysane dojde k nim. Na tváři mu to vykouzlí menší úsměv. Jako vždy, když je s ni.* Nemohla sis to odpustit, co? *Protočí pobaveně očima.* Pojedeme do paláce. Tam se o tebe postarají a už budeš v pořádku a nic se ti nestane, ano?*souhlasí s tím, co navrhla Chrysane a podívá se na Cheynne.*

*Protočí očima, když si Clavio stojí dál na svém a pak se na něj pousměje.* Žádný snad. Zvládneme to oba dva. *Stiskne mu ruku a pak už mu řekne, že o vladaření nic neví. Má velký strach z toho, že by měla být královnou Španělska.* Určitě o tom víš víc jak já. Aspoň se pohybuješ v paláci celý život. Víš, jak to tam chodí. Víš, co se od tebe očekává. A já ... já jsem nikdo. *Vydechne a potřese hlavou. Dneska se nechce nijak víc trápit. Ne v obklopení těch všech dětí, které jsou nadšené. Aspoň tedy do doby, než se ozve výstřel a všichni můžou vidět mrtvé tělo toho muže, který tu vyvolal povzdvižení. Zaboří obličej do Claviovi hrudi a snaží se zklidnit třas, který ovládl její tělo.* Chci pryč. *Přikývne a na pár vteřin pevně zavře oči, aby se aspoň trochu uklidnila a byla schopná normálně jít a potom se spolu s ním vydá ven na parkoviště.*

*Přikývne. Je za svou neteř moc ráda. Zbožňuje ji. */Je to malé sluníčko. /*Těší se, až ji zase uvidí a věří, že to bude brzy. Řekne Polaris, že když bude mít vlastní děti, přežije to a pak se uchechtne. *Třeba to i sama uvidím, pokud si vezmeš Wyatta. *Neodolá menšímu popichnutí. Ví, jak se na ni Wyatt díval a přijde ji, že ani on ji není lhostejný. */Slušelo by jim to spolu. /*Polaris fandí
Podle ní by byla i dobrou královnou. Společně se snaží ochránit děti a zabránit jim, aby se podívali na mrtvé tělo toho chlapa, který vytvořil vir. Nechce, aby měli noční můry. Ví, že ona je bude mít jisto jistě. Taky by si podle ní zasloužil něco horšího, smrt byla příliš milosrdná ale nešlo to jinak. Jen Přikývne a pak společně s Polaris a vychovatelkou odvede děti pryč.*Věřím, že nic neviděl.. Naštěstí jsme byly u nich a zabránily jim v tom. /Pozdeji do nějak zjistím, jestli jsou skutečně v pořádku.. /*Pozada třeba komorné, aby to zjistily. Zepzase Polaris, jestli jede s ní. Ona tu nechce zůstávat. Naopakse chce dostat co nejrychleji odtud. *Tak jdeme. *Po usměje se na ni a společně nasednou do auta, které je doveze až do paláce. *

*kousíček poodstoupí aby mohl vylézt z auta a pokračují v hovoru. * No to opravdu netuším. Třeba si pořídím jen jedno nebo dvě aby se neřeklo a chůvu.*pousměje se* vůbec se jí nedivím. Museli jste být jako mini armáda.*zasměje se* vážně?  Pěšky v těhle botách?*zeptá se a koukne na svoje nohy* a sundat si je nemůžu kdo ví co bych si na chodníku naťápla* řekne zcela vážně ale přitom se usmívá. Pak zmíní že by mělo zítra večer pršet* ach to mě mrzí že ti to pokazí plány.* Řekne se stopou zklamání vhlase. Pak k nim dojde jedná j účastnic...Ember? Ano určitě Ember*Ahoj * pozdraví ji a usměje se na ni. Zdá se jí nějaká zvláštní ale Wyatt jí s otázkou předběhne. Všimne si že někteří lidé už dům také opouští.* To vás ty děti pokousaly?*zeptá se myslí to jako vtip ale vyzní to dost vážně*

*Vše, co se stalo vevnitř byl pro ni velký šok, má pocit, že se jí o tom nejspíše bude i zdát. Někomu by to mohlo být třeba šumák, avšak jelikož byla Ember taková citlivá, tak ji to poznamenalo.* Jsem v pořádku. *Zavrtí jemně hlavou a zvedne koutky do úsměvu, když se jí Wyatt zeptá.* Nebo spíše budu v pořádku. *Poznamená a poté se podívá na Adeline.* Ne, děti byly úplná zlatíčka, jen se to všechno seběhlo strašně rychle. *Vydechne a prohrábne si rukou vlasy, přičemž si upraví brýle. Není schopná úplně říci, že se vevnitř něco stalo. Je ale vděčná za to, že se teď může s někým bavit, protože ráda mluvila a tohle ji zcela jistě pomůže. V očích se jí ale leskl šok.*

Nedokáže mu odpovědět na tu salvu otázek, kterou jí zasype, i kdyby chtěla. Všechno si ani nepamatuje pořádně. Pohledem vyhledá dívku, na kterou se její bratr podívá a zeptá se ho, kdo to je.* S-snoubenka? *Zamračí se zmateně a pak nadzvedne mírně koutky rtů, když k nim ta dívka přijde.* Ahoj. *Pozdraví jí, ale zároveň o kousek couvne, protože pořádně nestíhá zaznamenávat, co všechno říká.* Jo, palác zní dobře. *Odpoví jim a nervózně zatěká pohledem po celém tom místě. Ještě se na chvíli podívá na přikryté tělo Tobiase a pak si nechá od strážců přehodit deku přes rameno a nasměrovat se od nich k autu, které jí odveze do paláce.*

*Nejde za Claviem a celou situaci pozoruje zpovzdálí. Bojí se o Zaydena, nechce o něj přijít a proto se jí uleví, když tne chlap padne mrtvý k zemi. Ne, že by ji ta smrt těšila, i když on si to asi i zasloužil, když udělal to, co udělal. Chvilku čeká. Chce dvěma sourozencům, co se diví po dlouhé době dát aspoň trochu prostoru. Až když zaregistruje pohled těch dvou na ni vydá se k nim a představí se.*Ano, snoubenka.*Potvrdí Zaydenova slova a pousměje se na ni přátelsky.*Ne, nemohla.*Uchechtne se. Chápe, že dívka asi nebude v nejlepším stavu a nebude se cítit nějak extra dobře a tak navrhne, že by mohli jít společně do paláce.*Neboj, už ti nikdo neublíží.-*Snaží se jí trochu konejšit.*/Prošla si určitě peklem../*Proběhne jí hlavou. Pak se vydá společně s nimi k autu, které je odveze do paláce.*

Fajn, ale vysvětluješ mu to ty. *Pokrčí s pobaveným úsměvem rameny a pak se zasměje, když slyší, že jejich děti jsou andílci.* Jenom, když spí. *Opraví její tvrzení a pak přikývne.* Jasně. Víme, že v tobě plave, živí se trubicí, je to malej upírek a až se narodí, bude furt kadit, spát nebo brečet. *Zazubí se na ní, když popíše život jejich nenarozeného potomka. V dětském domově věnují chvíli dětem, než přijde Charitin starší bratr Tobias. Postaví se před Wellse, když ho sem přivedou a musí potlačit protočení očima, když se k nim přidá i jeho žena.* Nechci, aby se vám něco stalo. *Odpoví jí potichu a pak už Tobias spadne mrtvý k zemi. Kývnutím poděkuje té strážkyni, se kterou se už seznámil, když byli ještě bez problémů s Wellsem. Vidí na ní, že jí to sebralo a nediví se jí. On sám si neumí představit takhle někoho odstřelit. Má v plánu za ní později zajít a poděkovat jí i slovně a promluvit si s ní. Oplatí Charity objetí a pak přikývne.* Nic se nám nestane. *Pousměje se na ní.* Hlavní je, že už nikomu neublíží. *Sjede pohledem k jeho zakrytému tělu.* Jo, jdeme. *Přikývne a chytí jí za ruku. Spolu s ní a Wellsem, kterého strážci mezitím rozvázali, se vydá před dětský dům a nasednou do auta, kterým dojedou zpátky do paláce.*

/Chudáci děti, jestli je bude vychovávat jenom chůva./ *Proběhne mu hlavou, protože on chce svoje děti vychovávat se svojí ženou sám a věnovat se jim přes všechny povinnosti co nejvíce.* To docela jo. *Přikývne se smíchem na její slova o mini armádě a pak jí řekne, že jestli jí únik limuzínou nepřipadá dost zajímavý, může běžet.* Taky pravda. *Pokýve hlavou a s spokojeným úsměvem se podívá na své boty. Boty od obleku také nejsou dvakrát pohodlné, ale rozhodně lepší, jak podpatky.* Budou zase jiný dny. Zítra svět nekončí. *Pokrčí rameny a pak se podívá starostlivě na Ember a zeptá se jí, jestli je v pořádku.* Strašně rychle? Co se tam stalo? *Zamračí se zmateně a pak se podívá k domovu, ze kterého akorát vynáší mrtvé tělo.* Co se tam stalo? *Vytřeští oči a úplně ztuhne, protože první, co ho napadne, je, že tam zemřel někdo z jeho rodiny.*

*Uchechtne se a potřese hlavou. Pak řekne, že děti jsou andílci, hlavně kdy spí.*Občas jsou andílci i vzhůru.*Namítne pobaveně.*Neživí se trubicí. Je to pupeční šňůra./Už asi nemá smysl ho opravovat./*Stejně tuší, že tomu Jasper bude pořád říkat trubice a ona s tím asi nic nenadělá.*Jo, bude kadit a nejskvělejší tatínek Jasper ho bude přebalovat.*Plánuje tuhle povinnost nechat nejvíce na něm. Chvilku si hrají s dětmi, než se tu objeví Tobias. Nemůže tam jen tak Tobiase s Jasperem nechat, takže si stoupne k nim a doufá, že by jim to aspoň trochu pomohlo.*Já vím. A já nechci, aby se něco stalo vám.*Zašeptá zase k němu. Je dost tvrdohlavá a jemu by mělo být jasný, že jen tak nezmizí. Naštěstí, než stihne její bratr něco někomu udělat, je mrtvý. Rychle se otočí. Nepotřebuje na to přímo zírat, i když ho už teď vážně jen nesnáší Oba dva je obejme a je ráda, že se skutečně nic nestalo.*Ano, už nikdy.*Přikývne a pak se zeptá, jestli nepůjdou. Proplete si s Jasperem prsty a Wellse pohladí po rameni a vede spolu s nimi k autu, kterým dojedou až do paláce.*