Jeden z mnoha útesů na pláži

*Je překvapený, když uslyší to o te nemoci a je ji mu líto, ale zároveň vidí, že je silná a že nemá žádný důvod, proč by se teď k ní měl chovat jinak, než doposud. Starostlivý byl vždycky, takže to změna žádná není.* Zvládneš to. *Usměje se na ni povzbudivě a u toho ji palcem pohladí po ruce a ještě ji věnuje jeden široký a povzbudivý úsměv. Překvapí ho, když se o něj opře, ale to zamaskuje tím, že ji zase obejme jednou rukou kolem ramen a lehce nakloní hlavu, takže se opírá o tu její.* Ja to mám rád snad všude. *Namítne a pak začne hlasitě přemýšlet.* Na útesech jsme, v jeskyni jsme byli. Možná pláž ještě. Pak je jedno místo, kde je starej strom. Všude to je hezký. A půjdu s tebou kamkoliv budeš chtít. *Usměje se na ni a pak se trošku poodtáhne a koukne se na ni.* Není ti zima? Když budeme chtít jet domů, svezu tě tam. *Zazubí se na ní.*

**je skutečně ráda, když se Attie stále chová stejně, protože tohle byla věc, která jí nejvíce děsila a bránila jí v tom, aby mu to řekla. Usměje se na něj, když jí znova řekne, že to zvládne. Když nijak neonemocní a nic se jí nestane, tak je možnost, že bude žít déle, než doktoři předpokládají. Opět se o něj opře a asi jí je pro jednou jedno, jak to asi vypadá.* Nemůžeš to mít rád všude. *namítne a uchechtne se.* Ta pláž zní skvěle. *pousměje se a také se odtáhne, aby se na něj mohla podívat.* Celkem jo. Navíc je pozdě, asi stejně budu muset jít, nebo máma zešílí a navíc musim ještě něco udělat. *potlačí povzdychnutí, protože se jí nechce zpátky do paláce.* Ale musíš jet pomalu, jinak mě udusíš. *uchechtne se.*

*Adya mu strašně přirostla k srdci a nikdy by neřekl, že mu sedne někdo, kdo je z paláce, když nepočítá svou kamarádku a navíc, že ji začne mít rád. Je rád, že ji může objímat a halvu na chvíli otočí tak, aby měl obličej v jejích vlasech a nadechne se její vůně.* Možná se najdou místa, kde to rád nemám, ale jinak to mám rád skoro všude. Mám to rád hlavně doma. *Pokrčí rameny a usměje si při myšlence na ghetto, kde žije celý svůj život, a které sice nevypadá vůbec útulně, ale uvnitř je to pro něj jako palác, protože tam má hlavně rodinu.* Dobře. Tak pojď. *Zazubí se na ni a podá ji ruce, aby ji mohl zvednout na nohy.* Někdy můžu jít navštívit do paláce. *Poví, když si vzpomene na tu lež, že tam pracuje jeho táta. Pak ji zase nasadí s úsměvem helmu a po jejich slovech se zasměje.* Neboj, neudusím tě. Budu si dávat pozor. *Zazubí se, nasedne na motorku, počká až se ho pevně chytne a rozjede se s ní k paláci.*

*Attieho si opravdu oblíbila a má ho vážně ráda. Opře se o něj a jen si užívá té chvilky. Cítí se takhle skvěle.* To je pochopitelný.. každej to má rád doma. Nakonec uzná, že už by opravdu asi měla jít.. začíná být chladno a bude se muset vrátit. Pak jej s pobaveným úsměvem chytne za ruce a postaví se.* To by bylo skvělý. *usměje se na něj. Už teď se na to těší. Nechá si nasadit opět helmu a poté mu zopakuje, že musí jet pomalu.* Super, dík. *uchechtne se a posadí se za něj na motorku. Opět ho pevně obejme kolem těla a následně se rozjedou směrem k paláci.*

Po delší procházce můžete dojít i na útes, ze kterého se můžete z výšky podívat na celé Angeles. Jsou tu sice oficiální vyhlídky, ale bez bezpečnostního oplocení je to tady daleko víc kouzelné.

*S dnešním dopoledním tréninkem dětí v ghettu už skončil, takže mu nic nebrání v tom, aby se vydal ven. Konkrétně vezme na vodítko svého huskyho a vydá se s ním na procházku směrem k útesům. Miluje to tam a přijde si tam, že má celý Midston jako na dlani. Přesně, jako ho chce mít celý život i doslova. Stejně jako každý rebel, i on sní o tom, že se jim jednou povede svrhnout královské a na trůn usednou oni. Momentálně by to byla jeho matka a on. Už jenom když si to představí, ví, že by Illey vládli daleko lépe, jak Schreave. Jakmile dojde na útes, pustí huskyho, Magnuse, z vodítka a nechá ho volně běhat okolo a očmuchávat co se mu zrovna zamane. Má ho vycvičeného, takže ví, že mu neuteče. Sám se posadí na okraj útesu a jenom v tichosti sleduje Midston.*

*Z paláce odcházela klidně, ale jakmile byla z dohledu, rozběhla se někam pryč. Mířila k útesům, tam si mohla připadat sama. Nesnášela dny v královské přítomnosti čím dál více. Celé jí to lezlo na mozek a ona si nedokázala představit, že by tam měla vydržet další den. Běžela celou cestu a teprve až u svého cíle si dovolila zastavit se. Jako celá rodina Pugnatoriů měla i ona horkou hlavu a celé dny se přetvařovat jako vzorný zaměstnanec jí drásalo nervy. Byla nepozorná a další osobu úplně přehlédla. Vzala jeden z větších kamenů a hodila ho z útesu. Sledovala jak padá a následně čeří vodu, pak si jen sedla a hleděla do prázdna.* Idioti nafoukaný, *brumlala si pro sebe a přidala ještě několik nepěkných nadávek. Přestože měla na sobě stále jen tmavé kalhoty a slabší mikinu, chlad necítila. Její hlava byla přeplněná vztekem, že na něco tak obyčejného jako osobní teplo ani nepomyslela.*

*Sedí na útesu a sleduje Midston před sebou. Po chvilce k němu přiběhne Magnus, který do něj začne rýpat čumákem a dožadovat se tak mazlení.* Na to, že bys měl být rebel po mě, jsi děsnej mazel. *Postěžuje si jeho směrem polohlasně, ale u toho se pobaveně usmívá. Začne ho drbat na břiše, kde to má rád, takže je vedle něj jedna velká ležící chlupatá koule, která se kroutí tak, aby jí podrbal na oblíbených místečkách. Ze zamyšlení ho probudí až kámen, který proletí kousek od něj. Jako rebel má dost zostřené smysly, takže si ho všimne a stejně tak i dívky, která se objeví hned po něm. Pozná v ní rebelku, která je v paláci v utajení.* Už ti leze palác na mozek? *Nadzvedne mírně pobaveně obočí, když slyší její nadávání.* Ahoj. *Pozdraví jí ještě. Magnus si mezitím všimne nové osoby, která by ho mohla podrbat, takže se bez okolků zvedne, doběhne k ní a s vyplazeným jazykem se pokusí vecpat svou hlavu do jejího klína, aby ho mohla drbat.* Klidně ho pošli do háje. Neboj, nic ti neudělá. Jenom je hroznej mazel. *Omluví svého mazlíčka.*

/Proč jsem si ho sakra nevšimla?! Dávej trochu pozor, Dio!/ *vyčinila si v duchu.* Ani se neptej, jak může někdo takový být u moci. A teď ještě dorazí další skvadra roztomilých holčiček, *řekla a v jejím hlase bylo dobře slyšet, jak vším tímhle opovrhuje. Vzala do dlaní chlupatou hlavu psa a začala ho drbat za ušima. Nějak zvlášť si ho nevšímala, ale kdykoliv přestala drbat, trochu do ní šťouchnul čumákem. Musela se trochu pousmát.* Jak to vypadá mezi obyčejnými lidmi? *zeptala se nakonec. Její úsměv nebyl nějak zvlášť upřímný. Z její tváře se začal pomalu vytrácet vztek a vystřídala ho únava.  Na chvilku se přestala věnovat hafanovi a sundala si tmavé rukavice, které nosila neustále a které kryly jizvy a spáleniny. Zastrčila si rukavice do kapsy a vrátila svou pozornost chlupáči.* Copak trhači, dal by sis něco dobrého *usmála se na psa. Pak se podívala na muže, který seděl pár metrů od ní. Jen jestli není proti, aby dala jeho psovi nějaký pamlsek.*

Nojo, bude sranda. Ale čim víc lidí tam bude, tim líp. Však víš... Když střílíš do houfu je větší šance, že se trefíš. *Uchechtne se. Pak se omluví za svého chlupáče a pousměje se, když vidí, že to dívce nedělá žádný problém.* Podobně jako v paláci. Samý drbny to jsou. Jeden si chce polepšit, že prý prodá předem jména účastnic, protože je z paláce ví, druhej zase ví všechno o zahraničních hostech, třetí doufá, že si jednu účastnici vezme. Jsou to idioti. Normální svět zůstal jenom v ghettu. Tam se jedině všichni dokážou soustředit na svojí práci. *Potřese nad zbytkem světa hlavou.* Klidně mu něco dej, ale bacha. Pak už se jeho přítulnosti nikdy nezbavíš. *Uchechtne se.* Jestli jsi v paláci nespokojená, stačí říct. Můžeme tě z paláce stáhnout, domluvim to s velitelkou. Nemusíš tam zůstávat. *Nabídne jí. Jemu, na rozdíl od palácových, není jedno, jak se jeho lidi mají a jestli jim vyhovuje momentální postavení.*

*Sáhla do kapsy a podařilo se jí vylovit pár piškotů. Nebylo to maso, ale psi je mývali docela rádi. Nabídla je psovi. * Chci tam zůstat. Sice arogance kam se podíváš, ale na druhou stranu tréninky s ostatními strážnými nejsou vůbec špatné. Navíc pak vidíš jejich slabiny, *odvětila s jistotou v hlase. Diana nenechávala ani jedinou minutu svého pobytu náhodě. Naučila se hledat věci, které by se později mohli stát jejich výhodou. Cenila si toho, že jí nabízí možnost dostat se z toho blázince, ale člověk si časem zvykne. A bylo by mnohem těžší dostat tam nového rebela, když Diana na důvěře smetánky už pracuje nějakou dobu. Je sice trošku výbušná, ale když nasadí masku, nikdo nic nepozná. Diana se podívala za sebe a rychlým pohledem zkontrolovala, že jsou stále sami. Nebylo by fajn, kdyby je někdo slyšel, její postavení by bylo v háji. * Při Selekci je tam hrozný shon, dal by se tam nasadit ještě někdo další, pokud bychom byli opatrní, *nebyla sice vůdce rebelů, ale věděla, jakých příležitostí se dá dobře využít. Velká spousta zahraničních hostů a většina z nich ani neví, jak se drží dýka.*

*Pousměje se, když se Magnus po piškotech prakticky vrhne. Někdo, kdo ho nezná by se mohl leknout, že dívce sežere i ruku, ale on je to zlatíčko a člověku by nic neudělal, takže si dá piškot a pak jí šťouchne čumákem do obličeje jako znamení vděku a zároveň otázku, jestli nemá ještě něco dalšího.* Jo, to je pravda. Jsem rád, že tam máme někoho takhle schopnýho. Nejsi tam jenom proto, aby ses flákala. *Pokýve s uznáním hlavou, protože několik takových rebelů už zažil a nejradši by jim zakroutil krkem za to, že tu práci brali jako dovolenou.* Jo, to by možná šlo. Navíc bude víc útoků. Už teď jsou nějaký v plánu, půjde se po králi. Nejlepší by bylo dostat někoho do jeho osobní stráže, ale to pochybuju, že bysme stihli. *Sám se při těch slovech rozhlédne okolo sebe, jestli někde někoho nezahlédne.*

*Měla v toho chlupáče důvěru a ve své pošetilosti rukou ani necukla. Štěstí bylo v její prospěch, protože tenhle pes asi nebude žádný zabiják. Jen se na něj usměje a ukáže prázdné ruce, jakože už nic nemá. V hlavě se jí uvrtala myšlenka, jestli by se nemohla dostat do královy stráže.* O mém povýšení zatím není řeč, to by se musel někdo z jeho osobní gardy zaběhnout, *mluvila tiše, spíš jakoby nahlas uvažovala. Ale odstranit někoho z nejlepších strážců není úplně legrace.* Něco na tom bude, princ je přerostlé dítě, nevybere si ani manželku, natož aby dokázal řídit zemi. I to jeho kotě má víc rozumu jak on. Zajímají ho snad i víc služebné a lehké holky než nějaká vláda, *postoj budoucího panovníka byl z jejího pohledu naprosto zavrženíhodný. Nebála se mu říct svůj názor otevřeně. Patřil k rebelům a určitě by byla hloupost, kdyby něco vyžvanil. V hlavě se snažila vymyslet něco, čím by mohla pomoct, ale byla jen pěšák. Hlavní slovo jen tak mít nebude. Vedle v křoví něco zašustilo a Diana stihla zahlédnout tmavý veverčí ocásek.* /Možná, že kdyby si princ nechal říct....Nebyla bych jeho první úlet./ *Kousla se do rtu, bylo na ní vidět, jak se usilovně snaží vymyslet, jak by mohla pomoct.*

*Poslouchá její tichá slova a u toho přikyvuje, protože má pravdu. Magnus mezitím pochopí, že další pamlsek nejspíš nedostane, takže zase zaujme pozici ležmo vedle dívky dožadujíc se drbání se svým psím úsměvem. Atmosféra, která tady panuje při vymýšlení toho, jak se dostat ke králi, se tohoto zvířete ani trošku nedotýká.* Jo, to je pravda. A přesně proto musíme odstranit nejdřív krále. Ten si hraje na dokonalýho, i když byl dřív stejnej a lidi se tím nechávají ukolíbávat. Když zmizí ze scény on, na trůn nastoupí dřív synáček a ten se sesype. Lidi uvidí, že země s ním nemá budoucnost a ještě nám pomůžou ho svrhnout. Sesype se rychleji, když spolu s králem zmizí i královna, to je taky nevinná kapitola sama o sobě. *Když uslyší nějaké zašustění, trhne tím směrem hlavou a ruka mu automaticky sklouzne k pouzdru s nožem. Naštěstí je to jenom obyčejná veverka, která jeho sice uklidní, ale Magnuse ani omylem. S vyplazeným jazykem za ní vystartuje a snaží se jí dohonit bez ohledu na to, že si dost možná dá na čumák.*

*Diana pozorovala veverku, která zmizela do korun stromu. Při tom poslouchala slova svého společníka. Od doby, co je v paláci, se k ní tyhle informace nedostávají tak, jako dříve. Hlavně se musí při útoku dostat z dohledu, aby mohla pomáhat a zároveň si udržela to, co má. Navíc by mohla princovi později podsouvat nějaké myšlenky.* /Uvidíme, co přinese čas./ *Vrátila se pohledem k Austinovi. Věděla, že při útoku vždy padne mnoho rebelů. Když byla menší, každý večer se modlila, aby mezi nimi nebyl někdo z jejích bratrů. Možná by se k tomu měla vrátit.* Kdyby cokoliv, jsem tady, pořád mám přístup na mnohá místa a klíče taky nejsou problém. Ale byla bych ráda, kdyby se i po akci udržel můj původ v tajnosti, mohlo by se to hodit. *věděla, že neudělá chybu, kterou by se sama prozradila. Pokud by tedy nešlo o Daniela, Davida nebo Dairena. Byla menší a slabší než oni, ale měla pocit, že je musí chránit. Byla to její největší slabina. Byla trochu nervózní, když nic nedělala. Začala si hrát s malou dýkou. Byl to zvláštní zlozvyk, nějak se ho nedokázala zbavit.*

*Protočí očima, když Magnus začne štěkat na strom, jako kdyby tím měl přimět veverku, aby se vrátila a hrála si s ním.* Magnusi! *Křikne na něj a husky poslušně přiběhne zpátky, i když se mu do toho zrovna dvakrát moc nechce.* Jo, to se hodit asi bude. Určitě tě využijeme, ale musíme pomalu a postupně. Nikdo nechce, aby ses prozradila. Jsi jedna z nejlepších, kterou tam máme, takže chceme, abys tam vydržela co nejdýl. *Řekne jí upřímně a přitom se na ní pousměje a začne drbat Magnuse, který se mu snaží vecpat jakkoliv před obličej a dožaduje se pozornosti.*

*Poslouchá a následně jen kývne, že rozumí. Chvilku pozoruje Magnuse a pak se natáhne na studenou zem. Svůj pohled směřuje k obloze.* Stejná a přitom vypadá odsud tak jinak, svobodně, *tiše si povzdychne. Věděla, že převrat se nestane že dne na den. Ale trochu se bála, nechtěla zemřít. Udělala by to, pokud by to znamenalo jejich vítězství, ale bála se toho. Vidět Austina s Magnuse ji trošku bolelo. Doufala, že by mohli zajistit do paláce někoho dalšího, připadala si tam osaměle. Vyhnala tyhle depresivní myšlenky z hlavy.* /Jsme o tolik blíž svému cíly, jsem šťastná,/ *řekla si a spokojila se s tím.* Nevíš něco o Danielovi nebo dvojčatech? *zeptala se. Třeba by Austin mohl vědět víc, když se pohybuje mezi rebely. Spolu se svobodou byli smyslem jejího života. Očima zabloudila z oblohy zpět k muži.*

Protože tady jsi jí blíž. Doopravdy svobodná. Neruší tě zvuk města, nebo tak. Je tu jenom příroda. *Pokrčí lehce rameny a sám se koukne směrem k obloze. Když pak slyší její další otázku, pohledem se vrátí zpátky k ní.* Jsou v pohodě, mají se dobře. Na trénincích jim to jde výborně. *Odpoví jí popravdě.* Jestli chceš, řekni mi, kdy máš volno a já vám zařídim nějaký setkání ve městě. Nikdo by nemusel pojmout podezření a ty by ses nemusela ochomýtat okolo ghetta. *Nabídne jí a u toho pokrčí rameny.*

Díky, stačí vědět, že jsou v pořádku. /To úplně stačí/ *Možná byla trochu paranoidní, když se bála, aby se něco nepokazilo. Po době strávené jako strážce jí přijde tak hrozně zvláštní, když se někdo stará o to, co by chtěla ona. Trochu se nad tím pousmála. Věděla, že jakmile se začnou sjíždět dívky že selekce, bude mít o dost víc práce, takže si chtěla vychutnat ty chvíle, kdy se může jen poflakovat.* Teď se asi dlouho ven nedostanu, určitě budou zvyšovat ochranu, když přijedou potenciální nevěsty. *Nedostala od svých nadřízených přímé informace, ale tušila, tušila, že nemůžou být tak hloupí, aby nechali obranu, jaká je. Ne že by teď byla nějak super účinná.*

Dobře. *Pokýve hlavou. Jemu by nedělalo problém jí to setkání zajistit tak, aby se nic neprovalilo, ale chápal její respekt k náhodě. Ta totiž občas uměla být pěkná svině.* Někoho do paláce pošlu. Buďto jako jednorázovku nebo na dýl. Bude to informátor. Můžeš po něm bezpečně poslat informace ohledně navyšování hlídek, jestli nebo když se k nim dostaneš. Poznáš ho, o to se postarám, neboj. Hodilo by se mít co nejvíc informací, než kompletně naplánujeme útok a připravíme těm slepicím pravé přivítání v paláci. *Usměje se na ní a pak se nakonec zvedne a opráší si zadek.* Měl bych jít, ještě musim vést jeden trénink dneska. Hodně štěstí v paláci. *Popřeje jí ještě, než si zase připne huskyho na vodítko a vydá se zpátky do ghetta.*

Dobrá, měj se a pozdravuj. *řekla ještě než odešel. Ona sama měla ještě dost času, než se bude muset sama vrátit do práce. Měla teď mnohem lepší náladu, když věděla, že v tom není sama. To sice věděla celou dobu, ale když to člověk slyší, je to něco jiného. Zůstala na útesu ještě nějakou dobu. Užívala si ticho i to, že tady je sama svým pánem.* /Jestli tohle celé přežiju, pořídím si psa,/ *usmívala se. V poslední době si dokonce začala dělat legraci z vlastní smrti, to znamená, že je na tom opravdu dobře. Následně se vydá zpět do paláce, aby se připravila na noční směnu.*

*dopoledne jí nebylo moc dobře, takže strávila všechen čas v poseli a nebo na záchodě. Teď se jí udělalo konečně trochu lépe, i když to stále není úplně perfektní, a tak se vydala na menší procházku. Teda.. z menší procházky se nakonec stala dost dlouhá procházka až na útesy, ale nějak se zamyslela a prostě šla dál. Těhotenství na ní stále není vidět, protože je teprve v šestém týdnu. Je za to upřímně celkem ráda. Prvně se nemohla rozhodnout, jeslti si to dítě nechá a nebo ne... ale čím déle je tady, tím víc se jí potrat začíná hnusit. Jen se děsí toho, že by to měla někomu říct. Na sebe si vzala jen obyčejné pohodlné černé legíny a světle růžovou mikinu, ve které trochu vypadá jako žvýkačka, protože má přeci jen snědší barvu kůže. K tomu zvolila jen obyčejné černé tenisky. Vlasy si nechala rozpuštěné a make-up má jen minimálně, protože se jí nechtělo moc s ničím patlat. Nechce se jí jít k přímo těm vyhrazeným vyhlídkám, takže zamíří na místo, kde není žádné zábradlí a posadí se tak, aby jí nohy vysely ve vzduchu, což jí dává příjemný pocit svobody. Na klíně má přitom položeného Profesora Sushi. Jejího domácího mazlíčka. Je to vodní dráček, takže trochu neobvyklé zvířátko, takže i proto má trochu potrhlé jméno.* Je tu krásně, že Profesore? Skoro jako doma. *zažvatlá na něj a nijak si nic moc nedělá z toho, že jí tady může kdokoliv vidět, jak žvatlá na zvíře jménem Profesor.*

*Vzbudil se s menší bolestí hlavy, která naštěstí dokazovala, že z něj vyprchal účinek drog. Často pod vlivem drog usíná, protože když něco v sobě má, má mnohem méně noční můry a může se v "klidu" vyspat. Hned jak se tedy vyspal, si sedl k plátnu a začal malovat, namaloval tedy něco na způsob zdejšího paláce. Vždy maloval, co ho zrovna napadlo a teď chtěl zrovna malovat tohle. Jenže když měl po pár hodinách malbu hotovou, zamyslel nad tím, co by dál mohl dělat. Nakonec se ukázalo, že nejlepší by bylo, kdyby se přeci jen prošel někde venku a zdejší okolí pořádně prozkoumal. Do úst si vloží dvě tabletky extáze, po které se cítí vždy úžasně a ještě se rychle převlékne do tmavě modrých kalhot a bílého obyčejného trička, než vyrazí. Víceméně po půl hodině na něj už začnou působit tabletky, díky čemuž se začne lehce usmívat a tiše si i pískat. Vlastně ani pořádně neví, kam míří, ale nohy ho zavedou k útesům, po kterých se dostane dokonce na místo, kde není nic oploceno. Vítr si mu jemně hraje s jeho blonďatými vlasy, které má právě díky němu ještě více rozcuchané, než obvykle, ale to ho nijak netrápí. Dál se prochází a tiše si píská, avšak poté si všimne nějaké dívky, oblečené v růžové mikině, ktere visí nohy z útesu. Zvědavost a touha, si s někým povídat, ho přiměje k dívce přejít a trošku nemotorně si vedle ní sednout.* Máte vedle sebe volno, Růženko? *Zazubí se a lehce nakloní hlavu do strany.*

*když se jí udělalo trochu lépe, rozhodla se vyrazit na kratší procházku, která se trochu protáhla, jelikož skončila až na útesech, ze kterých je krásný výhled na město a v dálce jde vidět i palác. Samozjřemě s sebou nezapomněla vzít i Profesora Sushiho, protože toho bere všude. Lásku ke zvláštním zvířatům má po tátovi. Přeci jen... ten dotáhl mývala, kterého pak s mamkou pojmenovali Cuddlie. Sedí na jednom útesu, kde není žádné oplocení a tím pádem je tu i méně lidí. Léto se blíží a turistů jen přibývá. Mluví si tady s Profesorem, takže si ani nevšimne, že se k ní někdo blíží a už vůbec nepostřehne to, že si píská. Když se teda posadí vedle ní, nadskočí leknutím, což je... dost nebezpečný manévr vzhledem k tomu, jak sedí.* Sakra! Chcete mě zabít? *oboří se na něj možná trochu moc naštvaně. Svedeme to ale na ty těhotenské nálady.* A nejsem žádná růženka. *odfrkne si.* Na takovou otázku je trochu pozdě vzhledem k tomu, že sedíte. *doplní a sjede ho pohledem. Musí uznat, že jeho vzhled si teda tohle chování nezasloužil. Když si ho ale tak prohlíží, stane se ta světlá chvilka, kdy jí dojde, kdo to je.* /Skvělý. První a poslední setkání lépe vyjít nemohlo/ Já no... m-musím jít. Opatrně, kdo ví kolik pitomosti je ten útes schopný nést, než se zřítí. *zamumlá a i s Profesorem se začne pomalu sbírat se země, při čemž se jí samozřejmě zatočí hlava a zvedne žaludek, takže to jen tak tak ustojí.*