Maják na pláži

*Od té doby, kdy mu jeho snoubenka nechala poslat zpátky zásnubní prstýnek, jeho svět se ještě více rozdrtil a on sám se ztratil někde pod těmi troskami. Jalo troska taky teď vypadá, od té doby taky nešel ani jednou do paláce, spíš obcházel jeden bar za druhým a dlouho se přemlouval, že drogám znovu nepodlehne. Ale zbytečně, protože teď je u majáku na pláži kvůli tomu, aby se ru sešel z jedním chlápkem, který nějaký ty drogy prodá. Ale nepotřebuje ani drogy k tomu, aby vypadal tak, jak vypadá teď. Bílý obličej, kruhy pod očima z toho, že za celou tu dobu spal minimum hodin. A taky k tomu moc nepřidává kocovina, kterou teď taky trpí poměrně každý den. Teď stojí opřený o maják a čeká, než zmizí všichni lidi a zbyde jen ten jeden důležitý. Mlčky si nechá nasypat různý sáčky a všechno možné do tmavě zeleného batohu. Předá mu peníze, poděkuje, rozloučí se a sleduje jak odchází. Pak si jen sveze na zem, koženou bundu si přitáhne blíž k tělu a batohem se začne přehrabovat, přemýšlejíc čím vlastně začne a jeho vnitřní utrpení skončí.*

*Rozhodla se, že tedy neuteče, ale není nadšená z toho, že by tu měla zůstat. Ale nechce riskovat válku, který by mohla hrozit mezi Illeou. V paláci se ale cítí strašně, a proto se vydá do města. Míří k majáku. Tam to má vážně ráda. Vždycky se jí to zdálo romantické. Na sobě má černé džíny a zelenou mikinu. Vlasy si stáhla do culíku, aby jí nelezly do obličeje. Jde potichu a ani se moc nesoustředí na cestu, dokud neuslyší nějáké hlasy. To se zastaví na místě a poslouchá. Pak vykoukne za roh a uvidí svého snoubence s nějákým chlápkem. Sleduje je nenápadně a když ten chlápek odejde a Bastien si sedne na zem ví, že ji neviděli. Jinak by snad nějak reagoval ne? No určitě aspoň ten dealer, ale to se nestalo. */Měla bych odejít? Měla../*Pak zavře oči.*/Ne.. musíš si s ním promluvit.. Měla bys zjistit více o tom, co se přesně stalo. Očividně říkal pravdu./*Vyjde zpoza rohu a jde přímo k němu.*A-ahoj.*Vykoktá. Nervózně si sedne dost daleko od něj. Dívá se na moře, které je před nimi.*Je mi líto, jak jsem zareagovala.. Měla jsem se chovat příjemněji.*Omluví se mu.*J-jestli by ti to n-nevadilo. Ráda bych se dozvěděla víc o tom, co se stalo mezi náma..

*Mohl se s ním sejít i na míň nápadným místě, původně to mělo být v nějakém starém doupěti drogově závislých, ale jelikož oba dva měli naplánovanou cestu kolem majáku, rozhodli se to předat tady. Takže teď se už přehrabuje vším možným a zkoumá, co ještě nezkoušel.* /Co říkal? Že se to vyplatí zkusit míchat? Hlavně tohle nový, to jsme ještě neměl... Vtipný je, kam až člověk se znovu zhroutí kvůli nevydařené lásce./ *Kyssle se ušklíbne a už by si i vytáhl ze sáčku nějaké tabletky a k tomu i stříkačku, kdyby neuslyšel blížící se kroky. Rychle to v batohu z ruk pustí a podívá se na příchozího. Zabolí ho srdíčko, když uvidí, kdo to vlastně přišel. Rychle batoh zapne, aby neměla šanci to vidět.* /Viděla nás? Tak co uż, stejně mě nenávidí, kdyby vědělaže jsem celou dobu chtěl jít do strip klubu, taky by nebyla nadšená. Ona stejně odejde, takže si to můžu vzít pak a jít.* Ahoj. *Zamumlá a i jeho hlas zní unaveně.* V pohodě, chápu tě. *Pohled má radši zabodnutý někam vedle jeho batohu.* Jasný, žádný problém. *Nadechne se a ještě více se svede podél zdi dolů.* Potom domku jsem si to vyčítal, uvědomil jsem si, že bych se tak chovat neměl. Potom jsme se viděli v jízdárně, vzal jsem si tvého oblíbeného koně, jenže ty ses mě pořád bála. A upřímně? Nedivím se ti. *Bolestně se ušklíbne a pak pokračuje dál.* Pak to bylo jen fajn... Na pláži jsem tě poprvé políbil. Pak bylo pár návštěv komnat, pak byl utok, to jsem se k tobě nastěhoval. Pak myslím, že byl incident s mym pitím... Kdybych tě potkm nechal být, ani nevíš jak by to pro mě bylo jednodušší. Jenže já tě pak požádal o ruku, ty si řekla ano... Kdybych to neudělal, pro oba dva by to bylo lepší. A pak co se stalo víš. *Řekne nejvíc stručněji co mu to jeho bolest hlavy dovoluje a taky co mj to jeho trosky srdíčka dovolují.*

*Když přijde na maják slyší hlasy. Dívá se na Bastiena a jednoho chlápka. Pozná o co tu jde, není hloupá. Sleudje je, dokud neodejde. Tuší, že ji neviděli. Jinak by asi něco řekli. Chvilku přemýšlí, jestli nebude lepší utéct, ale pak se rozhodne si s ním promluvit.*/Jednou by to muselo přijít. Budu si ho muset vzít./*Pomyslí si.*/A navíc.. Když se mi pokusí něco udělat, vždycky můžu zkusit. Podívá se na útes. Pak přejde k němu, nervózně ho pozdraví a sedne si od něj, dost v uctivé vzdálenosti.* Omluví se mu, jak se zachovala. Asi to vůči němu nebylo fér. Není taková, ale tam toho na ní bylo trochu moc. Teď se stihla více uklidnit. Požádá jej, aby jí řekl něco o tom, co se mezi nima stalo. To, na co očividně zapomněla. Poslouchá ho.*/Zní skutečně věrohodně.. A vypadá tak zlomeně../*Vidí, jak vypadá a je jí ho líto.*Promiň.*Hlesne tiše.*Je mi líto, že jsem to zapomněla. A že jsem ti ublížila..*Sklopí pohled.*V-vrátíš se se mnou do paláce?*Zeptá se jej sama nejistá tím, že to skutečně chce. Ví, že se tam dlouho neobjevil. A nechce, aby se mu něco stalo. Je to zvláštní, ale je to tak.*Pokusím se vzpomenout si na to, co se za ten měsíc stalo. A taky se pokusím nebojkotovat tvou případnou snahu o to komunikovat se mnou. Teda, pokud o to budeš stát. Já vím, že jsem ti asi ublížila..*Není si jistá, jak to bude cítit.*

*Neví o tom, že je celou dobu někdo sleduje a ještě k tomu jedna z osob, které by to opravdu být neměla. Bylo by mu jedno, jestli by je uviděl nějaký náhodný kolemjdoucí, tady ho nikdo nezná. Ale jedno by to už nebylo u jeho snoubenky, proto doufá, že ho neviděla, že právě teď přišla. Když se s ním dá do řeči, docela dost ho do překvapí, jelikož si myslel, že ho nenávidí, proto teď sám sebe nenávidí ještě víc. Vse ji teda řekne, i když je rád, že vůbec udrží hlas. Ale nedokáže pohled zvednout a tak se na ni kouknout. Proto má pohled zaražený do země.* Za to nemůžeš, za to můžou rebelové, že tam přišli. Nenuzesu za to, že si spadla. /Měl jsem tě chránit, měl jsem zapomenout já. Byl bych jiny člověk, kdybych zapomněl na Kasey. Ale trápila by se ona./ Nevím jestli je to dobrý nálad, akorát bych ti ublížil. *Teď se na ni podívá a když by se s ní vrátir chtěl, nemůže, jelikož ji nechce do ničeho nutit nebo jo ublížit.* Já ti nechci ublížit, zklamal jsem, že jsem tě nechránil, po druhé. Nevím, jestli si zasloužím další možnost to nepokazit. *Zatne pevně čelisti a avu si vloží mezi kolena, jelikož nechce aby ho viděla takhle zničeného, skoro napokraji psychického zhroucení.* /Potřebuji si to vzít, chci mít klid. Proč mjcela přijít teď? Teď když jsme udělal další nesprávnou věc? Má na to radar?/

*Poslouchá jej, co všechno říká se jí zdá celkem nerealistické a zároveň jí připadá, že by to mohla být i pravda. Zase se mu omluví. Je rozhodnutá to zkusit. Zkusit si vzpomenout, protože jí asi ani nic jinýho nezbývá. A taky zkusit se hned nebát v jeho přítomnosti, jako trochu teď. I když je to divné, to jak vypadá zničeně, jí připadá, že je i zranitelný a to ji tak trochu uklidňuje. Nevypadá, že by měl jí něco v plánu udělat. Chvilku mlčí a pak se zeptá, jestli se vrátí spolu s ní. Cítí na sobě jeho pohled a otočí se taky, aby viděla do jeho tváře.*/Vypadá vážně strašně../Nemůžeš za to.. Prý mého koně vylekaly výstřely nebo co. Střílel jsi snad ty?*Zeptá se jej a dokonce se jí podaří nadzvednout koutky rtů v náznaku jakéhosi úsměvu, protože ví, že on za nic nemůže, stříleli přece rebelové.*Já bych ráda, kdyby ses vrátil se mnou.*Řekne a když vidí, jak si složil hlavu mezi nohy, je jí to líto ještě více.*Bastiene..*Přisune se blíže a natáhne ruku, aby jej mohla lehce pohladit po rameni.*Neměl bys brát drogy.. Jestli mě miluješ jak tvrdíš.. prosí zkus to bez toho.. Možná se mi vzpomínky nevrátí, ale to neznamená, že bych se do tebe nemohla zase zamilovat. Ale určitě bych se nezamilovala do někoho, kdo by dělal tohle.*Mluví pomalu a opatrně.*/Prosím, ať na mě neřve.. Prosím./

*Cítí potřebu spát a jeho vzhled to jen potvrzuje. Ale on touží jen po drogách v jeho batohu, po všech těch, který ještě neměl. Nebo aspoň po cigaretě, které tam má taky, ale přes Kasey se neodváží cokoliv z toho vytáhnout. Nejradši by už nelz stříkačku v ruce, ale drží se díky ní. A taky mu nikdo nevymluví vinu za to, že si teď Kasey nevzpomíná. Stejně jako Kasey nešlo mu vymluvit vinu za unešení jeho sestry.* Měl jsem tě chránit, měl jsem to být já. /Ale co když je to pro ní lepší, že si nevzpomíná na nás dva? Ja můžu poprosit o zrušení zasnoubení. I když pochybuji že to můj milovaný tatíček dovolí./ *Když uvidí na jeji tváři něco jako úsměv, taky se jejímu vtípku uchechtne. Nevěří tomu, že by vážně chtěla, aby se vrátil. On si sam neni jistý, jestli se chce vrátit. Teď jen touží po tom se zdrogovat do bezvědomí. Když ucítí její dotek, jakoby si teprve uvedonilu, kdo tady s ním je. Že je to jeho milovaná a jediná Kasey.* Takže si nás viděla... A víš co tam mám. *Zatřepe batohem a jen si povzdechne. Její řeč mu ale pořád doznívá v uších a uvědomí si, že si tohle celou dobu hlídal. Tak proč by nemohl i teď. I když ho obsah batohu láká sebevíc, Kasey ho láká víc.* Asi by nebylo zdravé ten obsah vysypat do vody, že? *Pousměje se na ni a pohled zase přesměrhje na batoh.* Máš pravdu, miluju tě a drogy jsem si celou dobu odepíral, jenže jsem dostal pocit, že... Že se musím zdrogovat do bezveodmiu. Ale ty si něco jako mone slunce na zemi. *Zamumlá a batoh nakopne, takže se pootevř a vypadne z něho jedna stříkačka. Rychle ji zavře dovnitř a batoh nakopne znovu.*

*Potřese hlavou.*Nemohl jsi nic udělat..*Řekne přesvědčeně. Zjistila si, co se stalo. Jely se závody. Rebelové dali na závodní dráhu nášlapné miny a pak začali střílet. To vyplašilo koně, na kterém jela a ona spadla. Ví, že tam byla i její máma, se kterou už mluvila. Řekla jí, že vypadala s Bastienem šťastně. Proto i když se dneska chystala utéct se mu rozhodla dát šanci. Vidí na něm, že je na dně. A věří, že jí neublíží.*/Bude to dobrý.. Snad se mi vrátí vzpomínky. A když ne, třeba se do něj zamiluju. A když ani to ne.. nějak to přežiju./*Zeptá se jej, jestli to střílel on a trochu se i pousměje. Když ho slyší se uchechtnout, pousměje se ještě více. Pak se ho zeptá, jestli se s ní vrátí. Doufá, že ano. Ví, že se jejich zasnoubení nedá zrušit, teda to si aspoň myslí. A tak by si na něj měla začít zvykat, jestli se nestane ten zázrak a nevzpomene si na to, co se za ten měsíc stalo. Pořád trochu váhavě mu položí ruku na rameno. Doufá, že jí nic neudělá, což neudělá. Jemně ho pohladí po rameni. Řekne, že by se do něj třeba mohla zase zamilovat, kdyby ale nebral drogy.*Jo vím.*Přitaká.*Ne, to ne. Navíc by se něco mohlo dostat na pláž, kde by to někoho zranilo a nebo i ve vodě, v písku.. Nebylo by příjemné na něco stoupnout. A nebo zvířata.. těm by to taky asi ublížilo.*Zauvažuje nahlas.*Děkuji.*Je ráda, že to kvůli ní neudělá.*To nedělej..*Nechce, aby zemřel, aby se zdrogoval do bezvědomí. Sleduje ho, když nakopne batoh a pak ho zavře a nakopne znovu.*Někde se toho snad dokážeme bezpečně zbavit.*

*Na Kasey se pousměje, protože si vzpomene na ten den po útoku na plese, kde byl zraněný a taky si vyčítal, že by ji neochránil. Jeho nálada se pomalu lepší, i když stále vypadá jak čerstvý zombie. Jediné co na něm teď září je jeho pearcing a náušnice, jinak vypadá jak bez života. Kasey si prohlédne a i při tom pohledu mu na tváři zůstane něco jako úsměv. Přestavte si to jakoby úsměv zombie. Nenávidí se za ten domek, kdy to přehnal s alkoholem a měl v sobě ještě něco málo ze zbytku drog a byl zkrátka nesnesitelný. Teď si dokáže vyčítat i každou ránu, kterou dal nějaké dívce, která mu vzdorovala.* /Kasey mě změnila, i když o tom ani neví, jsem ji za to vděčný./ *Když ucítí její dotek, uvolní se. Po chvilce se opatrně po její ruce natáhne, jelikož nechce aby to dopadlo jak na ošetřovně. I když se mu do paláce nechce, jediný důvod, proč tam půjde je jen a jedině ona.* /Takový heroin zapíchnouf si do nohy. Luxus./ Odprodat to zpátky by taky nebylo zrovna chytrý, toho chlápka nechceš naštvat. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou. Na dívku se pousměje, přičemž ji jemně pohladí potváři.* I kdyby sis nikdy nevzpomněla, vždycky tě budu milovat. Chci aby si to věděla. *Poví jí upřímně a upřena se ji zadívá do očí. Nikdy by nedokázal milovat někoho jiného tak jako ji.*

*Vidí, že se mírně usmívá a i díky tomu má ona na tváři také menší úsměv. Jemně ho pohladí a když se po její ruce natáhne, nechá ho. Je ráda, že se s ní vrátí do paláce. Doufá, že se jí vrátí vzpomínky.*/Chová se celkem hezky.. Ne celkem vážně hezky. Třeba ty vzpomínky nebudou tak strašné, jak si prvně myslela. Řekne, že to jenom tak shodit do moře nebude nejlepší nápad. Nechce, aby se někdo zbavil nebo aby to taky nějak neublížilo zvířatům ve vodě.*Jo, to věřím.. Nepůsobil nějak milým dojmem.*Souhlasí s ním. Když ji pohladí po tváři, podívá se na něj a lehce se usměje.*Doufám, že si vzpomenu. Vážně.*Přikývne.*Vím to a.. věřím ti.*Sama se diví, že to říká. Je taky ráda, že na ni jde jen lehce a hnedka ji nemačká v objetí jak na ošetřovně. To ji taky dost vyděsilo. Ale ví, že Bastien to nemohl tušit. Nemohl vědět, že ztratila vzpomínky.*A.. ještě jednou.. je mi to líto.*Má chuť to opakovat pořád dokola.*/Možná bych mohla zkusit projít nějáká ta místa.. Palácová pláž, jízdárny. Svou komnatu znám.*A.. vážně jsme to spolu dělali?*Zeptá se s červenými tvářemi.*

*Tohle vše mu připadají jako začátky, mdy si uvědomoval, že ji má jak si rád, ale přesto si nebyl jistý, že ona ho také.* /I tak doufám, že se ji vzpomínky vrátí a zapimene na to, že jsem si tady kupoval od dealera drogy. když zjistila, že pořád piju, nebyla moc nadšená./ *Potichu se svým myšlenlách uchechtne a dál si užívá ten pocit, že před nim Kasey neutíká a nevzteká se, že jediný co si pamatuje je je ten domek. Ty drogy by si nejradši nechal, třeba na jeytez horší časy, pokud by kdy vůbec nastaly, ale chce to udělat pro Kasey.* /Aspoň kdybych měl čas vyzkoušet to, co jsem ještě neměl. Já věděl, že jsem za ním měl jít hned./ *Poté ji pohladí po tváři a má co dělat, aby nezačal oslavovat, když se nelekne.* /Ona neuhla! Nevlepila mi ani nic takového./ Nenuť se do toho, však si vzpomeneš jednou. *Pokrčí rameny a opět se ještě více pousměje.* Neomlouvej se pořád, já bych se měl omlouvat. *Začne vrtět hlavou, ale poté další jeji otázka ho zaskočí. Poškrábe se na zátylku a pobaveně si odkašle.* A ne jednou. *Nevinně pokrčí rameny a neunikne mu ještě větší usmev.*

*Když ji pohladí po tváři, neucukne a popravdě je to dost příjemné. Ani se nelekne a co je další úspěch, že mu ani nevlepí facku. Vidí, jeho nadšení a musí se nad tím usmát a potřást lehce hlavou.*/Takhle je celkem roztomilej/*Možná už začíná chápat, že se do něj dokázala zamilovat.*/Asi to taky bylo snažší, než jak to vypadalo ze začátku./*Proběhne jí hlavou.*Budu se snažit i tak.*Pokrčí rameny. Plánuje zajít na nějáká místa o kterých mluvil a chvilku tam pobýt a doufat, že se jí vzpomínky nějákým zázrakem vrátí.*Stejně je mi to líto.*Řekne trochu smutnějším tónem. Pak se začervená a zeptá se ho, jestli spolu vážně spali. Její barva obličeje je stejná jako barva rajčete.*Ne jednou?*Nadzvedne ještě více šokovaně obočí.*No dobře..*Zamrká, aby to vstřebala, pořád trochu rudá.*Tohle je divný, že se na to ptám..*Řekne pa. Podívá se na Bastiena.*Jo, to se dost očividně nad tímhle bavíš.. Aspoň něco..

*To že neucukne bere jako neuvěřitelný pokrok a musí de nad tím usmát, když ji muž pohladit znovu, aniž by se bál, že o ruku přijde. Je mu o hodně lépe než za ty dny, kdy chodil z baru do baru a snažil se na Kasey nemyslet. Jen díky ní se do paláce vrátí, jelikož kdyby za ni nepřišla, možná by odletěl zpátky do Španělska. Zavrtí hlavou a láskyplně se uchechtne.* Kolikrát ti to mám opakovat, že se nemusíš omlouvat ani ti to nemusí být líto? *Pousměje se na ni, poté ho ale překvapí jeji další otázka a je to poprvé ha ty dny, co má chuť se od srdce zasmát.* Vážně, ne jednou. Chceš popsat když to bylo poprvé? *Mrkne na ni, ale i to je stále unavené mkrnutí.* Promiň, si u toho roztomilá když se na tohle ptáš. *Pokrčí rameny s úsměvem a kdyby mohl, nejradši by ji teď objal a už nkkdy nepustil, ale není si nad tím jistý.* /To je větší riziko než riskovat, že mě připraví o ruku./

*Je vážně ráda, že se rozhodl se vrátit s ní do paláce. Doufá, že si díky tomu, že se budou třeba občas vídat vzpomene na to, co zapomněla. Nebo se do něj třeba zamiluje znovu, kdo ví, jak to bude. Ale vážně doufá, že to bude všechno v pořádku.*/Chová se úplně jinak, než v tom domku. Asi se vážně změnil. Kvůli mě teď klidně i zahodí ty drogy, co si právě koupil./*Tomuhle upřímně skoro nemůže uvěřit. Nechá se od něj pohladit po tváře a pak ještě zopakuje, že je jí to skutečně líto.*Můžeš mi to opakovat kolikrát chceš, ale já si to stejně budu vyčítat. Dokážu být velice tvrdohlavý člověk.*Pokrčí rameny a zatváří se jako úplný andílek. Když zjistí, že spolu vážně spali, je to další věc, které nemůže uvěřit. A ještě k tomu, ne jednou, ale víckrát!*Ne, ne, to je v pohodě.. Obejdu se bez toho a navíc tady, na místě kam může kdokoliv přijít, to není moc vhodné probírat.. Možná jindy.*Její tváře jsou rudé. Poznamená, že aspoň on se baví.*Já nejsem roztomilá..*Oponuje mu. Jako by ho ještě ujišťovala v té její tvrdohlavosti.*Ale díky.*Pousměje se na něj.*Jsi milej.*Přizná. Její názor na něj se docela změnil. A to díky jen jednomu rozhovoru. Vidí jeho pohled a nadzvedne obočí.*Copak?

*Byl by nejradši, kdyby si co nejrychleji vzpomněla, ale když si nevzpomene, nějak to přežije. Věří, že se aspoň díky ní trochu změnil a už není tolik odstrašující příklad budoucího krále alkoholika. Teď se mu už blbě odtrhává pohled od Kasey, jelikož mu za ty dny, kdy ji neviděl neuvěřitelně chyběla.* Tak to jsme tvrdohlavé duo. *Ušklíbne se a nevinně pokrčí rameny. Když se pak zeptá, jestli je vážně pravda, že spolu byli v posteli, na tváři se mu rozlije ještě větší úsměv.* Dobře, kdykoliv kdy to budeš chtít popsat, stačí říct. Kdykoliv. /Nebo znovu ukázat, to by taky šlo./ Ale sem snad nikdo nepřijde. *Pokrčí rameny a opět si ji prohlédne.* Já jen... Jestli by ti vadilo kdybych... No, kdybych tě objal. Ale když by ti to vadilo, nevadí. *Odmávne to rukou a na Kasey se nervózně usměje.*

*Poznamená, že je někdy dost tvrdohlavá. To je o ní známé snad všem, co ji znají.*/I pro něj to asi nebude překvapení./*Uchechtne se.*Jo, to asi jo. Taky jsi dost tvrdohlavý.*Usměje se na něj. Pak se zeptá, jestli spolu skutečně spali a když jí řekne, že ano a že dokonce i vícekrát, než jen jednou. Řekne, že vážně nepotřebuje, aby jí to popisoval. Hlavně ne teda tady, protože už tak je ta konverzace divná a ona se červená už jen přitom pomyšlení, že by se měli jen políbit a ona se s ním vyspala..*Jo, díky.. To je v pohodě.*Dostane ze sebe a snaží se skrýt své červené tváře tím, že odvrátí obličej. Všimne si jeho pohledu na ni a zeptá se, co se děje.*Objal?*Zeptá se pro ujištění. Pak se sama usměje a přisune se k němu o něco blíže. Sama ho opatrně obejme.*Lepší?*Zeptá se jej s menším úsměvem. Lhala by, kdyby řekla, že se jí to nelíbí. Líbí se jí se s ním takhle objímat.*

*To ž je tvrdohlavá poznal za ty dny, které si ona nepamatuje. A dnedka dneska ho v tm jenom usvědčuje že je ještě víc tvrdohlavější než si myslel.* Hledali jsme se až jsme se našli. *Zamumlá potichu a opět očima zabloudí k batohu plného drog.* /Jsem zvědavý, kde se toho asi zbavím, jediná možnost, že si to vezmu s sebou. Což je pro mě ta nejlepší možnost./ *Na dívku se usmívá a pobaveně vrtí hlavou.Pote se ji trochu nervózně zeptá na obejmutí, protože nechce aby to dopadlo jak na ošetřovně. Nejradši by ji chtěl políbit a neodtrhnout se, ale když se přesune blíž, i tohle je pro něj ráj. Obejme ji nazpět, přičemž si užívá pocitu její vůně, které ji tolik chyběla a už si myslel, že ji nikdy neucítí.* Lepší, děkuji. *Zamumlá jak má obličej položený na jejím rameni.*

*Slyší jeho zamumlán a jemně se pousměje.*/To jak se chová.. Určitě to nepředstírá./*Jde na něm poznat, že to myslí vážně. Jinak se vážně nevyzná v lidech. Ale on vážně vypadá upřímně. Když se na ni dívá tak nějak zvláštně zeptá se, co se děje. Pak zmíní objetí. Trochu ji to překvapí. Ale pak se usměje a přisune se blíže k němu a pomalu ho obejme. Po chvilce se ho zeptá, jestli je to lepší. Po jeho odpovědi se ještě více usměje.*To jsem ráda.*Řekne a myslí to upřímně.*A neděkuj, nemáš vůbec zač.*Ještě tahle chvilku setrvává s ním v objetí a pohladí ho po vlasech.*Tohle je dost příjemný.*Řekne a položí si hlavu na jeho rameno.*I kdybych si už nikdy neměla vzpomenout.. Myslím, že nebude těžký se do tebe zamilovat znovu.*Zamumlá.*

*To jak mu chyběla by nikdy snad nedokázal dokázat, ale teď se na ni dívá s láskou v očích a nikdy by se už nedokázal chovat tak jako když se poprvé viděli. Ani kdyby byl pod vlivem vsechz možných látek. Objetí zmíní jen tak, protože potřebuje cítit její přítomnost co nejblíže to půjde, aby si dokázal že tady vážně je a neplánuje odejít. Tedy snad.* Na té ošetřovně jsem se bál, že o tebe přijdu. Nedokázal bych žít s tím, že by ses mě celý život bála. /Tohle je vážně jak na začátku našeho vztahu, pokudbse tomu taky tak dá říkat./ To jsem rád. *Zamumlá a pořád vdechuje její vůni. Jakmile si položí hkavu na keho rameno, usměje se. Ještě víc po tom, co řekne.* Miluju tě, Kasey Schreave. *Zašeptá ji těsně u jejího ucha, tak jak to vždycky dělával hlavně na různých akcích.* Není ti zima? Přeci jen už je chladněji. A klidně už můžeme jít, když budeš chtít. *Na tváři má stále šťastný úsměv, který si myslel, že se mu nikdy na tváři už neobjeví.*

*Objímá ho a usmívá se. Je to strašně příjemné. Ještě dneska ráno by neřekla, že to řekne, ale je ráda, že tomuhle dala šanci a že neutekla, ač to nerada říká, díky Winnie.*Jo, na tý Ošetřovně.. Prostě jsem se lekla. Byl to prostě náhlý šok, chápeš?*Zeptá se jej. Předtím zpanikařila.*A až budeme v paláci.. ráda si zase vezmu ten prstýnek. Teda, jestli mi ho chceš dát, nemusíš, nebudu tě do toho nutit nebo něco takového.*Pochopí, když jí ho nedá.*Vidím, že se chováš úplně jinak. Už se nebojím. *Pohladí ho po vlasech. Řekne, že i když si třeba nevzpomene, asi nebude těžký se do něj zamilovat znovu. Už teď cítí, že ho má ráda.*/Vážně je to docela divný. Ale možná tento pocit ve mě nějak umocňují ty city, které jsem cítila, než jsem zapomněla? /*Sama si položí hlavu na jeho rameno. Když slyší jeho slova, ještě více se usměje.*Já tě mám ráda, Bastiene. A věřím, že ti jednou zase řeknu, že tě miluju.*Trochu jí z jeho hlasu těsně u jejího ucha naskočila husí kůže, ale ne proto, že by se ho snad bála. Jen na něco takového není zvyklá. Pak přikývne.*Měli bychom se vrátit.*Souhlasí s ním. Pak si stoupne a trochu se opráší.*

*Pousměje se a přikývne.* Ja tě chápu, v pohodě, Kasey. Nic se nestalo. Trošku mě to vykolejilo, chápeš, ale to tebe taky. *Uchechtne se a jakmile mj řekne to o tom prstýnku, pohsnejeu se ještě víc a Kasey pohladí po vlasech.* Rád ti ho dám, vždyť je vlastně jakoby tvůj. Ne jakoby. Je tvůj. *Pokrčí s úsměvem rameny. I když uz si ani neuvědomuje kam orstyneku dal. Nebo spíše hodil. Když mu přinesli, už se skoro chystal pryč. Ten prstýnek to jen zrychlil. Naštvaně ho hodil o zeď a teď tam asi leží do teď.* A to díky tobě, změnil jsem se díky tobě. *Uchechtne se a stále nedokáže uvěřit, že ten výlet k majáku nedopadl tak jak čekal, ale ještě lépe. Když jí řekne, že ona ho má ráda, ušlíkbne se.* /Au? To bolelo./ *Poté se ale usměje a opět přikývne.* Doufám v to. *Poví ji upřímně a když vstane, pi chvilce vstane taky. Trošku se zamotá, jelikož mu přeci jen neni skvěle. Únava a kocovina, nejhorší spojení. Popadne batoh a dá si ho na záda. Opatrně se natáhne po ruce Kasey.* Ale vážně nevím, co s tim udělám.*Zaštěrchá batohem a prohrábne si vlasy.* To můžeme vymyslet až v paláci stejně. *Dorekne nakonec a rozejde se směrem palác.*

*Přikývne.*Jo, to chápu. Musel to být šok pro nás oba.*Řekne chápavě.*/Navíc, když mě hnedka začal objímat./*To se hodně lekla. Nevěděla, jak se věci mají a teď už tak nereaguje. Klidně se od něj nechá objímat. Vzpomene si na prstýnek, který mu nechala poslat zpátky a řekla, že by ho ráda měla zpátky.*Dobře, díky.*Usměje se zase. Řekne mu, že vidí, jak se změnil a že se ho nebojí. Po jeho slovech ho zase pohladí. Slyší, jak jí do ucha zašeptá, že ji miluje. To mu zatím říct nedokáže. Ale ví, že ho má ráda. A tak mu řekne aspoň to. Ale aby mu dodala naději? Tak mu řekne, že věří, že mu jednou řekne to, co on jí. Pak souhlasí s návratem do paláce a stopne si. Zároveň se i trochu opráší, přece jen seděla na zemi, takže je trochu špinavá.*V pohodě?*Zeptá se jej, když vidí, jak se zamotal. Když se natáhne po její ruce, chytne ho za ni.*Ano, to vyřešíme nějak tam. Tady to prostě nechat nemůžeme./Mohli bychom to dát třeba na Ošetřovnu, ale zase jak to okecat? Asi by nikdo nebyl z tohohle nadšený../*Pomyslí si, ale pak se rozhodne to nechat plavat a rozejde se s Bastienem k paláci.*

*Je ráda, že jí Rory povolil aspoň nějaké vycházky, když už teda poslední dny tráví jenom v posteli, protože má pocit, že by za chvíli zešílela. Sice má pořád v hlavě výčitky ohledně toho, co se stalo a pořád musí myslet na to, že málem o toho drobečka přišla, ale snaží se na to myslet co nejméně. Když je s Rorym, a to je prakticky pořád, docela se jí to daří. Pořád jí ale dělá problém klidně spát bez nočních mur. Jsou noci, kdy se budí s křikem. A když už se nevzbudí, často se ze spaní vrtí, protože se jí stejnak něco hnusného zdá. Teď se ale myšlenkami soustředí jen a pouze na čerstvý vzduch, na který se, po skoro celém týdnu v posteli, konečně dostala. Rozhodla se projít k majáku a sice jí cesta o berlích zabrala více času a úsilí, ale vůbec jí to nevadí. Lehce se pousměje, když k němu dojde a cítí, jak si vítr začal pohrávat s jejími vlasy. S berlema doskáče až k zábradlí, o které se opře a nohu v sádře si opře o zem, aby ulevila oběma nohám. Doktoři v paláci jí s nohou docela pomohly, takže bolí o něco míň, ale místo téhle bolesti hned zastoupila další. A to konkrétně ranní nevolnosti díky těhotenství.* /Nechápu, proč se tomu říká ranní nevolnost, když je mi blbě celej den../ *Ušklíbne se v duchu.*

*Nejradši by sice chtěl, aby Arowen zůstala pořád v posteli, ale stejně by to nedodržela jak ji zná. Takže ji přece jen menší vycházku dovolil. On se ještě chvilku zdržel, jelikož si byl domlouvat menší koncert v baru, jelikož přece jen teď potřebují nějaké peníze a kradením si toho taky tolik nevydělá. Hned jak si to domluvil, zamířil k majaků, kam teda doufá, že Arowen šla. Když ji po chvilce té chůze uvidí, pousměje se a krok zrychlí. Když k ní dojde, mlčky ji položí ruce na boky a opatrně si ji otočí tak, aby ji mohl věnovat polibek.* Divím se, že ses nerozhodla pro nějaký útěk po městě, abych tě nemohl najít a přivázat k posteli. *Popíchne ji pobaveně když se zase odtáhne.* Jak ti je? *Zeptá se ji starostlivě a u toho si prohrábne vlasy, které se mu uvolnily z culíku, takže si ho zase sundá.*