Maják na pláži

*S berlema se dostane až k majáku, kam měla od začátku své vycházky namířeno a pak doskáče až k zábradlí, o které se opře lokty a sleduje přírodu před sebou. U toho přemýšlí o tom, jaké má štěstí, že má Roryho a i toho drobečka, i když si pořád nedokáže představit sebe samu jako matku. Docela dost se toho bojí. Nijak víc nad tím ale nestihne přemýšlet, protože ucítí ruce na svých bocích a pak už stojí tváří v tvář člověku, který si ukradl celé její srdce do té poslední setinky. Oplatí mu polibek a pak se uchechtne.* Rozhodla jsem se ti důvěřovat v tom, že mě neodvlečeš a dopřeješ mi aspoň chvilku čerstvého vzduchu. Ale jak tě tak poslouchám, příště se pro ten útěk rozhodnu. *Opáčí pobaveně a pak letmo pokrčí rameny.* Nechápu, proč se tomu říká ranní nevolnosti, když je mi blbě celej den bez ohledu na čas a nechápu, proč mi vůbec musí být blbě. *Uchechtne se a zastrčí si za ucho jeden pramen vlasů, který jí vítr odfoukl do očí.* Ale tady venku je to o něco lepší. *Pousměje se a doufá, že ho to přesvědčí, aby jí dovolil procházky častěji.* Jak to dopadlo v baru? *Zajímá se. Ráda by ho zase někdy viděla hrát a doufá, že jí pustí. Kdo by taky pak chytal jeho tričko, když ne ona, že?*

*Doufá, že vážně nepobíhá někde po městě co nejvíc může, jinak by si za přivázání k posteli mohla sama. Proto mu spadne nějaký kámen ze srdce, když ji tam vážně uvidí a zjistí, že nikde nepobíhá. s úsměvem si ukradne polibek a pobaveně se usměje ještě více.* To bych si tě hned našel, takový útěk by ti nevyšel. Přece si nenechám utéct moji snoubenku? *Opáčí s úsměvem na rtech a poté se na ni dívá zase starostlivě.* Jako... Roste v tobě něco navíc, něco co tam nebylo. Myslím, že tohle by nešlo bez toho aniž by ti bylo blbě. Nějak o sobě dát vědět musí. *Pokrčí s úsěvem rameny a jednou rukou ji obejme kolem pasu, přičemž se na ni nepřestává dívat.* Ale i tak nemůžeš být na venku moc dlouho. *Pokrčí rameny a poté se ušklíbne.* Líp než jsem čekal. Mám tam domluvený dva koncerty na příští týden a jeden na ten další. Ten chlap sice nebyl ze začátku moc šťastnej nebo aspoň nevypadal nadšeně, ale to už je jeho boj. *Zasměje se u toho zase pokrčí rameny.* Vzal jsem si toho co nejmíň, aby si nebyla v ghettu sama. nebo jsem to možná udělal kvůli tomu, abych nebyl já bez tebe delší dobu. *Pokýve nad tím zamyšleně hlavou a nepřestává se na ni zamilovaně dívat.*

*Oplatí mu polibek a po jeho slovech se uchechtne.* Umím se schovávat dost dobře na to, abys mě nenašel, snoubenče. *Mrkne na něj pobaveně a pak poznamená, že nechápe, proč jsou vůbec ranní nevolnosti nutný.* To jo.. Ale vždyť takhle se děti rodí kolik? Dost tisíc let na to, aby se to už mohlo obejít bez toho. *Zasměje se a sama mu omotá ruce okolo krku. Po jeho slovech protočí očima.* Tvoje ne moc dlouho, nebo moje ne moc dlouho? *Zeptá se, protože si je jistá, že tyhle dva pojmy se budou opravdu hodně lišit. Pak se zajímá, jak dopadl v baru.* Až uvidí, jak se mu tam lidi hrnou, aby tě viděli, změní názor. *Ujistí ho a povzbudivě se na něj usměje.* A.... co kdybych tam jednoduše byla s tebou, slíbila, že zůstanu daleko od všech problémů a tys tam tak mohl být častěji a dělat to, co miluješ? *Navrhne a u toho na něj prosebně a nevinně zamrká.* Klidně budu jenom vykukovat ze zákulisí. *Snaží se ho přesvědčit s prosebnýma štěněcíma očima.*

Ale já mám na tebe čuch a navíc... To by si mi neudělala, ne? Že by si mi utekla. *Zazubí se na ni a poté se pobaveně usměje.* Ale tak tvoje je to první, třeba až budeš čekat tak desátý, nebudeš je mít. *Pokrčí s úsměvem rameny a usměje se ještě víc, když mu dá ruce kolem krku.* Moje ne moc dlouho. *Uchechtne se a snaží se nevypadat pobaveně, ale naopak vážně. Ale moc mu to taky nejde.* Snad. Ale zas tolik lidí se nehrne. *Zamumlá a zase jen pokrčí rameny. Poté ale povysune obočí a rázně zavrtí hlavou.* Víš, že bych byl rád kdyby si tam byla, ale ten kravál by byl pro tebe teď moc riskantní. Takže ani do zákulisí. Ale slibuji, že ti budu pořádat soumromý koncerty v ghettu, platí? *Nakloní hlavu na bok a zase ji věnuje pobavený pohled.* Nedívej se na mě takhle. *Zasměje se a u toho pobaveně vrtí hlavou.* A klidně s tím soukromým koncertem začnu teď, když mi slíbiš, že se nebudeš o tom se mnou dohadovat. /Stejně mě bude přemlouvat do té doby, než jí to povolím./

*Sjede pohledem ke své noze zabalené v sádře a pak se zasměje.* Ne, jenom bych rychle skákala. *Uzná nakonec pobaveně a pak potřese hlavou a věnuje mu rychlý polibek na rty.* Neboj, nikam nikdy neodejdu, neodskáču ani neuteču. *Ujistí ho se zamilovaným úsměvem a pak poslouchá jeho "uklidňování" a jakmile slyší tu šílenou číslovku, ztuhne a překryje mu rty rukou.* Desátý? *Zopakuje po něm s nevěřícným pohledem.* Zlato... kolik dětí chceš? *Zeptá se ho s nadzvednutým obočím a opatrně ruku trochu posune dolů, aby mohl mluvit, ale aby mu jí mohla zase překrýt, kdyby zazněla nějaká šílená číslovka.* S deseti nepočítej. Ani s pěti. Já budu ráda, když se nám podaří udržet naživu tohle jedno. *Řekne pořád s trochu vykulenýma očima, protože si nedokáže představit mít tolik dětí. To ať si je nějak odnosí a drží naživu on.* Mně se víc líbí moje ne moc dlouho. *Namítne trošku nespokojeně a pak už se baví o jeho vystoupení v baru.* Určitě se to zlepší. Začínáš být známější, brzo tam bude úplně narváno. *Ujistí ho a rukama, které má omotané okolo jeho krku, mu začne prohrabovat vlasy. Pak na něj už dělá psí oči ohledně koncertu.* Ale v zákulisí určitě takovej kravál nebude. Prosím. Budu v pořádku, nic se mi nestane. Přísahám. *Zamrká znovu a pak udělá co nejintenzivnější psí oči.* Proč? Zabírá to? *Zeptá se nadějně a pak našpulí nespokojeně rty.* Můžeš s ním začít hned teď a já ti slíbím, že se mi v zákulisí nic nestane? *Navrhne kompromis, který vlastně není moc kompromisem, ale spíše dalším pokusem o přemlouvání.*

Tak jako tak, nepustil bych tě nikam ani odskákat, na to zapomeň. *Zavrtí hlavou a poté zamilovaně přikývne. Poté ji už začne uklidňovat a povysune obočí nahoru, když mu přikryje ústa dlaní.* Ja to neovlivním. Kolil jich bude, tolik jich bude. *Zahuhlá přes její dlaň, přičemž ji věnuje zase polibek na dlaň. Usměje se a zavrtí hlavou.* To byl jen tip, neboj. I když... Takových šest dětí? Tři kluci, tři holky, aby byla rovnováha. *Pokrčí pobaveně rameny a tváří se jako neviňátko.* Neboj, zvládneme toho prcka udržet. Když budeš ležit v posteli. *Usměje se na ni zamilovaně a potom nakrčí obočí.* Tvoje ne moc dlouho se nelíbí mně. *Uchechtne se a u toho zase zavrtí hlavou.* Jasný, za chvilku budu známej po celém světě a budu jezdit na koncerty do jiných zemí. *Protočí pobaveně očima, ale potom zase jeho výraz zvážní.* To nejde, zlato. Vždyť se vám může z toho kraválu něco stát. A taky z těch lidí a tlaku. *Určitě by pokračoval dál a vybíral by další důvody.* Nezabírá to. Takže se snaž dál, ale radši bhdu dělat soukromý koncerty. *Zavrtí hlavou a opět povytáhne obočí.* Začnu rovnou teď, když mě nebudeš dál přemlouvat. *Hodí po ní přísný pohled a doufá, že nebude zkoušet další psí oči.*

*Pobaveně se uchechtne a následně ho ujistí, že nikam nejde. Když slyší o deseti dětech, překryje mu pusu rukou a po jeho zahuhlání potřese hlavou.* Tak to ani náhodou. Od toho jsou kondomy a antikoncepce, to tě neučili? Nežijeme v pravěku, abysme měli vlastní školku. *Zavrhne rovnou návrh tolika dětí a pak se ho zeptá, kolik dětí vlastně chce a pořád je připravená mu kdykoliv zakrýt pusu. Jakmile zazní číslovka šest, rychle zase rukou povyjede nahoru a vytřeští oči.* Tak to si je nos, roď a vychovávej sám. *Zasměje se, ale pořád je v tom znát, že je z toho trochu rozhozená.* Ty jsi sem šel vlastně z baru... Dýchni na mě. *Pochybuje o tom, že je střízlivý, když ho poslouchá.* Co ho zvládnout, aniž bych tam musela ležet? *Zazubí se na něj jako neviňátko. Pak jemně protočí oči.* Tak co se setkat uprostřed? *Navrhne, aby si vycházku přeci jen o trochu prodloužila a pak s úsměvem pokrčí rameny a pohladí ho po tváři.* A proč bys nebyl? Jsi skvělý zpěvák, miluješ to a jakmile jsi na pódiu, je tvoje, patříš tam. Každej nějak takhle začínal. *Věří, že jednou bude Rory opravdu slavný, protože je to opravdu ten nejlepší zpěvák podle ní.* Ale vždyť v zákulisí tolik kraválu není. A ani tolik lidí. Většina je přímo v baru. *Namítne pořád s prosebným štěněcím pohledem a pak se ho zeptá s nadějí v hlase, jestli to zabírá.* No taaaak.. Proč musíš být tak tvrdohlavej? *Našpulí nespokojeně rty a po jeho dalších slovech nespokojeně stáhne obočí.* Tohle je nefér a ty to víš. *Poznamená a pak si povzdychne, protože chápe, že dneska asi lepší nabídku nedostane. Minimálně dneska ne. Má v plánu to zkusit zase zítra.* Jo, málem jsem zapomněla.. Dneska mám jít na ten první ultrazvuk k doktorce. Přibližně za hodinu. Doufám, že s tím počítáš a pořád chceš jít se mnou. *Usměje se na něj.*

*Pobaveně se usměje a stále má lehce povysunuté obočí. Zavrtí hlavou a pak přikývne.* To byla sranda. I jedno bohatě bude stačit. A neučili, musel jsem si to zjistit sám. *Pokrčí nad tím rameny. Když mu zase rukou přikryje pusu, uchechtne se a zase lehce pokrčí rameny.* Dobře, už mlčím. *Zasměje se také a po její další poznámce se poškrábe na zátylku a uchechtne se.* Vždyť víš, že normálně nepiju, takže ta jedna sklenička dělá divy. *Uchechtne se a stále se na ni dívá s tim nejvíc nevinným pohledem, co mu jde. Poté mu zase obočí vyletí nahoru ve vážném výrazu a zavrtí hlavou.* Budeš ležet, ale budeš mít i vycházky. Jinak by ses mi ještě unudila k smrti, fo bych nedovolil. *Uchechtne a po jejím protočením oči se ušklíbne.* Fajn, tvrdohlavče. *Teď pro jistotu protočí očima on. Když začnou řešit jeho zpěváckou kariéru, uchechtne se a zavrtí hlavou. Jakmile ho pohladí po tváří, více se do její ruky opře.* Takže až jednou budu hrát někde jinde než tady, rovnou se tam odstěhujeme, co ty na to? *Uchechtne se, ale potom se už zase tváří přísně, jelikož tohle ji jen tak nesvolí. Na to se o ni moc bojí, aby ji svolil jít do baru.* Až ten špunt bude narozenej a bude aspoň chodit, budeme ho tam brát klidně taky, ale teď je to vážně riskantní. To by ti určitě řekl i doktor. *Zavrtí rázně hlavou a poté se zase zasměje.* To říka ten největší tvrdohlavec, kterýho jsem kdy potkal. *Uchechtne se, přičemž se potom na ni usměje.* Ale, vždyť je to fér. *Zasměje se a nahne se k ní pro polibek.* Slibuji ti, že ti to vynahradím, neboj. *Mrkne na ni s úsměvem a potom jibhase věnuje o něco větší zamilovaný úsměv.* Počítám s tím a pořád chci jít s tebou. *Přikývne a zase jejich rty spojí v polibku.*

*Oddychne si, když jí ujistí, že to byla sranda a krátce přikývne.* Fajn. *Pořád trochu nedůvěřivě na něj kouká a když jí řekne, že už mlčí, ruku mu dá zase okolo krku. Vyzve ho, aby na ní dýchnul a po jeho odpovědi nakloní hlavu na stranu.* Alee. *Zasměje se.* Nesliboval jsi náhodou, že si nedáš nic, co já nemůžu? *Popíchne ho pobaveně, ale myslí to ze srandy.* Jo, to je pravda. *Uzná ohledně unudění k smrti a je ráda, že udělal takový pokrok, aby to pochopil, protože před pár dny byli ještě u toho, že bude jen ležet.* Ty jsi tvrdohlavec. *Namítne se zazubením a pak ho pohladí po tváři a snaží se ho ujistit o tom, že jednou určitě bude slavný po celém světě a bude jezdit na koncerty.* To zní skvěle. *Zhodnotí s úsměvem a pak už jí úsměv z tváře zmizí a nejdřív na něj dělá psí oči a poté ho probodává nespokojeným pohledem.* Jenže to bude za rok a půl nejdřív. To je dlouho. *Nejraději by nafoukla nespokojeně tváře, založila ruce na hrudi a dupla si, ale ovládne se, protože zase nechce působit, jako malé dítě.* Podívej se do zrcadla někdy a uvidíš toho největšího. Já jsem jenom druhá. *Ušklíbne se pořád nespokojeně a pak zavrtí hlavou.* Neni. Protože tys to dítě udělal svýma výkonýma spermiema a já kvůli tomu nemůžu chodit na tvoje koncerty. *Asi by se dál nespokojeně mračila, kdyby jí nepolíbil. Takhle si u ní nažene plusové body.* Dobře. *Ustoupí nakonec s jemným protočením očí a pak mu připomene dnešní návštěvu u doktora.* Je to tady odsud kousek, takže tak za půl hodiny abysme vyšli. *Pousměje se na něj a oplatí mu polibek.* Nemůžu se dočkat, až ho uvidím.

Ale tak kdyby se to stalo, že bychom měl tolik dětí... Aspoň by ghetto bylo ještě o to vic plný zábavy a bylo by plno úžasných rebelů. *Popíchne ji ze srandy s úsměvem na rtech, přičemž se potom přizná, že jednu skleničku alkoholu měl.* To byla slušnost, ten chlap nabízel, tak jsem přijal. *Pokrčí rameny a věnuje ji menší úšklebek.* Nejsem, možná menší ne takový jako ty. *Uchechtne se a pak se zase na ni usměje. To ale po chvíli nahradí ten přísný výraz, který se mísí s tou láskou.* To vydržíš, zlato. Rok a půl soukromých koncertů, to nezní špatně ne? *Nakloní hlavu na bok a zavrtí hlavou.* Já nejsem tvrdohlavý, jen si o tebe dělám starosti a chci aby si byla v pořádku. *Namítne s menším úsměvem na rtech a když řekne, že to není fér, povytáhne obočí zase výš a má co dělat, aby ne nerozesmál.* Moje výkonný spermie věděli, že budeš skvělá matka, tak se rozhodly na nic nečekat. *Uchechtne se a u toho stále pobaveně vrtí hlavou. Radši jejich rty zase spojí, aby zase něco nenamítala.* Už se nemůžu dočkat, až bude běhat tady s náma. *Zamumlá zamilovaně.* /Ale teď zatím bude vypadat jako nějaká skvrna, ne? Nebo už bude mít obličej?/

*Nadzvedne jemně obočí.* Zábavy? Chceš snad po ghettu honit deset dětí, který ti budou utíkat a plivat do obličeje? Protože co si budem... já už se asi moc neproběhnu. *Sjede pohledem ke své noze. Ví, že je dost velká pravděpodobnost, že bude do konce života kulhat i potom, co se jí rány zacelí a kost sroste.* Ale jo, úžasní rebelové by to byli, v tom s tebou souhlasím. *Uzná nakonec a pak ho popíchne ohledně alkoholu.* Ty se vážně opiješ lehko. *Zasměje se. Ona je navyklá na alkohol, takže se do nálady dostane až po několika skleničkách. Teď bude ale bohužel devět měsíců nasuchu.* Jsi šíleně tvrdohlavej a přestaň se o tom se mnou dohadovat. *Zazubí se na něj a pak už ho probodává nespokojeným pohledem, když jí zakáže jít do baru.* /Kdybych se tam ale vydala sama a on mě neviděl.../ *Zauvažuje a pak ty myšlenky zaplaší s tím, že to domyslí někdy později.* No dobře no.. Nezní to tak hrozně. *Uzná nakonec a po jeho dalších slovech si potichu povzdechne a krátce ho líbne na tvář.* Já vím. Chápu to a miluju tě za to ještě víc, jenom prostě...chci tě zase vidět na pódiu. *Ví, že mu to nedělá snadný, ale to by jinak nebyla moc ona.* Skvělá matka? Věříš mi víc než já sama sobě. *Poznamená s menším úsměvem a pak mu oplatí polibek.* Spíš my budeme běhat za ním. *Uchechtne se.* Ale ještě předtím tady budeme jezdit s kočárkem. *Usměje se zamilovaně nad tou představou Roryho tlačícího kočárek.*

*Po její otázce se uchectne a přikývne.*Jo... Na to bohatě bude stačit jedno. *Uchechtne se a poté se na ni starostlivě usměje.* Hlavní je, že budeš vůbbec chodoit, běhat nepotřebuješ. *Jednou rukou ji s úsměvem pohladí po vlasech.* Úžasní rebelové po tobě. *Mrkne na ni s ússměvem a poté se už snaží vypadat jako neviňátko.* Já nejsem opilý, maximálně v náladě. *Uchechtne se pobaveně, přičemž na ní s úsměvem mrkne. Na to že je tvrdohlavý protočí očima, přičemž si potichu povzdychne.* Jo, nemá smysl se o tom dohadovat, protože jsi tvrdohlavější.*Pokrčí zase rameny a u toho jí věnuje pobavený úšklebek. Jeho rozhodnutí ohledně baru rozhodně nechce měnit, už jen vzhledem k tomu, že má o ni prostě strach a nechce o ni přijít ani o to nenarozené.* No vidíš, takže žádné přemlouvání a psí oči... I když jsi vážně roztomilá, ale já se snažím udržet to rozhodnutí a tkahle by mi to nešlo. *Uchechtne se a poté jí zase pohladí po vlasech a zase se o něco málo pousměje.* To vydržíš. A tričko ti můžu hodit i mimo koncert. *Uchechtne se a zase pokrčí rameny.* Budeš ta nejlepší matka, kterou by si kdy jakékoliv dítě mohlo přát. *Zase ji krátce políbí a když se odtáhne, tak pobaveně povytáhne obočí nad představou jejich dítěte, jak před nimi utíká.* To bude nádherná podívaná, až tady budeme tlačit kočárek a ten špunt nebude chtít usnout bude dělat to, co děcka dělaj... brečet a brečet. *Zasměje se a zavrtí u toho hlavou.*

*Celé dopoledne pomáhala rodičům v pekárně. Pečení a vaření jí baví, takže jí to vůbec nevadilo. Po rychlém obědě jí její máma poslala ven s tím, že do konce dne už to zvládnou bez ní. Domů se jí ale moc nechtělo. A to ani jejímu psovi, Emrynovi. Proto se rozhodla ho vzít na procházku do města. Musí se usmívat, když vidí, jak je z toho nadšený, hopsá vedle její nohy a vrtí ocáskem. Na sobě má obyčejné modré džíny, šedé triko a černou džínovou bundu, své černé vlasy si nechala rozpuštěné na ramenou. Po kratší procházce se dostane až k majáku, kde to má ráda, protože je odtud krásný výhled. Nechá Emryna běhat okolo ní a sama se posadí na lavičku a kolena si přitáhne k bradě a opře si o ně hlavu. Pak už upře zrak na výhled před ní.*

*Je to uz nejakou dobu, co byl naposledy na jejich rodinne jaxhte a tak momentalne sedi ve spolecenske mistnosti a v ruce ma mobil s otevrenym textovym polem, aby napal smsm Elsii.* Ahoj princezno, nemohli bychom se sejit? Chybis mi. Muzeme se sejit nekde na plazi, pokud bys chtela. Miluji te. *Odesle ji zpravu a nasledne se zvedne a vezme si svou mikunu a vyjde z mistnosti, kde zhasne, stejne, jako zhasne v cele lodi, nez vejde na jeji palubu, kde ceka na odpoved Elsie, aby se za ni mohl hned vydat.*

*Dojde k majáku, kde nechá Emryna běhat okolo lavičky, na kterou si sedne a prakticky ještě než dosedne, uslyší svůj mobil, který jí ohlásí tónem novou zprávu. Usměje se, když vidí, že je od Stefana.* Ahoj, lásko. Akorát jsem s Emrynem došla k majáku. Přijedeš sem nebo se chceš sejít jinde? Miluji tě. *Odpoví mu a pak se usměje na nadšeného huskyho, který běhá kolem a očuchává prakticky všechno, co je okolo něj a čeká na odpověď od Stefana.*

*jakmile mu jeho telefon oznami prichozi zpravu od jeho princezny a precte si ji, usmeje se a mobil shova do kapsy kalot annaledne jde pryc z jejich jachty. Mjak je odsud kousek, takze se rozebehne po plazi a nez by rekl svec, stoji pred majakem dole a chvili svou lasku hleda, dokud ji nenajde. Je schovany tak, aby jej Emryn nenasel, ale je si jisty, ze by jej ten maly genous na ctyrech chlupatych nohach stejne nasel, takze to, aby se k ni prikradl zezadu je vlastne tabu a tak nakonec vyjde normalne s usmevem na rtech.* Jak nadherny vyhled. *Pousmeje se , nez je vedle sve princezny na lavicce a hned se nakloni pro sladky polibek, ktery je od ni vzdy tim nejsladsim na svete.* Nediv se, te jsem tady tak rychle. Byl jsem totiz na nasi jachte, kde jsem byl naposledy pred pa lety. Je to tam stejny. *Uchechtne se a ptom pohlasi i Emrina.*Nazdarek hlupaci.. Kdybych vedel, ze tady mas Emryna, tak bych vzal Browniese s sebou. *Rekne a nasledne se koukne s usmevem na Elsii.* Jaky jsi mela dnes den?

*Odepíše Stefanovi na zprávu a pak už jenom čeká, jestli jí přijde nějaká odpověď nebo on sám. Jakmile uslyší, že Emryn začal nadšeně štěkat za jejími zády, otočí se a se zamilovaným úsměvem se na svojí lásku podívá. Nečekala, že tu bude tak brzo, ale vůbec jí to nevadí.* Jo, je krásný. *Přikývne a krátce střelí pohledem k výhledu před nimi. Pak oplatí Stefanovi polibek, do kterého se usměje.* Už ses nudil v paláci? *Zeptá se ho pobaveně a usměje se, když vidí, jak pohladí Emryna.* Příště ho můžeš vzít a můžeme je jít třeba společně vyvenčit do parku. *Navrhne s pokrčením rameny a pak se pousměje.* Normální. Dopoledne jsem pomáhala rodičům v pekárně, pak ze sebe smyla všechnu mouku a šla se s Emrynem projít. Nakonec jsme to zakempili tady a tys mi akorát napsal. *Převypráví mu rychle, jaký měla den.* Nic zvláštního. *Shrne to pak s pobaveným úsměvem.* Co ty? *Zeptá se ho a zvědavě se na něj podívá.*

*Jakmile mu napsala, kde se nachazi jen se spokojene usmal, kdyz zjistil, ze to neni nejak daleko od nej a tak ji ani neodepsal na jeji smsm a hne de rozebehl po plazi, ab byl, co nejrychleji z majaku a nasledne byl s ni. Chybi mu kazdym dnem vic a vic a chybi mu se budit vedle ni, ale chape, ze chce pomahat sve roine i kdyz by byl nejradsi, kdyby mohli zit spolu. Majak najde hned a jakmile najde i Elsii, kta k nemu sedi zady, usme se jako blazen a nasledne yjde a pozdravi ji a potom jen rekne, ze ma krasny vyhled, ale nad jejimi slovy se zsmeje a jemne zakrouti hlavou.* Ja myslel , ze mam krasny vyhled na tebe, lakso. *Presni ji, ale sam se nakonec koukne i na vyhled ored nimi.* Ale i tenhle vyhled je pekny. * Uzna nakonec a sedne si vedle ni a spoji sve ty s jejimi v kratkem polibku a vykouzli mu o jeste sirsi usmev.* Tak nejak. *Zasmeje se.* Moc lidi je tam a o se to jeste zhorsi az tam budou vratrovy holky ze Selekce. *Vydechne.* To bude teprve chaos. Nekam Budu chtit jit treba do lazni a narazim tam na nejakou z tech holek, nebo do hudebniho salonku. *Zakrouti hlavou.* To budu radeji utikat k vam do pekarny a pomahat vam, i kdyz myslim, ze moje pekarske zkusenosti by vam spis uskocily.* Rekne a poskrabe se na atylku, nez pohlai Emriho.* Priste jej vezmu. *Kyvne hlavou a potom se zajmem posloucha, jaky mela jeho nejuzasnejsi slecna pod sluncem en a usmiva se.* Tak to jsi toho stihla opravdu hodne. No, jaky jsem mden ja? Pomahal jsem tatkovi s tim, co mel delat Wyatt, ale ten si ted spis chce uzit sobody, nez mu zacne Selekcem teda aspon takhle to rika. *Pokrci nad svym nejstarsim bratrem rameny.* Nakonec jsem preci jen rad, ze Selekce ceka jeho a ne me, protoze to bych nemohl byt s tebou a to bych se radeji zrekl trunu, nez byt bez tebe. *Rekne zcela uprimne, protoze sibez ni nedovede predstavit svou existenci.* Co delas zitraM? V palaci ma byt nejaka party, tak bych byl nejstastnejsi, kdybychom tam byli spolu. Neboj se pred zbytkem rodiny te ochranim, nebo, kdyz se k nam bude nekdo z nich blizit, uteceme. *Zasmeje se.* Bez tebe bych si to nedokazal uzit. *Chytne jemne jeji ruku do sve.*

*Přitaká nad tím, že je odsud krásný výhled a po jeho vysvětlení, jak to myslel, jí zčervenají tváře a zamilovaně se na něj usměje. Pak mu oplatí polibek a zeptá se ho, jestli se v paláci nudil.* Víš, že k nám můžeš utéct vždycky. Není to žádný luxus jako v paláci, ale schovat se tam můžeš. A klidně tě péct naučim. Můžem to spolu někdy zkusit. *Zazubí se na něj a pak mu řekne, jaký měla den a zeptá se na ten jeho. Moc se jí nelíbí, že kvůli svému bratrovi má víc práce, takže se nad tím trochu zamračí.* To je docela nefér. *Zamumlá potichu, protože je zastáncem toho, že člověk by si měl plnit své vlastní povinnosti a ne je házet na druhé. Po jeho dalších slovech se na něj zamilovaně usměje a opře si hlavu o jeho rameno.* Třeba bys ale zjistil, že bys našel někoho lepšího. *Namítne potichu, protože i po roce s ním má pocit, že pro někoho tak vysoce postaveného není dost dobrá.* Zatím žádné plány nemám. *Odpoví mu, když se jí zeptá na zítřek a pak se na něj usměje a stiskne mu ruku.* Určitě. Půjdu ráda. *Řekne mu s úsměvem.* Ale jsi si jistý, že tam nebudu nikomu vadit? *Zeptá se ho opatrně. Nerada by tam někoho obtěžovala.*

*Rozhl se, ze si pujde dnska zabehat na plaz. Dlouho si nebyl abehat mimo palac, takze dnska se rozhodl tohle zmenit. Na sobe ma pytlovite cerne kalhoty, bile tricko s kratkym rukavem, mikinu a na zadech ma batoh. Jakmile je na plazi, sunda si batoh a svlekne si jak triko tak mikinu. Necha si to u majaku. Nikdo kolem neni, takze nehrozi, ze by mu to nekdo vzal. Vytahne si sluchatka a zapoji je do mobilu, ktery si hned jak si zapne hudbu da do kapsy jeho kalhot a nasledne se rozebehne po plazi podel body. Takhle beha asi hodinu, dokud se zase nezastavi u svych veci. Je zoceny a musi se napit, takze s sehne k batohu, ze ktereho vytahne lahev s vodou a dolnuje tak potrebne tekutiny.*

*Rozhodla se zase vyrazit do města, protože v ghettu jí to leze až moc na mozek. Všichni teď šílí kvůli Selekci a přípravám na další útok. Rozhodla se jít projít na pláž. To místo měla ráda vždycky, ale od doby, co tu potkala Eathena si ho zamilovala ještě více. Doufá, že tu na něj zase třeba narazí, protože jí docela chybí. Na sobě má klasicky černé džíny a triko, jinou barvu u ní člověk asi očekávat nemůže, i když obzvlášť její bratr do toho velmi rád rýpe, a své fialové vlasy má smotané v copu. Prochází se po pláži a pak se rozhodne zajít až k majáku. Je odtamtud krásný výhled na moře. Když tam dojde, hned si všimne Eathena a musí se usmát.* Ahoj, sportovče. *Pozdraví ho s úsměvem.*

*Jakmile je na plazi, sunda si vrchni cast obleceni, protoze vi, ze se bue potit a nepotrebuje jit domu ve spocenem triku a na to si potom dat mikinu. Da si sluchatka do usi a nasledne si necha veci u majaku a rozebehne se po úlazi, takhle beziasi hodnku i s tom, jak se vraci k majaku a jamile je u svych veci, vytahne si z batohu lahev s vodou a pije, tedy dokud neuslysi jemu znamy hlas, ktery zde rozhodne necekal. Kdyz se lekne, tak mu zaskoci a on se rozkasle a tim vodu, kterou mel v puse yplivne a rozkasle se a kdyz se zklidni zamrka.* E-Eris? Tebe jsem -tady fakt ntcekal. *Vykokta lehce pridusene.* /Fajn. Hned ze startu ji poprskat vodou.. To po tom touzi kazda./ Rad te, ale vidim. *doda jeste a je to pravda. Moc rad ji vidi. Tahle divka mu popletla hlavu, protoze na ni mysliva hodne cato a kdekoliv vidi fialovou barvu, byvavi se mu hned Eris a on se pak culi cely den.* J-jak se mas?

*Dojde k majáku, odkud ví, že je krásný výhled a jakmile k němu vystoupá, všimne si Eathena.* /To je daleko lepší výhled./ *Proběhne jí hlavou, když si všimne, že nemá tričko a pak ho pozdraví a když vidí, jak se rozkašlal, rychle uhne z dosahu vody, které vyprskl. Pobaveně se na něj usmívá.* Nápodobně. *Přikývne, protože nečekala, že tu na něj narazí.* Já tebe taky. *Usměje se na něj a snaží se ovládat svůj pohled, který má tendenci pořád těkat k jeho odhalené hrudi.* Teď už skvěle. *Odpoví mu na otázku.* A jak ty? *Zeptá se ho a během toho udělá pár kroků stranou a posadí se na lavičku do tureckého sedu.*

*Spokojene si pije svou vodu, aby doplnil tekutiny, ale jakmile vedle sebe zaslechne hlas divky na kterou posledni dobou mysliva casteji, nez by se zdalo, lekne se a malem se udusi vodou. Kdyz se uklidnei jeho kasel zepta se dicky kousek od sebe, jak se ma a mezitim zasroubuje lahev a da ji zase do batohu a posleoucha jeji slova.* Ted uz skvele? Copak jsi se nemela skvele, nez jsi sem prisla? *Zepta se ji zvedave a potom se pousmeje.* Mam se dobre, tedy ted. Ne ze bych se jindy nemel fajn, ale to, co se deje ted doma v palaci je na zcvoknuti. *Poskrabe se na zatylku a kouka se na divku, ktere posledni dobou patri vsechny jeho myslenky a jeho oci se od ni nemuzou odtrhnout.* /Pripadam si trapne, ze takhle na ni cumim, ale nejak to nejde nedivat se na ni./ *Sedne si na lavicku vedle ni z jedne strany.* Vsude jsou bud holky z bratrankovy Selekce, nebo zahranicni hoste, nebo bratranci a sestrenky, nebo moji sourozenci, co e libaji se svyma protejskama. *Pokrci rameny.* Na me kazdej kasle a je jim jedno kde jsem, nebo skym a kdy se vracim domu. *Koukne se na Eris.* A ja jsem stejne nejradji nekde zasitrj, jako tady. *Machne rukou a potom se posrabe na zatylku.* A tak nejak doufajm, ze... nekde na tebe narazim. Vis, jako na mistech, kde jsme na sebe vzdy narazili. *Skousne si sodni ret.* Chodim treba do parku, na plaz, nebo i k zabavnemu parku a tak nejak doufam, ze na tebe narazim tam, protoze nevim, kde bydlis a nemam na tebe zadny kontakt, abych ti napsal, ze..... bych se s tebou rad videl vis....