Maják na pláži

U nás doma je to trochu k zbláznění. A navíc ... jsem chtěla narazit na tebe. *Usměje se na něj a pak přikývne.* To věřím. *V ghettu to díky Selekci taky žije asi tak čtyřikrát víc.* Aspoň máš víc volnosti. I když to někdy znamená spíše samotu. *Uzná se soucitný úsměvem a když slyší jeho další slova, spokojeně se na něj usměje.* Proto jsem se dneska vydala sem, když už jsem se dostala ven. Doufala jsem, že tu budeš. *Přizná s úsměvem a pak ze zadní kapsy kalhot vytáhne svůj mobil.* Dej mi svoje číslo. *Podá mu mobil, aby jí ho tam mohl napsat.* Asi chápeš, že ti nemůžu říct, kde bydlím. *Koukne na něj omluvně.* Nemůžu ohrozit svojí rodinu. *Riskuje dost už jenom tím, že se s ním stýká.*

Takze jsmedyz to se vlastne chteli videt navzajem. *Usmeje se na ni a potom nakloni hlavu na stranu, ale stale ji sleduje.* Jsem rad, ze je tohle oboustranny. Cekal jsem spis, ze na me vytasis luk a sip a propichnes me skrz nazkrs. *Zasmeje se, ale je skutecne rad, ze se tohhle nespis nemusi vubec obavat. Kouka se na ni, jako na neco krasneho, o jej zaujalo a ono to tak je. Je krasna a zaujala jej na stopadesat procent.* I kdyz to nekdy znamena spise samotu. Lepe bych to nevystihl a presne takhle to je. *Kyvne hlavou a usmeje se na ni.* Mam sice velkou rodinu, ale nekdy mam pocit, jako bych ani nebyl jeji soucasti. Jsem nejmladsi aspoň co se tyka rodiny strejdy Sawyera a te moji. *Pokrci rameny.* Navic me ani nebavi byt princem. Necitim se tak dobre, protoze stejne moc povinnosti nemam, prooze jse na to moc mlady. *Vydechne a potom se zazubi.* Proto jsem spis ve meste, kde se citim normalne a hlavne zde ve meste mam sposty kamaradu a je mi tak mnohem lepe. Nikdo me neprehlizi a zajimaji se o stejne veci jako ja a to je strasne fajn. *Potom se koukne Eris do oci.* A ted jsi mou kamaradkou i ty a ty jsi ze vsech mych kamaradu, co mám nejvic zahadna a pusobis na me strasne tajemne. *Prizna a poskrabe se nervone na zatylku.* Jsi jedina holka, kterou znam a ma tak baevne vlasy, z v zapadu slunce na me pusobi strasne.. magickym dojmem, jako bys ani nebyla lidka bytost, ale njaka vila, ktera sem zabloudila a snazi se zjistit, co je tohle za zvlastni misto. *Zhodnoti a odkasle si a koukne jinam.* /Boze.. ses tak trapnej.../ Jakmile mu vask pred oblicejem pristane jeji displej mobilu s cielnikem, vezme jej a natuka do nej sve cislo a to same udela i on sesvym telefonem a potom si jeji kontakt ulozi, jako 'Hermosa' a k to,u si da fialove srdicko. Potom jen chaoave kyve hlavou.* Chpu to, ale ted uz mne to netrapi, kdyz na tebe mam kontakt. *Usmeje se na ni.* Nechtela by ses projit po plazi a neco mi o sobe roct? Rad bych te poznal vice. *Zeta se ji.*

Přesně tak. *Přikývne s úsměvem a pak se zasměje.* Jestli chceš luk a šíp, klidně je příště přinesu. *Nabídne mu pobaveně a pak ho poslouchá a soucitně se pousměje.* To chápu. Do svý rodiny taky moc nezapadám. *Pokrčí letmo rameny.* /Ale ty máš aspoň plno kamarádů. Já mám teď jenom tebe./ *Proběhne jí hlavou, ale nechá si to radši pro sebe. Když slyší, že jí bere taky jako kamarádku a když ho poslouchá dál její rty se roztahují do širšího úsměvu.* A ty jsi prakticky mým jediným kamarádem, na kterého často myslím a nedokážu ho dostat z hlavy. Jsi někdo, s kým se nebojím mluvit a otevřít se mu a ráda s tebou trávím čas. *Pousměje se na něj a pak už mu dá do ruky svůj telefon, aby jí tam zadal své číslo a uloží si ho pro jistotu jako Timothy, kdyby jí Romeo nebo někdo z ghetta vzal mobil. Pak mu naťuká do jeho telefonu své číslo a následně mu omluvně vysvětlí, že polohu svého domova mu neprozradí. Chrání tím svou rodinu, ale také i jeho, protože princ v blízkosti ghetta, to jednoduše nezní moc dobře a dobře by to určitě nedopadlo.* Klidně. *Souhlasí s procházkou na pláži a pak se zvedne z lavičky a s ním se na pláž vydá.* Co bys chtěl vědět? *Zeptá se ho s nadzvednutým obočím, protože neví moc, co mu o sobě říct. Nepřipadá jí, že je na ní něco zajímavého.*

*Po jeich slovech se jeho usec jeste rozsiri a on se sz zubi. Tesi jej, ze tohle maji ocividne oboustranne. Potom s usmeveem zamrka a nakloni lehce hlavu na bok* Popravde jsem sedel uz na motorce a ridil ji, strilel jsem dokonce i z pistole, kdyz me to cil tatka parkrat na tajnaka, aby to mevedela mama, protoze by se zblaznila strachy, ale luk jsem mikdy v ruce nemel a myslim, ze v mych rukou by byl neco, jako atomova bomba, ktera je mirena za umyslen vyvolani valky nekde ve svete. *Zasmeje se.* Byla by to katastrova a jeste bych si ten sip zapichnul do nohy pri me sikovnosti, ale rad bych zase nekdy videl tebe, jak s tim pracujes. *Usmeje se na Eris a potom se spolu bavi o tom, jak oba nezapadaji so vych rodin, diva se na ni a posloucha ji.* /Tak stejni a pritom... tak jini./ Tak spolu zalozime klub lidi, co nazapadaji do sbych rodin. *Rekne pobavene a potom uz ji rika, ze se nejlepe cito ve meste mezi svyma kamaradama a ekne ji, ze mezi sve kamarady pocota i ji a ze ona je jedina jeho kamaradu, kdo ma barevne vlasy a dela ji to tak o to zajimavejsi. Poslechne si jeji sůva a nemuze si pomoct, ale stale se siroce usmiva a nakonec se poskrabe na zatylku, ale stale ji sleduje.* Myslis na me? Ne tak, jako ja myslim na tebe. *Rekne uprimne nasledne si vymeni telefonni cisla a on jen chapave pokyve hlavou.* Pravda. Princ v Ghettu by vyvolal asi stejneou rakci, jako bel v palaci. Budto by me zabili, zavreli nekam do kobky, kde by me mucili, nebo bych byl neco, jako rukojm, aby mojli vydirat me blizko. 5*Rekne a zakrouti hlavou.* Nebudemeto riskovat, kdyz se bdeme chtit videt, napiseme si, nebo zavolame a domluvime se, kde se sejdeme, obre? *Koukne se na ni s najdeji v ocich a naledne ji nabidne jestli by se s nim neprosla po pazi a jakmile Eris souhlasi, kden si oblekne tricko, vezme si mikinu a batoh si da pres rameno a vedle ni kraci plazi zatim, co poslechne si jeji otazku a chvili mlci, nez se hrbetem ruky dotkne letmo te jeji a to mu rozpumpuje srdce tak, ze citi, puls at v hlave. Skousne si spodni ret a nez se nadeje skoci pred Eris, obe dve dlane polozi na jeji tvare a skloni se k ni tak, ze se jeho rty dotknou tech jejich a nekolik sekund se nehne, dokud se nedtahne, ale sve ruce ma stale na jejich tvarich a on citi, jak mu hori tvare.* Ja.... nevim, co.... to...ale tohle jsem... chtel... *Kokta ze sebe nervozne, az ji nakonec pusti.* Ja.. omlouvam se.

*Zasměje se, když slyší jak by podle něj vypadal jeho pokus o střelbu z luku.* Je to jednoduchý. Někdy ho vezmu a ukážu ti to. Klidně tě to naučim. *Nabídne mu s úsměvem a u toho pokrčí rameny.* To zní dobře. Ale to by se rovnou mohl přidat i můj brácha. Ten taky moc nezapadá. Ale trochu jinak. *V nějakých věcech jsou jako sourozenci naprosto stejní a v jiných se liší tak moc, jak to jen jde. Pak už přizná, že na něj myslí.* Jo, myslím na tebe. *Přikývne s menším úsměvem a pak už si vymění čísla a ona mu řekne, že princ v okolí ghetta není úplně dobrý nápad.* Mučili a pak tě po nějaký době poslali do paláce. Něco jako vzkaz, že jsou silní a že byste si měli dávat bacha. *Řekne mu narovinu, jak by jeho návštěva ghetta vypadala a vlastně si ani nevšimne, že o rebelech mluví jako o nich a nepoužívá označení my.* Jo, to zní dobře. *Přikývne s úsměvem a je ráda, že má jeho číslo, takže se můžou kdykoliv vidět. Pak už spolu sejdou dolů na pláž a ona se ho zeptá, co by o ní chtěl vědět. Začne jí bít srdce, když ucítí, jak se jejich ruce lehko dotkli. Překvapí jí, když najednou skočí před ní a rychle mu položí ruce na hruď, aby do něj nenarazila. Než se naděje, už má na tvářích jeho dlaně a jeho rty natisklé na těch svých. Dokonale jí tim překvapí a trochu vyvede z míry, protože to nečekala. Ale často o tom přemýšlela a snila.* Neomlouvej se. *Vydechne pak a chytí ho za ruku, kterou stiskne.* Já to chtěla taky. *Pousměje se a pak se natáhne a jemně ho políbí na tvář.*

*dneska má další schůzku. Tentokrát s lady Nalou. Není z toho nadšený, ale doufá, že se to bude vyvíjet dobře. Alespoň tak, jako minule s lady Eden. To se mu totiž logicky líbilo. Jelikož dneska společně s Nalou vyráží do města, nemá na sobě tedy oblek, ale černé džíny, bílé triko a černou koženou bundu. Vlasy si jen prohrábl rukou, takže mu trčí do všech stran a pod očima má celkem znatelné tmavé kruhy, protože toho moc nenaspí a taky si své dělá absťák z drog. Míří chodbami paláce směrem ke komnatě lady Naly a přitom doufá, že nenarazí na nikoho z rodiny, protože na ně na všechny má vztek. Jakmile dojde ke komnatě lady, zaklepe na dveře a počká, než mu otevře.* Dobré odpoledne, lady. Jak se máte? *pozdraví ji a zeptá se na tu klasickou otázku, na kterou stejně vždycky většina lidí odpoví lží.* Můžeme vyrazit?

*Dnes sa ma stretnúť s princom. Má pomerne blbý deň a tak si hneď ráno naliala pohár whisky. Teraz sedí pred zrkadlom a ceše si svoje hnedé vlasy, sem tam jej pre mienky spadnú do očí. Nakoniec zvolí viac menej rozpadnutý drdol a dá si na seba kratšie tmavo modré šaty. V tom sa ozve zvuk klopania. Otvorí dvere a uvidí princa. Pokloni sa mu. Podľa jeho kruhov pod očami vedela, že nie je úplne v poriadku. Chcela sa ho na to opýtať no nechala si chvíľu čas.* Vlastne to nie je zle. *Usmeje sa.* A ako sa mate vy? Určite môžeme. *Pritaká a vyjde von.*

*míří ke komnatě lady Naly a je upřímně celkem rád, že vypadne zase z paláce někam do města, kde už nějakou tu dobu nebyl. Není tedy nijak formálně oblečený. Zaklepe na dveře a čeká, než mu dívka otevře. Když se tak stane, projede ji pohledem.. jak jinak taky.* Bylo i líp. *řekne nezaujatě a když ho ujistí, že můžou jít, nabídne ji rámě a společně se vydají na nádvoří, kde je pro ně přichystané auto, kterým dojedou do města* Dneska vám to velmi sluší.*polichotí ji po cestě. Když dojdou k autu, otevře jí dveře a počká, než nastoupí. Poté se on sám usadí na místo řidiče. Raději řídí sám, než aby ho někdo musel vozit.* Jak se vám zatím líbí v paláci? *zeptá se , aby mezi nimi nebylo ticho.*

*Keď sa princ objaví pri jej komnate usmeje sa. O svojom pocite toho ako sa má jemne zaklame a opýta sa ho na tu istú otázku. Pri odpovedi sa len usmeje. Rýchlo si ho prejde pohľadom. /Dnes nič formálne. To je dobre./ Vlastne je rada, že to bude len jednoduché stretnutie. Prechádzka a všetko prebehne ľahko. Teda aspoň v to dúfa. Keď vychádzajú von dostane luchvotku a usmeje sa.* Ďakujem, viete že vy tiež nevyzerate najhoršie. *Zasmeje sa a nastúpi do auta, ktoré jej otvoril práve on. Trochu ju však prekvapí, že na miesto šoféra si sadol on sám.* Máte nejakú tajnú vášeň pre šoférovanie? *Pozrie naňho. Vlastne ju to dosť zaujalo. Nečakala že človek jeho postavenia si bude auto šoférovať sám.* Je to tu fajn. Páči sa mi tu. *Usmeje sa a odpovie mu na otázku.* A čo vy? Ne lezie vám to ešte hore krkom? *Potichu sa zasmeje a pozrie naňho. Bolo celkom pravdepodobne, ze sa mu selekcia nebude páčiť. Komu by áno?*

*když ho ujistí, že můžou jít, tak jí nabídne rámě a společně se vydají směrem k autu. Zalichotí ji, a když mu to vrátí, tak se ušklíbne* Taky děkuju. *řekne lehce pobaveným tónem.* poté ji otevře do auta a sám následně usedne na místo řidiče.* Ne, to nemám, ale raději řídím sám, než se nechat vozit. Přjide mi to snobské. *Ušklíbne se.* Nebo snad máte strach, když řídím já? *koukne na ni s povytaženým obočím, ale pak pohled vrátí zpět k cestě před nimi.* To jsem rád. *řekne, i když je to pochopitelně lež. Raději by byl, kdyby to tu nesnášela a rovnou odjela.* Myslíte Selekci? Jo, ta mi leze pořádně krkem. *řekne upřímně a odfrkne si, načež dojedou k pláži, kde zaparkuje na menším parkovišti. Vysedne z auta a opět otevře dveře i Lae.* Chcete se nejdříve projít po pláži, a poté se jít podívat na maják?

*Pobavene sa zasmeje a nasadne do auta. Spýtala sa ho na šoférovanie a prečo si on šoféruje sám. Nad jeho odpoveďou sa zasmiala.* Neviem co môžem od vás čakať. Ale budem veriť, že nikam nenarazime a prežijeme toto stretnutie bez akýchkoľvek zranení. *Zasmeje sa* To vám verím. *Poznamená a počká kým prídu na miesto. Keď jej otvorí dvere vyjde von.* Viete, že by som na vás nepovedala, že ste taký gentleman?*Zasmeje sa a pozrie sa naňho.* Kľudne, rada sa prejdem. *Usmeje sa a vyjde von.*

*nechápe, proč mu nevěří v ohledu řízení. Vždyť není devítiletý kluk, který si myslí, že dokáže nemožné.* Tak fajn. slibuju, že nikam nenarazíme a přežijete v celku. *uchechtne se. Poté upřímně řekne, že mu Selekce skutečně krkem leze. Nenáviděl ji ještě před jejím začátkem. Když dojedou na místo, opět ji otevře dveře a odolá protočení očima.* Mám s tím snad přestat? Protože mi to nedělá problém. *řekne naoko nezaujatě a pokrčí rameny.* Dobře. *kývne hlavou a opět ji nabídne rámě. Poté se vydají společně k majáku, ale trochu jinou trasou než obvykle, která je o pár metrů delší.* Jo.. nechtěla byste si tykat? Asi to bude pro oba příjemnější, hádám.

Tak fajn. *Zvyšok cesty bola ticho. Len tak pre istotu. No po chvíli boli na mieste. Vystúpila z auta a pozrela naňho. Pomaly začínala mat chuť na nejaký alkohol. Fakt nevedela ako to dnes vydrží.* / No tak Nala. Nie si predsa alkoholicka. Úplne v pohode to s nim zvládneš./ Pokiaľ je to vám nepríjemné nerobte to. *Povie toľko k jeho gentlemancii a vydajú sa smerom k majáku. Nikdy tu nebola a tuto cestu nepozná. Teda bola keď mala asi deväť rokov ale nepamätá si to. Tak len dúfa, že sa nestratia. Tento krát mu musí plne dôverovať.* To mate pravdu. Rada. *Usmeje sa. Celkom jej uľavilo. Tykanie jej vyhovuje. Aspoň teoreticky.*

*otevře ji dveře a když začne mít kecy ohledně toho, jak se snaží být gentleman, odolá protočením očima.* Mně to nevadí. *pokrčí rameny, načež se společně vydají delší cestou k majáku. Nabídne ji tykání, jako všem dívkám, protože ho nebaví ji vykat pořád.* Dobře. *přikývne s úsměvem a po chvilce chůze dojdou k majáku. Otevře dveře, takže se před nimi objeví točité schodiště nahoru.* Dáma první. *zazubí se na ni a po cestě nahoru po schodech si užívá výhledu na její pozadí. Jakmile odjdou nahoru, kousek od nich je maličký stolek s občerstvením a zásobou alkoholu + dvě malé židličky.* Chceš něco napití? *zeptá se jí s povytaženým obočím.*

*Keď povie, že mu nevadí byť gentleman taks a k tomu viac nevyjadruje a len sa usmeje. Vlastne sa dnešná stretávka vyvíjala pomerne nudne. Na prvom stretnutí jej princ prišiel ako vtipnejsi a zábavnejši človek. No dáva tomu ešte šancu. Veri6ze sa ich rozhovor rozbehnem no ona sama ešte nepovedala nič. Prišli ku schodom. Pozrela sa a keď povedal, že ma ísť prvá usmiala sa.* Dakujem. *Povie a presmykne sa cez dvere a vojde dnu. Pomaly kráča po schodoch hore. Akonáhle sa ocitnú hore pozrie sa okolo. Jej pohľad sa upriami na stolík s občerstvením.* /Nie si alkoholik!/ *Po šepká si v hlave a snaží sa nemyslieť na alkohol ktorý tam uvidela. Keď sa však Spýta či si dá niečo na pitie musí niečo povedať.* No možno by som si dala pohár whisky. *Povie s úškrnom a potom sa za tvári ako anjelik.* Teda ak si dáš so mnou
*Pozrie naňho a kráča ku stolíku.*

*upřímně pokud by si lady Nala přála, tak Gentleman být přestane a rovnou ji někde přehne. Nedělalo by mu to problém. Po kratší procházce dojdou až k majáku, kde ji "gentlemansky" nechá jít první nahoru. Účel ale je to, že má teď skvělý výhled. Jakmile dojdou nahoru, zeptá se Naly, jestli chce něco na pití.* Tak dobře. *uchechtne se. Čekal to.. a doufal v to.. takže ho to nepřekvapí. Nalije ji tedy skleničku Whiskey, které je tady zásoba a po jejích dalších slovech povytáhne obočí.* A kdo by nás asi pak dovezl zpátky do paláce? *zeptá se a je zvědavý na její odpověĎ. Mezitím si nalije sklenici Whiskey a posadí se na jednu z židlí.* Na šťastnou cestu zpět do paláce, i když mi nevěříš, že dojedeme v pořádku.*nevinně se na ni zazubí, přiťukne si s ní a napije se džusu.* Ten výhled stojí za to, nemyslíš? *nadhodí a kývne hlavou směrem k moři, na který mají výhled a kde akorát začíná západ slunce.*/To je mi ale romantika.../*pomyslí si ironicky a ušklíbne se*

*Vyjdu až hore na maják a nechá si naliať pohár whisky. Potom sa ho Spýta či si dá tiež. Nejak jej ani nenapadne, že on nemôže piť kvôli šoférovaniu. Preto ju prekvapí keď si aj napriek tomu naleje.* Takže predsa len si dáš. *Zasmeje sa a strngne si s ním.* Budem ti musieť plno dôverovať. *Znova sa zasmeje a pozrie naňho.* To určite. Ten výhľad je fajn. *Povie a príde k u kraju aby s a poriadne pokochala výhľadom.*

*když si tedy Nala řekne, nalije ji skleničku Whiskey. Původně si nechtěl dát, protože přeci musí ještě řídit zpátky. Ale ani si neuvědomí, že si nalije taky. Asi ze zvyku.* Nenechám tě v tom samotnou a jeden panák mě nezabije. *Uchechtne se a přiťukne si s ní.* Přesně tak. Nemáš nejmenší důvod mi nevěřit. *zazubí se na ni, načež do sebe kopne panáka Whiskey. Což tedy moc s tím "nemáš nejmenší důvod mi nevěřit" nesedí. Poté řekne něco ve stylu, že ten výhled je hezký a opře se vedle ní o zábradlí.* Není ti zima? Večery už bývají chladné. *zeptá se, protože přeci jen to horké léto je pryč, i když v Angeles bývá teplo celoročně. Večery jsou už ale skutečně chladné.*

Tak to ďakujem. *Uchechtne sa a pozrie sa naňho. /Nemáš najmenší dôvod mi neveriť.. To určite. Už len z toho, že si to ty./ *Pomyslí si a musí sa zasmiať. Predsa len všetci dobre vedeli, že princ nie je také zlatíčko akým vyzeral na prvý pohľad. Išla sa oprieť o zábradlie keďže si chcela trochu obzrieť výhľad bez toho aby nemusela myslieť na to, že človek s ktorým prišla by sa najradšej vyspal s každou dievčinou v selekcii a potom ich všetky nechal pokojne vyhodiť.* Bolo mi už aj teplejšie. *Zasmeje sa a vypije obsah pohárika, ktorý drží v ruke.*

*nevědomky si nalije taky panáka Whiskey a znovu ji ujistí, že mu může plně důvěřovat. Vždyť jeden panák ještě nikoho nezabil. Po chvilce se oba opřou o zábradlí a chvilku se kochají výhledem. Večery už ale bývají celkem chladné, a tak se jí zeptá, jestli jí není zima. Když řekne, že jí zima celkem je, nebo aspoń on to ak pochopí, tak si sundá svou koženou bundu a dá ji ji přes ramena, aby jí bylo tepleji.* Tady, bude ti tepleji. *jemu ani zima moc není, takže mu to nevadí.* Asi už pojedem zpátky, ne? Jinak tady promrzneš na kost. *uchechtne se a když mu to Nala potvrdí, společně se vydají k autu, kterým pak následně dojedou do paláce. Nabídne ji opět rámě a dojdou společně až do její komnaty.* Doufám, že sis to aspoň trochu užila a na majáku se ti líbilo. Já jsem si to s tebou užil. Dobrou noc, Nalo. *popřeje ji dobrou noc, počká než zajde do své komnaty a následně se vydá do té své.*

*Kochaju sa výhľadom a začína jej byť trochu zima. Keď sa jej však spyta či jej zima nie je. Následne jej cez ramena prevesí koženú bundu a ona mu venuje jeden zo svojich usmevov a ešte chvíľu sa pozerajú na okolie. Keď však navrhne, či nepôjdu. Súhlasila a vydali sa smerom k autu.* Máš pravdu. Zmrznut fakt nechcem. *Zasmeje sa a sadne do auta. Keď prídu zastavia sa pred jej komnatou.* Určite áno. Páčilo sa mi to,dakujem za peknú spoločnost. *Usmeje sa a po jeho odchode zavrie dvere. Sadne si na posteľ a pozrie sa do zrkadla. Až teraz si uvedomila, že mu nevrátila, jeho bundu. Cítila sa trápne no nechcela už ísť za ním a tak si ju položila na stôl a šla si ľahnúť na dnes toho mala dosť.*

K pláži neodmyslitelně patří také maják a tak není divu, že jej naleznete i na pláži v Illey. Maják se především používá k navádění lodí, které brázdí noční moře, ale také, aby přes hustou mlhu, která Illeu někdy pohltí může právě majákové jasné světlo posádce lodi zabránit, aby narazily do útesů a skalek, které je poblíž plno. Ovšem právě maják je hojně navštěvován převážně zamilovanými páry a to hlavně při západu, nebo i východu slunce a právě v těchto částech dne je tohle místo naprosto kouzelné a dýchá onou tajemností, ale zároveň i romantikou.

*Dnešek patřil určitě mezi ti nejšťastnější dny v jeho životě. Je rád, že mohl vypadnout z paláce a že nevypadl sám, ale s Ricky. Chvíli se bál, že by z toho mohla na poslední chvíli vycouvat, i když zároveň věděl moc dobře, že právě ona moc často neváhá. Byl ji za to vděčný, teď cítil neuvěřitelnou svobodu. Poté, co se zabydleli ve skromném bydlení ve městě se ještě oba rozhodli, že se vydají někam ven. Zamířil to s ní k majáku na pláži. Je to kouzelný místo, znal to tu, jelikož sem chodil ještě dříve, než se dostal do paláce. Oblečen je v černých teplácích a v černé mikině, což bylo jeho klasické oblečení. Pomalu s Ricky schází k majáku a rozhlíží se. Je již tma, propásli západ slunce, což mu nijak extrémně nevadí. Tma mu přijde lepší.* Tak co? Nelituješ toho? *Zakření se na Ricky, která jde po jeho boku a ještě jednou se rozhlédne.* Jsem rád, že jsme to udělali. *Poví upřímně, i když ho právě v tuto chvíli celkem dost sžírá svědomí.* /Měl bych ji už říct, co jsem zač, než se to dozví sama./

*Je ráda, že s Cardanem utekla, protože se cítí lépe mimo palác a cítí se také jakoby nenesla tíhu titulu princezny. Musela odejít i z rodinného chatu, ale bylo jí jasné, že ji stejně lidi z rodiny budou psát, stejně jako dneska její teta. Nechápe, co mají všichni za problém, ale rozhodně to nehodlá řešit, je to její život. Na sobě má černé džíny, které jsou roztrhané a velkou šedou mikinu, která ji je o několik čísel větší, ale to jí nevadí. Vlasy má jen tak rozpuštěné, takže ji lítají kolem hlavy. Když dojdou k majáku, musí se usmát. Byla tady jen párkrát, ale rozhodně se jí to tady líbí.* Děláš, jako bych někdy něčeho litovala. *Zašklebí se na něj, ale potom se trošku zamračí.* Jen mám takovej blbej pocit, že už na mě vyvslali strážce. Znám sváho tátu a strejdu, beztak už ví kde jsem a bude jen chvilka a čapnou mě a odtáhnou zpátky. *Postěžuje si se staženým obočím.* Já taky. *Usměje se na něj a rozejde se ještě víc k majáku. Pak ho čapne za ruku a začne ho tahat nahoru na maják, až na tu největší věž.* Doufám, že ti nevadí výšky a já tě nebudu muset lovit z moře. *Zazubí se na něj a opře se zády o zábradlí, aby na něj líp viděla.*