Ghetto rebelů - Jižanů

*Polkne knedlík v krku po jeho slovech. Zase jí lhal, i když tvrdil, že jí lhát nebude a ona neví, čemu má věřit. Miluje ho, ale není si jistá tím, že by spolu mohli být skutečně šťastní. Když pak ta dívka odejde, sklopí pohled k zemi, kterou hypnotizuje pohledem. Když k ní přijde, díky tomu, jak má sklopený pohled vidí jen špičky jeho bot a odmítá se podívá do jeho očí. I když se na něj nedívá, poslouchá, co říká a díky tomu začne ještě více brečet. Slzy jí stékají po tvářích. Pak vidí, jak vytáhl z kapsy krabičku a je asi i ráda, že jí nežádá o ruku, ale o odpuštění. Na to první bude lepší chvilku počkat, než se to uklidní a budou na lepším místě, než tady. Rozhodne se mu dát skutečně poslední šanci. Když ji zklame.. Ví co udělá. Chvilku ho beze slova sleduje, jak před ní klečí a snaží se zaostřit. Pak si k němu klekne a obejme jej. Už nikdy ho nechce pustit. Zaboří obličej do jeho ramene. Upřímně si připadá strašně malá a zranitelná. Jako by ji jedno špatné slovo mohlo skutečně dorazit. Když ji obejme nazpátek, pousměje se a nadechne se jeho vůně.*Já tebe taky. Ale někdy mě vážně štveš.*Zamumlá do jeho ramene. Řekne, že je to jeho poslední šance. Po jeho slovech přikývne.*Měli bychom.*Souhlasí s ním. Nechce se jí tu zůstávat ani o vteřinu déle, než je nutné a navíc je to dost riskantní. Nepotřebují, aby je chytili. Proto si pomalu stoupne a počká, než i to stejné udělá Jasper. Otře si oči a i tváře, aby je neměla od slz a taky lépe viděla na cestu.*

*Nervózně jí sleduje a klepou se mu jak ruce, tak hlas, když jí doříkává, co má na srdci a čeká na její odpověď. Tou je mu to, že si k němu klekne a zaboří obličej do jeho ramene. Pevně jí obejme a pak se letmo pousměje.* Aspoň se nenudíš. *Odpoví jí trochu pobaveným hlasem.* Omlouvám se. *Řekne dnes už nejméně posté a pak jí navrhne, aby odsud oba zmizeli. Postaví se a pak se na ní usměje a vezme její ruku. Ještě jí nenavlíkl ten prstýnek, který má být symbolem jejího odpuštění a to teď napraví. Když má prstýnek na svém prstu, schová prázdnou krabičku do kapsy a otře si tváře od slz. Vezme jí za ruku, kterou stiskne a spolu s ní přejde ke dveřím z cely. Rozhlédne se po chodbě, jestli někdo nejde a pak potichu vyjde ven a vydá se ruku v ruce s Charity uličkami z ghetta. Vždycky si na každém rohu dává pozor a nejdřív sám nakoukne, jestli někdo nejde, protože on by mohl nějak zakecat svou přítomnost, ale Charity asi těžko.* /Ještěže to tu znám./ *Proběhne mu hlavou a během pár minut před poslední zatáčkou ven.* Tak jo, za chvíli jsme venku. Pak musíme co nejrychleji zmizet. Ve městě už bude snažší se ztratit. *Zašeptá potichu Charity a pak se na ní podívá, jestli je připravená. Jakmile ví, že může, nakoukne za poslední roh a potichu zakleje, když tam uvidí jednoho rebela na stráži.* /Asi bylo fakt naivní doufat, že odsud vypadneme bez problémů./ Počkej tady. Kdyby se tu někdo objevil, utíkej. Hlavně na mě nečekej nebo cokoliv jiného. Já si tě najdu, ať se stane cokoliv. *Řekne jí rychle a pak jí rychle políbí na tvář, pustí její ruku a vyjde zpoza rohu. Jde jako kdyby šlo o nějakou procházku, s rukama v kapsách. Samozřejmě, že na něj rebel namíří pistolí a ptá se, co tady dělá.* Klídek. Arowen mě vyslala do města pro další zboží. Dneska měli dorazit nový zbraně na ten další útok. *Řekne přesvědčivě rebelovi a když už je u něj dost blízko a rebel sklápí zbraň, rychle mu jí vytrhne z rukou a použije jí na jeho omráčení. Když se rebel sveze k zemi, podívá se tím směrem, kde nechal Charity.* Poběž, rychle. *Zavolá na ní a jakmile je u něj, chytí jí znovu za ruku a bez jakéhokoli ohlédnutí spolu s ní zmizí rychle co nejdál od ghetta.*

*Potřese lehce a pobaveně hlavou.*No to teda nenudím.. Ale upřímně bych teď vážně ocenila abys s těmi překvapeními a tak aspoň na chvilku přestal.*Řekne. Chtělo by to vážně o trochu větší klid.*/I když to s ním nikdy úplně asi nebude možný./*Ví, že to s ním nikdy nebude jednoduchý.*To je v pořádku.*Zase se pousměje a pohladí ho po vlasech. Když navrhne, aby odtud vypadli, okamžitě souhlasí. Nechce tu být už ani o vteřinu déle, než je potřeba a navíc být tu ještě déle je dost riskantní. Kdykoliv sem může někdo přijít a rychle je zase zavřít. Stoupne si a počká, až to udělá i Jasper a když se tak stane a on vezme její ruku, na kterou navlékne prstýnek, pousměje se.*To jsi nemusel. *Nepotřebovala za odpuštění od něj prstýnek.*Ale díky.*Pousměje se pak a stejně jak on jí i ona jemu jemně stiskne ruku. Sama mu otře tváře, které jsou trochu ještě mokré kvůli slzám. Nechce jej takhle vidět. Bolí jí to, když ho vidí takhle. Prochází s ním uličkami ghetta a ostražitě se dívá kolem sebe. Zastaví a poslouchá jeho slova. Přikývne.*Dobře, můžeme jít.*Vydechne docela nervózní. Je jí jasné, že kdyby je někdo našel, už rozhodně by odtud nevyvázli živí. Pak se starostlivě zamračí. Nechce, aby se mu něco stalo. Ale asi nemá jinou možnost. Jen lehce přikývne.*Buď opatrný.*Řekne mu tichým hlasem. Stejně by odtud bez něj asi neutekla. Tohle dělá kvůli němu. Kvůli němu se pokouší utéct. Stojí za rohem a nervózně čeká, dokud se nevrátí nebo na ni nezavolá. Snaží se co nejvíce napínat uši, aby slyšela, co říká. Když pak slyší, jak někdo padá na zem, srdce jí rychle tluče, protože má strach, že by to skutečně mohl být Jasper. Ale to se naštěstí nestane a právě on na ni za chvilku zavolá. Přiběhne rychle k němu a pak spolu s ním ruku v ruce běží co nejdále od toho děsného místo, kam doufá, že se už nikdy nevrátí.*

*Je tolik rád, že ta takzvaně výměna vyšla a on má jeho lásku zpátky. Překvapilo ho, jak moc hladce to šlo, ale je přece jen rád, že nemusel ubližovat Jonasovi, protože za tohle mu bude vděčný snad celý život. Teď už je spolu s Arowen v ghettu a je rád, že už jsou spolu v bezpečí. Hned jak přijeli ji položil na postel, přičemž ji nachystal všechno, co potřebovala i co ne. Nedokázal by ani popsat, jak mocje šťastný. A rozhodně je pro něj lepší cítit tolik štěstí, než tolik nenávisti. Se starostlivým úsměvem se posadí vedle ní na postel a pohladí ji po vlasech.* Tolik jsem se o tebe bál. Už nikdy prosím za mě nanasazuj krk, prosím. Když mi ten palácovej řekl, že tě odvedli do mučírny, myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím. *Zamumlá a nahne se k ní, aby ji mohl krátce políbit na rty. Její rty mu taky tu celou věčnost chyběly. A nedokáže si představit, co by bez ní dělal, kdyby byl od ní vzdálený déle než tuhle dobu. Nejspíš by zešílel a rozhodně by do paláce vletěl bez jakékoliv pojistky, bez jakéhokoliv plánu, tak jak to vlastně chtěl udělat.*

*I když si pořád myslí, že to byla totální kravina, je ráda, že jí tam odtud dostal a ona může být zase s ním. Vzhledem k tomu, jak jí bolí noha a jak moc jí chyběla jeho vůně, ani nic nenamítá tomu, že jí nese. Jak z paláce k motorce, tak potom do ghetta. Nechá se od něj položit na postel a pak sleduje, jak nosí plno věcí, z nichž plno ani nepotřebuje. Nedokáže potlačit zamilovaný úsměv, když se na něj dívá.* Ty moc dobře víš, že svůj krk za tebe nasadím vždycky a nevymluvíš mi to. A já zase vím, že kdyby to bylo naopak, já bych ti to taky nedokázala vymluvit. *Poznamená a pak mu opětuje polibek, ze kterého jí zahřeje na hrudi. Tak moc jí chyběl, že to ani nejde popsat.* Chyběl jsi mi. *Řekne, když se od něj odtáhne, protože jí zase začne trochu krvácet prokousnutý ret. To jí ale nedělá tolik starostí, jako její noha, ze které krev také pořád trošku teče a která je zlomená. Z věcí, které Rory přinesl vytáhne lékárničku a pak si rozstříhne nohavici kalhot, aby na nohu viděla. Prakticky jí má celou od krve.* Do háje. *Zamumlá potichu a prohlíží si nohu, na které je vidět, kde přesně jí ostny projely kůží a kde se jí kost zlomila.* A-asi by to chtělo nejdřív srovnat. *Zkonstatuje nahlas a dopředu ví, že to bude dost bolet. Skáče pohledem ze své holeně na věci, které Rory přinesl a přemýšlí, jak to udělat.* Pomůžeš mi, prosím? *Koukne na něj a kývne ke své noze.* Vezmi mě za kotník. Musíš s nim škubnout k sobě, aby se ta kost v lýtku narovnala. *Navede ho, jak jí kost srovnat. Žádné jiné řešení jí momentálně nenapadá.* Pak si z toho musim umít nějak tu krev a zafixovat to. *Stiskne pevně zuby, když si jenom představí, jak to bude bolet.*

*I kdyby do paláce nevthl teď, vtrhl by tam jindy, protože by tam Arowen nenechal ani chvilku. Zvlášť v té mučírně. Je rád, že ji zase může nést a usmívat se jen a jen na ni. Hned jak přijedou do ghetta, položí ji na postel a začneji nosit všechno potřebné i nepotřebné.* Ale moc rád bych ti to vymluvil. Pak akorát trpíš. *Povzdechne si, přičemž hned potom pokrčí rameny s uchechtnutím.* To máš pravdu, nedokázala. *Potom se už natáhne pro polibek, který by chtěl, aby trval pořád, ale to by mu asi moc nevyšlo. Usměje se na ni a zamilovaně ji pohladí po tváři.* Ty mně taky, už jsem myslel, že be tebe za chvilku zešílím. *Poté ji už sleduje, jak si roztříhne kahloty a musí se zamračit při pohledu na její nohu. Pevně zatne zuby a snaží se radši myslet na to, že je přece živá a celá, že ji toho mohli udělat víc.* Tak moc bych jim přál to stejný. Akorát na obě nohy a aby to bylo tak minimálně strokrát horší. *Zavrčí při pohledu na její nohu. Radši zvedne pohled k její tváři a věnuje ji ustaraný pohled. Po její otázce přikývne, i když se toho už teď bojí, co bude pokračovat dál.* Měl jsem je donutit, ať ti tu nohu spraví ti jejich odborníci. *Zamumlá a poté jen tiše přikývne a ruce položí na její kotník.* Radši si do něčeho kousni. *Zamumlá staroslivě a i kdyby měla kousnout třeba ho, bylo by mu to jedno. Snaží se uklidnit třes rukou, aby to udělal co nejvíc v pořádku a aby ji to ještě nezhoršil. Sám se kousne zevnitř do tváře, pevně zavře oči, přičemž rychle škubne ve snaze ji to teda spravit. Věnuje ji další starostivý pohled a ychle na sucho polkne.* Doufám, že jsem ti to ještě více nezhoršil. *Poví starostlivým tonem a rychle odběhne pro vodou a pro hadřík, přičemž ji začne tu krev z nohy umývat.* Budeš jneom v posteli, nebudeš nikde jinde, všechno ti budu nosit a když vážně někam budeš chtít jít, odnesu tě tam. *Pronese nesmlouvavě a myslí to smrtelně vážně, podle toho se také tváří.*

Pro tebe bych vytrpěla všechno. *Řekne potichu a u toho ho chytne za ruku. Tolik jí chybělo ho jen tak držet a být s ním. Stejně jako jí chyběla chuť jeho rtů. Nejraději by ho líbala do konce svého života, ale potřebuje se nadechnout a její ret začne opět trochu krvácet. Opře se do jeho ruky.* Jako bys nebyl šílenej už dost. *Mrkne na něj pobaveně a pak už si rozstříhne kalhoty a potichu zakleje při pohledu na svou nohu.* Hlavní je, že už jsme spolu. *Podívá se mu do očí a nadzvedne koutky rtů. Pak už se ho zeptá, jestli jí pomůže a řekne mu, jak jí má trhnout nohou, aby jí kost srovnal.* Pochybuju, že by souhlasili. *Ušklíbne se a pak nasucho polkne, když jí Rory chytne za kotník.* To bude dobrý, neboj. *Snaží se ho uklidnit, když vidí, jak se mu třesou ruce a pak si dá do pusy ručník, do kterého se zakousne. I přes něj je ale slyšet výkřik bolestí, když jí Rory s kotníkem škubne. Pevně zavře oči a bolestně stáhne obočí a chvilku počká, než ta nejhorší vlna bolesti odejde. Pak ručník odhodí vedle sebe a podívá se na Roryho.* Ne, cítila jsem, jak se to srovnalo. Možná ne na sto procent, ale je to daleko lepší než předtím. *Ujistí ho a pak ho sleduje, jak umývá krev. Po jeho slovech nadzvedne obočí. Vidí jeho výraz, ale ani ten nezastaví její námitky.* Budu schopná chodit, nemusíš mě nosit. *Potřese hlavou.* Seženu si třeba berle a nebudu tě muset zatěžovat. *Navrhne a snaží se nedat na svém výrazu znát, jak moc jí ta noha bolí.*

Ale nemusíš, nechci aby si trpěla kvůi mě. *Ruku ji jemně stiskne, přičemž ji věnuje zamilovaný úsměv. Tolik mu chybělo ji vůbec vidět a slyšet její hlas, který je po něj jak pro některé hudba proti stresu. Osvobození a pocit, že je teď všechno v pořádku, když ji má konečně u sebe.* Tak bych byl šílenej ještě víc. *Uchechtne se a potom se mu na tváři objeví úšklebek.* Za ty tři roky mi připomeň, že si chci zlepšit plivání na krále. *Uchechtne se a vážně doufá, že si na to za tři roky vzpomene, protože už to chtěl udělat včera, ale situace se nakonec vyklubala jinak a on to nechtěl zhoršovat, aby si to Sawyer to propuštění Arowen nerozmyslel. Poté se snaží se uklidnit, aby se mu netřepaly ruce a nakonec ji tou nohou teda škubne, ale i on sám má u toho zaťaté zuby, jelikož mu drásá srdce slyšet to, jak křičí.* /Teď kdybych někde uviděl toho ex-krále, asi mu tu nohu rovnou utrhnu z těla a ještě si to budu užívat./ Dobře, chceš nějaký jídlo za statačnost? *Usměje se na ni, zatímco ji umývá krev z nohy, co nejvíc opatrně mu to jde.* Žádný protesty. Nebudeš zbytečně stávat do té doby, než se ti to spraví. Takže nepotřebuješ ani berle, protože tě kdyžtak někam rád odnesu. *Zopakuje ji a dá dúraz na každé slovo zvlášť, ale vážnou tvář neudrží dlouho, jelikož se mu na tváři objeví pobavený úsměv.* Bacha abych tě nepřivázal k posteli. *Uchechtne se a hadr zase vyždímá a pokračuje v umývání krve.*

Ne kvůli tobě. Pro tebe. *Opraví ho.* Kvůli tobě nebudu trpět nikdy, Rory. *Ujistí ho potichu se zamilovaným úsměvem. Ví, že Rory nikdy nebude příčinou jejího utrpení. Chytne ho za ruku a pousměje se, když jí ji stiskne. Pobaveně se uchechtne, že se baví o jeho šílenství a pak potřese hlavou, když slyší o plivání na krále.* Myslím, že jsou lepší způsoby jak nakrknout královskou rodinu, než poplivat krále. *Opáčí pobaveně.* A navíc.. třeba se mu povede fakt Illeu změnit. *Pokrčí letmo rameny. Sama tomu moc nevěří a tomu napovídá její výraz, ale ví, že tam možnost tady je. Malá, ale je.* Teď jenom musim vymyslet, jak to říct ostatním, aniž by mi přitom nikdo neprostřelil kulku hlavou a nedosadil se za vůdce a jak je pak udržet tak dlouho na uzdě. *Prohrábne si vlasy, protože tohle bude na tom všem asi to nejtěžší. Tím, že chce svůj slib Sawyerovi dodržet opravdu hodně riskuje. Pak se snaží Roryho uklidnit, když vidí, jak se mu klepou ruce a nakonec se zakousne do ručníku, který stejně neutiší její výkřik bolestí, když jí Rory s kotníkem škubne. Cítila, jak se ta kost pohnula, takže dokáže říct, že je to daleko lepší, než předtím. Když slyší o jídle za statečnost, její žaludek jí připomene zakručením, že už nějakou dobu nic nejedla.* Jídlo by možná neuškodilo. Zvlášť pokud bude nasáklý práškama na bolest. *Uzná s menším úsměvem a pak začne namítat, že jí nemusí nikam nosit, protože si může obstarat berle.* Stejně si ty berle seženu. *Zamumlá si tvrdohlavě potichu sama pro sebe a po jeho výhrůžce se usměje a nadzvedne obočí.* A budeš v ní se mnou? Protože pak bych asi nic nenamítala. *Mrkne na něj se zazubením a pak si vezme sama jeden ručník, který si namočí ve vodě, zrcadlo a umyje si krev, která jí ze rtu stekla na tvář. Přitom zkontroluje, jak jí obličej natéká a je ráda, že to skoro není vidět. Pak připraví obvaz a dvě silnější a delší špejle, kterými si plánuje nohu zafixovat a u toho dává pozor, aby nohou vůbec nehýbala a nebolelo jí to ještě více.* Děkuju, že jsi mě tam odsud dostal. *Poděkuje mu nakonec, aby nezůstala jen u toho, že neměl dělat kraviny a vděčně se na něj usměje.*

Vždyť je to to stejný. *Zamumlá a u toho vrtí hlavou, přičemž se na ni koukne s menším úsměvem na tváři.* Ale už nebudeš trpět ani pro mě, tak jako tak musíš snášet bolest, kterou bych radši vzal na sebe. *Opět potichu zamumlá a u toho pohled přesměruje zase na její nohu, i když ho ten pohled na tu její nohu tolik bolí.* To sice jo, ale i tak to někdy zopakuju. Hlavně jestli bude mít nápady tě ode mě takhle odtáhnout. *Zavrčí potichu a následně se kysele zašklebí.* Pochybuju, vždyť má problémy se svým vlastním tatíkem, tak jak dokáže změnit Illeu. *Uchectne se a toho se dívá na zem se zamyšleným pohledem.* Spolu na něco přijdeme. Třeba jikm můžeme sehnat fotky královské rodiny a oni si pak můžou zkoušet bodat a střílet do jejich fotek. Tohle by třeba mně radost udělalo. *Zazubí se na ni a poté už se snaží ji tu nohu aspoň trošku srovnat. KDyž uslyší její křik, zase ucítí vlnu vzteku nasměrovanou na kálovskou rodinu.* /Takhle kurtí, většinou, nejsme ani my./ *Nakrčí nad tím obočí a poté se už na ni dívá starosltivým pohledem.* Přinesu ti i prášky. *Usměje se na ni a zase zaběhne pro jídlo i pro prášky. Klidně by byl pro ni schopný vykrást i tu nejlepší restauraci, aby měla to nejlepší jídlo, co by šlo. Podá ji prášky na bolest a k tomu sklenici s vodou. Doufá, že aspoň ten pohled bude omezovat, když nebude chtít být pořád v klidu, jak by on chtěl. Pobaveně se na ni usměje a posadí se vedle ní.* Budu v ní s tebou jak dlouho jen budeš chtít. Nebo teda tu dobu, dokud se ti to nezahojí. *Připomene ji s výrazem, který jasně naznačuje, že rozhodně se z tohohle nevykroutí. Očkem ji sleduje jak si tu nohu váže a u toho ji se zamilovaným a šťastným pohledem hladí po zádech.* Za tohle vážně děkovat nemusíš. *Uchechtne se, ale potom si rukou vjede do vlasů, které si prohrábne a pak až pokračuje dál.* Víš jak jsem údajně unesl toho palácovýho? Tak ten to vlastně nabídl sám. Nabídl tu výměnu. *Pokrčí rameny a čeká, jak na to zareaguje.*

Není to stejný. *Stojí si na svém a pak se na něj pousměje a stiskne mu ruku.* Zas tolik to nebolí. *Ujistí ho, i když je to lež a pak poznamená, že jsou daleko lepší způsoby, jak zničit královskou rodinu, než plivání do obličeje králi.* Už mě od tebe nedostane. *Pohladí ho po tváři a pak se uchechtne. Vzpomene si na to, jak Keenan v mučírně zuřil.* Jo, to máš pravdu. Ale Keenana je až moc snadný vyprovokovat. Zvlášť, když jde o jeho milovanou ženušku. *Poznamená pobaveně. Vzpomene si u toho na Sawyerovo rozhodnutí, že když nepřežije Brikssi, nepřežije ani ona sama. Neví, jestli chce zjistit, jak pevný bude tento slib.* /Minimálně Keenan po mě pude, pokud zemře a Sawyer ho asi zastavit nestihne./ *Proběhne jí hlavou, ale rychle tyhle myšlenky zaplaší, protože nemá smysl se jimi nějak zabývat. Jsou problémy, které musí vyřešit teď. A to je postoj rebelů.* Dobře, to je udrží možná v klidu nějakou dobu. Ale jak mam zajistit, aby mě neviděli jako zrádce, kterej svýmu královskýmu bratranci slíbil příměří? *Dovolí si ukázat v očích trochu z toho strachu, který teď cítí a když jí nohu srovná a podá jí prášky, vděčně se na něj usměje. * Děkuju. *Zapije si hned prášky a doufá, že jí zaberou co nejrychleji. Pak se ho zeptá, jestli bude v tý posteli s ní, protože v tom případě by se k ní nechala připoutat klidně dobrovolně.* Víš, že nedokážu jenom ležet a nic nedělat. A kdo ví, jak dlouho bude trvat, než to sroste. *Namítne a pak si nohu zaváže a zafixuje a pousměje se, když cítí, jak jí hladí po zádech. Když slyší o tom palácovém, podívá se na něj a v jejím obličeji není skoro žádné překvapení.* Myslela jsem si to. Jenom jsem doufala, že se pletu. *Povzdychne si.* Protože byl úplně v pořádku. Ani jedno škrábnutí. Pochybuju, že kdyby to byl opravdový rukojmí, nechal bys ho bez nějakýho říznutí nebo tak něco. *Tohle jí došlo už v mučírně, ale nedala na sobě nic znát.* Jenom doufejme, že to nedojde Sawyerovi a on z toho nebude mít průser, když můžeme být díky němu zase spolu. *Poznamená a pak si opře hlavu o jeho rameno a přitulí se k němu. Strašně moc jí chybělo cítit teplo jeho těla, jeho blízkost a jeho vůni.*

*Povytahné obočí a tiše si povzdechne si.* Ty jsi ten nejtrvdohlavější člověk, kterýho jsem kdy poznal. *Usměje se na ni a zavrtí nad tím hlavou. Zase ji věnuje starostlivý pohled a pohledem střídavě skáč z jeího obličeje na její nohu.* Nechce se mi věřit tomu, že by tohle moc nebolelo. *Zamumlá a více se upře do její ruky, když ho pohladí. Spokojeně se usměje a přikývne, protože se sám postará o to, aby je už nikdy nic od sebe nerozdělilo. Potom se pobaveně uhcechtne.* Dokážu si představit, jak si ho pořád provokovala. *Uchechtne se a věnuje ji další úsměv. Na její otázku zamyšleně nakrčí obočí a našpulí zamyšleně rty.* A co připomenout minulý vůdce? A to, co se dělo pár desítek let mezi rebely a královksýma. *Zamumlá při snaze si vzpomenout na vše, co slyšel.* Ale vážně neboj, ty jsi dobrá vůdkyně, tebe respektují a chtějí aby si je vedla. A rozhodně nemuvím jen za sebe. *Usměje se na ni a věnuje ji polibek na čelo. Poté ji donese jídlo a prášky na bolest, protože chce aby se měla co nejlíp, když už jsou zase u sebe.* Že já se s tebou vůbec o něčem dohaduji. *Protočí pobaveně očima a zavrtí hlavou.* Budeš ležet. A fajn, berle ti dovolím, ale budeš ten pohyb omezovat. *Zvedne obočí ve snaze udělat přísný obličej, ale nedokáže ho udržet, jelikož se mu na tvář vydere úsměv.* Nechtěl jsem mu ubližovat, když se sám nabídl. Udělal bych to jen kdyby došlo k nejhoršímu a Sawyer by mi tě nechtěl dát. A neboj mu to nedojde, na to je dost tupej. *Uchechtne se pobaveně a když si opře hlavu o jeho rameno, rukama ji pevně obejme, jakoby mu ji měl snad někdo vzít.* strašně jsem se o tebe bál. Kdybych nepotkal toho palácovýho, asi bych do paláce nakráčel bez jákehokoliv plánu. Taky jsem to tak chtěl udělat, protože jsem doufal, že mě potom zajmou a já budu u tebe. Ale to jsem se dozvěděl, že můj blázínek se dohodl s králem, že mě nechá být. *Zamumlá ji do vlasů a u toho se pořád usmívá.*

)Děláš, jako kdybys ty tvrdohlavý nebyl. *Zasměje se a pak ho ujistí, že to tolik nebolí, i když to není tak úplně pravda.* Vypadá to hůř než jak to ve skutečnosti je. *Snaží se rychle něco vymyslet, aby si o ní nedělal takové starosti a přitom ho hladí po tváři. Pak poznamená, že krále se dá vyprovokovat opravdu velmi snadno.* Stálo to za to. Takhle nemusíme útočit ani na palác, protože se ta jejich rodina rozpadne zevnitř. *Pousměje se vítězně na chvilku, než úsměv opět zmizí a nahradí ho strach v jejích očích. Bojí se reakce ostatních rebelů. Vděčně se na něj pousměje, když jí políbí na čelo.* Doufám, že máš pravdu. *Povzdychne si potichu a pak si zapije prášky proti bolesti.* Jo, dohadování se se mnou vyžaduje velkou odvahu. *Zazubí se na něj a zamrká jako andílek a pak se vítězně usměje, když jí dovolí berle.* /Jako bych si je nezařídila, i kdyby mi to zakázal./ *Uchechtne se v duchu, ale takhle aspoň přejde nějakému dohadování v budoucnu.* Dobře, slibuju. *Usměje se na něj nakonec, protože ví, že lepší nabídku už asi nedostane a trochu omezit pohyb jí nebude, vzhledem k tomu, jak ta noha bolí, dělat problém. Pak už se baví o Jonasovi, díky kterému jsou zase spolu.* Zas tak tupej neni, ale tohle snad bude nad rámec jeho přemýšlení. Navíc má teď až dost starostí s tou svojí nablýskanou korunou. *Protočí nad tím očima a pak si upře hlavu o jeho rameno a když jí obejme, přitulí se k němu co nejblíž to jde, jako by tím mohla vynahradit ty dny odloučení. Při jeho slovech se usmívá a pak letmo potřese hlavou.* Nejsem žádnej blázínek. Jsem blázen. *Zvedne hlavu, aby se mu mohla podívat do očí.* Do tebe ale. *Doplní hned na to. Neumí si představit, že by v té mučírně byl i on a ona musela pozorovat, jak si ho Keenan vychutnává. Sledovat mučení Roryho by jí nejspíš zabilo.*

Nejsem. A když jo, tak ne tolik jako ty. *Pokrčí rameny s úsměvem na rtech. Poté se na její nohu koukne docela sketpickým pohledem, který se mísí se starostlivým.* Budem dělat, že ti to věřím jo? *Uchechtne se, protože tuší, že i kdyby ji to bolelo strašně moc, stejně mu to neřekne.* Ale zase si určitě riskovala. Tak moc jsem tam chtěl být s tebou, chtěl bych to zastavit ještě před tím, než ti to udělal, aby si nemusela tolik trpět. Co záleží na tom, že se rozpadnou, když tobě hrozí, že s tou nohou budeš mít pořád problém. *Zamumlá potichu a pohled sklopí k zemi, aby nebyl tolik vidět smutek v jeho očích. Poté ji políbí na čelo a ujistí ji, že to bude v pořádku.* Kdybych neměl pravdu, asi bych byl naštvaný sám na sebe. *Zasměje se a nad jejími slovy se pobaveně usměje.* Tak to jsem rád, že někde nějakou tu odvahu mám. *Zasměje se, přičemž si prohábne své vlasy, které má docela dost rozcuchané. Doufá, že i když bude mít berle, i přesto bude v klidu, jinak ji vážně k té posteli přiváže.* I tak mě nezbavíš toho názoru, že je tupej. Všichni tam jsou. *Pokrčí nevinně rameny, přičemž se na ni usmívá od ucha k uchu, porpvé má na tváři tak upřímný úsměv vlastně od doby v zahradách. Ale až tak nějak teď si začíná uvědomovat, že Arowen je vážně v pořádku a vážně je tady s ním. Potom už má na tváři spoojený a šťastný pohled, když se k němu přitulí a on obličej zaboří do jejích vlasů.* Tak to jsme blázni dva. *Stále se na ni usmívá, protože je vážně neskutečně šťastný.* Měla by sis uvědomit taky jednu důležitou věc. Že jsi první, která mě naučila milovat a ne jenom nenávidět. *Poví ji zamilovaně a upřímně.*

No jo, furt taky. *Protočí očima a pak se pobaveně zasměje. Následně ho ujišťuje, že ta noha tolik nebolí a když vidí jeho skeptický pohled, chápe, že asi bylo zbytečné se snažit mu něco nalhat.* Co kdybys to jenom nedělal, ale věřil mi a nedělal si starosti? *Navrhne ještě jedno možné řešení.* Ano, riskovala. Ale už je to za námi. Teď už to nezměníme. *Zavrtí hlavou.* A co bude s mojí nohou ... to uvidíme časem. *Sama má trochu strach, jak na tom její noha bude a jestli se dá do pořádku. Vezme ho jemně za bradu, aby mu nadzvedla obličej a mohla se mu podívat do očí.* Nemusíš přede mnou skrývat emoce. *Připomene mu a jemně ho pohladí po tváři. Pousměje se na něj, když jí políbí na čelo a po jeho slovech potřese hlavou.* Občas si říkám, jestli by nebylo lepší zmizet někam pryč, na rebely se vykašlat a nic neřešit. *Přizná s menším úsměvem.* Někde nějakou? Rory vtrhnul jsi do paláce prakticky bez jakýhokoliv plánu. To je hodně odvahy. *Povzbudí ho s úsměvem.* /Sice je to taky šílená kravina, ale to mu radši znova připomínat nebudu./ Jo, to máš pravdu. Hlavu maj jenom proto, aby měli na čem nosit korunu. *Uchechtne se a pak se k němu přitulí a řekne mu, že není žádný blázínek. Je jenom blázen do něj. Ten největší na celém světě. Zamilovaně se na něj usmívá a po jeho dalších slovech se usměje ještě více.* A ty jsi zase naučil milovat mě. To ty jsi mi ukázal, jak je láska nádherná. Než jsem se zamilovala do tebe, nechápala jsem, co na tom lidi vidí. *Potřese letmo hlavou.* Jsi pro mě to nejcennější, co mám. A nikdy tomu nebude jinak. *Podívá se mu do očí a v těch jejích je vidět všechna ta láska, kterou k němu cítí. Pak se k němu pomalu nahne a se vší tou láskou ho políbí.*

*USměje se po jejím protočení očí a následně si její nohu přeměřuje skeptickým pohledem.* Budu si dělat starosti, v tom mě nepřesvědčíš, abych si je nedělal. Nebudu si je dělat možná až budeš v pořádku. *Pokrčí rameny a na tváři má nesmlouvavý pohled, který mluví za vše.* Pořád ta tvoje tvrdohlavost. Existuje někdy nějaká chvilka, kdy nejsi tvrdohlavá? *Natočí hlavu na bok a s úsměvem zavrtí hlavou.* To je rada, kterou jsem si vzal už kdysi. Od té doby je před tebou neschovávám. Aspoň ne za můj oblíbený výraz ledovýho kamene. *Zasměje se, ale i tohle myslí vážně, jelikož od té doby, co tady měli jednou menší odreagování se vážně snaží před ní ukazovat emoce co zrovna cítí, i když mu to někdy přece jen nejde, když je celý život uzavíral do sebe jak pod pokličku.* Kdykoliv budeš chtít. Ukradnu pro tebe letenky třeba na... Havaj a poletíme na Havaj. *Zazubí se na ni a sám si musí uznat, že to nezní jako špatný nápad.* Hele, měl jsem plán. *Odfrkne si na oko uraženě, ale dlouho mu to nevydrží a zasměje se.* Vlastně by ani hlavu nemuseli mít. A když by neměli hlavu, nežili by, takže by nebyli žádní Schreave. * Pokrčí rameny a během toho hlubokého myšlení má zase obočí nakrčené. Po jejích slovech se mu v očích objeví slzy a tolik lásky, kolik snad nikdy necítil.* Miluji tě, Arowen. Jsi pro mě inspirace na tvoření dalších písniček, taková moje múza. A anděl, který spaadl na zem, aby mě zachránil. *Zamumlá a cokoliv by chtěl ještě dalšího říct, neřekne to, jelikož jejich rty jsou spojené v polibku.* Takhle můžeme ležet celou dobu. Budu tady s tebou až půjdeš spát, i jak se probudíš. Už se od tebe nikdy nevzdálím na krok. *Zamumlá hned potom, jak se odtáhne.*

A pak kdo je tady tvrdohlavej. *Ušklíbne se pobaveně a pak se zasměje.* Jo. *Přikývne hned.* Když mě líbáš, například. *Usměje se na něj a pak ho chytne za bradu a podívá se mu do očí.* A já jsem za to moc ráda. *Pohladí ho po tváři. Je strašně ráda, že tehdy na ní narazil, když leštila ty zbraně a oni se mohli povyrazit. Bylo to poprvé, co u Roryho viděla pohled plný aspoň nějakých emocí a ne jenom dva ledové kameny namísto očí.* Havaj zní skvěle. Ale já bych radši třeba Francii. Jakmile se budu moct na nohu postavit, mizíme na dovolenou. *Zazubí se na něho nazpátek a pak se rozesměje po jeho odfrknutí.* Jasně, zlato. Budeme předstírat, že ti to věřím, jo? *Zopakuje jeho slova, která jí řekl, když se bavili o stavu její nohy a pak se trochu ďábelsky usměje.* To je pravda. Stejně maj hnusný hlavy. Třeba Keenan. Ten vypadá jako zdeformovaný vajíčko. *Uchechtne se a pak mu řekne, co pro ní znamená a jak jí ukázal, že láska je ta nejkrásnější věc v životě. Ještě před pár měsíci na ní nevěřila a ohrnovala nad ní nos. Teď nechápe, jak mohla být tak bláhová. Jí samotné se nahrnou do očí slzy, když jí nazve múzou a andělem a ví, že by pro něj prošla peklem několikrát tam a zpátky, kdyby musela. Je teď tak ráda, že se ho nikdo z paláce ani nedotkl a ona tady může být s ním, cítit teplo jeho těla, jeho vůni, sledovat jeho úsměv a líbat jeho rty. A to přesně teď udělá, natáhne se k němu a políbí ho. Do toho polibku dává veškerou lásku, kterou k němu cítí a kdyby nemusela dýchat, ani se od něj neodtahuje.* Klidně se můžeš vzdálit. Já bych prošla přes celou planetu, abych tě zase našla. *Slíbí mu potichu a u toho se mu dívá do očí.* Když už mluvíme o spánku... kdy naposledy jsi spal. *Pohladí ho po tváři a obzvlášť po kruzích pod očima a pak rukou prohrábne jeho vlasy. Sama moc dobře ví, že má kruhy pod očima stejně jako on, ale teď jí jde o něj, ne o ní samotnou.*

No... Ty jsi tady ta tvrdohlavá. *Pokrčí rameny a v tomhle ho stejně nepřesvědčí stejně jako s těmi starostmi. Poté se na ni pobaveně usměje a mrkne na ni.* To tě budu líbat častěji. Mně to vadit nebude. *Ucechtne se a poté ji zase věnuje úsměv.* I já jsem rád. Kdyby si mi mě nepřesvědčila, že nemusím skrývat emoce, asi bychom tady teď nebyli. Nebo jo, ale později. *Potichu si povzdechne, protože ho samotného na něm štve, že kdyby mu Arowen ty city nevyznala jako první, on by si to nikdy neuvědomil.* Tak já půjdu hledat nějaký zazobance, kteří se rozhodli letět do Francie a místo nich poletíme my. *Přikývne a u toho se na ni usmívá od ucha k uchu.* To předstírat nemusíme. Protože mým plánem bylo, tam prostě vtrhnout a zkoušet štěstí. *Pokrčí rameny, přičemž se na ni uculí jako nevinnost sama.* Třeba jako malej spadl ze schodů. *Uchechtne se při předtsvaě padajícího Keenana ze schodů. A že ho ta představa vážně docela pobaví. Poté se už zasypávají společnými lochotkami a mu se u toho nahrnou slzy do očí, jelikož je to pro něj příjemné poslouchat. Ještě k tomu poprvé, protože k nikomu nikdy necítil to, co cítí k Arowen. A ten pocit ho ujišťuje v tom, že nikoho lepšího nikdy v životě nenajde, jelikož nikdo není jako ona.* Ale já ti to ulehčím a nebudu od tebe chodit nikam daleko, protože by to znamenalo, že by mi bylo smutno a z mého světa by se vytratily všechny barvy. /Z toho bych za chvíli mohl složit písničku./ *Když se ho zeptá na to, kdy naposledy spal, uchectne se a pokrčí rameny.* To není přece důležité. a ne, žádný námitky na to, že to důležité je. Spíš pochybuji, že jsi ty měla možnost vůbec spát. *Hned jak to dořekne, se natáhne po dece, kterou přes ní natáhne a zase ji obejme.* Chceš pohádku nadobrou noc? Nebo třeba přímo muzikkál? *Usměje se a zas eji začne hladit po vlasech.*

*Rezignovaně protočí očima a povzdychne si. Radši už to nijak nekomentuje, protože si stejně oba budou dál myslet to svoje.* /On je stejně ten největší tvrdohlavec na světě./ *Honí se jí dál hlavou, jako kdyby prostě potřebovala mít poslední slovo a bylo jedno, jestli nahlas nebo v duchu.* Mě taky ne. *Zasměje se a pak se na něj usměje.* Jsem ráda, že jsem tehdy leštila ty nože a mohla na tebe tak narazit. *Poznamená u úsměvem.* A co zfalšovat podpis nějakýho zazubance v paláci? *Navrhne jedno z možných řešení a pak se zasměje znění jeho plánu a potřese hlavou.* Máš ho víc jak rozumu. *Opravdu to byla jen hra o štěstí a ona je ráda, že jim to vyšlo.* To by to všechno vysvětlovalo. *Přikývne a pobaveně se uchechtne, když si představí Keenana jak padá po hlavě ze schodů v paláci. A že jich tam mají. Daleko lepší než tahle představa je ale pak to, co slyší od Roryho a co jí vžene slzy do očí. Není zvyklá na takové zacházení. Od šestnácti let vede rebely, na to postavení opravdu tvrdě dřela a předtím byla na ulici, protože utekla z dětského domova, kde jí šikanovali. Na zacházení v rukavičkách, lásku a starost opravdu zvyklá není.* Jo, bude snazší, když zůstaneme spolu. *Přikývne se zamilovaným úsměvem a následně se zajímá, kdy se naposledy vyspal. Protočí očima, když jí varuje, aby nic nenamítala, protože to stejně nic nezmění a ona námitky mít bude.* Je důležitý jak tvůj, tak můj spánek. *Navrhne kompromis a pak si lehne na bok a zaboří obličej do jeho hrudi.* Stačí mi, když tu budeš se mnou. *Vydechne s úsměvem.* A taky když budeš spát. *Dodá hned poté a nadechne se jeho vůně. Prášky proti bolesti už naštěstí začaly účinkovat, takže bolest její nohy jí nebrání v usnutí. To, jak jí Rory hladí po vlasech je pro ní jako kdyby jí kolébal a uspává jí to. Díky tomu během chvíle usne, schoulená v jeho náručí a nějakou dobu je opravdu schopná spát klidně. Jenže pak jako kdyby se znova ocitla v mučírně spolu s Keenanem, Sawyerem a Rorym. Až na to, že ona se nemůže vůbec pohnout a Keenan před ní s ďábelským úsměvem mučí lásku jejího života. Nejdřív jen stáhne obočí, ale jak sen pokračuje a ona sleduje čím dál tím déle, jak Roryho mučí, ze spánku se zavrtí a za chvilinku se trhnutím probudí s křikem na rtech. Musí se hned rozhlédnout okolo sebe, aby zjistila, kde vlastně je a že je Rory v pořádku. To jí teprve trochu uklidní.*

*Spokojeně a vítězně se zazubí, když už to radši nekomentuje a dál to nerozvádí. Myšlenky má teď někde u jejich prvního povyražení si, za které je teď neskutečně vděčný. Vzpomene si i na šperky, které ji u toho dal a musí se nad tím usmát.* /Už jsem beztak nějak vnitřně věděl, že k ní něco cítím, ale věděla to jenom maximálně jedna molekula mého těla./ Jo, to by šlo taky. Přece jen v paláci se ti zazobanci shánějí lépe. *Uchehctne se a pokrčí nad tím rameny ve znamení, že má pravdu.* No, ale hodí se to. A ještě k tomu, moje štěstí jsi ty, takže rozum mi je někde. *Zašeptá ji, zatímco má obličej zase zabořený v jejích vlasech. Myšlenka toho, jak Keenan padá ze schodů mu na tváři rozlije škodolibý úšklebek a byl by rád, kdyby se to vážně někdy stalo nebo taky doufá, že se tak stalo když byl třeba mimino. Násladně už musí uřivě mrkat, aby slzy zahnal zpátky odkud přišly a onse tady po slovech Arowen nerozbrečel. Už jen každé její slovo ho zahřeje u srdíčka ať už říká cokoliv, takže se není čemu divit, že mu tohle nažene slzy do očí. Poslední dobou neměl nějak čas ani náladu řešit spánek, radši zůstal vzhůru, než aby šel spát bez ní. Takže takhle když nešel spát, pořád mu to, že u něj není nepřišlo tolik skutečné.* A taky si zapomněla dodat, že ti to nevyvrátím. Protočí pobaveně oči a zamilovaně se usměje, když si lehne na bok a hlavu si opře o jeho hruď.* NIkam neodejdu. Budu tady celou dobu. *Přikývne, přičemž ji u toho hladí po vlasech a sleduje ji, jak usíná. I když je docela unavený, nedokáže se přinutit jít spát, jelikož má stále potřebu se na ni dívat, jako kdyby zavřel oči, už by tam snad nemusela být. Povysune obočí, když se mu v náruči zavrtí a když se s kříkem probudí, obejme ji pevněji.* Pššt, už je to dobrý. Byl to jen zlý sen. *Starostlivě se na ni koukne a po chvilce pokračuje v utěěšování.* Představ si něco hezkého a ten hnusný sen změň na nějaký hezký, ano? Třeba si to představ tak, že zavíráš do dlani černého motýla a když dlaň otevíáš, je tam zířivý a bílý motýl. *Zašptá ji konějšivě do ucha a při vlastních slovech s musí trochu bolestivě usmát. Přesně tohle stejné mu říkala jeho matka při nočních můrách a mu přišlo vhodné to použít pávě teď.*

*Zamilovaně se na něj usměje, když jí řekne, že ona je jeho štěstí a pak už se zajímá jen o to, kdy naposledy spal. Pochybuje, že to bylo někdy během posledních dnů vzhledem k tomu, jak obrovské má kruhy pod očima. Sama je na tom vlastně stejně, ale to pro ní není podstatné. Nechá ho, aby jí přikryl a doufá, že taky usne.* Dobře. *Pousměje se, když jí řekne, že tu bude celou dobu a pak usne během pár minut, protože její tělo už nevydrží déle s únavou bojovat. Jenže klidného spánku si užije pouze na chvíli. Pak se ocitne opět v mučírně, kde musí bezmocně sledovat, jak Keenan mučí Roryho. Nedokáže rozlišit realitu od snu, protože sen je až moc živý. Slyší ho křičet bolestí, jako kdyby to bylo skutečně reálné. S křikem se probudí v bodě, kdy mu Keenan přiloží nůž ke krku a řízne. Hned se začne rozhlížet okolo sebe a vydechne, když jí Rory obejme tišeji. Ani neví jak a z jejích očí vytrysknou slzy. Snaží se nějak uklidnit a vyhnat z hlavy ten sen a u toho se tiskne k Rorymu.* /Je v pořádku, je v pořádku, klid./ *Opakuje si v duchu.* By-byla jsem v mučírně. A i-i ty. Mučili tě. *Dostane ze sebe potichu a ze rtů jí unikne pár vzlyků. Zavře pevně oči a ze všech sil se snaží představit motýla, jak jí radí Rory. Doteď si ani neuvědomovala, že se celou dobu klepala, ale to teď opadává. Stejně jako její vzlyky a nával slz.* Děkuju. *Hlesne potichu a postupně se přestane třást úplně. Ví ale, že po tomhle jen tak znovu neusne.*

*Nechce přiznat, že je unavený, jelikož se ani unavený necítil do té doby, než to začali řešit. Když potom Arowen začne usínat, pokusí se spát taky, ale musí se jenom dívat na to, jak spí, jelikož jeho mozek si nechce uvědomit, že tady je a nikam nepůjde hned jak zavře oči. U toho ji stále objímá a hladí ji po semtam po vlasech. Když se však s křikem probudí, obejme ji ještě víc a ujistí ji, že to byl jen špatný sen. Když řekne, co se ji zdálo, tiše si povzdechne a pohladí ji opět po vlasech.* Já jsem tady, jsem v pořádku. Jsem tady s tebou a nikdo mi neublíží, neboj. *Věnuje ji polibek do vlasů, přičemž ji potom poradí to, co mu vždycky radila jeho matka. U toho se bolestně usměje, ale radši se zas myšlenkami přesune na Arowen.* Představ si nás dva, že jsme třeba v té Francii, kam bys chtěla jet. Nebo že jsme naopak někde na nějakém místě, kde nejsou žádní lidi, jsme tam jen my dva. A hlavně jsme v bezpečí, takže nam nemůže nikdo ublížit. *Poradí ji a u toho se na ni starostlivě podívá.* Ale jestli nechceš jít po tomhle spát, budu mluvit do té doby než zase usneš a ani o tom nebudeš vědět. *Navrhne ji a vážně doufá, že se ji už žádný špatný sen nebude zdát.* /Díky, mami, že si mi tohle radila, nikdy bych nečekal, že to někdy řeknu někomu dalšímu./ *Často to on sám tu radu s motýlem používal i ve skutečnosti, když se chtěl zbavit něčeho hnusného v reálném světě.*

*S křikem se probudí z té noční můry a má pocit, že jí to bolelo více, než její skutečný pobyt v mučírně. Z jejích očí vytrysknou slzy, když jí Rory obejme tišeji a sama se k němu přitiskne, jako kdyby sem opravdu měl někdo každou chvíli přijít a vzít jí ho. Mezi vzlyky ze sebe dostane, co se jí zdálo a po jeho slovech přikývne.* Nesmí ti nic udělat. *Hlesne tiše a pak pevně zavře oči a ze všech sil se snaží představit motýla, jak jí Rory radí. Pak si představuje je dva na bezpečném místě, kde jim nikdo nemůže ublížit. Tak moc by chtěla pryč. Hned se sebrat, odjet s ním někam do bezpečí a na Illeu už si nikdy nevzpomenout. Ale ví, že je to nereálné. I tak jí to ale pomůže se uklidnit Neví, jak po tom snu bude schopná usnout. Ani neví, jestli chce, protože hrozí, že se znovu ocitne tam a bude to muset znovu sledovat.* Dobře. *Souhlasí a zůstane stočená v jeho náručí.* Ale ty by ses měl vyspat. *Neodpustí si tvrdohlavou poznámku ohledně jeho spánku, protože si o něj dělá starost a pochybuje, že se nějak vyspal během té chvíle, co spala ona sama.*

*Starostlivě si ji více natiskne k sobě a u toho ji nepřestává hladit po vlasech. Poslechne si, co se jí zdálo, přičemž se u toho trochu zamračí.* Nic mi neudělají, neboj. Jsme v bezpečí a není tady nikdo, kdo by nám ublížil.Ani tobě, ani mně. *Zašeptá a konejšivě ji věnuje polibek do vlasů. Doufá, že to co jí poradí, ji uklidní aspoň trochu a ona bude moct zase spát. Je mu tolik líto, že má z toho noční můry, protože si připadá tak nějak bezmocně, že ji nedokázal pomoct dříve, než k tomu vůbec došlo a ona pořád trpí i po tom, co je v bezpečí. Poté přikývne a věnuje ji úsměv.* Půjdu spát hned, až si budu jistý, že spíš ty. Nejsem až tak unavený, ty potřebuješ spánek monehm víc. *Usměje se na ni a poté nakloní hlavu na bok.* Máš nějaké přání, o čem bych měl mluvit? *Zeptá se jí, jelikož ho vížně nic nenapadá. Mohl by ji vyprávět třeba historky z dětství, ale ty by nebyly moc šťastné a chce mluvit jen o něčem, co je pravda. Mohl by ji začít vyprávět i nějaký svůj sen, ale také si nevzpomíná na nic jiného než na noční můry. Proto čeká, jestli sama navrhne nějaké téma, přičemž ji mezitím potichu brouká něco, co z ní jako text nějaké písničky.*

*Přitiskne se k němu a pak přerývavě zhluboka vydechne se snaze se uklidnit. Na jeho slova přikývne. Nic na ně neříká, jenom si je opakuje v duchu a snaží se zapomenout na ten sen. I tak jí ale pořád v mysli vyskakuje obrázek toho, jak Keenan podřízl Rorymu krk. Nesnáší celou královskou rodinu za to, že se jí takhle dostala do hlavy. Možná na sobě v mučírně nedala znát, jak se jí zaryla do hlavy představa umírajícího Roryho, když o tom Keenan mluvil.* Nebuď tvrdohlavý. *Poznamená pobaveně, protože i jeho spánek je důležitý a potřebuje ho stejně jako ona. Když se jí zeptá, o čem má mluvit, pokrčí letmo rameny.* Nejkrásnější místo, na kterém jsi byl. Nejhezčí zážitek. Něco, o čem sníš celý život. To, jak se cítíš na pódiu a co tě k hudbě přivedlo. *Navrhne, co jí zrovna napadne a utře si dlaní tváře, které jí zůstaly mokré od předchozích slz. U toho se na něj s menším úsměvem podívá, ale strach vyvolaný tím snem jí pořád zůstává v očích. Zůstane u něj pořád přitulená, protože jeho blízkost je to, co jí uklidňuje úplně nejvíce a začne mu ukazováčkem kreslit kolečka na hrudi.*