Kuchyně paláce

*Rozhodně nesouhlasně začne vrtět hlavou a u toho se tváří co nejvíc vážně umí.* Já tě neotravuju! Já ti zpříjemňuju žití, protože by ses beze mě nudil! *Zazub se na něj a jazyk na něj vyplázne taky.* Nene! Jen když je to potřeba a to není furt! Ale jak nemám být uraženej, když mi pořád všichni něco zakazují.* Našpalí rty, ruce si založí na hrudi a zavrtí hlavou.* Ale já to chci vysvětlit teď. *Zas si dupne nohou a pohled otočí na dveře a pak zase na něj.* /A když se zeptám někoho na chodbě? Třeba ňákýho strážce?/ Nezapomínám! Zapomínají staří lidi! A jsem tak akorát starej. Ani ne starej, ani ne malej. Takže nezapomínám. *Namítne, úřičemž má na tváři rošťácký úsměv. potom si už vezme do ruky kečup, protože by ten nápad chtěl prostě zrealizovat, ale místo toho mu stačí to, že mu kečup stříne do obličeje.* Neuškrtíš, neuškrtíš, neuškrtíš! *Vyplázne na něj se smíchem jazyk, ale smích ho přejde hned, jak skončí přehozený na jeho rameni. Začne ječet a dřevěným mečem máchat kolem sebe.* No táák! Tohle je únos! Mamí! Tatí! Ségra! Chrys! Pomoc! *Vyjmenuje snad každýho kdo ho napadne a u toho ohrne spodní ret. Když skončí v té zimě, naštvaně se zamračí a zašklebí se na něj. Ruce si k sobě přitiskne co nejvíc může a u toho se na něj dívá.* To bys neudělal! Rodiče by mě hledali! A taky bych ti chyběl! Protože beze mě by tě sežrali už dávno příšery. *Během toho začne zřivě gestikulovat, ale hned si zase ruce natiskne k hrudi, když mu uačne být zima.*

Nenudil, já se umím zabavit skvěle i bez tebe. *Pokrčí rameny a pak nadzvedne obočí.* Zakazujeme ti jenom věci, na který jsi vážně malej, Came. Protože tě máme rádi a nechceme, aby se ti něco stalo. *Řekne mu a do jeho hlasu se vloudí typický tón staršího bratra.* Tak počkej chvíli. Doděláme cupcaky a pak můžeš jít najít mámu a na všechno se jí zeptat. *Mrkne na ní.* /Sorry, mami./ Jsi malej. *Oznámí mu pobaveně a sjede toho malého skrčka pohledem. Pak už mu skončí kečup v obličeji a v ti chvíli je schopný opravdu vraždit. Nadzvedne obočí, když na něj vyplázne jazyk a pohledem se ho ptá, jestli si tím je opravdu jistý. Pak už si ho hodí přes rameno a nezapomene si do jeho trička utřít obličej.* Tohle neni únos. Tohle je odplata. *Informuje ho a pak už ho postaví do chlaďáku a blokuje mu dveře.* Fakt? A jsi ochotný to risknout? *Uculí se na něj a pomalinku začne dveře chlaďáku zavírat.* Buď se mnou půjdeš dodělat ty cupcaky a bude hodnej nebo... Doufám, že máš teplý oblečení. *Zopakuje mu jeho možnosti.*

To neumíš! Protože bych ti prostě chyběl a beze mě se prostě nudíš, protože jsem tvůj bráška. *Našpulí rty, jelikož si není jistý, jestli to vůbec dává smysl, ale potom ohrne spodní ret a založí si ruce na hrudi.* Ale já se o sebe dokážu postarat, protože nejsem malej. *Zamumlá a pohled zabodne do země a nerovzně si ruce chytne za zády a pokrčí rameny.* Tak jo, ale jestli mi to nevysvětlí, tak mi to vysvětlíš ty! *Nafoukne tvářičky a hned potom se zazubí. Když ale řekne, že je malej, dupne si nohou a zavrtí hlavou.* Ne, prostě jsem velkej! Nejsem malej. *Zavrtí hlavou, ale když ho potom přehodí přes rameno, rozhodně se mu to nelíbí a nelíbí se mu ještě víc, že ho strčí do té zimy a brání mu v úniku ven.* Nemáš mě rád! Kdybys mě měl rád, tak mě tady nebudeš zavírat! *Fňukne a udělá na něj psí oči.* No ták, nebuď na mě zlej. Plosíím! *Protáhne a hned k němu přiběhne, přičemž se mu zavěsí za nohu a pohled k němu zvedne.* Teď se se mnou budeš muset zavřít taky. *Usměje se na něj už o něco veseleji.*

Jsi můj bráška, ale to neznamená, že bez tebe neumím žít, víš? *Zasměje se a pak protočí očima a sjede ho pohledem.* Jsi. *Ušklíbne se mírně, protože prostě je malej a on nikdy neuzná opak. Možná tak za deset let. Ale pro něj to bude vždycky jeho mladší bráška, takže proti němu bude vždycky malej.* Fajn, ale ona ti to určitě vysvětlí. /Doufám. Budu jí varovat dopředu./ *Naplánuje si v duchu a zasměje se, když vidí, jak si dupne nohou.* Nojo, furt taky. Tak si žij ve lži. *Uchechtne se a pak už ho donese do chlaďáku.* Mám tě rád, Came. Ale ty mě asi ně, když mi furt něco házíš do obličeje. *Opáčí a začne chlaďák pomalinku zavírat. Nebyl by schopný ho tam nechat, takový není, ale chce, aby mu slíbil, že bude hodnej. Uchechtne se, když ho chytí za nohu a spolu s ním vyleze ven z chlaďáku a zavře ho, takže jsou oba zase v teple venku. Pak si k němu klekne a rozcuchá mu vlasy.* Nezavřel bych tě tam. Jsi můj bráška a mám tě rád. Jenom bys mohl občas přestat dělat ty voloviny. *Pousměje se na něj.* Strčíme ty košíčky do trouby, ať si je už můžem dát? *Navrhne.*

Právě, že jsem tvůj bráška, tak beze mě neumíš žít. *Ohrne spodní ret, přičemž na něj zamrká a uculí se.* Nejsem. *Zamumlá potichu a prohábne si vlásky.* Ale jestli ne, počítej s tím ty! *Zazubí se na něj a zašklebí se, když se zasměje. Vyplázne na něj zase jazyk a u toho nezapomene udělat takovej ten zvuk k tomu.* Já ve lži nežiju. Ty žiješ vve lži! *Zazubí se na něj, ale potom už je ve chlaďáku a to se mu vůbec nelíbí. Posmrkne a naštvaně nafoukne tvářičky.* To není fér! Mám tě rád! Házím ti to tam z lásky. *Zase posmrkne a okamžitě se mu zavěsí za nohu a vesele se na něj usměje, když je konečně z toho chladu venku. Když je konečně v teple, ještě se otřese zimou a jakmile klečí u něj, vrhne se mu kolem krku.* Tak já je občas přestanu dělat. *Pokrčí rameny a rychle se po jeho otázce odtáhne a odkáče k plechu s košíčkami, přičemž je vezme a rychle strčí do trouby. Začne nadšeně skákat na místě, přičemž sleduje troubu a košíčky v ní.* Mám hlad. *Pak si uvědomí, že má ještě nedojezný sandwich po jeho, tak ho okmažitě vezme do ruky a kousne si do něj, přičemž to se smíchem strčí k jeho bráchovi.* Určitě máš taky hlad! *Zazubí se na něj a tu patlaninu mu začne strkat víc k obličeji.*

*Protočí očima a povzdychne si, když vidí jak ohrnul spodní ret a radši se s ním už nijak nedohaduje. Všechno další mu prostě jenom odkýve, protože na dohadování nemá už náladu a energii. Přes menší výhružku a kratší pobyt v chlaďáku se dostanou až k tomu, že si před něj klekne a uzná, že ho má rád a nikdy by ho tam nezavřel. Pousměje se, když se mu vrhne okolo krku a pohladí ho po zádech.* Fajn, tak jsme domluvení. *Přikývne a pak už spolu s ním strčí košíčky do trouby.* Neboj, za chvíli to bude. *Uklidní ho, ale ještě než to stihne doříct, už mu Cam mává před obličejem.* Ukaž ten tvůj výtvor. *Kousne si až musí se přemáhat, aby se pod vším tím cukrem neušklíbal.* Jsi rozenej kuchař. *Pochválí ho s úsměvem a pak dojde ke troubě a vytáhne košíčky. Nechá je chvilku vychladnout a pak je naskládá na talíř.* Doneseme i Kath a dáme si spolu? *Zeptá se ho a pak s ním a talířem v rukou vyjde z kuchyně.*

*Už jí začínají těhotenský chutě a taky začala více jíst. Nechce, aby za chvilku byla jako koule. Podívá se na své břicho, které se trochu zakulatilo. Je to na ní vidět dost brzy, protože vždycky byla hodně hubená a její váha možná nebyla moc v normě.. Snaží se nosit volnější tílka, snaží se to nějak zakrýt, protože se kvůli tomu cítí trochu blbě, i když by asi neměla. Dneska na sobě má taky modré džíny a bílé volné tílko. Vlasy si stáhla do culíku, aby jí nezavazely při vaření. I když ani neví, co bude dělat. */Něco sladkého, slaného.. ne obojí. Dala bych si palačinky.. Ne hamburger by byl lepší.. Ale nechce se mi dělat s masem./*Otevře ledničku a hypnotizuje v ní jídlo pohledem.*/A tohle mě čeká ještě osm měsíců? Bože.. /

*Vzhledem k tomu, že prakticky celou noc seděl nad papírama, potřebuje dost velkou dávku energie. Chce se dneska ještě stavit za Camille, aby se ujistil, že je v pohodě a odpoledne dodělat zbytek hromady papírů. Za celou dobu, co v Illee je, skoro nic nedělal. Nejdřív byl mimo díky nebraní prášků a pak se staral hlavně o Camille. Nerad spí přes den, protože si nechce prohodit den s nocí, takže dnešek plánuje vydržet vzhůru a jít spát až večer. Pod očima má tmavý kruhy a vlasy mu trčí do všech stran. Ani se nesnažil je nějak zkrotit. Na sobě má docela zmuchlanou košili a černé kalhoty. Míří do kuchyně, kde si plánuje dát něco, co ho aspoň trochu dobije. Jakmile tam vejde, všimne si Camille, hypnotizující ledničku.* /Čte mi myšlenky? Aspoň mi ušetřila jednu cestu../ *Zhodnotí v duchu.* Copak mi uvaříš dobrého? *Zeptá se jí s pobaveným úsměvem. Vařit docela umí, často pomáhal své matce, která vaření miluje.* Na co máš chuť? *Zeptá se jí a sám přejde k ledničce, aby mohl pohledem zkontrolovat její obsah.* /Z tohohle se dá udělat docela dost jídel../

*Dojde od kuchyně, kde začne pohledem hypnotizovat ledničku, která je plná jídla a ona neví, co si vybrat. Ze zírání do ledničky jí vytrhne až hlas, který dobře zná. Otočí hlavu, aby se podívala na Chrise a trochu se na něj posměje se.*Co by jsi chtěl?*Odpoví mu na otázku otázkou a pak se zase podívá do ledničky a pokrčí rameny.*Já nevím. Ten prcek se nemůže rozhodnout*Odfrkne si.*Ani nevím, jestli chci něco sladkého nebo slaného.*Řekne a zabubnuje nehty o povrch ledničky.*Co jsi si plánoval udělat ty?*Zase se otočí na něj. Všimne si, když je teď blíže, že není zrovna v nejlepším stavu a lehce se nad tím zamračí.*Nespal jsi snad?*Zeptá se jej starostlivě. Všimne si, že mu i trčí vlasy do všech stran.*A tvoje vlasy viděli hřeben naposledy kdy?*Zvedne ruku a vlasy mu trochu prohrábne, aby mu je zpravila. Začala se k němu chovat mileji, zaslouží si to. Byl tu pro ni, i když nebyla nejmilejší a vydržel to s ní. Je mu za to vděčná, že se k ní neotočil zády, i když by si to zasloužila.*

*Dojde do kuchyně a pousměje se, když tam vidí Camille zírat do ledničky.* /Musim zavolat do Franice, ať tam připraví pořádný zásoby jídla./ *Uchechtne se v duchu.* Netuším. Co tu všechno je? *Dojde blíž k ní, aby mohl taky nakouknout do ledničky.* Nerozhodnej bude po tobě. *Zazubí se na ní a pak pokrčí rameny.* Sám pořádně nevim. Něco, co by mě aspoň trochu dobilo. *Odpoví jí a po její starostlivé otázce zavrtí hlavou.* Ne, dělal jsem na papírech, co mi sem poslal táta. Nějak jsem nestihl jít spát a už bylo zase světlo. *Pokrčí ramenem.* Asi předevčírem. *Odpoví jí ohledně svých vlasů a usměje se na ní, když mu vlasy protáhne.* Co kdybych ti udělal zapečený brambory a ty můžeš udělat jakýkoliv dezert jen chceš? *Navrhne jí s menším úsměvem.* Prcek dostane něco slanýho i sladkýho a my dva dobrej oběd.

*Zeptá se jej na co má chuť on, protože ona si nemůže vybrat nic z toho.*Snad všechno, co k udělání něčeho normálního potřebuješ.*Zhodnotí stav lednice. Řekne, že neví, co chce, protože ten človíček uvnitř ní je strašně nerozhodný. Pak se uchechtne.*Jak jako po mě? Co tím jako chceš naznačit?*Zeptá se pobaveně. Zeptá se jej, co by si dal on.*Měl by ses vyspat. Nechceš udělat kafe? Aspoň..*Zeptá se jej, jestli vůbec spal.*Měl by sis teď více odpočinout. Dneska nebudeš nic dělat, pohlídám si tě.*Tón, kterým to řekne nepřipouští žádné námitky. Musí se uchechtnout, když řekne, kdy se naposledy učesal. Prohrábne mu vlasy, aby mu je trochu poupravila.*Už je to lepší.*Řekne mu.*To je dobrý nápad. Udělám ten dezert.*Po chvilce se rozhodne udělat tvarohový dort s borůvkami. Začne připravovat přísady a připravovat dort, který je po chvilce hotový, protože vybrala nepečený. Posype jej borůvkami a dá do ledničky, aby trochu ztuhnul.*Chceš pomoct?*Podívá se po Chrisovi.*Jinak.. co rameno? Nebolí tě?

To nám značně komplikuje situaci. *Zasměje se. Kdyby tam toho tolik nebylo, měli by daleko snazší rozhodování.* Že jsi nerozhodná. Občas. *Řekne jí naprosto na rovinu s pobaveným úsměvem a pak jí řekne, že dneska v noci nespal.* Kafe by docela bodlo. *Uzná nakonec a pak protočí očima.* Ještě mi tam nějaký papíry zbývaj. Musím je dodělat, pak si odpočinu. *Slíbí jí a pousměje se na ní, když mu upraví vlasy. Pak už navrhne, že udělá zapečené brambory a ona může udělat nějaký dezert, který nechá na ní. Připraví si všechny ingredience a pomalu se pustí do vaření. Možná mu to trvá o něco déle, protože je unavený, ale nakonec se dostane až ke konci.* Ne, to je dobrý. Už to skoro mam. Sedni si a odpočívej. *Usměje se na ní trochu i starostlivě, protože nechce, aby se nějak namáhala.* Občas, když se mění počasí, tak trochu, ale jinak je to v pořádku. *Odpoví jí ohledně ramene a pak vytáhne pekáč z trouby a každému z nich nandá na talíř.* Je u tebe všechno v pořádku? *Zeptá se jí na ní a drobka a na stůl donese oba talíře spolu s příborama.* Dobrou chuť. *Popřeje jí a sedne si sám ke stolu.*

*Uchechtne se. Pak se zeptá, jestli jí chce něco naznačit.*Já nejsem nerozhodná, to až teď. A je to kvůli tomu prckovi, já jsem v tom nevinně.*Hraje si na to největší neviňátko pod sluncem. Pak se zeptá, jestli nechce aspoň kafe a když jí řekne, že ano, zapne konvici. Ví, jaké má rád, dělala mu kafe několikrát, ještě ve Francii. Nesmlouvavým tónem mu řekne, že dneska bude jen odpočívat. Lehce se zamračí, když řekne, že jich ještě musí pár udělat.*Neblázni Chrisi. Vážně to nepočká?*Nechce, aby se přepínal. Odsouhlasí zapečené brambory, zní to docela dobře a ona se rozhodne pouze o rychlý dezert. Mezitím mu udělá i to kafe, které mu přinese a položí vedle něj.*Tady máš.*Krátce ho pohladí po rameni a pak se dá zase do své práce. Nabídne mu i pomoc, když to má všechno hotové.*Nepotřebuji odpočívat, jsem v pohodě.*Namítne, ale pak se přece jen posadí a sleduje ho.*To jsem ráda. Třeba se to ještě zlepší, doufám.*Povzdechne si.*U mě je všechno v pohodě. Už mi i začaly těhotenský chutě, jak jsi mohl vidět. Docela z toho šílím, protože nikdy nevím, co si dát a ten drobek mě nutí vylézat z postele i ve tři ráno, abych si šla pro něco k jídlu. Zatím je posedlý okurkami.*Poinformuje ho trochu.*Děkuju.*Poděkuje za jídlo.*Dobrou chuť i tobě.*Popřeje mu a dá si první sousto. Spokojeně zamručí.*Je to výborný. *Pochválí ho a dá si další sousto.*

Jasně. *Zasměje se, když vidí, jak si hraje na neviňátko. Pak jí řekne, že kafe by docela bodlo a pousměje se, když hned zapne konvici. Věří jí, že mu udělá kafe tak, jak ho má rád, takže do toho nijak nezasahuje.* Měl jsem to mít hotový už před týdnem, takže... *Nechá tu větu nedokončenou, protože je asi jasné, co tím chce říct. Pak už se dá do vaření a vděčně se na Cam usměje, když mu donese kafe.* Děkuju. *Nejradši by ho vypil hned, ale nechce si opařit jazyk, takže se rozhodne nějakou chvíli počkat. Když se ho pak zeptá, jestli nechce pomoct, řekne jí, ať si sedne a odpočívá. Po její reakci se pobaveně usměje a koukne se na ní pohledem, ve kterém je znát, že se o tom nehodlá dohadovat. Je rád, že si nakonec sedne a tvrdohlavě se s ním, nedohaduje.* Jo, třeba jo. *Přikývne a zajímá se o ní a malého.* Takže ti mám začít ve tři ráno nosit okurky a čokolády? *Zeptá se jí pobaveně a klidně to i udělá. Pak už jim nandá jídlo a talíře donese ke stolu. Posadí se vedle ní a pustí se do jídla. Když vidí, jak jí to chutná, jeho rty se roztáhnou do úsměvu.* Takhle to může být i ve Francii. Můžu ti vařit tvoje oblíbený jídla, co nejčastěji to půjde a ty k tomu vždycky můžeš udělat dezert a výborný kafe. *Usměje se na ní a pak si vezme hrnek s kafem a prakticky ho celý vypije na jeden nádech.* A kafe umíš výborný.

Ale fakt!*Brání se s menším úsměvem, který je tam díky Chrisovi. Poslední dny jí moc pomohl a ona se na něj snaží být milejší. Když řekne, že by si kafe dal, okamžitě zapne konvici. Ví, jaké má rád, ve Francii mu dělala kafe několikrát, když přespal u ní, což se stávala často.. Zeptá se jej, jestli papíry nepočkají a pak si povzdechne.*A nemůžu ti nějak pomoci?*Nabídne se mu. Donese mu kafe, mezitím, co dělá jídlo.*Nemáš zač.*Dodělá jim dezert a pak se posadí ke stolu, protože se s ním nechce dohadovat. Zmíní se, co je nového v těhotenství, že jí ten drobek v ní nutí pojídat okurky ve tři ráno.*To je v pořádku. Já mám už teď zásoby ve své komnatě. Pak jich ale spoustu musíš nechat připravit ve Francii.*Poděkuje mu za jídlo, které je skutečně výborné. Moc se mu to povedlo. Tohle je lepší, než všechno to, co ona uvařila dohromady.*To bych byla moc ráda.*Řekne mu upřímně a vezme si další sousto.*Tohle je dokonalý. Lepší, než co jsem kdy uvařila já. *Pokrčí rameny.*Je to jen obyčejný kafe. *Namítne na to a dojí svou porci jídla a rozhodne se jít i pro dezert. Svůj i Chrisův talíř odnese a dá do myčky, když i on dojí. Pak vezme dort z lednice a nakrájí jej na kousky a jak sobě tak i Chrisovi dá na talířek, pak mu to přinese.*Je to jen něco obyčejného, ale snad ti to bude chutnat aspoň trochu.

*Přikývne, i když u toho má našpulené rty a je vidět, že jí to ani za mák nevěří. Pak už se baví o papírech, které měl mít hotové už před týdnem a když se ho zeptá, jestli mu může nějak pomoct, zavrtí hlavou.* Ne, to asi ne. Ale díky. *Pousměje se na ní a pak začne dělat jídlo a během toho se jí ptá na těhotenství.* Neboj, ještě dneska tam zavolám, ať zahájí zásobování jako před hladomorem. *Mrkne na ní a pak už jim jídlo naservíruje a spolu se do něj dají.* Stačí sepsat seznam tvých nejoblíbenějších jídel a já si zjistim, jak to uvařit co nejlíp. *Usměje se na ní, protože chce, aby se měla co nejlíp a byla s ním co nejšťastnější. Chápe, že ho nejspíš nebude nikdy doopravdy milovat, ale aspoň jí může život co nejvíce zpříjemnit.* To neni pravda. Vaříš skvěle. *Zavrtí hlavou, protože na svém vaření zase nevidí nic úžasnýho on.* Je to výborný kafe. *Opraví jí důrazně.* Díky. *Pousměje se na ní, když odnese i jeho talíř a pak se překvapeně pousměje, když vidí, co vytvořila.* Vypadá to dobře. *Ochutná a hned se mu na tváři rozlije spokojený úsměv.* Je to výborný. *Už chtěl doplnit oslovení "zlato", ale uvědomil si, že by to mohlo akorát pokazit tu atmosféru.*

*Nabídne mu pomoc s papírama. Nechce, aby se moc namáhal, vidí jak dneska vypadá a jak jí řekl, dneska nespal.*Dobře, ale kdyby někdy něco, klidně mi řekni a já se ti budu snažit pomoci.*Pousměje se na něj. Baví se o dítěti, které si oblíbilo noční svačinky v podobě okurek a ona mu řekne, že jí je nemusí sám nosit, ale měl by dát vědět ve Francii. Uchechtne se pobaveně, když ji ujistí, že dá vědět, aby se připravili jako na hladomor.*Přál by sis.. více holčičku nebo chlapečka?*Zeptá se jej.*Budu ráda, když mě i něčím překvapíš. A někdy si můžeme něco uvařit i spolu. *Navrhne mu.*Třeba mě něco naučíš a má jídla se potom budou moci dát jíst.*Ona dle svého názoru vaří hrozně.*Ne, nevařím. *Stojí si tvrdohlavě za svým.*Jestli ti tak chutná.. klidně ti ho budu dělat každý den.*Pokrčí rameny.*Vždycky bych se za tebou mohla dopoledne zastavit a dát ti ho, kdyby jsi chtěl./A trochu si popovídat../*Začíná ho mít ráda víc a víc a takhle mu to asi dost jasně naznačuje, i když přímo to neříká.*Nemáš zač.*Odpoví, když odnese jeho talíř a pak přinese dezert.*Je to jen obyčejný tvarohový dort s borůvkami, nepečený.*Pokrčí rameny. Pak ochutná a sama uzná, že to není tak hrozný.*Není o asi nejhorší, ale mohlo to být lepší.

Jsi těhotná. Nebudeš se přetěžovat nějakýma papírama nebo mojí prací, Cam. Ty bys teď měla hlavně šetřit a odpočívat. *Zatřese hlavou.* Kdybych ti mohl pomoct já s něčím, rozhodně za mnou přijď. *Obrátí to na jeho pomoc jí. Když se ho zeptá, jestli by chtěl holčičku nebo chlapečka, pokrčí letmo rameny.* Nijak jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Chci hlavně, aby to bylo zdravý. /A ne blázen po mě./ Je mi to tak nějak jedno, ale ... asi bych chtěl holčičku. Aspoň jednu dceru bych chtěl. *Pousměje se lehce.* Ty? *Zeptá se jí nazpátek.* Tvoje jídla se dají jíst. *Opáčí se smíchem.* Ale jo, můžeme spolu něco někdy zkusit. *Souhlasí s ní.* To zní naprosto skvěle. *Usměje se spokojeně, když slyší, že by od ní měl kafe každý den přímo do komnaty. Pak už se pustí do dezertu, který připravila ona a přijde mu to výborné.* Je to ale výborný tvarohový dort s borůvkami. *Opraví jí.* Nepodceňuje se takhle pořád. Vážně je to skvělý, Cam. *Ujistí jí.*

*Protočí očima.*Ale to neznamená, že nemohu nic dělat. A já ti chci pomoct.*Zamračí se lehce. Nechce, aby na to všechno byl sám a vypadal takhle.*Díky, ale já moc povinností moc zatím nemám.*Je toho jen pár, nic co by nezvládla. Ví, že se to změní, až se stane královnou ve Francii a doufá, že to nějak zvládne. Pak se zeptá, jestli by chtěl, aby jejich dítě byla dívka nebo chlapec.*Bude v pořádku./Snad./A bude určitě po tobě. Bude mít tvoje oči, vlasy, úsměv. Doufám, že po tobě bude i povahově. Možná bych vynechala tu tvrdohlavost, ale tvrdohlaví jsme my oba, takže..*Usměje se, upřímně a docela dost. Takhle široce asi poprvé od toho, co přijela do Illey.*Asi bych taky chtěla prvně holčičku. A kdybychom pak měli další, tak třeba chlapečka.*Dohadují se, jestli se její jídla dají jíst nebo ne.*Většina z nich ne. Chápu, tolik jsi toho ode mě neochutnal, ve Francii jsem ti vždycky ráno dělala třeba palačinky nebo vajíčka a to mi docela jde, zbytek je katastrofa.*Zavzpomíná na dobu, kdy byli ve Francii a ani jeden z nich nevěděl, kdo je ten druhý.*Dobře, zítra mě můžeš očekávat.*Je to to nejmenší, co pro něj snad může udělat. A taky jej chce potěšit. On tu pro ni vždycky byl a nevzdával to s ní. Dá mu dezert, který udělala ona a zdá se jí průměrný, přinejlepším.*Podceňuju se pořád.. Měl by jsi si pomalu zvykat./Další věc, kterou po mě snad naše dítě nezdědí.. Snad po mě nezdědí nic./

*Hned jakmile se dneska ráno probrala a trochu zlidštila, vydala se do kuchyně. Na sobě má černé tílko a modré džíny s keckama. Nepotřebuje k vaření plesovou róbu a ani na samotné plesy nechodí oblékaná zrovna ukázkově. Jakmile dojde do kuchyně, pozdraví se s personálem, který si na její přítomnost už zvykl a dá se do vaření. Pomáhá personálu s přípravou dezertů na dnešní večeři, takže během chvíle skončí špinavé od mouky, která se nějak dostane i do jejích rozpuštěných vlasů a na obličej. Na černém tílku bílá mouka prakticky svítí. Během vaření a pečení si s personálem nadšeně povídá, protože ona nikdy nebyla na to škatulkování vysoce a nízce postavených. Povídá si s kýmkoliv, kdo je ochotný povídat si s ní a místní kuchařky si opravdu oblíbila, takže prakticky nezavře pusu a celou dobu se nadšeně usmívá. Ještě na mobilu zapne své oblíbené písničky a položí ho na linku z dosahu mouky, takže během míchání těsta zvládá pohybovat boky do rytmu.*

*Po včerajšom plese nemal dnes na práci nič zaujímavé. Stále sa vracal k včerajším udalostiam, k jej sestre a tomu princovi, k drobnému dievčaťu s ryšavou hlavou. Rozhodol sa, že sa oblečie neformálne, len džínsy a tričko a že ju pôjde vyhľadať. Obehal aspoň polovicu paláca, kým našiel niekoho, kto mu vedel povedať, kam išla. Po schodoch zostúpil až dole do kuchyne, kde sa porozhliadol. Najprv si ju nevšimol medzi ostatnými zamestnancami kuchyne, ale prezradili ju jej červené vlasy. Inak by si ju zrejme ani nevšimol.* Ahoj. *Pozdravil sa a premeral si ju od hlavy po päty.* Rád by som ti polichotil a povedal, že vyzeráš pôvabne, ale nechcem ti klamať. Si celá od múky. *Rýpol si do nej a usmial sa.* Čo dobrého tu stváraš? *Spýtal sa a pozrel sa na cesto, ktoré miesila.*

*Kuchyň je pro ní teď prakticky útočištěm a tráví tady většinu dnů. Má v plánu si sem přitáhnout rovnou i postel, protože by byla schopná tady nocovat. Jakmile cítí vůni mouky a může se dát do vaření a pečení, na tváři jí svítí úsměv od ucha k uchu a prakticky pořád musí něco říkat, takže ticho v kuchyni rozhodně není. Akorát míchá další várku těsta a u toho hýbe boky do rytmu hudby, kterou pustila, když se ozve dost známý hlas.* Ahoj. *Usměje se na něj rozzářeně a pak se zasměje.* Mouka je fajn náhodou. Lepší jak vajíčka. Teda... Ne že bych byla věčně od vajíček, nikdy jsem je na sebe neházela dobrovolně, ale když jsem byla malá a nedosáhla na linku, několikrát se mi povedlo na sebe plato vajíček shodit, takže jsem od nich byla od hlavy až k patě a to teprve nebylo půvabné. *Zasměje se a ignoruje ten fakt, že zase mluví hodně a rychle.* Dezert na dnešní večeři. Bude to podobný těm košíčkům, co jsme měli včera na plese. Udělala jsem i plech čokoládových. *Oznámí mu nadšeně a pak se rychle rozhlédne po kuchyni a nakonec se pro onen zmíněný plech vydá a položí ho před něj.* Ale jenom jeden, ať zbyde na večer. *Varuje ho se zazubením a pak jí očima problesknou šibalské jiskřičky a prstem, na kterém má také mouku, ho cvrnkne do nosu, takže mu tam mouka zůstane.* Ráda bych ti zalichotila a řekla, že vypadáš půvabně, ale nechci ti lhát. Jsi od mouky. *Zopakuje jeho slova a u toho se na něj nadšeně zazubí jako prvňáček, který dostane svou první jedničku v životě.*

*Sleduje, ako cesto miesi do rytmu hudby a usmieva sa ako hlupák. Potom s pobavením počúva, ako už bola zašpinená od vajíčok a zasmeje sa.* Ja som sa zase ako dieťa často hral vonku s inými deckami z paláci, najradšej vonku, samozrejme. A iste si vieš predstaviť, že to neskončilo len pri váľaní sa po zemi a často som sa do paláca vracal so zelenými kolenami od trávi alebo v tom horšom prípade červenými od krvi. *Zasmeje sa. Ako dieťa nikdy nemal rád šport a to sa nezmenilo ani s časom. Taktiež sa nikdy nevedel biť, o čom svedčil aj jeho niekoľkokrát rozbitý noc. Potom sa mu začnú zbiehať sliny.* Hmmm... to znie fantasticky. Môžem jeden ochutnať? *Spýtal sa s iskričkami v očiach. Keď pred neho postaví plech s čokoládovými koláčikmi, jej varovanie ide jedný uchom dnu, druhým von. Hodí si prvý koláčik do úst a slastne zavrie oči.* Sú ešte lepšie ako boli tie na plese. *Pochváli jej kuchárske umenie a napriek jej varovaniu si vezme ešte jeden. Keď mu zašpiní nos múkou, zasmeje sa, ale škvrnu si nezotrie a prejde k pultu, na ktorom piekla a zašpiní si pri tom ruky aj čierne nohavice od múky.* A komu na tom záleží? Aj tak tu nikto nie je. *Zasmial sa a v očiach mu šibalsky iskrilo. Niečo mal za ľubom.*

*Začne vyprávět, jak na sebe několikrát shodila plato vajec, protože v kuchyni trávila plno času už od doby, co se naučila chodit a utekla tam své chůvě poprvé. Mezi ní a kuchyní to byla jednoduše láska na první pohled.* Zelená a zakrvácená jsem byla často taky. Brácha je starší a jako malej byl vždycky radši s ostatníma klukama z paláce. Já chtěla být s nima, takže jsem za nima pořád všude běhala a chtěla si s nima hrát. Sice to dopadlo většinou tak, že oni si hráli na bandu pirátů a já byla jejich otrok, ale stejně jsem měla radost, že mě vzali mezi sebe. *Zasměje se a potřese nad tím hlavou. Pak už mu řekne, co pekla a postaví před něj tác a upozorněním, že si má dát jenom jeden.* Jsem ráda, že ti chutnají. *Usměje se rozzářeně, protože jeho uznání se pro ní stalo daleko důležitějším, než uznání ostatních. Jenom pobaveně potřese hlavou, když vidí, jak si vzal hned druhý a následně mu ušpiní nos od mouky.* V tom případě jsi ještě na něco zapomněl. *Poznamená se smíchem a její oči přitom svítí jako malému dítěti, se kterým si konečně někdo chce hrát. Dojde k němu a schválně si zašpiní ruce od mouky ještě víc a pak je zvedne do vzduchu, postaví se na špičky a rukama zatleská nad jeho hlavou, aby mu mouka napadala do vlasů. U toho se na něj pobaveně zazubí. Až když u něj stojí takhle blízko a na špičkách, tím pádem blíž jeho očím, si uvědomí, jak krásný je má.* Máš hezký oči, víš to? *Vypadne z ní a zase se postaví i na paty.* Teda... Nejen oči, ty jsi celý hezký a sympatický, ale.. no.. ty oči jsou fakt krásný. *Začne mlít pátý přes devátý a trošku nejistě si prohrábne vlasy.*

*Zasmeje sa pri jej skúsenosti so starším bratom.* Žiaľ, ja som najstarší a tiež za mnou moja sestra doliezala, ale nikdy som nemal to srdce ju poslať preč, preto som ju statočne toleroval a často som jej dal také akože dôležité úlohy, hlavne, len aby od nás bola čo najďalej a neotravovala nás. *Priznal sa trošku zahanbene, pretože to nebolo nič chválihodné. Radšej si vychutnáva koláčiky, ktoré pred neho postavila. Rýchlo zjedol aj druhý a načiahol sa po tretí koláčik.* Nechutia. Ja som si práve asi našiel novú životnú lásku. *Povedal mysliac tým koláčiky, ale v očiach mu iskrilo a trhalo mu kútikmi úst. Potom sa tiež zašpinil od múky, aby ju v tom nenechal samú.* A čo som zabudol? *Čudoval sa, ale potom mu zašpinila aj vlasy. Zasmial sa a stále jej hľadel do veľkých zvedavých očí plných života a nemíňajúcej sa energie. Keď mu pochválila oči, zostal trošku v rozpakoch.* Ehm... ďakujem. Aj ty máš prekrásne oči. Také veľké a plné energie. *Vrátil jej kompliment. Namúčené ruky jej priložil na tvár.* Tak a myslím, že sme si kvit.* Zasmial sa, ale už nie takým bezstarostným smiechom ako predtým. Začal byť tršku nervózny.* Ale kráse tvojich vlasov sa nič nevyrovná. *Vykopolo zo seba a vzápätí zrudol ako paradajka. Jazyk sa mu rozviazal a ahovoril veci, ktoré nemal.*