Kuchyně paláce

*Zasměje se po jeho přiznání z pohledu staršího sourozence a pokýve hlavou.* Jo, my mladší sourozenci jsme děsně otravní. *Potřese pobaveně hlavou a pak ho pobaveně sleduje, jak začne likvidovat koláčky.* Fajn, tak si nech tenhle plech a já udělam další pro ostatní. *Rozhodne nakonec se smíchem v hlase, protože vidět, jak mu to chutná, jí neomrzí a nechce ho o to připravit tím, že by mu tác sebrala a odnesla ho pryč.* Tak to by sis jí měl šetřit, jinak budeš brzo sám. *Poukáže na plech, který byl ještě před chvilkou plný a pak ho upozorní, že při svém zašpinění se moukou, na něco zapomněl. Konkrétně na vlasy. Hned to ale napraví a během toho si uvědomí, jak nádherné oči má. Nejistě polkne a pak sklopí pohled, když si všimne jeho rozpaků.* Promiň, neměla jsem to říkat. Nechtěla jsem kazit atmosféru. Prostě to ze mě jen tak vylítlo. Vždyť víš, že často mluvim dřív, než si to promyslím. Nikdy jsem nedokázala moc uvažovat nad tím, co říkám a... *Začne se rychle omlouvat a u toho její tváře naberou podobný odstín, jakého jsou její vlasy. Pak jí ale v mluvení zastaví to, když jí položí ruce na tváře. To konečně zavře pusu a poslouchá ho.* Jsou to jenom vlasy. *Zavrtí lehce hlavou tak, jak jí to jeho ruce dovolují a pak ho lehce prsty pohladí po červené tváři. Chvíli ho jenom v tichosti sleduje a pak prostě neodolá a stoupne si znovu na špičky. Tentokrát proto, aby mu mohla natisknout lehce rty na tvář. Samozřejmě, že by ho radši políbila na rty, ale neví, jestli si to může dovolit.* Asi bych měla jít udělat další koláčky, když sis je tak zamiloval. *Poznamená potom a pousměje se na něj. I tak ale zůstane stát na místě a sleduje jeho obličej.*

*Prikyvuje.* My, starší súrodenci to vidíme trošku z iného uhlu. *Pritaká a objasní jej, ale potom pokrúti hlavou.* Časom prestanete byť otravní alebo si len na vás jednoducho zvykneme. *Zasmeje sa. Baví ho niekedy ju podpichovať. Nemôže odolať a dá si ďalší koláčik. Takýmto tempom môže na večeru zabudnúť, lebo sa potom do neho už nebude nič zmestiť, ale jemu je to jedno. Veď sú také dobré...* To je dobrá voľba. Ale obávam sa aj o ten druhý plech, aby z neho niečo zostalo. *Zavtipkoval. Smutne pozrie na poloprázdny plech.* Hmmm... asi máš pravdu. Ale radšej budem teraz chvíľu šťastný ako sa dlho utápať tým, že si nemôžem zobrať. *Vyhlásil vážne. Potom kývol hlavou.* To nič, niekedy aj ja skôr konám ako rozmýšľam. *Povedal, ale stále sa pozeral do jej tváre a jej obrovských očí. Potom sa postavila na špičky a dala mu pusu na tvár zašpinenú od múky. Možno to bolo trochu unáhlené, ale prial si, aby sa ich pery stretli, ale bál sa, že na to je priskoro. Keď navrhla, že napečie ďalší plech, preglogol a spýtal sa.* Môžem... môžem ti s tým pomôcť? *Spýtal sa jej, ale stále stál nehybne a pozeral na ňu.*

Určitě časem přestáváme být tak otravní. *Postaví se na stranu těch mladších a u toho se na něj zazubí jako naprosté neviňátko. Přesně takhle se vždycky zubila na svého bratra, když ho něčím naštvala a snažila se mu připomenout, že je ta mladší, slabší a že jí má přeci rád. Pak už pobaveně sleduje, jak se Noah dá do likvidování koláčků. Má opravdu radost z toho, že mu tolik chutnají, takže se rozhodne mu nechat celý plech a upéct pro ostatní další.* Neboj, ten druhej si uchránim. *Zasměje se a pak mu připomene, že by si ten plech měl šetřit, když je to jeho životní láska.* Tvoje rozhodnutí. *Pokrčí nad tím nakonec rameny a pobaveně potřese hlavou. Pak už ze sebe začne chrlit slova rychlostí formule jedna v cílové rovince a omlouvat se mu za to, co řekla. Nakonec se neovládne a políbí ho na tvář, protože se bojí, jak by reagoval, kdyby to bylo na rty. Jí by to nevadilo, ale nechce mezi nimi způsobit ještě větší rozpaky, než už jsou, takže radši navrhne upečení dalšího plechu.* No jasně, že jo. *Usměje se nadšeně, když se jí zeptá na pomoc a pak se konečně donutí od něj odtrhnout pohled a dát nohy do pohybu.* Dokážeš rozpustit čokoládu? *Zeptá se ho.* Zapneš sporák, dáš na něj hrnec s vodou a do vody pak dáš skleněnou misku. Do tý dáš čokoládu a necháš jí se rozpustit. Ještě jí pak musíš zamíchat, ať v ní nejsou hrudky. *Rovnou mu řekne, jak to udělat, protože si pamatuje, jak jí říkal, že s vařením moc kamarád není a ona se mezitím dá do přípravy těsta. Je to u ní sice zvláštní, ale najednou jako kdyby nevěděla, co říct a jak překlenou ty rozpaky, které mezi nimi před chvílí nastaly, takže se radši soustředí na přípravu těsta a ve skrytu duše doufá, že by to mohl nějak zachránit on.*

*Zasmial sa a prikývol.* Asi to bude v tom. Dorastáte a konečne dostávate aj rozum. *Zasmial sa, aj keď to nemyslel vážne, pretože vždy bol toho názoru, že Lotte je milé a veľmi inteligentné dievča, len časom ju už prestalo baviť otravovanie a aj on sa na to pozeral iným očami.Koláčiky miznú rýchlosťou svetla, ale teraz sú čerstvé a k tomu aj také dobré... Nikto mu nemôže vyčítať ani sa čudovať, keď sa tak rozplývali na jazyku a nzaplavili mu ústa fantastickou chuťou.* Aj tak by som z toho druhého plechu nespúšťal oči. *Poradil jej, pretože naozaj mu chutilo. Vtom sa z nej neuveriteľnou rýchlosťou začali valiť slová a on mal čo robiť, aby stíhal zachytávať jednotlivé významy slov. Možno je to od neho sebecké, no to dievča sa mu páčilo a začalo mu prirastať k srdcu. Bol rád, keď prijala jeho pomoc, no nebol si istý, či niečo nedobabre.* Máte tu hasiaci prístroj, však? *Spýtal sa pre istotu a dal sa do prípravy rozpustenej čokolády.* Myslím si, že by som to mohol zvládnuť. *Povie a prikývne. Urobí všetko podľa jej pokynov a už iba čaká, kým sa čokoláda rozpustí. Sleduje ju pri tom, ako zarába ďalšiu várku cesta a jemne do nej drgne, čím rozsype múku a ovalí ich biele mračno. Veselo sa zasmeje a previnilo sa pozrie na Alexis.* Prepáš. *Povie s úsmevom na tvári a uvedomí si, že pri nej stojí asi priveľmi blízko, no nevie, čo má v tom momente robiť.*

*Pobaveně se ušklíbne a místo odpovědi na něj jenom vyplázne jazyk. U ní se asi moc o dospění a získání rozumu nedá mluvit. Nikdy se nenaučila schovávat tu svou dětinskou stránku, která tvořila více jak polovinu její osobnosti. Odmítá si připustit ten "hnusný a drsný" svět dospělých, protože se radši na všechno dívá s optimismem a nadějí.* Neboj, budu si ho strážit jako matka své děti. *Ujistí ho pobaveně a pak už přijme jeho pomoc a je ráda, že se do vaření pustí s ní, i přesto, jak říkal, že mu to vůbec nejde. Je si jistá, že to zvládne a výsledek bude perfektní.* Jo, támhle. *Ukáže na nedaleký sloup, na kterém je upevněný hasící přístroj.* Ale jsem si jistá, že ho nebudeš potřebovat. *Mrkne na něj a povzbudivě se usměje. Pak už mu dá pokyny k tomu, jak má rozpustit čokoládu a mezitím se dá do přípravy těsta. Přemýšlí, co by mohla říct, ale nic jí nenapadá. Což se u ní stane jednou za celé desetiletí. Je to jenom důkaz toho, jak jí Noah přirostl k srdci a hlavně se jí dostal i do hlavy. Myslí na něj často, i když by to nahlas nedokázala přiznat. Ze zamyšlení jí vytrhne až když do ní Noah drcne a následný oblak mouky, který je zahalí.* Notak. Teď budu už vážně vypadat jako sněhulák. *Zasměje se. Vnímá jeho blízkost a má pocit, jako kdyby mezi jejich těly najednou začaly lítat několikavoltové jiskřičky.* Ale ty mě skvěle doplňuješ. *Poznamená hned na to, protože vidí, že on je od mouky úplně stejně, jako ona. Tak nějak zapomene i míchat těsto a zase jenom stojí a pozoruje ho.*

*Keď na neho vyplazí jazyk, pokrúti hlavou.* No vyzerá to tak, že nie všetci ešte dospeli. *Zasmeje sa a potom ju ešte raz podpichne.* Roz dieťa, navždy dieťa, nemám pravu? *Provokuje ju zo zábavy. Ako dávno sa už necítil takto príjemne a uvoľnene. No s Alexis mu všetko vyfrčalo z hlavy a mohol si napno vychutnávať každú chvíľu. Možno aj preto rád a podvedome vyhľadával jej blízkosť.* Pri mne nikdy nevieš. Stačí len jedno žmurknutie a už je polovica plechu fuč. *Zasmial sa a pustil sa do prípravy ďalšej várky. Pozrel sa na stĺp, ktorý ukazovala a prikývol.* Dobre vedieť. Treba mať istú... dalo by sa povedať poisku. *Povedal a potom pracovali v tichosti. Väčšinou mu ticho vyhovovalo, ale teraz mal chuť ničo povedať, no nevedel, že čo, preto len nervózne stál na mieste a sledoval ju. Slabo do nej drgol, no neodhadol to dobre a zrazu ma múku v očiach, ústach aj nose. Začal sa smiať a keď uvidel Alexis, jeho smiech ešte zosilnel. Potom prikročil ešte bližšie k nej a premeral si ju.* Myslím si, že nikdy si nevyzerala krajšie. *Povedal nahlas svoju myšlienku, ktorú myslel smrteľne vážne, ale už bolo neskoro vziať to späť. Nervózne preglgol a bez pohybu ju sledoval. Strácal sa v jej prekrásnech očiach, ktoré sa pozerali do tých jeho.*

*Podívá se na něj, jako kdyby vůbec netušila, o čem to mluví.* Já jsem ta nejdospělejší osoba ve vesmíru. *Opáčí naprosto vážným tónem hlasu, který jí ale pokazí cukající koutky rtů.* V tom případě doufám, že ses nenarodil jako dospělák a máš taky svojí dětskou stránku. *Zazubí se na něj.* Když mi na něčem záleží, dávám si hodně záležet. Nedostaneš se k nim. *Opáčí sebevědomě a u toho se na něj pobaveně usmívá. Nevzpomíná si, kdy s někým tak moc vtipkovala. Ani se svým bratrem se necítila takhle uvolněně a neměli až tak podobný styl humoru. Pak už mu ukáže polohu hasicího přístroje a dá se do přípravy těsta, což jí ale moc dlouho nevydrží, protože do ní Noah drcne a vzápětí jsou už oba celý bílý od mouky jako dva sněhuláci. Pobaveně se zasměje a zase skončí u pozorování jeho tváře a hlavě očí. Nejradši by ho políbila, ale bojí se, jak by mohl reagovat a bojí se, že by mohla zničit to všechno, co mezi sebou mají. Nechce o něj přijít kvůli polibku. To ho radši oželí.* A já myslím, že jsem si ještě s nikým neužila tolik legrace. *Zareaguje upřímně na jeho slova.*

*Pokrčí ramenami.* Myslím si, že vieš presne na čo myslím, len si to nechceš pripustiť. *Provokoval ju a škeril sa pri tom ako dajaký blázon.* Samozrejme, že mám aj ja svoju detskú stránku, len sa mi ju darí pred všetkými dobre skrývať. *Povedal veselo. V skutočnosti jeho detská stránka sa prebúdzala k životu len v jej prítomnosti a nemohol si pomôcť. V takých chvílach musel improvizovať a jednooducho sa riadil inštinktom. V jej prítomnosti mu jeho rozumná časť mysle vypovedala poslušnosť a on musel improvizovať. Keď už vedel, kde je hasiaci prístroj a čo má robiť, pustil sa do práce. Zistil, že varenie, teda pečenie nie je ani zďaleka také ťažké a že nie je až také nemehlo, ako sa obával. Vzápätí to asi zakríkol, pretože sa mu podarí vytvoriť múkové mračno, vďaka ktorému sú obaja bieli. Stoja pri sebe tak blízko, že stačí sa už len nahnúť.* Vidíš, aj vo mne sa skrýva nevyspelé dieťa. *Povedal chrapľavým hlasom. Hľadel jej do očí, ktoré ju hypnotizovali. Sklonil sa k nej bližšie a spojil ich pery v nesmelom bozku. Bál sa totižto, aby ho neodmietl a aby mala čas na rozmyslenie.*

Vůbec nevím, kam tím míříš. *Zavrtí hlavou a u toho mírně našpulí rty.* To je ale škoda, víš? *Pousměje se a pokrčí u toho jedním ramenem.* Děti se občas na svět dokážou dívat daleko lépe než dospělí. *Dodá a pak už se pustí do přípravy dalšího plechu koláčků. Rychle je ale po přípravě, protože do ní Noah drcne a oni skončí oba dva celí bílí. A také zaseknutí, protože opět oba dva ztuhnou a navzájem sledují oči toho druhého. Strašně ráda by ho políbila, ale bojí se jeho reakce.* Jsem ráda, že jsem ho objevila. *Zareaguje na jeho slova tišším hlasem a pak sleduje střídavě jeho oči a rty, když se k ní začne sklánět a vyjde mu svým obličejem naproti. Začne mu oplácet polibek, kterým mu dokazuje, že to sama chtěla udělat a že jí to vůbec nevadí. Spíše by chtěla, aby tahle chvíle nikdy neskončila.*

*Pokrčí ramenami a necháj jej poznámku bez komentára, pretože si myslí, že ona presne vie, o čom to rozpráva.* Tá moja stránka je prístupná len niektorým osobám. Nemôže do ej nahliadnuť len tak hocikto. *Obhajoval sa.* /Ale tebe som to dovolil./ *Ich príprava ďalšej várky čoskoro stroskotala. Múka bola naozal všade a veril, že aj keď sa dvakrát umyje, tak stále bude mať niekde vo vlasoch zrnká múky.* Myslím si, že existuje len vďaka tebe. *Šepkal. Bál sa vydať hlasnejší vzduch, aby náhodou nepokazil túto prekrásnu chvíľu. Ešte nikto v ňom nevyvolával také silné pocity ako ona. Sklonil sa a ich pery sa spojili v bozku. Odľahlo mu, keď mu začala bozk Opätotávať. Išiel na to pomoaly - ochtunával ju a spoznával z tejto novej stránky. Ruky zašpinené od múky jej položil na pás a pritiahol si ju ešte bližšie k sebe. Chcel ju mať pri sebe čo najbližšie a chcel ju cítiť celú.*

*Zahýbe obočím nahoru a dolů.* Patřím mezi ty některé osoby? *Zeptá se zvědavě a nakloní hlavu mírně na stranu. Pak se pokusí udělat další plech koláčků, což jí moc nevyjde, protože jeho přítomnost je pro ní momentálně daleko zajímavější a hlavně důležitější než nějaké těsto. Po jeho zašeptání se jen pousměje a zaměří se na jejich přibližující se obličeje a následný polibek. Napadne jí, jestli Noah nedokáže číst její myšlenky, protože celou dobu, co sledovala jeho oči myslela právě na tohle. A ať už by o tom snila sebevíc, realita je stejně stokrát lepší. Spokojeně mu oplácí polibek a během toho mu položí dlaně na tváře. Mírně se do polibku usměje, když si jí k sobě přitáhne a stoupne si na špičky, aby se nemusel tolik sklánět, protože je přeci jen o nějakých dvacet centimetrů menší. Líbí se jí tahle jeho nová stránka, kterou dneska objevila a doufá, že to není naposledy, co jí ji ukázal.*

*Žmurkne na ňu.* To zisti ty sama. *Podpichol ju, ale v skutočnosti je jedinou osobou, ktorej ukazuje túto stránku osobnosti. Dokonca ani sestra ho nevidela takého, aký je. Žiaľ neklamal jej, že v kuchyni je totálne nemožný. Toho dôkazom je aj rozsypaná múka. Nedokáže odolať a musí sa k nej skloniť. Chce vedieť, či je skutočne taká sladká, ako vyzerá. Najprv je jeho bozk zdĺhavý, pretože je to pre nich oboch niečo nové a musia sa naladiť na spoločnú vlnu. Potom bozk naberá na intenzite. Jednu ruku jej zaborí do vlasov a pritom rozveje vo vzduchu ďalšiu várku múky. Užíva si túto chvíľku a troška ju uhryzne do spodnej pery, ale nie prisilno, aby ju to nebolelo. Všimne si, že ich výškový rozdiel im obom robí, menšie problémy, preto si ju k sebe pritiehne ešte viac a jemne ju trošku nadvihne.*

*Zazubí se na něj a v jejích očích je vidět, že tuto výzvu přijala a zjistí si to. Pak už to zjišťování vezmou oba doslovně a začnou toho druhého poznávat z úplně jiné stránky. Vůbec jí nevadí mouka všude okolo nich a i na jeho rtech. Vnímá jenom teplo jeho těla a chuť jeho rtů. I myšlenku na to, že se po kuchyni pořád pohybuje nějaký personál, zatlačí do toho nejzazšího koutku mysli, kam utekl rovnou i její rozum. Nechá se vést jenom tím, co k němu cítí. Oplácí mu polibek a pousměje se, když zaregistruje vířící mouku ve vzduchu. I tak se jí ale hrozně líbí, jak má ruku v jejích vlasech. Vlastně každý jeho dotyk a pohyb jí přivádí k šílenství. Položí mu ruce na tváře a palci ho po nich začne hladit. Postaví se na špičky, aby se k ní nemusel tolik sklánět a potichu překvapeně vyjekne, když jí nadzvedne, protože to nečekala. Rychle se tomu ale přizpůsobí a omotá mu ruce okolo krku. Doprovodí to i jemným kousnutím do jeho spodního rtu. Nejradši by, aby tohle nikdy neskončilo, ale moc dobře ví, že se za chvíli bude potřebovat nadechnout.*

*Keď ju dnes hľadal a zišlie do kuchyne za ňou, vôbec to nebolo s takýmto úmyslom. Jednoducho chcel byť v jej blízkosti a zrejme si to vzal priveľmi k srdcu, pretože teraz boli nalepení jeden na druhom, no jemu táto telesná blízkosť vôbec neprekážala. Nechal sa uniesť emóciami a citmi a všetko ostatné postavil na druhú koľaj. Teraz tu boli len oni dvaja a na ničom inom nezáležalo. Nikdy neveril v lásku na prvý pohľad, no teraz sa musel pozastaviť, pretože odkedy ju prvýkrát videl bláznivo tancovať, mal pocit, že niečo na nej je, niečo špeciálneho. Ona sama bola výnimočná a zbožňoval jej nemíňajúcu sa energiu, elán, jej detskú stránku alebo keď tárala dve na tri. Jednoducho ju zbožňoval takú aká je. Možno to bolo prirýchle, no vedel, že ešte nikdy sa takto necítil a bol rád. Bojí sa, aby jej neublížil v jeho medveďom náručí, ale vedel, že nie je z porcelánu, preto ju ochutnával. Páčilo sa mu, ako ho chytila okolo krku a páčil sa mu jej dityk. Bolo mu jedno, že sú biely od múky, v tomto momente to nebolo podtatné. Už mu dochádzal dych, no snažil sa túto svíľu predĺžiť a uložiť si každý jeden detail do pamäte, aby si túto chvíľu mohol prehrávať stále dookola ako pokazený gramofón.*

*Už od tý doby, co si ho všimla během svého tanečku u fontány, jí připadal hrozně sympatický a zajímavý. Lhala by, kdyby řekla, že si tenhle moment několikrát nepředstavovala. Ale žádná představa se ani trochu nevyrovná. Každý jeho pohyb a dotyk je naprosto dokonalý. Každou vteřinou si krade další kousek jejího srdce. Nepřišlo jí, že je to až moc rychlé. Protože i když ho zná krátce, přijde jí to, jako kdyby se znali několik let. Za tu dobu, co se znají stihla objevit několik jeho stránek a právě teď objevuje další. Poznala, jak je starostlivý a obětavý pro lidi, kteří jsou pro něj důležití. Že i když má zálibu v šachách a matematice, které se jí vždy jevily, jako nudné záležitosti, má úžasný smysl pro humor. Že se s ním jednoduše nikdy nebude nudit a jako jeden z mála neměl žádné připomínky k jejímu přístupu k životu, se kterým má plno lidí problém. Jeho medvědí objetí jí přišlo dokonalé. Najednou měla pocit, jako kdyby jí to jeho objetí mohlo ochránit před vším, co by se mohlo stát. Jako kdyby se v něm mohla celá schovat, kdyby měla strach a přečkat v něm do lepších dnů. Snaží se polibek natáhnout co nejvíce to jde, ale pak už to nejde vydržet, takže neochotně odtáhne své rty od těch jeho o pár milimetrů a snaží se vydýchat kyslíkový deficit. Během toho sleduje jeho oči a neoddaluje se od něj o žádný další milimetr, protože si přeje být k němu co nejblíže. Její oči přitom září nadšením a i tím vším, co k němu cítí.*

*Ešte nikdy nebol skutočne zamilovaný a ešte nikdy necítil k niekomu tak intezívne pocity, ako k nej. Táto nečakaná vlna pocitov ho zastihla nepripraveného, no mal pocit, akoby ju poznal už odjakživa a pri nej vždy vedel, čo povedať a ako sa správať. Pri nej mohol byť sám sebou a nebáť sa odsudzujúce pohľadu, pretože dakde hlboko vnútri boli obaja rovnako šialení. Mal veľmik zvláštny pocit, ktorý bol pre neho nový, no páčil sa mu. Páčilo sa mu tráviť čas s ňou a chcel ju spoznať z každej stránky. Páčilo sa mu, ako sa strácala v jeho náručí a ako ju mohol celú uchopiť. Nebol síce žiadny svalnáč, ale ona bola ľahká ako pierko a chcel ju mať pri sebe čo najbližšie. Už nemal iadny vzduch, keď sa ich pery konečne od seba oddelili. Dychčal a pery mal napuchnuté, ale stále sa usmieval ako blázon.* Myslím si, že som sa práve zamiloval. Bláznivno zamiloval. *Pokrútil hlavou a pohladil ju po líci. Vtisol jej bozk na čelo a Privinul si ju k sebe.Toto šťastie bolo neporovnateľné s akýmkoľvek iným pocitom. Teraz sa cítil, akoby doteraz nikdy nebol skutočne šťastný.*

*Byla by schopná pro něj udělat všechno. Kdyby po ní chtěl, aby upsala svou duši ďáblu, udělala by to a ani by neváhala. Nechápe, kde byla tahle osůbka celou dobu zalezlá, že na něj narazila až teď, protože má pocit, že jsou naladění na stejnou vlnu. Jako kdyby pro sebe byli stvoření. Nikdy nevěřila na osudovou lásku, lásku na první pohled, ani na lásku jako trám, ale Noah jí přiměl k tomu všechno tohle přehodnotit. Nečekala, že se někdy do někoho zamiluje a už vůbec ne, že se zamiluje na nějaké zahraniční návštěvě, kde spíš jenom doprovází bratra. Taky nečekala, že by se mohla zamilovat až tak moc. Vedle něj se cítí naprosto úžasně. Jako kdyby se vznášela na obláčku blaženosti. Když už jí během polibku nezbývá žádný vzduch a v příští vteřině se začala dusit, o pár milimetrů se od něj odtáhne a snaží se vydýchat. Během toho se na něj usměje a podívá se na něj zářícíma očima.* Já asi taky. *Vydechne potichu a jemně nakloní hlavu na stranu, když jí pohladí po tváři.* Ne asi. Určitě. *Opraví se následně, protože si tím je doopravdy jistá. Zamilovaně se na něj usměje, když jí políbí na čelo a pak se k němu přitulí a zaboří obličej do jeho hrudi, přičemž slastně vydechne. Výjimečně má pocit, že nepotřebuje žádná slova. S ním jí stačí jenom cítit jeho blízkost a je šťastnější, než kdy dřív.*

*Bol rád za túto chví%ľu a bol by najradšej, keby sa nikdy neskončila. Čudoval sa, ako mohol doteraz plnohodnotne žiť, keď len s ňou sa cítil byť úplný. Akoby mu doteraz chýbala istá časť jeho samotného alebo akoby doteraz niečo hľadal a až teraz to našiel. Mal pocit, že srdce sa mu celé naplnilo a bilo ako ešte nikdy. Bál sa, aby mu v tej eufórii neprasklo od radosti. Nikdy ešte nebol zamilovaný, ale vedel, že sa nikdy necítil krajšie. Usmial sa.* Som úplný blázon. *Prehovoril chrapľavo.* Do teba. *Dodal a stisol ju v náručí. Zaboril si tvár do jej vlasov zašpinených od múky a vdychoval jej vôňu. Absolútne ho netrápilo, že sa nadýchal aj zrniečok múky, no vedel, že ju nikdy nechce pustiť. Mal strach, že keby ju pustil, vyparila ba sa alebo sa len zobudil z prekrásneho sna a to nechcel. Jediné, čo teraz vedel, bol fakt, že ju má rád, ako ešte nemal rád nikoho.* Prial by som si, aby sa táto chvíľa nikdy neskončila. *Priznal sa.* Bojím sa, že si len výplodom mojej fantázie. Povedz, že to nie je pravda a si skutočná. *Požiadal ju a dal jej ďalšiu pusu na líce.*

*Nikdy nečekala, že by někoho mohla mít tak ráda, jako jeho. Aniž by o tom věděla, Noah se dostal na první místo v žebříčku jejích priorit a ona by byla schopná za něj bez váhání schytat kulku. Teď je pro ní důležitější, než ona sama a neví, co by bez něj dělala. Nechápe, jak bez něj mohla vůbec doteď žít. Nejspíš doteď nežila. Protože až s ním má pocit, že jí žilami kroutí opravdu život. Možná vždycky sršila energií, ale až s ním má pocit, že všechna ta energie a vůbec úplně všechno, dává smysl.* Ne tak moc, jako já do tebe. *Zašeptá s úsměvem na rtech a pak zaboří obličej do jeho hrudi a nasaje jeho vůni doplněnou vůní mouky. Její dvě nejoblíbenější vůně na světě. Ta Noahova samozřejmě ale silně vede. Po jeho dalších slovech k němu vzhlédne a slastně přivře oči, když jí políbí na tvář.* Nejsem jenom sen. *Ujistí ho.* Chceš důkaz? *Pousměje se a pak si stoupne na špičky a políbí ho na rty. Během toho jednou rukou ale zašmátrá nenápadně po lince a nahmátne mísu s těstem, které předtím rozdělala. Trochu těsta si nabere do ruky a tu pak dá do vzduchu nad něj a těsto mu vylije do vlasů.* Tohle by sis asi nevysnil. *Zazubí se na něj andělsky, pyšná na svůj originální důkaz toho, že jsou v realitě.*

*Je to prekrásne, keď sa človek zamiluje. Zisťuje, že táto láska je úplne iná ako tá, ktorú cíti voči sestre alebo rodičom. Táto bola kúzelnejšia a priam až čarovná. Sám neveril, že niečo takéto v skutočnosti zažije. Vždy si myslel, že mu rodičia vyberú dajakú nevestu, aby bol jeho sobáč politicky výhodný, ale keď ju teraz našiel, nemienil sa jej vzdať a v prípade, že by jeho rodičia s jeho voľbou nesúhlasili, o čom pochyboval, bol kvôli nej ochotný vzdať sa svojho titulu. Zasmial sa.* Ja teba viacej. *Povedal, pretože mal chuť sa s ňou trošku doťahovať a škádliť. Keď sa ho spýta, že či chce dôkaz, prikývne.* Samozrejme, že chcem. *Zašepká jej do ucha. Opatí jej bozk, no zrazu mu na hlavu vykydne cestu. Odtiahne sa od nej a začne sa smiať.* Si viac ako len skutočnosť, už ti verím. *Povedal so smiechom a napral si cesto do rúk a rozotrel jej ho po celej tvári. Bolo mu úplne jedno, ako teraz vyzerá, pretože vzhľad teraz nebol dôležitý. Nič nebolo dôležité, len Alexis s iskričkami v očiach.

*Když se s ní začne dohadovat, kdo je do koho větší blázen, mírně nadzvedne obočí s pohledem, kterým se ptá, jestli se chce vážně dohadovat s někým tak tvrdohlavým, jako je ona.* Já tebe víc. A nedohaduj se se mnou. *Zasměje se a následně se ho zeptá, jestli chce důkaz, že je tohle reálný. Když slyší, jak jí zašeptal do ucha, po celé páteři jí projede mravenčení, následované husí kůží. Doslova se jí z něj tají dech a i kdyby se snažila zamaskovat, jak na něj její tělo reaguje, nepovedlo by se jí to. Začne ho líbat a během toho nahmátne těsto, které mu posléze skončí na hlavě.* To je dobře. *Zazubí se na něj, ale pak skončí těsto po celém jejím obličeji. Pár vteřin na něj kouká, překvapená tím, že její útok oplatil a pak se šibalsky usměje a rošťácké jiskřičky jí problesknou očima. Jestli chce válku, má jí mít. Rychle si ukořistí mísu s těstem pro sebe, trochu těsta mu cákne do obličeje a i s mísou se rozběhne dál do kuchyně. Jenom doufá, že jí bude následovat. Přeci jen to tu zná líp, takže má výhodu domácího prostředí. Tím pádem se stihne rychle schovat za jeden sloup a jakmile Noah proběhne okolo ní, vyskočí mu na záda a celou mísu mu obrátí na hlavu.* A rovnou máš i klobouk. *Zasměje se a přes jeho rameno se zezadu nahne, aby mu mohla vlepit rychlou pusu na tvář.*

*A bude sa s ňou dohadovať. Možno je Alexis tvrdohlavá, to však ešte netuší, že on je ešte tvrdohlavejší. Pokrúti hlavou a zahľadí sa jej do očí.* Ja teba najviac. *Povedal.* A budem sa s tebou dohadovať, pretože keď sa čertíš, si strašne roztomilá. *Zasmial sa. Čoskoro sa opäť bozkávajú, ale z ničoho nič má vlasy zalepené cestom. Rozhodne sa jej útok opatiť a celú ju zaaže cestom. Smeje sa pri tom ako malé dieťa. Začala sa vojna a on je odhodlaný ju vyhrať. Rozbehne sa za ňou a prudko točí zákruty a raz bolestivo narazí do rohu stola. Zrazu ju nikde nevidí, no stále beží ďalej. Z ničoho nič mu niekto vyskočí na chrbát a korunuje ho miskou. Zasmeje sa. Rozuteká sa s ňou na chrbte ďalej až dorazia na druhú stranu kuchyne.* Vzdaj sa! *Vyzve ju so smiechom.* Proti mne nemáš šancu! *Povie a drží ju za nohy, aby mu nespadla.*

*Našpulí nespokojeně rty a stáhne obočí. Tím pádem se jí mezi nimi utvoří menší ďolíček a předvede mu, jak skutečne vypadá, když se čertí.* Nejsem roztomilá. *Namítne.* A mam tě radši. *Pokračuje dál v předešlé hádce. Během toho jí ale rty přemůže zase úsměv. Pak už začne menší válka s těstem, při které se jí podaří ukořistit celou mísu a s tou se rozeběhnout po kuchyni. Samozřejmě nezapomíná kličkovat. Když si všimne, že jí dohání, rychle vklouzne za jeden sloup a pak mu skočí na záda, když proběhne okolo ní. Na misku, kterou mu položila na hlavu jemně zaťuká a pak už ho pevně chytí okolo krku, když se s ní rozeběhne.* Nikdy! *Rozesměje se a jejich smích se line celou kuchyní.* Já jsem vítěz. Ty už nic nezmůžeš. *Zavolá se smíchem v hlase.*

*Veľmi sa mu páči jamka na líci, keď sa usmiava.* Si roztomilá. Ani si nevieš predstaviť ako veľmi. *Namietol, pretože nikdy nevidel nikoho rozkošnejšieho. Potom pokrúti hlavou, pretože musí mať posledné slovo.* Ja ťa mám ešte radšej. *Nedal sa, pretože bol tvrdohlavý ako baran. Akonáhle zdúchne aj s miskou cesta, rozbehne sa ďalej. Cestou narázi do kraju stola a určite na tom mieste bude mať na ďalší deň modrinu, ale teraz mu to bolo jedno. Nemôže ju predsa nechať vyhrať! Keď mu skočí na chrbát, rozbehne sa s ňou a tentoraz si dáva väčší pozor na zákruty a prudké pohyby. Snaží sa ju prinútiť vzdať sa, ale potom sa vzdal.* Možno si vyhrala túto bitku, ale vojnu vyhrám ja! *Vyzval ju a dychčiac zastavil.* Myslím si, že by som sa aj mohol ísť umyť a upraviť, aby som vyzeral ako normálny človek a nie ako rytier z kuchyne. *Zasmial sa a nadhodil si ju na chrbte, aby mu nespadla ani len omylom.* Kedy mi predstavíš svoju rodinu?

*Potichu si odfrkne, když dál rozvádí to, tak je roztomilá a u toho se na něj mírně zamračí ve snaze mu dokázat opak.* Nejsem. *Založí si ruce na hrudi a odolá touze si dupnout, jako malé dítě.* To nejde, protože tě mam nejradši. *Oponuje mu zase a pak už se rozjede válka s těstem, během které mu vyskočí na záda.* Ani náhodou! Já jsem vítěz a neprohrávám. *Zvolá odhodlaně a se smíchem v hlase a když se zastaví, povolí svůj stisk okolo jeho ramen a o jedno jeho rameno si opře bradu.* Náhodou...mě se jako rytíš z kuchyně moc líbíš. *Zazubí se na něj a po jeho další otázce jí úsměv trochu zamrzne na rtech.* No..Rodiče jsou v Rusku, takže jediný, koho teď můžeš poznat, je Illarion a...to bych moc nedoporučovala. Není moc přívětivý k lidem okolo sebe. A měl i výhrady k tomu, když jsem se o tobě mezi řečí zmínila. *Vysvětlí a trochu nervózně si u toho zamne ruce. Nechce, aby jim to její bratr překazil.* Někdy tě s ním seznámím. Třeba se vyskytne na nějaký akci nebo tak. *Pousměje se mírně. Hlavně doufá, že na akci by neudělal žádnou scénu.*