Kuchyně paláce

*Práve sa čertila a vyzerala roztomilo.* Ale si. Práve teraz. *Nedal sa a zasmial sa, keď sa mu to snažila všemožne vyhovoriť. Pokrúti hlavou.* Čo keby sme sa zhodli, že sa máme obaja najradšej, pretože sa zase čertíš a vyzeráš pri tom neodolateľne. *Zasmial sa a podpichol ju, len aby videl, ako sa bude ďalej hnevať. Keď si sediac na chrbte oprie bradu o jeho rameno prikývne.* Nechám ťa vyhrať, len aby som mohol pozerať tvoj úsmev. *Urobil by čokoľvek, aby sa stále len usmievala.* Tak v tom prípade rrytier múkového kráľovstva a kuchne je k Vašim službám, spanilá princezná. *Usmeje sa, aj keď to nemlže vidieť.* Rád spoznám tvojho brata. Najradšej by som spoznal všetkých, pretože chcem o tebe vedieť všetko. Do posledného detailu. *Preniesol vážne.* Taktiež by som ti niekedy rád predstavil svoju sestru, myslím, že by ste si rozumeli. *Povedal, pretože zrazu chcel, aby si boli ešte bližší. Chcel, aby spoznala jeho rodinu, pretože si ju určite zamilujú.*

Notaaak. Nejsem roztomilá. *Uchechtne se, protože už nevydrží zachovávat vážnou nazlobenou tvář. Nejde se na něj zlobit déle, jak jednu minutu. Obzvlášť, když se tak krásně směje.* Zaprvé, nevypadám neodolatelně. Zadruhé, klidně se na tom shodnout můžeme. Ale zatřetí, nezapomínej, že jsi to navrhl ty a tím pádem jsem já vítěz týhle menší přestřelky. *Zazubí se na něj vítězně a pak už je na jeho zádech a užívá si kratší jízdu po kuchyni, zatímco se s ním dohaduje o svém vítězství.* Super. *Zajásá vítězně, když slyší, že jí nechá vyhrát a na jejím obličeji od těsta se usadí rozzářený úsměv. Po jeho dalších slovech nahne hlavu tak, aby si jí opřela o tu jeho a pak mu vysvětlí, proč by bylo lepší, kdyby se s jejím bratrem nepoznal.* Dobře, někdy ti ho představím. A mezitím tě můžu vzít třeba na projížďku motorkou. *Nabídne mu nadšená tím nápadem a tím, že by s ní mohl podniknout nějaký výlet.* Ráda jí poznám. Musíš nás představit na té večeři, co bude tenhle týden. Jestli tam teda plánuješ jít. A jestli tam bude i ona. *Dodá hned, protože jí dojde, že bez jejich přítomnosti by to asi nebylo nejlepší seznámení všech dob. Byla by ráda, kdyby tam přišli oba. Hlavně Noah.* A mezitím mám u tebe ještě slíbenou lekci šachů. *Připomene mu s úsměvem. Chce s ním trávit co nejvíce času půjde.*

Ale si. Si to najrozkošnejšie stvorenie pod slnkom. *Podpichoval ju aj naďalej a videl, že už nie je taká vážna v tvári, za čo bol rád.* Takže za prvé, s tou múkou a cestom na tvári vyzeráš na zjedenie. Za druhé sa naozaj môžeme zhodnúť a v tom prípade za tretie beriem svoj návrh späť. *Zasmial sa a napodobnil ju. Je rád, že sa po ich krátkej jazde po kuchyni smeje a má nefalšovanú radosť z jej víťazstva. Potom prikývol a počúval ju.* Len pod tou podmienkou, že šoférujem ja. *Zasmial sa aj keď ešte v živote nejazdil na motorke. Potom prikývne.* Isteže, chystám sa tam ísť, ale len ak tam pôjdeš aj ty. *Povedal smrteľne vážne.* A o Lotte si nerob starosti. Tá len čo započuje, že je dajaká spoločenská akcia, tak tam nesmie chýbať. *Zasmial sa. Často jej robil doprovod, napriek tomu, že on tie akcie neznášal.Ale pre sestričku bol ochotný urobiť čokoľvek. Potom prikývol.* Už sa na ňu teším, neboj sa, nezabudol som. *Povedal usmievajúc sa.*

Nech tohoo. *Zaúpí a pak pobaveně potřese hlavou.* Jsou daleko rozkošnější stvoření. *Namítne a následně mu vyjmenuje seznam bodů a vítězně se na něj zazubí. On jí ale hned napodobí a po vyslechnutí posledního bodu její vítězný úsměv trochu pohasne.* To nemůžeš. *Namítne tvrdohlavě jako malé dítě, kterému někdo zakázal, aby si šlo hrát ven. Pak už je ale spokojená, při jejich jízdě po kuchyni.* Jen pod podmínkou, že na to máš řidičák. *Opáčí se smíchem, protože se odmítá nechat zabít a navíc má největší potěšení z jízdy, když u volantu nebo řídítek sedí sama.* Půjdu tam, neboj. *Ujistí ho a už teď se těší na to, že se tam spolu uvidí.* Super, tak nás tam můžeš představit. *Usměje se nadšeně. Většina toho nadšení je díky Noahově přislíbené účasti. S jeho sestrou se ráda seznámí, ale tu akci by bez ní zvládla. Bez Noaha ne, to by tam ani nešla.* Dobře. Až budeš mít čas, stačí mě najít, nebo mi napsat. *Zazubí se na něj a pak seskočí z jeho zad, protože nechce, aby s nima zítra kvůli ní nemohl pohnout. Přeci jen také něco váží.*

A nenechám. *Povie a zaškerí sa ako malé dieťa.* Tak to by som chcel vidieť tie rozkošnejšie stvorenia. Nemyslím si, že by bol niekto milší ako ty, keď sa takto hneváš. *Povedal a pohľadom ju vyzýval, nech ho vyvedie z "omylu".* A prečo by som nemohol? *Spýta sa šibalsky. Zrazu anio sám nevedel, všetko sa odohralo tak rýchlo, ale to sa už Alexis vozila na jeho chrbte. Predstiera zaskočenie.* Vodičák? A ten by mi bol na čo. *Zasmial sa, ale nemyslel to vážne, pretože na motorky by nikdy bez vodičáku nešoféroval. Nemienil riskovať svoje, ale hlavne ani jej bezbečie.* Tak v tom prípade tam pôjdem aj ja. *Povie a usmeje sa. Pravdepodobne by tam išiel aj bez toho, len aby potešil sestru, ale keď tam bude aj Alexis, tak sa prekvapivo aj začal na tú večeru tešiť.* Zoznámim. *Sľúbil. Ešte však bude o tom musieť oboznámiť aj Lotte, aby si nerobila žiadne plány.* Napíš ty, ja si na teba nájdem čas kedykoľvek. *Povedal a usmial sa, pretože to bola pravda. Vtom mu zoskočila z chrbta a on sa jej otočil tvárou v tvár.*

Tak by ses měl někdy jet podíbat do zoo na zvířata. Ty jsou daleko roztomilejší, jak já. *Stojí si stále na svém.* Protožee... *Protáhne to, když přemýšlí nad nějakým důvodem.* Je to..proti..zákonu.. Lidských.. Svobod..? *Zvedne to na konci do otázky, sama překvapena tím, co z ní nakonec vylezlo.* Na to aby ses nezabil. *Odpoví mu se smíchem.* Řídit budu já. *Rozhodne nakonec s úsměvem a její tón nepřipouští žádné námitky.* Už se na těším. *Usměje se nadšeně, když slyší, že se na večeři uvidí a nakonec seskočí z jeho zad, protože to nepotřebuje dostat na invalidní vozík.* Dobře, napíšu. *Přikývne a na chvilku se zadívá do jeho očí. Pak se natáhne k jeho hlavě a sundá mu z ní tu misku, kterou ho předtím korunovala.* Měla bych jít udělat další koláčky. *Zasměje se. Ta čokoláda, kterou dával Noah rozpouštět už určitě rozpuštěná bude, takže stačí udělat nové těsto.* A na večeři by už stejně nestihli vychladnout, takže budeš mít celej plech pro sebe, jestli chceš. *Oznámí mu s úsměvem.*

Ani sa mi len nesnaž nahovoriť, že taký ozrutný slon alebo hroch je rozkošnejší ako ty. *Protirečil jej. Potom počúva dôvod, prečo by to nemohol vziať späť a zasmeje sa. Tvári sa, že as zamyslel.* Podľa mňa... to je v rámci zákonu ľudských slobôd. *Protirečí jej a smeje sa. Už dávno sa takto dobre nezabavil.* Život ma ešte neomrzel. *Usitil ju a usmial sa.* Tak dobre, budeš šoférovať ty. *Rozhodil naoko rezignovane rukami.* Ja sa teším len preto, lebo tam budeš aj ty. *Povedal úprimne. Nikdy ho takéto akcie nebrali, no tušil, že s Alxis sa tam nemôže nudiť. Keď zoskočila, zobrala mu jeho nový klobúk a zamračí sa.* Hej! *Zasmeje sa a načiahne sa za miskou. Potom sa mu rozžiaria oči.* Úžasné! Už sa teším. *Povedal a usmial sa. Úprimne, už úplne aj zabudol na čokoládu, ktorú dal na sporák, aby sa roztopila.* Že sa pýtaš, samozrejme, že chcem. Navyše na večeri sa takto ukázať nemôžem. *Povedal a ukázal na seba.* Tak si to jedlo musím vychutnať tu.

Ale třeba taková opička... *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem, protože jí opičky vždy přišly naprosto dokonale rozkošné. A určitě jsou rozkošnější, jak ona sama.* To je jedno. *Odfrkne si nakonec, protože stejně už ani neví, o čem se hádali.* Připrav se na rychlou jízdu. *Varuje ho pobaveně se zazubením. Řidička je ale dobrá, takže ví, co si může a nemůže dovolit, takže nebezpečí mu nehrozí. Pak už mu sebere jeho provizorní klobouk a navrhne dodělání košíčků, které předtím začali dělat.* Super, tak jdem na to. *Zahlásí nadšeně a i s prázdnou mísou se vydá k místu, kde předtím nechali čokoládu.* Podáš mi vajíčka, prosím? *Zapojí ho rovnou do přípravy koláčků a mezitím do mísy dá ostatní přísady.*

Opička? Veď ty si taká opička tiež. Si niekedy neposedná a hravá... *Zasmial sa a ukázal na seba, pretože o tom svedčilo cesto na jeho hlave aj tvári.* Máš pravdu, je to jedno. *Ptizná jej pravdu, aby sa potešila. Potom si ju predstaví na motorke a zasmeje sa.* Ja mám rýchlu jazdu rád. *Povedal aj keď to nebola tak úplne pravda. On v skutočnosti rýchlu jazdu ešte ani neokúsil. Nakoniec mu ukradla jeho klobúk a vybrali sa spolu naspäť. Prikývne a zrak mu padne na rozpustenú čokoládu. Namočí si do nej prst a ochutná.* Myslím, že je dobrá. *Skonštatoval. Potom sa porozhliadne hľadajúc vajíčka. Nakoniec ich nájde a podá jej ich.* Nech sa páči. *Povie a sleduje ju, ako pripravuje ďalšiu várku cesta a dúfa, že táto mu už neskončí na hlave.*

Nejsem jako opička. *Zasměje se s nevěřícným výrazem, jako kdyby vůbec nechápala, jak ho něco takového mohlo napadnout. Přitom ale ve skutečnosti chápe moc dobře. Když od něj slyší ta kouzelná slůvka "máš pravdu", na tvàři se jí roztáhne široký vítězný úsměv.* Fakt? Jel jsi vůbec někdy rychle? Myslím fakt rychle, ne podle povolený rychlosti. *Zeptá se ho se smíchem v hlase, protože o tom tak trochu pochybuje a pak se s ním vydá zpátky k lince, kde předtím rozdělali koláčky a poprosí ho o podání vajíček.* Děkuju. *Pousměje se na něj a pár jich rovnou rozklepne do mísy. Nakonec už těsto jenom zamíchá a začne s ním plnit formičky asi tak do půlky.* Můžeš vypnout ten sporák a do každý formičky dát trochu čokolády. *Usměje se na něj, šťastná z toho, že má v kuchyni pomocníka a jakmile je ve všech formičkách čokoláda, doplní je po okraj těstem a celý plech strčí do trouby.* Vidíš. Jsi rozenej kuchař. *Pochválí ho se širokým úsměvem.*

Áno, ty moja malá ryšavá opička. *Zasmial sa a pohladil ju po tvári.* /Moja opička./ *Napadlo ho a usmial sa. Tušil, že sa jej jeho pomenovanie nebude veľmi páčiť, ale jemu sa tá prezývka páčila. Páčil sa mu jej úsmev, keď povedal, že má pravdu a zaumienil si, že vždy, keď bude môcť, tak sa jej ho pokúsi vyčarovať.* Ehm... *Odšíval sa.* Možno? *Pokúsil sa a zasmial sa. Nikdy nebol bohvieakým klamárom a Alexis by nikdy neklamal. Sleduje, ako mieša cxesto a premýšľa. Trošku sa stratil v myšlienkach, keď ho vyruší jej hlas. Pozrie sa na čokoládu a urobí presne to, čo mu nakázala. Do každej formičky naleje . Potom sa len pousmeje.* Žiadny kuchár, len ti trošku pomáham.* Schladí jej hlavu s dobrosrdečným úsmevom.

*Usměje se na něj, když jí nazve svou, protože jí přitom zahřeje na srdci a ani se na něj už nedokáže zlobit za to, že jí pořád nazývá opičkou.* Tvoje, jo? *Zeptá se ho s úsměvem, protože by to ráda slyšela znovu. Pak už je nadšená tím nápadem, že by si mohli někam vyrazit na výlet na motorce a pobaveně se zasměje po jeho přiznání, že nikdy nejel nad povolenou rychlost.* Všechno je jednou poprvý. *Zazubí se na něj a následně spolu dělají košíčky, které nakonec strčí do trouby.* Já udělala těsto, ty čokoládu. Takže oba jsme udělali půlku. *Pokrčí rameny, protože nechce, aby se nějak podceňoval a když jsou košíčky hotové, vytáhne je z trouby a plech položí na linku před něj.* Dobrou chuť a nespal si jazyk. *Varuje ho pobaveně a pak pohledem zaletí k hodinám a překvapí jí, kolik už je hodin. S ním čas plyne úplně jinou rychlostí.* Už bych asi měla jít. Musim to ze sebe všechno smýt a nechci zítra vypadat jako zombie. *Zasměje se a pak se vytáhne na špičky a políbí ho.* Dobrou noc. *Popřeje mu s úsměvem a pak už odskotačí z kuchyně k sobě do komnaty.*

*Chcel si ju istým spôsobom privlastniť, chcel ju nazvať svojou, tak to aj urobil. Usmial sa a prikývol.* Moja opička. *Povedal, aby ju trošku podpichol. Už teraz sa nevedel dočkať na ich výlet na motorke, pretože na takom stroji ešte v živote nesedel a zrejme nebyť jej, tak by po tom ani netúžil.* Máš pravdu, všetko je raz prvýkrát. *Usmial sa. Spoločnými silami urobia ďalšiu várku koláčikov, ktorá putuje do trúby.* Ale cesto je dôležitejšie a ťažšie na prácu ako len rozpustiť čokoládu. *Protirečil jej, pretože si ako kuchár vôbec nepripadal. Potom už len túžobne hľadel do trúby a netrpezlivo čakal, kým už budú končne hotové. Aj keď ich vybrala z trúby, musel sa náramne premáhať, aby si hneď jeden neuchmatol. Keď to už dlhšie nevydržal, vzal si jeden a ešte horúci si ho hodil do úst. Potom sa tiež pozrie na hodinky.* Máš pravdu, asi by som sa mal ísť dať do poriadku, aby som vyzeral ako človek.* Zasmial sa.* A dúfam, že mi to cesto nezostane medzi vlasmi navždy. *Povedal a pobozkal ju na rozlúčku.* Dobrú noc. *Zaželal jej a pobral sa do izby.*

*Včera zjistil, že je jeho matka nakažená virem a okamžitě jí převezli na ošetřovnu. Potom, co se s ní přes rodinnej chat na Illeagramu pohádal. Připadá si jako ten nejhorší syn v dějinách všech dob. A nejen to. Přijde mu, že zklamal ve všech svých rolích. Syn, bratr, princ, budoucí král. Celkově jako člověk. Modřiny na jeho tváři konečně začali aspoň trochu blednout, ale stejně bude trvat ještě aspoň dva týdny, než vyblednou úplně. Ve komnatě na sebe rychle hodil tmavě modré džíny a černou mikinu, protože do kuchyně není oblek potřeba a pokusil se co nejvíc zkrotit své vlasy, které mu od rána trčí do všech stran. Moc nespal, tentokrát ne protože by se přes noc o někoho staral, ale protože mu v hlavě zněly hlasité výčitky, které nedokázal utišit. Před zrcadlem si zkusil, jak vypadá jeho úsměv a musí uznat, že oproti normálu je to dost bída. Nakonec to ale odmávl rukou a vydal se ke komnatě Topsy, se kterou dnešní schůzku má. Jakmile se zastaví u jejích dveří, zaklepe na ně a počká, než mu otevře.* Ahoj. *Pozdraví jí, když uvidí její obličejík a usměje se na ní.* Můžeme? *Kývne hlavou do chodby a nabídne jí rámě, aby se mohli vydat do kuchyně.*

*Usmívá se, když jí její komorné připravují na dnešní schůzku s princem. Kdo ví proč, sle z téhle schůzky je i celkem nervózní, protože nevyplynula sama od sebe, ale byla tak nějak daná, že ji postupem času měly mít všechny účastnice. Docela se bála, že to nebude tak přirozené jako ty minulé chvíle, kdy se s polu viděli. No ale i tak, musela to zkusit. Když se ozve o její dveře tiché zaklepání, usměje se a vyjde před dveře. Dneska má vlasy spletené do dvou dračích copů, které jí zůstávají na zádech, a na sobě má jednoduché béžové šaty bez rukávů a s docela hlubokým výstřihem na zádech, přičemž už od pohledu jsou vidět, že jsou z tenké a chladivé látky. Počítá s tím, že kuchyně bude přetopená jako ta u nich ve městě, a tak tomu radši předešla a vzala si něco slabšího. Podpatky ale nevynechala, jsou sice nízké a širší, sle stejně má na sobě podpatky, tak kdyz vyjde ze dveří, trochu se přichytí futra, sby na něj nespadla. Zase.* Ahoj Wyatte. *Řekne vesele jen, jsk ho uvidí, ale když zahlédne jeho unavený obličej, ustaraně a přísně se na něj podívá.* Wyatte, stalo se něco? Vypadáš hrozně. *Zavrtí hlavou a když jí nabídne rámě, jen se trochu zmateně na ruku podívá, ale pak se do něj zavěsí.* A povídej.

*Dojde ke komnatě Topsy a zaklepe na její dveře. Když mu otevře, usměje se na ní co nejuvěřitelněji se mu povede a po její otázce, nechá úsměv zmizet a potlačí povzdechnutí.* /Tak to se nepovedlo../ *Zkonstatuje směrem ke svému úsměvu a zavrtí hlavou.* Nedělej si starosti. Soustřeď se na vidinu kuchyně. *Nadzvedne mírně jeden koutek rtů a pak už jí nabídne rámě a vydá se s ní chodbou ke kuchyni.* Není o čem. Vážně. *Potřese hlavou, protože jí nechce zatěžovat svými problémy. I tak si vyčítá, že to udělal posledně, když jí viděl.* Bacha, jsou tu dva schody. *Upozorní jí při vstupu do kuchyně a pak už tam vejdou.* Takže, jestli se ještě neznáte, tohle je Kendra a Mike. Pracují tu už opravdu dlouho, takže jestli chceš, můžeš se jich zeptat na jakýkoli recept a tak. *Představí jí dva kuchaře.* A nebo můžeš něco uvařit sama. *Pokrčí rameny.*

Dobře. *Řekne teda, když jí o tom nic nechce mluvit, a povzdechne si. Sice se jí nelíbilo, že se Wyatt takhle nervuje kvůli všemu, co se mu děje, dělo a bude dít, ale chápe, že zrovna jí nemusí říkat nic, než co on sám uzná za vhodné. Tak si jen povzdechne a následuje ho do kuchyně, kde, když tsm dojdou, jen vykulí oči. Tohle nebylo možné, tohle je prostě šílenost, kde se to octli.* Páni. *Zašeptá překvapeně, když uvidí všechno to moderní vybavení, a zavrtí hlavou.* To je něco úžasného. To je fakt... šílené. *Zakryje si pusu rukama, jako by tomu nemohla uvěřit, a když ji představí dvěma kuchařům, ruce si z úst sundá a pak se usměje na oba dva kuchaře tím svým nefalšovaně zvědavým úsměvem.* Ráda vás poznávám. *Usměje se na ty dva a pak, než na ně začne chrlit otázky, se otočí na Wyatta.* Zařídil sis ode mě pokoj. *Mrkne na něj a pak tedy začne mluvit.* Potřebuju nutně vědet, jak jste dělali tu polévku. Tu rajčatovou, jak byla na poslední večeři. Byla naprosto úžasná. Ta kombinace... ach, tou se musím inspirovat. *Když ale začne mluvit o poslední večeři, bodne v ní osten viny. Proto ji pozval na schůzku hned chvilku po tom? Musel to udělat kvůli tomu, že na večeři vypadala hrozně kvůli tomu, že s ním druhou schůzku neměla. I když mu udělala tu snídani. Byla jenom moc otravná? Pokradmu pohlédne na Wyatta, a pak se zas podívá na kuchaře, snažíc se zase znít tak vesele a nadšeně jako před tím.* Nemáte pro mě nějaké tipy? Protože vaše jídla... to je něco úžasného! *Řekne, sle je v tom slyšet trocha smutku.*

*Řekne jí, aby si s ním nedělala starosti, protože si ještě pořád trochu vyčítá, jak jí to řekl posledně. Nechce nikomu přidělávat starosti. Ani účastnicím, ani své rodině, prostě nikomu okolo sebe. Všichni mají dost svých vlastních problémů a nepotřebují řešit ještě ty jeho. Pak už Topsy dovede do kuchyně a pousměje se nad jejím nadšením.* Jsem rád, že se ti tu líbí. *Představí jí dva kuchaře, které poprosil, aby na dnešní odpoledne přerušili svou práci a věnovali se dotazům Topsy, pokud bude mít ona zájem.* Doufám, že tě od teď zahlédnu aspoň na nějaký akci. *Uchechtne se po její poznámce a pak poslouchá její dotazy pro kuchaře, do kterých se ale nijak nezapojuje, protože on vařit neumí a maximálně pozná těstovinu od brambor a jestli mu něco chutná, nebo ne. Opře se o sloup vedle něj o rameno a se založenýma rukama na hrudi jí pozoruje trochu pobaveným pohledem. Je roztomilá, když je takhle nadšená jenom z obyčejné kuchyně.* Ta večeře byla skvělá. *Přidá také svou pochvalu směrem ke kuchařům, kteří přikývnou a pak začnou zodpovídat otázky Topsy a vysvětlovat jí, jak večeři připravovali.*

*Když jí všechno vysvětlí, jen začne kývat hlavou. Je to tak zajímavé, že kdyby jí Wyatt řekl, že si s nimi bude moct tskhle dopodrobna povídat, dělala by si poznámky. Když ale domluví, podívá se na Wyatta a bodne ji osten viny. Docela ji mrzí, že udělal tuhle schůzku a sám z ní nic nemá. Nebyla spíš schůzka na to, sby se poznali? Ne aby jí udělal něco, co se jí líbí. Nebo toho měli tak málo společného? Obavy jí v hlavě kolovaly celý den, když se dozvěděla, že ji princ zve na schůzku, pak se teda podívá na Wyatta a kývne k volné lince.* Jdeme něco zkusit, kuchaři. *Usměje se na prince a ukáže na ono místo palcem, načež se zašklebí. Není v předstírání úsměvů a podobných výrazů zrovna moc dobrá.* Zkusíme s tvou pomocí nepodpálit kuchyň, ať z toho taky něco máš. *Mírně provinile se na něj podívá a pak rychle stočí pohled jinam.*

*Stojí opřený o sloup a se založenýma rukama na hrudi jí sleduje, jak prakticky hltá každé slovo kuchařů. Když se na něj Topsy podívá, mírně nadzvedne obočí a už se chystá zeptat, jestli je něco špatně, ale než to stihne, ona ukáže na linku o kousek vedle. Překvapeně vykulí oči a pak se uchechtne.* Asi nevíš, jak moc špatnej jsem ve vaření. Sotva rozpoznám vajíčko od vařečky. *Zasměje se, ale přesto se od sloupu odlepí a dojde k lince.* Nepotřebuju z toho nic mít. Stačí mi vidět tvoje nadšené oči. Málem ti vypadli, když jsi s nima mluvila. *Poznamená pobaveně a kývne hlavou kuchařům na znamení díky.* Co chceš vařit? *Zeptá se nakonec s pohledem upřeným zpátky na Topsy.*

*Když jí řekne, že on z toho nic mít nepotřebuje, v duchu se nad tím zarazí a sama taky možná trochu ztuhne, ale jen sotva postřehnutelně nad tím zavrtí hlavou a podívá se na něj, když se jí zeptá, co budou dělat.* Hmmm... *Protáhne a v obličeji se jí objeví přemýšlivý výraz, načež se mírně ušklíbne (jen pusou, očima ne) a pak se podívá okolo sebe.* uvidíš. Umíš krájet nožem? *Vyzívavě se na něj podívá a rychle začne lítat po kuchyni, shánějíc ingredience, a pak něco z toho odnese na stůl. Jeho otázku tak pořádně nezodpoví a podá mu cibuli.* Na, oloupej ji a na čtvrtky kolečka. *Ušklíbne se.* Představ si, že jsi seriový vrah a chceš ji zabít. A pak snist. *Poradí mu s upřímnějším úsměvem a začne sama krájet maso.*

*Trochu se zarazí, když vidí jak ztuhla a prakticky na to nereagovala.* Řekl jsem něco špatně? *Zeptá se opatrně a rovnou tuhle konverzaci připíše na seznam věcí, který posral a který se mu budou objevovat mezi výčitkami. Teď už nedokáže vést ani normální konverzaci bez toho, aniž by urazil nebo nějak přivedl do rozpaků jednu z nejlepších holek v Selekci.* /To jsem to dopracoval../ *Pochválí se ironicky v duchu a potlačí úšklebek nad svou osobou.* Ehm... Je to takový to ostrý? *Popíše nůž a u toho mu pobaveně zacukají koutky. Vydá se pro jeden střední velikosti a trochu pochybovačně si ho prohlídne.* /Kdybych tu vykrvácel, moc velká škoda by to nebyla.../ *Proběhne mu hlavou, zatímco sleduje ostří nože a ze zamyšlení ho probudí cibule, která se objeví v jeho zorném poli.* Dobře, to bych mohl zvládnout. *Zamumlá a začne dosti neohrabaně loupat cibuli. U toho se ale tý mrše podaří vyklouznout mu z ruky a proletět se přes čtvrt kuchyně na další část linky.* Asi budou naše sympatie vzájemný. *Vydá se pro ní a vrátí se s ní na místo, aby se s ní mohl utkat v druhém kole.* /Cibule, korunní princ 1:0. To by se novinářům nejspíš dost líbilo, aby mohli dosvědčit, jak hroznej král budu../

*Když jí teda položí tu otázku, jen zavrtí hlavou, skoro instinktivně, jako by jen přemýšlela.* Ne, ne, vůbec ne. *Zavrtí hlavou a zase se pokusí usmát, přičemž se jí to trochu povede. Sama začne krájet zeleninu, zatímco se po očku dívá na prince, který se snaží bojovat s cibulí. Když mu spadne na zem, jen se malinko uchechtne a zavrtí hlavou, načež mu tu cibuli vezme a sama ji začne opatrně loupat.* Proč jsi mě sem vzal? Sice jsi mi to slíbil, ale přijde mi, že tohle je jenom o mně. Nic z toho... *Rozmáchne rukama a nůž se přiblíží nebezpečně blízko a pak ho v rychlém uvědomění zase stáhne k tělu.* …Tě nebaví, vaření není nic pro tebe a tohle možná není to, co bys na schůzce chtěl dělat. *Přizná nakonec a otočí se zpátky k lince, načež popadne cibuli a začne ji krájet rychle na kostičky. Mrzelo ji, že tohle všechno dělal jen kvůli ní, a sám z toho vlastně nic neměl. Vždycky si myslela, že by to tady mohlo být fajn, ale... Najednou jí začnou slzet oči. Cibule, myšlenky, kdo ví.*

Vážně? *Zeptá se jí pro jistotu a sjede jí zkoumavým pohledem. Pak už se snaží vyhrát boj s cibulí, který ale prohraje a cibule odletí o půl kuchyně dál. Dojde pro ní, ale pak mu jí sebere Topsy, takže jí to radši přenechá. Po jejích slovech se nechápavě zamračí. Ani si nevšimne nože, kterým ho málem podřízne.* Vzal jsem tě sem, protože tohle je prostředí, které miluješ. Slíbil jsem ti to, to ano, ale hlavně jsem tě chtěl poznat z týhle stránky. Viděl jsem tvoje nadšení, když jsem to navrhl a chtěl jsem vidět, jak moc nadšená budeš, až se sem podíváš. *Pokrčí ramenem.* Očividně jsem měl vybrat jiné místo. *Poznamená spíš sám pro sebe a pak se zarazí, když vidí, jak jí začnou slzet oči. Neumí si moc poradit ve společnosti někoho, kdo brečí. I když se svými sestrami to poslední dobou zvládá už docela dobře. Jednu ruku položí na tu její, kterou krájí, aby jí zastavil a druhou jí chytí za bradu a donutí jí, aby se na něj podívala.* Promiň. Jenom jsem chtěl splnit svůj slib. Ty schůzky nejsou od toho, abych z nich měl nějaký užitek, ale abych vás poznal co nejlépe a vy mě. Prostě jsem pro tebe chtěl udělat něco hezkýho. Ale jestli chceš, můžeme jít jinam. *Pokrčí jedním ramenem.* /Ty jsi fakt idiot, Wyatte. Nedokážeš už ani pozvat holku na rande bez toho, aniž by na tebe řvala nebo brečela../

*Tiše ho sleduje, jak jí o tom povídá, a tiše přikývne.* Jsem za to strašně ráda, Wyatte, ani nevíš, jak moc... *Zamumlá sotva slyšitelně a když ji rukou donutí, aby se na něj dívala, opatrně se od něj vytáhne. Rukou si rychle utře oči a pak si jen povzdechne, načež se podívá k zemi.* Promiň, Wyatte, jenom... Já fakt nevím. Nevím, proč tady brečím, místo abych byla ráda, nevím, proč nejsem štěstím bez sebe, že ti nemůžu uvařit. Jsem na místě, kam se můj táta vždycky chtěl podívat, když mi bylo tolik co mně. Jsem tu s člověkem, kterýho bych nikdy nemyslela, že potkám. *Na chvilku zmlkne a podívá se na něj, načež se rozpláče znovu a obejme se rukama.* Je toho tady na mě moc. Moc lidí, moc lidí, co se o mě zajímají, Wyatte. Do toho ty, do toho to, že tu jsou rebelové, co mě postřelili... *Zavrtí hlavou a zvedne k němu oči, utrápené a plné vzpomínek, a povdechne si, třesouc bradičkou, jako by se to chtěla zastavit.* Je toho na mě moc. Snažím se být veselá, jako když jsem sem přijela, ale nejsem tak silná jako ty. Bojím se. Že se změním k něčemu horšímu, že ztratím tatínka, že mu nejsem nablízku. Neměnila bych, ale nejsem tak silná jako ty. *Zamumlá a než se naděje, objímá ho pevně okolo pasu, plačíc mu do košile.*