Kuchyně paláce

*Ma na sobe pyzamo s Annou a Elsou z ledového kralovstvi a v ruce nese plysoveho Olafa. Backurky ma taky s Annou a Elsou. Vi ze by mela uz davno spat, ale nemuze usnout a nechce otravovat mamku s tatkou a ani Jaspera s Charity. Misto toho jde chodbou palace do kuchyne a s ni jde jeden ze strazcu, protoze sama do kuchyne nesmi. Kdyz vejdou do kuchyne, strazny rozsviti svetla a ona mu rekne, ze chce kakao s moc moc slehackou naore a usmeje se na nej. Potom si odsune zidli na kterou se posadi a Olafa si posadi na klin.* A moc moc slehacky, posiim. *Pripomene mu.*

*Na sobě má jen pohodlné volnější kalhoty a bílé tričko. Oblečení, které normálně nosí na spaní. Vlasy má mírně rozcuchané. Pokoušel se spát, ale nejde mu to. V tomhle je jako malý, ale na to mu pomáhá kakao.*/Skoro dvacet let mi je a jdu si udělat kakao.. Jen bože prosím, ať tam nikdo není. Ještě by se to rozneslo./*Přijde mu nepředstavitelné, že by snad nikdo měl vědět, že si budoucí král chodí tajně po nocích dělat kakao. Ještě k tomu má na nose brýle Je docela pozdě večer a on je unavený, takže je potřebuje, by viděl jasně a ne rozmazaně, jako by to bylo bez nich. Protože vážně očekává, že v kuchyni nikdo nebude, nesundá si je. Jak se ale zdá , udělat to měl. Hned jak vejde uvidí totiž strážce v uniformě, nad čímž se zarazí, protože co by tady dělal? Tohle je kuchyně určená pro královskou rodinu, případně hosty. Služebnictvo má svou vlastní.*/Navíc má uniformu,měl by být na službě. Pak si ale všimne malé osoby, kterou moc dobře zná. Odkašle si, aby na sebe upozornil.*Edelynne neměla bys náhodou spát?*Zeptá s přimhouří oči. Pak se podívá na strážného, který jí dělá kakao.*/Ta malá zrádkyně, ani mi neřekne../Vraťte se na své místo.*Řekne mu, načež on kývne a beze slova opustí kuchyň. Otočí se na svou sestru.*Takže. *Přeměří si ji pohledem.*Ty si tady nechává dělat kakao a mě ani neřekneš? To není hezké Edy.*Řekne jako dítě a našpulí i rty. Pak se usměje, vytáhne druhý hrnek a udělá si vlastní kakao, nezapomene to pro Edy dodělat a jak ji zná, dá tam hodně šlehačky.*Jen to neříkej rodičům, jo? Nebyli by nadšení, kdyby slyšeli, že ti ještě já sám dám sladký tak pozdě.*Položí hrnek před ní a sám si sedne naproti ní. Až teď si uvědomí že má brýle. Rychle si je sundá, i když jeho sestra je musela už vidět.*

*Za doprovodu strazce se dostane do kuchyne, kde se ji dostane toto na co ma momentalne chut a to je na hrnicek kakaa s velkym kopeckem slehacky. Sedi na zidli s Olafem na kline a sleduje strazce, takze si ani nevsimne, ze nekdo dalsi prisel okupovat kuchyni, dokud se neozve zakaslani a ona na zidli poskoci leknutim a potom se podiva na sveho starsiho brasku. s brylema jej uz videla, ale vzdy ji to prijde strasne vtione.* /Vypada, jako tatka, kdyz dlouho pracuje a taky nosi brylky na pismenka./ Ahoj tati! *Popichne ho s vyprsknutim smichu a potom sleduje, jak strzce odchzo.* Pap a dekujuuu! * Krikne jeste na nej a potom se koukne na Sawyera a nad tom, jak ji rekne ze od ni nebylo hezke, ze mu neprisla rict, ze jde na kakao, sklopi hlavu a koukne na Olafovu hlavu v kline.* Kdyz.. jak jsem jako mela vedet, ze dneska zrovna jsi v pokoji a nepacujes? *Rekne urazene.* Kdyz pro tebe jdu jindy tak tam nejsi a dneska jo! Vy dospeli jste strasni! *Zaupi a zabori hlavu do Olafa a kdyz slysi, jak Sawyer dal hrnek s kakem pred ni, pomalu jeji bublinove rvare splaskavaji a ona hned vezme do ruky licku a zabori ji do kakaa a nabere si slehacku.* Jooo nic nereknu. O tom kakau ne. *Usmeje se sibalsky a da si prvni lzicku do pusy a spokojene vydechne nosem.* /Tohle je nejlesi na svete... ne az po bomboncich, cokolade, gumidacich a pendrecich./ Hrajes si na chytreho, ze nemuzses spat a nosis bryle jako tatka? Tatka je moc chytry. *Houpe nohama pod stolem tak, aby ji nespadl Olaf na zem.*

*Odkašle si, aby si získal pozornost jak toho strážného který dělákakao tak i pozornost své sestry. Když poskočí, omluvně se na ni usměje. Nechtěl ji vyděsit. Pak ale protočí očima a její popíchnutí ignoruje.*/Jak dokáže být milá tak někdy otravná./*Pak jí naoko uražně vyčte že pro něj nepřišla. Zasměje a přejde k ní, aby ji pohladil po hlavě.*Já vím, jsme hrozí a nikdy nemáme čas, viď? *Odhadne.*To sama poznáš.*Ujistí ji, pak dodělá kakao a sám si jedno také udělá. Postaví ho před Edelynne a posadí se naproti ní. Požádá ji, aby nic o kakau neříkala rodičům. Uchechte se.*Jestli máš na mysli,že jim řekneš o brýlích posluš si. Máma, Jasper i Lia to ví. Jediný táta asi ne.*Pokrčí rameny.*/Už to není takové tajemství./To, že má nkdo brýle neznamená, že je chytrý. Když dlouho pracuju a nebo prostě po dlouhém dni se mi hodně oči unaví a věci se mi rozmazávají. Proto je nosím abych dobře viděl a cestou ještě nevrazil do žádné vázy.*Usměje se a napije se kakaa.*Co je u tebe nového?*Neměl na ni moc času a chce vědět, jestli se nestalo něco důležitého.*/Je to Edelynne../*Připomene si v duchu.*/Ta považuje za důležití, že vyšel nový barbie film./

*Má chuť na něco sladkého, jako docela dost dlouhou dobu. Vlastně už tak měsíc.*/Kdy to konečně přestane? Je to otravný.. Proč já? Musela jsem hned z toho otěhotnět. Bože.. Příště si dám pozor. Tohle u nikdy víc. Jaspera asi udusím polštářem./*Navíc je jí skoro pořád špatně, ranní nevolnosti a běhá pořád na záchod, protože dvojčata považují její močový měchýř za skákací hrad. Tak jí to přijde. Na sobě má modré džíny a volné modré tričko. Vlasy si stáhla do culíku. Nechce, aby jí padaly do obličeje, až si bude připravovat palačinky, na které zase dostala chuť.*/Možná bych nějáké mohla propašovat k Jasperovi na Ošetřovnu.. Ale bude mi muset slíbit, že už nikdy nebude mít tak výkonné spermie../*Vejde do kuchyně, kde nikdo není a rovnou začne připravovat ingredience na dělání palačinek.*

*Od posledního útoku se její stav opět zhoršil. Nemůže opět pořádně spát a jíst a prakticky nonstop se jí motá hlava. Kdyby se jí někdo zeptal, kdy jedla naposledy, nevzpomněla by si. Moc dobře ale ví, že aby žila, jíst musí, a proto se vydá do palácové kuchyně. Na sobě má volnou mikinu a džíny, které jí dříve byly tak akorát a teď na ní visí. Své zrzavé vlasy si smotala do volného obyčejného drdolu, aby se jí nepletly do obličeje a tím pádem odhalují její propadlejší tváře. Moc dobře ví, že vypadá jako mrtvola, ale nedokáže s tím nic dělat. Když dojde do kuchyně, zahlédne tady Charity a pousměje se. Rychle přehlédne pohledem ingredience, které si připravila a zhodnotí, na jaký recept to vypadá.* Těhotenské chutě? *Zeptá se jí s milým úsměvem a přejde k ní. I tak je ale na úsměvu a jejích očích znát únava.* Chceš s tím pomoct? *Vyhrne si rukávy mikiny a tím se odhalí její vyhublá zápěstí.*

*Chystá ingredience na palačinky, které před těhotenstvím vůbec nejedla, ale teď je to její nejoblíbenější jídlo na světě. Zrovna vytahuj misku, když a sebou uslyší hlas který zná. Otočí se a uvidí královnu. Je z ní pořád docela nervózní, i když se věci vyjasnily, docela. Usměje se na ni a přikývne.*Jo, před tímhle jsem na sladké chuť nikdy neměla.*Řekne královně. Sama neví, jak ji oslovovat tykat či vykat. Jen se na ni trochu usmívá. Necítí se na to, aby se usmívala na plno. Pořád neví, co si myslet o tom s Arowen a Jasperem.*/Asi bych si to měla nějak ujasnit. Asi ho brzy pustí z Ošetřovny a zase budeme v komnatě spolu../*Přikývne.*Jestli chcete, budu ráda.*Ujistí ji. Vidí na ní, že je unavený a jak má vyhublá zápěstí a lehce se zamračí.*Ale klidně si jen sedněte a já to udělám. Nevypadáte moc dobře..*Řekne starostlivě.*Jak jste na tom? Jestli se tedy můžu zeptat.

*Dojde do kuchyně, kde si všimne Charity a odhadne podle ingrediencím, co připravuje. Rovnou se jí zeptá, jestli za to můžou těhotenské chutě a pak se pousměje a přikývne.* Tak to já mohla sladký i před dětma, ale v těhotenství to bylo daleko ve většim. *Uchechtne se a zeptá se jí, jestli jí s tím může pomoct. Pak se pousměje, když jí v odpovědi vyká.* Tykej mi, prosím. Pro tebe jsem normálně Brikssi. Jsi s mým synem a čekáš má vnoučata, už patříš do rodiny. *Usměje se na ní, jako kdyby to byla její dcera.* Ráda ti s tím pomůžu. A jestli ti můžu poradit, s okurkovou šťávou jsou daleko lepší. Aspoň během těhotenství. *Mrkne na ní pobaveně a pak si povzdychne. Štve jí, že neumí lhát.* Už bylo i líp. Ale ono to nějak dopadne. *Pousměje se na ní.* Jak jsi na tom ty? Jak zvládáš těhotenství? *Zajímá se. Chce jí kdyžtak nějak pomoct.*

*Řekne, že za to, jak se teď cpe palačinkami mohou těhotenské chutě, protože předtím sladké vůbec nemusela. Usměje se nad jejími slovy a když jí nabídne tykání jen lehce přikývne.*Dobře.. Brikssi.*Je docela divné pro ni říkat královně normálně jménem a tykat jí a asi si na to bude dlouho zvykat. Nečekala, že jí někdy vykat bude.*/A taky to, že mě zbouchne Jasper a bude mě milovat./*Stejně to se jí zdá docela neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že ona není podle sebe ničím zajímavá a pro něj by se určitě našel někdo lepší, jak je ona. I to jak se na ni usměje, tak nějak mateřsky je nezvyk.*Okurkovou šťávou? To nezní špatně..*Uzná.*/To musím zkusit./*Zeptá se, jak na tom je. Dělá si o ni starosti. Je na ni milá je to skvělá královna a máma Jaspera, není se čemu divit.*Doufám, že se to zlepší a bude ti brzy lépe.*Pousměje se na ni povzbudivě.*Kromě těch otravných ranních nevolností to jde. I když se už teď cítím jako balón.*Přizná a pohladí si už výraznější břicho. Pak se obrátí na palačinky.*Mohla bys prosím mezitím najít olej a pánvičku? Já zatím ušlehám těsto.*Požádá ji s úsměvem a pak začne dávat ingredience do připravené misky a pak to i šlehat.*

*Řekne Charity, aby jí tykala, protože vzhledem k tomu, že čeká její vnoučata jí přijde vykání opravdu zbytečné. A navíc si pak připadá hrozně stará. Usměje se na ní jako na vlastní dceru a pak jí poradí okurkovou šťávu.* Je to vynikající, můžem jí pak taky udělat. *Nabídne jí s milým úsměvem a pak jí řekne, jak na tom je. Nezabíhá nijak moc do detailů, protože jí nechce přidělávat starosti.* Určitě bude. *Je sice pravda, že jak doktoři, tak už i Keenan, ztrácejí naději, ale ona se rozhodně loučit nehodlá. Pak se jí zeptá, jak zvládá těhotenství.* Ráda bych tě uklidnila, že si na to zvykneš, ale bude hůř. /Zvlášť s dvojčatama./ Ale nevolnosti by měli odeznít s koncem prvního trimestru. *Usměje se na ní a pak přikývne.* Dobře. *Souhlasí a vezme si do ruky pánvičku, kterou položí na plotnu, aby se rozehřála a nalije na ní olej.* Co vůbec ty a Jasper? *Zeptá se jí. Mluvila se svým synem na ošetřovně a neodpovídal na otázky ohledně Charity nijak nadšeně jako před tím útokem. Bojí se, že se mezi nimi něco stalo.*

*Usměje se a přikývne. Představa okurkové šťávy a palačinek se jí zdá skutečně lahodná, i když kdyby byla v pořádku, asi by to neřekla. Ví, že jsou to jen ty těhotenské chutě, které se jí zdají skutečně divné. Pak se zeptá, jak je na tom ona. Dělá si o ni starosti a bude dělat nadále. Navíc sama vidí, že je zase o něco hubenější. Doufá, že to bude v pořádku a ona se bude cítit lépe. Když se jí zeptá, jak zvládá těhotenství trochu si postěžuje na ty chutě a taky na to, že si připadá, jako by místo břicha měla balón už teď.*Jo, to vím. Do konce prvního trimestru mi zbývají už jen dva týdny, takže se to snad už zlepší.*Sama zadoufá. Požádá ji, aby našla pánvičku a olej, mezitím, co ona udělá těsto. Všechno dá do misky a šlehá to, když uslyší její otázku. Potichu si povzdechne a chvilku mlčí, uvažuje co říct.*Upřímně já nevím.*Ozve se po chvíli mlčení.*Stalo se toho hodně a to jsme spolu jen tři měsíce, něco málo přes. A co všechno se událo?*Pokrčí rameny.*Podle mě si jen ubližujeme, když jsme spolu.*Před Jasperem se snaží tvářit, že bude všechno v pořádku, ale sama o tom dost pochybuje.*Když jsem zjistila, že je příbuzný s Arowen a vím, co se mezi nima všechno stalo.. *Odmlčí se.*Omlouvám se. Pro tebe samotnou to musí být hrozné. Zvlášť po tom, co se stalo na tom plese.*Omluví se, že to vůbec zmiňovala. Nechce jí připomínat nějáké hnusné vzpomínky.*Potřebuju se s tím nějak smířit, upřímně nevím, jak dlouho mi to bude trvat a jestli to někdy zvládnu. A když jsem mu to řekla, už zase chtěl utíkat.. A asi se mu ani nedivím.*Neví, jestli tomu dát ještě šanci nebo ne. Pokaždé, když si vzpomene na vše, co se stalo se přiklání k tomu, aby nedávala.*

*Řekne jí, že nevolnosti by měly s koncem prvního trimestru odejít a pak se na ní pousměje.* Určitě ano. A kdyby ne, mě občas pomohlo dát si před spaním trochu hořké čokolády. *Poradí jí a následně vezme pánvičku a rozehřeje na ní olej. Nedá jí to a musí se zeptat, jak to vypadá mezi ní a Jasperem. Zkoumavě jí pozoruje, když se chvíli nemá k odpovědi a pak přikývne a čeká, až domluví. Pozorně jí poslouchá a v hlavě se jí přehrají události z oslavy.* Neomlouvej se, v pořádku. *Pousměje se na ní.* Zeptám se tě takhle.. Ublížil ti v poslední době on? Nebo něco, co on sám zatajoval? Nebo to byly praktiky rebelů, kteří se nás snaží rozeštvat? *Nakloní hlavu mírně na stranu.* Opravdu jim chceš udělat radost? *Zeptá se jí dál.* Ale rozhodnutí je na tobě, do toho by ti asi nikdo neměl mluvit. *Uzná po chvilce a skloní pohled k pánvičce.* Jenom, jestli ti můžu poradit... Rebelové tu vždy byli a nejspíš vždy budou. A život součástí Jasperova života, života vašich dětí a i tvého rebelové bohužel budou. Zvládnout to můžeš jedině tak, že se psychicky obrníš a budete tu s Jasperem vždy pro sebe. Já si na to také zvykla, když jsem si vzala Keenana. Takže vím, jak těžké to může být. Ale také vím, že to není nemožné a že celá naše rodina je tu pro tebe. *Usměje se na ní znovu trochu mateřský úsměvem.*

*Vážně doufá, že nevolnosti odejdou už za chvíli. Konec prvních tří měsíců je už skoro tady.*Dobře, děkuju za rady.*Je jí za to vděčná. Něco četl, ale ví, že královna má více zkušeností v tomhle. Přece jen má sama čtyři děti, tedy čtyři těhotenství.*/Mně stačí tohle.. Možná po čase ještě jednou, ale to až za déle./*Je jí jasné, že po tomhle si bude dávat dost dobrý pozor, aby se to nestalo dlouho znovu. Když se jí zeptá na ni a Jaspera, povzdechne si a chvilku promýšlí, co jí na to má říct. Není si jistá, jak to totiž vyřešit a jestli jim zase dát šanci. Na její otázky jen zavrtí hlavou. To,že chtěl utéct nepočítá. Za to může i ona sama, nejspíše. Po jejích slovech chvilku mlčí. Nemá nic, co by namítla.*Máš pravdu.*Uzná.*Děkuju.*Poděkuje zase, protože jí docela otevřela oči.*/Pokud nic neudělá Jasper, nemám přece důvod blbnout.. Ale ještě udělá něco, tak končím. Definitivně./*Přejde s miskou a těstem k ní. Vezme z jednoho šuplíku i naběračku.*Chceš smažit? Nebo mám já? *Nevadí jí to, klidně je udělá, aby si Brikssi mohla sednout.*Bylo těžké zhostit se role královny?*Zeptá se zvědavě. Chce se o ní dozvědět více.*

Není za co. Klidně se zeptej na cokoli. A kdykoli. Kdyby jsi s něčím potřebovala poradit nebo něco probrat, jsem tu pro tebe a moje komnata je ti otevřená. *Usměje se na ní. Tohle myslí vážně. Ráda jí kdykoli s čímkoli pomůže. Ona sama ví, jak může být těhotenství stresující a během toho svého tu měla jen Keenanovi rodiče. Ty její zemřeli krátce po její svatbě. Pak se jí zeptá na ní a Jaspera a po její odpovědi se jí zeptá, kdo může za to, jak to mezi nimi teď je. Jestli sám Jasper nebo rebelové. Hned ale uzná, že to rozhodnutí, jestli s Jasperem být nebo ne je na ní* Nemusíš mi děkovat, Charity. *Usměje se a pak se koukne na těsto v misce.* Ty můžeš smažit a já mezitím připravím okurkovou šťávu, co ty na to? *Mrkne na ní.

*Poděkuje jí za rady. Je ráda, že se o tom má s kým bavit. Jasně, má i Jaspera, ale ten osobně asi nemá zkušenosti s těhotenstvím, chutěma a podobně. Pochybuje, že někdy byl těhotný. Už jen z hlediska biologie to nebude moc pravděpodobné. Na její nabídku s vděčným úsměvem přikývne. Pravděpodobně toho několikrát využije. Když se jí zeptá na Jaspera, řekne jí, jak to mezi nimi je a ona si není jistá, jestli jim ještě dát šanci. Ale díky tomu, co řekne a o čem ví, že je to pravda rozhodne se, že ano. Přece Jasper to nevěděl. Nelíbí se jí představa, že by měla být příbuzná s Arowen, ale nemusí se přece hned brát ne? Mohou spolu být jen tak a vzít se tak za pět deset let. Stejně se moc na vdávání necítí. Ještě jednou jí poděkuje a potřese hlavou.*Musím. Máš pravdu a pomohla jsi mit o uvědomit si. Než bych si to uvědomila sama, kdo ví, co za blbost bych ještě udělala.*Uchechtne se. Pak se zeptá, jestli má smažit ona, nebo si to na starost veze Brikssi.*Dobře.*Řekne a dá se do smažení palačinek. Po chvilce už první odkládá na připravený talířek.*Myslíš, že mi projde to, propašování palačinek na Ošetřovnu?*Ráda by je přinesla i Jasperovi. Aspoň pár.*

Ráda ti kdykoliv pomůžu. Přeci jen na zachraňování někoho od dělání blbostí jsem odborník vzhledem k tomu, že jak můj manžel, tak moje děti v sobě mají krev Schreave. Ale opravdu mi za to nemusíš děkovat. Není to nic zas tak velkýho. *Potřese hlavou a usměje se na ní. Pak jí navrhne, aby ona smažila palačinky a že mezitím připraví okurkovou šťávu. Vydá se rovnou pro džbánek, okurku a další ingredience a pak se zasměje.* Když budeš opatrná a dáš si pozor na vrchní sestru, tak určitě. A Jasper bude nadšenej. Furt si stěžuje na jídlo na ošetřovně. *Zasměje se a po její další otázce se na chvilku zamyslí.* Lehké to rozhodně nebylo. I po vládě Lukase a Dahlie bylo plno lidí, co mě odsuzovalo kvůli vzhledu. Ale měla jsem po boku skvělého muže, který mě podporoval a dokázal mě vyslechnout a uměl v tom aspoň trochu chodit. A podporu i jeho rodičů. Dalo se to zvládnout, ale lehké to nebylo. A asi ani nikdy nebude. /I když královnou už nebudu dlouho./ *Proběhne jí hlavou, když si vzpomene, co plánuje Keenan oznámit na dnešní akci.* Ze začátku jsem si často říkala, jestli mi někdy bude připadat, že jsem Keenanovi rovnocenná. Pocházela jsem z hodně rozdílných poměrů a své první Vánoce se stromečkem a dárky jsem oslavila až tady krátce po svatbě s ním. Ale dá se zvyknout na všechno. Zvlášť když tě k tomu motivuje láska. *Usměje se na ní.* Takže se vůbec nemusíš bát toho, jak bude vypadat tvoje budoucnost s Jasperem. *Povzbudí jí.*

*Přikývne, stejně jí bude dále děkovat, ale to už neřekne, nechce se s ní dohadovat.*Upřímně.. tě obdivuju. *Řekne upřímně.*Být královna a ještě mít kolem sebe takový tvrdohlavce, jako je Sawyer, Jasper a Lia.. *Usměje se.*Nechápu, jak jsi to mohla zvládnout./Já pochybuju, že zvládnu dvě děti../*Pak začne smažit palačinky a pokládat je na bílý připravený talíř. Zeptá se jí, jestli by jí prošlo propašování palačinek na ošetřovnu. Zasměje se.*Ano. Spíše si stěžuje na ošetřovnu celkově. Říká jí mučírna a nechce pochopit, že se tam snaží pomoci.*Pousměje se při vzpomínce, jak se o tom spolu dohadují. Zeptá se jí, jestli bylo těžké stát se královnou, je zvědavá, jak to zvládala, to všechno. Musí to být velký stres.*Nechápu, jak někdo může někoho posuzovat podle vzhledu. Je to hloupost. A zvlášť u tebe, jsi skvělá královna.*Řekne upřímně, co si myslí. Poslouchá ji pozorně i nadále. Pak potřese hlavou.*Taky si tak připadám. Že mu nejsem rovnocenná.. To byl vlastně důvod, proč mě požádal poprvé o ruku.. To bylo na nový rok, ještě po půlnoci přišel ke mě do komnaty, abychom si promluvili, to jsem si říkala, že spolu být nemáme, kvůli tomu, co řekl král. Tak abych si připadala na stejné úrovni mě požádal o ruku.. Odmítla jsem a pak jsem se dozvěděla, že mě ze začátku bral jen jako hru..*Vzpomene si na to, jaký byl začátek jejich vztahu.*Ale. to je už jedno.*Vydechne. Vytáhne ještě nutelu a marmelády, které najde, lesní směs a jahodou. Najde i mazací nože a další talíře, na které budou dávat palačinky.*S čím je má Jasper nejraději?*Zeptá se po chvíli.*

*Jemně se pousměje, když slyší, jak jí obdivuje a pak se zasměje.* Hodně práce obstaral Keenan jako král. A s dětmi... u těch hodně pomáhá to, že je miluješ. *Pokrčí letmo ramenem.* To poznáš sama, až se ti prckové narodí. *Usměje se na ní a pak jí řekne, že Jasper bude za palačinky jedině rád.* Takový byl už od mala. Mučírna jí začal říkat, když si v deseti zlomil nohu po pádu z koně. Musel tam pak docházet na rehabilitace a to bylo snad ještě horší, než když tam ležel. *Uchechtne se a potřese nad tou vzpomínkou hlavou.* Děkuju. A takový lidi vždy byli a vždy budou. S tím nikdo nic nenadělá. *Usměje se na ní, už se s tím smířila a pak poslouchá její další slova. O tomhle ona nikdy netušila. Přejde k ní a dá jí ruku na rameno, které jemně stiskne.* Charity, to, že někdo titul má a jiný ne, nestanovuje cenu toho člověka. A už jenom to, co všechno jsi Jasperovi dokázala odpustit a jak hodně ho dokážeš milovat z tebe dělá člověka, který svojí cenou přesahuje strašně moc lidí. To totiž cenu člověka stanovuje. Jeho vlastnosti. *Pousměje se na ní povzbudivě.* A já si po boku mého syna neumím představit nikoho lepšího. *To, co jí říká myslí naprosto upřímně. Nikdy neuměla lhát a i kdyby uměla, teď by toho rozhodně nevyužila. Pak už nalije hotovou šťávu do džbánku.* S Nutelou. *Odpoví jí a džbánek položí vedle talíře s palačinkami.* A tady máš ty. *Mrkne na ní.*

*Řekne, že ji obdivuje. Je to pravda. Nedokáže si představit, jak silné musí mít Brikssi nervy. S úsměvem přikývne.*Ale i tak.. musely to být nervy.*Řekne jí.*/Hlavně výchova těch dvou synů, kteří jsou jeden lepší, jak druhý../Těším se, až tu budou.*Pohladí si břicho.*Ale mám i trochu strach, ale to k tomu asi patří./Ale snad to budeš už v pohodě../*Pak řekne, jak nazývá Jasper Ošetřovnu a zasměje se.*To věřím. Zvlášť, kdy vím, jak je tvrdohlavý divím se, že jste ho tam nějak dotáhli.*Řekne s úsměvem. Když se dozví, že ji lid prvně odsuzoval kvůli vzhledu, nechápe to. Navíc ona je skvělá královna.*To je asi pravda.. Lidi se jen tam nezmění.*Uzná.*Mimochodem, takhle nová barva ti moc sluší. Jako by jsi tak nějak ožila. I když to taky byl šok. Prvně jsme si říkala, kdo to u těch trůnů je.*Přizná. Pak řekne, jak ji vlastně Jasper požádal poprvé o ruku. A že si taky prvně připadala méněcenná a že se k němu kvůli tomu nehodí.Když k ní přejde a dá jí ruku na rameno, podívá se na ni. Tohle jen tak nikdo nedělá, nezná ani moc mateřskou lásku a docela nechápe, proč je k ní tak královna milá. Pousměje se a přikývne.*Miluju ho, strašně moc a nedovedu si život bez něj představit, i když mě někdy svými kousky přivádí k šílenství.*Řekne a na konci se jí rty zvlní do pobaveného úsměvu. Přikývne. Je jí vděčná, že tohle říká. Zeptá se, s čím má nejraději palačinky Jasper, protože na tohle se jej ještě nezeptala. Pak pár namaže nutelou.*/To máme společné./*Podívá se na džbánek a vezme si jej a dá si jednu palačinku.*Hmm. To je skvělý.*Řekne s velkým úsměvem, když palačinku dojí.*Těhotenský chutě jsou vážně zvláštní.. Normálnímu člověku by to asi skvělý nepřišlo.*Pak se zamyslí.*Bylo by moc špatné si z Jaspera trochu vystřelit a dát mu tam jednu tuhle?*Zeptá se jí s nadzvednutým obočím. Zároveň k ní přisune talířek, aby si taky mohla namazat několik palačinek.*

To ano, ale nic nemožného to nebylo. *Ona v tom nevidí něco neskutečného nebo hodného obdivu. Pak se na ní usměje.* Jo, to patří, Každý ho měl. I já. Ale máš okolo sebe plno lidí, kteří jsou připravení ti pomoci. Já ohledně těhotenství a starání se o děti a jsem si jistá, že Jasper ti bude takovou psychickou podporou, jakou potřebuješ. *Je přesvědčená, že Jasper jí bude pomáhat jak jen bude moct.* Nakonec jsme vždycky stačili my s Keenanem, ale občas se to neobešlo bez výhrůžek, že na něj zavoláme stráže a ti ho tam odvedou v poutech. *Zasměje se a pak se na ní pousměje.* Děkuju. A jo, šok to byl. Keenan si na to zvykal dva týdny. Po těch letech jsem potřebovala změnu. *Pokrčí ramenem a pak si poslechne, jak jí Jasper požádal o ruku.* /Podruhý mu to snad vyjde./ *Proběhne jí hlavou, protože chce, aby spolu byli šťastní a je zastáncem toho, aby se děti rodily do úplné rodiny. Pak jí povzbudivě stiskne rameno a řekne jí upřímně, podle čeho se měří hodnota člověka a že ona je rozhodně člověk velké hodnoty. Už jí bere jako součást rodiny a jako k rodině se k ní také chová.* To chápu. A věř mi, že mě taky občas Keenan přivádí k šílenství. I když Jasper ho asi překonal. *Uzná nakonec a pak jí řekne, že má Jasper radši palačinky s nutelou a podá jí džbánek s okurkovou šťávou.* Jsem ráda, že ti to chutná. *Usměje se na ní a pak se zasměje.* To asi ne. Ale to k těhotenství prostě patří. *Po její otázce sjede pohledem k palačinkám a pak se smíchem potřese hlavou.* Do toho. Aspoň mu to ten pobyt tam trochu oživí. *Mrkne na ní a pak si vezme jeden nůž a sama si namaže jednu palačinku marmeládou. Neví jistě, jestli dokáže sníst i tu jednu.*

*Přikývne. Věří, že to muselo být těžké a obdivuje ji, že to zvládla. Pak se jí svěří, že má i docela strach z toho všeho. Jak zvládne těhotenství, porod a pak ještě výchovu dětí.. Je jí jen sedmnáct.. Teda příští týden už osmnáct, ale i tak.*Jo, věřím že ano. Ale spíše mám strach, aby neblbnul a nebalil mě do bublinkové folie. *usměje se nad tou představou. Ví, že Jasper dokáže být až přehnaně ochranářský.*S ním jste se určitě nenudili.*Usměje se při té představě, jak malého Jaspera vedou v poutech na rehabilitace.*/Tohle před ním někdy zmíním../*Pochválí jí i novou barvu vlasů. Docela ji to překvapilo a určitě nejen ji.*Asi se není čemu divit, když tě znal pořád takhle a pak najednou tahle velká změna ještě bez upozornění.*I ona byla v šoku a co teprve král. Pak jí řekne, jak ji Jasper požádal o ruku a upřímně se děsí chvíle, pokud to zkusí někdy zase. Jak by to asi mělo vypadat. Když jí Brikssi povzbudivě stiskne rameno, vděčně se na ni usměje. Je ráda, že to říká, cítí se po jejích slovech lépe. Docela smutný fakt ale je, že ona byla vychovávána, aby si myslela, že bez titulu jste nicka, takže si pořád připadá tak nějak zvláštně mezi královskou rodinou. Pak si natře jednu palačinky tou okurkovou štávou a musí říct, že je to vážně skvělé. Přikývne a zeptá se, jestli by bylo vážně hnusné, kdyby Jasperovi namazala jednu z těch palačinek tímhle. Po její odpovědi se ještě více usměj se a ještě jednu palačinku teda vezme a pak na ni dá tu šťávu a přidá ji k ostatním, které jsou pro Jaspera.*

No... Nedivila bych se tomu. *Zasměje se.* Je po svém otci. *Zhodnotí nakonec, protože Keenan byl a stále je opravdu hodně starostlivý co se jí týče.* To opravdu ne. *Přikývne.* A ty se nudit taky nebudeš. *Pousměje se na ní. Nechce jí dělat nějaké iluze, tohle je prostě pravda. Ale na druhou stranu... s jakým chlapem se ženská nudí, že? Pak se začnou bavit o její změně barvy vlasů.* Jo, to je pravda. Přemýšlela jsem o tom, že bych mu to řekla, ale nechtěla jsem, aby mi to vymluvil. *Usměje se a pak jí řekne, jak se hodnotí člověk a podá jí okurkovou šťávu. Nakonec souhlasí s tím, aby Jasperovi zpříjemnila pobyt na ošetřovně jednou okurkovou palačinkou a pak pobaveně sleduje, jak jí maže a dává na talíř k ostatním.* Nechceš tam rovnou dát nějak kameru a natočit jeho reakci? *Zeptá se jí se smíchem a sama si jednu palačinku namaže marmeládou. Trochu váhavě se do ní zakousne a postupně se prokouše až k jejímu konci, což pokládá za úspěch.* Radši už půjdu. Motá se mi hlava, tak si radši jdu lehnout. Nebo chceš pomoct s úklidem? *Zeptá se Charity.*

*Zasměje se. Fakt se jí nechce chodit po paláci zabalená v bublinkové folii. Přikývne. Ví, že se nudit nebude, rozhodně ne s dvojčatama a Jasperem. Přemýšlí, koho bude těžší vychovávat, protože i s Jasperem je občas vážně práce a ona má co dělat, aby se z něj nezbláznila. Pak jí pochválí vlasy, i když to jak pro ni tak určitě pro ostatní byl šok.*/Taky bych se mohla nabarvit.. Která barva by Jaspera nejvíce šokovala? Zelenou hlavu nechci.. růžovou taky ne. Modrá nezní špatně.. třeba nějáká tmavě modrá./*Jakmile sní palačinku s okurkovou šťávou napadne ji menší vtípek na Jaspera a se souhlasem Brikssi i jemu namaže jednu tuhle.*Myslím, že to by nebylo zrovna nenápadné.*Zasměje se.*Ale pak ti jeho reakci klidně řeknu. Určitě bude stát za to.*Už se těší, až ho tak uvidí. Zavrtí hlavou.*To je v pořádku, zvládnu to sama.*Ujistí ji.*Tak zase někdy rozloučí se s ní a pak sama dá všechno nádobí do myčky a protože zbylo ještě pár palačinek, asi dvě, dá si je s okurkovou šťávou, protože jí to vážně chutnalo, a poté už jen schová nádobí a vydá se směrem an Ošetřovnu za Jasperem, aby mu dala ochutnat palačinky a jednu speciální.*

*Souhlasí s tím, aby si z Jaspera vystřelila a pak přikývne.* Dobře, to jsem zvědavá. *Zasměje se a pak sní jednu palačinku a zeptá se jí, jestli chce pomoct s úklidem.* Dobře, děkuju. *Usměje se na ní.* Měj se. A kdyby cokoliv, jsem tu pro tebe, ano? *Usměje se na ní znovu tím mateřským úsměvem a pak se vydá z kuchyně a jde rovnou do komnaty, kde si lehne a během chvilky usne, protože se jí motá dost hlava a je i celkově dost unavená. I ta chvíle v kuchyni jí dost vyčerpala.*

*Má na něco chuť, ale neví na co a to ji štve.*/Ty děti jsou taky nerozhodný, to je hrůza.. Jako by jedno dvojče chtělo zase palačinky a druhé spíše něco slanýho. Nějakej kompromis ať udělají./*Na sobě má modré džíny a šedé tričko. Vlasy má stáhnuté do culíku a na prsteníčku levé ruky prsten od Jaspera. Už jen při pohledu na něj se musí zamilovaně usmát.*/Bych mohla něco udělat a donést to i jemu, aby ochutnal../*Napadne ji. Samozřejmě se objeví i ta myšlenky, že mu zase dá nic moc dobrýho, ale dneska se jí ani moc nechce ho trápit. Přijde do kuchyně, kde je zatím sama, vezme kuchařku o které ví že je tu a začne jí listovat. Nechce nic těžkého, takže se dívá spíše po jednodušších receptech.*