Kuchyně paláce

Nevěřim. *Zazubí se na Skyden, když mu řekne, že by bez sexu vydržela. Důkazem opaku je už jenom to, že je těhotná a nezná otce dítěte. Pak začne připravovat špagety a povzdychne si, když odejde Daesyn. Podá Sky její porci a sám se pustí do tý svojí. Po chvíli ho ale to ticho začne štvát, takže upustí příbor s cinknutím do talíře a podívá se na Sky.* Nedělej si z ní hlavu. Je citlivá. Bude v pohodě. Příště vás necham. *Řekne jí.* Vem si to do komnaty, třeba budeš mít chuť v noci. Půjdeme? *Zeptá se jí.*

Nejsem ty, brouku. *Mrkne na něj a stále si stojí za tím, že by to bez sexu vydržela. A to že v soběnosí dítě a neví koho je detail, protože tím, že se vyspala s Coreym, chtěla naštvat Ashera. Poté si sedne k jídlu, ale spíš místo toho aby jedla, ze špaget dělána talíři uzel tím, jak je přehazuje a snaží se nebrečet. Když uslyší cinknutí, polekaně zvedne pohled na Ashera.* Nedělám si hlavu z toho. Dělám si hlavu z toho, že jsem příšerna matka, kamarádka a ani vařit neumím. *Povzdechne si a po jeho slovech přikývne a špagety si zabalí a natáhne se i po zabaleném dortu. Pak zvedne pohled k Asherovi.* Máš mě rád? *Zamumlá sotva slyšitelně. Nesnáší se za tu náladovost, ale i tak ví, že neuslyší to, co by si přála.* Jdeme. *Řekne radši místo toho, zvedne se i s jídlem a přejde ke dveřím, kde počká na Ashera.*

To sice ne, ale stejně to bez sexu nevydržíš. *Uchechtne se a pak začne jíst svou porci. Po chvíli má ale dost toho ticha a jejího nimrání se v jídle, takže upustí příbor a je rád, že jí ten rámus aspoň probral z toho transu.* Jak můžeš vědět, že jsi příšerná matka, když to dítě ještě ani neni na světě? Momentálně ho živíš tim, že dýcháš, jíš a spíš a pokud sníš tuhle večeři, tak to zvládneš na výbornou. Je zbytečný se stresovat teď tím, co bude za osm měsíců. Kamarádka jsi taky skvělá, Daesyn odešla kvůli mě a jako kuchařka ujdeš. Nikdo není ve všem dokonalý a od vaření máš mě nebo personál tady. Navíc toho spoustu zvládneš sama, tak se přestaň užírat kravinama, babe. *Řekne jí vážným hlasem, protože to myslí vážně a pak jí řekne, ať si to jídlo vezme s sebou do komnaty, kde ho může sníst. Akorát odnáší svůj talíř do dřezu, když zaslechne její otázku. Ztuhne a po chvilce se k ní otočí. Nestihne se ani nadechnout k odpovědi a ona už ho předběhne a otočí se k odchodu. Rychle odloží svůj talíř, doběhne jí a chytne jí za ruku.* Jasně, že tě mám rád. Nemůžu ti říct, že tě miluju a myslet to vážně, i kdybys to chtěla slyšet, ale nejsi mi lhostejná, jasný? To bych s tebou už dávno nebyl. S nikým jsem nikdy nebyl takhle dlouho. A ty možná nosíš právě teď v sobě kus mě ještě ke všemu. Není mi lhostejný ani jeden z vás, Sky. *Pohladí jí jemně po tváři a stiskne jí ruku.* Jdeme do komnaty. Potřebuješ spánek. *Pousměje se na ní a vydá se s ní k jejich společné komnatě.*

Vydržím, vsadíš se? *Uchechtne se a pak se začne přehrabovat v jídle a ze špaget dělat uzle a nereaguje do té doby, než se lekne cinknu příboru o talíř.* Vždyť mu nedokážu zajistit ani to, aby bylo v bezpečí, vzhledem k tomu, že nejyem asi dost silnána to, abych měla normální průběh těhotenství. *Pokrčí slabě rameny a povzdechne si. Slabě se na nejz usměje a přikývne, načež mu položí jednu otázku a hned se už chce vydat do komnatu, ale to ji on nedovolí.* Já vím jen... Třeba tam venku je někdo, koho bys vážně mohl milovat. A to mě děsí, protože víš, že ja tebe miluju a pořádse bojím toho, že o tebe přijdu už jen kvůli tomu, jaká jsem pitomá kráva. *Zamumlá, přičemž si u toho položí ruku na břicho.* Ještě čtyři týdny a dozvíme se jestli tam nosím kus tebe. *Řekne si spíše pro sebe, ale i tak to může slyšet. Poté zase přikývne a vydá se s ním do komnaty, i když je stále duchem nepřítomná, jak se snaží nemyslet na ty hovadiny v její hlavě.*

*Začala jí opět klasicky honit mlsná a protože Cassius se ještě do komnaty nevrátil, tak usuzuje, že má dneska víc práce a nechce ho otravovat. Rozhodne se, že si něco zvládne připravit sama. Na sobě má uż těhotenské legíny, protože svoje kalhoty už neobleče a Cassiusovi ukradla jedno tričko. Ty její už jí jsou díky bříšku krátké a těsné. V kuchyni dojde ke spíži, tu otevře a nějakou dobu do ní jenom kouká a rozhoduje se, co si dá. Nakonec se natáhne po sklenici s Nutellou a pytlíku piškotů. Ještě si vezme lžičku a začne likvidovat jak Nutellu, tak k tomu i piškoty. Postupně ale od piškotů upustí a soustředí se spíše na Nutellu, od které má postupně zadělanou pusu i prsty.*

*Dneska toho měl více na práci, takže se s Angel ještě neviděl. Až teď všechno dodělal a první co udělá je, že zamíří do kuchyně. Chce jí vzít něco k jídlu, protože hádá, že to ocení. Na sobě má obyčejné černé džíny a šedou mikinu. Když vejde do kuchyně a uvidí tam svou snoubenku sedět u stolu, usměje se.*Ahoj lásko. *Pozdraví jí a přejde k ní blíže, pobaveně se usměje, když vidí jak má pusu od čokolády. Podá jí kapesník, aby se utřela.*Jsi sladká i bez toho. *Když má utřenou pusu, políbí jí a sedne si vedle ní.*Chtěl jsem ti zase něco připravit a jít za tebou. Promiň, že mám takový zpoždění, měl jsem o něco více práce. *Omluvně se na ni usměje.*Jak ses měla? A co miminko, všechno v pořádku? *Položí jí jednu ruku na břicho, které je už dost viditelné a láskyplně ji po něm pohladí.*

*V kuchyni si po delším rozmýšlení vezme Nutellu s piškoty, ale nakonec skončí u vyjídání samotné Nutelly, kterou si v posledních týdnech dost oblíbila a stala se na ní prakticky závislá. Během chvíle se v kuchyni objeví i její snoubenec, na kterého se usměje.* Ahoj. *Pozdraví ho a nejdřív jen zmateně nakrčí obočí, když vidí ten kapesník, ale pak jí to dojde. Ona nikdy neuměla jíst Nutellu, aniž by se u toho celá nezamazala, takže ho jen s vděčným úsměvem přijme a udělá ze sebe opět člověka.* To možná jo, ale stejně se to asi nikdy nenaučim jíst jako dospělá. *Poznamená se smíchem a pak mu oplatí polibek.* To vůbec nevadí, neomlouvej se. Nechtěla jsem tě otravovat a měla jsem na něco chuť, tak jsem se sem vydala. *Pokrčí rameny.* Jestli jsi měl hodně práce, klidně jsi mohl říct, pomohla bych ti. *Nabídne mu svou pomoct jako už milionkrát předtím a pak položí ruku na svém bříšku přes tu jeho a usměje se.* Už jenom devět dnů a budu v druhém trimestru. Hrozně to utíká. *Potřese nad tím hlavou.* Jinak to, všechno v pohodě. Naštěstí se ještě vejdu aspoň do tvýho oblečení. Až neoblíknu ani tvoje triko, bude to horší. *Uchechtne se a zadívá se na své vypouklé bříško. Už se na toho tvorečka hrozně moc těší.*

*Hned co dodělá práci zamíří od kuchyně. Tam chodí vždycky předtím, než se vydá ke své snoubence, protože ji rád překvapuje různými jídly, které sám uvařil. Sice to není nic světoborného, ale povětšinou jednoduché recepty, snaží se a je rád, když vidí, že ji to potěší. Teď tam dojde a přímo Angel ji tam najde, což mu vykouzlí úsměv na tváři a ještě větší, když vidí, jak je umazaná od nutelly. Sice mu to přijde dost roztomilé, stejně jí podá kapesník, aby se mohla utřít. */Nebo jsem jí to možná mohl nechat.. Kdyby takhle šla po chodbě, až půjdeme do komnaty, byla by sranda jak by se divila, proč na ni všichni tak zírají./ U nutelly se snad ani nejde nezamazat. *Uchechtne se. Políbí jí na rty, které jsou teď ještě sladší než obvykle, právě díky nutelle.*Nikdy neotravuješ. Kdyby se něco stalo, kdykoliv přijď. *Ona je pro něj na první místě. Možná by pro něj jako pro budoucího krále měla vést hlavně práce a povinnosti.. Ať se bude snažit jakkoliv, jen aby by mohl být s Angel, kdyby se něco dělo, klidně by se na práci vykašlal.* Já vím, že bys mi pomohla, ale musíš hlavně odpočívat.*Stejně tolikrát jak mu ona řekla, že by mu s prací pomohla, tolikrát on odpověděl, že chce aby odpočívala.*To ano. Skoro za půl roku tu už bude ten prcek s námi. Pohladí jí po bříšku.*Já si říkal, že je mi to tričko povědomé! *Zasměje se.* Ty jedna zlodějko .*Sjede ji pobaveným pohledem. * Ale sluší ti více jak mě. A neboj, kdykoliv si budeš chtít vzít něco ode mě, můžeš. *Nevadí mu to, právě naopak. Krásně to pak po ní voní a on si mikinu, kterou na sobě měla předtím ona ještě jednou oblékne, jen kvůli té vůni, která z ní jde.*

Jo, to máš pravdu. *Přikývne. Tohle je jedna z mála věcí, ve kterých s ním bez výhrad souhlasí.* Kdyby se něco dělo, tak přijdu, neboj. Ale moje chutě nejsou nic závažnýho, kvůli čemu bych tě měla rušit a spouštět tvůj vnitřní alarm. Vim, jak dokážeš vyšilovat. *Pokrčí rameny a u toho se na něj zamilovaně a nevinně usměje.* Cassi... *Zaúpí a protočí očima, protože tuhle konverzaci sice už vedli tisíckrát, ale očividně je čeká ještě minimálně jednou.* Spousta ženských normálně pracuje klidně do devátýho měsíce, pokud nemají rizikový těhotenství a to já nemám. Po tom útoku jsem v pořádku a cítím se dobře. Navíc i pohyb všude doporučují. Vlastně neni ani dobrý, když bych jenom ležela celý dny v posteli nebo kempovala v komnatě. *Má v mobilu hned několik aplikací, které se týkají těhotenství a v otázce pohybu se všechny doslova shodují. Takže rovnou i mobil vytáhne a jednu z nich mu přímo i ukáže na stránce věnující se právě pohybu.* Sám se o tom přesvědč. Psali to doktoři. *Pokrčí rameny a nechá ho, aby se na to sám podíval.* Je to šílený. Vždyť já ani nevim, jak bych ho měla držet a tak. Teď vlastně nemusim nic dělat. Prostě jenom piju, jim a dýchám a ono je soběstačný, ale pak se o něj vážně budeme muset starat. *Dost jí to děsí a čím déle je těhotná, tím jí to děsí víc, protože už to není něco ve vzdálené budoucnosti, ale blíží se to a s jejím rostoucím bříškem se jí to všechno dá daleko více skutečnější, než ještě před pár týdny. Když pak Cassiusovi dojde, čí tričko na sobě má, nevinně se na něj zaculí a zamrká.* Promiň, do svých se už nevejdu. Buď jsou mi hrozně těsný a nebo krátký a kouká mi z nich břicho. *Řekne s omluvným úsměvem a u toho si bříško pohladí. Zatím se dostala jenom k tomu pořídit si těhotenský kalhoty, ale musí se podívat po víc oblečení, aby nemusela věčně vykrádat jenom jeho šatník.* Děkuju. *Zazubí se na něj. Miluje, jak z jeho oblečení jde cítit jeho vůně, takže se cítí, jako kdyby ho měla vždycky u sebe.* Nechceš mi něco uvařit? *Zamrká na něj prosebně, protože má pořád na něco chuť a zároveň by její žaludek asi uvítal nějakou pořádnou normální večeři.*

*Uchechtne se.*A divíš se mi? Ty a to dítě jste pro mě to nejdůležitější v mém životě. Je normální, že se o vás bojím. *Pokrčí s úsměvem rameny.* Dobře, dobře, příště ti pár papírů dám, ano? *Řekne to proto, aby se o tom dále nedohadovali. Jistě, že se i nadále bude smažit většinu práce udělat sám bez její pomoci, aby ji nechal v klidu.* No, klidně můžeš být se mnou v komnatě, ale nepracovat, ale třeba jen chodit v kolečkách. *Přednese jí podle něj dokonalý nápad. Byli by spolu, což by ho potěšilo, ale nepracovala by. Hádá, že se jí to ale tolik líbit nebude. Podívá se na její moibl.* No jo.. Tak spolu můžeme třeba vždycky na večer chodit na procházky po zahradách. *Zkusí zase tohle. Do města se mu moc nechce, kvůli rebelům. Nechce, aby Angel ještě něco udělali. Snažil by se ji zachránit, kdyby na to přišlo, ale kdyby tam byli jen oni dva a deset rebelům se zbraněma.. Neměli by moc velkou šanci.* Neboj, budeme v tom spolu a zvládneme to. V Polsku bude moje máma, která se už moc těší až nám bude moct pomáhat a tvým rodičům určitě budeme moci kdykoliv zavolat. A jak jsem ti už řekl, kdykoliv taky budou moci přijet. Klidně hned jak se to malý narodí. *Usměje se na ni a pohladí jí po tváři.* Budeš skvělá máma a nemáš se čeho bát.* Pak ji nazve zlodějkou a řekne, že to tričko mu bylo povědomý. * V pořádku. Klidně si z mé skříně vezmi cokoliv. Hned jak mi to vrátíš, vezmu si to po tobě zase já, až moc hezky to po tobě voní na to, abych to hned dal vyprat. *Uchechtne se.* A copak by si moje princezna přála?

Nedivím se, ale zároveň vlastně trochu i jo. Pořád si ještě zvykám, že tohle všechno není sen a že to tak zůstane. *Pokrčí rameny. Takhle to totiž doopravdy je. Potom, co se setkala se svým původním snoubencem nějakou naději na šťastnou budoucnost ztratila, ale teď je tu Cassius a je až neuvěřitelné, jaký opak Coreyho je. Pořád ještě si zvyká na to, že to Cassius myslí vážně a že si ho nevysnila.* Dobře. *Usměje se potěšeně, když její argumenty zaberou a on jí slíbí aspoň část práce. Rozhodně se ale nehodlá spokojit s jedním papírem jenom proto, že je on děsně tvrdohlavý. Když pak slyší o chození do kolečka probodne ho nesouhlasným pohledem a jenom lehce povytáhne obočí v tiché otázce, jestli to doopravdy myslí vážně.* Ani náhodou. Odmítám chodit dokola jako cvičená opice. *Ušklíbne se nad tou představou.* Ty procházky zní krásně. Ale nechci tě tim nějak moc zatěžovat. Večer jsi unavený z práce, ještě vaříš pro mě a tak.. Nechci ti na seznam povinností a starostí přidávat další položku. *Už tak si občas vyčítá, že potom, co se musel takhle narychlo naučit být korunním princem a dělat tuhle práci ho ještě zatěžuje svýma chutěma.* Jo, já vím. Na tvojí mámu se hrozně moc těším a ta moje pomáhá i teď mě. Ale s mámou máme termíny podobně, takže pochybuju, že se jim bude chtít s novorozencem někam letět, budou toho mít hodně. A přeci jenom to dítě bude naše, těžko ho můžeme hodit tvojí mámě a utéct, my ho budeme muset vychovat. *Pronese pobaveně, i když část jejího já, která je z toho všeho příšerně vyděšená chce udělat přesně tohle. Dát miminko nějakému zkušenému příbuznému a vyzvednout si ho, až se o sebe bude umět jakž takž postarat samo.* Je spousta věcí, kterých se bojim a který můžu pokazit. Nikdy jsem žádný miminko neměla ani v ruce. Maximálně jako malá panenky a těm jsem většinou omylem během hraní urvala hlavy. *Přizná se strachem v očích a jenom doufá, že takhle to nedopadne i s jejich dítětem. I když je to možná dost přehnaná představa způsobená jejími bláznivými hormony.* Ale já to nosim taky proto, že to voní po tobě. To si rovnou můžeme takhle předávat dvě trička nebo mikiny a víc toho nepotřebujeme. *Zasměje se.* Já vlastně ani nevím. Udělej na co máš chuť nebo náladu ty a já se nechám překvapit. *Zazubí se na něj.*

*Pousměje se na ni.* Miluju tě Ang. A vždycky budu Stejně tak i toho prcka. A nikdy vás neopustím, slibuju. *Znovu ji políbí.* Konec konců, to že se mnou ztvrdneš už navěky si docela brzy slíbíme i v kostele. *Zazubí se na ní. Pak jí tedy slíbí, že příště až bude mít moc práce řekne jí a pár papírů jí dá. Stejně jich bude maximálně pět, protože vážně nechce, aby se přepínala. Když to zvládá sám, proč by měla? Navrhne, že u něj v komnatě klidně můžeš pochodovat dokolečka. Aby teda nějaký pohyb, který tolik chce měla.* Nebylo by to dokola. Ten pokoj má tvar obdélníku a posteli, skříním a tak se budeš vyhýbat, takže tak. *Zkusí to nějak zakecat.*Lásko, nezatěžuješ mě tím. Já s tebou chci trávit co nejvíce času a když ti procházky pomohou, rád s tebou na ně budu chodit. Můžeme se společně třeba najíst, pak jít na procházku a následně zase do komnaty, kde budeme odpočívat. To, že se projdeme v zahradách mě neztrhá. Něco vydržím, věř mi. *Usměje se na ni.* Tak až třeba tvůj sourozenec povyroste, hned jak to bude prostě možné, budou v Polsku vítáni. A to, že to dítě nehodíme na krk mojí mámě a nezdrhneme, je mi jasné.*Uchechtne se.*I když by se možná ani tolik nezlobila. Moc se na něj už těší. *Jen doufá, že až se objeví v Polsku nenajdou už zařízený pokojík a tak tisíc oblečků pro miminko.* V Polsku taky určitě začneme navštěvovat ten předporodní kurz. Prý ti tam řeknou i věci na který se připravit po porodu. Takže budeme už nějak připravení a vědět, co zhruba tak dělat. Zvládneme to. Pár těch prvních týdnů to bude největší makačka, ale pak se vše postupně naučíme. *Zasměje se.* Jak jsi řekla, byla jsi malá. Teď už by jsi to neudělala. A urvat hlavu dítěti je taky o mnoho těžší jak panence. /Teda snad.. Jinak se na to dítě budu jen bát podívat./ *Uchechtne se.*Jo to máš asi pravdu. *Přikývne. Miluje nošení věcí, které na sobě měla předtím ona, protože to po ní krásně voní.* Dobře, jak chceš.. *Stoupne si a vydá se k lednici odkud vezme maso které nakrájí. Taktéž nakrájí cibuli, česnek, mrkev a celer. Zeleninu poté hodí na pánev a opeče ji. Následně přidá i maso. Přidá k tomu ještě rajčata, petrželku a cukr. Mezitím dodělá špagety a následně vše smíchá. Ještě rychle nastrouhá sýr. Boloňské špagety už jednou zkoušel, takže to snad nebude hrozný, ale bude se to dát jíst. Plný talíř postaví před Angel a se svým si taky sedne ke stolu.* Tak copak říkáš? Máš toho dost? *Klidně jí ještě přidá. Jí přece za dva.*

My oba milujeme tebe. *Usměje se na něj a oplatí mu polibek, který trochu prodlouží, protože se nemůže jeho rtů jednoduše nabažit.* Jo, to je pravda. *Přikývne. Už se nemůže dočkat, až k němu půjde uličkou a pak bude oficiálně jeho.* Tak bych jako cvičená opice chodila do patvaru no... *Protočí nad tím očima, ale v jejím pohledu je silně znát, že s tímto nápadem absolutně nesouhlasí.* Vážně? Ale kdybys byl unavenej, musíš mi to říct a zůstaneme vevnitř. Nechci, aby ses kvůli mě nějak přepínal a tak. *Stáhne obočí a pak s úsměvem pokýve hlavou. Doufá, že se za ní rodiče dostanou co nejdříve a nebo ona za nima. Už teď ví, že jí budou všichni hrozně moc chybět.* Máš pravdu. Nějak to zvládneme. *Pokýve hlavou a opře si hlavu o jeho rameno, aby u něj byla co nejblíže.* To snad jo. Měla by mu víc držet u těla. *Zasměje se a opravdu doufá, že hlava bude skutečnému dítěti držet lépe než panenkám. Nakonec mu řekne, aby uvařil něco, na co má chuť on a následně ho při vaření se zamilovaným úsměvem na rtech pozoruje. Pak už s jiskřičkami v očích sleduje špagety před sebou a pustí se do nich.* Jasně, že jo. Sice jim víc než obvykle, ale zase nejsem Hermionina kabelka. *Zasměje se.* Je to vynikající. *Pochválí jeho kulinářská umění.*

*Řekne, že ji miluje a políbí jí. To, že před tím, než spojí jejich rty uslyší, že ona cítí k němu to samé ho samozřejmě zahřeje na srdci. Ani se nezlobí a nenamítá, že polibek Angel trochu prodlouží. Sám si ji k sobě za pas ještě více přitáhne k sobě. * Měla bys aspoň nějaký pohyb, když po něm tak moc toužíš. Byly bychom taky spolu více. *Pokrčí rameny. Pořád se mu to nezdá jako až tak špatný nápad.* Neboj lásko. Kdybych byl moc unavený, řeknu, ale jsem v pořádku. Klidně si můžeme zajít ven i teď. Ale prvně bychom se teda měli stavit u tebe v komnatě, nemůžeš tam jít jen takhle, je zima a ještě bys prochladla.*Starostlivě se při té představě zamračí.*Tu mám většinou.*Zazubí se na ni. Tohle je věc, o které vážně nepochybuje. Ví, že Angel bude úžasná máma a on snad bude aspoň trochu dobrým tátou. Budou mít taky dost lidí, kteří by jím mohli případně s dítětem pomoct, takže se to nějak zvládne. Ruku jí položí okolo pasu a políbí jí do vlasů, když si na jeho rameno položí hlavu.*Když tak vteřině lepidlo to zachrání, ne? *Pokusí se o menší vtip, aby aspoň z části zahnal její obavy a pochybnosti. Dá se do vaření. Rozhodne se pro špagety, které už jednou dělal, takže recept zná. Navíc se na tom nedá moc co pokazit. Zasměje se.*No, kdybys chtěla přidat, vážně řekni. *Sedne si k ní a taky se pustí do jídla. Po chvilce se zeptá, jaké to je. *To jsem rád.

To sice jo, ale stejně by to skončilo tak, že bych ti chtěla pomoct, takže bysme se dohadovali a pak bych stejnak kempila někde na křesle a sledovala tě. *Zasměje se, protože tuši, že přesně takhle by to bylo a ona by prostě jenom seděla a nemohla se nabažit sledování jeho rysů při práci.* To bysme klidně mohli. *Pokýve hlavou, protože ráda někam vyrazí. A zahrady jsou osvětleny tak skvěle, že ani to, že je večer není žádný problém.* Nebudeme se o tom dneska dohadovat, kdyžtak zítra. *Uchechtne se, protože to, jestli má nebo nemá pravdu je opravdu diskutabilní. Protože jí jednoduše vždycky nemá a to jí nikdy nevymluví. Opře si hlavu o jeho rameno a když ucítí, jak jí políbí do očí, přivře oči a spokojeně vydechne. Má pocit, jako kdyby u něj objevila svůj ráj na zemi.* Jasně, musíme mít nějaký v pohotovosti. Hlavně mu ale nesmíme přilepit třeba plíny k zadku, to by bylo asi docela blbý. *Zasměje se a potřese nad jeho nápady hlavou. Pak už se pustí do špaget, které Cassius uvaří a musí uznat, že jsou výborné.* Zítra bych šla možná s Eady, Misty a Chels vybírat šaty.. Nechtěl bys svatbu sladit do nějaký barvy? Tady je totiž možný skoro všechno a mě je jedno, jak to bude, hlavně, když si to užijeme a budeme spolu. Ale ty do toho máš taky co říct. *Pokrčí rameny a namotá na vidličku další sousto špaget.*

*Uchechtne se.* No to máš asi pravdu.. *O papírech by se rozhodně dohadovali, protože by mu chtěla pomáhat a nedala pokoj, dokud by jí nějakou část práce nepřenechal, což by si pak vyčítal, protože ji nechce zatěžovat. A i když ona tvrdí, že jí to nevadí a zvládá to, on si pořád myslí to svoje.*Dobře, tak třeba až se najíme? *Navrhne. Menší procházka by mu vážně nevadila ani dneska. Aspoň se dostane taky na čerstvý vzduch, když celej den jinak sedí u práce.*Dobře, do tý doby si budu myslet svou. *Zazubí se na ni. */A stejně tak i po té hádce, jestli mám vždy pravdu a nebo ne./*Dodá v duchu. Drží jí za pas u sebe a políbí jí do vlasů. Je pro něj skvělé jí cítit takhle u sebe a má pocit, že by ji takhle mohl držet navždycky. Když se Angel přizná, jak se bojí toho, být mámou a hlavně, že se bojí toho, že to nezvládnou, snaží se jí uklidnit a pak ji zkusí i trochu rozesmát menším vtípkem.*Tak z plínky by třeba povyrostl a ona pak sama upadla, i když těch pár měsíců by to byl asi hroznej smrad. *Přikývne na souhlas. Je rád, že jí špagety, které udělal chutnají a poté se sám taky pustí do jídla.* Abych mluvil pravdu, je mi to taky víceméně jedno. Hlavně se těším na to, že tě budu moci nazývat na konci toho dne manželkou. *Usměje se na ni.* Co se týče barev, jsem pro něco světlejšího. Třeba taková ta zelenkavá, světle modrá. *Pokrčí rameny. * Co myslíš ty? *Chce, aby ten den byl hlavně podle jejích představ. Jemu se bude líbit cokoliv, co by zařídila ona. Klidně by měl svatbu i do růžova s tím, že on sám by musel mít křiklavě růžový oblek, jen kdyby ji to udělalo šťastnou.*

Já mam pravdu vždycky. *Zazubí se na něj a je jí úplně jedno, že už dopředu ví, že on s ní souhlasit nebude. Ona si prostě bude myslet svoje dál a to je to, že pravdu má ona.* Tak jo. *Přikývne ohledně procházky po jejich večeři a pak mu řekne, že nemá náladu se dneska dohadovat, takže to nechají na někdy jindy.* Já taky. *Pokrčí rameny a uchechtne se. Kdyby měla horší náladu, po jeho vtípku ohledně vteřinového lepidla by se rozbrečela, že to tak určitě dopadne, ona bude hrozná matka a tomu dítěti bude akorát furt ubližovat a že by jí měl radši poslat někam pryč, jakmile se to malý narodí. Ale dneska má docela dobrou náladu, takže se to obejde bez slz a ona se místo toho směje.* Fuuuj. *Ušklíbne se při té představě smradu a nakrčí u toho znechuceně obočí. Když pak likviduje špagety, zeptá se ho na barevné lazení svatby.* Světle modrá by mohla vypadat krásně, ta mě taky napadla. *Pokýve s úsměvem na tváři hlavou a když pak oba dva dojí, vezme talíře a vydá se je umýt.* Jdeme na tu procházku? *Zeptá se ho s nadšením v očích, když nádobí uklidí.*

*Potřese nesouhlasně hlavou.*Máš pravdu tehdy, když souhlas se mnou, protože pravdu mám vždycky já. *Zazubí se na ni. Oba dva si v tomhle nejspíše budou myslet svoje a tohle vše bude celkově ještě na hodně dlouhé debaty. Ujistí jí, že kdyby byl moc unavený řekne jí to a na procházkou nepůjdou. Alle po práci nebývá zase tak unavený. A na důkaz toho navrhne procházku ještě dneska, potom až se nají. A když souhlasí, jen přikývne a nechá to být. Následně se společně baví o dítěti, kterému budou nejspíše lepit hlavu vteřinovým lepidlem, když mu upadne. Je rád, že má dneska Angel dobrou náladu a z téhle jeho poznámky se nerozbrečela, ale taky se tomu směje.* Ale děti prý rostou rychle, takže by to snad rychle odpadlo samo. *Zauvažuje nad tím. Stejně tak zauvažuje i nad tím, jak by si asi představoval jejich svatbu. Upřímně o tom moc nepřemýšlel. Je to taky chlap, ženský tohle prožívají přece jen o něco více.* Takže světle modrá a bílá? Ta tam je vždycky, ne? *Navrhne tohle.* Vážně je to víceméně na tobě. Já jsem chlap a my na tohle plánování většinou mozek nemáme. *Uchechtne se.* A pro tebe bych si klidně i vzal na svatbu růžový oblek, kdyby ti to udělalo radost, takže tak. *Pokrčí rameny.*Nechá jí umýt talíře, ale sám se je vydá utřít.* Můžeme. Ale prvně vážně musíme skočit do komnaty, aby sis na sebe něco ještě vzala. Nebo ještě nastydneš a na svatbě, až mi budeš mít říct ano kýchneš a všechny nás tam poprskáš. *Trochu ji popíchne. Pak ji vezme za ruku a vydá se s ní do její komnaty a následně do zahrad.*

No to teda ne. Já mam pravdu furt. *Namítne a trochu se na něj zamračí, aby mu dala najevo, že se s ní nemá dohadovat, protože mu jinak předvede skutečné tornádo.* Myslim, že ať už rostou rychle nebo pomalu, je to stejně jedno, protože doufam, že žádný lepidlo nebude potřeba. Takhle špatně na tom snad nebudeme. *Uchechtne se a opravdu doufá, že tohle byl jenom vtip a oni budou lepší rodiče pro toho špunta.* No, pokud nejsi někde v Asii, kde mají svatby slazený klidně do černa, tak jo. Bílá je tam vždycky. *Zasměje se.* V pohodě, neboj, nebudu tě tím nějak mučit, ale chci, aby se ti to líbilo. *Pokrčí rameny a pak se vydá mýt nádobí a pousměje se, když jí jde pomoct. Umí si představit, že by to takhle mohlo vypadat klidně denně, kdyby ani jeden z nich nebyl urozený a spolu bydleli v nějakém hezkém rodinném domečku místo v paláci. Takhle je oba dva čeká korunovace a spousta práce. Jenom doufá, že na sebe furt budou mít dost času.* Pfff. Prskat nebudu, neboj. Bez nějaký mikiny bych ani ven nešla, to bych ti brzo ukradla tu tvojí. *Zasměje se a pak ho chytne za ruku a vydá se z kuchyně pryč.*

Součástí palcového komplexu je také ohromná luxusní kuchyně, kde se nachází to nejmodernější kuchyňské vybavení. Jedná se o kuchyni, kterou mohou využívat i obyvatelé paláce. V paláci se nachází ještě jedna kuchyně, která slouží výhradně a pouze zaměstnancům kuchyně, k přípravám nejrůznějších jídel. Kuchnyně je spojena s malým jidelním koutkem a z oken se vám naskytne úchvatný výhled na okolí.

*Už se docela těší, až bude mít nějakou společnost, dneska se celý den hrozně nudila. Od rána jenom ležela v posteli a sledovala vystupující nožičky a ručičky na svém břiše, protože špunt měl zase nejspíš nějaký zápas ve fotbale. Její návrh na pomoc s papíry Jace rovnou odmítl a pak došlo k menší slovní přestřelce, když chtěl vědět, s kým se sejde. Jenom doufá, že kvůli paličatosti jejího bratra nebude mít Ryan nějaký problémy. Teď už chce ale poznámky svojí rodiny hodit za hlavu. Vydá se do kuchyně, kde si stáhne vlasy do culíku, aby se jí nemotaly v očích a opřená zády o linku čeká na svojí dnešní společnost. U toho se hladí po břiše.* /Už jenom šest týdnů, drobečku./

*Brzy ráno musel jít do služby, tedy už v šest hodin ráno byl na nohou a procházel různé kouty a místa v paláci, jestli je všechno tak, jak má být. Skončil až ve čtyři, kdy se prohodí se svým kolegou a hned poté se rychle rozběhl do komnaty, aby se mohl převléknout z té nepříjemné upjaté uniformy. Místo uniformy si oblékne černé tepláky a také černou mikinu s kapucí, což je mnohem pohodlnější. Prohrábne si své hnědé vlasy a hned se rychle rozejde do kuchyně paláce, kde se má sejít právě se Simone. I kolegové se ho ptali, za kým tak spěchá, jenže on jim na to nic neřekl a nechal si to pro sebe. Zná jejich špatný humor. Když je konečně v kuchyni, hned se na Simone usměje.* Tak jsem tady. *Vydechne a vyhrne si rukávy mikiny, takže mu opět vykouknou nějaká tetování.* Promiň, rychleji to nešlo. Jaký jsi měla dneska den? *Zajímá se hned, načež se vedle ní opře o linku.* A co dnes vlastně budeme kuchtit? *Zeptá se ještě, protože ho to samozřejmě zajímá a těší se na to.*

*Trochu jí překvapí, když se sem někdo přižene trochu jak velká voda a nejdřív se lekne, že je to Jace, který se přes její nesouhlas přišel seznámit s Ryanem a ideálně mu zlomit nos. Za to by ho asi zakopala na zahradě. Moc dobře zná tu historku, kdy mu její sestra Angel oznámila, že je těhotná a on šel zmlátit jejího snoubence i přesto, že nebyl otcem toho dítěte. Proto jim nehodlá říkat nic co se jejího života týče. Maximálně jim pak oznámí, že porodila, jakého je prcek pohlaví a jak se jmenuje a pak, když jí naštvou, tak se odstěhuje. Stěhováním teď díky těhotenským hormonům vyhrožuje prakticky denně.* Ahoj. *Pozdraví s úsměvem Ryana a podívá se na jeho tetování, která se jí líbí a která si mohla prohlédnout i posledně.* V pohodě, neomlouvej se, jsem tu teprve chvilku. *Pokrčí rameny.* Dost jsem se nudila, bratr mě odmítl zaměstnat papírama a špunt hrál nejspíš nějakej zápas ve fotbale. *Odpoví mu pobaveně na jeho otázku.* Co ty? Nějaký vzrůšo při směně? *Zajímá se a pak se rozhlédne po kuchyni a nerozhodně pokrčí rameny.* Netuším. Vždycky mam chuť aspoň tak na padesát věcí naráz. Co by sis dal ty? *Zeptá se ho v naději, že jí to usnadní.*

*Ze směny hnedka letí do kuchyně, protože má tušení, že už tam Simone bude, samozřejmě ji nechce nechat nějak zvlášť čekat. Proto ji hned oznámí, že už je tady a vyhrne si u toho rukávy, čímž odkryje svá tetování.* To je dobře, bál jsem se chvíli, že mě kluci propustili později, když viděli, že někam spěchám. Občas jsou to pěkně pomstichtiví blbci. *Zasměje se a zavrtí nad tím hlavou, rádi mu dělají naschvály, kdyby to udělali i dnes, nebylo by to poprvé.* U mě to také nebylo dnes nijak zaživné. Palác je poslední dobou klidný, ale nechci raději nic zakřiknout, takže si nestěžuji. *Usměje se, načež se jí zeptá, zdali ví, co budou kuchtit.* Máš ráda lasagne? Totiž.. Ty mě napadly. Mám je rád, ale nejsem schopný si je udělat sám. *Ušklíbne se.* Byl bych rád, kdybych se je konečně naučil. *Zazubí se na ní.*

Jenom doufám, že se ti kvůli mě nebudou chtít nějak mstít třeba zítra nebo tak. Kdyžtak mě na ně pošli, před těhotnou ženskou se třese skoro každej chlap. *Zazubí se na něj pobaveně. Sama ví, že jí dost ovládají hormony a nálady jí občas lítají ode zdi ke zdi, ale nedokáže s tím nic udělat. Ona sama je ráda, že se sem tam vyspí i celou noc a že obleče těhotenské kalhoty. I když i ty jí začínají být těsné, jak se pomalu blíží k porodu, takže netuší, co bude dělat. Teď to ale odsune stranou a radši poslouchá, jaký měl den.* Jo, klid je opravdu dlouho, to je pravda. *Přikývne. Samotnou jí o to trochu děsí, protože rebelové můžou opravdu zaútočit kdykoliv.* Jo, ty jsou výborný. *Rozzáří se jí oči. Nejspíš k nim nakonec ještě přidá čokoládu a lososa, jak zná své chutě, ale pro něj udělá normální.* Tak jo. *Pokýve hlavou a rozhlédne se po místnosti.* Zvládneš najít petržel, mrkev, rajčatový protlak a mozzarellu? Já přinesu zbytek. *Zeptá se ho a sama se vydá pro zbytek věcí, které postupně nanosí na linku.* Nalej na pánev trochu oleje a rozehřej jí, já na krájim cibuli a ty jí pak můžeš osmažit. *Řekne mu, co bude první věc, kterou udělají a začne loupat a následně i krájet cibuli.*