Kuchyně paláce

*Omluví se jí za to, že sem takhle vtrhl a pak jí to hned vysvětlí. Svých slov zalituje hned poté, co je dořekne uvidí její reakci, protože dokáže odhadnout, na co myslí.* Promiň. Jenom vím, jak umíš být tvrdohlavá. *Prohrábne si hned trochu zoufale vlasy a pak se jí zeptá, jestli dneska jedla něco pořádnýho.* Víš, že musíš jíst. Nechci tě tu někde pak křísit. A pamatuj i na ty dva drobky. *Pousměje se na ní starostlivě a pak jí navrhne těstovinový salát. Posledních pár týdnů sem dochází na lekce vaření, proto občas přišel do komnaty později. Původně měl v plánu jí to říct, když by jí pozval na nějaké krásné místo v paláci a sám uvařil večeři, ale nakonec zhodnotí, že teď je to potřeba víc. Ví, jak moc vaří a chce s ní co nejvíce věcí sdílet. Když vidí, jak jen přikývne a nic neřekne, promne si ruce a radši se sám dá do práce. Radši přes sebe přehodí zástěru, protože si nechce nijak ušpinit košili, kterou na sobě má ještě z porady, a jako první dá vařit těstoviny a pak nechá na pánvi udělat maso.* Co jsi dneska vůbec dělala? *Zeptá se jí ve snaze aspoň trochu prolomit to mlčení, které ho prakticky rozežírá zevnitř a u toho začne krájet zeleninu. Pokud se mu nepodaří jí rozmluvit, má v plánu poprosit Liu o nějakou výpomoc. Věří, že jí, jako Charitině kamarádce, by se to mohlo podařit. Nakonec smíchá těstoviny, maso i zeleninu v jedné velké misce, kterou postaví na stůl a připraví i talíře a příbory. Pak přejde k Charity, kterou lehce obejme okolo pasu a vezme jí za ruku, aby jí mohl prstem pohladit po prstýnku, který jí dal v domku na stromě a k němu směřuje i teď svůj pohled.* Dneska se na poradě rozebírali i svatby. To, kdo jí bude mít v jakém pořadí. Nemůžu se dočkat, až budeš moje. *Pousměje se a pak se jí podívá do očí.* Ale jestli si chceš nejdřív všechno urovnat v hlavě a přenést se přes to, co se stalo včera, pochopím, jestli budeš chtít se svatbou počkat.

*Když řekne, že se bál, že odešla, sklopí pohled. Ale chápe to. Chápe, proč si to myslí. Být na jeho místě, taky by sama sobě nevěřila.*V pohodě, chápu to..*Řekne a když se zeptá, jestli jedla, odpoví upřímně. Neměla na nic chuť.*Kvůli nim jsem sem přišla.*Kdyby nebyla těhotná, ani by se nesnažila, ale i přesto snaží. Když navrhne těstovnový salát, který by si sám připravil převapí jí to, ale pak souhlasí, i když se k tomu sama musí hodně přemlouvat. Osobně by byla ráda, kdyby do sebe jen dala ten pohár, aspoň pár lžiček, ale ještě salát? Nechce ho ale zklamat.*/Tak si dáš jen salát a pohár ne no../*I Tak je jí ale trochu divné ho nedělat a nebo udělat jen jeden, tak udělá pro ně oba. Dá se do připravování pohárů a mlčí. Ticho jí nevadí, spíše to, že se ji Jasper snaží rozmluvit.*Procházela jsme se v zahradách.*Odpoví jednoduše na jeho otázku.*Na tebe se asi ptát nemusím..*Odhadne, že zase měl poradu, společně se Sawyerem.*/Měla bych se zeptat, jestli tam probírali, co bude s Tobiasem?/*Nakonec rozhodne, že ne. Nebo aspoň ne v tuhle chvíli, ale až později.*Nakonec nabere zmrzlinu a každému dá dva kopečky, tomu banán a na to šlehačku. Ještě to i zalije rozpuštěnou čokoládou. Zrovna bere lžičky, když ucítí, jak ji Jasper zezadu objal a zvedl ruku na které má prstýnek. Podívá se na něj.*/Možná by bylo lepší, kdybych řekla ne./*Poslouchá jej a pořád se dívá na ten prsten. Pak jen pokrčí rameny.*Já nevím.. Spíše se divím, že ti vůbec dovolí si mě vzít.. Pravnučka Thomase s příjmením Schreave.*Řekne a krátce se mu podívá do očí.*/Lidi budou nadšení.. Stejně tak i otec Jaspera./*Ví, že její a Jasperův vztah neschvaloval, když ani nic sama neudělala, můžeš si jen domyslet, jak bude reagovat na tohle.*Chceš si prvně dát zmrzlinu nebo těstoviny?*Zeptá se pak.*Když tak ji dám do ledničky.*Kývne ke zmrzlině a zase se mu podívá do očí.*

*Krátce přikývne, když mu řekne, že sem přišla kvůli dětem a pak se dá do přípravy salátu a u toho se jí snaží rozmluvit.* Jaký je vůbec venku počasí? *Zeptá se jí a musí se nad tím sám uchechtnout a potřást hlavou.* Jo, ani z okna jsem se dneska nepodíval. *Pokrčí rameny.* Poslední dobou toho mají rádci hodně na srdci. *Povzdychne si. Moc se zrovna nechce bavit o práci, ale jestli mu to pomůže rozmluvit Charity, zvládne to. Když už salát dodělá, připraví stůl a nakonec přejde k Charity, kterou obejme okolo pasu. Přejede prstem po prstýnku, který jí dal a pak jí řekne, že klidně se svatbou počkají.* Není žádný důvod, proč by mi to neměli dovolit. Jak jsem řekl, nezáleží na tom, kdo jsou naši předci. Záleží na našich činech. A ty jsi už tolikrát dokázala, že máš dobré srdce. Celý palác je ti vděčný za to, že jsi jim pomohla s tím, s čím si oni několik let nevěděli rady. Se mnou. *Pohladí jí po tváři. Ano, dva rádcové k tomu dneska měli připomínky, ale ty rychle smetl ze stolu. Jemu nikdo svatbu zakazovat nebude. A Charity o tom nehodlá říct pravdu, protože ví, jak by na to reagovala.* Moje máma už tě bere jako součást rodiny. A ani tátovi náš vztah nevadí. Ještě předtím, než byla korunovace Sawyera za tebou chtěl zajít a omluvit se ti za to, jak se zezačátku zachoval. Jenže pak se zhoršil stav mámy, takže se k tomu nedostal. Ale vím jistě, že náš vztah nikomu nevadí. Lia tě bere jako svojí sestru už dlouho a Edy tě má taky ráda. A Saw je zase rád, že mám někoho, s kým jsem šťastný. I lid tě miluje, Charity. *Snaží se jí přesvědčit, protože opravdu není důvod, aby o sobě pochybovala jenom kvůli tomu, kdo jsou její předkové.* Pamatuješ na ghetto? *Zeptá se jí, i když na to nejspíš ani jeden z nich nikdy nezapomene.* Tam jsem si před tebou kleknul a prosil tě o odpuštění a o ještě jednu šanci. A tys mi odpustila a tu šanci jsi mi dala. A potom další. To všechno proto, že jsi člověk s tím největším srdcem. A teď mám ještě jednu prosbu. Klidně si znova kleknu, už popáté. /Asi je to fakt nějakej divnej koníček./ *Vezme jí za obě ruce a ty povzbudivě stiskne.* Odpusť sama sobě, prosím. *Podívá se jí do očí. Tohle myslí smrtelně vážně.* Nemáš se za co vinit. Chyby, který udělali oni se už stali a nic a nikdo je nedokáže vynahradit. Proto nemá smysl, aby ses tím ty trápila a vinila se za to. *Zavrtí hlavou.* Takže se stejnou láskou, s jakou jsi odpustila mě a s jakou jsi dala mě další šanci, se teď zachovej sama k sobě. Prosím. *Poprosí jí a doufá, že tak udělá, protože ho trhá zevnitř na kusy jí sledovat, jak se takhle trápí. Pak se podívá na poháry a jeden jí podá a jeden si sám vezme.* První si můžeme dát tohle. Hádám, že na to mají dvojčata asi větší chuť. *Uchechtne se.*

*Řekne, že už sem jen přišla kvůli těm dvoum prckům, kteří teď okupují její tělo. Nad jeho poznámkou se jí podaří nadzvednout koutky rtů. Neodpoví na jeho otázku, protože hned pokračuje.*Snad se to zlepší..*Řekne pak a když už dodělává pohár cítí jeho ruce, jak ji zezadu objaly. Když ji ujistí, že se svatbou mohou klidně počkat odvětví, že se diví, že jim ji spíše dovolí.*Ale jo je..*Nesouhlasí tichým hlasem. To, že je pravnučka Thomase se jí zdá jako dobrý důvod, proč by s tím neměli souhlasit. Dívá se na prstýnek a to, co jí říká sice poslouchá, ale moc si to k srdci nebere. Když ji pohladí po tváře, podívá se na něj.*Tvému otci náš vztah teď nevadil.. Předtím to dlouho taky neschvaloval a to se teď mohlo změnit. Jeho se to, co udělali mí předci týká více, jak tebe. Jemu zabili prarodiče a pravděpodobně celé dětství ještě od tvého dědy slýchával, jaký hrozný člověk to byl.*Pokrčí rameny.*/O tom bych se hádala../*Prohodí si jen pro sebe v duchu, když řekne, že i lid ji miluje. Stejně o sobě bude pochybovat dále. Když zmíní ghetto přikývne.*/Můj otec věděl, že tam jsem.. Možná to i chtěl, aby mě unesli a zabili./*Poslouchá ho a když si uvědomí, kolikrát mu odpustila sama se moc nechápe.*/Nebo velkej blázen../*Odpoví zase na to, kdo by komu tolikrát odpustil.*Po čtvrté.*Musí ho opravit, po kolikáté by si klekal.*A nedělej to. Nemá to smysl. Já se s tím nějak zžiju, někdy.*Pokrčí rameny. Raději jejich hovor svede jinam a to k tomu, co si dají jako první. Pokusí se aspoň kvůli Jasperovi pousmát.*Možná jo. Sami jsou nerozhodní..*Vezme taky pohár a vydá se ke stolu.*Dobrou chuť.*Popřeje mu a chvilku jí pohár.*A kdo bude mít první svatbu?*Zeptá se po chvilce a podvá se na svůj prstýnek.*

Jo, taky doufám. *Přikývne. Poslední dobou má vždycky pocit, že mu během nějaké porady exploduje mozek. Pak už jí obejme okolo pasu a začnou se bavit o svatbě.* Není. Ty nejsi on. *Zavrtí hlavou a pak jí začne vysvětlovat, že není důvod, aby se takhle trápila.* Ano, to slýchával. Ale to neznamená, že ty jsi stejná, Char. A předtím náš vztah neschvaloval kvůli mě, to přece víš. Neschválil ho proto, abych ti nemohl ublížit. Nic proti tobě to nebylo. *Sleduje její tvář a pak se jí zeptá, jestli si pamatuje ghetto a připomene jí, co se tam odehrálo. Následně rovnou vysvětlí, proč jí to připomněl. Trošku pobaveně se usměje, když ho opraví v tom, kolikrát už před ní klečel.* Promiň, jednoduše by to bylo už po hodněkráté. *Zhodnotí a pak si povzdychne.* Nechci sledovat, jak se trápíš. Je to jako kdyby část mě pomalu umírala. Tak mě, prosím, poslechni a sama sobě odpusť a dej šanci dokázat sama sobě, že to, po kom máš geny z tebe nedělá nikoho špatného. *Poprosí jí potichu a u toho jí stiskne ruku. Pak už se začnou bavit o poháru a o chuti dvojčat.* A teď si představ, až budou na světě a naučí se mluvit. Jestli budou pořád takhle nerozhodní, zavřem je tady a počkáme, než se nějak dohodnou. *Poznamená pobaveně ve snaze jí nějak zlepšit náladu a pak si sedne ke stolu vedle ní.* Dobrou chuť. *Popřeje jí nazpátek a pak pokrčí rameny.* Dohadovali se o tom asi tři hodiny dneska a nic nevymysleli. Jeden z prvních plánů byl, že první svatbu bysme měli my. Co nejdřív po Sawových zásnubách. Řekl jsem jim, že ne, protože jsem nevěděl, jestli nebudeš chtít počkat. *Pousměje se na ní.* Jeden rádce dokonce bláznivě navrhl uspořádat svatbu Arowen a toho jejího, se kterym je zasnoubená a čeká dítě, aby si byl lid doopravdy jistý, že to spojenectví je opravdové. *Potřese nad tím hlavou.* Jednoduše je v těch svatbách teď dost zmatek a asi hodinu se dávalo dohromady jenom to, kolik svateb vlastně bude. *Shrne to pobaveným hlasem, protože někdy mu přijdou porady opravdu neskutečně amatérský a neskutečný.*

*Doufá, že se teď už všechno zlepší a všichni zklidní. A nebude toho tolik. Ví, že teď všem trvá to zaběhnutí do nových rolí. Když ji pak objímá a snaží se jí přesvědčit, aby o sobě nepochyboala, stejně ví, že jí to bude ležet v hlavě dost dlouho. Poznamená, že jeho otec z toho stejně nebude nadšený a má i důvod proč by neměl být. To, jak byl strašný Thomas i Jeremu mu nejspíše vyprávěli na dobrou noc.*Může si to myslet. Nebo se prostě bát.*Pokrčí rameny.*/Nevidí, co se mu může honit hlavou../*Když zavzpomíná na ghetto a řekne, že si před ní klidně klekne zase, nechce aby to dělal a opraví je v tom počtu.*Měl byste si asi zopakovat základní počty Výsosti.*Snaží se kvůli němu znít o něco veseleji a nedá jí to, trochu ho nepoškádlit. Nezlobí se že udělal chybu, takže to pak jen odmávne rukou.*Jaspere já se snažím, ale prostě to nedokážu. Bude mě to ještě pronásledovat hodně dlouho. A ještě víc než to mě ničí to, jak vypadáš kvůli mě ty. Kruhy pod očima, vlasy ti trčí na všechny světový strany, i když to je docela normální..*Sklopí pohled k zemi.*Pokouším se s tím smířit a nejlepší bude, když se o tom nebudeme bavit..*Tak se jí na to bude zapomínat lépe. Pak se baví o chuti dvojčat a ona se musí pousmát a zavrtět hlavou.*Chudáci děti..*Řekne na jeho plán.*Příští týden budu muset na další kontrolu. Končí první trimestr.. Prvních třináct týdnů.*Řekne to pro něj, protože si nedělá naděje, že by věděl, co to znamená trimestr.*Tam už poznají pohlaví.. Necháme si to říct nebo počkáme?*Zeptá se jej. Sama je dost zvědavá, co to bude, ale nevadí jí počkat si a pokoj pro děti vybavit neutrálními barvami. Pak mu popřeje dobrou chuť a dá se do jedení poháru. Po chvilce se zeptá na svatby. Pousměje se na něj, když řekne, že řekl ne, protože nevěděl její názor. Teď o tom všem pochybovala, ale docela ji Jasper uklidnil.*Miluju tě a chci si tě vzít, co nejdříve.*Pousměje se na něj.*Arowen je těhotná? Páni.*Řekne překvapeně a potřese hlavou.*A ještě zasnoubená..*Čekala hodně, ale tohle ne. Pousměje se.*Jde vidět, jaké má Illea skvělé rádce.. Jsme v nejlepších rukou.*Poznamená, když slyší, jak v tom mají zmatek.*Stejně si myslím, že je to nejspíš jen tím, že si teď všichni na všechno zvykají.*Ví, že mnoho rádců bylo vyměněno a mnohým ten post dán, jako třeba Mionelovi. Odloží po chvilce pohár a vezme ten salát.*Vypadá to vážně docela dobře.. Doufám, že jednou z přísad není jar nebo tak něco..*Podívá se naoko skepticky na linku, kde to připravoval. Ale jen ho škádlí. Nakonec teda i ten salát ochutná a spokojeně zamručí.*Tohle je dokonalý.*Řekne a hned si á další sousto.*To tě naučila ta stejná kuchařka, která to tu i při palačinkách hasila? Jestli jo, fakt si zaslouží povýšení.*Uchechtne se.*Opravdu se ti to moc povedlo.*Pousměje se a nakloní se k němu, aby jej políbila krátce na rty.*

Nemá proč se bát. Klidně s ním promluvím, můžeš u toho být taky, aby sis byla jistá. Stejně tě chtěl víc poznat, když budeš na chvíli jeho příbuzná. *Pokrčí nad tím rameny a pak se sekne v přepočítávání toho, kolikrát před ní už klečel.* Můžeme si je zopakovat spolu. Stejně se mi vždycky líbily takový ty krychličky s číslama. *Zasměje se a doufá, že Charity dojde, jakou hračku pro mrňata myslel. Starostlivě se na ní podívá, když slyší, že si vyčítá, jak vypadá.* Se mnou si nemusíš dělat starosti, Char. Není to kvůli tobě. Jde i o mámu, Edy, která furt blbě nese to, co se stalo na její oslavě narozenin a plno dalších věcí. Díky tobě tu ještě jsem. *Pohladí jí letmo po tváři a pak přikývne.* Dobře. Ale pod jednou podmínkou. Kdyby toho na tebe bylo moc a muselo to ven, řekneš mi to a vyzpovídáš se mi, ano? Žádný hraní na hrdinku. *Věnuje jí polibek do vlasů a pak jí nastíní plán, jak si poradí s nerozhodností dětí.* Jakýpak chudáci? Aspoň se pak naučí rozhodovat rychleji. Zvlášť v zimě, to je tu docela kosa. *Uchechtne se a zmateně nadzvedne obočí, když slyší o nějaké trimestru. Naštěstí mu to Charity hned vysvětlí.* Nemůžu se dočkat, až ty špunty zase uvidím. *Usměje se na ní zamilovaně a pak sjede pohledem k jejímu bříšku a pohladí jí po něm.* Mám pocit, že nade mnou asi vítězí zvědavost a chtěl bych to vědět. Ale jestli chceš počkat a nechat se překvapit, nevadí mi to. *Chce, aby byla spokojená hlavně ona. On to nějak přežije. A když tak si skočí za doktory sólo, aby se zeptal, co za pohlaví to je. Pak už spolu sedí u stolu a on jí vypráví o tom, jak probíhala dnešní rada týkající se také svateb.* Dobře. Tak já jim příště řeknu, aby nás zařadili do fronty. *Usměje se na ní a pak jí řekne i o nápadu ohledně svatby Arowen a toho jejího rebela.* Jo. Proto se málem složila po tom kopanci na Tribunále. Málem o to přišla, co jsem zaslechl od nějakých služebných. *Ví, jak bylo jemu, když se dozvěděl, že Charity málem potratila, takže s ní trochu i soucítí. I tak ale převažuje nenávist za to, co všechno provedla jeho rodině.* Jo, to rozhodně. Až nám nějaká země vyhlásí válku, naši rádcové jí budou nejdřív dvě hodiny hledat na mapě. *Zasměje se a pak přikývne.* Jo, to je asi pravda. Některý z nich kulili oči víc jak Sawyer. *Uchechtne se a sleduje jí, jak si bere salát.* Trochu důvěry, lásko. *Ušklíbne se pobaveně a sleduje její reakci, když ochutná. Široce se usměje, když vidí, že jí chutná.* Jsem rád, že ti to chutná. *A taky je rád, že do sebe takhle dostane aspoň nějaké jídlo, ale to radši nevytahuje, protože nechce kazit atmosféru.* Jo, ta stejná. Myslim, že naučit mě vařit je největší úspěch její kariéry. *Potřese nad tím pobaveně hlavou a potom se na ní usměje a opětuje jí polibek.* Sice jsem to tu zezačátku párkrát málem podpálil, ale stálo to za to. *Zhodnotí nakonec.*

*Pousměje se.*Jo.. snad to bude dobrý.*Prohrábne si vlasy rukou, takže teď trčí tak trochu do všech stran, ale nijak to neřeší. Je tu jen s Jasperem a ten ví, že není nějáká světová modelka a ani nemá smysl to předstírat. Pak jej opraví v tom, kolikrát před ní klečel a popíchne jej, že by si měl zopakovat základní matematiku, protože je to očividně hodně špatné s ním.*Říkal jsi mi, žes moc ve škole nedával pozor, ale tohle jsem nečekala, že to s tebou bude takový..*Nemůže v tom popichování jej přestat. Uchechtne se.*Ano, ty krychličky s číslama dětem pořídíme a pak si to s nimi budeš pravidelně opakovat. Já ještě počítat umím.*Řekne mu. Pak řekne, že si stejně ještě vyčítá to, jak kvůli ní vypadá.*/Kruhy pod očima.. nemohl spát./*Taky dneska moc nespala, ale on vypadá ještě hůř.*Miluju tě, jasně, že si o tebe dělám a budu dělat starosti.*Lehce se zamračí.*Tvoje máma. To je mi moc líto. Ale neztrácej naději, že ten lék najdou. Teď už tu jsou praví doktoři..*Povzdechne si.*Nálada Edy se snad taky brzy spraví.. Vlastně jsem přemýšlela, že by na naší svatbě mohla dělat takovou tu květinovou dívku, víš koho myslím.. Maximálně po někom ty květiny hodí, nebo rovnou košík..*Povzdechne si.*Dobře, kdyby toho bylo moc, řeknu ti.*Slíbí mu. Poznamená, že ty děti budou chudáčci, když tady ještě před jejich narozením Jasper plánuje, jak je budou zavírat v kuchyni. Potřese pobaveně hlavou a raději to nekomentuje. Pak řekne, že příští týden vlastně bude ještě muset na kontrolu a jak jí dojde ještě před tím, než vidí, ak nadzvedl zmateně obočí, vysvětlí, co to je.*Já ti snad dám přečíst nějakou knížku o těhotenství.. *Potřese hlavou.*Hrozný tohle to..*Pousměje se.*Já taky. Teď už snad uvidíme víc, než jen nějáký dvě skvrnky. Měli bysme.*Položí svou ruku na jeho, která je na jejím břiše. Zeptá se, jestli si chce nechat prozradit jejich pohlaví a nebo počkat.*Osobně bych to taky ráda věděla. Takže si to klidně můžeme nechat říct.*Pokrčí rameny. Pak si sednou ke stolu a ona se zeptá na Svatby. Ujistí jej, že si ho chce vzít. I když se pořád bojí, že by ji teď nemuseli ostatní vzít. Překvapí jí novinky o velitelce rebelů. Chápavě přikývne po vysvětlení, proč se málem složila na Tribunálu. Cítí k ní teď i docela lítost. Sama málem potratila. Uchechtne se.*Snad se všichni vzpamatují a nebudou tam takový zmatky. I když to asi občas musí být vtipné pozorovat, ne?*Zeptá se jej. Pak si vezme salát a zeptá se, jestli není tajnou přísadou jar a nebo jiný čistící prostředek. Nakonec teda ochutná a nelituje.*Na taková jídla bych si od tebe zvykl. Někdy můžeme zkusit udělat něco společně.*Navrhne. Následně se zeptá, jestli mu pomáhala ta stejná kuchařka, která i předtím kvůli palačinkám hasila kuchyň.*Ta si zaslouží medaili za statečnost.*Zkonstatuje. Políbí jej na rty a zase se posadí na místo a dá si trochu salátu.*Podpálil? Při dělání salátu? Nebo si zkoušel ještě něco jiného?

Určitě to bude dobrý. *Usměje se na ní povzbudivě a pak jí nastíní, jakou hračku pro děti má namysli ohledně základního počítání a pak nadzvedne obočí.* Víš.. v tom případě, jak tak o tom uvažuju... byly opravdu na tom ultrazvuku tehdy dvě skvrny nebo jich bylo pět? Ty ses na to totiž pořádně skoro ani nekoukla, když jsi pak hned utekla pryč. *Uchechtne se a pak si odfrkne.* Jednou se člověk splete a bude to mít na talíři do konce života. *Poznamená uraženě a pak jí vysvětlí, že ona není ten důvod, proč nemůže spát.* Občas by sis je měla dělat i o sebe. Taky nevypadáš vyspalá. *Pohladí jí palcem po tváři blízko kruhů pod očima.* Jo, snažím se. Jenže vypadá pořád hůř. Kdo ví, kolik mají doktoři ještě času.. *Prohrábne si zoufale vlasy.* Po mě tutovně. *Uchechtne se.* Ale je to dobrý nápad. Aspoň přijde na jiný myšlenky. *Usměje se na ní a pak přikývne, když mu slíbí, že si s ním promluví, kdyby toho na ní bylo moc a doufá, že to skutečně dodrží.* To můžeš, ale já si přečtu maximálně nadpis. *Zasměje se.* Víš, že nejsem knihomol. Co třeba nějakej film...? *Nadzvedne tázavě obočí a udělá obličej naprostého neviňátka.* Jak už budou velký? Budou už mít nějakej konkrétní tvar nebo tak? *Zajímá se zvědavě a pak se baví o prozrazení pohlaví miminek.* Tak si to necháme říct. *Zhodnotí s úsměvem.* Pokud nám to teda ukážou. Máma mi vyprávěla, že tvrdohlavec jsem už hodně dlouho, protože chtěla vědět, jestli budu kluk nebo holka a já byl při každym ultrazvuku natočenej tak, že to nešlo vidět. Jako kdybych trucoval už tehdy. Takže se to dozvěděla beztak až u porodu. Doufejme, že nebudou po nás. *Zasměje se a pak už spolu sedí u stolu a baví se o tom, jak probíhají porady od doby, co je Saw králem.* Jo, občas. Když nejsem unavenej. A taky je to podle mě spíš pak ztráta času, kterej bych mohl věnovat tobě. *Usměje se na ní zamilovaně a sleduje, jak ochutnává salát. Má radost, že jí chutná a že do sebe dostala tím pádem nějaké jídlo.* Proto jsem se to učil. *Mrkne na ní s úsměvem a potvrdí, že ho to učila ta stejná kuchařka, která to tu hasila při jeho pokusu o palačinky.* Ne, zkoušel jsem víc věcí. Převážně těstoviny, protože ty nejsou tak nebezpečný, ale ukazovala mi i nějaký dorty a trochu složitější jídla. Postupně se zlepšuju. *Zazubí se potěšeně.*

*Její úsměv zamrzne.*Neděs mě! A doktorka říkala, že tam jsou dvě. Ta snad počítat umí./Doufám../*Uchechtne se.*Neboj, do konce života ne. Já věřím že brzy se zase v něčem možná i vtipnějším spleteš a budu ti zase připomínat to. *Řekne mu povzbudivě. Pak řekne, že si stejně bude vyčítat to, jak on vypadá. Pousměje se na něj, když ji pohladí po tváři.*Pořád lépe, jak ty. *Popíchne ho trochu.*Neuteču.. Já.. Promiň. Prostě mě to nějak popadlo.. Ale jsem ráda, že jsi mě zastavil a nemusíš se bát, neopustí tě.*Ujistí ho a natáhne ruku, aby jej sama mohla pohladit po tváři. Pak řekne, že ještě musí doufat, aby se jeho máma uzdravila. Ona doufá, protože má Brikssi moc ráda.*Bude to v pořádku lásko, musí.*Snaží se být z jich dvou ona ta pozitivní. Řekne, že by Edy měla ráda na svatbě jako květinovou dívku.*To přivede. A neboj, jestli to schytáš košíkem od kytek, pak tě budu opečovávat z tohohle těžkého zranění. *Slíbí u s úsměvem. Řekne, že mu dá přečíst nějakou knihu o těhotenství, protože je to skutečně hrozný.*No dobře.. film..*Svolí, když vidí jeho obličej naprostého neviňátka.*No, teď budou velcí asi šest až osm centimetrů. Už mají docela podobu malého děťátka. *Pousměje se. Pak se jej zeptá, jestli chce vědět pohlaví a nebo ne. Je ráda, že se shodnou a oba jsou zvědaví natolik, aby si to nechali říct.*Jo. A hned potom se začneme dohadovat o jménech.*Je jí jasné, že to přijde. Zasměje se.*To je hrozný, už jako plod jsi byl tvrdohlavec.. *Potřese hlavou.*/Že já se divím, že je jím ještě teď../Lásko, nechci ti kazit radost, ale.. Jsou to naše děti. A oba dva jsme tvrdohlaví, takže.. Bych se ani nedivila, kdyby taky trucovali už teď. Zvlášť, když tady poslouchaj, jak je chceš zavírat v kuchyni a říkáš jim upírci.*Zamilovaně se na něj usměje a ochutná ten salát, co udělal a musí říct, že je vážně dobrý. Ráda si někdy zavaří spolu s ním. Zeptá se jej, jestli zkoušel i víc věcí.*Těstoviny jsou asi neméně nebezpečné.*Souhlasí.*Nedivím se, jsi šikovný.*Řekne a vstane, aby jej mohla políbit a pak vezme nádobí.*Ale k vaření patří i úklid a to teď přesně uděláme.*Chytej.*Hodí mu utěrku.*Ukaž mi, jaký jsi muž v domácnosti.*Zazubí se na něj. Sama začne umývat pomalu nádobí a jemu to nechá, aby ho utřel.*

Jo, ona nejspíš jo. *Uzná nakonec pobaveně a pak potřese hlavou.* Milé. *Ušklíbne se pobaveně a pak protočí očima.* Vždycky vypadáš líp jak já. *Usměje se na ní zamilovaně a pak přikývne.* Nemusíš se za to omlouvat. Já to chápu. Vždyť jsem chtěl taky zmizet. *Pokrčí ramenem a opře se hlavou do její ruky, když ho pohladí po tváři.* Jo, to musí. Jinak ... *Potřese hlavou a vydechne.* Jinak se naše rodina totálně rozpadne. *Neumí si ani představit, jak by to vypadalo v jejich rodině, kdyby tu nebyla jeho máma. Ta je vždycky zase dokáže usmířit a dát dohromady.* Dobře, už se těším. Budu potřebovat opravdu pořádnou péči od té nejlepší ženy pod sluncem. *Zazubí se na ní a pak se jí zeptá, jestli místo knihy nemůžou zkouknout nějaký film o těhotenství.* Pokud usnu, tak se předem omlouvám. *Uchechtne se* Jedno už přece máme. Wells, ne? *Připomene jí s pobaveným úsměvem a pak se zajímá, jak momentálně jejich děti vypadají.* Pořád jsou to malí špuntové. *Usměje se směrem k jejímu bříšku a pak jí řekne, jak jeho máma chtěla vědět, jakého bude pohlaví a on jí to na ultrazvuku nikdy neukázal.* Jo, jsem prostě vyjímečnej. *Zasměje se a pak pobaveně přikývne.* Zatim jsou v teplíčku u tebe, takže můžou být maximálně spokojení. *Uchechtne se a pak sám ochutná těstoviny a musí sám uznat, že se mu to docela povedlo.* Jo, to jo. *Těstoviny jsou docela základ kuchařského umění.* Jo, stejně dobře jako dělám děti umím i vařit. *Zazubí se na ní jako naprostý andílek a pak si otráveně odfrkne a chytí s úšklebkem útěrku.* No jo, furt taky.. *Zvedne se ze židle a pak začne utírat nádobí a zároveň ho uklízet tam, kam patří. Když už je všechno uklizený, vítězně a spokojeně se na ní usměje.* Co takhle si udělat krásnej večer v komnatě, zlato? *Navrhne jí a u toho na ní mrkne.*

*Řekne, že vypadá dneska lépe jak on. Ona spala aspoň dvě hodiny, on očividně vůbec.*To není pravda. Dnešek je jen výjimka.*Pousměje se na něj. Pak se mu omluví za to, co udělala a že chtěla utéct.*I tak jsem neměla reagovat tímto způsobem.*Potřese hlavou. Pohladí ho po tváři a když se opře do její ruky, stoupne si na špičky, aby jej lehce políbila na rty. Sklopí pohled o jeho dalších slovech o mámě. Doufá, že to zvládne. Sama si Schreave rodinu nedokáže představit bez ní. Následně řekne, že pokud jej Edy trefí košíkem, tak se o něj bude starat.*Budu se o tebe starat jak nejlépe budu moct. Ale jako žena ti budu muset stačit já, jiné tě nedám.*Zazubí se na něj. Ví, že tou nejlepší ženou myslel ji, ale tak by ona sebe samu nenazvala. Pak teda svolí k filmu o těhotenství a uchechtne se.*Prvně svolím od knihy k filmy a on ho stejně prospí, no to je už vrchol.*Řekne naoko rozhořčeně, ale jak i může poznat z jejího úsměvu jen si dělá legraci.*Jo, Wells platí. Ale co ty víš, třeba to budou obě dvě holčičky. A i kdyby ne, bude pořád potřebovat jedno.*Pokrčí rameny.*Je to teprve dvanáct týdnů, skoro třináct, nemohou to už teď být přece obří.*Uchechtne se. Pak poslouchá, jak trucoval už v břiše a nechtěl prozradit, jestli bude kluk a nebo holka a to ji rozesměje. Uchechtne se.*Zatím snad mohou být spokojení. Tak nám to třeba prozradí.*Pohladí se po břiše. Pak ochutná jeho těstoviny a musí uznat, že jsou skvělé. Pochválí jej a trochu zrudne.*Jo, obojí ti jde vážně dobře.*Uzná a pak mu hodí utěrku se slovy, že to teď tady musí uklidnit. Když je to hotový umyje si sama ruce a otře si je. Pak se otočí na něj a zamrká jako andílek.*To zní jako skvělý nápad drahý.*Souhlasí, tak jej chytne za ruku a rozejde se s ním k jejich komnatě.*

*Celý den je zalezlý někde v zahradách ale teď dostal hlad nebo spíše chuť na něco sladkého, takže celý zablácený a s dřevěným mečem vesele běží až ke kuchyni. To, že je celý od bláta a hlíny mu nijak nevadí, vadí mu maximálně to, že má hlad. Když do kuchyně doběhne, dřevěný meč položí na kuchyňskou linku a okamžitě otevře skříňku, ze které vytáhne balení sušenek, čokoládu, marshmallowny a mléko, přičemž hned vytáhne i sklenici. To mléko do sklenice nalije docela nešikovně, takže to rozlije všude kolem, ale ve sklenici taky přece jen něco má. Poté rozdala i balení sušenek i další věci co si vzal, přičemž mezi dvě sušenky dá kousek čokolády, marshmallown a namočí to do mlíka a se šklebem to sní.*

*Vaření takových těch jednodušších věcí mu docela jde a v poslední době ho to i baví.* /Třeba bych mohl někdy něco uvařit Aless./ *Proběhne mu hlavou. Od té doby co spolu spali pod širákem na vyhlídce na ní nedokáže přestat myslet. Teď míří v roztrhaných džínách a tmavě modrém tričku do kuchyně. Jakmile tam vejde, nadzvedne obočí, když vidí na zemi napadaný bahno. Jde po stopách a objeví svého mladšího bratra v ještě větším bordelu.* Já tě jednou zabiju. *Prohrábne si své delší vlasy a potřese hlavou.* Cupcaky by byly lepší, než takhle slátanina, ne? *Navrhne a pak sjede pohledem ten bordel.* Když to teda uklidíš. *Ušklíbne se mírně.* Cos vůbec dělal, že jsi tak zaprasenej? *Zeptá se ho a pobaveně nad ním potřese hlavou.*

*Toho bláta co za sebou nechává si nějak nevšímá, protože když si toho nevšimne, přece to nebude muset uklízet. Stejně tak si nevšímá toho nepořádku co způsobil při chystání jeho sušenkového sandwiche. Když si to namočí do mléka a lak do toho kousne, napřed se moc nadšeně netváří, ale hned už má snězenou půlku. Když uslyší hlas svého bratra, vytřeští oči a nevinně se na něj zazubí.* Čau brácho! *Vyjekne nadšeně, jako by to co řekl radši přeslechl. Nadšeně se rozzáří když zmíní cupcaky.* Já bych si je udělal, ale pak bych neměl kde bydlet, protože by se mi nepovedly. *Našpulí rtíky, přičemž otráveně protočí očkama a dá se do uklízení toho nepořádku co udělal, i když to samozřejmě není žádný dokonalý úklid.* Zabíjel jsem příšery! Jenže mě zavedly až do lesa a tam bylo bláto, ale to hlavní je, že jsem je zabil! Teda aspoň ty který neutekly. *Pokrčí rameny a hodí očko po meči, co si odložil na kuchyňskou linku. Pak zamyšleně nakrčí obočí, ale nadšene se zase k němu otočí.* Heléé? Zjistil jsme jednu věc a potřebuji si ji potvrdit, víš? Jestli to fakt nemám používat. *Malinko nafoukne tvářičky, ale vzápětí an něho ukáže vztyčený prostředníček.* Vážne tohle neznamená děkuji? *Nakloní hlavu na bok a zazubí se na něj.*

*Ušklíbne se, když ho Cameron nadšeně pozdraví a úspěšně ignoruje jeho poznámku o zabíjení.* Nazdar. *Pozdraví ho nazpátek a navrhne mu cupcaky pod podmínkou, že uklidí ten bordel, co udělal.* Tak ti je udělam já. Tebe bych k troubě ani nepustil. /A nikdo další s mozkem taky ne./ *Doplní si v duchu, ale rozhodl se, že dneska bude v rámci možností milý.* Tak to ukliď, pořádně a pomůžeš mi s nima. S čim bys je chtěl? *Zeptá se ho a doufá v nějakou normální odpověď.* Tak si umyj aspoň ruce, když už chceš sahat na jídlo. *Protočí letmo očima.* /To ho fakt baví se jen tak honit po lese a mávat dřevěnym klackem s tim, že jsou tam příšery?/ *Proběhne mu hlavou, protože i když ví, že i on byl jednou malý, tak nějak si to nedokáže představit. On určitě nebyl takový, jako on. Mezitím přejde ke spíži a začne z ní vytahovat všechny potřebný věci na přípravu cupcaků.* Tu věc mezi nohama? ta se používá. *Odpoví mu s hlavou ve spíži a po jeho další otázce nakrčí obočí a teprve se na něj koukne.* Ne, tohle neznamená děkuji. Tohle znamená něco jako naser si, nebo tak. Kde ses to naučil a proč sis myslel, že je to děkuji? *Nadzvedne obočí.* /Chci vůbec znát odpověď? Asi pozdě, co?/ *Dojde mu, že se radši ptát neměl a pak zavře spíš a dojde k lince.* Podej mi nějakou mísu, prosimtě. *Poprosí ho a doufá, že mu fakt mísu donese a nepodá mu nějakou palici.*

*Našpulí rty, když mu řekne, že by ho k troubě nepustil a vyplázne na něho jazyk.* Hele, trouba je nebezpečná vec. Ale jednou se s ní naučím. *Pokrčí rameny a pak zase, tentokrát zamýšleně, našpulí rtíky.* S paprikou! *Zazubí se na něj a pak se rozhlédne kolem sebe.* A když ne s paprikou tak s čokoládou. *Pokrčí rameny a pak se dá teda docela neochotně k uklízení toho nepořádku co udělal.* Umývat si ruce je ale zbytečný, když si je zašpiníš jídlem! *Zazubí se na něj, jako by řekl moudro a po jeho slovech zmateně nakrčí obočí.* Ta věc mezi nohama je na čůrání! *Zmateně namítne a pak se na něj zazubí.* Chrys mi řekla, že je to hnusný gesto, ale já si to potřeboval potvrdit, víš? A jeden pán na chodbě mi to jednou řekl, když to ukazoval na nějakou paní, protože ta paní mu dala facku no a ten chlap to na no ukázal. A řekl mi, že to znamená děkuji. *Zubí se na něj u toho vysvětlování. Potom vezme do ruky nějakou větší misku, ale místo toho, aby mu to dal do ruk mu to dá na hlavu.*

Aspoň, že si to uvědomuješ. /Díky bohu za to./ *Proběhne mu hlavou a pak se ho zeptá, s čím by cupcaky chtěl. Po jeho odpovědi protočí hlavou.* Chceš ty cupcaky nebo ne? *Nadzvedne obočí.* Fajn, takže čokoláda. *Přikývne nakonec a pak už všechny ingredience vyhází ze spíže na linku.* Neni to zbytečný. Aspoň pak nesežereš všechnu tu špínu. Protože ta špína se ti začne usazovat v žaludku. A až se ti žaludek naplní tou špínou, tak exploduje a ty umřeš. *Postraší ho vážným hlasem, aby ho donutil si ty ruce umýt.* Jo, to taky. *Přikývne neochotně a pak mu řekne, co znamená ukazování prostředníčku.* Kdo je Chrys? *Nakrčí zmateně obočí.* A fakt si myslíš, že by ten chlap děkoval za facku? *Protočí nad ním obočím a pak ho poprosí, aby mu podal mísu. Když mu mísa skončí na hlavě, povzdychne si.* Nějak jsi vyrostl. *Zkonstatuje a mísu položí na linku. Hned do ní začne dávat ingredience a utvoří těsto.* Připravíš košíčky a plech? To zvládneš, ne? *Projeví mu důvěru a pak nabere do naběračky trochu těsta a vylije mu do na hlavu. U toho se na něj zazubí.*

Nejsem blbej. *Zamumlá a potom se nadšeně zazubí.* Chci! Ale cupcaky s paprikou by mohly být dóóbrý! *Roztáhne ruce při posledním slovu aby na něj dal nějaký ten důraz.* A nebo kečup! Dáme tam kečup. *Udělá na něj psí očka a doufá, že fo na něj zabere.* To není pravda! *Dupne si nožkou a ruce založí na hrudi.* Nemůžeš explodovat! Protože to prostě nejde. Explodují třebáá. Třebáá bomby! Lidi nemůžou. *Zavrtí hlavou a na tváři má chytrý úsměv.* Jak taky? Vždyť víc s tím dělat nemůžeš! *Namítne a u toho rozhodí rukama.* Chrys je moje supr čupr kamarádka! Je to španělská princezna, ale jede do Austrálie, což nedává smysl, ale prý někdo y můžu za ní přijet! A pošle mi určitě klokana! *Zazubí se na něj a pokrčí rameny.* Taky mi to přišlo divný, ale tak třeba tu facku chtěl. *Našpulí rty a nakloní hlavu na bok.* Vyrostl! Jsem velkééj! *Nadšene začne přikyvovat a ten plech i košíčky vytáhne, ale plech dá schválně naopak a košíčky ubrátí naruby. Když mu skončí těsto na hlavě, vyjekne a na oko uraženě na něj koukne, ale zároveň má v očích nadšeně rošťácké jiskřičky. Natáhne se pro těsto, které si nabere do ruky a se smíchem mu to plácne do obličeje.*

To je diskutabilní. *Zazubí se na něj a pak protočí očima.* Ne, nebyly. Žádná paprika a žádnej kečup. Budou s čokoládou. *Rozhodne nakonec a následně se rozhodne ho trochu postrašit ohledně špíny.* Lidi můžou. Jeden můj kamarád takhle explodoval, protože si nemyl ruce. Rozletěl se na několik malinkých kousíčků a ty se přilepily na zdi okolo. Asi měsíc nešly sundat. A nejhůř se sundavalo to oko, co po něm zbylo. To bylo na tý stěně nalepený asi půl roku. *Řekne mu s vážným výrazem.* Já být tebou bych si radši ty ruce umyl. *Dá mu přátelskou radu a pak se zasměje, když se baví o jeho nářadí mezi nohama.* Na to přijdeš časem. Nebudu ti kazit dětský sny. *Potřese pobaveně hlavou a pak se zeptá, kdo je Chrys, kterou zmínil.* Ty nikam nepojedeš a žádnej klokan nepojede sem. Rodiče ti to stejně nedovolí. *Pokrčí rameny, protože tuší, že do žádný Austrálie by ho jejich rodiče nepustili.* Jo, většina lidí po facce přímo baží. *Zasměje se a protočí očima, když vidí, jak skládá ty košíčky. Vylije mu trošku těsta do vlasů a pak ho probodne pohledem, když těsto skončí na jeho obličeji.* Fajn, končíme, jestli chceme aspoň pár cupcaků. Otoč ty košíčky správně a já mezitim rozehřeju troubu. *Dá mu jasné instrukce a doufá, že přestane dělat kraviny. Cestou k troubě si utře obličej do útěrky. A pak už zapne troubu.*

Disku- cože? *Nechápavě nakrčí obočí a hlavu nakloní na bok.* Ale však tam může být i kečup i čokoláda! Nebo kečup dáme na vrch! *Zazubí se nadšeně a pak se zase začne mračit, přičemž se znechuceně šklebí.* To není pravda! Beztak máš jen divný kamarády! Tohle totiž není možný! *Namítne, ale hned si ty ruce odskočí umýt.* Hele, řekni mi to! Už si to nakousl tak to dořekni! Jinak budu uraženej! *Dupne si nohou a pak nesouhlasně našpulí rty a přihmouří oči.* Pojedu! Nebo klokan pojede sem! Ty máš taky lva! *Zavrtí hlavou a mezitím začne chystat ty košíčky, ale samozřejmě špatně.* Jojo, třeba někdo jo. Třebáá, třebáá, fackotoužič. *Hrdě se usměje od ucha l uchu př tom zrovna vymyšleném slově, ale to už začne kratší válka s těstem. Rukou si vjede do vlasů a rozhází si je, aby aspoň trochu těsta šlo pryč. Nakonec plech i košíčky dá správně, ale okamžitě se natáhne do skříňky pro kečup, který si schová za zády, aby tam přece jen mohl trochu dát, samozřejmě až se nebude dívat.*

Disku-tabilní. *Rozdělí mu to slovo.* Jakože se o tom dá diskutovat. Prostě, že s tebou nesouhlasim a klidně se budu hádat. *Snaží se mu to nějak vysvětlit a pak protočí očima.* Žádnej kečup. Dáš tam kečup a zabiju tě. *Ukáže na něj ukazováčkem.* Nemám divný kamarády. Je to pravda. *Uchechtne se v duchu, když vidí, jak si jde radši umýt ruce, protože je to pro něj jako malé vítězství.* Ty jsi uraženej skoro furt. *Ušklíbne se.* Používá se to k dělání dětí. Teda...Když jsi starší. *Vysvětlí mu nakonec trochu neochotně.* Jenže já jsem starší, takže zvíře můžu mít. Ty bys ho nechal pojít hlady. *Zasměje se a potřese hlavou, když vidí jeho hrdý úsměv. Radši to nechá bez komentáře. Vydá se rozehřát troubu a jakmile to udělá, vrátí se ke košíčkům, do kterých začne lít trochu těsta. Zároveň se krátce rozhlédne po kuchyni a hned si všimne jednoho menšího rozdílu.* Okamžitě ten kečup polož. *Koukne na Camerona a jeho pohled nepřipouští žádné námitky.* /Taky se chci najíst./

Diskubatilní. *Zazubí se na něj když to zkomolí, ale hned potom se na něj zašklebí a vyplázne jazyk.* Ale já se s tebou budu hádat, když bude potřeba. *Zazubí se a potom se uculí a zamrká na něj.* Hele, já bych to chyběl! Mě by si nezabil! Jsem roztomilej a hodnéj a tvůj brácha! *Zazubí se na něj a pak protočí očima.* Máš divný kamarády! Protože si divnej taky! Takže si musíte rozumět! *Usměje se jako největší chytrolín na světě a pokrčí rameny.* Nejsem uraženej furt, jsem uraženej když je to potřeba. *Pokrčí rameny a když se konečně dozví na co se používá to mezi nohama, nakrčí obočí co nejvíc mu to jde.* K dělání dětí? Jakože, jakožé dětí jako dětí? *Nechápavě vrtí hlavou a krčí obočí.* Takže ty děláš děti? Jak děláš děti? *Pořád se nechápavě šklebí, jelikož to prostě nechápe.* Nene! Staral bych se o něj! Proč bych se o něj nestaral? *Ohrne spodní ret a hodí na něj psí oči. Potom vezme do ruky kečup v plánu, že to do toho těsta přidá, ale když si ho všimne, nevinně se zazubí a kečup natáhne před sebe a otevře. A pak jednoduše namíří na jeho obličej a kečup zmáčkne.* Když ne do jídla, aspoň na tebe. *Uculí se na něj a v obraně nsi vezme do ruky dřevěný meč.*

*Zavrtí nad ním hlavou a radši ho neopravuje, protože by nad tím akorát strávili další hodinu.* Nechyběl. Nikdo by mě neotravoval a já měl klid. *Vyplázne na něj jazyk a pak se zašklebí, když mu řekne, že je divnej.* /Díky, brácho./ Takže furt. *Pokrčí se smíchem rameny a pak mu trochu neochotně vysvětlí, jak se dělají děti.* Ne, dětí, jako raket. *Protočí očima a v jeho hlase je ironie* Jasně, že dětí, jako dětí. A zeptej se na to radši mámy, jo? Ta ti to vysvětlí líp. *Pošle ho za jedním z jejich rodičů a pobaveně se usměje, když vidí jeho nechápavě šklebení.* Protože pořád na něco zapomínáš. *Odpoví mu bez problémů na jeho otázku a pak už si všimne, že zmizel kečup, takže mu hned dojde, co ten malej ďábel plánuje. Pak už kečup skončí v jeho obličeji a on ho probodne pohledem.* Ty malej skrčku. Já tě normálně uškrtim. *Zavrčí a bez ohledu na ten jeho klacek ho vezme a hodí si ho přes rameno. Vydá se s nim k obrovskému chlaďáku, který otevře a Camerona v něm postaví. Schválně stojí ve východu tak, aby byl nucenej zůstat v tom chladu.* Buď teď okamžitě slíbíš, že přestaneš s těmahle kravinama, nebo pro tebe přijdu až zítra ráno. *Oznámí mu a čeká, jak se rozhodne.*