Ošetřovna 2

Nezkoušej to na mě. prostě za tím doktorem půjdeš a nevyvlíkneš se z toho. *Protočí zoufale očima. Chce vědět, jestli je v pořádku a jestli to není nic vážného a už neví čím by ho mohla přesvědčit, aby tam šel. Poté se po jeho slovech na něj zazubí.* Takže dnešní program v komnatě je jasnej? *Zamrká na něj a po těch jeho dalších slovech docela lituje toho, že jsou na ošetřovně a ne v komnatě, kde by už nejraději byla. Když ji pohladí po břiše, usměje se a pohled ke svému břichu sklopí. Nikdy by neřekla, že bude mít někdy dítě. Obzvlášť v takovým věku. Vždy když nad tím přemýšlela, tak chtěla o dost později, jelikož si chtěla užít mládí a když otěhotněla, byla naštvaná, ale teď s to těhotenství i docela užívá a nemůže se dočkat, až to dítě bude na světě. Následně už ale Ashera začne táhnout k doktorovi a rozhodne se použít i vydírací techniku, která doufá, že zabere.* To máš za to, že si tak tvrdohlavej a občas se chováš jako malý dítě. *Zazubí se na něj a následně se vítězně usměje od ucha k uchu, když jde konečně k doktorovi. Dojde za ním, přičemž ho chytne za zdravou ruku a sleduje doktora a střídavě Ashera. Když vidí jeho výraz, pousměje se na něj a věnuj mu kratší polibek.* To zvládneš. *Usměje se na něj a když už je konečně volný, musí se uchechtnout nad jeho výrazem.* Zajímalo by mě, co by chlapi dělali, kdyby museli rodit. *Postěžuje si píše sama pro sebe, načež ho chytne za ruku a přikývne.* Už vím, že jsi v pohodě, takže už můžeme jít. Neboj, v komnatě za to dostaneš bolestný. *Mrkne na něj a s úsměvem ho teď začne táhnout ke komnatě.*

*Dopoledne strávil s Polaris a snažil se jí věnovat, aby si to užila. Dokonce se nechal ukecat i k ochutnání špaget s kakaem, ale nejspíš to bylo jenom díky hladu, protože poslední dobou dost zapomínal na jídlo. Asi tak, jako na spánek. Buď seděl u Justice, nebo nad prací ať už svojí, Justicovou nebo Jacovou. Jeho nejlepším kamarádem je opět kofein z kafe nebo energiťáku, aby byl schopný nějak fungovat. Rameno se mu díky únavě prakticky ani nezačalo hojit. Má celou ruku v ortéze a závěsu, takže se momentálně pere s papíry jenom pomocí jedné ruky, když jde na ošetřovnu za svým synem. Tam si sedne na židli u jeho postele a povzdychne si, když nevidí na jeho stavu žádnou změnu. Pak poprosí sestřičku, jestli by mu nedonesla pořádně silný kafe a snaží se co nejvíc soustředit na papíry před sebou. Občas pohledem skenuje Justice, jestli se náhodou nehodlá probrat. Samozřejmě se mu povede i papíry shodit z klína a ty se mu rozsypou po polovině ošetřovny.* Sakra. Debilní práce. *Zanadává a dá se do sbírání, ignorujíc bolest nohou a ramene. Stejně jako ignoruje únavu, motání hlavy, kruhy pod očima a to, že je bílej jako ty papíry.*

*Většinu času tráví u Justice. Teď tam byla od rána až někde do šesti kdy ji hlad donutil si zajít aspoň do kuchyně a vzít si jídlo. Stavila se i v komnatě, aby dala něco Maevovi. Tomu se poslední dobou moc nevěnovala a když zase odchází z komnaty, vidí, jak smutně vypadá z toho, že u bude sám. Musí ho vzít s sebou. Míří totiž zase na ošetřovnu. Oni tam ale zvířata neradi vidí.. Na sobě má šedou mikinu, pod kterou ho teda strčí. Hlavička mu sice trochu vykukuje, jasně dýchat asi musí, ale snad si toho nikdo nevšimne. Nenápadně se vkrade na ošetřovnu a zamíří k lůžku Justice, kde uvidí tátu.*Ahoj tati. *Pousměje se na něj a pak si všimne, jak bílý vlastně je. Donutí ho vstát a sednout si.*Já to posbírám..*Vytáhne Maeva a dá ho tátoiv.*Ty ho zatím můžeš pohlídat.. Bylo mi líto ho v komnatě zase jen tak nechat, tak jsem se ho rozhodla sem propašovat no.. *Usměje se jako andílek a posbírá zbylé papíry ze země. Dá je na hromádku těch, které se musí ještě udělat a posune je k sobě.*Dodělám je. Ty si musíš odpočinout, jsi bílý jako stěna.*Zamračí se lehce. Pak se podívá na Justice a povzdechne si.*/Žádná změna../

*Už pár dnů vnímá nějaký šum okolo něj, co jsou nejspíš zvuky kolem něj, ale nedokáže pořádně rozeznat žádný slova. Včera se to ale už zlepšilo a začal trošku rozeznávat hlasy, ale i když se celý den snažil se usilovně pohnout, stále mu to nešlo. Dneska se zas ale jeho stav o něco posunul a už dokáže rozeznat i hlasy, i když pořád ne úplně slova, natož věty. Ale díky tomu, že už dokáže rozpoznat hlasy, zjistí, že jeden has se podobá tomu, který má jeho táta a druhý zní jako jedné z jeho sester, ale trvá tomu, než rozezná, že je to nejspíš hlas Eady. Dojde mu, že mají o něj nespíš starost a nechce, aby se kvůli němu trápili, proto se snaží co nejvíc to jde pohnout. Po nějaké době snahy mu to konečně vyjde a on nejdříve trochu pohne ukazováčkem a následně mu lehce škubne ruka, jak se snaží pohnout a trochu se mu i zachvějí víčka, ježe stále vidí jen černo, proto se dál snaží se jakkoliv pohnout nebo otevřít oči.*

*Začne zvedat papíry a prudce otočí hlavou, když uslyší nějaký hlas a podaří se mu bouchnout o hranu Justicovi postele.* Do prčic. *Promne si to místo a ani nepostřehne jak a najednou sedí zpátky na židli.* Já bych to zvládl. *Namítne, když vidí, jak Eady sbírá papíry a mezitím podrbe kotě za ušima.* Až do odsud budou vyhazovat, nezabij nikoho z nás, prosím. *Poznamená a pak k ní natáhne ruku s úmyslem si vzít ty papíry.* Je jedno, jak jsem barevnej, i kdybych zčernal. Dodělám to, jsem v pořádku. *Snaží se jí přesvědčit, ale nakonec mu v ruce skončí kafe, které sestra donese. Přitom se pokusí skrýt rychle pod sako kotě, aby nebyl žádný problém. Pak si všimne Justicovy ruky, která sebou cukne a rychle vyskočí na nohy. Hrnek s kafem položí na stolek a Maeva nechá ustlat si na posteli. Justice chytne za ruku, kterou hnul a hypnotizuje ho očima.* No tak, prosím. Probuď se. *Zamumlá potichu směrem k němu.*

*Propašuje s sebou Maeva na ošetřovnu a zamíří k posteli, kde leží jeden z jejích bratrů. Uvidí tam tátu, který se kvůli ní bouchne, potlačí chuť protočit očima, když začne namítat, že by to zvláfdl a donutí jej se posadit a na klín mu dá Maeva. Místo něj ty papíry posbírá a rozhodne se je později dodělat.*Nevyhodí ho. By ses za něj přimluvil, ne? *Zamrká na něj. Je to přece král, jeho by taky měli poslouchat a Maev nikam neuteče a ani rušit nebude.*Ne, nejsi v pořádku a nedoděláš to. Tati, když tu skončíš taky, ničemu to nepomůže.. Prosím tě, dovol mi ty papíry dodělat. *Nechce, aby tu skončil další člen její rodiny. Podívá se na Justice, která pohne rukou a stejně jak táta i ona přiskočí k jeho posteli. Chytne jej za druhou ruku a soustředěně se mu dívá do obličeje.*No tak.. Justici probuď se.. Nebo Chels pošlu všechny svatební šaty, co mám uložený galerii.. *Pohrozí mu a tak nějak doufá, že když tohle uslyší, skutečně se raději uráčí probudit.

*Pořád se mu nedařilo se probudit z té hrozné temnoty a tlumeného ruchu, kterému rozumí spíš jako nesrozumitelnému šumu. Nakonec ale začne rozeznávat i hlasy, které když se mu pokusí rozeznat a doufá, že dobře, pokusí se ze všech sil probudit nebo aspoň pohnout, aby jim dal vědět, že je v pořádku, že je tam s němi. Povede se mu skubnout rukou a pohnout víčky. Také ucítí, jak ho někdo chytí za ruku a tak se stisk pokusí opětovat, i když dost chabě. Znovu se pokusi otevřít oči a tentokrát se mu to už povede a oči otevře, ale nevydrží to a zase je tíhou víček a prudkého světla zavře. Chvíli jen tak leží a když znovu otevře oči, musí přohmouřit oči, aby si zvyknul na světlo a přemluvil oči, aby se mu opět nezavřely. Hned jak uvidí svého tátu a sestru, pokusí se si sednout. Tím jak se snaží se vyhrabat do sedu, zamotá se mu trochu hlava, tak si zase lehne a u toho jak se snaží zkusit, jestli se už může hýbat, nevšimne si té chlupaté potvory, aneb kočky, která mu leží u postele a tak ji shodí omylem na zem. Zamračí se a pak zase pohled zaostří pohled na členy rodiny.* Tati... Eady... *Zamumlá ochraptěle a nakrbatí čelo, jak se snaží si vzpomenout co se stalo. dojde mu, že ho bodli na útoku a že pak spadl do temnoty.* Kde jsou ostatni? Jsou v pořádku? Nestalo se jim nic? Máma, Ang, Jace, Chels. A vy? *Vyděšeně se na ně koukne a snaží se zjistit, jestli jsou celí.*

Jo, přimluvil. *Pokýve nakonec hlavou, protože radši riskovat blbou náladu doktorů než výbuch vzteku jednoho z jeho potomků. Pak k ní natáhne ruku, aby mu dala ty papíry a protočí po jejích slovech očima.* Neskončím tady, jsem v pořádku. Věř mi. *Řekne jí co nejupřímnějším hlasem.* Můžeš si vzít čtvrtinu. Víc ti nedam. *Zkusí nakonec kompromis, aby se tu nedohadovali do rána a když pak uvidí, jak Justice cuknul rukou, rychle k němu i přes bolest přiskočí a za ruku ho vezme. Prakticky hypnotizuje pohledem jeho obličej a když vidí, jak otevře oči, ze srdce mu spadne obrovský kámen a on se široce usměje. Kdyby neměl ruku v ortéze, teď by ho nejspíš už mačkal v objetí, ale uvědomuje si, že by tím spíš oběma ublížil.* Lež, hlavně klid. *Řekne mu starostlivě, když vidí, jak se snaží posadit a sám si sedne zpátky na židli, kde seděl předtím, ale přisune si jí co nejblíž k posteli.* Máma je nejspíš v komnatě, Ang šla do města s Cassiusem a Jace..to netušim, ale někde tady bude. Jsou v pořádku. *Při jmenování Jace se trochu zasekne. Fyzicky v pořádku je, ale tuší, že jinak moc ne. Je mu neuvěřitelně moc líto, co se mu stalo a hrozně rád by tomu dokázal zabránit.* Já jsem v pořádku. *Ujistí ho hned, stejně, jako to dnes už udělal nejméně stokrát a potom vypije naráz víc jak půlku kafe, co mu sem předtím donesla sestřička.*

*Usměje se spokojeně, l když ji ujistí, že by se jí a Maeva zastal. Papíry mu ale nedá.*A co takhle, kdyby sis ty vzal čtvrtinu? *Zeptá se naopak ona jeho. *Prosím tě nech mi pomoct. Vidím, že v pořádku nejsi. Jsi bílej jako stěna, pod očima máš kruhy, ty nohy, ruka tě musí bolet.. Ty tu práci děláš celý život, tak mi dovol ti taky pomoct. *Upřímně.. I kdyby nesouhlasil, stejně si většinu papírů odtud dneska odnese, i kdyby je měla propašovat stejně jako Maeva. Přistoupí k Justicovi, kterého vezme za druhou ruku a pozorně jej pozoruje. Skoro až zapomíná dýchat v očekávání toho, jestli se probudí či nikoli. Úlevně vydechne, když se tak stane a hned ho obejme, ale dává si pozor, aby mu neublížila.* Nejsi v pořádku, máš bodnou ránu v rameno. *Potřese hlavou nad tátou a vezme sklenku vody ze stolku a podá ji Justicovi. Hádá, že přijde vhod, když mluvil tak ochraptěle. Předtím si ani nevšimla toho, že Maeva shodil z postele a ten se na něj právě nějak vražedně dívá. Přisune si blíže křeslo a vezme si ho do klína.* Chels, co vím, by zraněná být neměla. *Dodá k tomu ještě do ticha. Stejně jak jejich tátovi ani jí se moc nechce Justicovi říkat, co se stalo.*/Stejně se to dozví../*Ale.. prostě jí připadá, že to by mu spíše měl říct Jace. Stejně jak to řekla prvně Angel Justicovi.*/Ale Justice snad nikomu nevrazí../

*Pokusí se probudit, jelikož už cítí potřebu se probudit. Když už začal nějak vnímal, docela se bál, že se probudí a zjistí, že přijel o ty, které má rád, ale nakonec se teda probere. Pohledem přejede tátu i Eady a když vidí tátu výraz, pokusí se na něj usmát, ale je to spíše takový slabý úsměv. Vydechne, když zjistí, že jsou v pohodě, ale když uslyší od Eady, že je jejich táta postřelený, lépe si ho prohlédne.* Vsadím se, že vypadáš hůř než já. *Zamračí se, když vidí jak na tom je. Následně se děkovně koukne na Eady a vezme si sklenici vody. Když se natahne, ucítí slabou bolest v rameni a vzpomene si, že na to rameno spadnul. Rozhodne se to ale neřešit a radši se napije vody. Když vidí tu obludu, která je prej kočka, jak na něj hází vražedný pohledy, ujistí ho to, že tohle rozhodně kočka není, ale je to pekelná nestvůra.* Tu kočku nebo co to je jste sem dali, aby sežrala moji mrtvolu? *Zamračí se a přihmouří oči.* To je dobře. Chci odsud vypadnout. A pomůže ti s prací. Už jsme v pohodě. Odmítám tady ležet s hadičkama, jsem práce schopný. *Ujistí je hned, aby se s ní nedohadovali.*

Ani náhodou. *Odmítne nápad na to, že by si on měl vzít čvrtinu.* Tak na půl. *Zkusí poslední pokus o kompromis, než jí jednoduše nařídí, aby mu ty papíry dala a klidně jí je sám vyrve z ruky.* Právě. Dělám to celý život. Ještě to zvládnu, nejsem na odpis. A necítim se nijak zle, vážně. *Má pocit, že posledních pár dnů opakuje jenom tohle a nic jiného. Jeho pusa už ty slova umí vyslovit automaticky, aniž by mozek musel dávat nějaký větší impuls. Když se pak Justice probudí, ohromně se mu uleví a spadne mu kámen ze srdce. Hned ho ujistí, že jsou všichni v pořádku a když Eady zmíní jeho rameno, protočí očima.* Není to nic vážnýho. Skoro to ani nebolí. *Ujistí oba, aby jim nepřidělával starosti a znovu zakoulí očima, když slyší Justicovu poznámku na svůj vzhled.* Vypadám skvěle. *Odfrkne si, protože prostě odmítá uznat, že mají pravdu a odmítá si jít odpočinout, když se toho teď děje tolik. Dopije zbytek kafe a potlačí chuť si hned nechat donést další, aby se vyhnul poznámkám svých dětí. Radši se rozhodne aspoň chvilinku počkat.* Nemluv o mrtvolách. *Napomene ho trochu, protože potom, jak se o něj poslední dny bál nechce poslouchat o jeho mrtvole a o tom, jak by ho sežral Maev.* Nejsi v pohodě. Budeš tu ležet, dokud doktoři neřeknou jinak a tvojí práci budu dál dělat já. Ty se zatim psychicky připravuj na Tribunál a zásnuby. Lidi začínají pomalu brblat, že Selekce trvá nějak dlouho. *Ušklíbne se nad tím, protože vzhledem k tomu, co všechno se dělo nešlo Selekci nijak moc urychlit a tyhle názory lidí asi nikdy nepochopí.*

*Nahlas si povzdychne.*Dobře... Vezmeš si polovinu. *Souhlasí dosti neochotně, jak z ní jde i poznat. * Tati nelži. Vidím jak vypadáš, kolikátý je tohle kafe? *Kývne ke stolu,, kde leží hrnek s kávou.* Vím, že nejsi v pořádku a chápu tě.. *Potřese hlavou. *Stalo se toho teď dost, tak mi prostě dovol ti pomoct a klidně řekni narovinu, jak se skutečně cítíš. Vždyť jsi sám říkal Jacovi, že záleží i na jeho pocitech, tak ty svoje neskrývej. /Jak se ten může ještě divit, po kom všichni jsme?/*Když se Justice probudí, je ráda a samou radostí jej i obejme. Podá mu následně sklenici s vodou, aby se mohl napít. Sedne si do křesla, které si přitáhla blíže a na klín jí skočí Maev, kterého hladí.* Hele, teď jsem většinu dne proseděla tady u tebe a strachovala se, kdy se probereš a Maeva docela zanedbávala, dneska jsem ho sem vzala poprvé. A nic ti neudělá. Že ne? Protože jsi lozkosná kočičkaa. *Zažvatlá na něj a pohladí ho, načež ji on jako nějaký pes radostí olízne.* S prací budou taky pomáhat.. nedohaduj se se mnou tati, víš, že to nemá smysl, tvrdohlavá jsem po tobě.*Zazubí se na něj.*A tobě klidně pomohu s tím vybíráním prstýnku. *Otočí se na Justice.* Vybereme ho tak, aby se Chels líbil. Nevíš jakou má oblíbenou barvu? Kdyby modrou, tak by tam mohl být safír, červenou rubín.. Nebo my holky máme rády, když tne prstýnek nějak reprezentuje ten vztah.. Třeba tvůj a jejím měsíčný kámen by tam mohl být. Oba dva hezky vedle sebe.

*Když se probudí a uslyší, jejich táta je zranění, sjede ho pohledem a zamračí se.* Jasný, to ti uvěřím. Beztak ani neodpočíváš. Jenom sedíš u práce. Znám tě tati. *Zamumlá starostlivě a následně se na něj zašklebí.* Určitě vypadáš blbě. Jako zombiek. *Dodá nesmlouvavě a otočí se zase na Eady a protočí očima, když slyší jak žvatlána kočku.* Nechci abyste o mně měli starosti. Nemuseli jste mít. Jsem v pohodě. *Pokrčí rameny a zase se zamračí. Poté hodí omluvný výraz na Wyatta, jelikož mu nedojde, že se asi báli, že by se už nemusel probudit. Ale teď je tady, živý, zdravý, práce schopný.* Ne, pomůžu vám s papírama. Aspoň ty moje si vezmu. Nezájem. *Dodá tvrdohlavě a na jenich slova o zásnubách protočí očima.* Prstýnek si vyberu sám. Už jsme se na nějaký díval. *Přizná neochotně, ale nechce slyšet dál řeči Eady, protože slyšet o zásnubách hned po probuzení není zrovna pro něj to pravý.* Chyběli jste mi. Sice jsme nevnímal. Ale chyběli jste mi. Bál jsem se, že se někomu něco stalo. *Poví tiše a upřímně.*

Dobře. *Přikývne nakonec, když souhlasí s jeho druhým návrhem na kompromis a pak se podívá na hrníček a pokrčí zdravým ramenem.* Nevim. Ale nijak moc jich nebylo. *Snaží se jí hned uklidnit. Pravda je, že ztratil pojem u šestého a to ještě nebylo ani dopoledne.* Jsem váš táta. Mám vám pomáhat od vašich starostí, ne na vás házet ještě ty svoje. Já to zvládnu, vážně. Jsem v pořádku. *Ujistí jí stále paličatě a pak začne ujišťovat i Justice o tom samém.* Nesedím jenom u práce. A odpočívám dostatečně. *Brání se.* Vždycky si o vás budu dělat starosti. Ať už budete naprosto v pořádku, nebo vám něco bude. Tak to máme u lidí, na kterých nám záleží. Tak se projevuje láska. *Pokrčí ramenem, které ho nebolí.* Žádnej nezájem, Justici. Teď se musíš dát kompletně dohromady a pak ti postupně začnu vracet práci. Odmítám tě nechat odsud pustit a za pár dní sem za tebou chodit zpátky. Nejdřív se ti musí všechno pořádně zacelit a kromě toho jsi se právě probral. *Zamračí se nespokojeně nad vidinou jeho s papírama. K prstýnkům se nijak nevyjadřuje a nechá je, ať si to vyřeší sami. On si mezitím odchytí sestru, které řekne, ať sem pošle potom doktora, aby se na Justice podíval a pro něj ať donese další hrnek kafe.* Taky jsi nám chyběl. Ani nevíš jak. Jsem rád, že jsi zpátky. *Usměje se na něj a je na něm vidět, jak se mu ulevilo.*

*Nakonec souhlasí s tím, že mu dá půlku papírů a tu druhou půlku si vezme ona. I když by to nejraději udělala celé.*/Rozdělím to já a pár papírů navíc si přihodím../*Lehce se zamračí, protože tomu, že moc kafe neměl se jí nějak nechce věřit.* Jsme rodina a rodina si pomáhá navzájem. Neříkej mi, že ty jsi svému tátovi nechtěl pomáhat? *Nadzvedne obočí.*Prosím tě, vzpomeň si na to a taky na to jak ses cítil, když ti pomoct mu nedovolil. Tak se cítím i já. * Ale měl bys odpočívat více.*Stojí si v tom i nadále za svým.* Oba dva vypadáte jako zombíci. *Ignoruje fakt, že i ona je trochu bledší, než obvykle. Zažvatlá na Maeva, aby se necítil odstrčeně a nadále jej hladí, což se mu líbí. Nakonec se stočí do klubíčka v jejím klíně a začne podřimovat.*Jasně, ty jsi si spal jako Růženka v kómatu a my jsme se neměli bát? *Potřese hlavou. Nechápe, jak to vůbec mohl říct a myslet vážně.*Právě ses probral z kómatu, žádnou práci dělat nemůžeš.*Aspoň na něčem se spolu s tátou shodne.*Fakt díval? A ukážeš mi ho pak? *Zeptá se zvědavě.* Sice mě občas štveš, ale taky jsi mi moc chyběl. *Pousměje se na něj. *

Druhá část Ošetřovny.

*Leží v posteli na ošetřovně. To byla první věc, na kterou Frederek přišel, když se před deseti minutami vzbudil. Druhá byla, že bohužel není mrtvý. Dokazovala to příšerná bolest v jeho rameni. A nakonec se mu začaly objevovat v hlavě útržky z předchozího večera. Tedy podle toho, kolik toho prospal. Zvedne hlavu a rozhlédne se po místnosti. Vypadá to, že tu rozhodně není sám. V rohu si všimne doktora. Chvíli trvá, než si doktor všimne i jeho, ale hned potom k němu přiběhne.* Jak jsou na tom moji sourozenci? *S námahou se zeptá. Všechno na co si vzpomněl sice nedává smysl, ale rozhodně ví, že zachraňoval Rosu.* Potřebuju je vidět. *Řekne a znovu se začne rozhlížet po místnosti, jestli je tam někde neuvidí. Nakonec si ale všimne té dívky, která mu včera ležela v náručí.* Jak se jmenuješ. *Vybafne na ní.*

*Probudí se na nemocniční posteli. Pozná to hned v první vteřině díky tomu, že je všude cítit desinfekce a taky to, že nemůže hýbnout nohama. Když si pomalu dává dvě a dvě dohromady, co se předcházející noci stalo, nejradši by se znovu rozbrečela, ale to by nemohla zaslechnout kousek vedle ní hlas. S velkou námahou aspoň otočí hlavu na bok a když si všimne člověka, který jí je nějak povědomý, ale nemůže si vzpomenout jak, sykne bolestí. Rychle si dá hlavu do trochu pohodlnější pozice, aby ji to tolik nebolelo, a pak teprve promluví.* Jsem Cali Channing. *Představí se mu tiše, protože zaprvé neví, kdo je vlastně Fred zač, a zadruhé, docela ji děsí jeho dost nepříjemná povaha, co tak mohla zahlédnout.* /To tu jsou všichni tak nepříjemní?/

*Ani nečeká, že by mu dívka odpověděla. Podle toho, co si pamatuje, ji někdo střelil do krku.* Frederek, Švédský princ. *Představí se na oplátku. Nevypadá to, že by měl v nejbližší době tuhle místnost opustit, takže se snaží chovat mile.* Je asi divné se ptát, ale jak jsi na tom? * Zeptá se a pokusí se si sednout. Přece nebude jako největší nebožák pořád jenom ležet. Jakmile se mu to podaří, tak si projede až neuvěřitelně mastné vlasy rukou. Pak se ironicky zasměje.* Nevíš, jak dlouho je to od útoku? *Zeptá se zase. Rozhodně se tu nehodlá uhlídat k smrti, než se dostaví jeho ctění sourozenci.*

*Když jí řekne i ten titul, málem jí vypadnou oči z důlků. asi měla počítat s tím, že tu bude cizí hosty vídat každý den. No, na to, že pochází z druhé vrstvy, s výše postavenými neměla zrovna moc zkušeností, tak se jen omluvně usměje.* Bohužel se vám nemůžu uklonit. *Omluví se mu, protože úklona byla první věc, kterou by před někým výše postaveným měla udělat. Když se na něj ale dívá déle, tak jí pomalu dochází, že jeho obličej už někdy viděla. Včera, na tom plese, ale vůbec si nepamatuje, proč ho má v halvě. A ptát se je opravdu neslušné, minimálně v tuhle chvíli.* Nemůžu hýbat tělem. *Řekne mu nakonec. Když to řekne nahlas, je to pro ni bolestivější, než je ochotna si uvědomit, a hned jí vytane na mysli obraz jejího otce, jak ho viděla v nemocnici.* A co vy? *Rychle zamrká, aby se tam neobjevily žádné případné slzy, a pak skoro zavrtí hlavou, než jí dojde, že to asi nepůjde.* Omlouvám se, ale nevím.

*Zasměje se.* Neřeš to. A nevykej mi. Připadám si pak starší než jsem. *Podívá se na ní. Teď už si je stoprocentně jistý, že je to ta ze včerejška.* Řekl bych že je mi to líto, ale vlastně té neznám. Takže ti jenom popřeju, aby to nebylo trvalé. *Vidí, jak je smutná, ale nijak zvlášť ho to nezasáhne. Kdyby nebylo jeho, tak tam umřela. Může být rada, že žije. Což on může být taky rád. Když mu dojde, že důvod, proč málem vykrvácel je jeho sestra a důvod, proč nevykrvácel zase jeho bratr, tak se dá do smíchu. Sice ho to hrozně bolí a musí si dát ruku na zraněné rameno, ale tohle ho dostalo. Ještě takhle ani jednoho z nich neviděl. A pak mu ti došlo.* Pane bože ne. *Zhnuseně se na sebe podívá a vezme do ruky mobil, který doteď ležel vedle něj na nočním stolku.* Fuj.

Dobře. *Souhlasí plaše, když jí řekne, aby mu nevykala, a ona už teď ví, že častokrát mu omylem zavyká, protože jí nedojde, že zrovna tenhle, z tolika jiných zahraničních rodů s modrou krví, jí nabídl tykání. Pak se jen malinko usměje.* Děkuju. *Stále ale přemýšlí, odkud si ho pamatuje, protože jí něčím přijde známý.* Já mám strašný pocit, že jsem vás... omlouvám se... tě už někde viděla. *Nadhodí nakonec jako poznámku, tak ani ne moc k němu, nebo možná trochu, ale spíš k sobě, aby si srovnala myšlenky. Trochu sebou cukne, když se princ rozesměje, a zmateně se na něj podívá, načež jeho zhnusené fuj okomentuje jen mlčky, zvednutým obočím.*

*Připadá nu divné, že z je z toho tykaní tak rozhozená. Měla by být poctěna! Navíc on si ji podle něčeho potřebuje pamatovat.* Není za co. *Vážně ne. On s tím nic dělat nemůže a ani nebude.* Jasně, že jsi mě viděla. Kromě toho, že jsem s mými sourozenci prakticky nepřehlédnutelný, jsem ten díky komu žiješ. *Zazubí se. Je to docela fajn pocit, být jednou za hrdinu.* A ty jsi ta, kvůli které ležím na ošetřovně. *Probodne ji pohledem, i když ví, že si za to může sám. Měl dávat bacha.* Ale neber si všechnu vinu. Druhou polovinu má moje sestra. *Vzpomene si na ten vtip s krví.* To ne. *Zaúpí, když mu dojde, že mu žilami koluje bratrova krev. Myslel si, že to byl jen vtip. Že to přežije i bez něj. Tak prý ne.*

*Jakmile si dá díky jeho poznámce dvě a dvě dohromady, že on je vlastně ten, co ji vynesl ze sálu, jako by jí ta myšlenka před tím, než ztratila vědomí, najednou zářila jasněji.* Děku-... *Chce mu říct, jak je vděčná za to, že ji tam nenechal rebelů, i když těm by moc užitečná nebyla, ani kdyby ji zabili, ale tehdy, co řekne, že ona je vlastně důvod toho, proč je tady a jakmile si všimne i toho ramene, které má ošetřené, vypadá, jako by se nejradši propadla samou hanbou do země.* Omlouvám se. *Omluví se mu, jako by za to, že ji zachránil, mohla vlastně ona, jako by mu o pomoc říkala, a pak ho jen nechápavě sleduje. Nechápe, co v něm rozproudí takovou lavinu protichůdných emocí.*

Není za co. *Odpoví. Je mu jedno, že se omlouvala, tím stejně nic nespraví. A už vůbec ne to, že kus Andrease je teď v něm. Krev se v něm vaří z toho pocitu. U otce zase bude bodovat Andre, mezitím, co jeho zmlátí za to, že jeho zlatíčko tak oslabil.* Jo, promiň. *Řekne ještě pořád naštvaně.* Víš, my v rodině nemáme zrovna dobré vztahy. A včera? *Řekne to slovo s náznakem otázky.* Mi můj bratr musel darovat krev. *Poslední dvě slova skoro vyplivne. Až přijdou, rozhodně musí vynadat Róze. Kdyby za ni nemusel běžet, nepřišel by o tolik krve.*