Ošetřovna 2

*Tak nějak nestíhá všechny ty novinky pobrat a udělat si pořádek v hlavě, ale jak pak zjistí, myšlenky okolo viru může nechat rozházený, protože se stalo něco, pro ní, mnohem zásadnějšího. A to je to, že čeká dítě.* Jo, jsi chlap. Asi první chlap, kterej tohle oznamuje svojí přítelkyni. *Uchechtne se, ale hned zase přestane, protože jí z toho začne akorát tak víc rána bolet.* Takže uvnitř mě je právě následník trůnu? /Pokud ho teda přijmeš za svýho syna, vzhledem k tomu, že nejsme manželé../ *Proběhne jí hlavou.* Neboj se toho, zlato. Budeš skvělej táta. Nemám v tom nejmenší pochybnost. *Pousměje se na něj a zase mu slabě stiskne ruku.* Jo, to by cca vycházelo. *Přikývne, když jí potvrdí stejné číslo, k jakému se dopočítala i ona. Po jeho dalších slovech se pousměje.* Nikdy o nás nepřijdeš. Budu tě tu otravovat do konce tvých dnů a ten drobeček taky. *Vydechne a zamilovaně se na něj usměje, když jí políbí na čelo.* Miluju tě.

*Rozhodně by byl radši, kdyby to bylo naopak a ona říkala mu, že je těhotná a nemusel to říkat jí.* Tohle bych žádnýmu chlapovi nepřál. *Zavrtí hlavou, přičemž se taky uchechtne a pak se na ni pousměje. Poté vykulí oči, protože takhle o tom ještě neuvažoval. Věnuje ji jistější úsměv a přikývne.* Jo, právě máš uvnitř sebe budoucí korunní princeznu nebo prince. *Poškrábe se s úsměvem na zátylku, ale pak mu trošku úsměv povadne, protože si není jistej v tom, jaký otec bude.*Jestli budu tak skvělej táta jako bratr, tak už toho mrňouse lituji. *Ucšklíbne se, ale radši zavrtí hlavou, protože na to teď nechce myslet. Teď je hlavně rád, že slyší její hlas a že může být vedle ní.* A víš co bude komický? Až ordičům budu uznamovat, že budou prarodiče. Táta se z toho zblázní. Jak ho znám, půjde hned hledat šediny. *Roztáhne rty do úsměvu a přikývne.* No jen aby. Bez vás by byl můj život nudnej a k ničemu. *Zazubí se na ni a hned potom ji věnuje zamilovaný úsměv.* Já tebe taky. Vlastně... Teď už vás. *Pohledem sjede k jejímu bříšku a pořád docela nevěřícně zavrtí hlavou.* Rozhodně bych nikdy neřekl, že ve dvaceti budu táta. *Uchechtne se a jednou rukou si vjede do vlasů.*

Jsi výjimečnej. *Zazubí se na něj.* Na druhou stranu, nepřeju chlapům ten šok. I když oni se nemusí smiřovat s tim, že v nich někdo další roste. *Zauvažuje a pohledem zaletí ke svému břichu.* /Za pár týdnů si neuvidim na nohy, krása./ *Zašklebí se v duchu a pak jí dojde, že v sobě má právě následníka trůnu. Pokud tedy Clavio to dítě za své přijme a ten titul mu umožní získat. Vzhledem k tomu, že nejsou manželé by klidně toho drobečka mohl zavrhnout. Radši nad tím ale moc dál neuvažuje, protože Claviovi věří, že to s ní myslí vážně. Jinak by tu asi teď neseděl.* Stejně je to ale šílený. Poslední, co si pamatuju je jak nadávám na šaty a podpatky a teď se smiřuju s tím, že za pár měsíců budu máma. A za pár týdnů si ani nebudu moct oblíknout ponožky. *Pohladí se po břiše.* No tak, Clavio. Budeš skvělej táta a jsi úžasnej bratr. Jenom si se ségrama musíš nějak v klidu promluvit. *Stiskne mu jemně ruku a pak se pobaveně zasměje, když zmíní své rodiče.* Jo, úplně to vidim. Tati a mami, tohle je moje přítelkyně Nav, která právě čeká naše dítě a vaše první vnouče. *Odříká a napodobí u toho jeho hlas, i když jí to kazí cukající koutky rtů. Zamilovaně se na něj usměje po jeho dalších slovech.* Tobě je aspoň už dvacet. Mě je devatenáct. *Namítne. Je to sice rozdíl jednoho roku, ale zní to šíleně.*

Nechci být výjimečnej. *Zavrtí hlavou a i když se snaží o vážný výraz, nejde mu to, protože mu začnou škubat koutky.* To, že v nás nikdo nemusí růst, je výhoda. Dokážeš si nějakýho chlapa představit s těhotenským břichem? *Pobaveně se ušklíbne a zavrtí nad tím hlavou. Pak už kulí oči nad tím, že má Nav vlastně uvnitř sebe budoucího následníka trůnu, jelikož ještě za tu dobu, co se dozvěděl, že bude táta, nepřemýšlel nad svým titulem. Ale rozhodně si je jistý, že to budoucí následník je, jelikož už teď to dítě zbožňuje.* Teď máš aspoň výmluvu, proč nenosit podpatky. A s ponožkami ti klidně pomůžu. *Pokrčí s úsměvem rameny. Poté se na ni nejistě podívá a potichu si povzdechne.* Chrys odběhne dřív, než stihnu cokoliv říct a Freya mi nahání hrůzu. *Uchehctne se a pobaveně se se ušklíbne.* Hej, takhle nemluvím. *Zašklebí se na ni, ale hned se rozesměje.* Mamka tě odtáhne na čajovej dýchánek a táta půjde hledat barvu na vlasy, aby zakryl šediny. *Zasměje se už jen té představě a pobaveně zavrtí hlavou.* Mamka mě měla v sedmnácti. Do dvaceti odrodila dvě děcka a do třiceti tři. *Nakloní hlavu na bok a nakrčí obočí, jak se snaží se ujistit, jestli jí vážně bylo tolik.*

Pro mě jsi výjimenčnej a vždycky budeš. *Usměje se na něj a pak se zasměje, když si představí Clavia s těhotenským břichem.* Vypadali byste roztomile. A hned byste třeba měli daleko respektu k nám ženským. *Zazubí se na něj.* Ale kdybyste rodili děti odnepaměti vy, byla by zase divná představa těhotný ženský. *Pokrčí mírně rameny s pobaveným úsměvem.* Ajo, vlastně. Teď můžu nosit balerýny. *Zazubí se.* Jakmile se to dozví někdo od médií, tak se strhne blázinec. Jak tady, tak ve Španělsku. *Dojde a a musí se nad tím zašklebit. Nemá moc ráda pozornost bulváru, proto taky držela svůj vztah s Claviem doma v tajnosti.* Třeba tentokrát neodběhne. Zkus za ní dojít do její komnaty. Když tak strč nohu mezi dveře, když je bude chtít zabouchnout. Popros jí, ať si s tebou promluví. Ona má taky srdce a určitě tě má ráda. Chce to jenom dobrou příležitost. *Pousměje se na něj povzbudivě.* A Freya nahání hrůzu i mě. *Uklidní ho s pobaveným úsměvem.* /To obě jeho sestry./ *Proběhne jí hlavou a pak se zasměje, když vidí jeho zašklebení.* Mluvíš. *Opáčí se zazubením a pak se trochu nervózně zasměje a lehce ošije, když slyší o čajovém dýchánku s jeho mámou. Bojí se, že se nebude jeho rodičům líbit.* Jenže to je tvoje mamka. Ale co když já to nezvládnu? *Podívá se znovu na své břicho a tentokrát má v očích spíše strach.*

Tak takhle výjimečný chci být. *Usměje se na ni a pohladí ji zase po ruce.* Ts, jako říkáš, že k vám nemáme respekt? *Povytáhne na oko uraženě obočí a ruce si založí na hrudi.* Jsem rád, že jsem chlap. *Zazubí se na ni a pokrčí rameny. Pak se zase zasměje a přikývne.* A já myslel, že to využiješ k tomu, aby sis vzala botasky nebo něco takovýho. *Zasměje se a pak s povzdechem přikývne.* Nemám rád média. Nejradši bych je všechny zavřel někde daleko od lidí, ať se požerou navzájem. *Zašklebí se a pak zase pokračuje dál.* Aspoň tady by nám mohli dát pokoj, ale ve Španělsku se tomu asi nevyhneme. *Povzdechne si a věnuje ji povzbudivý úsměv.* Kdyžtak prostě nevylezeme ven do té doby, než tomu prckovi bude aspoň osmnáct. *Uchechtne se a pak zase potichu zaskuhrá.* To bych potřeboval tak tisíc strážců, abych ji tam udržel. *Zamumlá a pokrčí malinko rameny. Samozřejmě, že se s ní chce usmířit, ale nikdy mu usmiřování nešlo.* Nemůžu mít bratra? Nemohli se někde rodiče splést a neměl jsem mít místo sester bratry? *Nakrčí obočí a radši ty myšlenky zastraší pryč.* To teda ne. Nemám takovej hlas. *Vyplázne na ni dětinsky jazyk, ale potom se zas na ni povzbudivě usměje a stiskne ji ruku.* Zvládneš to. Spolu to zvládneme. *Druhou rukou ji pohladí po tváři a i on pohled přesune na její břicho.*

Nemáte dostatečnej respekt. Celkově chlapy. *Vysvětlí, jak to myslela a u toho se pobaveně usmívá od ucha k uchu. Potřese pobaveně hlavou, tak jak jí to poloha v leže dovoluje, když vidí, jak si založil ruce na hrudi.* Jak mám vychovat dítě, když s jedním přerostlým chodim? *Zamumlá spíš sama pro sebe a pak pokrčí jedním ramenem.* To by bylo sice lepší, ale přeci jen nepotřebuji upoutat pozornost módní policie.. *Botasky si plánuje nechat na volný čas v komnatě nebo kdekoliv mimo akce.* To by ti ale asi neprošlo. I když by se mi to taky dost líbilo. *Pousměje se.* Jo, to asi ne. *Dá mu za pravdu a v jejích očích se jí objeví strach a nervozita. Bojí se toho, jakou pozornost její těhotenství přitáhne.* To zní skvěle. *Zasměje se, když slyší, jak nevylezou z komnaty, dokud prckovi nebude osmnáct.* Neboj, usmíříte se. Jednou. Věřím tomu. *Pousměje se na něj povzbudivě a pak potřese hlavou.* Člověk si nevybírá. Já jsem zase vždycky chtěla sestru. Každý chce to, co nemá. Musíš brát to, co máš. Protože to nikdy neznamená, že to máš a pořád. *Už jenom ty útoky a ten virus dokazují, že ne každý tu musí zítra být.* Jo, spolu. *Oplatí mu stisk ruky a pak přesměruje pohled na sestru, která sem přijde zkontrolovat její zranění a doporučí jí, aby se prospala, protože kóma není plnohodnotný spánek a ona potřebuje spoustu energie, a Claviovi řekne, že by se měl jít také prospat k sobě.* Pořádně se vyspi, potřebuješ to. *Pousměje se na něj a ještě jednou mu slabě stiskne ruku.* Dobrou noc. *Popřeje mu a sama cítí, jak se jí začnou zavírat oči.*

Tak to se mýlíš, lásko. Máme nejvíc respektu, jak to jde. *Uchechtne se a na oko uraženě zartí hlavou. Po její další ppznámce na ni vyplázne jazyk a zasměje se.*Zlato, tohle je další urážka. Jsi nějaká nervlá. *Zazubí se na ni a pobaveně se uchechtne. Pak přikývne a prohrábne si vlasy.* Myslím, že je přitáhnou i balerínky. *Nesouhlasně zavrtí hlavou, protože modní policii by nejradši do jednoho vyvrarždil stejně jako reportéry, drbny a podobnou havěť.* Kdo říká, že mi to neprojde u nás ve Španělsku? Zapomínáš, že jsem budoucí král. *Zazubí se na ni, i když by to nejradši vážně udělal, asi by lidi nepotěšilo, kdyby se tady téhle havěti zbavil.* Taky by se hodilo, aby to malý mělo jen Sanchez geny. Naše geny jsou zajímavá směska tady těch místních a našich, to dítě nám bude lítat nad hlavama na želvách. *Nakrčí obočí,ale tváří se spíš pobaveně.* Jednou. Možná. *Zamumlá, jelikož by se napřed musel dokopat k tomu za Chrys jít.* Dám ti ty moje sestry. Lákavá nabídka, ne? *Zamrká na ni nevinně, přičemž na ni zase udělá psí oči. Když uvidí příchozí sestru, nespokojeně se zamračí, protože by nejradšo tady byl s ní.* Je zbytečný se hádat.... S oběma, že tady chci zůstat? *Prollétne pohledem Nav i sestru a nakonec přikýcne a sehne se k Nav, aby ji mohl políbit.* Hned jak se probudíš, ppošli někoho pro mě , jo? Dobrou, zlato. Miluji tě. *Ještě ji pohladí po vlasech a nezapomene se s úsměvem sehnout k jejímu břichu.* Dobrou prcku. *Zašeptá s úsměvem a pak tedy odejde, ale jšetě ji ve dvěřích pošle dálkovou pusu nakonec ne moc ochotně odejde.*

*Nejdříve se šel jen tak projít a skončil u skrytého vodopádu, který patřím pozemkům, které zase náleží paláci, aby si jen tak pročistil hlavu od všech těch špatných myšlenek, které měl a celkově tak trochu potřeboval utéct od problémů, které se poslední dobou jen a jen množily. Možná teď Colin bude hlavním lapače na problémy, jak tomu bylo v minulosti. Ovšem venku potkal i svou milovanou přítelkyni Lotte, které se následně i svěřil a oba si poplakali, byli tam jeden pro druhého. Colin se necítil šťastnější a zároveň smutnější, než dnes, kdy jeho hlava překypovala problémy, avšak byla tu jeho polovička, která ho držela na nohou. Jenže poté začala téct Lotte krev z nosu a Colin samozřejmě nechtěl nic riskovat.* Už tam budeme. *Šeptne tiše a vešel do palácové ošetřovny, kde začne přítomným říkat, že má o svou přítelkyni strach. Samozřejmě jim udělí vše, co se stalo.* Prosím, potřebuji se ujistit, zdali je v pořádku.

*Dnešný deň bol prekrásny. Celé doobedie mala dobrú náladu, preto aj išla trošku na vzduch prejsť sa. Zatúlala sa až ku skrytému vodopádu, kde narazila na Colina, ktorý jej už tak chýbal. Spoločne sa rozprávali, no čoskoro sa so slzami v očiach objímali a navzájom utešovali. Túto prekrásnu chvíľu pokazil moment, keď jej začala tiecť krv z nosa. Snažila sa Colina presvedčiť, že to nebude nič hrozné ani zlé, ale ten bol nepokojný, preto mu dovolila, aby ju odviedol na ošetrovňu Ako ju niesol, objala ho rukou okolo krku a druhou si pridŕžala servítku pri nose, aby mu nezašpinila oblečenie.* Colin, prosím ťa, upokoj sa. Nie som z porcelánu. *Povedala a všemožne sa snažila, aby sa krotil, pretože svojou nervozitou ju len znervózňoval. Sadne si na lôžku a pozerá sa, ako okolo nej začali obehovať lekári a sestričky. Rukou sa natiahla za Colinom.* Budeš tu prosím so mnou? *Spýtala sa ho a preplietla si s ním prsty. Tam na kamnei sa jej to nezdalo až také vážne, ale keď ju začali obskakovať lekári, začínala mať strach. Druhú ruku im natrčala, aby jej mohli zobrať vzorku krvi. Po celý čas sa pozerala na Colina.* Neboj sa, aj toto zvládneme. Spolu. *Pripomenula mu ich rozhovor.* Určite to nebude nič vážne. *Uistila ho už hádam po desiatykrát.*

*Dnes byl opravdu krásný den, avšak pro Colina poslední dobou nebyl žádný den krásný, nehledě na počasí. Bylo toho zkrátka moc a Colin měl snad poprvé za život pocit, že se sesype. Ovšem, snažil se být a působit stále tolik silně, jak to jen šlo. Poté potkal Lotte, povídali si, poté si společně i poplakali a Lotte začala téct krev z nosu. Dejme tomu, že by z toho nebyl Colin tolik vystrašený jako teď, když je tu ten záhadný virus. Nemohl dopustit, aby zanedbal nějak její zdraví, proto s ní šel rychle na ošetřovnu.* Promiň mi to, jen se o tebe bojím. Ale budeš v pořádku, ano? *Pohladí ji po tváři a položí ji na lehátko, načež ji chytí za její ruku a proplete si s ní prsty.* Ano, budu tu s tebou. Ani se od tebe nehnu. *Pokusí se usmát a políbí ji na dlaň.* Vše zvládneme, společně. *Potvrdí její slova a dívá se, jak ji odebírají krev.*

*Keď našla Colina, ako tam tak stojí, vycítila, že niečo a ním nie je v poriadku a žesa nad niečím trápi. Aj jeho malý braček jej to povedal a vtedy si zaumienila, že sa s ním musí za každú cenu porozprávať a vymámiť z neho všetky jeho starosti. Chcela s ním spoločne niesť to bremeno, aby vedel, že sa na neho môže spoľahnúť. Keby jej ale nezačala tiecť krv z nosa... Nechala sa odniesť až na ošetrovňu a on statočne ignoroval jej chabé pokusy o to, aby ju položil.* Vieš, som z teba nervózna. *Povedala a nevinne sa usmiala. Sediac na lehátku bola rada za jeho podporu a za to, že tam bol stále s ňou.* Budem v poriadku, sľubujem. *Povedala a až príliš neskoro si uvedomila, že to nemala sľubovať. Ale nech je jej čokoľvek, dostane sa z toho. Je silná a len tak niečo ju nezlomí. Navyše ak bude mať podporu. Radšej sa nepozerá na červenú tekutinu, ktorú jej berú zo žili.* Nemám rada pohľad na krv. *Zamumle.*

*Když potkal Lotte, hned se mu rozjasnil den. Pohled na ni ho asi jen tak neomrzí, no, spíše určitě neomrzí. Byla pro něj takové slunce ve tmě. Když mu nebylo dobře, ona tu pro něj byla a za to byl opravdu vděčný, dokázala ho podpořit a statečně se nabízela, aby jí řekl všechny své problémy, načež i udělal, i když si ze začátku nalhával, že to přetroí sám. Jenže teď, když měl Lotte, přeci nemusel být sám, no ne? Určitě nemusel. Když se ocitl s Lotte na ošetřovně a viděl ji takovou unavenou a pobledlou, úplně mu to drtilo srdce. Ale on by ji nenechal samotnou, chce být s ní jak v dobrých, tak ve špatných situacích.* Promiň. *Jemně se zasměje, když řekne, že je z něj nervózní.* Za chvíli už budu v klidu. *Falešně se usměje, namlouval si, jak Lotte bude v pořádku a nic to není, že se jí zkrátka jen udělalo špatně.* Tak se tam nekoukej, ano? *Obejde její lůžko a klekne si vedle ní tak, že se jejich obličeje skoro dotýkají.*

*Colin bol pre ňu hotový poklad.* /Čo by som len robila, keby som ho nemala?/ *Spytovala sa samej seba. Keď sa jej zveril a v tom momente bola šťastná aj smutná zároveň. Šťastná preto, lebo sa jej zveril a nedosil to v sebe, ale smutná preto, lebo sa trápil a ona nemala tušenia, ako mu pomôccť, preto len pri ňom stála a podporovala ho, nech by sa dialo čokoľvek. Ako tam tak sedela na ošetrovni a pred ňou sa myhali biele plášte, zovrelo jej srdce, do ktorého sa jej vkradli pochybnosti a strach. Napomenula ho, nech sa upokojí.* Svojou nervozitou mi vôbec nebomáhaš. *Jemne ho napomenula, ale usmievala sa pri tom.* Tak buď v pokoji hneď. *Poprosila ho. Stále ho držala za ruku a snažila sa nepozerať na ampulku napĺňajúcu sa jej krvou. Prikývla a keď si k nej kľakne, zatvorí si oči a oprie si jej čelo o jeho. Každú chvíľu buú prvé nejasné výsledky.* To čakanie je príšerné. *Zašapkala a stisla mu ruku. To čakanie ju prim zabíjalo a každou minútou bola nepokojnejšia a zlý pocit sa stupňoval.*

/Jak jsem bez ní mohl vydržet takovou dobu?/ *Když se jí svěřil, opadl mu ze srdce veliký kámen, i když stále to nebylo ono. Stále se trápil, avšak ne tolik, protože věděl, že tu někdo pro něj je. Že není všem tak ukradený, jak se v poslední době zdálo. Lotte si dělala starosti, jako jedna z mála. Když ji držel v náručí, přišlo mu, jako kdyby držel v rukou celý svůj svět. Když došli na ošetřovnu, opatrně ji položil na lůžko a chytil ji za ruku, načež obešel lůžko a usmál se, když si opřela své čelo o to jeho.* Za chvilinku to bude. *Pohladí ji po tváři a něžně, opatrně ji poprvé za jejich vztah políbí na rty. Chtěl ji něčím uklidnit a dokázat, že tu je s ní a zároveň pro ni.*

*Chcela mu byť oporou, akú si zaslúži. Chcela, aby vedel, že tu je pre neho. Spolu s ním sa cítila ako v bubline a vtedy svet okolo nej neexistoval. Mala pocit, že keď je spolus ním, tak nemusí nič riešiť. Nikdy sa necítila bezpečnejšie ako v jeho náručí a najradšej by tam zostala navždy. Nechcela ho pustiť, kaoby sa bála, že je len vidina a akonáhle ho pustí, tak jej zmizne pred očami, ale našťastie to tak nebolo. Oprela sa o jeho čelo a vychutnávala si jeho blízkosť. Dych sa im miešal a spolu s ním sa dokázala konečne upokojiť. Keď sa ich pery stretnú, privrie oči. Ešte nikdy v živote nikoho nepobozkala a bol to prekrásny zážitok, nehľadiac na okolnosti. Usmiala sa na neho.* Milujem ťa. *Povedala s iskričkami v očiach. Pozerala sa na neho a hlavu mala ako v oblakoch. Potom sa pozrela na lekára čakajúc, čo jej povie. Stisla Colinovu ruku, pretože vedela, že tu je a že ju podrží, nech lekárova odpoveď bude akákoľvek.*

*Lotte byla jeho první přítelkyně, protože opravdu nikdy netušil, že by opravdu na ty vztahy byl. Tedy, nikdy nebyl takový ten lamač dívčích srdcí, ani si z dívek neutahoval, zkrátka si jich nevšímal, avšak Lotte se mu zalíbila hned, jakmile ji poznal a po pead dnech si uvědomil, že chce, aby byla jeho nejlepší kamarádka. Ovšem i to mu časem přestalo stačit a teď? Teď byli spolu, dvě hrdličky. Následně, po chvilce přemýšlení Lotte políbil, což byl celkově jeho první polibek, i když se tomu tak nemuselo zdát. Pokud samozřejmě nepočítáme dětské pusy své mamce.* Já tebe více. *Usměje se a zastrčí ji zamilovaně pramínek vlasů za ucho, načež když uvidí doktora, rychle k němu vzhlédne. Povzbudivě stiskl své milované ruku.* Bude to v pořádku. *Šeptne tiše, i když si tím není vůbec jistý.*

*Nikdy nevedela, aké je to zamilovať sa alebo milovať až doteraz, keď si uvedomila, že na Colinovi jej záleží viac, ako na sebe samej, vlastne ako na komkoľvek inom. Bolo to prekrásne prežívať prvé zamilovanie sa a dúfala, že to nikdy neskončí. Uvedomovala si, že každým dňom, hodinou, minútou, či sekundou ho ľúbi ešte viacej, až to takmer nie je možné, no predsa bolo. Tak veľmi jej na ňom záležalo, až to bolelo, ale bola to príjemná bolesť, ktorú bola ochotná podstúpiť, len aby s ním mohla stráviť čo najviacej času. Usmeje sa a trošku si z neho utiahne.* Ja teba najviac. *Zašepkala s úsmevom na tvári. Potom sa už len pozerá na doktora. Stisne mu ruku.* Určite bude. *Potvrdí jeho slová, ale doktor nemá dobré správy. Povie, že bude musieť na ošetrovni zostať niekoľko najbližších dní, aspoň kým sa nepotvrdia podrobnejšie krvné testy. Zmätene skáče pohľadom z Colina na doktora a naspäť a srdce jej začne zaplavovať strach.* Niekoľko dní? Čo to má znamenať? Čo mi je? *Spýta sa a hlas sa jej stenšuje.*

*Toho dne, kdy byl ten ples a přiznal se Lotte s tím, že k ní necítí pouhé přátelství.. Bylo to složité a to velmi, alespoň pro něj. Jak měl tehdy vůbec poznat, co je to láska a jestli je opravdu zamilovaný? Jestli to není pouhá poblázněnost? Ale ovšem, že nebyla. Když byl s Lotte, cítil se šťastný a tak, jako nikdy jindy. S ní bylo vše úžasné, růžové a bezstarostné. Jako kdyby ze světa zkrátka zmizelo vše zlé. Zaculí se, když poví, jak miluje ona jeho.* Myslím, že už více to ani nejde. *Pohladí ji s úsměvem po vlasech a následně přijde doktor. Poví Lotte, že bude v pořádku, ale když uslyší jeho slova, ani trošku se mi to nelíbí.* Jak, že tu zůstane několik dní? Řeknete mi prosím, co se děje? *Zeptá se a v hlase mu přeskočí, potřebuje urychleně vědět, jestli je Lotte v pořádku, nebo zkrátka co je špatně.*

*Colina poznala už niekoľko rokov a za ten čas sa vytvorilo medzi nimi silné puto. Časom si začala uvedomovať, že možno k nemu cíti niečo viacej ako priateľstvo, no bála sa mu to povedať, aby nezničila to pekné medzi nimi. Keď sa jej zveril na tom plese, to bol jej najkrajší deň v živote a bola si istá, že žiara jej radosti by zatienila aj slnko. Preto bola rada, že je tu teraz s ňou. Nikoho iného by si v tomto momente nepriala mať po svojom boku. Keby tu bol jej brat, tak by ho pravdepodobne vykopla na chodbu.* Aj ja som si to myslela, ale každým dňom ťa milujem ešte viacej. *Povedala a usmiala sa, ale úsmev jej rýchlo zmizol z tváre. Doktor sa začal obšívať, ale keď na neho obaja zatlačili, vykoktal zo seba, že je takmer isté, že je nakazená neznámym vírusom, ale stopercentne to potvrdia až podrobnejšie krvné testy. Vyvalila oči a začala koktať.* Ale... Ale... Ale, to predsa nie je možné. *Povedala a razom ju opustilo všetko odhodlanie aj energia. Niečo v nej sa zlomilo.*

*Když to Lotte řekl na tom plese a ona mu pověděla, že cítí to samé, byl radostí bez sebe. Nečekal to, ale zároveň to možná čekal? Nešlo přehlédnout to, jak to mezi nimi už dříve jiskřilo, avšak bylo téměř jisté, že nikdo nechtěl zkazit to hezké, co mezi nimi bylo. To přátelství, které nemělo chybu. Avšak i přesto Colin po nějaké době získal odvahu se s tím přiznat a naštěstí, dopadlo to více, než dobře. Byl s Lotte v krásném vztahu.* Nápodobně, myslím, že má láska k tobě nezná meze. *Pousměje se, doufá, že to, co říká, není trapné. Snažil se být co nejmilejší a co nejvíce vysvětlit to, jak se cítil. Ale bůhví, zdali to dělal dobře. Jakmile k nim přijde doktor, napne se a začne poslouchat, načež ho trochu popožene, aby řekl, co se děje. Když to řekl, jako by se zastavil svět kolem něj. Zabodl pohled do země, stále svírajíc Lotte ruku. Zhluboka dýchal, avšak i tak ho trochu naplňovat vztek, že se to stalo právě Lotte a ne jemu. Má chuť do něčeho praštit a zároveň brečet.* Lotte, poslouchej mě. *Podívá se jí do očí, šeptá nakřáplým hlasem, snaží se ovládat.* Zvládneme to, ano? Společně. Budu tu s tebou pořád, udělám si zde pracovnu a zařídím, aby si měla tu nejlepší péči. Slibuji, že to bude v pořádku. *Šeptne a pohladí ji po tváři, třesoucí se rukou.*

*Nemohla tušiť, že šťastie je také krehké, no vedela, že láska dokáže hory prenášať a s láskou sa dá zvládnuť všetko. Usmeje sa na neho.* Láska je čarovná a myslím si, že som z nej úplný blázon. Do teba. *Dodala láskyplne a pohladila ho po tvári. To bolo ešte predtým, ako prišla tá príšerná správa. Zbledla ako stena a mala pocit, že sa jej horšie dýchalo. Prisahala by, že v tej chvíli jej srdce vynechalo jeden úder. Očami behala po izbe a snažila sa čítať v lekárovej tvári. Dúfala, že o chvíľu sa zasmeje a zakričí "Prekvapenie!" , ale nič také sa nestalo. Zhlboka sa nadýchla a všimla si, ako veľi táto správa položila Colina. Bola rada, že sa to stalo práve jej a nie jemu. Prikývne, keď povie, že to zvládnu. Ona to zvládne a vylieči sa. Kvôli nemu. Pre neho by urobila ja nemožné a to má aj v pláne. Pozrie sa mu vážne do tváre.* Zvládneme to. Ja to zvládnem, vyliečim sa, uvidíš. *Sľúbila mu. Kvôli nemu bude bojovať besnejšie ako kedykoľvek predtým. Napriek tomu sa jej jemne zdvihnú kútiky úst v náznaku úsmevu, keď povie, že tu bude mať pracovňu.* Najlepšia starostlivosť bude vtedy, keď tu budeš so mnou. Viac nepotrebujem. *Povedala nádejne a sledovala, ako sa lekári dali do pohybu a sestričky jej začali pripravovať izbu.* Všetko bude v poriadku. Keď sme spolu, tak čokoľvek, čo sa nám postaví do cesty zvládneme. A jeden vírus bude pre nás hračka. *Povedala a stisla mu ruku, aby jemu aj sebe dodala odvahu, ktorú teraz určite budú potrebovať.*

*Dnešek byl velmi špatný den, avšak jakmile se objevila Lotte, cítil se zase o něco lépe. Byl moc rád, že mu je nablízku a může být s ní, její přítomnost ho vážně uklidňovala. Společně si poplakali, objímali se a tak dále, dokud nezačala téct Lotte krev z nosu. Mohla to být maličkost, avšak Colin v této situaci nemohl nic riskovat, tudíž vzal svou lásku do náruče a šel s ní na ošetřovnu, kde společně čekali, až jim něco řeknou. Ovšem když jim řekli svou teorii, že je nejspíše Lotte nakažená, jeho srdce vynechalo úder a myslel si chvíli, že omdlí. Poté ovšem začal Lotte uklidňovat, že tu s ní stále bude a bude tu mít snad i pracovnu, přičemž když ji dávali do pokoje, běžel do jejich ložnic a každému vzal něco potřebného, aby to tu bylo více k vydržení.*

*Občas sa zo života môže stať nočná mora v priebehu jedného večera. Jeden sprostý večierok, ktorý mu zobral tak veľa a to na ňom ani nemal. Len tam stál so svojou snúbenicou a mal tanierik naložený koláčikmi a potom sa pred nimi zjavila tá mrcha. Pustila mu plamene rovno do očí. Vlastne tie žhavé oranžové plamene boli poslednou vecou, čo videl pred tým, ako nastala tma. Matne si pamätá, že padol na kolená a mal pocit, že mu tvár horí, aj keď plamene ustali. Z agónie ho prebral krik jeho snúbenice. Doteraz netuší, čo s ňou je. Jeho niekto schmatol a prebral sa až na nemocničnom lôžku. Keď otvoril oči alebo skôr to, čo mu z nich zostalo, videl len tmu. Čierno. Chvíľku si myslel, že stále spí, ale potom prišlo pálenie. Niekde v strede hlavy a prenikavá bolesť. Potom mu dali morfium a uspali ho. Keď sa znova prebral, povedali mu diagnózu - slepota. Dokedy? Uvidí ešte niekedy? To lekári nevedia. Záleží na tom, ako sa mu bude hojiť očné tkanivo. Prvé, čo mu napadlo, boli jeho rodičia. Lekárom povedal, nech o jeho stave nikomu nevravia. Nikomu nechcel pridávať ďalšie starosti. A potom mu povedali o Charis. Že je v kóme. A vtedy cítil zas to pálenie. Teraz však nie uprostred hlavy, ale v srdci. Cítil spaľujúci strach, hnev a paniku. Zabudol ako sa dýcha až do momentu, čo ho pustili za ňou. Tam s bielou paličkou prišiel až k jej posteli, nejako našiel jej ruku a chytil ju do tej svojej. Sadol si na stoličku a sedí tam vlastne už niekoľko hodín. Prvýkrát je rád, že nevidí. Nezniesol by pohľad na Charis. Asi by mu zas vnútro začalo horieť páľavou.* No tak, sestrička. Preber sa. Nemôžeš ma to nechať so Sebastienom. Je neskutočne nudný. *Podobne sa jej prihovára, odkedy ho sem pustili. Hornú polovicu hlavy mu skrýva obväz, ale aj tak spod neho vykúkajú červené miestočká, ktoré ukazujú popálenú pokožku.*