Komnaty královské rodiny

*Od doby, co se vrátila Charity, se mu zase o něco lépe spí. Dokáže už sníst i víc, než pár soust, takže začíná vypadat jako normální člověk. I tak ho ale trápí stav jeho nejmladšího potomka.* /Nejmladšího... Už vlastně ne. Nejmladší je ta skvrnka v Charity./ *Vzpomene si. Přijde mu zvláštní, že má další dítě na cestě. Ale doteď si pamatuje, jak Tessa byla jako malá nespokojená s bráškou a chtěla sestřičku. Možná bude mít tentokrát štěstí. I když vlastně za pár měsíců odjede do Anglie. Dost si vyčítá, že dovolil Sawyerovi, aby jí zapojil do sňatkové politiky, ale teď už s tím nic udělat nejde, aby z toho nevzešla válka. Akorát se vrací z pracovny, kde se snaží dohnat všechny ty papíry, na který kašlal celou dobu, co byla Charity pryč. Jenže jakmile odbyla jedenáctá, už na ně přestal vidět pořádně i s brýlema, takže se rozhodl pokračovat zase zítra. Už když se blíží ke komnatě, tak si pomalu rozepíná knoflíčky košile, takže když vejde dovnitř, už mu chybí jenom dva.* Ahoj, zlato. *Usměje se na ní už od dveří, když se ujistí, že je ještě vzhůru a dorozepne si košili, kterou hodí na nejbližší židli.* Jak jsi se měla? *Zeptá se jí.* /Je krásný mít se zase za kým vracet a být s ní./

*Je ráda, že je konečně doma. Poslední dny se sama dávala trochu do pořádku, ale hlavně dohlížela na to, by se více vyspal Jasper a taky více jedl. Už teď vypadá lépe a za to je ráda. Hodně času tráví i s Eathenem na ošetřovně. Bojí se o něj, ale doufá, že se brzy konečně najde lék a i její nejmladší syn, zatím, bude v pořádku. Tohle byla i výhoda jejího únosu. Díky tomu se snad i najde lék a její syn se zachrání. Ve svém pyžamu, které se skládá jen z tmavě modré noční košile, ne zrovna dlouhé, si čte knihu, kterou si vzala dneska z knihovny. Čeká, že každou chvilkou přijde Jasper. Nelíbí se jí, že pracuje takhle dlouho do noci, protože by podle ní měl ještě odpočívat.*/Však ráno ho v té posteli udržím../*To si asi dokáže zařídit. Když se konečně otevřou dveře, odtrhne zrak od knížky a usměje se na svého muže.*Ahoj.*Pozdraví ho a okamžitě sjede pohledem k jeho hrudi.*Bez tebe? Hrozně, ale teď už je to lepší.*Stoupne si a přejde k němu. Ihned o políbí.*Neměl by jsi pracovat tak dlouho. Musíš ještě odpočívat.*Řekne mu lehce vyčítavě. Bojí se o něj.*Jak jsi se dneska měl ty?

*Dojde po dlouhém dni u papírů konečně do komnaty, která už není nijak prázdná připomínka jeho ženy, ale opět místo, kterého se nemůže dočkat, protože se jeho láska konečně vrátila. Už po cestě má prakticky rozeplou košili, protože jestli se za ta léta něco nezměnilo, je to jeho nechuť ke košilím a oblekům. Jakmile dojde do komnaty, košili si konečně stáhne a hodí jí na nejbližší židli. Široce se usměje, když uvidí Charity a to, co má na sobě. Počká, než k němu dojde a pak se k ní skloní a vášnivě jí políbí. Během polibku si jí k sobě přivine a pak slastně vydechne do jejích rtů.* Právě proto jsem teď tady. Abysme si odpočinuli spolu. *Odpoví jí a potlačí chuť protočit očima, když slyší její tón.* Nic moc. Hrozně moc papírů. Ale teď už jsem u tebe, takže na tom nezáleží. *Sjede rukama k jejímu zadku a skousne jí jemně spodní ret. Pak jí pod zadkem chytí, omotá si její nohy okolo pasu a vydá se s ní k posteli.* A teď mám v plánu se postarat o to, aby se moje žena měla co nejlépe. *Zamumlá do pokožky na jejím krku, kam jí začne líbat, když jí položí na postel. Rukou mezitím putuje po její noze až pod krátkou sukni její noční košile a pak zahákne prst o její kalhotky.*

*Když Jasper konečně přijde do komnaty, usměje se na něj a pak odloží knihu, které se předtím věnovala na noční stolek a vydá se k němu. Ví, že teď už klidné čtení nehrozí. Dají se upřímně dělat i lepší věci. Více se k němu přitiskne a oplatí mu vášnivý polibek. Když nebyly skoro měsíc spol, tohle ji neuvěřitelně chybělo. Odtáhne se a poznamená, že by si měl odpočinout. Poté se pobaveně usměje.*Jo,to naše společné odpočívání už známe.*Řekne mu a zeptá se, jaký měl den on. Rukama mu sjede po hrudi a vydechne do jeho rtů, jakmile jí jemně kousne spodní ret. Omotá si nohy okolo jeho pasu, když ji zvedne. Už před pár lety vzdala protesty ohledně toho, že by tohle dělat neměl, protože je těžká, stejně to nijak nezabíralo.*Tvoje žena se má už teď přímo skvěle.*Řekne tiše a zakloní lehce hlavu, aby měl k jejímu krku, kam ji začal líbat lepší přístup. Lehne si na postel a zase najde jeho rty, na které ho políbí. Trochu se nadzvedne, aby mohl snadněji sundat její kalhotky. On sám jí už usnadnil práci s tím, že si sundal košili, které by už teď byla taky dole. Sjede mu k jeho kalhotám, do kterých mu rozepne pásek a pak je stáhne, aby byl jen v boxerkách.*

*Potlačí chuť protočit očima, když uslyší ten její napomínavý tón. Teď ale tak moc touží po tom, jí pořádně ochutnat a slyšet jí vzdychat, že protáčení očima a případné otrávené úpění si nechá na potom.* Aspoň ušetřím čas, protože ti to nemusím vysvětlovat a nastiňovat. *Zazubí se na ní a pak už jí zvedne do vzduchu a omotá si její nohy okolo pasu. Sice ho už asi dvacet let přemlouvá, ať to nedělá, ale on je Schreave. Není nijak těžká a zvednout jí mu nedělá sebemenší problém, takže s tím neplánuje skončit. Stejně jí nenese nijak dlouho a po chvilce s ní dojde k jejich posteli a tam jí položí a začne jí líbat na krku.* Chci tě slyšet vzdychat a křičet moje jméno. To je znakem toho, že se moje žena má výtečně. *Zamumlá s úsměvem do pokožky na jejím krku a hned na to jí kůži tam jemně skousne a pak na ní foukne. Když ho začne líbat na rty, polibek jí vášnivě oplácí a během toho jí sundá kalhotky a hned pokračuje tím, že jí přes hlavu přetáhne noční košili. Polibky sjede k její klíční kosti a pak i k jejím prsům, které zasype polibky a pak jemně skousne její bradavku. Vzhledem k tomu, jak se nemůže dočkat, až bude přirážet do jejího těla, jí sám pomůže v sundavání svých kalhot a následně i boxerek. Pak už nic nebrání tomu, aby jejich těla spojil a začal do toho jejího přirážet.*

*Řekne mu, že to jejich společné odpočívání už oba dva znají. Ví jak to vždycky skončí. Pak se jen pobaveně uchechtne a nekomentuje to. Omotá si nohy okolo jeho pasu a dá ruce za jeho krk, aby nespadla. Snažila se ho přesvědčovat o tom, aby ji nezvedal a ještě si nějak neublížil, ale on je asi skutečně z nich dvou ten tvrdohlavější, minimálně v tomhle, takže už ho vždycky nechává být. Lehne si na postel a zakloní hlavu, aby mě on lepší přístup k jejímu krku. Odvětví, že už teď se má výtečně a po jeho dalších slovech se jen pousměje. Když jí i do krku jemně kousne, vzdychne. Miluje, když tohle dělá. Sice si potom druhý den musí celý krk maskovat, ale stojí to za to. Následně ho políbí na rty a nechá si sundat noční košili, která je následně i zahozena někam na zem. Nestará se o to, kam. Potichu vzdychne Jasperovo jméno, když jí skousne jedu bradavku a rychle se dá do svlékání jeho kalhot a následně i boxerek, které taky někam zahodí. Jakmile spojí jejich těl a začne přiráže, vychází mu pánví vstříc. Rukama mu jezdí po jeho hrudi a občas i krátce spojí jejcih rty. Ale vždycky jen na krátkou dobu, protože jinak ji plně zaměstnává sténání jeho jména.*

*Vzhledem k tomu, jak dlouho byl bez ní, se mu nikdo nemůže divit, když jí celý krk zasype polibky, díky kterým se jí pak krk začne červenatět. Ví ale, že se to už za ty roky naučila zamaskovat, takže to vůbec neřeší. A i kdyby to nezamaskovala, aspoň by všichni viděli, že je jenom jeho a že se o ní náležitě stará. Pomůže jí se sundáním svých kalhot a boxerek, protože je ještě natěšenější, jak obvykle a ani malé dítě se na novou hračku netěší tolik, jako on na to, až konečně spojí jejich těla. Nakonec se po chviličce dočká a začne do ní přirážet. Postupně své přírazy zrychluje a vzdychá u toho slastí. Těší ho, když slyší, jak sténá jeho jméno a po pár přírazech začne i on sténat to její a cítí, jak rozkoš uvnitř něj narůstá a chystá se explodovat.*

*Ví že její krk bude zítra ráno celý červený, jako vždycky po tomhle. Za ty roky s to naučila zakrýt. Pořád nemusí tý zvídavé pohledy všech a ty jejich vědoucí úsměvy, když některé místo třeba zapomene zakrýt, jde to vidět. Sundá mu kalhoty a i boxerky. Vidí, jak je natěšený a musí se nad tím pobaveně usmát. Ne, že by se ona netěšila stejně, ale Jasper vypadá jak malé dítě o Vánocích. Když konečně spojí jejich těla, spokojeně zasténá. Vychází mu pánví vstříc, a občas se natáhne i pro polibek. Ale převážně vzdychá jeho jméno. Slyší, jak i on vzdychá to její a líbí se jí to. Po chvilce začne cítit, že už brzy dosáhne svého vrcholu a po dalších pár přírazech se tak skutečně stane.Nahlas zasténá jméno svého muže, když společně vyvrcholí a snaží se zklidnit svůj splašený dech. Odrhne si vlasy z obličeje a usměje se na něj.*Miliju tě. Jsi úžasný.*Řekne a políbí ho, oproti jejich minulým vášnivým polibkům, teď docela jemně.*

*Konečně může spojit jejich těla, čehož využije jak nejrychleji to jde a začne do jejího přirážet. Slyší, jak vzdychá její jméno a on se k ní přidá vzdycháním toho jejího. Oplatí jí každý z občasných polibků a během chvíle cítí, jak jeho rozkoš narůstá a chystá se explodovat. To se také stane, když slyší, jak vyvrcholila ona a on dosáhne také svého vrcholu. Nahlas zasténá její jméno a pak se na ní usměje se snaží se zklidnit svůj zrychlený dech. Ohrne jí pár pramínků, na které zapomněla, za ucho a u toho se na ní zamilovaně usmívá.* Jo, já vím. *Zazubí se na ní po jejích slovech a oplatí jí jemný polibek.* Ale ty jsi daleko úžasnější. *Poznamená a jemně jí políbí na klíční kost. Pak rozpojí jejich těla a lehne si vedle ní.* Tak moc tě miluju. *Vydechne. Ani po těch dvaceti letech plně nechápe, jak si mohla tak moc ukradnout jeho srdce.* /Takhle intenzivní cit asi pochopit nejde../ *Zhodnotí v duchu a přivine si jí k sobě.* Vidíš, jak krásně spolu umíme odpočívat. *Uchechtne se pobaveně.*

*Když přiráží do jejího těla, sama mu vychází boky vstříc a sténá jeho jméno stejně, jak on to její. Dvacet let a pořád se ho nedokázala nabažit. Brzy dosáhne vrcholu a jakmile i on, snaží se zklidnit svůj splašený dech a přitom se na něj usmívá. Odrhne si pár pramínků z tváře a když jí Jasper odhrne i ty zbylé, ještě více se na něj usměje a políbí ho.*O tom bychom se mohli dohadovat dlouho a stejně si každý budeme stát za svým. *Ona si pořád bude myslet, že on je víc úžasný, jak ona. V tomhle jsou oba dva tvrdohlaví a jak on tak i ona si budou asi navždycky stát za svým. Když rozpojí jejich těla, lehne si na bok, čelem k němu a se zamilovaným úsměvem ho pozoruje.*Já tebe víc.*Znovu se natáhne, aby ho políbila a pak se k němu více přitulí. Pak se musí zasmát.*Ano, takhle se odpočívá přímo skvěle. Ale měl bys i jen tak ležet a spát. Pořád nevypadáš nejlépe. Kruhy pod očima jsou trochu bledší, ale pořád tam jsou. *Povzdychne si*Doufám, že se brzy najde ten lék../A ten, kdo za to může./*Vzpomene si na toho, kdo ji unesl, vyléčil, ale i tak věznil a kvůli jeho viru teď je život jejího nejmladšího syna v ohrožení. Zatím nikomu neřekli, kdo to byl. Ví to jen pár lidí. Aby předešli panice. Později se všechno vysvětlí. Stejně nechápe, jak to mohl udělat.*

Tak se radši nebudeme dohadovat a uznáme, že mám pravdu. *Navrhne se zazubením, protože on odmítá uznat, že ten úžasnější je on. Pro něj to vždycky bude jedině Charity.* Nedohaduj se se mnou. *Uchechtne se do polibku, když mu řekne, že ona ho miluje víc a mezitím rozpojí jejich těla a lehne si vedle ní na bok.* No tak, zlato. Jsem v pořádku. Až moc se o mě bojíš. *Pohladí jí jemně po tváři a pak rukou sjede k jejímu stehnu a začne jí tam s pobaveným úsměvem kreslit kolečka. Moc dobře ví, jak jí to lechtá.* Určitě jo. Prý něco našli a do dvou týdnů by mohli mít testovací vakcínu. Snad to vyjde. *Povzdychne si, protože se o Eathena dost bojí.* Neboj, najdou ho a všechno bude zase dobrý. Zaplatí za to, co nám všem způsobil. *Pohladí jí povzbudivě po paži.*

*Potřese nesouhlasně hlavou.*Ne nemáš. A jak to tak vypadá, dohadovat se o tom budeme.. Nebo si tě budu muset umlčet.*Skloní se k němu a políbí ho, rychle, aby nestihl mít žádné námitky. Ví, jak už na něj, po těch dvaceti letech. Když rozpojí jejich těla lehne si na bok a odpoví, že by spíše měl jen spát a pořádně odpočívat. Protože tohle odpočívání není. Dělá si o něj starosti.*Stejně jak ty o mě drahý. Nespal jsi kvůli mě, když jsem byla nemocná a byla pryč. Takže kdo se o koho až moc stará?*Zeptá se ho lehce pobaveně. Ucítí jeho ruku na svém stehnu a schválně se trochu odvalí.*Víš, že to nemám ráda.*Řekne pobaveně. Jen tak se ale nenechá. Pak se baví o Eathenovi. Doufá, že se skutečně brzy najde lék a jejich syn bude v pořádku a stejně tak i všichni ostatní. Ví, že je nemocná i Thylane a Sawyer prakticky nespí, protože se pořád snaží popohnat doktory a kontroluje ji.*Taky v to doufám.*Řekne tiše.*Taky doufám.. že to bude dobrý. A bude zase klid.*Odmlčí se.*Stejně nechápu, jak to mohl udělat.*Potřese nad tím hlavou a taky se kvůli tomu zamračí.*

*Už se nadechuje, aby něco namítl, ale ona ho umlčí svými rty. Pobaveně se uchechtne do polibku a když se od ní odtáhne potřese hlavou.* Brát mi právo mluvit je dost nefér. *Našpulí nespokojeně spodní ret a zatváří se naoko dotčeně.* A já myslel, že utlačování manželkou nebude v našem manželství problém. *Poznamená rádoby zklamaně a po jejích dalších slovech převrátí očima.* Nemohl jsem usnout. Ta komnata byla bez tebe hrozně prázdná. A tichá. *Pokrčí rameny. S menším pobaveným úsměvem jí začne lechtat na stehnu.* Jo, vím to moc dobře. *Přikývne ale i tak se překulí nad ní, aby jí uvěznil pod svým tělem a začne jí lechtat na obou stehnech.* Ale taky mě to hrozně moc baví. *Zazubí se na ní a po chvilce toho nechá a políbí jí.* Bude zase klid, neboj. Zvládli jsme toho už tolik... zvládneme i tohle. A pak se připravíme na výchovu tohohle upírka. *Usměje se a skloní se, aby jí mohl políbit na vyboulené bříško.* Já taky ne. Ale vlastně nám tím pomohl. Nedokážu pochopit, co se uvnitř něj děje... Nejdřív pošle na všechny vir a pak unese tebe, aby tě mohl vyléčit. *Potřese hlavou a prohrábne si vlasy. Vážně to asi nikdy nepochopí.*

*Rychle ho umlčí svými rty, aby se s ní nemohl odhadovat. Po chvilce se od něj odtáhne a zazubí se na něj jako to největší neviňátko a když se zatváří dotčeně, musí se zasmát.*No, očividně ses mýlil.*Řekne pobaveně a pak odvětví, že i on se o ni přehnaně mnohdy bál. Teď kvůli ní nespal a nejedl.*Neboj. Už se nic nestane a my budeme jen spolu.*Doufá, že to je i pravda. Pak se odkulí, protože to jeho lechtání jí na stehně jí logicky není příjemné. Když se překulí nad ni a uvězní ji tak pod sebou a následně začne znovu lechtat. rozesměje se a snaží se uhnout, ale nejde to.*Prosím, ech toho..*Dostane ze sebe po chvilce. Když skutečně přestane, oplatí mu polibek.*Přesně tak. Po tom, co jsme spolu všechno zvládli.. Tohle prostě dáme taky.*Když nazve jejich dítě upírkem, protočí očima.*Není to upírek. *Tohle mu opakovala i při tom, co čekala dvojčata a pak Eathena.*Ty si s tím skutečně nedáš pokoj, že?*Se zamilovaným úsměvem na tváři ho pozoruje, jak ji políbí na bříško. Pka zase zmíní toho únosce.*Mně se ptej. Nechápu ho stejně, jak ty.*Potřese hlavou.*Možná tím, že vyléčí mě to chtěl nějak odčinit, aspoň u mě, ale to měl spíše vyléčit Eathena.*Asi pochopitelně, na jejím synovi jí záleží více, než na jí samé.*

To je ale pěkně nefér. *Zamračí se jako nespokojené dítě, kterému někdo odmítl dát další sušenku.* S tím souhlasím. *Usměje se spokojeně, když mu řekne, že budou už jen spolu a pak se překulí nad ní, aby se nemohla hýbat a začne jí lechtat na obou stehnech.* Proč? Vždyť se tak hezky směješ. *Zazubí se na ní, ale i tak po pár vteřinách přestane a políbí jí. Nazve jejich čtvrtého potomka upírkem, stejně jako to dělal u těch předchozích. Neplánuje s tím přestat, protože to opravdu sedí.* Je to upírek. Je malej, pije z tebe nějako tou...trubicí a až se narodí, bude nám pít nervy a energii. Definuj jinej druh, na kterej tenhle popis sedí. *Zasměje se. V pojmech ohledně těhotenství se nijak moc za ty roky nezlepšil. Pak jí políbí na bříško a povzdychne si, když se začnou bavit o jejím únosci.* Eathen se nakazil, když jsi už byla pryč. Kdo ví, jestli o tom věděl. Ale na tom teď nezáleží. Dal nám plno stop. Vyléčíme všechny, neboj. *Políbí jí na čelo a přitulí si jí k sobě.*

*Nevinně se na něj zazubí, jako naprostý andílek, který přece nic nedělá. Pak se ho snaží uklidnit a řekne, že teď už se snad nic nestane a budou jen spolu. Když ji začne lechtat, snaží se odvalit pryč, ale on si lehne na ni. Poprosí ho, aby ji přestal lechtat, mezi smíchem, který jí způsobuje právě to. Jakmile ji nechá být, přitulí se k němu blíže. Namítne, že jejich dítě není upírek. Jasper tak nazýval dvojčata a i Eathena a ona se mu to celou dobu snažila rozmluvit. Musí se zasmát.*Není to trubice drahý. Je to pupeční šňůra. A jo, když to podáš takhle, tak to docela sedí.*Řekne docela neochotně.*I když pít nám nervy? To zase ne. Budeme ho nebo ji milovat. Stejně jak jeho tři další sourozence.*Řekne s úsměvem.*Už pomalu doháníme Sawyera a Thylane s počtem dětí. *Uchechtne se.*/Myslím, že to bez pátýho dítěte zvládneme, stačí čtyři. Pokud to teda nejsou zase dvojčata./*Upřímně doufá, že je to jen jedno dítě. Teď už se na dvojčata moc necítí. Baví se o únosci a ona přikyvuje. Upřímně si vyčítá, že je Eathen nakažený. Třeba to má od ní. Jen se mu neobjevily příznaky, než zmizela.*Snad máš pravdu.*Přikývne.*Doufám, že se do nějak do kopy i Wells a Tessa.*Vydechne. Všechny její děti t mají teď složité. Wells se rozešel s přítelkyní, Tessa miluje Archieho a neřekla mu to..*

*Nedovolí jí se od něj nějak víc odkulit a vyprostit z jeho lechtacího sevření, protože tohle ho až moc baví. Nakonec jí ale přeci jen nechá být, když ho o to prosí a políbí jí.* To je jedno. Je to něco jako trubice, kterou ho krmíš. *Pokrčí rameny, protože on doufá v to, že už žádné další děti nebudou a je zbytečné se tyto pojmy učit. Proto je kolikrát jen o něco málo méně zmatený, než poprvé. Vítězně se na ní zazubí, když slyší, že to docela sedí a když už to uznala i ona, tuplem s tím odmítá přestat.* Jasně, že jo. Milujeme i ty předchozí. Ale i tak jsem měl občas sto chutí zavřít je někam do věže. *Zasměje se a pokrčí u toho rameny.* Třeba tyhle budou skuteční andílci, co nebudou zlobit. *Zadoufá nahlas.* To jo. Co je předehnat? Sawyer už je starej a další nezvládne, ale já jsem v plný formě. *Zahýbe obočím nahoru a dolu.* Určitě mám pravdu, lásko. Mám jí vždycky. *Pousměje se na ní a přitulí si jí k sobě.* Wells má ve vztazích štěstí po mě. Já si musel kleknout třikrát. Taky mu to jednou vyjde. A Tessa... neměl jsem jí zasnubovat. *Povzdychne si, protože si to vyčítá a pak potřese hlavou.* Měla bys spát, zlato. *Políbí jí na čelo a u toho se nadechne vůně jejích vlasů, kterou naprosto miluje.* Dobrou noc, lásko. A upíre. *Neodpustí si zmínění i jejich potomka a pak se natáhne pro deku, kterou je přikryje a přitulí si jí k sobě. Během pár minut ho přemůže únava a on začne potichu oddechovat.*

*Opraví ho, že to není žádná trubice, ale pupeční šňůra.*Trubice zní hrozně.*Uchechtne se. Když vysvětlí, proč je nazývá upírky, uzná, že to docela sedí.*Chudáčci. Vždyť jsou úplná zlatíčka.*Řekne naoko pohoršená tím, že nad uzavřením jejich dětí do věže byť jen Jasper uvažoval.*Snad ano. Hned po to, aby bylo to dítě zdravé bych si přála, aby bylo hodné. A nejlepší by bylo, kdyby to byla holčička. Aby se to vyrovnalo./Testosteronu tu už máme dost./*Pak řekne, že skoro dohnali Sawyera a Thylane s počtem dětí. Hned nad jeh otázkou potřese hlavou.*Tohle bude poslední porod, který já absolvuji. Jestli budeš chtít další dítě, budeš ho nosit ty a je mi jedno, jak si to zařídíš. Více se k němu přitulí. Trpí jí to, co se děje, ale takhle u něj je to hned lepší. Cítí se více v bezpečí.*Zasnoubit Tessu bylo rozhodnutí nás obou. Není to jen tvoje chyba, ale i moje. Neměli jsme to dělat, to ne. Zvlášť, když ona Archieho miluje, ale on ji bere jen jako kamarádku.*Pořád doufá, že se to nějak vyřeší.*To ty taky.*Zamumlá mu do hrudi, na kterou ho ještě jemně políbí, než si lehne.*Dobrou noc drahý.*Popřeje mu a pak zavře oči. Chvilku je ještě vzhůru až když uslyš pravidelné oddechování Jaspera, poté usne.*

*Leží na své posteli a dívá se do stropu. Nemůže usnout. Včera se jí to nepodařilo, protože pořád myslela na tátu, myslí na něj pořád. A vyčítá si, jak se k němu a celé její rodině chovala.*/Kdybych nebyla tak blbá, strávili bychom spolu více času, víc bych mu toho stihla říct.. Přes den se aspoň zaměstnávala tím, že se s Aless starala o mamku. Spolu si i dost promluvily a je ráda, že to mezi sebou trochu urovnaly. Omluvila se i ostatním a vážně doufá, že to bude mezi nimi dobrý. Musí držet společně. Před asi hodinou jí donesli dopis, který napsal táta. Napsal všem a přišli na to až teď, když trochu vyklízeli jeho pracovnu. Předtím už nebrečela, snad všechny slzy ze sebe dostala včera, aspoň si to teda myslela. Protože jakmile si ho přečetla, začala brečet znovu.*/ Když se Wyatt s tátou dohadoval na plese, už jsem jim chtěla nabídnout, že to zahájím já.. Měla jsem to udělat. Táta by tu byl.. Třeba by zachránili dítě a Chris by to nějak zvládl, kvůli dítěti../*Že by přežilo to dítě je dost nepravděpodobné, ale ona si myslí svoje. Hlavně si vyčítá to, že tomu nějak nezabránila a má pocit, že mohla. Ani se nesnaží slzy setřít ze tváří.*/Musím vypadat naprosto hrozně.. /*Na sobě má pyžamo skládající se ze šedých šortek a šedého tílka s černám nápisem "Ok but first coffee".*

*Nechce, aby Cam byla sama, takže se vydá k ní do komnaty. Na sobě má džíny a obyčejné triko, protože ještě dodělával nějakou práci. Díky pár dnům zapomínání na prášky a rozhozenému systému díky ošetřovně, se dostal do fáze mánie. Zatím ale nijak závažné, takže to působí zatím jen tak, že má o něco lepší náladu a hlavně více energie. Dobrou náladu totiž potlačuje vědomí toho, co se stalo Camille. Jakmile je u její komnaty, zaklepe opatrně potichu na dveře a rovnou nakoukne dovnitř. Viděl pod dveřmi prosvítající světlo, takže hádá, že je vzhůru. Když uvidí slzy na jejích tvářích, píchne ho u srdce. Rovnou přejde k její posteli, sedne si vedle ní a stáhne si jí do objetí.* Je mi to hrozně líto, zlato. *Zamumlá potichu a začne jí hladit po zádech a po vlasech.* Klidně se vypovídej, jestli chceš. Nebo prostě jenom vybreč. Je to na tobě.

*Rozsvícené má jen dvě lampičky na nočních stolcích u postele, takže v jejím pokoji není úplně světlo, ale neleží tu v černočerné tmě. Většinou se dívá jen do stropu a nechá si slzy stékat po tvářích, občas zvedne mobil a napíše něco do Schreave chatu. Je ráda, že se aspoň tak trochu usmířila s rodinou, i když teď se zase bojí, co udělala, že odešla Rhiannon. Má teď tendenci na sebe shazovat úplně všechno, co se podělá. Neuslyší klepání na dveře, takže když si sedne vedle ní někdo na postel, lehce sebou trhne. Ale hned si oddychne protože je to Chris a toho vidí ráda.*Promiň já.. neslyšela jsem tě.*Řekne mu a pak se k němu přitulí.*Já vím.. Mně taky.*Snaží se utřít si slzy, aby mu nezmáčela celou košili.*Proč jsem se od nich tak distancovala? Kdybych nebyla tak pitomá a tvrdohlavá, strávila bych s ním více času.. Vždyť jsem mu ani neříkala, že ho mám ráda a přitom jsme měla a mám pořád.. Stačila jsem mu to říct jen tak tak když umíral a to zrovna naposled vydechl a kdo ví, jestli mě vůbec slyšel.*Vzpomíná si na její a Chrisův rozhovor v kuchyni.*Nikdy nebude pobíhat s vnoučaty v zahradách paláce ve Francii..

*Vejde do Camilliny komnaty a když vidí její slzy, bodne ho u srdce. Hrozně ho mrzí, co se stalo. Sedne si vedle ní na postel a nechápavě se zamračí, když sebou trhne.* V pohodě. Já se omlouvám. *Přitulí si jí k sobě a pevně jí obejme. Ale dává si pozor na to, aby neublížil miminku.* Věděl, že ho máš ráda. Jsem si jistý, že to věděl. Kdybys ho neměla ráda, nepřijela bys sem. Kdybys ho neměla ráda, nestála bys tam, když... *Radši tu větu nechá viset ve vzduchu. Nedokáže se odhodlat k tomu to říct nahlas.* Určitě tě slyšel. *Ujistí jí a pořád jí hladí po vlasech a zádech.* Ne, to nebude. *Je mu líto, že její táta zemřel tak krátce potom, co se jí snažil ujistit, že mu zbývá ještě spousta času.* Můžu pro tebe něco udělat? *Zeptá se jí opatrně, protože je schopný udělat cokoliv.*

*Trochu sebou trhne, když se tu objeví Chris, dívala se do stropu, navíc má oči plné slz, takže ho neviděla a myšlenkami úplně jinde Ani nepostřehla klepání.*Nemůžeš za to, nemusíš se omlouvat. Pak se k němu přitulí. A upřímně, hned se cítí o něco lépe. Řekne mu, že se bojí, že ji ani neslyšel, když mu řekla, že ho má ráda, že to snad ani nevěděl, protože co byla v Illey mu to asi ještě neřekla.*To.. je asi pravda.*Přikývne a sestře si slzy. Aspoň se tedy snaží si je trochu setřít, protože nechce, aby měl Chris mokré tričko. Jako poslední zmíní i to, že nebude pobíhat v zahradách paláce ve Francii s jeho vnoučaty.*/Přitom se na ně tak těšil../Jen.. tu se mnou prosím tě zůstaň.*Trochu se od něj odtáhne, aby se mu mohla podívat do očí a pak sjede pohledem jeho oblečení.*Klidně se můžeš vysvléct, jestli chceš.. mně to nevadí. A lehnout si se mnou.*Nerada by tu byla přes noc sama a doufá, že ani Chrisovi by to, že by zůstal u ní nijak nevadilo.*

Už jsem to udělal. *Poznamená s menším pobaveným úsměvem a pak si jí k sobě přitulí a začne jí rozmlouvat její názory a výčitky o tom, že její táta umřel a ani nevěděl, že ho má ráda. Je si jistý, že to věděl.* Je to určitě pravda. Věděl, že ho máš ráda a on měl rád určitě hrozně moc tebe. Sám jí palcem setře slzy z tváří a pokračuje, i když jejích místo nahradí nové. Zeptá se jí, jestli pro ní může něco udělat a po její odpovědi přikývne. S tím počítal už když sem šel. Ale rád slyší, že chce, aby tu zůstal.* Zůstanu. *Slíbí jí a políbí jí na čelo, když se od něj o kousek odtáhne.* Dobře. *Souhlasí a postaví se, aby ze sebe mohl sundat tričko a kalhoty, které přehodí přes nejbližší křeslo a pak si vleze zpátky k ní do postele, oba dva je přikryje a znovu si jí k sobě přitulí.* Můžeš o tom mluvit, můžeš jenom mlčet a brečet, nebo ti klidně můžu něco přečíst, abych tě odreagoval. Řekni si. *Chce, aby to pro ní bylo co nejlehčí, takže jí dá na vybranou. On nejspíš stejně vydrží vzhůru celou noc.*

*Řekne mu, že se jí nemusí omlouvat, nemohl vědět, že nevnímá a nechtěl ji vyděsit. Po jeho slovech se musí taky pousmát a dále to nekomentuje. Jeho blízkost ji uklidňuje a ona na něj vybalí všechno, co si vyčítá. Je toho tedy i více, ale o tom, že chtěla zahájit ples ona a že měla umřít ona se před ním nechce moc zmiňovat. Jediné co si od něj přeje je, aby zůstal s ní, jinak jí asi momentálně nebude moci nijak pomoct.*Děkuju.*Řekne a odtáhne se. Je jí jasné, že v džínách by se mu nespalo dobře a tak řekne, že si je klidně může vysvléct, nebude jí to vadit. V jiné situaci by mu snad i sama pomohla z oblečení, aby byl jen v boxerkách. Lehne si na postel a více se k němu přitulí, když si její snoubenec lehce vedle ní.*Já upřímně nevím.. Momentálně jsou dvě věci, co bych si přála.. jedna je nesplnitelná a to je to, že by tu byl táta v pořádku.. A co se týče té druhé... zůstaneš tu se mnou. Když jsme s tebou, je mi hned líp. Stačí jen, abys byl vedle mě..*Pousměje se pro sebe a chvilku mlčí.*Kde jsi vůbec při útoku byl? Bála jsem se o tebe. Musím ti ukázat všechny úkryty, co tu jsou, kdyby se náhodou něco stalo a my nebyli zase spolu.. Abys věděl kam jít./O něj nemohu přijít../