Komnaty královské rodiny

Fajn. Protože znamená. *Doplní hned, protože tak má pocit, že tuhle přestřelku vyhrál a je spokojený.* Vážně? A jaký bys chtěla? *Zeptá se jí zvědavě.* A važ slova, protože je možný, že za dvacet let klidně přitáhnu slona, pokud ho teď zmíníš a nepořídim ti ho hned. Až budu jako táta, budeme mít nový zvíře každej týden. *Zasměje se a pak si přečte zprávu od mámy a má sto chutí si jít omlátit hlavu o stěnu. Zprávu ukáže i Kat a po jejích slovech souhlasně zamručí.* Jo. PlayStation, Xbox a Okurka. *Potřese nad tím hlavou.* Já nebudu šedivět. Ve třiceti si hodim mašli a bude. *Pokrčí rameny a uchechtne se. Pak už se soustředí jenom na její tělo a na to, aby jí slyšel vzdychat a dovedl jí k orgasmu. To se mu také povede a jakmile slyší, že zasténala jeho jméno, vyvrcholí i on a hlasitě zasténá.* Jsi dokonalá. *Vydechne a políbí jí na čelo.* A náherná. *Doplní a stejně jako předtím jí věnuje další polibek na čelo.* Miluju tě. *Usměje se na ní zamilovaně a pak opatrně jejich těla rozpojí, lehne si vedle ní a přitulí si jí k sobě.* Ráno si klidně můžeš zase vzít mojí košili. *Zazubí se na ní. Miluje, když jí vidí v jeho košilích. Přijde mu tak hrozně roztomilá.* A teď vypni svoje ultra smysly a klidně spi. Ostrážim si tě. *Usměje se na ní a políbí jí do vlasů. Jemu samotnému se zavírají oči.* Dobrou noc, zlato.

*Potřese nad ním hlavou a dále to raději nekomentuje. Pak řekne, že někdy by nějáké zvířátko chtěla, aby měli společné.*Slona? Že já něco vůbec říkala.*Uchechtne se.*A fakt nevím. Mám ráda Boswella, tak třeba další malé tygře. Nebo tak. Ale taky to nemusí být hned.*Dodá rychle. Doufá, že zítra v komnatě nebude mít krabici s dírami nahoře a v ní tu kočkovitou šelmu.*Tvoji rodiče si chtějí asi otevřít malou zoo.*Uchechtne se nad tím. Poslechne si jména všech mazlíčků jeho rodičů a potřese hlavou.*Víš.. Podobný nápady na pojmenování mazlíčků mít nemusíš. /A ani dětí... které třeba jednou přijdou../*Už o tom taky přemýšlel, vlastně docela často se jí k tomu zatoulají myšlenky.*Nic nebude. Žádnou mašli si nehodíš, to si ohlídám. Poté se začnou věnovat mnohem příjemnějším věcem. Zasténá jeho jméno, jakmile dojde vrcholu a pousměje s, když i on. Natáhne se a lehce ho políbí.*Taky tě miluju.*Řekne potichu. Přitulí se blíže k němu.*S tím počítám.*Řekne pobaveným hlase.*Ta minulá už po tobě moc nevoní.*Dodá ještě k tomu, naposledy se usměje a zavře oči.*Dobrou noc. Miluju tě.

*Neví, jak to teď bude a sama je z toho dost v háji. Doufá, že se Wyatt najde, ale přemýšlí i nad tou druhou možností.. Jelikož ona bude královnou ve Francii, šla by koruna ke Stefanovi a Elsie. A protože dítě, co Pol čeká je Wyatta, byla by po jeho narození Polaris královna regentka? Možná dost předbíhá, ale nemůže si pomoct. Neví, co se Wyattovi stalo. A na mysli se jí objevuje i ta myšlenka, že je taky možná mrtvý. To je myšlení do budoucna, ale co teď? Teď je všechno na ní? Je po Wyattovi nejstarší a Stefan tu není. Aless je jen šestnáct.. */Asi svolám radu nebo tak, kde se to probere../*Neví, co dělat. Na tohle nebyla připravená. Ale teď jde za Polaris, protože ví, že ji potřebuje a ona se o ni chce a musí postarat, už jen kvůli Wyattovi. Vzala i zmrzlinu, pro ni, protože doufá, že by jí to aspoň trochu pomohlo. Zaklepá před komnatou a hned pak dveře otevře a nakoukne dovnitř. Pousměje se slabě na Pol a vejde dovnitř pokoje.*Tady něco máš, na nervy. Podá jí zmrzlinu i se lžičkou.*Jak se cítíš? Já vím, je to těžký, ale jinak nic? *Ví, že je teď dost ve stresu a to dítěti taky moc nepomůže. I ona myslí na to svoje, které začalo zrovna včera kopat a teď se taky ozývá. Ale snaží se nějak zaměstnat, aby na to moc nemyslel.a*

*Od té doby co viděla ten příspěvek a zjsitila, že se její snoubenec ztratil, nemůže myslet na nic jiného než na to, jak jí chybí a jak by to nepřežila, kdyby se mu něco stalo. Tváře má celé od zaschlých slz, které ji na tvářích vytvořily cestičky. Teď sedí na posteli, přičemž má na sobě Wyattovu mikinu, do které se choulí. Když uslyší zaklepání, natočí hlavu tak, aby viděla na dveře a když si všimne Cam, oplatí ji slabý úsměv.* Děkuju. Víš že tady nemusíš být, měla by si být s Chrisem a odpočívat. Jsi v pokročilejším těhotenství, než já. *Zamumlá a převezme si od ní znrzlinu, do které začne dloubat lžičkou až si nakonec kousek nabere a sní.* Nevím, asi by mělo být všechno v pohodě. Až na to, že je všechno v háji, tak s dítětem se cítim v pohodě. Mám akorát ranní nevolnosti, ale to už taly není nejhorší. *Pokrčí rameny a pak si ji prohlédne.* Co ty a dítě? *Zeptá se jí a pokusí se o menší úsměv.*

*Chce tu být pro Polaris, chce jí pomoct to lépe zvládnout. Ví, že musí být v klidu. Zaklepe na dveře a pak do dveří strčí hlavu, než vejde. Slabě se na Polaris přitom usměje.*Právě, že jsem v pokročilejším těhotenství, jak ty. Ty jsi v prvním trimestru a to je pro dítě nejrizikovější období. Prvních třináct týdnů je na jeho vývoj nejdůležitějších. Můj prcek už kope, je silný, ale tvůj je více zranitelnější.*Podá jí zmrzlinu a pak se posadí na postel vedle ní.*Dobře, ale kdyby něco, hned mi řekni, běž k doktorovi, jo?*Pousměje se na ni.*Jsme tu všichni pro tebe, na to nezapomínej. Kdyby tu bylo cokoliv, co bych pro tebe mohla udělat, řekni. Nebo napiš do našeho chatu. *Podívá se na své břicho, po kterém se i pohladí.*Včera se konečně ozval a začal kopat. Už bylo na čase. Do teď byl líný. *Uchechtne se.*

*Nechce myslet na to nejhorší, co by se mohlo stát, ale stále je tady ta možnost, že se nenajde a ona netuší jak by to bez jejího snoubence zvládla, ještě když v sobě noosí jejich dítě. Když uslyší zaklepání na dveře a poté uvidí Camille, trochu se na ni pusměje a poté přikývne.* Já vím, ale pořád si taky těhotná a taky bys měla odpočívat. *Stojí si stále za svém, přičemž si u toho položí ruku na trošku povyrostlé bříško. Přikývne a trochu se na ni zase pousměje.* Neboj, půjdu hned, když se mi nebude zdát něco v pořádku. *Ujistí ji a na její další slova zase přikývne.* Děkuji, Cam. Strašně doufám, že ho zase uvidím. Ještě když si vzpomenu na to, jak jsme si psali o tom, že se mi má vrátit v pořádku a že jsou tam někde v lese různé kluty, je mi z toho špatně. *Zavrtí nad tím hlavou. Následně se usměje o něco víc a víc upřímněji.* To je úžásný. *Vydechne upřímně a když si nabere další kus zmrzliny, uvědomí si, že tady jedna lžička chybí.* Ty sis lžičku nevzala? *Zeptá se ji trochu zmateně a koukne se kolem zmrzliny, jakoby se tam nějaká měla objevit.*

*Vejde do komnaty k Polaris, chce jí být oporou a zároveň ví, že jestli je Wyatt někde při smyslech, v pořádku, bojí se o ni.*Já jsem v pohodě, skutečně. Vždyť nic těžkýho nedělám, jen jsem tu s tebou a sedí na posteli. To bych dělala i v komnatě.*Uchechtne se.*Dobře. Vím, že Wyatt na tebe teď určitě myslí a bojí se o tebe. Však ti to řekne sám.*Pousměje se na ni.*Neděkuj, fakt nemáš za co. Hele.. o těch kultech.. neříkal něco víc? *Nadzvedne obočí.* V Africe jsou taky rebelové, ale mohlo být o být i tím kultem.. Je jich tam fakt dost a jestli byl v podobné oblasti.. Mohl by být tam. Několik lidí ho tam hledá, pošlu do Afriky dneska ještě více strážců, najdeme ho.*Snaží se znít přesvědčivě, aby ujistila Polaris a zároveň i sebe, že to bude v pořádku.*Jo, to je. Ale taky docela zvláštní pocit, poznáš brzo sama. Když tě tam někdo uvnitř kope. Prvně jsem se i lekla, co to je.*Přizná se.*Ne, tohle je jen pro tebe a navíc já nemám moc chuť. Než jsem odešla v komnatě jsem se naládovala okurkama. Zmrzku jsem vzala tobě, na nervy. I když na nervy pomáhá prý i čokoláda. Mám pro nějakou poslat?

Ale v komnatě by si měla manžela a odpočívala by si s ním. *Pokrčí rameny a dál to už nerozvádí, protože ví, že má přece jen trochu pravdu a tady taky odpočívá.* Doufám, chybí mi. A já se bojím o něj. Ještě když jsem s s ím napolsed psala, dělala jsem si randu, že jestli se mu něco stane, vtrhne tam na všechny jeho těhotná snoubenka, takže by se mu radši dít nemělo. *Uchechtne se při té vzpomínce na jejich koverzaci, ale stejně tak ji ta vzpomínka zabolí.* Říkal mi, že jsou tam různé kulty, ale v devadesáti procentech jsou v lesích daleko od města a že pokud bude ve městě, bude v bezpečí. Přece by tam nejel, když o tom věděl. *Zamumlá a pokýve hlavou.* Pokud nebude líný se vůbec pohnout. Vždyť pořádně ani nevím o tom, že tam je, jak je klidnej. Vím, že je to ještě škvrně malý, ale i tak. *Povzdechne si a pak se zmateně dívá po další lžičce.* a já už myslela, že tě upouští veškeré těhotenské chutě. *Uchechtne se a zase si nabere lžičku zmrzliny.*

Ale tady mám budoucí švagrovou, která mě navíc potřebuje.*Usměje se na ni. Nechce, aby si Polaris myslela, že ji to nějak obtěžuje, protože neobtěžuje.*Určitě bude v pořádku.*Pak se musí uchechtnout.*Chudák Afrika. /Tu musíme hlídat, aby tam nepřiletěla a nenechala ji vybouchnout../*Ví, že se Pol o Wyatta bojí a zároveň je těhotná a to je dost nebezpečná kombinace. A válku rozpoutat zrovna nepotřebují.*Jako Wyatt neoplývá moc inteligencí, ale na tohle by snad dost rozumu měl. Jenže.. kdyby po něm někdo fakt šel, byl jejich hlavní cíl, mohl by přijít i někdo z lesa pro něj do města, nějak o vylákat.. Zařídím, aby se dívali i tam, ne jen ve městě, ale i v lesích.*Pak se rozpovídá o dítěti, které začalo konečně včera kopat. Taky prvně o něm skoro nevěděla, bylo do teď docela líné, ale teď to vypadá, jako by si to chtělo vynahradit, jak je akční.*Většinou začíná kopat okolo šestnáctého nebo osmnáctého týdny. Ale prvorodičky cítí pohyby klidně a po dvacátém týdnu. Já jsem v dvacátém prvním. Ty tak daleko nejsi, ne? Máš ještě dost času.*Pak řekne, že na zmrzlinu neměla chuť a navíc předtím měla okurky, to jí stačilo.*No, trochu mě to pustilo. Už to tak často nemíchám.*Uchechtne se.*Co ty si ráda dáváš? U nás v rodině jsou dos častý palačinky s okurkovou šťávou. Už od mé babičky.

Fajn, asi nemá smysl se s tebou o něčem dohadovat. *Zavrtí nad tím hlavou, přičemž se na ni pousměje.* Jak jako chudák Afrika? Takže to není svolení, že tam můžu letět a všechny je tam seřvat za to, že nechránili mého snoubence? *Na oko zklamaně si povzdychne, i když sama ví, že kdyby jí tam dovolili letět, už by tam byla a seřvala by všechny koho by šlo.* Díky. *Pusměje se na ni a pak ohrne spodní ret a prstem si šťouchne do svého bříška.* Ne, jsem někde u polovny prvního trimestru, ale i tak by mohl o sobě dát víc než chutěma a neolnostma. *Uchechtne se a poté se jí zeptá na chutě, které by už také nejraději neměla, jelikož á čím dál víc horší nápady na kombinace.* Nejvíc špagety s nutellou nebo čokoládou. Pak jabka s mlékem. A pak mám normální chutě na zrmzlinu a většinou sladké. *Pokrčí rameny a uchechtne se.* Za chvíli budu s takovou jako jedna velká koule a neujdu ani schody, jestli ty chutě nepřestanou.

*Uchechtne se, *Konečně jsi to pochopila.*Usměje se na ni. A ní se fakt nemá smysl dohadovat, aspoň ne v podobných věcech. Představí si, jak by asi vypadal nálet Polaris do Afriky a í, že to nesmí dopustit. Nějak se Wyatt prostě musí najít, nebo to tam Polaris ještě vyhodí do povětří.*No.. Když je jen seřveš nebude to tak hrozný, ale já si spíše myslím, že bys byla v tomhle stavu schopná jim to tam vypálit do základů.*Neviněn se usměje a pokrčí lehce rameny.*Nemáš zač.*Taky se na ni pousměje a společně se následně rozhodnou bavit se o dětech.*To by ještě nemohl, je moc maličkej.*Uchechtne se.*Vím, taky jsem byla dost nedočkavá, než něco ucítím, ale ještě si budeš muset počkat.*Pochybuje, že by no Polaris ucítila do dvacátého týdne. Začíná se kolo šestnáctého nebo osmnáctého, to by mohla taky, když nebude její miminko líné, jako to její.*/Ale je to z části Schreave.. To je asi marný v to vůbec doufat../Špagety s nutelou, to bych si dala...*Na to do teď ještě nepřišla, ale brzy to nejspíše zkusí.*Mně Aless slibovala, že mi nechá k balkónu dát jako mají hasiči ty vysouvací schody, ale já budu ve Francii, takže je přenecháme tobě.*Hned má na její problém řešení. Samozřejmě to myslí jen ze srandy. Taky nehrozí, že by Polaris neprošla dveřmi.*

S váma Schreave se nedá prostě dohadovat. *Zartí nad tím hlavou a nějak nezmiňuje ten fakt, že i ona bude mít za chvíli tohle příjmení. Pokud se tedy její snoubenec vrátí v pořádku.* No, to je možná pravda. Ale divl by se mi někdo? Ne. Takže... Můžu si rezervovat letenku? *Zamrká na ni a i když to řekne ze srandy, nejraději by si vážně tu letenku rezervovala a vydala se ho hledat sama.* No, teď jsem sice nedočkavá, ale až mi to břicho zevnitř zmlátí, budu chtít, aby nebylo tolik akční. *Uchechtne se a poté se na ni usměje.* Dej si, je to vážně dobrý. To možná budu jíst i normálně. *Uchechtne se a pak zamyšleně našpulí rty.* Nebo jen špagety s kakaem. *Pokrčí rameny a pak už zmíní to, že se s takovou neujde ani schody a taky se nevleze ani do dveří.* Dobře, to beru. *Pokýve hlavou a když si plánuje nabrat dalží lžičku zmrzliny, uvědomí si, že už skoro polovinu snědla a zavrtí nad tím hlavou.* Ten prcek je strašně hladovej. *Zamumlá a radši si vezme další sousto.*

*Uchechtne se.* Na to jsi přišla až teď? Prosím tě, vždyť jsi zasnoubená s Wyattem. Že tě to ještě vůbec překvapuje.*Schreave jsou dost tvrdohlaví, v čele nich ale stojí Wyatt.*Ne, nemůžeš, nikam nejdeš. Musíš být pořádku, v klidu. Nejde jen o tebe, ale i o toho prcka.*Kývne hlavou k jejímu břichu, ve kterém roste už další, nový život, o který se musí starat a dávat na něj pozor. Polaris má ještě dost času, než bude její dítě kopat, když je jen v polovině prvního trimestru. Bude si ještě muset počkat docela dlouho.*Jo, to věřím. Včera to bylo úžasný, když začalo, ale po třech hodinách už to bylo trochu nepříjemný Zvlášť, když se snažíš usnout. *Podívá se na své břicho.*Al maminka tě stejně moc miluje a nevadí jí to. Hlavně se neurážej a nedělej mltvýho blouka, joo?*Trochu na něj zažvatlá.*Hned zítra to zkusím.*Na ty špagety skutečně dostala teď chuť. Když zmíní, že se nevleze ani do dveří, vzpomene si, co nedávno říkala Aless jí, že zavolá pro ni hasiče, aby ji sundali a protože bude ve Francii, hodilo by se to třeba Polaris.*Nechtěla bys raději nějaké normálnější jídlo? Můžeme se stavit do kuchyně nebo někoho o něco požádám.

Ne, nepřekvapuje mě to. Ale pořád mám malou naději, že je někdo z vás aspoň míň tvrdohlavý. *Uchechtne se a musí nad tím zavrtět hlavou. Duufá, že její a Wyattovo dítě bude málo nebo klidně vůbec tvrdohlavé, aby t s ním bylo aspoň trochu jednoduché.* Já vím, já vím, já vím. *Zvedne ruce v obraně a potichu si povzdechne.* Jsi v pořádku ne, prcku? BUdeme tady a budeme čekat, než se tatínek vrátí. /Pokud se nevrátí tak do dvou týdnu, stejně si tu letenku rezervuju a poletím tam i kdyby tam měla být těch kultů celá Afrika... Chci jen svého snoubence./ Ti chtěl dát najevo, co jako spíš, když on se chce hýbat. *POkrčí rameny s menším úsměvem a když vidí, jak na své bříško žvatlá, na tváři se ji rozlije mneší, ale upřmný úsměv.* Jo, normálnějši jídlo by se hodilo. Tak nějak jsem si vzpomněla, že jsem kromě té zmrliny dneska asi ještě nic nejedla. Nebo vlastně jo, snídani, jenže nevolnosti. *Pokrčí rameny a koukne se na své břicho, které se jak na povel ozve hlady.*

Tak to ti můžu už teď v klidu říct, že ne. Všichni jsme tvrdohlaví až moc. Tvrdohlavost je nejsilnější Schreave gen.*Doufat, že někdo z nich tvrdohlavý není je k ničemu.*I vaše dítě bude dost tvrdohlavé. I když bude jen Schreave z poloviny.. Já taky nedoufám, že to moje tvrdohlavé nebude. Navíc Chris je tvrdohlavec taky velkej ale i tak. Bude to Schreave my jsme prostě tvrdohlaví od přírody. *Pokrčí nad tím rameny. Osobně se jí ani trochu nelíbí vidina Polaris, která jede do Afriky.*Navíc.. kdyby se ti tam něco ještě stalo.. *Potřese hlavou. *Wyatt by si to pak neodpustil. A kdybychom museli hledat vás oba, bylo by to ještě horší.*Usměje se nad tím, jak promluví svému břichu.*Jo, jak si můžu dovolit jít spát, že?*Uchechtne se nad tím. Na své břicho taky zažvatlá a pak se podívá zpět na svou budoucí švagrovou.*Počkej, řeknu komorné.*Zvedne se z postele a na chodbě odchytí jednu komornou, kterou poprosí o něco k večeři a požádá ji, aby jim to donesla sem. Pak si sedne zase vedle Polaris.*Za chvilku tu budou.*Usměje se na ni.*Víš, co je upřímně divný? Mně přijde.. strašně nedávno, jako včera, kdy jste všechny účastnice přijely do paláce a já provokovala jak tebe tak Wyatta, že budete spolu a vy byste se měli ani ne za týden brát.*Přijde jí, že to strašně uteklo.*

Jo, Wyatt je až moc tvrdohlavej a mně bude říkat, že jsem paličák. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.* Jo, háádm, že bude. Vzhledem k vaší straně a taky k té mé, tam jsou taky samí trvdohavci. Teda nevím, jaká jé tátova strana, nikdy jsem ho nepoznala, takže můžu doufat, že ten nikdy tvrdohlavý nebyl a oni to budou mít po něm. *Pokrčí rameny a poté se už baví o tom, že by nejraději jela do Afriky a všechny tam seřvala a kdyžtak vyhodila afriku do povětří.* Já vím, ale tady si přijdu k ničemu. Všichni děláté vše proto, aby se našel a já nevím, čím pomoct. *Zamumlá potichu a přitáhne si k sobě blíže kolena, která si poté obejme.* To malé určitě žátlí, když spíš, že se mu nevěnuješ. Že na něj třeba nemluvíš. *Pousměje se a když zajde za komornou, musí se na ni pousmát.* Díky. *Poděkuje ji dneska snad už po sté, ale nějak ji to děkování nevadí, protože je vážně ráda za to, že s ní tady Camille je.* Jo, já si ještě dneska pamatuju, jak jsem vyplňovala přihlášku. Přihlásila jsem se kvůli novému životu, ale nikdy by mě nenapadlo, že ten nový život bude toto. Ale jsem neskutečně ráda. *Poví skoro až zasněně s menším úsměvem.*

To, že musíš být i ty pěkně tvrdohlavá je mi jasný. Jank bys to s mým bratrem a ani námi nevydržela.*Uchechtne se.*Dokonale sem zapadáš.*Zazubí se na ni.*To s tátou je mi líto.. Ale vidíš, aspoň máš malou naději. I když fakt nepatrnou vzhledem k tomu všemu ostatnímu.*I tak si myslí, že jejich dítě bude tvrdohlavé a Wyattovi a Pol díky němu jim přibude několik šedých vlasů. To by jinak snad ani nebyl Schreave.*Neděláme toho zase tolik Pol. A jestli chceš.. Budu mluvit s rádci, můžeš jít kdykoliv se mnou. Jsi konec konců jejich budoucí královna. Máš do toho taky co mluvit. Jde tu o tvého snoubence a otce tvého dítěte.*I když titul Polaris zatím nemá, podle ní by ji ostatní už poslouchat měli.*Ale hlavní je, aby se ti nic nestalo.*Zopakuje, jako už dneska několikrát.*To má teda blbý nebudu celých těch pět měsíců vzhůru. Bude se muset naučit spát, kdy spím já a ne být zrovna v tu dobu nejakčnější a přes den dělat jakože nic, že tam vlastně není a hraje si na schovku nebo fakt nevím.* Pak se zvedne a požádá jednu komornou, kterou odchytí na chodbě, aby jim přinesla něco k jídlu.*Nemáš zač. Je to samozřejmost. Možná se v rodině dos často hádáme, nepohodneme se.. ale když je potřeba, dokážeme se spojit a být tu jeden pro druhého.*I když to tak občas nevypadá, jako Schreave si své rodiny velice váží. *Jsem ráda, že ses přihlásila. Wyatt dost pochyboval, že by se v Selekci zamiloval, ale stalo a jsem za něj za vás oba ráda. Navíc jsi ho neskutečně moc změnila k lepšímu. /Už je o dost více snesitelnější./

Dá se to s váma vydržet. *Poví s menším úsměvem na tváři.* Jo, asi jo. *Usměje se, když řekne, že sem zapadá a poté už zmíní to, že třeba jejich dítě tvrdohlavé být nemusí.* Nemusí. Ale pořád tu ta naděje je. *Uchechtne se, i když si taky nemyslí, že by to dítě nebylo tvrdohlavé, když tuhle vlastnost má ona i Wyatt.* Fakt? A myslíš, že by mě tam vůbec ti rádci nechali? Ale byla bych tam asi ráda s tebou. *Zamumlá a poté zase zvedne ruce v obraně.* Já vím, ja vím. Nic se mi nestane, nikam nepoletím. *Poví a protočí očima, Jelikož to snad ani jinak nejde.* Až se to narodí, pochybuji, že taly bude spát, když budeme spát ty. Ještě budeš ráda, ž tě jenom kopalo, když potom bude pořád brečet a nenechá té spát tak jako tak. *Zazubí se na ni a později nakloní hlavu lehce na bok.* Ale už jste se dlouho nehádali, ne? *Zeptá se jí, jelikož ji nepřijde, že by slyšela něco o tom, že by se zase pohádali. Pak se zase pousměje a přikývne.* Ale změnil se sám. Pořád nedokážu uvěřit, že si budu brát krále a čekám s ním dítě. *Vydechne, přičemž se snaží nemyslet na to, že pokud se nenajde, k žádné svatbě nedojde.*

Neslyším v tom ani špetku sarkasmu.*Řekne naoko ohromeným hlasem, ale na rtech jí hraje úsměv. Podle ní sem Polaris mezi ně dokonale zapadá. Jank by to asi skutečně nevydržela. Dokážou občas být dost šílená rodina.*No, pořád můžeš doufat./Já už to vzdala. Gen tvrdohlavosti se tu drží už moc dlouho../*Nemyslí si, že jejich dítě nebude tvrdohlavé.*Jsi jejich budoucí královna. A i kdyby.. Když je Wyatt pryč, nejstarší jsem já, takže to tu budu chvilku si řídit, protože Stefan je taky pryč. A pak by tu byla už jen Aless a té je jen šestnáct. Takže když řeku, že tam budeš. prostě tam budeš a když se to někomu nebude líbit, ať si jde on.*Pokrčí nad tím rameny.*Dobře.. ale i tak tě budu hlídat.*Přimhouří či, aby tomu dodala na jakémsi důrazu.*o je pravda.*Uchechtne se.*Ale i tak se na toho prcka těším. Na všechno, co se ho týká. I noční vstávání k němu, protože bude mít hlad a budu ho muset přebalit.*Usměje se. Těší se, až tu to dítě bude a ona se o něj bude s láskou starat.*Docela dlouho ne. A jsem za to upřímně ráda. Že to není jako dřív. Taky jsme dost dospěli, nejspíše. I když to tak občas nevypadá no..*Uchechtne se.*Ano, změnil, ale kvůli tobě. Aby byl tím, koho si zasloužíš.*Ví, že její bratr chce, aby byla Polaris šťastná a chce být tím, se kterým bude co nejvíce.*Skutečně se to děje. Není to sen. Mám tě štípnout?

Taky se divím. *Uchechtne se a pokrčí rameny. I kdyby to sarkasticky myslela, teď na žádný sarkasmus nemá náladu.* Taky pořád doufat budu. *Zazubí se na ní a poté se na ni dívá trošku překvapeně.* Dobře, tak já tam s tebou půjdu. *Přikývne s menším úsměvem na rtech. Pak protočí očima a povzdechne si.* I kdybych se sbalila a odjela na letiště, stejně pro mě někoho pošlete dřív, než by to letadlo vůbec vzlétlo. *Uchechtne se a radši na žádný útěky z paláce nemyslí.* Ja taky, těším se až se budu dívat na to, jak ho bude přebalovat Wyatt. *Pousměje se a doufá, že se Wyatt najde, už jen kvuli tomu, aby tohle mohla sledovat.* Taky jsem za vás ráda. *Usměje se na ni a pak se její úsměv o trochu zvětší.* On je ten nejlepší člověk, kterého bych si kdy mohla přát. *Poví zasněně, načež zavrtí hlavou.* To je dobrý, to už jsem jednou zkoušela. Pro jistotu. *Uchechtne se a nevinně pokrčí rameny.*

*Uchechtne se spolu s Polaris. Pak řekne, že tu naději, že její a Wyattovo dítě bude normální pořád může mít, ale asi obě dvě o tom pochybují a nevěří tomu. Polaris bude královna a podle ní má právo být na poradách, zvlášť, když se budou týkat dalších kroků, které podniknou v hledání Wyatta. A když ji tam někdo nebude chtít, může jít sám.*/Wyatt stejně chtěl tu sebranku trochu proměnit, ne?/Dobře.*Usměje se na ni.*To je pravda. Ale bylo by to jen pro tvé dobro, aby se ti nic nestalo, v Africe, však to víš, sama jsi si vědoma toho risku..*Chápe,, že se Polaris o Wyatta bojí, ona konec konců taky, je to její bratr, ale snaží se udržet chladnou hlavu.*Hele, až toho prcka bude poprvé přebalovat, musíš mi to natočit, jasný? Bude to komický.*Řekne to s jistotou v hlase. Znovu se na ni usměje. Je skutečně ráda, že je Polaris tady a získala si Wyatta. Lepší budoucí švagrovou si přát nemohla.*Země volá Polaris.*Zamává jí pobaveně před obličejem, když vidí, jak se zasněně usmívá a nedivila by se, kdyby ji ani nevnímala. Nabídne jí štípnutí, ale když řekne, že to už zkoušela, uchechtne se. Pohled jí padne na hodiny. Už je docela pozdě a ona cítí únavu.*Promiň, ale už půjde, jsem docela unavená. A zítra nás čeká dlouhý den. Měla bys taky odpočívat.*Řekne starostlivě.*Kdyby něco, klidně zavolej, nebo přijď, jo? I uprostřed noci.*Usměje se na ni a nedá jí to a obejme ji.*Bude v pořádku./Doufám../*S tímto se odtáhne a přejde ke dveřím, od kterých se na ni ještě usměje a pak odejde do své komnaty.*

*Včera večer se vrátil do paláce. Od chvíle, co ho Elsie a Stefan zachránili promluvil asi čtyři slova. Nedokáže normálně fungovat. Nedokáže ani zaostřit na věci před sebou, protože má před očima pořád to, co viděl a zažil. Hned po příjezdu si ho vzali do péče doktoři a nikoho jiného za ním nepustili. V noci mu museli dát prášky na spaní, aby ho donutili si lehnout a spát. Dnes mu doošetřili rány a jakmile skončili, dovolili vejít do jeho komnaty i ostatním. Pořád sedí na stejném místě na okraji postele, kam ho ráno posadili a upírá pohled pořád zmrzle před sebe. Celý se trochu klepe kvůli absťáku po kokainu, který je pro něj ale momentálně to nejmenší. Před očima má pořád to, co sledoval. V autě s ním jeli tři strážci a jeden diplomat. Se všemi čtyřmi si docela během cest rozuměl. A pak musel sledovat, jak je zabíjejí a konzumují kanibalové, přičemž on měl být jejich zákusek.*

*Je ráda, že její snoubenec je konečně doma, ale zároveň ji pořád štve v jakém je stavu a co všechno musel zažít. Chtěla s ním být už od té doby co přijel, ale to byl v péči lékařů. Sice je zkoušela různě přemluvit a dohadovat se s němi, aby jí za ním pustili, i když se s němi spíše ve větší mire dohadovala, než je zkoušely přemluvit v klidným tónu. Hned jak se dozvěděla, že už za ním může, na nic nečekala, nechala v kuchyni zmrzlinu zmrzlinou a vydala se do komnaty, kde byl měl být Wyatt. Teď když je u komnaty, jenom rychle zaklepe a hned vejde dovnitř, ale zarazí se, když vidí, jak jen sedí a kouká před sebe. Pomalu přejde k němu, přičemž si vedle něj sedne a ruku mu lehce položí na záda.* Lásko, už je to v pořádku, jsi doma. *Pronese potichu a doufá, že ji aspoň trochu vnímá. Pak ho jednou rukou opatrně obejme a hlavu zaboří do jeho ramene a jen si chvilku užívá jeho vůni.* Už je dobře, už se ti nic nestane. *Zamumlá stále tiše, i kdy si není jistá, jestli je to proto, aby ujistila ho nebo sebe.*

*Sedí na kraji postele, kam ho ráno posadili doktoři, když mu ošetřovali rány a pohled upírá pořád na stejné místo, ať už tam doktor stojí, nebo ne. Vlastně to ani nijak moc nevnímá. Nevnímá, na co se dívá. Vidí před očima pořád jenom to, co se mu stalo a co musel sledovat. Vidí to už asi po milionté, když jeho pozornost upoutá nějaký dotek a vzdálený hlas. Mírně sebou škubne a po několika hodinách se jeho oční duhovky dají do pohybu a o něco málo se posunou na stranu, aby viděl aspoň část osoby sedící vedle něj. Ta červená, kterou vidí, ho hned ubezpečí o tom, že je to jeho snoubenka Polaris. Jakmile mu to dojde, začne vnímat i její vůni. Celou tu dobu v Africe myslel hlavně na ní. A ještě na někoho. Ví, že to souviselo s Polaris, ale přes ten zmatek v hlavě si nedokáže vybavit, kdo to byl.* Oni jsou mrtví. *Zamumlá potichu a díky tomu, jak byl dlouho zticha mu není ani moc rozumět. Proto si potichu odkašle a zkusí to znova.* Jsou mrtví. *Zamumlá znovu.* Nemohl jsem nic udělat. Jenom to sledovat. *Otřese se při té vzpomínce znovu a začnou mu slzet oči.*

*Když vejde do komnaty, strne v pohybu, když vidí, jak Wyatt jen sedí a koukáse na jedno místo. Sevře se jí z toho žaludek, ještě když ví, co si musel zážitek. Poté se posadí vedle něj a položí mu opatrně a pomalu ruku na rameno. Když promluví, zmateně nakrčí obočí, jelikož nedokáže rozeznat, co chtěl vlastně říct. Když promluví znovu, povzdechne si a obejme ho pevněji.* Je mi to moc líto, méďo. Strašně moc. *Pronese upřímně a trochu se odtáhne, aby mohla vzít do své ruky tu jeho. Začne ho jemně hladit prstem po hřbetě ruky.* Ale ty jsi v pořádku. Strašně mě štve, co sis musel prožít a že jsem ti nemohla nějak pomoct. /Ani letět hledat jsem tě nemohla./ Ale už jsi v pořádku a už se ti nic nestane, už si to nebudeš muset prožívat znovu. *Promluví co nejlevnějším hlasem to dokáže, zatímco druhou rukou, kterou ho nedrží, mu prohrábne vlasy.*