Komnaty královské rodiny

*I když myslí moc dopředu, po tom jejich zážitku přemýšlí čím dál více nad jejich společným životem. Představoval si Brikssi v Dánsku, představoval si i to, jak jí učí dánsky aji jak jí představuje oficiálně rodičům, i když už jí tak nějak znají. V hlavě se mu honilo tolik myšlenek, že kdyby to nebyly jen pozitivní myšlenky, asi by mu z toho všeho praskla hlava. Nyní stojí i s čokoládou za zády před její kommatou a užívá si okamžik, kdy hraje. Ten okamžik však přeruší svým zaklepáním, protože jí chce konečně vidět. Pozdraví se s ní a usměje se, když jej pustí dovnitř. Její komnatu teď vnímá úplně jinak a má čas si ji hezky prohlédnout.* Není za co. *Usměje se, když ji předá čokoládu.* Vlastně máme podobné komnaty, akorát to mám v jiném smyslu. V jednom rohu mám vystavenou výzbroj a po stěnách mi visí různé meče a kordy. *Zazubí se, když si připomene svou komnatu v Dánsku.* Tak kostičku, děkuju. *Vděčně se usměje a dá si opravdu jen kostičku, protože to přinesl jí.* Teď tu komnatu vnímám úplně jinak. *Pousměje se.*

*Otevře dveře svému nečekanému návštěvníkovi, ze kterého se vyklube Dorian. Hodně jí to potěší, protože je to něco jako ujištění, že ten večer po akci, kdy spolu spali, znamenal něco i pro něho a že to nebere jen tak. Převezme si od něj čokoládu a nechá ho, aby si její komnatu prohlédl.* Už se těšim, až jí uvidim. *Pousměje se na něj. Opravdu se těší, až uvidí komnatu, kde vyrůstal a až uvidí jeho oblíbená místa v paláci.* I když pochybuju, že nějakej z těch kordů bude hezčí, než ten, co máš na zádech. *Vyjádří s pobaveným úsměvem svůj názor, protože jeho tetování jí přijde opravdu dokonalé.* Klidně si vem víc. *Protočí nad ním očima a uchechtne se, protože mu tu čokoládu nabídla, aby si vzal klidně víc.* Jo, to se nedivim. Posledně jsi se soustředil hlavně na to, aby ti nepraskl pták během cesty k posteli. *Popíchne ho trochu a posadí se do tureckého sedu na postel. Nemusí stát kousek od dveří celou dobu jeho návštěvy, to by bylo asi trochu divné.* Klidně se posaď. *Pobídne ho.*

*Doufal, že ta jejich společná noc něco znamenala i pro Brikssi stejně, jako pro něj. Po té události totiž myslí na Brikssi ještě třikrát více, než kdy jindy. S úsměvem ji pozdraví, když mu otevře dveře a předá ji čokoládu. Následně už je i s ní uvnitř a prohlíží si její komnatu.* Také se těším na to, až tě tam pořádně provedu. Jinak ti můžu slíbit, že si tam samozřejmě můžeš udělat celou komnatu podle sebe, aby ses tam cítila co nejvíce jako doma. Nevím, jestli budeš chtít mít vlastní komnatu, nebo ji budeš chtít mít společnou, ale vše se dá zařídit. Jo a ten kord, co mám na zádech, je kord s kterým jsem vyhrál svůj první souboj a mám ho úplně nejraději. *Pousměje se na ní, načež přesune pohled na klavír.* Krásně hraješ, to byla tvá hudba? *Optá se, protože nikdy předtím tak hezkou melodii neslyšel, proto se ptá. Když mu Brikssi nabídne, vezme si kostičku čokolády.* Ne, já to přinesl pro tebe. *Zasměje se a poté se zmíní o tom, jak teď vnímá její komnatu úplně jinak.* Ještě se mi div, když jsem to potlačoval tak dlouho. *Ušklíbne se pobaveně a poté se posadí vedle ní.*

*Musí se usmát, když slyší jeho slova o tom, jak může vypadat jejich společný život v Dánsku.* Musíš mi pak ukázat svoje oblíbený místa. A s tou komnatou... Myslím, že se nám nebude chtít po večerech běhat někam jinam za tím druhým, takže... *Usměje se na něj jako neviňátko a nechá ho, ať si sám odvodí, že chce mít komnatu s ním.* Mě stačí jenom nějaký hudební salonek a místečko pro zvířata. Nepotřebuju toho moc. *Pokrčí lehce rameny a pousměje se, když mluví o tom kordu.* Je nádherný. To mi připomíná, že od tebe chci pořád šermování naučit. *Vzpomene si na to, o čem se dříve bavili. To, že by měla sport možná trochu omezit, nebo aspoň přidat nějaký příjem kalorií jí je úplně jedno.* Děkuju. A jo, byla. *Přikývne a krátce pohledem zaběhne ke klavíru.* To ale neznamená, že se nemůžu rozdělit a ty si nemůžeš vzít víc. *Pokrčí rameny, protože ona v tom žádný problém nevidí.* Nedivim se ti. Já taky nevnímala nic jinýho. *Přizná s menším úsměvem na rtech a posadí se na postel.*

*Přemýšlí nad jejich společným životem den co den, hlavně od té chvíle, když se začali sbližovat a vycházet spolu.* To si piš, že ukážu. Jen je jich trochu víc, ale také tam mám své útočiště, jako ty máš labyrint. *Pousměje se a rozzáří se mu oči, když mu naznačí, že by chtěla společnou komnatu.* Tak nějak jsem doufal, že to řekneš. *Zaculí se a poté hned přikývne.* Hudební salónek máme, podobně velký, jako je ten váš a stejně zařízený. Místečko pro zvířata se určitě najde, to není problém. Jsi skromná, ale kdyby ti tam něco chybělo, řekni mi to, prosím. *Opravdu chce, aby později našla svůj domov i v Dánsku, protože to je vždy těžké, když někdo opustí svůj domov.* Tak příští schůzka v posilovně paláce? Rád tě to naučím, půjčím ti i nějaký svůj kord. *Pousměje se, je rád, že se jí jeho tetování líbí a je ochotná se naučit něco, co tak miluje.* Nezahraješ mi ještě něco, prosím? *Prosebně se na ní podívá, nechce ji jen slyšet, ale i vidět, jak si to užívá.* Já vím, jsi hodná děkuju, ale ja ti to chci nechat, protože jsem ti tím chtěl udělat radost, když jsem myslel na to, co máš ráda. *Pokrčí s pousmáním rameny a posadí se k ní.* Takže toho nelituješ? *Podívá se jí vděčně do očí.*

*Těší se, až uvidí jeho oblíbená místa a ještě líp ho pozná. Chce vidět, kde vyrůstal a poznat tuhle stránku jeho osobnosti, která je spjatá s jeho zemí.* Budeme mít spoustu času, abys mi je ukázal všechny. *Zkonstatuje, protože zbytek života je přeci jen až až. Pak mu naznačí, že by chtěla společnou komnatu a musí se usmát, když vidí jeho nadšení.* Tak nějak jsem doufala, že to navrhneš. *Přizná a řekne mu, že toho zase nijak moc nepotřebuje.* Neboj, řeknu. Jsi až moc starostlivý. *Jí bude bohatě stačit, že tam bude on a její zvířata. Kdyby tam mohl být i její bratr, bylo by to úplně dokonalé.* Tak jo. Co třeba zítra? Jestli máš teda čas, nechci, aby ses věnoval jenom mě, odkládal práci a pak nad ní musel sedět celej den. *Pokud jí odmítne, vadit jí to nebude a pochopí to.* Dobře. *Přikývne nakonec, když se jí zeptá, jestli mu něco zahraje a dojde ke klavíru, za který se posadí. Pár vteřin přemýšlí nad písničkou a pak začne hrát jednu, kterou složila potom, co ho dokázala vytočit v těch lázních. Připojí k hudbelě i svůj zpěv a užívá si to jako pokaždé, když hraje* Udělal jsi mi radost, vážně. *Ujistí ho s úsměvem a pak překvapeně povytáhne obočí po jeho otázce. Netušila, že se na to bude muset ptát a nebude si jistý. Chytne ho za ruku, kterou jemně stiskne a usměje se na něj.* Jasně, že ne. *Odpoví mu popravdě.*

*On tu víceméně poznává více Brikssi a v Dánsku jej bude poznávat zase ona. Doufá, že to vše proběhne hladce.* To jo. Představ si, že vážně zestárneš po mém boku. *Pokud se nic nepokazí, tak tomu vážně tak bude. Nad tou představou mu i trochu zacukají koutky, přijde mu to šílené, ale zároveň má z toho i radost, kterou by na povrch nedal úplně znát, protože nikdo nevěděl, že jeho city k Brikssi už byly jiné, než na začátku.* Jo, to jsem. Jen prostě chci, aby ses tam měla alespoň podobně dobře, jako tady. A Keenan tam může jezdit pravidelně na návštěvu, nic a nikdo mu v tom nebrání. Může tam klidně poté strávit celé léto.. *Pousměje se na ní. Byl by schopný pro ni udělat téměř cokoliv, aby se cítila dobře, že už se vážně z toho cítil, jako kdyby byl ve vztahu.* Mám volno, a i kdybych měl práci, na tebe bych si čas udělal. Vždycky to zvládnu, ať je to jakákoliv hromada papíru. *Uzná se zazubením, protože poslední dobou vše nechává na poslední chvíli. Poté ji však poprosí, jestli by mu něco nezahrála. Když si sedne za klavír, s úsměvem se na ní dívá a když začne hrát, skoro mu to vyrazí dech. Co mu ale vyrazí dech úplně, je její hlas. S pootevřenýmí ústy ji sleduje, div mu nespadne brada. Je jí naprosto očarovaný.* Páni, hraješ a zpíváš nádherně.. Ani pořádně nevím, co říct. *Uzná tiše, když přestane.* To jsem rád. *Usměje, když řekne, že jí udělal radost. Ovšem poté se jí zeptá, zdali toho, co se mezi nimi stalo, nelituje. Když jej chytí za ruku, jemne ji stisknutí oplatí a podívá se jí do očí.* To jsem rád. *Zazubí se a dá ji pusu na spánek. Udělá to tak automaticky, že si to ani neuvědomí. *

*Mírně se ušklíbne, když slyší o zestránutí.* Hele, je mi čerstvě dvacet dva. Opravdu si sama sebe nepotřebuju představovat jako šedovlasou zkrabatělou stařenu. *Uchechtne se. Přijde jí divné bavit se takhle o stáří. Jako kdyby "šťastně až do smrti" nemělo být pouze v pohádkách, ale i ve skutečnosti. Ale když se to zformuluje tak, že s ním bude žít v jeho domově a budou spolu, tak se jí ta představa opravdu líbí. Stejně jako to, že tam budou mít jednu společnou komnatu a ona nebude muset trávit noci sama, ale bude si moct užívat jeho přítomnosti.* To by bylo super. Až s ním budu příště mluvit, navrhnu mu to. *Usměje se šťastně a pak se ho zeptá, jestli může zítra na tu lekci šermu. Pochopila by, kdyby měl práci, protože jako korunní princ toho musí mít opravdu hodně.* Jasně a pak nad tím budeš sedět celou noc, nebudeš spát a budeš vypadat jako zombík. To ani náhodou. Budeš dávat přednost práci. Já nejsem tak důležitá, abys kvůli mě obětoval svůj spánek. *Řekne mu dost důrazně, aby pochopil, že v tomhle rozhodně ustupovat nehodlá. Když jí pak poprosí, jestli mu něco zahraje, sedne si za klavír a zahraje a zazpívá písničku, kterou složila potom, co ho dokázala naštvat v lázních a ona si uvědomila, že jí vůbec ale vůbec lhostejnej neni.* Asi mi život nadělil hudbu místo třeba normální rodiny. *Pokrčí s menším úsměvem rameny.* Neříkal jsi jednou, že tancuješ? Takže máš určitě taky blízko k hudbě. *Vzpomene si na jednu z jejich dávnějších konverzací, kde mu i lhala o tom, že ona k hudbě žádný vztah nemá, protože nechtěla přiznat, že mají něco společného. Nakonec mu řekne, že toho, co se mezi nimi stalo rozhodně nelituje a po tváři se jí rozzáří šťastný úsměv, když jí políbí na spánek. Když se dozvěděla pravdu o svém otci, měla pocit, že se uvnitř rozbila na milion bolavých kousíčků. Ale s ním má pocit, že je zase úplná. Že jí dokázal zahojit.*

Šedovlasá a zkrabatělá, ale i přesto budeš krásná. *Zazubí se a pokrčí rameny. Už si je oba představuje, jak budou společně v jedné komnatě, spolu. Bude příjemné, že po dlouhé době zase nebude usínat a vstávat sám.* Může k nám přijet kdykoliv bude chtít, neboj, víš, že bych vás neodloučil na bůhví jak dlouhou dobu. *Pousměje se, to by neudělal ani jednomu, když jsou to sourozenci a dřív měli jen jeden druhého. Následně ji slíbí, že ji zítra začne učit šermu, ale jemně se zamračí, když mu to začne vymlouvat.* Ne, já si vážně rád na tebe udělám zítra čas. Kolikrát doma kvůli práci nespím, na což se také připrav. *Zazubí se.* A jsem už tak nějak zvyklý, tudíž jedna noc mi opravdu nic neudělá, takže zítřek v posilovně platí a neodmlouvej. A jsi důležitější, než nějaká práce. *Mrkne na ní, načež ji poprosí, jestli by mu zahrála. Když už hraje a zpívá, má oči jen pro ni a má co dělat, aby mu nespadla brada. Věděl, i když to zapírala, že má velký cit k hudbě, ale nečekal, že to bude až takovéhle. Zní jako anděl.* To určitě, vážně to bylp úžasný. *Usměje se na ni a poté přikývne.* Ano, tancuji už odmalička. *Potvrdí její slova s úsměvem.* A bylo mi jasné, že kecáš když jsi říkala, že k hudbě tak blízko nemáš. *Zasměje se a posadí se k ní, načež se jí zeptá, zdali nelituje té noci. Když ho ale ujistí o tom, že ne, usměje se a dá ji pusu na spánek.* Hale, myslíš.. Že bych tu mohl přes noc zase zůstat? *Optá se trochu nejistě.*

*Po jeho slovech protočí očima a potřese nad ním hlavou.* Jasně.. *Ucedí s ironií v hlase, protože opravdu pochybuje, že jako stará babka bude nějak krásná. Ani teď jí nepřijde, že je na ní něco extra zajímavého, i když dřív častokrát využívala svůj obličej a tělo k tomu, aby dostala, co chce. Hlavně v barech u mužské společnosti. Jenže od doby, co se poznala s Dorianem a hlavně od toho, co jí unesli rebelové, se dost změnila. Psychicky i fyzicky.* Jo, vím. A vážím si toho. *Ujistí ho s úsměvem a pak mu důrazně vysvětlí, že rozhodně nebude dávat přednost jí před prací, protože jinak nebude spát a bude vypadat jako zombík. Jenže její hlas může být důrazný jak chce a tahle tvrdohlavá pampeliška, stojící proti ní, se stejně začne dohadovat.* Já se na to rozhodně připravovat nebudu. Ty se teď hezky naučíš pracovat přes den a přes noc budeš spát. /Nejlíp vedle mě../ Na tohle bys rozhodně zvyklej být neměl. Vždyť to není zdravý a akorát se tim ničíš. A pak koukáš starostlivě na mě. Přitom jsi na tom podobně. *Stáhne obočí, protože tenhle jeho přístup se jí ani za mák nelíbí. Pak mu zahraje písničku, kterou složila a která je vlastně o něm. Ví o sobě, že v hudbě vyniká, což dokazuje už jenom počet nástrojů, na které je schopná zahrát. Bere to jako kompenzaci za to, jak šílenou má rodinu.* Děkuju. *Pousměje se na něj a zastrčí si jeden pramínek vlasů za ucho.* Tehdy jsem nechtěla přiznat, že máme něco společného. *Přizná s pobaveným úsměvem a pak už sedí na posteli, kde ho ujistí, že té noci po párty na jachtě rozhodně nelituje. Ba naopak.* No... Když mi věnuješ jeden tanec, tak rozhodně. *Usměje se na něj. Samozřejmě, že ho tu chce. Ale také si s ním chce zatančit, když je to jejich společný koníček. Navíc si ani nevzpomíná, kdy posledně nějak tančila.*

Přesně tak, jasně. Vždyť to říkám. *Zazubí se a je mu tak nějak jedno, že to ona myslela ironicky, i když sám se obává toho, jak bude vypadat, až bude starší. Nechápe, proč přemýšlí tak dopředu, ale nejspíše je to hlavně kvůli tomu, že se těší na jeho budoucnost s Brikssi, což ho nutilo přemýšlet nad budoucností o to více. Když odpoví, že ví jak by je od sebe s Keenanem neodloučil na delší dobu, jen se na ni pousměje a stiskne ji ruku. Poté ale trochu odbočí k problému, který byl u něj celkem častý, a to právě byla nespavost. Věděl, že ho Brikssi viděla hodněkrát s kruhy pod očima, jen to moc nevnímal,i když vypadal jak zombie.* Přes den se dá dělat tolik lepších věcí, než vyplňování papírů. *Nespokojemě mlaskne.* Neměl bych na to být zvyklý, to sice ne ale jsem. Jde to takhle už od mých devatenácti, což je už čtyři roky zpátky. Fakt to zvládnu, Brikssi. A navíc, chci být s tebou, alespoň přes ten den. A ano, koukám na tebe starostlivě protože mně nic není. *Mrkne na ní, přeci si to nenechá vymluvit. Poté mu ale už hraje a zpívá, což mu naprosto vyrazí dech. Neví ani, co na to pořádně říci,jak mu dojdou slova.* Neděkuj. *Pousměje se a následně se zasměje.* Jo, já vím. V tu dobu bylo něco hrozného mít společný koníček s Dorianem Nielsenem,že? *Zasměje se ještě jednou, ale po chvilce už sedí na její posteli.* Rád si s tebou zatančím. *Zazubí se a nadšeně přikývne.*

*Protočí nad jeho zazubením očima a radši už nic nenamítá, protože tahle pampeliška má pozitivní odpověď na všechno. Nechce si sama sebe představovat starou. Přijde jí to depresivní, jako kdyby si sama sebe představovala na místě své mámy, nebo ještě hůř, svého pravého otce, který je nyní už určitě rozložený. Navíc ohledně budoucnosti je pořád milion otazníků. Nikdo neví, co se stane zítra, natož, aby si někdo mohl snít o svém životě za padesát nebo i více let. Oplatí mu stisk ruky a pak začnou rozebírat jeho nespavost, která se jí ani za mák nelíbí.* To v noci taky. *Mrkne na něj, aby mu ukázala, že i na nočním volném čase je nějaké pozitivum. To snad poprvé, co si takto prohodili role a ona je ta, co ukazuje pozitivní stránky věci.* Můžeš se mnou být v noci. Navíc když každej den třeba dopoledne uděláš část práce, odpoledne pak můžeme trávit spolu, nebo ho můžeš strávit jak jen budeš chtít. A v noci můžeš spát jako normální člověk. Tohle není správné, Dori a přeorientovat se na normální režim zvládneš. Já ti s tím pomůžu, co ty na to? *Nadzvedne mírně obočí a doufá, že na to přikývne. Opravdu se o něj bojí, protože takhle si akorát ubližuje.* Mě taky nic není, takže ten pohled můžeš vypnout. *Pokrčí jedním ramenem a pak mu zahraje jednu svojí skladbu a nakonec spolu sedí na posteli, kde přizná, že mu nechtěla o své zálibě říct, protože s ním nechtěla mít nic společného.* Jo. Byl jako moje noční můra. *Uchechtne se a když se jí zeptá, jestli tu může zůstat přes noc, stanoví si podmínku že jen pokud si s ní zatančí. Po jeho přikývnutí se rozzářeně usměje, chytne ho za ruku a vstane z postele. Pak zapne v rádiu hudbu, kde má CD se svýma oblíbenýma písničkama. Možná trochu oldschool, ale ona to má tak ráda. Jakmile začne hrát hudba, dá se společně se svým snoubencem do tance.*

*Je mu jasné, že na to měli s Brikssi odlišný názor, ale jelikož on byl natvrdlý a trvdohlavý, ten svůj si samozřejmě nenechal vyvrátit, ba naopak si ho myslel dále. Každopádně byl rád, jaká nálada mezi nimi panovala. Vážně se s ní cítí čím dál více příjemně a to si myslel, že to ani nejde. I když může to být ještě lepší, ale on sám si musí ještě srovnat to, co k ní cítí. Ovšem poté se vše přesune k jeho nespavosti. Nevidí na tom nic špatného, když nějaký ten čas prostě nespí jako normální člověk. Je poté sice unavený a slabší, ale co. To se dá přežít a nepřijde mu to špatné, i jeho rodiče ví o tom problému. Je to workoholik, kterému nedostatek spánku nepřijde jako žádná překážka.* To jo, ale některé věci jdou dělat zkrátka i v ten den. *Mrkne na ní zpátky a zazubí se.* V noci spíš Lio a já tě přeci nebudu budit, i když budu mít nějakou práci. Samozřejmě, že si k tobě poté vlezu, ale takové ty povinnosti jsem zvyklý dělat spíše přes noc, kdy je tma. Ale vážně to není nic špatného, nebo něco, kvůli čemu by ses měla strachovat. Však jsem v pohodě, ano? Nemusíš se bát. A jsou věci, které musím zvládnout sám, ale děkuji, jsi hodná. Sama toho potom budeš mít hodně, bohužel, to je jedna z věcí, které se mi na našem budoucím životě nelíbí. A musím mít starostlivé výrazy, já ano. Ty vůči mně ne. *Posmutněle se usměje, ale poté mu už zazpívá a to má hned zase dobrou náladu. Když se však ale začnou chystat k společnému tanci, má ji ještě lepší. Když zapne hudbu, společně s ní se postaví a zářivě se na ni usměje, načež začne tančit. Ví, jak vychytat každý krok a jak ho spojit s ní tak, aby to vypadalo dokonale.*

*Nelíbí se jí, že je zvyklý takhle obětovat spánek kvůli práci, protože podle ní se to dá stíhat i přes den spolu s jinými činnostmi.* Ale ta práce se přes den dá dělat taky. Aspoň na to líp uvidíš. *Snaží se mu to rozmluvit a nad jeho tvrdohlavostí protočí očima a potlačí chuť zaúpět.* Takže já mám v noci spát jako poslušný dítě a ty klidně můžeš zůstat vzhůru celou noc? *Nakrčí nesouhlasně obočí, protože se jí to ani za mák nelíbí.* V pohodě? V pohodě ti přijde nespat celou noc a pak vypadat jako zombík? Mě to ale v pohodě nepřijde. Akorát z toho budeš mít v budoucnu problémy. *Podívá se na něj starostlivě a snaží se vymyslet nějaké další argumenty.* Já vím, že toho pak budu mít hodně. Ale teď nemam na práci prakticky nic. Takže si beru na starosti naučit tě normálnímu spacímu režimu a pomoct ti zorganizovat si čas, protože očividně jsi v tom hrozný poleno. *Poznamená s menším úšklebkem, ve kterém je znát i troška pobavení.* Vážně, Dori. Lidský tělo potřebuje spánek stejně jako vodu, takhle fungujeme. Nemůžeš ignorovat zákony přírody. *Řekne mu vážně a obočí má přitom stažené starostí.* Nemusíš mít žádný starostlivý výrazy. Nechci, aby sis dělal starosti. *Potlačí touhu nafouknout tváře a dupnout si jako malé dítě. Pak už ale zapne hudbu a začne spolu s ním tančit, což jí na tváři vykouzlí obrovský šťastný úsměv. Už je to dlouho, co takhle tancovala a nikdy si to neužívala tolik, jako tančení právě s ním, protože jejich kroky spolu dokonale ladí a vytváří něco nádherného a kouzelného, co pasuje přesně do hudby linoucí se z rádia.*

*Přišlo mu, že jsou na světě mnohem důležitější věci, než nějaký spánek, proto ho často zanedbával a stále zanedbává, ovšem jak už řekl Brikssi, nepřijde mu to nic špatného.* Já vím, ale já se vždy raději přes den věnuji lidem, kterým chci. Práci můžu udělat poté, aniž bych měl výčitky, že na někoho kašlu. *S menším úsměvem pokrčí rameny.* No, ano. Samozřejmě můžeš usínat a vstávat vedle mě, jen se poté na chvíli mohu vypařit ke stolu a něco udělat, o ckez ani nebudeš vědět, když budu potichu. *Zastrčí ji pramínek vlasů za ucho.* Ale nepřeháněj, tak strašně zas nevypadám. *Uchechtne se.* Vážně se nemusíš bát, ano? Mám vše pod kontrolou. *Uklidní ji." No, dovol! Náhodou, mně tak mé zorganizovací schopnosti vyhovují. *Mrkne na ní pobaveně, když mu řekne, že je poleno.* Také nechci, aby sis dělala starosti a přesto si je děláš. Proto si je dělám i já, jednoduché. *Poté se ale přestanou 'dohadovat', protože to už se komnatu rozlévá hudba a oni tančí, společně. Musí se přitom usmívat, protože oba mají přesně vychytané kroky a líbí se mu, v jaké blízkosti s ní je. Když se objeví v písničce vyšší tón, chytí Brikssi za pas, se smíchem ji zvedne a zatočí s ní, než ji položí zpátky na pevnou zem.*

A nemyslíš, že ti lidi mají potom výčitky z toho, že tě okrádají o čas a díky tomu i o spánek? *Zeptá se ho se starostlivě staženým obočím, protože ona to tak vidí.* Ale pro mě je hlavní, abys spal celou noc ty, ne to, že vedle tebe usnu a ty se pak vypaříš. *Potřese hlavou.* Teď třeba tolik ne, ale už jsem tě viděla několikrát, když jsi vypadal příšerně. *Řekne mu popravdě a ani po jeho slovech její obličej neopouští starostlivý výraz. Bohužel pro ní jí ale rozptyluje, jak jí zastrčil pramínek vlasů za ucho.* Zkus to prosím aspoň omezit. *Podívá se na něj prosebně.* Protože jsi ještě nepřiznal, že to jde i daleko líp. *Namítne na jeho slova, protože podle ní je opravdu v organizačních věcech poleno a svůj názor jen tak nezmění.* Jednoduché, ale podle mě nefér. Já jsem v pořádku. *Opáčí trochu nespokojeně, ale když pak začnou tančit, na tváři se jí objeví široký úsměv. Užívá si to s ním a když jí zvedne do vzduchu potichu vyjekne, protože jí to překvapí. Zasměje se spolu s ním a pak pokračuje v tanci, když stojí zase nohama na zemi. Trochu se jí motá hlava z těch rychlejších pohybů díky tomu, že jí málo a její tělo nemá dostatek energie, ale snaží se to potlačovat a ignorovat.*

Nikdy neměli, protože většinou mi jen řekli, že bych měl více spát, nic více. A pokud tím i narážíš na sebe, ty mě rozhodně o žádný spánek neokrádáš. *Řekne raději, aby neměla ani čas nad tím začít přemýšlet, když to bylo přeci absurdní.* Ale stále budu v komnatě, nebudu od tebe bůhví jak daleko. Kdyby se něco dělo, budu tam pro tebe, uvidím na tebe, uslyším tě.. *Rozhodně se nechystal od ní večer bůhví jak daleko.* No, vidíš. Teď vypadám v pohodě, tak není důvod, proč si dělat starosti a řešit to, když je to zbytečné. Zapomeň na to, Lio. Jsem v pořádku. *Pohladí ji zlehka po tváři a následně ji zastrčí pramínek vlasů za ucho, což vidí, jak jí rozptýlí.* Dobře, nějak to zkusím. *Zamumlá a přikývne.* Možná ano, možná ne. Já mám své schopnosti takovéhle. *Vydechne a prohrábne si vlasy.* Ale je to fér. *Opraví ji, načež ale začnou tančit. Je to kouzelné a on by raději nikdy ten okamžik nepřerušil, ale nechce Brikssi úplně uhnat, proto se uprostřed tance zastaví a sevře ji v medvědím objetí, načež tam s ní zůstane jen tak.. Stát v objetí.* Nejsi unavená? Že by sis odpočala.

Okrádam, protože teď bys mohl dělat práci a v noci se normálně vyspat. *Namítne a v jejích očích se objeví provinilost.* /Neměla bych ho tak zdržovat. Lepší by pro něj bylo, kdyby se normálně vyspal, než aby ztrácel čas se mnou./ *Proběhne jí hlavou.* Ale mě jde o tvůj spánek, ne o moje noční můry. *Potřese hlavou. Poslední dobou moc dobře nespí a často se budí kvůli nočním můrám, ale to by zvládla nějak i sama. Jde jí hlavně o to, aby se vyspal Dorian.* Není to zbytečné, Dori. A může ti být jasný, že nezapomenu. *Pokrčí jedním ramenem a lehce se pousměje, když jí pohladí po tváři a opře se do jeho ruky.* Děkuju. *Pootočí hlavu a věnuje mu do dlaně lehký polibek. Pak si jenom povzdychne jako poslední náznak vzdoru a toho, že s ním nesouhlasí a nakonec s ním začne tančit. Ignoruje motání hlavy, protože tenhle okamžik je naprosto dokonalý a ona nechce, aby skončil. Jenže Dorian jakoby to vycítil si jí přitáhne do objetí a přestane tancovat. Obejme ho okolo pasu a zaboří hlavu do jeho hrudi.* Motá se mi hlava, ale jsem v pořádku. *Ujistí ho.*

Neokrádáš a nemysli na takové kraviny, Lio. Kdybych si nenašel čas na práci jindy, nebyl bych tu teď s tebou, takže mám opravdu vše pod kontrolou, ano? *Podívá se jí do očí. Má zase nutkání spojit jejich rty, aby ji přesvědčil o svém názoru, ale jelikož je zmatený ohledně toho, jak to mezi nimi je, raději to potlačí.* Mně jde zase o tvůj spánek a když budu vedle tebe a hlídat tě při spánku, mohly by ty noční můry odeznít. *Nakloní jemně hlavu do strany a stále z ní nespouští pohled.* Mohla bys někdy na chvíli opustit svou tvrdohlavost a přejít na mou stranu? *Zasměje se pobaveně, přestože mu stále oponuje. Když mu však věnuje lehčí polibek do dlaně, zářivě se usměje.* Není za co, dělám to kvůli tobě. *Odpoví a po chvilce už spolu tancují. On by byl s ní schopen tancovat hodiny, ale nechtěl ji uhnat a popřípadě nechtěně ublížit, atak se jen zastavil a přitáhl si Brikssi do objetí. Jemně si do toho všeho opřel hlavu o tu její, jak rád dělával a zeptal se, zdali je unavená.* Tak to si budeme lehnout. Nepotřebuješ vodu, nebo tak? *Vezme ji do náruče a položí se s ní na její postel, přičemž ji i podá čokoládu, která by mohla možná trochu motání hlavy a slabosti pomoci.* Odpočívej. *Začne si hrát s jejími vlasy a znovu si ji přitáhne k sobě do objetí. Chce jí mít co nejblíže sebe.*

To nejsou kraviny. Kdybys dělal práci teď, nemusel bys zůstávat vzhůru v noci. Jasně, že tě vždycky ráda vidim, ale práce je daleko důležitější, než ztrácet čas se mnou. *Potřese hlavou a oplatí mu pohled do očí. Nepřijde si důležitější, jak jeho spánek a cítí se provinile za to, že tu s ní teď je místo toho, aby se třeba prospal aspoň trochu.* Třeba by odezněly, kdybys vedle mě spal celou noc. *Opáčí, protože si prostě bude stát za tím, že mořit se v noci prací je kravina a akorát mu to škodí.* Co myslíš? Jasně, že nemohla. Budu se tvrdohlavě dohadovat, dokud neuznáš, že mam pravdu. *Poinformuje ho s menším pobaveným úsměvem. Věnuje mu lehký polibek do dlaně a pak spolu začnou tancovat. Po chvíli ale skončí v objetí a ona přizná, že se jí motá hlava.* Ne, nepotřebuju. Klidně můžeme ještě tančit, jestli chceš. *Pokrčí rameny, ale on jí vezme do náruče a donese do postele, nad čímž musí jen potřást hlavou.* Musíš si konečně uvědomit, že mám svoje nohy. *Poznamená pobaveně, když jí položí na postel a z čokolády si ulomí jednu kostičku, kterou si strčí do pusy. Pousměje se, když si jí k sobě přitáhne a sama se k němu přitulí a opět zaboří hlavu do jeho hrudi. Jeho vůně a celkově blízkost jí uklidňují a to, jak si hraje s jejími vlasy je pro ní, jako kdyby jí zpíval ukolébavku. Během pár chvil nad ní vyhraje únava a ona začne klidně oddechovat a ponoří se do spánku.*

Jenže teď jsem tebou a chci být s tebou. Přes noc si s tebou nemůžu povídat, i když s tebou můžu být, ale nebudeš tolik vnímat mou přítomnost. A ne, žádná práce není ani zdaleka tak důležitá, jako ty, takhle nepřemýšlej. *Vydechne prosebně. Přeci se nemůže srovnávat s nějakou hloupou prací.* Klidně budu a budu tě i kontrolovat. *Pousměje se na ní.* No jasně, že ji nemůžeš odložit stranou. Ovšem já svou ať už je to natvrdlost, nebo tvrdohlavost také neodložím. *Také se na ni podívá tak pobaveně, načež se zaculí, když mu věnuje lehký polibek. Po chvíli ji ale drží v objetí a vzápětí si s ní lehne do postele, když se svěří s tím, že se jí motá hlava. Nabídne ji čokoládu a poté si ji zpátky k sobě přivine, načež si začne hrát s jejími vlasy.* Já to ale přeci vím. *Odpoví ji, když už spolu leží a on ji nenese.* Jen tě rád nosím. *Šeptne a je vzhůru po celou dobu, co spí. Prohlíží si její spací tvář a stále si jemně pohrává s jejími vlasy.* Co mi to jen děláš? *Vydechne příliš tiše.*

*Jelikož Brikssi ani Keenana dlouho nikde neviděl, rozhodl se navštívit Brikssi. Sice chtěl jít za Brikssi i tak, protože se mu zkrátka začínalo stýskat, ale poté, co jí nikde neviděl, o ní začal mít i strach. Sám teď moc nikam nevylézal, jelikož měl plno práce a pracoval jak přes den, tak i v noci, čemuž naznačovaly jeho kruhy pod očima, ale zatím se ani unavený necítil. A s Brikssi si odpočine vždycky, protože mu s ní je dobře. Na sobě má černé obyčejné džíny a černé triko, jelikož ráno ještě dodělával papíry, tak byl oblečený pohodlněji. Jakmile dojde před Brikssi komnatu, zaklepe na dveře a počká, až mu buď otevře, nebo ho slovně pustí dál. Nechce ji tam úplně vtrhnout, aby ji při něčem případně nevyrušil.*

*Nečekala, že by to Keenan doopravdy udělal, ale udělal. Nejen, že jí lhal, ale dokonce odjel a odmítá se vrátit. Včera si s ním chvíli psala a dala mu tři dny na návrat. Pokud se nevrátí do tří dnů, vydá se ho sama hledat a je jí úplně jedno, že neví, kam má jít a jak dlouho půjde. Nechce být bez Keenana a už vůbec ne, když on se odloučil, protože si myslí, že jí ubližuje. Do tho bojového baru šla sice kvůli němu, ale doufala, že to celkově bude mít jiný následek. Počítala s tím, že bude zbitá, což taky dost je a po celém těle má ještě dnes fialové velké modřiny, které nechtějí zmizet. Ani její obličej tomu nebyl ušetřen. Jenže místo toho, aby tam Kee přestal chodit, tak jí jen lhal, odjel a poté přiznal, že začal brát nějaký drogy. Má o svého brášku šílený strach a připadá si bez něj, jako kdyby neměla svojí druhou půlku. Od jeho odjezdu nevylezla z postele, ale zároveň ani prakticky nespala, protože to nedokáže, stejně jako nedokáže sníst něco, co má více jak tři sousta. Tmavé kruhy pod očima, ale nejsou tak viditelné díky modřinám. Nezmění nijak polohu, když uslyší zaklepání na dveře. Má za to, že jsou to její komorné a ty si na tento její stav už přivykly.* Dále. *Houkne hlasem bez jakýchkoli emocí ke dveřím a dál zůstává ležet v posteli na boku a prázdně zírá do stěny.*

*Potřeboval už Brikssi vidět a ujistit se, že je v pořádku. Měl takový nepříjemný pocit, že se zkrátka něco stalo, což se mu vůbec nelíbí a proto se i rozhodl za ní jít, když už ne z důvodu toho, že mu chybí. Ráno ještě dokončil papíry, které dělal i přes celou noc a celkově za poslední dny toho moc nenaspal, ovšem jelikož to bylo u něj normální, zatím necítil únavu. Únavu vždy cítí až tehdy, kdy je na pokraji toho, jak kvůli nedostatku spánku omdlí. Když byl konečně se vším hotový, tak za Brikssi konečně vyrazil. Hned, když dojde k jejím dveřím, zaklepe a vyčkává. Konečně uslyší její hlas, jak mu dovoluje vstoupit, atak neváhá a vejde. Pomalu za sebou zavře dveře, jakmile ji uvidí zády k němu.* Ahoj, probudil jsem tě? *Šeptne a pomalu se k ní rozejde. Posadí se k ní na postel a pohladí ji po tváři, avšak když si všimne toho, že vlastně jen kouká do zdi a toho, jak vypadá, šokovaně vykulí oči.* Pane bože, Brikssi. *Zadrhne se mu dech a sedne si blíže k ní.* Co se stalo? Kdo ti to udělal? *Řekne naléhavě.*

*Když uslyší zaklepání na dveře, nijak se nepohne a jenom hlasem vyzve dotyčného, aby vešel. Počítá s tím, že to jsou její komorné, které udělají svou práci a pak bezeslova zase zmizí. Jenže už jenom na zvuku kroků jí něco nesedí. Jakmile uslyší ten hlas, je jí jasné, kdo za ní přišel. Její snoubenec, Dorian. Nedokáže se přimět k žádné reakci, i když moc dobře ví, že musí vypadat příšerně, je jí to tak nějak jedno. Lehce sklopí pohled níže ke zdi, až skoro k zemi, když slyší, jak se k ní blíží a když jí pak pohladí po tváři, malinko přivře oči. Líbí se jí to, i když jí to lehce zabolí kvůli modřinám. Nemohla ani doufat, že si jejího stavu nevšimne, takže jeho reakce jí nepřekvapí.* Byla jsem v tom baru, kam chodil Keenan. *Odpoví mu potichu a poprvé přesměruje unavený pohled na jeho tvář, která je stejně krásná jako vždy, i když na něm pozná, že nejspíše zase nějakou dobu nespal.* Jdi se vyspat, Dori. *Zamumlá potichu.* /Se mnou bude stejně jenom ztrácet čas./